...Bůh je prostě a jednoznačně JEDEN a existuje jako Otec, Syn (Ježíš Kristus) a Duch Svatý. Proto se říká také trojjediný Bůh.

Toto bible nezná. Je zo řkatolické učení a nic víc.

...Ak je Boh len jedna osoba, tak nemôže byť láska.

No vidíš a přece je láskou sám jediný Bůh Otec, který projevuje svou lásku i vůči nám lidem!!!

1 Janův 2:15  Nemilujte svět ani to, co je ve světě. Miluje-li kdo svět, láska Otcova v něm není.

1 Janův 4:7  Milovaní, milujme se navzájem, neboť láska je z Boha, a každý, kdo miluje, z Boha se narodil a Boha zná.

1 Janův 4:8  Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska.

1 Janův 4:12  Boha nikdy nikdo neviděl, ale jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás dosáhla svého cíle.

1 Janův 4:16  Také my jsme poznali lásku, kterou Bůh má k nám, a věříme v ni. Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm.

ako prejavil Boh lásku pred stvorením človeka?

Boh bol je a bude láska vždy, aj vtedy pred stvorením anjelov a bytostí...

ako môže byť Boh láska keď existoval sám? ku komu sa prejavil v láske?

----------------------------

Práve že potrebuje... ak je Boh láska a je sám, tak nie je láska, pretože láska na svoj prejav potrebuje minimálne dvoch. Boh je v troch osobách a preto medzi jednotlivými osobami je láska. Ak je Boh len jeden, jedna osoba tak nie je láska.

No vidíš nemáš pravdu a Bible tě usvědčuje ze lži.

amen... máš pravdu, Boh je jediný v troch osobách a preto je láska. ak by bol jediný Boh v jednej osobe tak nemôže byť láska... preukázať lásku je možné iba druhej osobe. pred všetkým stvorením nemohol byť Boh láska ak je jednej osoby

Bůh nepotřeboval preexistujíciho Ježíše, aby mohl k někomu začít vyjadřovat lásku. Bůh je všemohoucí a láskunemusí projevovat vůbec.

To je klasický výmysl trojičkářů, že Bůh musel mít u sebe Ježíše, aby mu mohl projevovat lásku. Bible nic takového neučí a ani Ježíš ne.

V Bibli je, Mikime, také psáno, že Bůh je stále stejný, neměnný - jak včera, tak dnes , tak i zítra.

Bůh je neměnný v čase.

Pokud by tomu bylo jinak - a Bůh by byl během času jiným (před stvořením by neměl koho milovat - po stvoření už ano) - znamenalo by to, že Bůh podléhá běhu času. Ale ono je tomu naopak - to Bůh stvořil také čas - Bůh stojí nad časem, nikoli čas nad Bohem.

Je - li Bůh zosobněná láska - a Boží slovo nemůže lhát - pak je láskou i bez nutnosti ji sdílet s jakýmkoli tvorem. Takovýto Bůh je nutně vnitřně vztahový, protože lásku nedáš do pytle - láska se sdílí.

Kdyby byl Bůh pouze v jedné osobě, nutně by nemohl být dokonalým - takovémuto "bohu" totiž schází prvek vztahovosti, který jednoosobový "bůh" v sobě logicky mít nemůže.

Pokud by Bůh ke sdílení lásky potřeboval tvora, byl by na tvorech závislý - přestal by být dokonalým - přestal by být Bohem.

Je tomu jinak: Bůh je láska sama.

Právě proto, že je vnitřně vztahový - i když je jenom jeden. Pro nás lidi je toto nepochopitelné tajemství. Však takového Boha si člověk nemůže postavit na dlaň a studovat ho lidským rozumem!

Známe o Bohu skutečnosti, které nám byly zjeveny Kristem. Ty se nestudují - těm se prostě věří!

Tím, že Bůh vychází ze sebe směrem ke tvorům, naplňuje onu potřebu lásky sebe darovat. Bůh stvořil lidi proto, aby oni také měli podíl (účast) na jeho dokonalém štěstí lásky (Duchu svatém) - sdíleného navzájem mezi Otcem a Synem.

Bůh je neměnný v čase= blábol

 Bůh stojí nad časem, nikoli čas nad Bohem= blábol.

Je - li Bůh zosobněná láska= velká opovážlivost, o lásce boží ani myšlenkou nepochybujeme a nikdy ji ničím nepodmiňujeme.

.. a Boží slovo nemůže lhát = blábol. 

Člověku nepřípustná obhajoba pravdy v božím slově. To že Bůh nemůže lhát má být důkazem pravdy boží?! Lež neslouží k tomu aby se ukázala pravda! Lež je ničitelem pravdy. To lež potřebuje ke své existenci pravdu, pravda ke své existenci lež nepotřebuje, pravda zde byla a bude i beze lži. Pravda je v Bohu a ne v lidech a pravdu božího slova dosvědčuje Duch svatý a ne člověk. 

No to je fakt blábol...

    Mat 16:15 Řekl jim: "A za koho mne pokládáte vy?" 16 Šimon Petr odpověděl: "Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého."

       Jan 1:1 Na počátku bylo Slovo, to Slovo patřilo (bylo ve vztahu k) Bohu. Bůh bylo to Slovo. 2 To bylo na počátku (patřilo Bohu) u Boha. 3 Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co je. 4 V něm byl život a život byl světlo lidí. 5 To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila. (V závorkách jsou doplňky z textu řecko-anglického Nestle 1904). 

      Ve všech národních překladech je (v.1) „to Slovo byl Bůh“, ač řecký text je: „Bůh bylo to Slovo“. Přehození textu je záměrem potvrdit tisíce letou tradici Pána Ježíše jako boha. Z řeckého textu to nevyplývá a tento tendenční výklad odporuje Božímu slovu (Jan 17,3; 20,17  - bůh má Boha????)

      „Všechno povstalo SKRZE NĚ“  (v.3), je vykládáno jakoby Pán Ježíš byl Stvořitelem (při chybném překladu SKRZE ve významu prostřednictvím). SKRZE (řecké DIA) má význam také: „přes, s ohledem na, s pohledem na“ a má význam ROZLIŠENÍ. (diagram, diaspora, dialýza, diagonála). Například „Snáze projde velbloud skrze ucho jehly než boháč do království nebeského“. („Ucho jehly“ je ve významu „omezení, oddělení“ nikoliv prostřednictvím (za pomoci).     

     SLOVO (LOGOS) má věcný význam (projekt, záměr, plán, učení) a nikdy osobní. Verše 4.–5. jsou výpovědi o Božím slovu, kterým nebeský Otec stvořil svět. Boží slovo a jeho moc je životem a světlem lidí. (Tma jako nepřítomnost Světla, podobně jako Zlo je nepřítomností Dobra).

Samozřejmě, že Myslivec zde z nevzdělanosti plodí jen bláboly.

Bůh se v čase nijak nezměnil - Bůh stojí nad časem. To Bůh stvořil vesmír - stvořil také čas. Vládne času.

Bůh se změnit nemůže, Bůh je stále stejný - neměnný.

..."Tma jako nepřítomnost Světla, podobně jako Zlo je nepřítomností Dobra)"...

Je to sice líbivé, ale stejně nedomyšlené.

Satan, je učiněné konkrétní zlo - není to jen neosobní absence dobra. Satan je osoba - zlá a konkrétní osoba.

No to je fak blábol jak prase oko. Tomu ani Ty nevěříš :).

Bůh byl a je podle Bible jeden jediný Bůh a je od věčnosti, tudíž prvek vztahovosti od věčnosti nepotřeboval. Teprve až začal tvoŕit začal projevovat lásku k druhým bytostem, zvířatům...atd. Prvek vztahovisti nebiblický to zcela smýšlený výraz nemá nic co do činění s 

Jeho dokonalostí.

Nu, příležitost pochopit, jsem ti, Mikime poskytl.

Ježíš byl židy ukřižován právě proto, že o sobě tvrdil, že je Bůh.

(J 19,7)

Židé mu odpověděli: „My máme zákon, a podle toho zákona musí zemřít, protože se vydával za Syna Božího. “

(Mk 14,61)

A spatříte Syna člověka sedícího po pravici Moci a přicházejícího s nebeskými oblaky. “  Velekněz roztrhl svá roucha a říká: „Nač ještě potřebujeme svědky? Slyšeli jste rouhání. Jak se vám to jeví?“ Všichni ho odsoudili, že je hoden smrti. 

(L 22,70)

Všichni řekli: „Ty tedy jsi Syn Boží?“ On jim řekl: „Vy říkáte, že Já jsem.“

Připusťme na okamžik, že by byl Ježíš pouze člověkem:

Dokázal by některý člověk se zdravým rozumem říci: Zabijte mě a já třetího dne vstanu z mrtvých?

Vždyť toto není v moci žádného z lidí!

A přesto toto Ježíš o sobě řekl:  "Zbořte tento chrám (mluvil o chrámu svého těla!)  a já jej do tří dnů znovu vystavím.

Neříká zde snad: "Bůh znovu mé tělo obživí - říká přímo: Já chrám svého těla do tří dnů  znovu vystavím!   (J 2,19).

Tohle žádný člověk nedokáže, toto dokáže jedině Bůh.

Člověk - ten se dokáže tak akorát zatvrdit ve svém omylu tak dokonale, že na něho pak absolutně žádný argument neplatí ...

Ježíš byl židy ukřižován právě proto, že o sobě tvrdil, že je Bůh.

(J 19,7)

Jan 2:19

Zničte tento chrám a za tři dny jej postavím. (N.A.S.B.)

1. Mnoho veršů jasně říká, že to byl Otec, kdo vzkřísil Ježíše, a Bible si nemůže odporovat.

2. Ježíš mluvil k Židům poté, co právě obrátil jejich stoly a vyhnal jejich zvířata z chrámu. Bylo to poprvé ze dvou případů, kdy to udělal, a tato událost byla na začátku jeho služby. Udělal to ještě jednou na konci své služby a tato událost je zaznamenána v jiných evangeliích. Židé se rozhněvali a nevěřili a Ježíš mluvil zastřeně, natolik, že Janovo evangelium musí dodat, „ale on mluvil o chrámu svého těla,“ (Jan 2:21 – NASB), takže čtenář by nebyl zmaten. Vzhledem k tomu, že Ježíš stál ve skutečném chrámu, když řekl: „Zničte tento chrám“, byl přirozený předpoklad jeho posluchačů, že mluvil o chrámu, kde v té době stál.

3. Skutečnost, že Ježíš mluvil skrytě k nevěřícímu publiku, by nás měla přimět váhat, zda na tomto verši stavět nauku, zvláště když mnoho dalších jasných veršů říká, že Otec vzkřísil Ježíše. Například 1. Korintským 6:14 říká: "Bůh svou mocí vzkřísil Pána z mrtvých." Když Ježíš mluvil, nebyl v situaci vyučování. Povaha vzplanula a Židé byli stejně proti Ježíšovi. Bylo běžné, že Ježíš mluvil způsobem, kterému nevěřící nerozuměli. I zběžné čtení evangelií mnohokrát ukáže, kdy Ježíš mluvil, a nevěřící, kteří ho slyšeli (a někdy dokonce i učedníci), byli zmateni tím, co řekl.

4. Víme, že Ježíš mluvil skrytě, ale co tím myslel? Téměř jistě měl na mysli skutečnost, že za své vzkříšení skutečně nakonec může on. Jak to? Ježíš byl zodpovědný za to, aby se zachoval „bez poskvrny a poskvrny“ a plně se podřídil vůli Otce. V tomto smyslu byl jako každá jiná oběť. Oběť, která byla poskvrněna, byla pro Pána nepřijatelná (Lv 22:17-20; Mal 1:6-8). Protože tato událost v Janovi byla na začátku jeho služby, věděl, že ho čeká dlouhá těžká cesta a že poslušnost nebude snadná. Kdyby se odvrátil od Boha, protože se mu nelíbilo, co Bůh řekl, že má dělat, nebo kdyby byl v pokušení až k hříchu, jeho hřích by byl „poskvrnou“, která by ho diskvalifikovala jako dokonalou oběť. Pak by nemohl zaplatit za hříchy lidstva a nebylo by vzkříšení. Čtenář si musí pamatovat, že Ježíš nešel do chrámu a nepřevracel stoly s penězi, protože „jen měl chuť“. Jan 2:17 naznačuje, že naplňoval starozákonní proroctví a Boží vůli, což vždy činil. Kdyby nesplnil proroctví vyslovené v Žalmu 69:9, nenaplnil by celý zákon a byl by zbaven možnosti zemřít za hříchy lidstva. Jeho osud byl tedy v jeho vlastních rukou a on mohl říci: „Pozdvihnu ho“.

5. V řeči je běžné, že pokud má člověk na něčem zásadní podíl, mluví se o něm, jako by tu věc udělal. Víme, že římští vojáci ukřižovali Ježíše. Evangelia to říkají a my víme, že Židé by to neudělali, protože kontakt s Ježíšem by je znečistil. Přesto Petr řekl židovským knížatům: „Vy“ jste ukřižovali Pána (Skutky 5:30). Každý chápe, že Židé hráli důležitou roli v Ježíšově ukřižování, takže skutečně existuje určitý smysl, že ho ukřižovali, i když oni sami nedělali špinavou práci. Podobný příklad ze Starého zákona je v 2. Samuelově 5 a 1. Paralipomenon 11. David a jeho muži útočili na Jebuzejské město Jeruzalém. Záznam je velmi jasný, že David poslal své muže napřed do města bojovat, a dokonce nabídl postavení generála prvnímu do města. Přesto záznam říká: "David dobyl pevnost Sion." Víme proč, samozřejmě. David sehrál důležitou roli při dobytí Jeruzaléma, a tak Písmo říká, že jej dobyl. Stejný typ formulace, který je tak běžný v Bibli a skutečně ve všech jazycích, je formulace, kterou použil Ježíš. Zvedal by své tělo, to znamená, že by hrál zásadní roli v jeho zvednutí.

6. Kristus věděl, že svými myšlenkami a činy může zaručit své vlastní vzkříšení tím, že bude bezhříšně poslušný až k smrti. To umožnilo Bohu dodržet svůj slib o vzkříšení Krista, který byl bez hříchu, a proto si nezasloužil smrt, „mzdu za hřích“.

Jan 8:24b

Nebo neuvěříte-li, že já jsem, zemřete ve svých hříších. (KJV)

Trinitáři občas citují tento verš, aby se pokusili ukázat nezbytnost věřit jejich doktríně, a bohužel někdy i zastrašit ty, kteří o ní pochybují. Dodávají slovo „Bůh“ za „Já jsem“, nikoli z textu, ale z diktátu své doktríny, a dávají verš znít: „Nevěříte-li, že já jsem [Bůh], zemřete ve svém hříchy.” Jde o překroucení biblického textu jako celku a zvláště Janova evangelia. Účel evangelia je jasně vyjádřen ve 20:31: „Ale toto je napsáno, abyste věřili, že Ježíš je [„Bůh“? Ne!] Krista, Syna Božího, a abyste vírou měli život v jeho jménu." Ve světle výslovně uvedeného účelu Janova evangelia je učení, že pokud člověk nevěří v Kristovo „božstvo“, zemře ve svých hříších, obzvláště neopodstatněné. Pravým smyslem textu je, že pokud někdo nevěří, že Ježíš je Kristus, zemře ve svých hříších a toto učení lze nalézt v řadě písem v Novém zákoně. Je zřejmé, že pokud se někdo rozhodne nevěřit v smírnou oběť Ježíše Krista, zemře ve svých hříších. Věříme, že NIV s tímto konkrétním textem odvádí dobrou práci, zejména ve světle způsobu, jakým Kristus zahaloval svou roli Mesiáše: „Pokud nevěříte, že jsem ten, za koho se vydávám, skutečně zemřete ve svých hříších. " To pak zapadá do jiných období, kdy říkal podobné věci, jako například v Janovi 13:19, když řekl učedníkům při poslední večeři: „To vám říkám, než se stane [jeho zrada], abyste uvěřili, až se to stane. že já jsem on."

Více o zdrojovém textuPro další informace o překladu je potřeba zdrojový text

Odeslat zpětnou vazbu

Postranní panely

..."Ale Ježíš svůj chrám své tělo sám na milion procet neobživil. Obživil ho jak všichni víme Bůh Otec."...

Ježíš o sobě vyznává: Já a Otec jsme jedno.

Mikime, problémem zde není nedostatek intelektu, ale neochota změnit své zažité postoje - neochota do té míry, že ignoruje zdravý rozum, že ignoruje jakékoli přesvědčivé argumenty. Je to u tebe nikoli problém rozumu, ale problém zatvrzelosti srdce.

Vždyť tu vidíš, jací jsou zde někteří náboženští pomatenci, doslova s vylízanými mozky!

Ani u nich není problém v nedostatku inteligence, ale v pokřivenosti srdcí. Když např. vytrhnou mé vysvětlování z kontextu a předhazují mi, že já prý mám Boha, co mi dovoluje hřešit!

Přitom jsem o tomto napsal vysvětlující článek, ve kterém pravdivě popisuji , jak náš stvořený svět vlastně funguje.

(http://www.granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=2471994).

Zkus tedy své postoje ještě zvážit a neboj si je přehodnotit, pokud uznáš, že jsi se mýlil: Ať se nepřiřazuješ mezi ony vylízance.

Zbořte tuto svatyni a JÁ  ji znovu ve třech dnech vystavím!    - Říká o sobě Ježíš.

Dokáže snad toto nějaký člověk - vstát sám vlastní mocí z mrtvých?

(J 10,33)

Židé mu odpověděli: „ Nechceme tě kamenovat pro dobrý skutek, ale pro rouhání, že ty, člověk, děláš ze sebe Boha.

(J 10,26)

Mé ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou a JÁ  JIM  DÁVÁM  ŽIVOT  VĚČNÝ;  nezahynou na věčnost a nikdo je nevytrhne z mé ruky.

Mikime,

cožpak dokáže někdo z lidí dávat ostatním lidem věčný život? 

Člověk přece nedokáže dát věčný život ani sám sobě - natož pak ještě někomu jinému!

Mikime, problémem zde není nedostatek intelektu, ale neochota změnit své zažité postoje - neochota do té míry, že ignoruje zdravý rozum, že ignoruje jakékoli přesvědčivé argumenty. Je to u tebe nikoli problém rozumu, ale problém zatvrzelosti srdce.

Jsou jedno nikoliv jedním. Jsou jedno vy svých názorech, konání apod. a chtěli abychom i my byli jedno, mysleli snad jedním? Neznám nikoho kdo by si to myslel.

Oko to platí ale i co se trojice týče i pro Tebe :), problémem zde není nedostatek intelektu, ale neochota změnit své zažité postoje - neochota do té míry, že ignoruje zdravý rozum, že ignoruje jakékoli přesvědčivé argumenty. Je to u tebe nikoli problém rozumu, ale problém zatvrzelosti srdce.

...Vždyť tu vidíš, jací jsou zde někteří náboženští pomatenci, doslova s vylízanými mozky!

To máš pravdu a hlavně někteří píšou dlouze a úplně o ničem asi se nudí a nemají s kým...

...Zkus tedy své postoje ještě zvážit a neboj si je přehodnotit, pokud uznáš, že jsi se mýlil: Ať se nepřiřazuješ mezi ony vylízance.

Já naopak v mnoha postojích stojím pevně a nemá šanci mě kdokoliv přesvědčit o nebiblických řk. naukách a bajkách či hloupých výkladech Písma.

...Zbořte tuto svatyni a JÁ  ji znovu ve třech dnech vystavím!    - Říká o sobě Ježíš.

Dokáže snad toto nějaký člověk - vstát sám vlastní mocí z mrtvých?

A vstal Ježí vlastní mocí? Vzkřísil se sám? Ne? Tak proč to pořád dokola opakuješ.

...(J 10,33)

Židé mu odpověděli: „ Nechceme tě kamenovat pro dobrý skutek, ale pro rouhání, že ty, člověk, děláš ze sebe Boha.

Jan 10.33
Jan 10:33 Židé mu odpověděli: "Nechceme tě kamenovat pro dobrý skutek, ale pro rouhání: jsi člověk a tvrdíš, že jsi Bůh."(KB1613)
“We are not stoning you for any of these,” replied the Jews, “but for blasphemy, because you, a mere man, claim to be God.” (NIV)
https://www.biblicalunitarian.com/verses/john-10-33
1. Jakékoli potíže s porozuměním tomuto verši způsobují překladatelé. Kdyby věrně vykreslili řecký text ve verši 33, jak to udělali ve verších 34 a 35, pak by znělo: „… ty, člověče, prohlašuješ se za boha.“ V následujících dvou verších, Jan 10:34 a 35, je přesně stejné slovo (theos, bez členu) přeloženo jako „bůh“, nikoli „Bůh“. „Za Jana 1:1 bylo řečeno, že obvykle, když se míní„ Bůh “, má podstatné jméno theos určitý člen. Pokud neexistuje žádný člen, překladatelé vědí, že „bůh“ je pravděpodobnější překlad, a jsou na něj obvykle velmi citliví. Například ve Skutcích 12:22 se Herodes bez členu nazývá theos, překladatelé to tedy přeložili jako „bůh“. Totéž platí ve Skutcích 28:6, kdy Pavla uštkla zmije a lidé očekávali, že zemře. Když nezemřel, „změnili názor a řekli, že je bůh.“ Vzhledem k tomu, že Theos nemá žádný článek a protože z kontextu je zřejmé, že zmínka není o pravém Bohu, theos je přeložen jako „bůh“. Obecně platí, že theos bez článku by měl být „bůh“ nebo „božský“. Jelikož neexistují důkazy o tom, že by Ježíš kdekoli učil, že je Bohem, a protože farizeové by nikdy nevěřili, že tento muž je nějakým způsobem Jahve, nemá smysl, že by říkali, že řekl, že je „Bůh“. Na druhou stranu Ježíš jasně učil, že byl poslán Bohem a že vykonává Boží dílo. Dává tedy dokonalý smysl, že farizeové řekli, že prohlašuje, že je „bůh“ nebo „božský“.
2. Bereme problém s překladem „pouhého člověka“ pro řecké slovo anthropos z NIV. Anglické slovo „antropologie“, což znamená „studium člověka“, je odvozeno z antroposu. Spiros Zodhiates píše: „Člověče, druhové jméno na rozdíl od bohů a zvířat.“ [1] Ve velké většině verzí je antropos překládán jako „člověk. „Slovo antropos se v řeckém textu, z něhož byla přeložena NIV, vyskytuje 550krát, ale NIV jej přeložilo jako„ pouhý člověk “pouze v tomto jednom verši. Tato odchylka hraničí s nepoctivostí a prokazuje ochotu zaujmout text nad přijatelné limity. Bohužel, NIV není jediným překladem, který v tomto verši roztočí trojici. Židé by Ježíše nikdy nenazvali „pouhým“ mužem. Říkali mu to, o čem věřili, že je - „muž“. Byli uraženi, protože věřili, že on, „být mužem, se ze sebe stal bohem (tj. někdo s božským statusem).

...Mikime,

cožpak dokáže někdo z lidí dávat ostatním lidem věčný život? 

Člověk přece nedokáže dát věčný život ani sám sobě - natož pak ještě někomu jinému!

Bůh nám dal věčný život jen od něj pochází a skrze Ježíše Krista:

1 Janův 5:11  A to je to svědectví: Bůh nám dal věčný život, a ten život je v jeho Synu.

"...

Protože toto dokazuje, že Ježíš není jenom člověk - že je také Bohem v člověku. A tento Bůh vzkřísil člověka - Ježíše. A toto je základem křesťanské naděje, že vzkřísí po vzoru Ježíše také nás.

Tvoje víra ovšem v důsledku činí z Ježíše lháře: "...Zbořte tuto svatyni a JÁ  ji znovu ve třech dnech vystavím! "

Měl by přece říci: "Zbořte tuto svatyni a můj nebeský Otec ji ve třech dnech znovu vystaví!" Ale takto to Ježíš neřekl.

Pokud není Ježíš samotným Bohem, jako člověk přece nemůže slyšet tvoje modlitby!

Natož, abychom prosili jiné svaté v nebi o jejich přímluvy!  Ti nás mohou slyšet jedině skrze Krista - Boha, protože sním v nebi mají úzké společenství.

(Žd 2,9)

Avšak toho, který byl nakrátko postaven níže než andělé, Ježíše, vidíme pro utrpení smrti ověnčeného slávou a ctí; tak z milosti Boží za každého okusil smrti. 10Slušelo se totiž na toho, pro něhož je všechno a skrze něhož je všechno, když mnoho synů přivedl do slávy, aby skrze utrpení učinil dokonalým původce jejich záchrany.  11Neboť ten, který posvěcuje, i ti, kdo jsou posvěcováni, jsou všichni z jednoho. Z toho důvodu se nestydí nazývat je bratry,  12když říká: ‚ Budu zvěstovat tvé jméno svým bratřím, uprostřed shromáždění tě budu opěvovat.‘ 13A opět: ‚Já mu budu důvěřovat;‘ a opět: ‚Hle, já a děti, které mi dal Bůh.‘ 14Protože děti mají účast na krvi a těle, podobně i on se jich stal účastným, aby skrze smrt zahladil toho, kdo má vládu nad smrtí, totiž Ďábla, 15a osvobodil ty, kteří byli strachem ze smrti drženi po celý život v otroctví. 16Je přece jasné, že se neujímá andělů, ale ujímá se semene Abrahamova. 17A tedy musel být ve všem učiněn podobný bratřím, aby se stal milosrdným a věrným veleknězem v Božích věcech, k usmíření hříchů lidu. 

Kdyby bxl Ježíš i Bůh mohl by se vzkřísit sám ale celé jeho působení na zemi by byla fraška a tudíž i jeden velký podvod kdyby nebyl ve všem podobný nám a my rozhodně nejsme bohy.

...

,,,"proto mohl říci co řekl aniž by lhal.",,,

Jestliže řekl: "Zbořte tento chrám, ve třech dnech ho znovu vystavím"  -  nutně a prokazatelně by lhal. Protože nikoli on, ale nebeský Otec by ho znovu vystavěl.

Toto neokecáš.

Ovšem pokud jsou Otec a Syn v Duchu svatém jediným Bohem, pak toto Ježíš řekl správně. Pak platí, že Ježíše mocí Ducha vzkřísil nebeský Otec a zároveň i platí, že Ježíš (člověk) byl vzkříšen Ježíšem - Bohem. Tedy že sám Ježíš tento jednou zbořený chrám svého těla ve třech dnech znovu vystavěl.

A v tomto případě Ježíš mluví pravdu.

..."Ježíš nás ale neučil, abychom se k němu modlili, ..."...

Tuto modlitbu k Ježíši máš přece v Božím slově: " ... Amen, přijď, Pane Ježíši!  Milost Pána Ježíše Krista se všemi svatými. Amen.   " (Zj 22,20)

..."K žádným svatým v nebi se normální křesťané nemodlí. Proč by se modlili k mrtvolám? Žádní svatí co už zemřeli v nebi nejsou (ani můj praprapra...dědeček král David v Jeruzalémě), ale čekají na vzkříšení v poslední den."...

A co třeba ti, kterým Kristus otevřel brány vězení? (1 Pt 3,19)? A co ti jeho věrní zemřelí, které Ježíš spasil skrze křest?

Ti všichni jsou už na věčnosti a na věčnosti není už žádného čekání. Není už na co čekat. Vše je už dáno.

Nelze přece donekonečna ignorovat skutečnost, že Ježíš je v nebi uprostřed nebeského shromáždění svých bratří podle těla (Žd 2):

 "Neboť ten, který posvěcuje, i ti, kdo jsou posvěcováni, jsou všichni z jednoho. Z toho důvodu se nestydí nazývat je bratry, 12když říká: ‚ Budu zvěstovat tvé jméno svým bratřím, uprostřed shromáždění tě budu opěvovat.‘ 13A opět: ‚Já mu budu důvěřovat;‘ a opět: ‚Hle, já a děti, které mi dal Bůh.‘ 14Protože děti mají účast na krvi a těle, podobně i on se jich stal účastným, aby skrze smrt zahladil toho, kdo má vládu nad smrtí, totiž Ďábla, 15a osvobodil ty, kteří byli strachem ze smrti drženi po celý život v otroctví. "

Nikdo normální kdo čte celou Bibli nemůže věřit, že je Otec a Syn v Duchu svatém jediným Bohem nic takového Písmo neučí, proto 100% neplatí lež, že Ježíš (člověk) byl vzkříšen Ježíšem Bohem, dobrá nebiblická bajka nic víc.

...Tuto modlitbu k Ježíši máš přece v Božím slově: " ... Amen, přijď, Pane Ježíši!  Milost Pána Ježíše Krista se všemi svatými. Amen.   " (Zj 22,20)

Tak toto fakt není modlitba, ale jen pouhé zvolání či prosba, aby Ježíš přišel.

Modlíme se výhradně k Bohu Otci ve jméno Ježíše Krista. Tak jedině je to správně. Všechny ostatní pokusy modlit se jen k Ježíši nebo dokonce rovnou k trojici jsou nebiblické.

Na věčnosti ještě vůbec nikdo z lidí není (kromě Mojžíše, Eliáše a Enocha) a těch z lidí co byli vzkříšení když byl vzkříšen Ježíš a nejspíše s ním odešli do nebe, protože podruhé by je Bůh zemřít nenechal.

Od té doby nebyl nikdo nikdy vzkříšen a všichni čekají na poslední den a 2PJK kdy budou svatí vzkříšení. Nic mezitím není a smrt je jen spánek.

Zvolání a prosba není modlitbou? A co tedy je podle tebe modlitbou?

..."proto 100% neplatí lež, že Ježíš (člověk) byl vzkříšen Ježíšem Bohem ..."...

Písmo tuto "lež" ovšem učí - byla navíc vyslovena samotným Kristem: (J 2,19) - Ježíš jim odpověděl: „Zbořte tuto svatyni, a ve třech dnech ji postavím.“ (To mluvil o svatyni svého těla - jak říká samo Písmo).

..."Na věčnosti ještě vůbec nikdo z lidí není."...

Dával jsem ti odkaz na Žd 2, kde je psáno, že Ježíš je nyní uprostřed svých svatých v nebi.

(1 Te 3,13)

... ať tak upevní vaše srdce, aby byla bezúhonná v svatosti před Bohem a naším Otcem v příchodu našeho Pána Ježíše se všemi jeho svatými. Amen.

Co se po smrti stane s lidmi, kteří se v životě před Bohem osvědčili?

(Zj 2,26-28)

Kdo vítězí a zachovává moje skutky až do konce, tomu dám vládu nad národy;  bude je pást železnou berlou a budou rozbíjeny jako hliněné nádobí, jak jsem to i já přijal od svého Otce. A dám mu hvězdu jitřní. 

(Zj 3,21)

Kdo vítězí, tomu dám usednout se mnou na můj trůn, jako i já jsem zvítězil a usedl se svým Otcem na jeho trůn.

(Zj 19,13)

Je oblečen do pláště zbroceného krví a jeho jméno je Slovo Boží.  A vojska, která jsou v nebi, jela za ním na bílých koních, oblečená do bělostného čistého kmentu.  Z jeho úst vychází veliký ostrý meč, aby jím bil národy; bude je pást železnou berlou. On bude šlapat lis vína planoucího hněvu Všemohoucího Boha.  Na plášti a na svém boku má napsáno jméno: Král králů a Pán pánů. 

(J 1,1)

Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh.

(Mt 28,18)

Ježíš přistoupil, promluvil k nim a řekl:,,Byla mi dána veškerá moc na nebi i na zemi.

1 Te 3,13)

... ať tak upevní vaše srdce, aby byla bezúhonná v svatosti před Bohem a naším Otcem v příchodu našeho Pána Ježíše se všemi jeho svatými. Amen.

Kdo jsou Oko ti svatí? No přece andělé musíš číst celý NZ:

(Žd 1,13)

A kterému z andělů kdy řekl: Usedni po mé pravici, dokud ti nesložím tvé nepřátele za podnož k tvým nohám?

Vždyť ten, kdo posvěcuje, i ti, kdo jsou posvěcováni, mají všichni týž původ. Proto se nestydí nazývat je bratry,  .... osvobodil všechny, kdo po celý svůj život byli drženi v otroctví strachem ze smrti. Vždyť on se určitě neujímá andělů, ale ujímá se Abrahámova potomstva. 

(Zj 20,4 ...)

Blahoslavený a svatý je ten, kdo má podíl na prvním vzkříšení! Druhá smrt nad nimi nemá moc, ale budou kněžími Boha a Krista, s nímž budou vládnout tisíc let. ...

Vláda Kristova už probíhá (Mt 28,18) a svatí v nebi jsou námi ctěni a uctíváni pro svoje spojení s Kristem. Stali se našimi přímluvci a pomocníky. O tom jsou verše Zj 2,26-28; Zj 3,21) .

Svatí v nebi mají podíl na Kristově vládě - sdílí s Kristem jeho trůn. Toto je součástí toho prvního vzkříšení. I když ti lidé třeba už dávno na zemi nežijí, pro nás ožili a pomáhají nám.

Pokud by toto nebyla pravda (však zkušenosti lidí dosud žijících na zemi potvrzují moc přímluv svatých v nebi), pak by to nutně znamenalo, že kvalita života v nebi je menší, než kvalita života pozemského!  Protože v pozemském životě tito lidé svým bližním pomáhat mohli. A nyní v nebi je jim to snad odpíráno? Proč vlastně?

...""...

(Žd 11,35 - 12,1)

Ženy dostaly nazpět své mrtvé, když ti byli vzkříšeni. Jedni se dali, odmítajíce své vysvobození, mučit, aby dosáhli lepšího vzkříšení. Jiní podstoupili zkoušky výsměchu nebo bičování, a dokonce okovů a věznění. Byli kamenováni, rozřezáni pilou, zahynuli mečem, chodili sem tam v ovčích kožích a kozí kůži, nuzní, utlačovaní, týraní, oni, jichž svět nebyl hoden, bloudili po pouštích, po horách, po jeskyních, v proláklinách země. A ti všichni, třebaže se jim pro jejich víru dostalo dobrého svědectví, neměli ze zaslíbení prospěch, protože Bůh předvídal lepší úděl pro nás a oni neměli dospět k dokonalosti bez nás.

Proto tedy i my, když jsme obklopeni tak velikým mračnem svědků, musíme odhodit veškerou přítěž i hřích, jenž nás obléhá, a s vytrvalostí běžet o závod, který je nám ukládán, s očima upřenýma na původce naší víry, který ji přivádí k dokonalosti, na Ježíše, který namísto radosti, jež se mu nabízela, trpělivě snesl kříž, nedbaje na jeho potupnost, a který už napříště sedí po pravici Božího trůnu.

Jaká je autorita oblaku svědků, pokud jsou mrtví a vůbec nic nevnímají? Nebo jsou v našem životním závodě jako živí svědkové, jako fanoušci na tribuně, kteří nás pobízejí a povzbuzují k většímu výkonu?

Zj.20 4... to trprve nastane po 2PJK

.. Vláda Kristova už probíhá (Mt 28,18).

O tom, že by už vláda Ježíše v nebi pribíhhala se zde nrpíše vůbec nic:

O to, že jsou svatí v nebi a přimlouvaji se za nás nemluví ani heden Tebou zmíněný verš:

Zj.2.26-28:

...Svatí v nebi mají podíl na Kristově vládě - sdílí s Kristem jeho trůn. Toto je součástí toho prvního vzkříšení. I když ti lidé třeba už dávno na zemi nežijí, pro nás ožili a pomáhají nám.

Nikdo z nás neví, kteří svatí žijící od Adama až po Ježíše byli spolu s ním vzkříšení a vzati do nebe. Nijak nám napomáhají a nikde není psáno, že se k nim máme modlit. Modlit se k lidem by Bůh jistě neschválil.

..."Zj.20 4... to trprve nastane po 2PJK "...

Z pohledu člověka žijícího v našem běhu času jistě. Ale čas je součástí našeho hmotného vesmíru - na věčnosti běh času postrádá  smysl. Věčnost je prostě věčností - neměří se na léta.

Ve smrti každý člověk vstupuje do věčnosti. Posmrtný soud před soudnou stolicí Kristovou je tak vlastně už i soudem na konci věků. Protože smrt je pro nás koncem tohoto pozemského věku!

..."Tedy žádní svatí od dob Ježíše dodnes do nebe po smrti vzati nebyli a nevíme kteří byli vzati při Ježíšově vzkříšení."...

Svatí Starého zákona odcházeli na místo, zvané šeol, hádes, vězení. Protože před příchodem Mesiáše bylo nebe pro všechny lidi uzavřeno. Kristus, po své smrti na kříži, odešel do tohoto "vězení", aby zvěstoval všem lidem předmesiášské doby, že jejich čekání na Mesiáše je u konce a že jim svojí smrtí otevřel brány nebe. Proto Kristu říkáme také Vykupitel.

(1 P 3,18)

Sám Kristus jedenkrát zemřel za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu. Byl usmrcen podle těla a pak oživen podle ducha. A právě v něm dokonce odešel kázat duchům ve vězení, těm, kteří kdysi odmítli uvěřit, když vyčkávala Boží shovívavost, ve dnech, kdy Noe stavěl archu, v níž byl skrze vodu zachráněn malý počet, celkem osm osob. A tomu odpovídá právě křest, který vás zachraňuje nyní a který není odstraněním nějaké tělesné špíny, ale závazkem dobrého svědomí vůči Bohu skrze vzkříšení Ježíše Krista, jenž přešel do nebe a je po Boží pravici poté, co si podrobil Anděly, Panstva a Mocnosti.

..."O tom, že by už vláda Ježíše v nebi probíhala se zde nepíše vůbec nic:"...

Ale píše: "Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi."

Není - li veškerá moc na nebi i na zemi vládou Krista - tak co potom je?

Především musíme vycházet z toho, že Kristus po celou dobu dějin tohoto světa usiloval o

spasení lidí. V Duchu tedy působil pro záchranu lidí „polapených“ v hříchu už v době

Noemově, avšak jen osm lidí se nechalo zachránit.

O působení Kristova Ducha skrze proroky starozákonní doby hovoří zcela jasně Petr již v 1.

Petrově 1,10.11 (viz také Židům 4,2). Ježíš = Stvořitel (Kol 1,16) vedl tedy svůj lid v době

Noemově, v době Mojžíšově (1 Kor 10,4) i během celých starozákonních dějin.

„Duchové ve vězení“ v době Noemově tedy byli právě tak lidé jako osm zachráněných osob

(duchů). Vůbec zde není řeč o nějakých nehmotných bytostech. Vždyť i dnes mluvíme o

„velkém duchu“, „nepokojném duchu“ nebo o „divokém duchu“ a tím prostě označujeme

různorodé lidi a nikoli snad „duše“, které opustily tělo. Předpotopním lidem bylo kázáno, ale

jejich duch se nechtěl nechat vést Božím Duchem k dobru. Byli to duchovně spoutaní lidé,

proto jsou nazýváni „duchy ve vězení“. Jedná se tu o žalář hříchu a nevěry. Jako Kristus, když

žil na zemi, zvěstoval „zajatým“, že jsou „osvobozeni“, tak usiloval i skrze Noemovo kázání

osvobodit předpotopní lidi z vězení hříchu (Srovnej Izajáš 61,1-2 a Luk 4,18-19).

Verše 1. Petrova 3,18-20 nevypovídají nic o stavu zemřelých lidí mezi smrtí a vzkříšením;

nelze z nich ani odvodit naději, že by mohli po smrti ještě najít příležitost k obrácení.

Lidé, kteří žili v Noemově době, jsou dosud stále ještě mrtvi. Ještě nepřišla hodina, v níž

budou spolu se všemi bezbožnými vzkříšeni k soudu. Ale přijde a oni budou souzeni na

základě rozhodnutí, které učinili po Noemově kázání.

Noe zkrátka nekázal sám ze sebe, ale mluvil z vnuknutí Ducha. Byl to tentýž Duch, skrze

něhož později vzkřísil Bůh Otec ze smrti Krista. Tento Duch je nazýván Duch Boží, ale i

Duch Kristův a Duch Svatý.

V 1. knize Mojžíšově 6 a 7 stejně jako v 1. Petrově 3,18-20 je smutně konstatováno, že v době

potopy uposlechlo hlas Ducha svatého jen osm lidí.

...Není - li veškerá moc na nebi i na zemi vládou Krista - tak co potom je?

O tom, že už nyní Ježíš v nebi vládne se ale nikde v Bibli nepíše. Momentálně je v nebi Veleknězem a přimlouvá se za nás ve svatyni svatých.

Římanům 8:34  Kdo je odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel a který byl vzkříšen, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás!

Židům 7:26  To je ten velekněz, jakého jsme potřebovali: svatý, nevinný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků a vyvýšený nad nebesa,

Vládnout začne Ježíš svým druhým příchodem pro své svaté na zem, které vezme do nebe a zde s ním budou svatí 1000 let vládnout:

Zjevení Janovo 20:4  Viděl jsem trůny a na nich usedli ti, jimž byl svěřen soud. Spatřil jsem také ty, kdo byli sťati pro svědectví Ježíšovo a pro slovo Boží, protože nepoklekli před dravou šelmou ani jejím obrazem a nepřijali její znamení na čelo ani na ruku. Nyní povstali k životu a ujali se vlády s Kristem na tisíc let. 

Římanům 8:34  Kdo je odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel a který byl vzkříšen, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás!

Jinak nad lidmi panuje dodnes Bůh Otec.

(J 14,6 ...)

Ježíš mu říká: "Já jsem ta cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci, leč skrze mne.7Poznáte-li mne, budete znát také mého Otce; od této chvíle ho znáte a viděli jste ho."8Filip mu říká: "Pane, ukaž nám Otce, a to nám stačí."9Ježíš mu říká: "Tak dlouho jsem již s vámi a neznáš mě, Filipe? Kdo viděl mne, viděl Otce. Jak můžeš říkat: ‘Ukaž nám Otce!’?10Což nevěříš, že já jsem v Otci a že Otec je ve mně? Slova, která vám říkám, neříkám sám ze sebe: ale Otec, který ve mně přebývá, koná své skutky.11Věřte mi! Já jsem v Otci a Otec je ve mně. Věřte aspoň pro samotné skutky.  ....

Kdo mě nemiluje, má slova nezachovává; a slovo, které slyšíte, není ode mne, ale od Otce, který mě poslal.25Řekl jsem vám to, pokud jsem dlel s vámi.26Ale Utěšitel, Duch Svatý, kterého Otec pošle v mém jménu, ten vás všemu naučí a připomene vám vše, co jsem vám řekl.27Pokoj vám zanechávám; svůj pokoj vám dávám; ne jak ho dává svět, vám ho já dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí.28Slyšeli jste, že jsem vám řekl: Odcházím a zase k vám přijdu. ...

Ve 14. kap. Janova evangelia je obsaženo úplné učení o Trojici ; Otci, Synu a Duchu svatém ( o jednom Bohu). - učení o tom, jak Bůh Otec, Syn i Duch svatý přicházejí do srdce člověka zachovávajícího Ježíšova slova.

Svatý duch je činná síla a moc Boha Otce, kterou dal Bůh Otec Ježíši a oba dva ji posílají na lidi na zemi.

Pouhý člověk přece nemá ve své moci sílu a moc Boží - v těchto případech je tomu přesně naopak - skrze člověka se projevuje síla a moc Boží a člověk jí pokorně slouží, aniž by si připisoval zásluhy.

Ovšem u Ježíše je tomu jinak - Bůh Otec sesílá svého Ducha (a Ducha svého Syna) na zemi - Ducha Ježíše, který volá: "Abba Otče".

(Gal 4,6)

A protože jste synové, vyslal Bůh ducha svého Syna do našich srdcí, ducha, který volá: ‚Abba, Otče.‘

Všechnu moc člověk Ježíš dostal od Boha Otce. Kdyby byl Ježíš i Bůh nepotřeboval by nic od Boha Otce dostávat.

"...

Náš Bůh je vnitřně vztahový; Otec mocí Ducha svatého plodí Syna (Slovo)  a Syn se ve stejném Duchu vydává Otci - až na smrt.

To Slovo bylo u Boha - Bůh byl to Slovo....

Duch svatý je vzájemným darem Lásky mezi Otcem a Synem - a mezi Synem a Otcem.

Z Otce však Duch svatý vychází primárně, protože Syn má svůj původ v Otci.

Ano i Ježíše vodil Svatý duch Boží je to síla a moc a meč

V nebi byl člověk Ježíš  vyvýšen a přijal Svatého ducha od Boha Otce, copak by i "Bůh" Ježíš potřeboval být vyvýšen? To určitě ne.

Evangelium samozřejmě popisuje to, co lidé tehdy viděli - tedy člověka Ježíše.

Že je Ježíš vtěleným Bohem - to zůstalo skryto i satanu v době, kdy Ježíše na poušti pokoušel.

..."Byl vyvýšen na pravici Boží a přijal Ducha svatého, kterého Otec slíbil; nyní jej seslal na nás, jak to vidíte a slyšíte."...

Přijal Ducha svatého od Otce - toho stejného Ducha, který volá: "Abba Otče!"

Nejsou žádní dva rozdílní Duchové!

Toto jsou věci, které přesahují lidské chápání - jsou záležitostí víry - víry předávané skrze staletí od apoštolů....

Dobrý bajka :).

https://youtu.be/Qem0WSJXLCE#mce_temp_url#

Asi z Kolumbie:

https://youtu.be/XDEco2yZqNU#mce_temp_url#

Text:

https://m.letras.com/montesanto/santo-es-el-que-vive/#mce_temp_url#

Překlad: