Čili já vám říkám: "Starejte se o svůj život, zdraví i o své tělo – co budeš jíst a pít a co si oblečeš, ale nepřeháněj to. Vodsad podsaď. Měl by ses postarat o živobytí, ať nevisíš druhým na krku a nežiješ paraziticky, ale neudělej z toho středobod života. Je tu taky literatura, umění, hudba, příroda, lidské vztahy atd. Od všeho kousek. Nebuď na ničem závislý. Páč se ti pak ze všeho může stát fet." 

Hele, bobci, já bych takových moder mohl sesmolit více než váš Jošua a moje moudra by byla vyrovnanější a použitelnější pro život. :-) 

Taky mně je už přes pade. Zatímco váš Jouša byl mladík sotva 30 let, když chtěl dávat rozumy... A v padesáti přece jen už má člověk podstatně více odžito a umí si seřadit priority. 30 letý se to nejdůležitější musí učit. Ale 30 letý aspoň trochu už něco ví. Nejhorší jsou na internetech 20 letí mladíci, co chtějí poučovat. To se nedá číst. :-) 

Nejsem katolík. Jsem dokonce vyškrtnutý ze seznamu, byl jsem na faře, kde mě křtili. aby si mě tam škrtli. To chtěl kdysi po mně Ruda Bubik, ať to udělám. 

martino

Ano tomu se říká veřejné se zřeknutí víry. Ale ty jsi katolíkem na věky, protože jsi přijal katolickou svátost křtu, tedy Boží pečeť, která je nezrušitelná. Ty jsi ve stavu pokud bych to měl pro ostatní presentovat jakoby ses polil černou barvou a začal si hlásat já jsem černoch z Afriky ze státu Kongo. Kdo ti to uvěří? Tebe samozřejmě nikdo v matrice křů nevyškrt, jen tam vložil poznámku, že jsi se veřejně zřekl ŘKC. To je stav ještě horší než prožívá brusle, Cizinec a Myslivec, neboť zatím se o takové idiotské ztřeštěnosti nezmínili. Možná jsi je nyní inspiroval, aby svůj hřích odpadu od Církve=Krista ještě násobili. Jinak pokud píšeš, že odporuji Ježíši, tak starat se o rodinu přeci Ježíš nezavrhuje. Nebo tam někde čteš vykašli se na manželku a na své děti, ať se každý z nich postará sám o sebe a jak umí? Jak by se to pak slučovalo s láskou k bližnímu? Pokud potakovém chápání Písma toužíš, pak je to zvrácené uvažování. A pokud píšeš, že jsi zde jen ze zvyku, pak respektuj náboženské cítění věřících. Chodíš ne ze zvyku, ale proto, že vnitřně žiješ s pocitem nadřazenosti, cítíš se povýšen nad ostatní a tím si léčíš jak rozvrácenou psychiku a traumata svého života. Už to, že napíšeš: 

Jak říkám, na zpovednice.cz je to mnohem horší. Tam znám ty nicky a ti lidi se mi hnusí. Na zpovednici jsem nenapsal příspěvek rok a půl! To je jasný důkaz, jak moc mi jsou odporní. To samé nakluky,cz. Tam jsem nebyl půl roku. Ani to nečtu. Nebo občas přeštu jednu věc, ujistím se, ža tam píšou ti samí progresivisti a jdu pryč. 

Co se týká vašeho náboženství, je nepoužitelné. Hlásá brzký konec světa, máš se vykašlat na všechno a jít jen za Ježíšem. Prostě je to ujeté. Stejně to nikdo neděláte doslova, ale berete to jako nadsázku nebo metafory. Dělejte si, co chcete. 

A já mám zase právo vycházet ze svých zkušeností. Viděl jsem pouze fejky nebo autosugesci. Nic nadpřirozeného. 

Je pochopitelné, když se řídíme svojí zkušeností. To ani jinak nejde. :-)

Už kdysi jsem tu psal, že mi moje sousedka říkala, že ona by bez víry nemohla být, protože by se neměla ke komu obracet. Je naučená se modlit v těžkých chvílích. Nebo si přečíst něco z Bible. Nebo zajít do kostela. Jsem ten poslední, kdo by jí to chtěl zakázat. Mám pro to plné pochopení. Nejsem nelida. Jsem empatický. 

Akorát vím, že náboženství je vymyšlené. Je to podvod. Ale pokud ho lidi chtějí a dělá jim to dobře, tak ať ho mají. Ať ho užívají. Však různé psychotropní látky taky navozují určité stavy blaženosti, taky je to podvod, jen chemický přelud, ale funguje to, těm lidem to dělá dobře. Mně neubližuje, když to užívají. Vadilo by mi pouze, kdyby někdo pod vlivem psychotropní látky sedl za volant a jel v protisměru na silnici. To bych nechtěl zažít. Stejně tak bych nechtěl zažít na silnici nějakého pobožného, co zrovna uviděl Jošuu nebo Jehovu a ten mu řekl, že má stočit volant vlevo...

A to víš. Jehova je nevyzpytatelný. Třebas Abrahámovi přikázal, aby zavedl svého syna Izáka na kopec, tam ho svázal provazy a zapálil vatru a udělal Jehovovi zápalnou oběť lidé vůně....  I když nakonec si to Jehova pak rozmyslel. Asi se naobědval už někde jinde...

..."Třebas Abrahámovi přikázal, aby zavedl svého syna Izáka na kopec, tam ho svázal provazy a zapálil vatru a udělal Jehovovi zápalnou oběť lidé vůně."...

My věřící toto chápeme jako jenom zkoušku věrnosti.

Co tedy má Abrahám ve svém životě na prvním místě doopravdy.

Hospodin se přece zároveň i  postaral, aby tuto zkoušku Izák ve zdraví přežil.

Akorát vím, že náboženství je vymyšlené. Je to podvod.

martino

Naopak je to přesně obráceně. Podvod je hlásat, že mé křesťanské náboženství je vymyšlené. To nemůžeš nijak doložit, jen tak, že budeš tvrdit že je vymyšlené. A pokud tvrdíš, že to víš, pak je to zase podvod neboť ty si jen myslíš, že to víš, ale nikdy to nemůžeš doložit, protože to nevíš, jen se domníváš, že víš a to následně presentuješ jako pravdu. Biblická antropologie je puncována „hebrejským myšlením“. ze života „otců víry“ Abrahama, Izáka a Jákoba. Náležíš Bohu, příslušíš k němu, neobejdeš se bez respektu vůči němu, nechceš-li ovšem klesnout na úroveň pouhých čtvernožců. Proto máme prověřovat antropologické výsledky získané „vcítivou“ analýzou Stvořiteových zpráv. JEŽÍŠ je posledním článkem biblické antropologie. A křesťanská antropologie je studie se závěrem, že člověk je Boží stvoření, tedy  bio-, psycho-, socio-, spirituální složitost jak konstatuje Karel Rahner a oblast víry, naděje a lásky je dimenze přesahující člověka. My dva si nemůžeme nikdy rozumět protože každý jsme naladěný na jinou vlnu. My se můžeme jen názorově respektovat, aniž bys ty klesl pod svoji úroveň, že zde budeš urážet a dehonestovat náboženské cítění věřících. A pokud se vysmíváš tomu, že Abram uposlechl Boha a byl ochoten obětovat svého syna, pak dobře víš, že to Bůh nezamýšlel, ale jen zkoušel Abraháma ve víře. A Ježíš jednání svého Otce potvrdil konstatováním, že ten kdo miluje otce, matku, bratra atd. více než jeho není ho hoden. Jsi příliš daleko od víry, protože ti více zatím dáno nebylo. Lidé jako ty, největší posměváčci pak byli největší apoštolové Boha. Vždy připomínám příběh fanatické italské komunistky z 50 let známé po celé Itálii jako rudá Betty. Hořela pochodní komunismu a jezdila na motorce po celé Itálii. Pak se setkala se stigmatizovaným otcem Piem a stala se největší hlasatelka Boha a pokud se do té doby Itálie obávala příchodu komunistů k moci, tak okamžikem kdy rudá Betty konvertovala ke Kristu upadla v Itálii i víra v komunismus. Poseldní křeč pak ještě byla za krátkého působení Rudých brigád, kdy posledním hřebíkem byla mučednická smrt Alda Mora a tím existence komunistické strany v Itálii umřela. A  co čeká tebe? Včera jsi se zde chlubil, že jsi se nechal demonstrativně "vyškrtnout" z ŘKC, což je nesmysl, protože žádné vyškrtnutí neexistuje, jen je do matriční knihy vložena poznámka o tvé žádosti o vypsání z ŘKC, což také nelze nikoho vypsat, tam se jedná jen o exkomunikaci atd., ale to nechme, já jsem totiž přesvědčen, že jednoho dne budeš tlouci na fatarní úřad a žádat pana faráře o řádné zařazení do církevního společenství, což není již v kompetenci faráře, ale ten tvůj požadavek odešle směrem na biskupa a ten rozhodne. To vše se stane. Nevím kdy, ale až se to stane, vzpomeň si na dnešní den, kdy jsem to psal. Dnes je svátek sv. Ireneje. To si lehce zapamatuješ. Tím považuji toto téma za vyčerpané a ukončené. 

Bobku, ty to převracíš. Kde jsem psal, že jsem to dělal demonstrativně? To sis vymyslel. Proč bych se vypisoval od katolíků nějak demonstrativně? Já nejsem pí.ča. Jsem skromný bobek a nic nedělám demonstrativně. Spíše pokorně a tiše jsem se nechal vypsat. Ale to bylo někdy v letech 2020 - 2014. To jsem byl pobožný. Tehdy jsem věřil, že Katolická církev je modlářská nebo duchovně závadná. Oni tohle v Apoštolské církvi hlásali. Zejména biskup Ruda Bubik. Oni mi to v podstatě přikázali. Jinak by se se mnou nebavili, kdybych neuposlechl jejich pokynů a nedal se vypsat od katolíků. Dneska bych takovou věc nedělal. Dneska je mi jedno, kde jsem vedený, páč na duc***** a nadpřirozeno nevěřím. Už v roce 2016 jsem udělal dekonverzi. Počátkem toho roku. Od té doby jsem jiný člověk v této oblasti. Nevěřím na to, že by můj křest u katolíků jako děcko něco znamenal. Ovšem v době, kdy jsem chodil ke znovuzrozencům, posvěcencům a duchosvatcům, jsem věřil na ty srajdy. Třeba že jsem prokletý od katolíků. Proto jsme se chtěl od nich vypsat. Abych se zbavil toho prokletí. Páč do do mně hustili. Tehdy jsem tomu věřil. Pobožný člověk věří na nadpřirozený svět. A je pověrčivý. Náboženství = pověrčivost. 

Nestane se to, bobe. :-) Leda bych dostal těžkou demenci nebo úraz hlavy nebo ztratil příčetnost. Za normálních okolností, pokud budu při vědomí, tak se to určitě nestane. Nevěřím na nadpřirozeno a vaše faráře považuji za parazity a fejkaře. Ale uznávám, že letniční jsou ještě horší. 

Křesťanství je podvod.

Ježíš nikdy nepřijde. 

Bible je z 80% a více výmysl.

Příběhy jako např. o pokusu vraždy Abraháma svého syna Izáka je zrůdnost. 

Není urážka, když to píšu. Je to normální rozbor literárního díla. Každá kniha se dá rozebrat.

Nemám nic společného s komunismem. Komunisti mají svoje idoly - Lenin, Stalin, mao ce Tung. Já nemám žádné idoly. Komunisti chtějí kolektivismus. Já jsem spíše individualista. Komunisti chtějí totalitu a vládu jedné strany. Já chci pluralitu. Jsem opak komunisty. Vaše náboženství má společné prvky s komunismem. Totalita, komuny apod. 

OKO

Ty si myslíš, že Bůh řeší pořadí hříchů????????

Navíc hříchy jsou minulost - byly smazány Kristovou obětí na Kříži.

Protože ty cance po proměně srdce jsou jen plané teoretizování. Jak chceš dokázat, že ti bylo kouzlem proměněno srdce, když tě osobně zde skoro nikdo nezná? Co to je vůbec za bláboly? Aby někdo mohl posoudit, jaké má kdo "srdce", tedy povahu, charakter, chování, musel by znát osobně a v mnoha situacích a roky. Tady na internet můžeš vypisovat cokoli. Bombastické camce o proměně "srdce".  V jste tu fakt banda šílenců. Šílenci, co rádi machrují neviditelnem a nedokazatelnem. To je strašné. 

Já vám seru na nějaké vaše hříchy. Odpověděl jsem na kokrétní poznámky uživatelky Brusle, co by na to řekl Jošua. Tak jsem použil výroky Jošuy k tomu, abych ukázal, že to žádný supermozek nebyl. Nebyl to žádný génius, co by kázal samé pravdy. Spíše se v tom potácel, byl nezralý. Pochopitelně. Ve 30 ještě člověk nemá odžito, aby mohl radit. Ve 30 ještě spíše bude psát naivní, utopistické představy. 

Jo a obviňovat lidi, že na to té a klikají jen kvůli slovu hřích je nějaká tvá projekce. Projektuješ si do druhých sám sebe, bobe. A taky dovedeš manipulovat. Ty by sis měl s uživatelkou Brusle podat ruce. Že jsem se vám do toho vpletl. Měl jsem vás nechat se prát. Je to souboj špatného se špatnou. Jak v kriminálce "Prohnilí proti prohnilým". 

Taky si, bobe, projektuješ sám sebe do druhých.

Ten článek o proměně lidského srdce je psán obecně - platí na každého člověka. Není v něm tedy žádné moje "vychloubání". Není se čím vychloubat.

Já si dál myslím, že Ježíš byl docela "supermozek".

Jak chcete, aby lidé činili vám, i vy stejně čiňte jim.

Toto je totiž naprosto geniální!

Tak 60 - 70% toho, co hlásal Jošua, dává smysl i dneska. Můžeme tomu říkat dobré rady, moudrosti.

30 - 40 % je balast, naivita mládí, utipicismus, apokalypticismus. 

Je to dáno tím, že Jošua začal chrlit moudrosti ve 30 letech. To je moc málo. S tím měl počkat až má člověk odžito. Dejme tomu v padesáti. Kdyby si počkal, až dozraje a zmoudří, tak by se mohlo dostat i na 80 - 90% moudrosti a jen 10 - 20% balastu. 

Začít poučovat svět a lidi ve 30 letech je troufalost. Vždyť to byl ještě v podstatě kluk. 

Sranda, jak ve filmech ho hrají starší herci. Třebas 40cetiletí. Páč kdyby vzali 30 letého herce - kluka, tak by to té postavě uškodilo. :-) Potřebují dodat vážnost, tak sáhnou po starším herci. :-) A tím potvrzují, co intuitivně každý ví. 30 letý kluk je na kazatele nízký věk...

Senátorem, prezidentem můžeš být od 40. Proč asi... 

rdf

A každého, kdo se na mě pověsí, čeká to samé...

Víš, co tě čeká, bobku? 

Víš, ono , "Bobku", na tebe vůbec nereagovat jde někdy dost obtížně - když tady totiž  "trepeš" ta svá moudra a je vidět, že znáš problém jen teoreticky a obecně - že jsi mimo realitu..

Je sice člověku možno Ježíše vytěsnit ze svého života - máme přece svobodu - ale navážet se ještě do Ježíšových kvalit ověřených generacemi - víš, celá kráva do polévky je už trochu moc.

Mně jsi místy docela sympatický a navíc i tvůrčí osobnost . Svými novátorskými výrazy dokážeš člověka i pobavit. Např. "Pobožná nádhero svatodušní" a pod ...

Je na tobě vidět, že jsi docela sečtelý.

To má kouzlo poezie a já si rád počtu.

Ale navážením se do Ježíše či užíváním sprostých výrazů si tu opravdu nijak nepolepšíš. No, jsme všichni jenom lidé s chybami.

Co se týká postavy Ježíše (Jošuy), tak musel bych vzít jeho výrok za výrokem. Některé výroky měl použitelné pro dnešní dobu, některé ne. Oproti Jehovovi to byla lepší postava. Ale dokonalý supermozek to rozhodně nebyl. To vy jste si tu postavu nesmyslně zbožštili. Vy jste do něho zamilovaní. A když je člověk do někoho zamilovaný, tak na něm nedokáže vidět chyby, i když mu je někdo říká a varuje ho před bezhlavým citem.

Pro oko - nikoli pro pana Syntezatora

což je zřejmé z mého profilu.

Pan Syntezator raaguje na můj komentář z: Úterý, 27. červen 2023 @ 18:25:56 CEST

který jsem napsal dříve.

Je vidět, že panu Syntezatorovi v jeho nenávisti ke Kristu a jeho následovníkům jakákoli podlost není cizí. 

Asi takto.

rdf

A já nevěřím na všeobecné nadpřirozeno. Nevěřím ani na permoníky, Alláha, Mannitouam atd. Ani na Pera Cibulku s jeho siderickým kyvadlem. A těm píšu to samé, co tobě, bobe. Jsou to stejní fejkaři jako ty. Tak tu nelži, že mám něco speciálního proti tvému Ježíškovi. Nemám nic extra. Je vymyšlený stejně jako Alláha  další postavičky. 

Budeš psát pořád, dědku a budeš lhát a vymýšlet si, dokud nezdechneš. To je moje předpověď. Tak je to vždycky. 

Ahoj.

Ohledně Ježíše tu máš svobodu si psát , co chceš.

Zatím to tu správci tolerují, za což jim patří čest.

Nemyslím si, že svojí vírou jsem fejkař. Žiji svůj život tak opravdově, jak jen umím. A jsem v životě hodně šťastný.

U tebe pozoruji, že jsi upřímný a nebereš si moc servítky. Říkáš názory na rovinu. Což je mi docela sympatické.

 Na druhé straně si ale myslím (můžu se samozřejmě i plést), že ti naprosto schází empatie, že jsi v tomto ohledu jako slon v porcelánu.

Jít na křesťanské stránky a dehonestovat zde Ježíše znamená v důsledku velice hrubě zraňovat city křesťanů, (V tomto jste si hodně podobní s Votou).

Já si nedovedu představit, že bych se třeba mezi budhisty dokázal posmívat Budhovi. I když ho osobně nijak nemusím, mám ohled a úctu k přesvědčení jiných a jediným výsledkem by bylo, že bych druhé citově zraňoval.

Měli bychom vzájemně spolu vycházet jako lidé s patřičnou úctou a respektem k citům druhého a nikoli jako vepři.

Na moje city se taky nikdo neohlížel. Bušili jste do mě až sadisticky. Jenže já se nedám. Jsem vytrvalý a mám mozek a IQ, které mi umožňuje se velmi úspěšně bránit. Tak toho využívám. A v konfrontaci se pravda vyjeví. Neprohrál jsem. 

Oko, ty jsi byl jeden z těch, co se kdysi před lety do mně beztrestně trefoval. Vidíš, že nejsem mstivý. Nevracím ti to, dokonce ve sporu s Bruslí, jsem se tě zastal. Takový jsem charakter, že se nemstím. Odpouštím automaticky, aniž bych do dělal z nějakých náboženských důvodů. 

Jestli vás citově zraňuje, když píšu, proč Ježíš nebyl z mého pohledu žádný supergénius a že se taky občas pletl, tak to nečtěte. Nebo napište adminovi, ať to cenzuruje. Já nemůžu psát jinak. To po mně chceš moc. 

A je tu rozdíl. Vy jste o mém partnerském vztahu nic nevěděli. A jen jste si vymýšleli bludy. Vymýšleli jste si bludy o sexuálních polohách, technikách. Pamatuji se, co jste mi tu psali za megastory o různých praktikách. Aniž byste se mě na něco zeptali slušně. Vymýšleli jste si. Nejvíce myslivec. Pak Jan21. Ale ty, oko, taky. I další zde. A v tom je rozdíl. Vy jste mě křivě obvińovali z něčeho, co  jste někde četli v nějaké krimi nebo jste viděli v pornu a přisoudili jste to mně. Neprávem. 

Já se nechovám jako vy. Nevymýšlím si. Jen popisuji to, co je veřejně dostupné o vaší literární postavě Jehova. Jošua z vaší knihy. Pokud nechcete, aby lidi měli možnost komentovat vaše postavy z vašich knih a vašich internetových biblí, tak je zablokujte. Já mám volný přístup na servery biblenet.cz, obohucz. i ke kralické bibli. Vy nechcete, ať vím, co vaše postavy říkají, tak ty stránky zablokujte. At nejsou dostupné. 

Vypadá to, jako byste se styděli za to, co v těch knihách je... Vypadá to, jako by vám to nebylo příjemné, že si lidi, i ateisti, mohou v těch knihách číst a že nevidí ty vaše příběhy a postavy tak idealisticky jako vy. A vypadá to, že ani vy už to nevidíte tak idealisticky jako kdysi a máte obavy, aby se toho neprovalilo ještě více...

..."Oko, ty jsi byl jeden z těch, co se kdysi před lety do mně beztrestně trefoval...."...

Ověř si, že mi v tomto křivdíš.

To bych musel (snad vzteky) opravdu notně ulítnout ze svých zásad.

Jsem přesvědčen, že jsem si řekl svoje obecně (jaký mám názor na praktikování homosexuality) , ale snažím se přitom vždycky neurážet osobu, neútočit osobně. Nejsem Myslivec.

A další zde z granosalis o mně psali, že prý jsem byl vyhozen ze školství kvůli obtěžování chlapců. Vytvářeli zde představu jakéhosi chlípného tělocvikáře. Pamatuji si to velmi dobře. 

A pak jste tu ještě vypisovali o análním sexu. Myslivec o tom psával i básničky. 

Přitom já jsem byl obyčejný, decentní kluk

Tady mi bylo 14 let 

Tady 17 let

Tady 20 let

Tady 27 let

Tady 40 let

A vypadal jsem tak, že jsem nikdy nemusel nikoho obtěžovat. Člověk, který vypadá jako já, to má přesně naopak, než jste tu vytvářeli fikci. Já jsem byl předmětem zájmu. Nemusel jsem se nikdy ničeho doprošovat. To mně dávaly návrhy kolegyně, kolegové, žákyně a občas i žáci. Ano, znovu a jasně to opakuji. Po mně chěli sex učitelky, učitelé, žákyně a žáci. Ne, není to výmysl. Stalo se to mockrát a na různých školách. Já jsem nikdy nikomu návrh nedával, mně dávali. Já jsem musel odmítat. Já jsem byl ten hezký, žádaný. Psali jste zde úplně absurdity. Asi nějaké projekce podle sebe. Kdo je málo atraktivní, asi to tak má, že si dělá zálusk na jiné pohlednější lidi. Já to měl vždycky naopak. Už třeba během konkurzu na místo učitele mi řekla ředitelka, že si mě vezme do své školy, protože cituji "holkám se budete líbit". Nic si nevymýšlím. Tak to bylo. A dávám i důkazy. Jako vždy. Ale hledat ty vaše invektivy plné vašich nechutností, co jste tu kdysi vypisovali, nebudu. Protože vím, že mi to psali zlí, škaredí a závistiví lidi. S plnou hubou Krista. Tak to je. 

Ahoj. Já si dal tu práci a našel jsem si kontext. Opravdu jsi mě tehdy vytočil ke vzteku, když jsi mi totiž přisoudil autorství nepříliš originálního, zato spíš bezduchého článku.

(Oko nemá ve zvyku se tu schovávat za nějakého "NEPŘIHLÁŠENÉHO".Doopravdy ti nechci kecat do tvého života - není to moje odpovědnost. I když na druhou stranu mi není žádný člověk úplně lhostejný a záleží mi na každém, aby byl v životě šťastný. Ale omezím to na to, že řeknu zpravidla na rovinu své vidění situace a zbytek nechám na jeho posouzení.

Víš, ono to ani tehdy nebylo míněné opravdu vážně - jen jsem byl rozzlobený a potřeboval jsem si na tobě vylít okamžitou zlost. Tak jsem to tedy napsal.

Doufám, že takovýchto úletů u mne bude snad čím dál méně.

Pro Redifon.

Neber to hned jako podlost. Nikdo nejsme dokonalí a doba zveřejnění se snadno přehlédne. Určitě to od Syntezátora nebylo úmyslné.

Máme být tvůrci pokoje, ne rozbrojů. A taky mi ledacos někdy ulétne.

Chce to velkorysost z obou stran.

Syntezator se neomluvil. Proto v tom mohu vidět i úmysl. 

Samozřejmě, že máme být tvůrci pokoje, nicméně někdy je třeba pokoj bránit. 

Vota byl, Syntezator je, rušitelem míru, a proto je třeba se takovým postavit. 

Ale když mi (nebo komukoliv jinému), někdo přeje smrt, tak to je úplně přes čáru. To je skutečně děsivé.

Jak Vota se svým judaismem, tak Syntezator se svým ateismem, jsou jasní agresoři. 

Já jsem se jen bránil. Syntezatorovy urážky našeho Spasitele se mě tak dotýkaly, že jsem jednal, jak jsem jednal. 

Pan Syntezator mě zval na "diskusní výprask". Tak jsem mu vyhověl a zkoncipoval jsem mu takový "diskusní výprask", na který jen tak nezapomene. 

Jen tam mimochodem, svým komentářem:

jsem se rozloučil s panem Syntezatorem - nikoli s GS. 

Já jsem se jen bránil. Jestliže však někdo neustále provokuje, musí počítat i s tím, že dostane přes pusinku.

Asi takto. 

Přeji hezký den.

rdf

Nepovídej. A kde jsi mi zkoncipoval diskusní výprask? Spíše ses polekal sám toho, co jsi sesmolil a začal se dušovat, že už mi nenapíšeš. Ale stejně píšeš. A chceš, abych to četl. Čili to děláš infantilní oklikou. Podívej, bobe, jakou mám nad tebou převahu. Mohu být přímý, nemusím se nikam schovávat. Nemusím psát o tobě na jiná vlákna. Stojím rovně. Ty rovně stát nedokážeš. Jsi guma dědek. Charakter máš jako želé, rosol. Furt měníš rozhodnutí. Jednou přísaháš, že nenapíšeš, pak zase píšeš u jiného článku. Nebo to umístíš mimo vlákno. Napíšeš nový vzkaz někde na novém místě. Asi abych to hledal. Pak se rozčiluješ, když to nenajdu nebo se už na na místa nekoukám. Tak mi to dáváš zase znova. Kopíruješ sám své vlastní texty a dáváš mi je dokola, abych je musel přečíst. Tak moc ti na tom záleží. 

Dědku, ty jsi úplně zmagořel. To samé dělal Tonda Vlas před smrtí. Ten už byl tak posedlý mojí osobou, že mi vypisoval přes celou noc do čtyř do rána na různých webech vzkazy. I z nemocnice. 

Ty jsi taky slušný magor. Ty bys byl mi taky schopný ještě vypisovat z nemocnice. Stejně jako Rosmano. Rosmano s rakovinou mi vypisoval nesmysly v mezičase mezi chemoterapiemi. 

Nebo Karel Bylina. Další dědek s rakovinou a metastázami. Ten mi telefonoval. Stejně tak mi telefonoval Tonda Vlas. Nebo Toli. To je ten, co dostal mrtvici. 

Hele, Redifone, ty jsi na tom stejně jako Toli, Tonda Vlas, Karel Bylina a Rosmano. S tebou to nedopadne dobře. Ztratil jsi zábrany a už to budeš dělat, dokud neumřeš. Zešílel jsi stejně jako ti dědkové před tebou. A ty nejsi poslední dědek. Ty umřeš do pár měsíců a po tobě přijde další dědula, který převezme po tobě štafetu zmagořelého dědka. 

A nevypisuj tu o Kristovi. Nevěřím ti, že ti Kristus nebo Duch svatý nebo Jehova říkají, že máš dělat to, co tu děláš. 

Oni by ti spíše řekli, že se máš modlit, nebo číst Bibli nebo zajít do kostela. Dědku - tohle by ti řekli. A ne že tu máš psát srance o tom, jak údajně uděluješ diskusní výprasky. 

Žádné neuděluješ. Udělil sis výprask sám, protože jsi ostuda křesťanství. Falešný mstivý dědek. 

..."- a my znovuzrození radostně odoláváme, vítězíme, uvědomujeme si Boží moc, působení, ochranu, při případných "škobrtnutích" (byť jen v myšlenkách) se Bohu za ně omlouváme v Jeho napomenutí a v neustálé cestě a spojení s Ním...."...

Jak tě vidím já, Brusle, správně jsi měla napsat:

- a my zmatení, popletení herezemi, pobláznění, neuvědomujeme si už téměř nic z toho, co Ježíš učil a žijeme ve vlastních představách - vytrhnuti z reálného života....

Bez Boha, bez církve, však v klamném náboženském opojení - v rauši, který vám blokuje rozumné uvažování ....

Dítě Boží není přece žádným "NIC" - naopak, je Bohu natolik vzácným a drahým, že neváhal jej vykoupit smrtí vlastního Syna. A ty řekneš ve svém poblouznění, že jsme  "NIC"?

(1 Kor 6,19 ...)

Nebo nevíte, že vaše tělo je svatyní svatého Ducha, který je ve vás a kterého máte od Boha? Nevíte, že nejste sami svoji?  Byli jste přece koupeni za velikou cenu ....

OKO

Je dost troufalost psát, co jsem já měla napsat. Je to manipulace druhým jak vyšitá. Opět tvoje podtrženky o druhých...

Trvám na slovu "NIC", tak jak jsem napsala. Některým (těm "NICKKÁM")  to Bůh dává poznat a VĚDÍ. A  jiní zůstávají v klamu a v zajetí náboženských opojných rituálů (místo vztahu, lásky, opojení a přijetí těchto darů přímo od Krista).

Brusle7

Já jsem dítětem Božím - a tato skutečnost mi dává nesmírnou důstojnost.

V žádném případě se necítím jako "NIC".

Já to vidím, Brusle tak:

Čím víc jsi ty svými názory mimo skutečné křesťanství a já tě v nich opravuji, tím přirozeně ty pociťuješ vůči mě nepříjemné věci, jako je pocity zahanbení, zlost a pod.  a tím se vůči mě jako osobě jen stále více zatvrzuješ.

Čím budu já přesvědčivější, tím to bude horší - tím se víc zatvrdíš, "zakopeš ve svých pozicích"  - jen abys alespoň zdánlivě si zachovala "tvář" - nějaké zdání důstojnosti.

Ale uvědom si, že já vůbec neútočím na tvoji důstojnost - to není mým cílem - upozorňuji tě na tvé omyly ve víře.

Ale chápu, že jsou to od tebe přirozené reakce, které by měl možná skoro každý.  Lidská psychika prostě takto funguje u všech lidí.  Proto je dobré věci pojmenovat a upozornit, jak jsou.

Zkus ale k mým připomínkám přistupovat bez osobního zaujetí a věcně.

OKO

Vyjadřovat pocity druhého za druhé  je něco mravně  zásadně nepřípustného. 

Jediné pozitivum je to, že tím nevědomky otvíráš své srdce - že ty sám 8"hraješ" o své pozice a důstojmost, což by mne osobně ani nenapadlo.

Víra nepotřebuje hmotu, není věc.

..."Víra nepotřebuje hmotu, není věc."...

Znovu tě musím opravit - bez hmotného člověka nemůže žádná víra existovat.

Víra potřebuje člověka, člověk potřebuje víru.

Víra je zárukou dober, ve která člověk (s tělem a nesmrtelnou duší) doufá, důkazem skutečností, které se nevidí.

OKO

Znovu tedy jinak: Napsal jsi výše v komentářích: 

..."Přišel na svět, aby na sebe vzal náš hřích...."...

Správně. A dal nám také přesný návod, jak se svých hříchů zbavovat - učinit z nich pokání a vyznat je Bohu i církvi. Službou odpouštět hříchy pověřil svoje apoštoly a vybavil je k tomu svým pokojem a také mocí Ducha svatého hříchy odpustit - nebo pokud existuje překážka, hříchy neodpustit, ale nejdříve onu překážku pro odpuštění hříchů odstranit....

(J 20,21-23)

Ježíš jim opět řekl: „Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, i já posílám vás.“ Po těchto slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha Svatého. Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je zadržíte, tomu jsou zadrženy. “  

Toto je jasné ustanovení zvláštní služby pro odpouštění hříchů - kdo toto ignoruje a myslí si, že si své hříchy vyřídí s Bohem on sám a bez církve, plete se tragicky. Jeho hříchy jsou tu pořád "na stole" a trvají neodpuštěny.

..."však tu je pár lidí, co se porád chlubí, že jsou hříšníci, že mají náklonnost ke hříchu"...

Já nevím - on se tu tímto, že je hříšník, že má náklonnost ke hříchu, někdo dokonce  i chlubil? A kdo konkrétně?

 Přiznat si v pokoře, že jsme hříšníci - to ano ! Ale chlubit se tím?

Každý potomek vyhnanců z ráje má zděděný sklon hřešit. Kdo žije bez Boha, přímo se topí ve svých hříších. Ten, kdo žije s Bohem, dostává od Boha milost a sílu nehřešit nijak těžce - ale ani tak nedokáže nehřešit zcela a musí se ze svých i nepatrných hříchů znovu a znovu očišťovat.

Kdybychom totiž dokázali mít dokonalé společenství s Bohem, tak bychom už nemuseli vůbec zhřešit. Měli bychom totiž už mysl Kristovu a jasný pohled na ošklivost každého hříchu.. Ale toto zatím žádný z nás žijících ještě nedokáže (jsme lidé nedokonalí), ale můžeme se to společným životem s Bohem alespoň učit a usilovat se co nejvíce o to být s Bohem neustále a pořád.

Proto jsem také napsal článek o životní modlitbě - dělal jsem si naději, že alespoň pár z vás se k tomu přihlásí a řekne: Já to mám v životě také tak - předtím, než se do něčeho pustím, tak řeknu: "Pro tebe , Pane!".

Ale nenašel se tu mezi vámi ani jeden jediný ...

  K tomu, co stále popisuješ, co si řešíš, by ti mohl pomoci - trošku "nakopnout" - tento článek. Je sice trošku pomatený herezemi, ale základní myšlenka je důležitá a dobře vyjádřená.

 

protože je to prostě náboženský a duchovní trotl, který neví, nechápe a nezná Písmo které konstatuje že všichni hřeší, ale tento trotl vůbec nepochopil, že oko má namysli hříchy o kterých Písmo konstatuje, že to jsou hříchy které vedou ke smrti. Ano i já se snažím žít tak, abych nehřešil hříchy které vedou ke smrti. Ale to tento trotl jen těžce pochopí, když má plnou hlavu glorifikace bigamie nebo cizoložství a následkem nového manželství, tedy úniku od manželky a dětí. 

Toníku, já osobně mám v tomto jasno - nepotřebuji si nic řešit.

Vím, že jsem svojí podstatou hříšník se sklonem hřešit. I když jsem už Boží dítě. Jediné řešení tohoto prokletí z prvotního hříchu je být co nejvíce ve společenství s Bohem.

Pokud tu tedy něco řeším, tak jen z toho důvodu, že je mi docela líto, v jakých omylech se někteří svými životy stále potácíte.

Jak jste sami se sebou sebejistí, že nejste hříšníci.

Proto vám opakuji stále znovu, že jste také jenom hříšníci.

I kdyby jsi se zrovna vyzpovídal a neměl žádného hříchu (a to u tebe ani zdaleka nehrozí!), tak zděděná hříšná náklonnost u každého člověka trvá stále až do jeho smrti těla.

A protože žádný člověk není tak dokonalý, aby se dokázal sjednotit s Bohem úplně dokonale a natrvalo (stále se tomu životem jenom učíme - a to s chybami), tak je jenom otázkou krátkého času, kdy zhřešíš znovu.

A nemusí to být ani nic velkého, tragického - žádná manželská nevěra, žádná zlodějina, žádné zabití či ublížení na těle a pod....

Když tedy o sobě přiznávám, že jsem jenom hříšníkem - není to přece žádné chlubení - je to jen čestné přiznání tvrdé reality pozemského života.  Upřímně si přiznat svoje slabosti je prvním krokem k nápravě, k duchovnímu růstu, k žádoucí změně.

Občas poslouchám slovenského faráře Kuffu,

 Říká např.

Přišel ke mě ke zpovědi člověk po čtyřicetileté pauze a vyznal se, že má za tu dobu pouze jeden jediný hřích. Já jen za ten okamžik, co jsem si to musel vyslechnout, tak jsem měl už hříchy minimálně dva!

Ti skuteční hříšníci jsou na tom tak špatně, že nedokáží na sobě rozpoznat už ani svoje hříchy. A toto bych ti nepřál. Proto už léta usiluji ti v tomto otevřít oči.

  A je to tak logické, že jste hříšníci a hřešíte, pokud jste děti "boha", co vám dává "svobodu" hřešit, co vám hříchy dovoluje, schvaluje, umožňuje a musí souhlasit s vaším hříšným záměrem. 

..."Píšeš o tom, že má pro vás článek "lechtivý" název,..."...

Píši o této obecné realitě mezi všemi lidmi - a dokázal jsem to hned i  příkladem.

Když dám článku nějaký "lechtivý" název (třeba o vymýtání zlých duchů, nebo nějaký sexuální skandál) , mám hned široký okruh čtenářů jistý.  To je realita i tady na Granu.

Ale článek třeba o trvalé  "životní modlitbě"  evidentně nikoho moc nezaujme.  Přitom by to mělo být základem života každého křesťana.

OKO

My zde ale nesoutěžíme o počty příspěvků či trollení pod články... 

Není třeba řešit počty, ale kvalitu příspěvků - zejména k tématu. 

Ostatní bych ponechala na výběru čtenářů - na svobodě, co kdo chce psát a diskutovat...

Nejde přece vůbec o počty příspěvků - o reakce na článek. Jde o počty přečtení článku. A to je u správně zvoleného nadpisu určující - zda si to lidi vůbec otevřou a přečtou.

Když podle nadpisu zjistí, že se jedná o téma modlitby - celkem nezájem.

 

Když se ale jedná o nějaké "lechtivé téma" z oblasti hříchu (pohlavní zneužívání, nevěra, sebeukájení a pod.)  - počty přečtení raketově narůstají. Protože lidská hříšná přirozenost se tu mimoděk projevuje a ráda je jitřena novými podněty.

Počty přečtení článku jsou v úzké závislosti na čtení a počtech dalších komentářů (opakované otevírání, pisateli i čtenáři s dalšími komenty).

  Čím více komentářů, tím více čtenářů - každé opakované načtení se počítá do čtenosti. Nevypovídá moc ohledně zájmu o téma, spíše o rozsahu diskuze. A diskuze je často o něčem jiném, než o základním tématu.

  Toník

  Úchylové si taky (někdy) myslí, že všichni okolo nich jsou úchylové - minimálně latentní, v příspěvcích pak úchyl "vidí", že je někdo balí. Nevědí, že hodně přes 90% lidí je normálních, že nejsou úchylní, ani latentně. 

  Zloději si taky (někdy) myslí, že všici okolo kradú. Nevědí, že hodně lidí je poctivých a jsou rádi poctiví a je jim v tom dobře.

  Ti, co se rozvádí, chtějí utéci od manželky ke konkubíně či co píší pořád dokola, si taky (často) myslí, že to tak mají i ostatní. Nevědí, že velká část lidí touží žít věrně v jednom svazku - a mnohým se to dokonce poštěstí a jsou v tom šťastní.

  Takže ani ty, Stando nepopisuješ tvými příspěvky obecnou realitu mezi všemi lidmi, ale píšeš jen a jen sám za sebe - a ještě za pár lidí, kteří jsou ve stejné či podobné situaci, jako ty.

  Chápu, že tak uvažujete. To je vaše věc. Já vám to brát nebudu. 

  Jestli vám to tak vyhovuje, mějte si to tak.

  My zase uvažujeme jinak - proto si třeba povídám s lidmi, kteří stáli o sdílení života, bez vašeho neustálého napadání, pomluv, urážek.... Proto zase píšu o našich tématech - to je spása, odpuštění, vysvobození, život pro Boha a Boží výchova ... A vím, že to, co píšu, není o všech lidech, že jsou lidi, kteří žijí něco jiného, než my, pro které jsou tato témata "prázdná slova" či "naučené fráze". 

  Toník

"...

Jde o to, že tato realita o "atraktivnosti" nadpisu  se dá číselně snadno vyjádřit a tím dokázat i pravdivost mého tvrzení.

A to se určitě netýká jen úchylů, ale každá lidská psychika reaguje v jistých intencích podobně.

Tímto se zabývají vědy jako je psychiatrie  a psychologie.

Pravdivost toho tvého tvrzení "o Boží milosti, o odpuštění, vysvobození ze hříchu, o tom, že nás Bůh zbavil hříchu, o tom, že nám daroval nový život, že žijeme v něm a pro něj, že v něm máme jistotu a jsme za to rádi,"

jsi tu ale ty zatím nijak nedokázal -

Ve svém náboženském poblouznění jsi si nechal namluvit věci, které doopravdy pravdivé nejsou - I ty dál hřešíš a jen tím, že jsi sám sebe přesvědčil, že ti Bůh hříchy odpustil - tak to ještě není pravdou ani náhodou.

Toto je třeba ti připomenout.

  Tvoje uvažování se netýká všech - pro mne jsou třeba atraktivnější jiná témata, než vaše hřešení a seznamy hříchů. A určitě pro mnoho jiných lidí.

  Ten zbytek, co píšeš docela sám za zebe - dokazování pravdivosti tvrzení vytržených z kontextu, to že jsi si "ve svém náboženském poblouznění nechal namluvit věci, které doopravdy pravdivé nejsou", že "ty dál hřešíš a jen tím, že jsi sám sebe přesvědčil, že ti Bůh hříchy odpustil - tak to ještě není pravdou ani náhodou." a kde co dalšího, to už je jen tvůj svět. Nebudu ti ho brát, jestli si chceš žít to, co stále dokola píšeš, tvoje věc.

...."A že si omylem myslíš, že když ty, tak každý."...

Neříkám, že se tak chová úplně každý, ale že to dokazuje existenci hříšné přirozenosti v člověku.

Vždyť si to můžeš lehce ověřit v archívu článků.

Vyber si kterýkoli měsíc a porovnej počty přečtení u "lechtivých" témat s těmi jinými (třeba o modlitbě).

Vždyť na statistiky jsi ty borec!

  Aha. 

  Takže když jsi psal "A to se určitě netýká jen úchylů, ale každá lidská psychika reaguje v jistých intencích podobně.", tak jsi tím nemyslel, že všichni uvažují v těchto věcech jako ty?

  No, nemůžu. 

  Nevím, která témata jsou pro tebe "lechtivá", co tě tak ve tvé náklonnosti ke hříchu láká, těžko to tedy můžu spočítat. To bys musel napsat, k čemu tak máš náklonnost.

  Ale hlavně: Nepotřebuju to počítat. Věřím ti, že to tak máš, když to píšeš, že to jsou pro tebe lechtivá témata a proto jsi čtenář. A možná to tak má i někdo jiný.

  Já to tak jako ty nemám. Čtu si příspěvky, jeden po druhém, tak, jak mám čas. A občas odpovím na otázku, nebo reaguji, ale spíše se mnohem více ptám lidí k tomu, co píší. A zase si čtu odpovědi.

  Určitě jsou témata, co mne zajímají mnohem více - to je sdílení života, víc asi křesťanství, ale klidně si přečtu i sdílení hříšníků, bezbožníků. Už mne tolik nezajímají učení a názory či dohady nad nimi, i když i učení a názory vypovídají o lidech, co si je vymýšlí.

  Toník

"Lechtivá" témata:

Cokoli o vymýtání zlých duchů; cokoli o lidské sexualitě - zvláště v jejich zvrácených projevech.

"Nudná" témata:

Cokoli o modlitbě, o následování Krista v životě.

  Ke statistice. Je tu seznam nejvíce čtených článků. Když ho vysčítám podle tématu, vypadá to takto:

  Z tvých "lechtových" témat se tam vymítání duchů nevyskytuje, sexualita je tam zastoupena asi 19% v čtenosti a 13% v četnosti.

  Více mají ale charizmatici, konspirace (přes 20% v čtenosti, přes 15% v počtu).

  Usuzovat z toho na obecné preference lidí je ale nesmysl. Lidi obecně nezajímají charizmatici a jejich problémy - jen GS se jim věnoval výrazně více, mnoha články. Navíc existuje cosi jako vyhledávač, google. Kdysi mělo GS velký rank, takže se jeho články objevovaly vysoko na google, Seznamu. Když lidi hledalí na internetu nějaké téma - třeba ty charizmatiky, nebo alfu - dostali se na GS. Takže proto ta čtenost - nesouvisí s obecnou prefencí lidí, ale s tím, čemu se věnoval tento server.

  Druhý silný faktor čtenosti s podobným vlivem je počet diskuzních příspěvků. Pokud lidé diskutují, tak každé další načtení při diskutování se počítá. Čím více příspěvků, tím vyšší čtenost. Ta čtenost ale neodpovídá přesně diskutovanému tématu - pod články se často diskutuje o něčem jiném. Viz tady, kdy jsi od vašeho seznamu hříchů a hřešení uhnul už někam jinam, a už zase sám za sebe píšeš o bludech, autosugesci, Martino zase glorifikuje bigamii a cizoložství a únik od manželky a dětí, redifon a vota jedou judaismus ... S bruslí jsme narazili zase na naše téma odpuštění, ... Snad jen akuzativ se drží tématu článku a píše, že člověk může vraždit, lhát, podvádět a cizoložit, ..

  Takže čtenost jistě něco vypovídá o lidech, ale určitě ne o obecných preferencích úplně všech. Lidé jsou různí - to, že 𝓹𝓻𝓸 𝓽𝓮𝓫𝓮 jsou nějaká témat lechtivá a jiná zase nudná neznamená, že to tak mají všichni.

  Toník

  Toník

..."Že by ti zase mohl pomoci porozumět tomu, co žijeme my, o čem píšeme - o Boží milosti, o odpuštění, vysvobození ze hříchu, o tom, že nás Bůh zbavil hříchu, o tom, že nám daroval nový život, že žijeme v něm a pro něj, že v něm máme jistotu a jsme za to rádi, "...

Prázdná slova! Koho tímto chceš přesvědčit o své dokonalosti?

Nedělej tu z toho svými zpaměti naučenými frázemi  žvanírnu!

Kdokoli totiž z tohoto, co jsi tu vyjmenoval  doopravdy zažívá, tak si je vědom jak velikosti toho daru, tak i křehkosti své víry, která tento dar stále ohrožuje svou nestálostí. Svojí  "jistotou"  se jdi opájet někde jinde a sám.

  𝓟𝓻𝓸 𝓽𝓮𝓫𝓮 ano, to chápu. 

  Ten zbytek příspěvku - "přesvědčit o své dokonalosti", "nedělej tu z toho svými zpaměti naučenými frázemi  žvanírnu", "Svojí  "jistotou"  se jdi opájet někde jinde a sám.", to už je jen tvůj svět, co píšeš jen a jen sám za sebe - stejně jako to, že pro tebe jsou slova o Boží milosti, o odpuštění, vysvobození ze hříchu jen "prázdná slova". 

  A o tom jsme psal: To vypovídá jen o tobě a tvé situaci. A je dobře, že máš kde zjevit, jak uvažuješ - někdo má pod pantoflem konkubíny a manželku, od které chce utéci, někdo má zase pobožné a přetvářku, další se zase naučil jedno cizí slovo a má tak pořád ezoteriku a bohovy, ... Je dobře, že máte v anonymní diskuzi možnost vyjevit, co si v sobě nosíte.

  Toník

Jde o to, že tato prázdná a nepravdivá slova ( o Boží milosti, odpuštění, vysvobození) vyšla z tebe - nikoli ze mě.

Tato slova se tě zatím netýkají.

Zastáváš totiž několik prokazatelných omylů v křesťanské víře a jsi tím v trvalém stavu jakéhosi náboženského "poblouznění", které ti brání uvažovat střízlivě, kriticky vůči sobě, logicky.

Události, o kterých jsi svědčil, že se ti staly (a jak se ti staly) , jsou totiž v příkrém rozporu s křesťanským učením. Takto se  prostě stát nemohly a ty jsi už opravdu hodně mimo skutečné křesťanství.

Plácáš se jako moucha v pavučině věroučných omylů a namlouváš si o sobě věci, které ve skutečnosti vůbec nejsou.

A v naprostém zoufalství heretika - cokoli konkrétního ti vytknu, obrátíš hned zpátky na moji osobu. Protože ty jsi přece znovuzrozený, nedotknutelný, neomylný ...

Zmatený bývalý katolík, tuplovaně dvakrát křtěný ...

Ani deset dalších křtů tě neuchrání od omylů a od tvých hříchů!

Brzdi, OKO...  

To Vás učí takovým soudům o druhých v ŘKC? (Nás učili "Nesuďte". "Nepomlouvejte".)

Brusle7

  A ten zbytek tvého příspěvku, co píšeš sám za sebe?

  Vím, že tato slova se tě zatím netýkají, to mi nemusíš psát. Rozumím, že zastáváš totiž několik prokazatelných omylů v křesťanské víře a jsi tím v trvalém stavu jakéhosi náboženského "poblouznění", které ti brání uvažovat střízlivě, kriticky vůči sobě, logicky. 

  Je mi jasné, že události, o kterých jsi svědčil, že se ti staly (a jak se ti staly) , jsou totiž v příkrém rozporu s křesťanským učením. Takto se  prostě stát nemohly a ty jsi už opravdu hodně mimo skutečné křesťanství. A je to logické, když jsi sedmdesát let uzavřený v sektě, a vyrobil sis k tomu "boha", co ti dovoluje hřešit.

  Rozumím, že se plácáš jako moucha v pavučině věroučných omylů a namlouváš si o sobě věci, které ve skutečnosti vůbec nejsou. A v naprostém zoufalství heretika - cokoli konkrétního ti vytknu, obrátíš hned zpátky na moji osobu. Protože ty jsi přece znovuzrozený, nedotknutelný, neomylný ... Zmatený bývalý katolík, tuplovaně dvakrát křtěný ... Ani deset dalších křtů tě neuchrání od omylů a od tvých hříchů!

  To je jen tvůj svět. Mně se netýká. A ani moc tématu diskuze.

  Toník

Pro mě ta slova vůbec nejsou prázdná.

Ale když tě vidím, jak se doslova plácáš v bažině všemožných omylů víry, tak je mi jasné, že je vyslovuješ prázdně - že u tebe logicky nemohou být realitou.

A za ta léta, co se známe, tak těch omylů jsem od tebe uslyšel už opravdu hodně.

Nevíš vlastně doopravdy o čem ta slova vlastně jsou.

  To bude zase ta tvoje korouhvička, viď. Asi se otočil vítr?

Vložil: oko v Čtvrtek, 29. červen 2023 @ 12:58:46 CEST:

Vložil: oko v Pátek, 30. červen 2023 @ 11:10:25 CEST:

  Ještě dopoledne v 11 hodin to pro tebe byla prázdná slova a teď už ne? Tak to je dobře, Stando. To se tedy můžeme vrátit zpět k tomu, co jsme si psali.

..." o Boží milosti, o odpuštění, vysvobození ze hříchu, o tom, že nás Bůh zbavil hříchu, o tom, že nám daroval nový život, že žijeme v něm a pro něj, že v něm máme jistotu a jsme za to rádi, ..."...

Já o tobě napsal, že pro tebe jsou to prázdná slova - nevíš, co doopravdy znamenají, jen se jimi opájíš.

Nejsi osvobozen ze hříchu - hřešíš i nadále - jenom se mýlíš v tom, že si o sobě myslíš, že už nejsi hříšníkem. Ale to se mýlíš.

Tvá "jistota" má charakter vzdušných zámků - nemá nic do činění s realitou;  odtržen od živé Kristovy církve bez možnosti odpuštění hříchů, v zajetí bludů, ve společenství podobně poblázněných lidiček.

Co jim zbývá, než jen autosugesce o tom, že jsou už "jistojistě" spaseni?

  To, co píšeš, se netýká mně.

  Zpět od tvých problémů k tématu.

  

  Ne, Stando. To jsi zcela jistě nepsal o mně."...

"Vyjadřovat pocity druhého za druhé  je něco mravně  zásadně nepřípustného. "  - napsala tvoje kamarádka Brusle.

OKO, to jsem psala Tobě a v jiném kontextu, kde jsi opovážlivě psal o "mých" pocitech. 

  Před nějakou dobou jsi tu psal: "Já mám ve zvyku psát vždycky jenom sám za sebe. Za žádnou druhou osobu nepíšu. Nikdy." Beru tvoje psaní tedy tak. Že píšeš sám za sebe. Nikdy za druhou osobu.  Když tedy píšeš "Prázdná slova!", beru to tak, že to píšeš sám za sebe. Za žádnou druhou osobu to nepíšeš - tedy ani za mne to nepíšeš.

  Navíc - zcela jistě vím, že to nepíšeš za mne, ani o mne - to, co jsem já psal, svědectví, nejsou pro mne prázdná slova, ale můj život.

  A souhlasíš s ní? 

  To napsala Brusle moc dobře. Pro slušného člověka je něco takového nepřípustné. Beru to tedy stále tak, že píšeš jen sám za sebe, nepíšeš za žádnou jinou osobu.

  Stejně tak když akuzativ píše: "A člověk pak může vraždit a loupit, lhát a podvádět a cizoložit. Může propagovat cizoložství a smilstvo a není to hřích atp." tak je jasné, že to píše jen a jen sám(a) za sebe. Ne za někoho jiného. Málokdo bude mít takové postoje, jako on (ona). Ale je mu (jí) to věřit, že to tak skutečně má.

  Stejně tak Martino, když píše ze "má plnou hlavu glorifikace bigamie nebo cizoložství a následkem nového manželství, tedy úniku od manželky a dětí." a je to na něm vidět, protože o tom píše pořád, píše jen a jen sám za sebe, za nikoho jiného. Protože to má málokdo. Ale je mu to věřit, že to skutečně žije.

  

  Podobně to máme my, Stando, když zase píšeme o Boží milosti, o odpuštění, vysvobození ze hříchu, o tom, že nás Bůh zbavil hříchu, o tom, že nám daroval nový život, že žijeme v něm a pro něj, že v něm máme jistotu a jsme za to rádi, ... tak píšeme sami za sebe, to, co zase je náš život. Na rozdíl od tebe to pro nás nejsou "Prázdná slova!".

  

  Toník

  Takové situace se nám nestávají. 

  Často se mi ale stává, že ty něco píšeš sám za sebe, nějaké tvoje postoje (jako zde v diskuzi, kdy jsi sám za sebe napsal "Prázdná slova!") a pak se snažíš to, co píšeš sám za sebe, přehazovat na druhé lidi - většinou úplně mimo téma. To, co píšeš, totiž často nesouvisí ani s tématem, ani s tím, komu to píšeš.

  Zpět tedy k tématu. 

  Tím byl seznam hříchů, co tak takové náboženství dělá, pro vzoru "boha", kterému slouží, který si taky dělá seznam hříchů. Jenže ten seznam už byl dávno přibitý na kříž - tak Bůh odzbrojil vlády a autority a veřejně je vystavil na odiv, když je vedl triumfálním průvodem.

  A ty jsi psal o potomcích z ráje, co mají zděděnou náklonnost hřešit, a o zpovědích a tak.... 

Je to půvabné jít na katolíka kázáním jeho papeže!

Hereze tu mezi námi pobíhají (ale ne od papeže) - např. tvoje představy o "přibití tvých hříchů na kříž" už dávno předtím, že jsi se vůbec narodil.

Naprosto tu opomíjíš, že tato slova apoštola se netýkají automaticky každého člověka -  že aby křesťan na těchto dobrech (které pro nás vyzískal Kristus) získal svoji osobní účast, musí se smířit s Bohem skrze pokání a skrze službu církve Kristem ustanovenou (J 20,21-23).

Až tehdy o něm platí, že jeho hříchy byly smazány, jako by se nikdy nestaly.

Ale pokud později zhřeší znovu - znovu musí z nových hříchů učinit pokání skrze stejnou službu Kristem ustanovenou, aby mu tyto další hříchy byly znovu odpuštěny. Pokud se tak nestane, jeho hříchy nad ním pořád visí jako hrozba (jako Damoklův meč)  a otravují mu život.

Bez učiněného pokání nejsou zatím přibity nikde.

  A samozřejmě, že jdu na tebe s člověkem, který prodělal to hřešení a zpovědi, má tedy tu zkušenost ve stylu "jdeme vyznat hříchy zpovědníkovi a jsme klidní a spokojení." a rozumí tomu, že "Pokud tak jednáme, nevstoupili jsme ještě do tajemství Ježíše Krista."

  Už sis tedy kliknul na ten článek. 

  Přečetl sis ho, pomohl ti nějak v tom hřešení a náklonnosti ke hříchu? 

  Pomohl ti ten článek alespoň trošky porozumět, proč zase my píšeme o spáse, o Pánu Ježíši Kristu, o Boží milosti, vysvobození, záchraně?

  Psal jsi k tématu diskuze toto, citaci od brusle. 

  Je morálně nepřípustné vyjadřovat něco za druhé, ať už pocity, nebo něco jiného? 

  A to zvláště v případě, kdy za druhé vyjadřuje dotyčný jen sám sebe a druhý, za koho se vyjadřuje, má pocity a realitu opačnou?

  Souhlasíš s tím, že když jsi napsal, 'že pro tebe jsou to prázdná slova - nevíš, co doopravdy znamenají, jen se jimi opájíš', že je morálně nepřípustné takové vyjádření za druhé a že slušný člověk takové věci nedělá?

  Leda že bys nevyjadřoval pocity druhého za druhé, ale že bys to psal docela jen a jen sám za sebe, nepsal bys to za jinou osobu. 

Také mne zajímá odpověď od OKA na otázku: 

A zejména - kdo to takto OKA učí, vyjadřovat něco za druhé?  

  Tak. To by bylo zajímavé vědět.

Byly by zajímavé statistiky nás všech na GS - a nejen v tomto tématu :-)

  Nejde samozřejmě o četnost použití slov, jde také o to, v jakém jsou kontextu, jaký má člověk vztah k tématu. 

  Bezbožný hříšník, co si vyrobil "boha", který mu dovolue a umožňuje hřešit, píšo pořád o tom, jak je hříšník a hřeší. Celkem logicky, když je hříšník.

  Křesťané zase napíší spíše o tom, jak byli z hříchu vysvobozeni, jak přijali odpuštění nebo odpustili, co se změnilo v jejich životě, jak je Bůh hříchu zbavil, co to pro ně znamenalo.

  Toník

Bůh nechce, aby lidé hřešili - to je snad každému jasné. Protože si tím sami sobě škodí a urážejí tím Boží obraz v člověku.

A Bůh je všemohoucí - i to je snad každému jasné.

Jestliže tedy nějaký člověk v reálu skutečně zhřeší, musí mu to všemohoucí Bůh umožnit - dovolit.  Mohl by tomu přece snadno i zabránit. Ale když člověk mermomocí zhřešit chce - Bůh mu to ve většině případů dovolí a nechá člověka zhřešit.

Já opravdu nevím, co je na tomto pro některé tak nepochopitelného!

Fakt se vyjadřuji až tak nesrozumitelně, že je to pro některé z vás  až taková "makačka na bednu", že to nejste schopni pochopit?

  Vyjadřuješ se srozumitelně. Já jsem schopen pochopit, co píšeš. Jen jsem se z počátku ujišťoval, že to s tím tvým "bohem" myslíš vážně, že si neděláš legraci.

..."... jsou dál hříšníci, mají náklonnost ke zlému, ... jak to tak máte vy."...

Takto to ale mají úplně všichni lidé v tomto světě - včetně tebe.

Ani  ty jsi ještě kvůli svým vrozeným sklonům ke zlému úplně nepřestal hřešit - zatím jsi si jen ve své hlavě mylně vsugeroval, že sice ještě hřešíš - ale že prý už nejsi hříšník.

Že u tebe, Cizince,  se tvé hříchy jaksi "nepočítají".

Ale to žiješ v bludech. V naprosto pomýlených fantazijních představách.

I  hříchy hříšníka Cizince se před Bohem pořád počítají ...

Náš Bůh se vůči nám chová svrchovaně - ale neomezuje žádnému člověku jeho svobodnou vůli v rozhodování - jak rozhodnutí ke konání dobra, tak  i rozhodnutí člověka pro hřích.

Taky nechápu víru postavenou na točení se ko!em hřešení, zpovědí,... Velký omyl.

Je to, jakoby řidiči místo radosti a užitku z cestování neustále řešili autonehody.

Nezbavovat se hříchů je jako jít večer špinavý a neumytý spát.

Člověk se zátěží hříchů se totiž nemůže ani opravdově radovat.

OKO

A proč se, OKO, raději nezbavuješ hřešení? Proč se denně  zatěžuješ hříchy v myšlenkách, slovech, skutcích? Proč denně  děláš hříchy, když znovuzrozený křesťan má být svatý a jednat svatě?  

Když řídíš auto, také stále myslíš na autonehody?

Když děláš jiné činnosti, také stále myslíš na selhání a nezdar v těch činnostech?

Jistěže se svých hříchů zbavuji pokáním.

Je dobré každý večer před spaním si v myšlenkách projít všechny události dne a zpytovat svědomí.  A všechna svá selhání v lítosti svěřit Kristově lásce.

Problém leží jinde.

Když pracuješ na poli se zemí, nelze se vůbec neumazat.

Když jezdíš denně s autem, je statisticky nemožné nepřiplést se do nějaké nehody. Lidská nedokonalá přirozenost je náchylná ke zlému a nedokáže zcela nehřešit. Ani když se o to snaží a využívá k tomu Boží milosti. Natož když se snažit přestane.

  I v tom řízení auta je poznat rozdíl ve vnímání lidí.

  Naprostá většina lidí dodržuje zákony, pravidla, co se naučila v autoškole. Zastavují před přechodem, jezdí v obci padesát a mimo devadesát, hodí bliknu při odbočení, zapnou si pás, nepředjíždí na plné čáře, ... Zákon jim nepřekáží, není pro ně žádným omezením. A když někdo proti nim udělá chybu, zamávají, usmějí se, ... A dělají to tak schválně - částečně vědomě, částečně automaticky.

  Jsou ale lidi, co nechtějí jet padesát v obci. Nalepení na levé blikně auta před sebou, nervózní, v pětačtyřiceti infarkt. Nebo jedou sedmdesát v obci a snaží se předjet a sedmdesát mimo obec a zdržují. Neustále naráží na hranice zákona. Všichni okolo nich jsou blbci a když někdo udělá chybu, dají to dostatečně najevo klaksonem. Dělají to schválně - buď z úmyslné vzpoury proti nařízení, nebo z úmyslné neochoty naučit se pravidla a jezdit slušně.

  A i přes to se jedněm a druhým stane někdy nehoda. Těm prvním s výrazně nižší pravděpodobností, ale i tak.

  A tak je to i v běžném životě - někteří lidé žijí normálně a jsou za to rádi. Ale někdo má holt to hřešení a pořád naráží na hranice zákona - je jedno, jestli má je to modlář, závistník, cizoložník, ... Konec je zákonitý.

  Toník

Ahoj Toníku a OKO,

přeji Vám život s Kristem a v Kristu a bez hřešení. U znovuzrozených hřích pominul, jak jsem před chvilkou reagovala výše. Již NENÍ. 

Znovuzrození OSLAVUJÍ KRISTA - neřeší minulost.

Oko, je mi tě líto, že tě takto zřejmě stále "oblbují stálých hříchem"  v tvé sektě, kde jsme kdysi dříve byli i mnozí z nás zde. Proč stále hřešíš a nevezmeš si k srdci jeho slova "Jdi a už nehřeš"!? Proč již nehřešíš a neraduješ se jen s námi ostatními? Proč pořád "ležíš umazaný pod autem od nepravého oleje", aniž by ses s pravým Kristovým olejem radoval s oslavenými u Něj?

Brusle7

  (Někteří) Úchylové si tak jako ty zase myslí, že všichni na světě jsou úchylové, (někteří) zloději si taky myslí, že všichni lidi na světě kradou, (někteří) cizoložníci si myslí, že všichni by rádi cizí manželku, ... hříšníci tak často uvažují. Když jsi hříšník, je logické, že tak taky uvažuješ. Ale ne všichni hříšníci to dělají jako ty. Takhle jako ty uvažují jen totální sobci, zahledění do sebe, co je nezajímá život lidí okolo a nevšimnou si, že někdo žije něco jiného, než vy sami.

  Jasně, tomu rozumím. Máte "boha" co vám hříchy dovolí, umožní, schválí, Akuzativ dokonce píše, že člověk může vraždit a loupit, lhát a podvádět a cizoložit, ten "bůh" neomezí vaši svobodnou vůli při hřešení a pak vám ty hříchy počítá. 

  Nejspíše si je asi zapisuje, asi do nějakého seznamu, hodně podobného, jako v článku? 

  Slyšel jsem o tom "bohu" a píše se o tom "bohu", co si počítá hříchy, i v Písmu. Jen malá zmíňka, za víc takový "bůh" nestojí.

  A jsem rád, že od toho "boha" nás Pán Ježíš dávno vysvobodil. Takže jesli mi ten "bůh" ve své "svobodě hřešit" počítá hříchy, tak je mi to jedno, to je jeho problém. Stejně ten "bůh" jednou skončí tam, kam patří.

  A tobě, Stando, to moc přeju taky, abys už nežil pod "bohem", co ti hříchy dovolí, pak ti je počítá a neomezí tě ve tvé "svobodě" hřešit. Abys už nehřešil. Aby tě tenhle váš problém už netrápil.

  Toník

..."I  hříchy hříšníka Cizince se před Bohem pořád počítají ..."...

Evidentně to nebyl doopravdy Bůh, který tě z této představy "vysvobodil", ale někdo úplně jiný.

(Mt 10,25)

Jestliže hospodáře nazvali Belzebulem, tím spíše jeho čeleď!“  „Nebojte se jich tedy; neboť není nic zahaleného, co nebude zjeveno, a nic skrytého, co nebude poznáno.

(Zj 20,12)

A uviděl jsem mrtvé, velké i malé, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy. Byla otevřena i jiná kniha, to jest kniha života. A mrtví byli souzeni podle svých skutků, zapsaných v těch knihách.

  To ti věřím Stando, to evidentně nebyl doopravdy Bůh, který tě z této představy "vysvobodil", ale někdo úplně jiný. Jen nevím, z jaké představy tě "vysvobodil", nenapsal jsi to. Ani nevím, jak to souvisí s tvými problémy s hřešením, co jsi psal před tím.

OKO

Když dám do vvhledávače slovo inkluze, tak mi vyjde, že jsem ho nejčastěji použil ze všech. Ale to neznamená, že jsem zastáncem inkluze. To jen znamená, že profesně jsem se s tím setkal a ta věc mi pila krev. Je to výmysl ve školství, který nejvíce rozvrátil školství. A mě přímo poškodil. 

Cizinec je demagogická pizda. Se divím, že ho nesetřete. On jen žvaní. je snadné mu zbourat tu jeho slavobránu, aureolu světce, kterou kolem sebe dělá. Je to namyšlený pobožný páv. A demagog. 

  Cizinec zde nepsal vaše nápady ve stylu "že někdo nějaké slovo používá ve zvýšené frekvenci, neznamená, že to slovo preferuje nebo ten obsah o něm vypovídá nebo je s tím ztotožněn."

  Ani by Cizince taková blbost jako vás 𝓷𝓮𝓷𝓪𝓹𝓪𝓭𝓵𝓪.

  Hezký den

  Cizinec

Martino, nějak mi sice uniká, z jakého důvodu jsi mě nazval "alibistou", ale měl by jsi si předně uvědomit, že tvoje způsoby, jak jednáš s druhými "spatra", k ničemu dobrému nevedou.

Tím, že potupíš osobní důstojnost člověka (nazveš ho třeba trotlem), každého tím spolehlivě zablokuješ.

Když totiž druhého ponížíš v jeho osobní důstojnosti - i kdybys mu zvěstoval tu nejčistší pravdu, nikdy ji od tebe nikdy nepřijme.

Kdyby tímto způsobem hlásali evangelium apoštolové, dávno by křesťanství zaniklo.

Komu bylo více dáno, od toho se i více požaduje.

Přece snad nechceš, abych na tebe bral stejnou míru, jako na herezemi docela popleteného Cizince, vůči jehož omylům třeba být velkorysý a odpouštět!

Mám na tebe vyšší nároky, vyšší očekávání!

I tak jsem pořád přesvědčen, že i když má Cizinec v mnohém z naší víry nesprávné představy, i tak je pořád slušným člověkem, zasluhujícím si úctu a respekt - že to není žádný bídák; netřeba s ním zametat zem.

Martino napsal:  "Jdi si dát mokrý hadr na hlavu, blouzníš." 

..."oko Cizinec je horší než Myslivec a brusle dohromady."...

Martino, vynášet soudy nad jiným člověkem je to nejjednodušší. Ale nechejme to, prosím, na Bohu. Jenom ten zná každé lidské srdce dokonale.

My dva se shodneme třeba na tom, že Cizinec je v současné době objektivně ve stavu těžkého hříchu (hříchu přinášejícího člověku duchovní smrt) už tím, že zpřetrhal své společenství s katolickou církví.

Ovšem takový hřích je podmíněn plným vědomím hříšníka (že činí zle) a plnou dobrovolností v jeho konání. Pokud cokoli z toho schází, jedná se už o hřích lehký, který nezbavuje člověka milosti posvěcující a pomáhající.

My tedy nemůžeme s jistotou vědět, zda Cizinec (Brusle, Myslivec) je subjektivně ve stavu hříchu ke smrti!

Pro příklad:

Pokud byl člověk třeba zneužit duchovním v církvi, nelze ho přece vinit z toho, že z takové církve odešel, že ztratil víru. Příčinou odpadu (jak říkáš - zrady, dezerce) nebyl v takovém případě vlastní hřích, ale zlo z cizího hříchu.

Takže nechejme soudy jiných lidí na Bohu a neodsuzujme zbrkle!

Pokud tu Cizinci něco vyčítám (a dělám to opakovaně) - tak to, že v některých případech doslova pomíjí a ignoruje logické souvislosti.

Např. pokud někdo hřeší - je hříšníkem.

Cizinec o sobě říkal, že není hříšníkem - že je člověkem spravedlivým.  Já z toho logicky vyvodil, že tedy je o sobě přesvědčen, že už nehřeší

- ale toto on také odmítá - přiznává, že také on prý občas  zhřeší (třeba nezávažným způsobem).

Zde už tímto opouštíme logickou rovinu, na které by se dalo dál argumentačně stavět a odlétáme do vzdušných zámků, kde je možné zároveň i hřešit a nebýt přitom hříšníkem.

Ale toto snad každému nezaujatému čtenáři musí být jasné i bez mého vysvětlování!

On se kroutí i před přímou citací, páč je to had. Ale nemůže to popřít. 

Je otázkou, zda má smysl diskutovat s pobožným cizincem, který se snaží vylhat ze všeho. Hraje si se slovy, jak se mu to hodí.

On tu tvrdil, že není pobožný, ale že je katolík. :-) Katolík, co není pobožný, ale chodí do protestanského sboru. Půvabné zmatení. Když mu napíšeš, že mele kraviny a logické rozpory, tak jsi ty údajně ten špatný. On je uvědomělý a jen on rozumí termínům správně. Ovšem jako klasický autista si termíny vykládá po svém, zcela odlišně od zbytku společnosti. Často úplně opačně. Jestli takovou verbální ekvilibristiku předvádí i v občanském životě, nejen pobožném, tak musí živořit osamocen někde v ústraní. 

Psal něco o podnikání. V čem asi tak může podnikat bobek, který zaměňuje pobožné za ateisty, katolíky za protestanty, den za noc, cíl za start, prodej za koupi? 

Ahoj Martine.

Oko ti to píše dobře, važme si druhých lidí a neříkejme soudy které nám nepřísluší.

 Rád se stavíš do pochybné role soudce a odvoláváš se na Boha. Příliš si zpyšněl a urážíš všechny, kdo si dovolí mít jiný názor než TY. Stavíš se tu do role vzorného katolíka ale tvé vystupování a slovník mluví o něčem jiném, to si srovnej v hlavě sám.

Hovořím tu o tvém vnějším projevu a o nic jiného mi v tomto okamžiku nejde ani nepřísluší.

Honza

 

Můžeš tato svá slova obhájit před Bohem? Jak si přišel na to, že jsem zpyšněl? To říkáš jen proto, že máš komplex a nějaké trauma? Jak si přišel na to, že se stavím do role vzorného katolíka? Já nejsem vzorný jak bych si přál, ale jsem podel evangelia horký a podle toho jak se zde ty vyjadřuješ, jsi naopak katolík vlažný a ještě drzý a druhé dehonestující. Přestň před Bohem a společností vynášet své soukromé názory, pokud nemáš jistotu. Jinak těžce hřešíš hříchem nactiutrháním. Pokud nevíš co to je, přečti si výklad Zpovědního zrcadla z doby našich babiček. Jinak vůči tobě nemám co dalšího poznamenat. nezajímáš mě, stejně jako brusle, Myslivec, Cizinec i pomlouvač oko. A můžeš si o mě myslet a psát co chceš. Já se nekamarádím s lidmi co vědomě lžou, pomlouvají a dehonestují na základě svých pocitů. Ale pokud si katolík, pak bys měl vědět do nebe se nechodí na základě pocitů, citů a alibismu a již vůbec ne na základě pomlouvání, lží a dehonestace druhých jak činí oko a dnes i ty. Jinak se musíš smířit, že si já budu psát co uznám za vhodné a ty a oko mi nebudete diktovat zda se smím ohradit vůči lži jak od oka tak od tebe. Než oba půjdete ke svátostem podívejte se hluboko do svého svědomí, zda máte před Bohem jistotu v tom co jste oba vůči mě napsali. Můžete se hluboce stydět, pokud je ve vás živá víra, že tak hluboko jste padli. Já osobně jako katolík se za vás stydím. Katolík by na protestantském serveru se nikdy neměl snížit ke lži, pomluvě, dehonestaci a nactiutrhání druhého člověka. Z toho se nevykecáte i kdybyste jako andělé to okecávali.

Ahoj Martine.

Za tím co jsem ti napsal si stojím, říkám to na svou odpovědnost. Je tvůj problém, že to špatně snášíš. Pokud se chceš za někoho stydět tak jen sám za sebe - pokud to zvládneš.

 Od Tebe to sedí, právě si se předvedl.

H.

  Ještě k téhle věci, k tomu vašemu "chlubení" - takže bys rozuměl, že když někdo píše nějaké svědectví ze svého života, co se mu stalo, co zažil, jaké má postoje, že to nemusí znamenat, že se chlubí a v naprosté většině to ani neznamená, že se "chlubí"?

  Že když píšeme o vysvobození ze hříchu, nějaké praktické svědectví o tom, jaký hřích nás trápil, a svědectví o tom, že nás Bůh ze hříchu vysvobodil, nebo svědectví o moci odpuštění, že to pro nás není "chlubení", jak sis to vyložil ty, ale celkem normální "sdílení"?

  Někdo to tak třeba má, že má chlubení, o chlubení píše často Martino, nejvíc o chlubení píše František, je možné, že tak uvažují, že mají "chlubení", když o tom tak často píší. To ale není normální a běžný stav - je to spíše výjimka, že lidi mají chlubení. 

  Normální a běžné je to, že si lidé povídají, sdílí se.

  I když budeš v nějaké společnosti, kde bude pár lidí, třeba někde příbuzní, nebo na návštěvě, nebo u ohně, grilování, .. Tak tam je naprostá většina lidí, kteří si jen-tak povídají. A mezi deseti, dvaceti lidmi je tak maximálně jeden, dva, co mají "chlubení", 

  Teď jsme měli třeba rodinný sraz, je nás 9 bratránků, co měli troje staré rodiče, sešli jsme se po letech s rodinami, asi tak 60 lidí. 

  A mnoho hodin jsme si povídali. 

  A mezi těmi lidmi nebyl ani jeden člověk, co by se chlubil - ti lidi normálně povídali, co žijí, co jejich děti a hlavně se hodně ptali. I jeden z těch bratránků, ten nejstarší, co tam byl a co se dřívávejc hodně chlubil, když byl mladý, tak teď se nechlubil a úplně normálně si povídal s ostatními a dokonce se ptal.

  Myslím, že ty bys to mohl pochopit - že jsi taky jeden z lidí, co se nijak moc extra nechlubí ale když už něco píšeš ze života, píšeš to normálně. A že bys mohl porozumět, že když napíšeš "když se zde pořád chlubíš, jak tě v katolické nauce vzdělával Zvěřina" tak je to chlubení maximálně ve tvojí hlavě a příspěvcích. A stejně tak, když napíšeme svědectví o tom, že nás Bůh zachránil, či jakákoliv jiná, tak je to svědectví - není na tom nic k "chlubení".

  Toník

Učit lidi, že jsou stále ve hříchu a potřebují neustálé zpovědi apod. , to je manipulace.

Moc Krista a apoštolů k odpuštění ("komu hříchy odpustíte...") se dle mého názoru vztahuje zejména jednorázově na dobu konverze a následné změny srdce,  Křtu, přechodu ze tmy do světla.

  To ne. Tu moc potřebujeme kdykoliv v životě. I teď. Nejen na začátku života. Vyskytují se situace, kdy je ta moc k odpuštění potřeba.

  Toník

Tato tvá věta, Toníku,  se ale hodně dotýká  a protíná s tím, co zde dlouhodobě tvrdí OKO a ostatní z ŘKC - ohledně hříšnosti a neustálé potřebě zpovědi - moci a potřebě odpouštění "shůry"... Tj.  "odporuje" tak trochu tomu, že po Znovuzrození již člověk zásadně hřešit nemůže?

Přemýšlím, jak to myslíš... 

Myslím si, že je to trochu jinak.

Willy to myslí dobře, ale vychází jen z toho poznání, které mu bylo dostupné. Neměl možnost porovnat své názory s pravým učením.

Třeba správně rozumět tomu, co všechno je to znovuzrozený člověk (a co určitě není), co to znamená, když člověk projde Božím darem Nového narození, při kterém dostává nové příjmení (křesťan) - od osoby Krista, se kterým se ve křtu identifikoval. Spolu s Kristem byli ve křtu pohřbeni a spolu byli i vzkříšeni - už do nového života Božího dítěte.

Tomuto Božímu dítěti se ve křtu otevřely obzory žít nově svůj život (ve společenství s Bohem) - nad svoji původní lidskou přirozenost -  To ale neznamená, že snad ztratil svoji svobodnou vůli a že se nemůže rozhodnout znovu pro hřích. Že třeba nezvládne pokušení a zhřeší hříchem ke smrti!

Život s Bohem člověku přímo nezabrání zhřešit, ale život s Bohem způsobuje, že člověk sám nechce zhřešit - že se mu změní vidění okolního světa natolik, že dříve lákavé hříchy se pro něj stanou odpornými, odpudivými.

To pak svědčí o tom, že člověk získává mysl Kristovu - to svědčí o skutečném křesťanském směřování v životě.

Nejde jen o prosté hlásání pravdy.

Jde také o to, jakým způsobem je ona pravda předkládána, aby byla pro posluchače přijatelná, "stravitelná".

  Martino, to je spíše na vás. Vy byste si měl hlídat lidi, co k vám patří. Nás do vašich problémů netahejte.

  hezký den

  Cizinec

Když se člověk stane Božím dítětem (ve křtu), dostává darem odpuštění všech dosavadních hříchů a také dostává do dalšího života nový stav dítěte Božího - milost posvěcující a milost pomáhající.

Tato milost je důležitá "protiváha"  k našemu zděděnému sklonu hřešit - díky ní křesťan může se svými hříšnými sklony úspěšně bojovat a s Boží pomocí vítězit. Vytěsnit postupně hřích ze svého života. Naprostou většinu svých (třeba návykových) hříchů.

Hříchem ke smrti (tedy těžkým hříchem) ovšem křesťan tuto posvěcující milost ztrácí a je třeba nejenom jeho pokání, ale také i jeho smíření s církví skrze zpověď. Protože úd Kristova těla, když zhřeší těžce, ubližuje tím nejenom sobě a druhým, ale činí také z údu Kristova těla úd nevěstky. A tento narušený vztah s církví třeba napravit - obnovit skrze službu (skrze moc Ducha svatého), kterou Kristus pověřil své apoštoly (J 20,21-23).

Pokud člověk hřeší jenom lehkými hříchy, netřeba mu neustálé zpovědi (církev předepisuje jako minimum zpověď jedenkrát za rok). Lehkých hříchů se člověk zbavuje okamžitě když z nich učiní sám pokání. Nicméně při zpovědi člověk od Boha dostává mimořádné milosti pro další duchovní růst a je proto dobré přistupovat ke zpovědi i s lehkými hříchy pravidelně - třeba jednou za měsíc, za dva.

..."po Znovuzrození již člověk zásadně hřešit nemůže ..."...

A to je zase co za učení?  Dej odkaz na Písmo!

Jako je člověk schopen ve svém vztahu s Bohem neustále růst, stejně tak je schopen i duchovně upadat. A to kdykoli během života. Každý člověk tedy může zhřešit i zásadně - těžkým hříchem. Nikoli třeba hned ze stavu svatosti, ale postupně, když láska uvadne ...

Např.:

(Jk 1,14)

Každý, kdo je pokoušen, je strháván a váben svou vlastní žádostivostí.  Žádostivost pak počne a rodí hřích, a dokonaný hřích plodí smrt. 

1J 3:9  Žádný, kdo je narozen z Boha, nečiní hřích, protože v něm zůstává Boží símě; a nemůže hřešit, protože se narodil z Boha. 

Vytrhnout si z Písma verš, abych si dokázal naprosto cokoli - to dokážu také.

(1 J 1,8)

Řekneme-li, že žádný hřích nemáme, klameme sami sebe a pravda v nás není.

A podle toho víme, že jsme jej poznali, jestliže zachováváme jeho přikázání.  Kdo říká: ‚ Znám ho,‘ a jeho přikázání nezachovává, je lhář a pravda v něm není....Kdo říká, že v něm zůstává, musí sám také žít tak, jak žil on ...   (1 J 2,3...).

Otázka na tebe, Willy: Domníváš se, že už žiješ každým okamžikem svého života tak,  jako Kristus?

Pokud se podíváme blíže na 1 J 3,8-9:

Kdo činí hřích, je z Ďábla, neboť Ďábel hřeší od počátku. Proto se zjevil Syn Boží, aby zmařil skutky Ďáblovy.  Žádný, kdo je narozen z Boha, nečiní hřích, protože v něm zůstává Boží símě; a nemůže hřešit, protože se narodil z Boha.

Tímto Jan nechce říci, že věřící, spojený s Kristem, už nikdy nezhřeší. To je nepravdivá utopie, blud. Smysl je tento: těžký hřích je neslučitelný s Božím dětstvím. Proto čím více člověk prožívá své spojení s Kristem, tím více se hříchu vyhýbá. Teprve v nebi - až naše spojení s Kristem bude dokonalé, se už nikdy nebudeme moci dopustit hříchu.

Význam je tento:

Každý z nás má určité oblasti, v nichž prožívá silná pokušení. a v nichž je pro něho těžké zvítězit nad zlozvyky. Tyto slabosti dávají satanovi záchytný bod, proto s nimi musíme bojovat. Avšak tato slova nejsou adresována křesťanovi, který bojuje s určitým konkrétním hříchem, přestože to po určitou dobu může vypadat, že "setrvává v hříchu". Jan tu nehovoří o lidech, kteří ještě nezvítězili ve všem. Mluví o lidech, kteří trvale hřeší a hledají cesty, jak svůj hřích omluvit. Když hledáme vítězství nad trvajícím hříchem, musíme učinit  tři nezbytné kroky:

1.) každodenně hledat pomoc Ducha svatého a Božího slova.

2.) Nevytavovat se svodům hříchu.

3.) přijímat dobrodiní přímluvných modliteb.

Znovuzrozeni jsme tehdy, když Duch svatý žije v našem nitru a dává nám Ježíšův nový život (stav milosti posvěcující).

Znovuzrození je něčím víc, než jen novým začátkem; je to skutečně nové narození, při němž dostáváme nové příjmení, jehož základ spočívá na Kristově smrti za nás. Bůh nám odpouští a bezvýhradně nás přijímá.

Duch svatý nám dává novou mysl a nové srdce, žije v našem nitru a pomáhá nám proměňovat se do Kristovy podoby.

Také naše postoje se mění. Máme novou mysl, která má být den ze dne obnovována Duchem svatým (Ř 12,2;  Ef  4,22-24). Musíme tedy začít myslet a jednat jinak.

Re: Z katolické tradice - Wikipedie - Sedm hlavních hříchů
Vložil: Willy (stanislav.velicky@seznam.cz) v Čtvrtek, 29. červen 2023 @ 07:12:24 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu | Blog)Znovuzrozený člověk sice nemůže hřešit ve smyslu žít v hříchu. Nicméně může zhřešit a řešení takové situace je v Písmu zmíněno tak jasně, jak je to možné - vyznat a opustit > milosrdenství. Do doby, než je hřích vyznán a odpuštěn, je u znovuzrozeného člověka přikryt krví Beránka. 
----------------------------------------------------
Ty jsi ve tvé reakci napsal toto:

A to je zase co za učení?  Dej odkaz na Písmo!
----------------------------------------------------
na to jsem ti odpověděl odkazem na příslušný verš, který jsi požadoval:
1J 3:9  Žádný, kdo je narozen z Boha, nečiní hřích, protože v něm zůstává Boží símě; a nemůže hřešit, protože se narodil z Boha. 
-----------------------------------------------------------------------------
a na to píšeš, že jsem jej vytrhl z Písma? Ale vždyť jsi právě to chtěl.

ptáš se: Otázka na tebe, Willy: Domníváš se, že už žiješ každým okamžikem svého života tak,  jako Kristus?


 

Skutečný smysl toho verše je ale ve skutečnosti  jiný - skutečný smysl jsem (dosti obšírně) vysvětlil.

Takže tento odkaz vůbec nedokazuje to, co tvrdila Brusle.

Víra není o důkazech a argumentech. Víra je věřit, i poslepu, ve tmě - VĚŘIT...

Víra je zárukou dober, ve která se doufá, důkazem skutečností, které se nevidí.

Víra sama je tím důkazem skutečností, které nepocházejí z tohoto světa - a její správnost se poznává  po ovoci života.

Není třeba řešit správnost víry druhých.

Je užitečné se se svojí vírou sdílet - je to tak trochu, jako když sochař přitesává z bloku kamene sochu a odstraňuje přebytečný materiál.

Věci se projasňují, obrysy zvýrazňují - podoba z kamene vystupuje stále zřetelněji.

"Kdo pochází od Boha ten nemůže vésti hříšný život, neboť v něm zůstává Boží životní síla."  A Výklad těchto slov pro katolického věřícího člena ŘKC: "Ten nemůže vést hříšný život" tím se neříká, že věřící nemůže již hřešit, ale smysl těchto slov je, že těžký hřích je neslučitelný s Božím dítětem. 

Ale ten blouznivec ze Satanova doupěte, který trápil své vlastní děti, že museli prosit presidenta, aby jim pomohl, protože ke svému otci již nechtějí, tak ostatní zdejší diskutující úmyslně uvádí v omyl lží a manipulací, když zde píše: 

Žádný, kdo je narozen z Boha, nečiní hřích, protože v něm zůstává Boží símě; a nemůže hřešit, protože se narodil z Boha. 

Když člověk žije trvale v posvěcující milosti není jen tak jednoduché zhřešit hned hříchem ke smrti.

Ale není to ani úplně nemožné.

 Pokud člověk nechá hřích v sobě dospět (v myšlenkách), zvrácené myšlení se nakonec projeví skutkem hříchu smrtelného.

Hřích, když dospěje, plodí smrt - píše apoštol Jakub. (Jk 1,15)

Žádný člověk, který je narozen z Boha, nedopouští se hříchu, neboť v něm zůstává Boží životní síla; nemůže páchat hříchy, protože je narozen z Boha.  

A M E N.

 Já to mám otevřené a je to přesně jak jsem psal já, to co zde píše ten lhář není pravda. On ten lhář co slouží Ďáblu se snaží svou lež maskovat odkazem na Ondřeje Marie Petrů, ale já to mám před sebou str. 254 vydala Křesťanská akademie Řím 1955 a mám i starší vydání z roku 1948. Nic o tom že se člověk nedopuští hříchu tam není. To snad by mohl zatvrzelý lhář a hříšník vědět, že hřeší stále jak obhájí tu řadu manželství co má za sebou...myslím, oko že máš prostor na zdravou evangelizaci zatvrzelého lháře, manipulátora a hříšnika co tvrdí, že se nedopuští hříchu. Začíná mi být z takových lhážů na blití. 

Hřích, když dospěje, plodí smrt.

A to u každého člověka bez výjimky - ať je to pohan nebo křesťan, který se narodil znovu z vody a z Ducha svatého ve křtu.

Jsou to tu někteří popletení vykořenění jedinci, co se o sobě domnívají, jak že už mají věčnou spásu jistou - doslova v kapse.

Ale pořád platí a bude platit Boží slovo:

(Ez 18,26)

Když se spravedlivý odvrátí od své spravedlnosti a spáchá špatnost, zemře kvůli ní. Zemře pro svou špatnost, kterou spáchal.

  Tak.

  Ještě ostatní překlady:

CSP   Žádný, kdo je narozen z Boha, nečiní hřích, protože v něm zůstává Boží símě; a nemůže hřešit, protože se narodil z Boha.

MPCZ   Kdokoli je zplozen z Boha, hřích neprovozuje, protože v něm zůstává jeho símě, i nemůže hřešit, protože je zplozen z Boha.

ZP   Žádný, kdo je narozen z Boha, nedopouští se hříchu, poněvadž v něm zůstává Boží símě. Ani nemůže hřešiti, protože je z Boha narozen.

OP   Žádný člověk, který je narozen z Boha, nedopouští se hříchu, neboť v něm zůstává Boží životní síla; nemůže páchat hříchy, protože je narozen z Boha.

BKR1   Každý, kdož se narodil z Boha, hříchu nečiní; nebo símě jeho v něm zůstává, aniž může hřešiti, nebo z Boha narozen jest.

BKR   Každý, kdož se narodil z Boha, hříchu nečiní; nebo símě jeho v něm zůstává, aniž může hřešiti, nebo z Boha narozen jest.

NBK98   Nikdo, kdo se narodil z Boha, nepáchá hřích, neboť v něm zůstává jeho símě a nemůže hřešit, neboť je narozen z Boha.

JB   Kdokoli je zrozen z Boha, nedopouští se hříchu, protože v něm přebývá jeho semeno; nemůže hřešit, vždyť je zrozen z Boha.

COL   Kdo se zrodil z Boha, nehřeší, neboť jeho símě zůstává v něm, a nemůže hřešiti, poněvadž se zrodil z Boha.

KLP   Žádný, kdo se narodil z Boha, nedopouští se hříchu, neboť v něm zůstává Boží životní síla; nemůže páchat hříchy, protože se narodil z Boha.

SYK   Žádný, kdo se zrodil z Boha, nečiní hříchu, neboť símě jeho zůstává v něm; a on nemůže hřešiti, poněvadž z Boha se zrodil.

SKR   Žádný, kdo se zrodil z Boha, nedopouští se hříchu, neboť v něm zůstává jeho semeno; a nemůže hřešit, protože se zrodil z Boha.

Toník

A člověk pak může vraždit a loupit, lhát a podvádět a cizoložit

Tak nám to tu přece prezentuje i Cizinec

On je úspěšný, protože nehřeší

Může propagovat cizoložství a smilstvo a není to hřích atp.

  To určitě ne. To, co píšu já, nesouvisí s problémy, které si tu pořád řeší s hřešením a zpověďmi.

  K odpuštění jsem tu psal mnoho svědectví - ze svého života i od lidí, co osobně znám. A už jsme se o něm bavili i spolu. 

  Odpuštění byla jedna z věcí, které jsem ve starém životě hodně řešil. Viz například dotaz Petra: "Kolikrát mám odpustit?" a odpověď Ježíše: "Sedmdesátkrát sedmkrát". To jsem věděl, znal, ale nedokázal jsem v některých věcech odpustit ani jednou, natož 490x. I když jsem chtěl, snažil jsem se odpustit, tak jsem neměl moc/schopnost odpustit. 

  A jsou k tomu odpuštění další slova Písma: Asi nejznámější "jako jsme i my odpustili těm, kdo se provinili proti nám", "Jestliže však vy neodpouštíte, ani váš Otec neodpustí" ... To jsem bral tehdy jako podmínky, jak jsme žili v náboženství, nerozuměl jsem tomu, že popisuje charakter lidí.

  Proto pro mne byl Boží pokoj a moc odpuštění z Jan 20 kapitoly naprosto zásadní. 

  Obrovská změna v novém životě - najednou jsem měl moc odpustit. Věci, které jsem nebyl léta schopen odpustit byly najednou pryč. Byl jsem od nich svobodný. Ta schopnost odpustit byla jedna z podstatných změn proti starému životu. A to stejně funguje v životě dalších lidí - viz ten příběh Marušky, co jsem psal - ta měla co odpouštět a moc k odpuštění potřebovala o dost víc. Proti tomu to, co jsme odpustili my, byly prkotiny.

  A tu moc odpustit jsem nepotřeboval jen na začátku nového života, ale celý křesťanský život. 

  Pavel píše: "Buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní a odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám." nebo "Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému." a to nepíše Pavel nějakým začátečníkům, na začátku křesťanského života, ale píše to "svatým a věrným bratřím v Kristu".

  A tak to je i dnes - i dnes potřebujeme odpouštět. Jako na začátku života. A i dost nepříjemné věci. A to nejsme v situaci prvních křesťanů, kteří zažívali pronásledování od politické moci, od náboženských fanatiků ... O tom jsme si psali, jak odpouštěl například Štěpán. A to nebyl sám - je známa situace křesťanů z té doby a pozdější, kdy byli třeba dávání za potravu zvěři v arénách - a odpustili. 

  A i dnes jsou svědectví o tom, že se lidé modlili k Bohu a dostali moc odpustit komunistům nebo socialistům - a to je důležitá moc.

  Toník

Ohledně odpuštění jsem rád, že není na tvých názorech co kritizovat - naprosto s tebou v tomto souhlasím.

Odpouštět - to je trvalým základem křesťanského života.

Aby i nám Bůh odpouštěl naše hříchy (když z nich učiníme pokání).

  To ale píšeš trochu mimo, Stando. Nepsal jsem k tématu odpuštění nějaké názory.

  Toník

..."Nepsal jsem k tématu odpuštění nějaké názory."...

Nazývej si to, jak chceš - stejně jsou to pořád tvoje názory.

V tomto případě tvůj názor na téma odpuštění křivd, kterých se nám dostává od druhých lidí.

..."pokud by někdo odpouštěl proto, aby mu odpustil Bůh jeho hříchy, tak by se choval hodně hloupě a sobecky."...

To se pak choval hodně hloupě a sobecky i Pán Ježíš, když učil apoštoly se modlit: "Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům".

A celé křesťanské učení je pak podle tebe asi "na draka":

(Mt 6,14)

Neboť jestliže odpustíte lidem jejich provinění, odpustí váš nebeský Otec i vám;  jestliže však lidem jejich provinění neodpustíte, ani váš Otec vám neodpustí vaše provinění.“

  Jojo, Stando, já vím, že píšeš k tématu odpuštění názory a omylem se domníváš, že to tak mají i jiní. Já k tématu názory nepsal - psal jsem praktické zkušenosti ze života. Svědectví.

Ahoj Toníku, v tématu se opakovaně nechápeme a míjíme.

Téma jsem vnímala jako 

1/ odpuštění nám Bohem zejména

a/ při Znovuzrození?

b/ nebo potřeba Božího odpouštění nám opakovaně, skrze prostředníky (apoštoly - s mocí se zástupcem Boha)? - odtud mé porovnání s potřebou pravidelných zpovědí římslých katolíků - zde byl můj dotaz a otazníky - jak se v tom shodujete/neshodujete a prolínáte/neprolínáte s OKEM?

2/ nechápu souvislost tématu s tím, komu odpouštíme my , s tvým odpouštěním apod. - nerozumím následným "argumentům" o Marušce apod. - vidím téma v bodu jedna

3/ celkově odpouštění téma, kterému dlouhodobě nerozumím přes všechno úsilí a snahu porozumět, probráno už opakovaně, stále trvá mnoho otazníků a neshod se svědomím a v odlišném chápání s mnohými z vás...

Brusle7

  Já psal celou dobu k tomuto:

  Tedy k moci, kterou dal Ježíš svým učedníkům - i nám, ve chvíli, kdy nám dal nový život. A psal jsem svědectví k tomu, co jsem v téhle konkrétní věci zažil.

  A pak jsem psal obecně k odpuštění, k tomu, co se o daném tématu píše, co říká Ježíš učedníkům o odpuštění, jak odpouštěl Štěpán, že měl moc odpustit i ve chvíli, kdy ho náboženští fanatici vraždili... Dával jsem odkaz na příběh Marušky, která odpustila to, že jí manžel a soudy připravily o dítě a ještě horší věci. Tedy svědectví o tom, že ta moc odpustit, o které se píše v Jan 20,23, je extrémně veliká. Dá se říci bezmezná.

  Ty jsi ale chtěla probrat asi jiné téma, než Jan 20, 23?

  Můžeme probrat i jiné téma - třeba odpuštění nám Bohem. To je úplný křesťanský základ. O tom se v písmu taky píše. Třeba v té dobré zprávě, co psal Jeremijáš:

  Nebo Pavel:

  To jsou jasná a jednoznačná svědectví o Božím odpuštění. 

  Ale ta se přímo netýkají toho, co je dané v Jan 20, 23 - to, jak Bůh odpustil nám, je příklad, vzor pro to, jak máme odpouštět my druhým. Důležitá je ta moc odpuštění - stejná moc, jakou má Bůh.

  Toník

  Jak s okem, to je spíše otázka na něj. 

  Mám chvilku víc času, tak ti napíšu podrobněji, jak je to s odpuštěním.

  Odpuštění je jednoduché. Má dvě "strany", řekněme.

  Buď odpustí, nebo neodpustí. Ať už je to člověk, nebo Bůh, je schopen odpustit sám. Nepotřebuje k odpuštění nějaké prostředníky. 

  K tomu, aby člověk nebo Bůh někomu odpustil, je prostředník zbytečný. 

  Když tobě někdo ublíží a odpouštíš mu/odpustíš mu, potřebuješ k tomu nějaké prostředníky, abys odpustila? 

  Pokud ano, tak k čemu bys potřebovala prostředníka, abys mohla odpustit? 

  Pokud ne, tak na co by potřeboval k odpuštění prostředníky Bůh? Jaký smysl by měli prostředníci k odpuštění?

  Ta buď odpuštění přijme, nebo odpuštěním pohrdne. Nebo o odpuštění vůbec neví. 

  Když někdo neví o odpuštění, vztah s tou první stranou je narušený, zůstává hřích. Když někdo odpuštěním pohrdne, je to ještě horší. Když člověk odpuštění přijme, je šance na smíření.

  To jsme byli my - o Božím odpuštění jsme nevěděli. Když jsme se o něm dověděli, s vděčností jsme odpuštění od Boha přijali a přišli jsme k Bohu, smířili se s Bohem.

  O tom například píše Pavel: "Jsme tedy Kristovi vyslanci a Bůh jako by vás skrze nás vyzýval. Na místě Kristově prosíme: Smiřte se s Bohem."

  Když člověk nežije s Bohem, nezná Boha, nebo je s Bohem ve při, potřebuje se od někoho dozvědět o Božím odpuštění, tu zprávu evangelia, že Bůh odpustil, že vzal na sebe náš hřích. Tak, jako jsme to potřebovali my.

  Ale ani to není nutné - když někomu ublížíš a přijdeš za ním, jsi sním, poznáš, jestli ten dotyčný tobě odpustil nebo ne, aniž by ses zeptala? Z toho, jak se chová - poznáš, jestli ty odpustil, nebo ne? Nebo na to potřebuješ prostředníka? Petrovi ublížíš a Pavla se budeš ptát: Odpustil už mi Petr? Dávalo by to smysl? Leda kdyby ses Petra bála, že ti neodpustil. Jinak můžeš jít za Petrem a zeptat se: Petře, odpustil jsi mi? 

  Nejsou ani k tomu, aby se člověk dozvěděl o odpuštění, nutně potřeba prostředníci - můžeš se zeptat přímo dotyčného, se kterým máš narušený vztah, jestli ti odpustil, nebo ne. A pokud ti odpustil, snadno se to dozvíš, řekne ti: Jasně, už dávno jsem ti odpustil.

  Stejně je to s Bohem - pokud by člověk nevěděl, jestli mu Bůh odpustil, nebo ne, může si za ním dojíít a zeptat se ho: Bože, odpustil jsi mi, nebo ne? 

  A je trošku nesmyslné ptát se souseda: Hele, nevíš, jestli mi Bůh už odpustil, nebo ne? 

  K čemu by taková nepřímost a vyhýbání byly?

  Stane se také, že někdo Boží odpuštění nepřijme, pohrdne jím. To je i tu, když píšeme o Boží milosti a odpuštění, dost lidí se posmívá, útočí, pohrdá odpuštěním, které je v Kristu Ježíši. Ale to není normální stav - není to běžné ve světě, že by se tak lidi chovali. To je patologický stav hříšníků, kteří si chtějí držet svůj hřích, svůj stav, nechtějí se smířit s Bohem. 

  V Písmu je také zaznamenaný takový příklad, z Atén, plných model, že se tam lidi vysmáli té zprávě o Božím odpuštění.

  Když se lidé dozvědí o Božím odpuštění, nereagují ale tak často posměchem a omítnutím, jako někteří hříšníci a bezbožníci tady. 

  Reagují někdy tak, že nevěří - ale ověří si to. To je například příběh Marka, který jsem tu psal [granosalis.cz]. Když se dozvěděl o Božím odpuštění, nevěřil tomu. Ale přeci jen mu to nedalo a ověřil si to: Došel za Bohem a zeptal se. A dostal přímou a jasnou odpověď, kterou si pomatuje dodnes.

  Někdy reagují zamyšlením. 

  A často reagují tak, že uvěří a hned chtějí jít k Bohu, přijmout odpuštění. 

  Lidé jsou různí, i jejich reakce je různá.

  Je to srozumitelné?

  Toník

My , křesťané, chápeme odpuštění přece jen ještě trochu hlouběji.

Při každé křivdě jsou zpravidla hned minimálně tři strany (nebo i více stran, které jsou křivdy účastny). Výjimkou jsou jen hříchy přímo proti Bohu, na nichž nemá nikdo další z lidí svou účast.

Pokud člověk (hříšník) křivdou jinému člověku (nebo více lidem) ublíží, deformuje tím zároveň vždycky i Boží obraz v sobě a tím vlastně bolestně uráží i Boha.

Pro narovnání a smazání křivdy je tedy nutno nového smíření jak s lidmi postiženými hříchem, tak i nového smíření s Bohem. A to se děje skrze službu církve, ustanovenou Kristem (J 20,21-23).

Tato služba se předává v církvi nepřetržitě skrze vkládání rukou těch, kteří byli předtím touto službou také stejným způsobem pověřeni (apoštolská posloupnost).

Při tomto vkládání rukou se předává právě ta konkrétní moc Ducha svatého hříchy odpouštět či hříchy neodpustit, kterou Pán předal svým apoštolům, když na ně dechl a řek: "Přijměte Ducha svatého ....

Člověk bez této předané moci nemůže cizí hříchy, které se ho nijak netýkají, ani odpustit, ani zadržet. To může jen člověk s předanou mocí Ducha svatého..

..."Stejně je to s Bohem - pokud by člověk nevěděl, jestli mu Bůh odpustil, nebo ne, může si za ním dojíít a zeptat se ho: Bože, odpustil jsi mi, nebo ne? "...

Toto je velmi relativní názor. Autosugesce je totiž docela sviňa!

Člověk si dokáže sám sobě vsugerovat cokoli - to není žádné měřítko objektivity. Přání se tu totiž stává otcem myšlenky (že hříchy byly odpuštěny).

Udělat sám ze sebe vlastní etalon rozpoznávání, že máš hříchy odpuštěny - to je docela síla - to považuji za přímou cestu do pekel.

My, katolíci, to máme s odpuštěním našich hříchů jednoznačné:

Po svátosti smíření vždycky musí se strany zpovědníka zaznít : Tvé hříchy jsou odpuštěny (neodpuštěny - výjimečně!). Jdi v pokoji a už nehřeš!

  Díky za sdílení tvé zkušenosti. Nevím, tohle neznám. Ale věřím ti, že to tak je. Mně ale vaše cesty do pekla nezajímají, i když jistě souvisejí s tématem článku. 

  Psal jsem spíše k odpuštění, smíření.

Je nesmyslné ptát se Boha, jestli ti odpustil, nebo ne - když přece víme, že za tímto účelem ustanovil v církvi službu odpouštět hříchy (J 20,21-23).

Ježíš jim opět řekl: „Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, i já posílám vás.“

Po těchto slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha Svatého. Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je zadržíte, tomu jsou zadrženy. “

„Amen, pravím vám, cokoli svážete na zemi, bude již svázáno v nebi, a cokoli rozvážete na zemi, bude již rozvázáno v nebi. (Mt 18,18).

Boha se ptáme na podstatnější věci - třeba co nám třeba v životě podstatného udělat a čemu se vyhnout.

  A může to být pro takového člověka v tu chvíli úplně to nejpodstatnější na světě, protože si to zrovna řeší. 

  Samozřejmě mu může někdo z církve říci, že mu Bůh odpustil, ale je lepší, když se to člověk dozví přímo od Boha, než zprostředkovaně.

Toníku, když člověk pomíjí kontext Božího slova, tak si dokáže s pomocí Božího slova zdůvodnit prakticky cokoli.

Kol 2. kap hovoří o odpuštění hříchů ve křtu (v obřízce Kristově).  Tohoto odpuštění se nám všem už jednou dostalo. Ale Boží slovo dále vysvětluje, že lidé bývají nevěrní - jen Bůh zůstává věrný.

(2 Tim 2,11)

Věrohodné je to slovo: Jestliže jsme s ním zemřeli, budeme s ním také žít. Jestliže vytrváváme, budeme s ním i kralovat. Zapřeme-li ho, i on nás zapře.  Jsme-li nevěrní, on zůstává věrný, neboť nemůže zapřít sám sebe. 

Z Božího slova se tedy pochopitelně nic nemůžeš dozvědět o své okamžité situaci mezi tebou  a Bohem - jestli tedy jsi aktuálně zatížen nějakými hříchy, nebo nejsi.

Protože Boží slovo - stále stejné dva tisíce let - nezohledňuje tvůj okamžitý stav - zda jsi zrovna věrný, nebo zda jsi zrovna  klopýtl, či přímo padl hříchem.

Takže pokud si něco přečteš v Písmu a automaticky to hned vztáhneš na svoji osobu - vůbec to ještě nemusí odpovídat skutečné pravdě o tobě.

Zajímavé je, že vytrvale jsi schopen ignorovat Ježíšovo pověření apoštolů k jejich mimořádné službě odpouštět hříchy - svazovat a rozvazovat v moci Ducha svatého.

A přitom to máš v Písmu také!

Zrovna tak si můžeš v Písmu najít, že aby ti Bůh odpustil hříchy, ty z nich musíš učinit pokání.

Zrovna tak si v Písmu můžeš také najít další podmínku Boha pro odpuštění tvých hříchů - a sice, že pokud ty neodpustíš křivdu spáchanou jiným člověkem na tobě, tak ani nebeský Otec neodpustí tvoje hříchy.

Takže myslet si, že když se v Kol 2 píše o tom, že nám Bůh hříchy odpustil - že tedy zrovna teď už žádné hříchy nemáme -  to je tvým hlubokým životním omylem.

Nevyhovuje mi to nijak , Toníku, když pomíjíš zjevný kontext Božího slova a uvádíš tím další lidi do omylů. Kol 2. kapitola hovoří o změně, která se s člověkem děje ve křtu (v obřízce Kristově).

Nehovoří o tom, že když křesťan později znovu zhřeší, třeba se mu znovu vyznat a učinit ze hříchů pokání. O tom ale hovoří zase jiná místa v Písmu.

..."Pro začátek třeba přestaň lhát s pomlouvat lidi v diskuzi"...

??????

Já měl za to, že přiznáváš, že i ty pořád ještě hřešíš. Nebo dneska to už o tobě není pravda a máš to už jinak?

V r. 2012 jsi o sobě napsal:

"Nikdy jsem nenapsal, že už jsem na konci proměn a že už není potřeba nic měnit. Naopak i dnes mi Bůh dává dar pokání a zbavuje mne hříchu i hříchů (tak, že ty hříchy už pak nemám a nemám ani nejmenší touhu je dělat)."

Když dneska (po dalších deseti letech)  už nemáš nejmenší touhu dělat hříchy - máš i dneska hříchy? Jestli ano, tak proč ještě hřešíš i bez touhy hřešit? Proč si čestně nepřiznat, že hříšná náklonnost i u tebe stále přetrvává?

Jestli máš i dneska hříchy, jakým způsobem tě jich Bůh zbavuje a odpouští?

  Kolosským 2 kapitola je o poznání tajemství Krista. 

  Je to o stejném tajemství, o kterém píše autor toho článku, na který jsem ti dával odkaz, že by ti mohl pomoci. 

  Nevím, zda sis ten článek už přečetl? 

  Autor tam píše svou zkušenost: "jdeme vyznat hříchy zpovědníkovi a jsme klidní a spokojení." a rozumí tomu, že "Pokud tak jednáme, nevstoupili jsme ještě do tajemství Ježíše Krista." A dodává: "Pokud tam vcházím, setkávám se s Ježíšem Kristem, nořím se do náruče odpuštění, o kterém mluví Pavel; oné štědrosti odpuštění."

  A Pavel píše o tom tajemství ve 2 kapitole Kolosským toto:

  A to Pavel nepíše o křtu, Stando. 

  To vás uvedli v omyl, když vám řekli, že je to o křtu. A pokud to opakuješ a snažíš se další lidi uvést ve váš omyl, děláš to zbytečně - křesťané vašemu nesmyslu neuvěří, protože znají tajemství Ježíše Krista a pokud nějakému pobožnému řeknete, že mu Bůh odpustí hříchy ve křtu, tak ho uvedete v omyl tak maximálně do křtu - při křtu se pak dozví, že takový nesmyslný nápad o odpuštění hříchů ve křtu je jen fake a dojde mu, že do tajemství Pána Ježíše Krista nevstoupil.

  A k tomu nápadu, že by to bylo o křtu, Stando, úplně základní fakt ze života:

  0 

  Slovy naprosto přesně 𝓷𝓾𝓵𝓪

  NULA Stando.

  Ve křtu nám bylo odpuštěno NULA hříchů. 

  Úplný úhrnný počet úplně všech našich hříchů, který nám byl ve křtu Bohem odpuštěn, je naprosto přesně NULA.

A přesto to slovo, co píše Pavel:

  Je o nás. O mně a o tobě. 

  A o tajemství Pána Ježíše Krista.

  A k zamyšlení by ti mohl pomoci ten článek, když má autor zkušenost s tím, co žiješ.

  Toník

  Ahoj Stando.

  Píšeš "nám", výjimečně píšeš sám za sebe v první osobě, bez těch vašich přehazovaček. Tak jen základní fakt k tomu omylu s odpuštěním hříchů ve křtu:

  Přesný počet hříchů, které Bůh odpustil ve křtu Standovi Oko: 0 (slovy 𝓷𝓾𝓵𝓪)

  A ještě praktickou zkušenost z mého života.

  Toník

Nerozumím. Díky.

Nerozumím rozdílu mezi potřebě odpuštění mezi Toníkem a Okem. Zda se shodujete v potřebě opakovaného odpouštění Boha člověku (jak má OKO a ŘKC- neustálé hřešení a úsilí), nebo Znovuzrozením jsou Bohem hříchy odpuštěny a člověk už nehřeší, je trvale z hříchu osvobozen (tak jsem to původně vnímala u Toníka - ale zarazilo mne, že by se měla opakovat potřeba opakovaných Božích odpouštění i u Znovuzrozených, pokud už nehřeší)...

Rozdílů je tam ale opravdu hodně.

Toník hovoří jen o dvou stranách konfliktu - já v úkonu odpuštění a smíření rozlišují více stran.

Toník popisuje své vnitřní odpuštění a potřebu smíření s poškozeným.

Já k tomu přidávám nutnost smíření se s Bohem a církví. Jako další poškozenou stranu, o které Toník nehovoří.

Toník se na své odpuštění hříchů "táže" Boha  (Zde mohou být pochyby o tom, zda to není jen vlastní sugesce.), já dostávám odpuštění od Boha skrze službu církve a to způsobem, že je mi odpuštění hříchů hlasitě oznámeno.

K novému narození z vody a z Ducha dochází ve křtu - nijak jinak. Jakékoli jiná "znovuzrození" jsou fabulací, heretickými  fantaziemi. Ve křtu se křtěnec stává křesťanem, údem Kristovy církve - Bohem přijatým dítětem. Ve křtu Bůh odpouští křtěnci všechny jeho dosavadní hříchy.

Nové narození není zárukou, že člověk snad už nebude hřešit!

Je začátkem cesty, aby člověk svoji hříšnost ve spolupráci s Bohem pořád umenšoval - odstraňoval postupně hřích ze svého života.

Neznám žádného člověka, který by dneska už vůbec nehřešil.  Úspěchem je, hřeší - li jen méně závažnými ("všedními") hříchy.

  Neustálé hřešení je zvrácenost. Stejně jako vyrábět si seznamy hříchů, soustředit se na hřích a jiné podobné věci, co tak hříšníci ve svém stavu dělají. 

  Je to problém "boha", kterému ti lidé patří, se kterým ti lidé žijí. Pokud má někdo "boha", co v jeho neustálém hřešení neomezí jeho svobodu, ještě mu hřích dovoluje, umožňuje, tak je v těžkém průšvihu. Měl by vzít toho "boha", vyhodit ho co nejdřív do popelnice. Nebo alespoň dekonvertovat od takových "bohů". 

  Zbavit se zkrátka takového "boha" co nejdřív to jde. 

  A hledat někoho, aby mu v jeho šílené situaci co nejdříve pomohl, dostal dotyčného z toho pekla, ve kterém žije.

  

  Problém je, že to nejde, protože člověk je otrokem takového "boha" a aby se ho zbavil, potřebuje pomoci z venku. Ale to je jiné téma.

  

  Normální žít s Bohem, který člověka v hříchu zastaví, zakáže mu hřích, dostane ho ze hříchu, hřích opustit. Tomu se říká pokání. Tak, aby člověk mohl žít normální život - a místo jeho hřešení třeba postavil barák, zasadil les, dal dohromady výlet s přáteli, staral se o děti, o rodiče, vylezl třeba na nějaký kopec a rozhlédl se kolem nebo dělal něco cokoliv z tisíce a statisíce činností, které člověk může dělat, když je skutečně svobodný.

  Zkus si to představit jako s dětmi - vztah Boha k jeho dětem a jeho dětí k němu je jako vztah rodičů k dětem a dětí k rodičům. 

  A myslím normálních rodičů, ne patologických ;-)

  Když jsi měla děti - nebo jsi byla dítě - jak jsi s nimi žila, jak jsi žila s rodiči? Byla jsi na svoje děti neustále naštvaná, neustále dokola jsi jim musela odpouštět? 

  A pokud ano, potřebovala jsi na odpuštění prostředníka? 

  Jestli ano, tak jste vedli dost divný život. ;-)

  Předpokládám, že ne :-)

  Normální je, že děti mají rodiče rádi a rodiče mají rádi děti. Žijí spolu. V dobrém i ve zlém zlém. Jsou spolu na snídani, pak spolu něco dělají - třeba opraví kohoutek na zahradě, pak se děti učí do školy, rodiče jdou něco dělat, pak si dají oběd, odpočinou si, pak si s někým dají sraz a vyrazí do kina, .. A večer si dají společně večeři. Není k tomu potřeba žádné odpuštění, jsou spolu rádi. A je to normální stav.

  Jednou za čas se pak stane něco, co je potřeba odpustit - dítě se neučí, rodič něco přestřelí, neporozumí dítěti, nevšimne si, někdo je přetížený a má toho dost, třeba taková učitelka na konci školního roku, nebo programátor, co mu pobíhá něco po hlavě, co nevyřešil, ... Pak je namístě odpuštění - a když se mají lidi rádi, odpouští si rádi. Nejsou na sebe naštvaní. A řeknou si to, co byl problém, v čem se vztah nepovedl. 

  A řeknou si, že si odpustili. 

  Nejsou potřeba prostředníci.

  Rozumíš tomu, jak vypadá normální život, je to nějak pochopitelné? 

  To žijeme. A rádi. A určitě je potřeba odpuštění. A proto jsme psal o moci k odpuštění, kterou dal Ježíš učedníkům, a reagoval na to.

  Ale vím, že to ne všichni žijí. 

  Hříšníci žijí patologický život. Třeba dítě fetuje, chlastá, nemá práci, válí se na ulici. Ten hřích neustále leží mezi tím dítětem a rodičem. Trápí rodiče, děti. Odpuštění je potřeba pořád, ... To ale není normální stav, to je toxický stav. V tom se nemá zůstávat. Ten je potřeba opustit.

  Nebo se stane, že se manželé pohádají. A jsou na sebe naštvaní. Odstěhují se od sebe. A na odpuštění potřebují prostředníka, který je má na srdci, pomůže jim k odpuštění, smíření, vyjednává mezi nimi. To ale není normální stav, to je extrémně patologický stav.

  V takovém patologickém stavu samozřejmě žijí i hříšníci - mají "boha", co si jich nevšimne, když hřeší, když vidí opuštěný dům, je to pro ně znamení od "boha"  že je "svoboda" krást, ale když pak kradou, tak je tíží svědomí a mají problém s tím "bohem", tak se neustále snaží přinášet oběti, aby si toho "boha" usmířili, nebo hledají nějakou protekci u svého "boha", třeba "matku" toho "boha", aby toho "boha" zkrotila, aby ty hříšníky nepozabíjel za hřích, který jim ten "bůh" dovolil a umožnil. ... 

  To ale není normální život a vztah.

  Tohle určitě nebylo ode mne. Pokud jsem něco v tom smyslu napsal, tak jsem to napsal hodně špatně.

  Znovuzrozením žádné hříchy samozřejmě odpuštěny nejsou, ani není potřeba, aby znovuzrozením byly odpuštěny hříchy.

  Zkus si to opět představit jako v normální rodině - copak je tím, že se narodí miminko, něco odpuštěno? Co by to asi tak bylo? 

  Kdo by odpouštěl tím, že se narodí miminko a proč?

  Toník

Já si postavil barák, ve kterém bydlím, vlastníma rukama - a do lesa, co jsem zasadil, chodím dneska na houby.

..."Normální je, že děti mají rodiče rádi a rodiče mají rádi děti. Žijí spolu. V dobrém i ve zlém "...

A všichni dohromady jsou bez výjimky hříšníci a bez Boha bývají jejich vztahy často hodně "podivné" - poznamenané hříchem.

Není to tedy situace zcela analogická vztahu mezi hříšným člověkem a svatým Bohem.

..."V takovém patologickém stavu samozřejmě žijí i hříšníci - mají "boha", co si jich nevšimne, když hřeší, když vidí opuštěný dům, je to pro ně znamení od "boha"  že je "svoboda" krást, ale když pak kradou, tak je tíží svědomí a mají problém s tím "bohem", tak se neustále snaží přinášet oběti, aby si toho "boha" usmířili, nebo hledají nějakou protekci u svého "boha", třeba "matku" toho "boha", aby toho "boha" zkrotila, aby ty hříšníky nepozabíjel za hřích, který jim ten "bůh" dovolil a umožnil. ..."...

Pak mi není jasné, proč tento tebou popisovaný stav neopustíš.

Já mám zcela odlišnou zkušenost.

Nikoli s Bohem nevšímavým, když hřeším, ale s Bohem láskyplným a odpouštějícím, s Bohem plným porozumění pro slabého člověka. Ale zároveň  i s Bohem respektujícím  a neznásilňujícím vůli hříšníka, pokud se pro hřích rozhodl. Jako milující rodič, který vidí chybu u dospělého dítěte  - a který doufá, že když se zkušeností s hříchem spálí, napraví nakonec své hříšné jednání a vrátí se do Boží náruče.

Ve křtu - při novém narození z vody a z Ducha jsou Bohem pro zásluhy Krista odpuštěny všechny hříchy křtěnce. Narodilo se dítě Boží a to nemůže přece žít nový život (Ř 6,3-4) se zátěží starých hříchů!

Tomuto Bohem darovanému novému stavu právě pokřtěného říkáme "křestní nevinnost". Je to normální přirozený stav obdarovaného Božího dítěte milostí posvěcující a pomáhající k tomu, aby člověk mohl bez hříchu ke smrti žít trvale v Boží přítomnosti.

  Toník

Nejdříve k  historii Brusle - Cizinec - kde vznikl diskusní rozdíl a mé dotazy dále:

  Ahoj.

  Možná nedokážu vysvětlit, zkusím ještě jednou. Píšu to znovu a znovu.

  Ptáš se na Jan 20, 23, moc k odpuštění, dar Ducha svatého?

  Ta moc k odpuštění, kterou dal Pán Ježíš svým učedníkům - a kterou dává znovu a znovu i teď každému novému Božímu dítěti - to je Boží moc k odpuštění. Dává tu svou moc lidem. Je to obrovská moc - mnohem větší moc k odpuštění, než je přirozená schopnost člověka odpustit.

  A svoje děti jasně vede k odpuštění - k tomu, aby odpouštěly, aby použily tu Boží moc k odpuštění. A děje se to - když se člověk baví s křesťany, tak díky té moci k odpuštění, kterou od Boha dostali, odpustili fakt těžké věci. A k tomu jsem dával příklady - Marušku, Štěpána, ... A i praktickou zkušenost, že mne Bůh jasně a jednoznačně vedl vždy k odpuštění. Bez Výjimky.

  A tu moc odpustit potřebuje Boží dítě pořád  nejen na začátku života, ale pořád.