|
Právě je 318 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online:
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 120934230 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Kontrasty: Křesťanská etika - nactiutrhání (?) a požadavek veřejného blaha
Vloženo Pondělí, 29. červenec 2024 @ 00:57:10 CEST Vložil: Tomas |
poslal brusle7 Křesťanská etika - "Nactiutrhání" a požadavek veřejného blaha
Cituji z Wikipedie:
Nactiutrhání v katolické morální teologii, resp. tradiční etice je hřích, spočívající v neoprávněném šíření takových informací o druhém, které poškozují jeho dobrou pověst, nicméně jsou pravdivé (tím se hřích nactiutrhání liší od hříchu pomluvy). Na rozdíl od obvyklých úprav v pozitivním právu tedy tradiční křesťanská etika zakazuje i šíření pravdivých poškozujících informací, není-li pro to nějaký zvláštní spravedlivý důvod. Východiskem je předpoklad, že ceteris paribus má každý právo na dobrou pověst, a naopak neexistuje žádné univerzální právo dozvědět se o skrytých hříších druhého (pokud nám do toho „nic není“).
V mnoha případech je však šíření pověst poškozujících informací ospravedlněno speciálními okolnostmi – např. je-li dotyčný veřejně činnou osobou, může být povědomí o jeho pravém charakteru požadavkem „veřejného blaha“.
Komentář Brusle7:
"Hranice" u veřejně známých osob, které denně a veřejně ovlivňují životy mnohých lidí (politici, novináři, spisovatelé a autoři novin a knih, různí učitelé a lidé učící druhé na veřejnosti, veřejně působící a kázající kněží) jsou v tomto někdy "tenké".
Co je větším požadavkem veřejného dobra třeba před volbami politiků, nebo u jiném "posuzování" kvalit veřejně známých lidí např. u knih, autorů, přednášejících - sama veřejná osoba, nebo širší zájem veřejnosti?
Ke komu je třeba mít "větší lásku"? K jednotlivci či k veřejnosti? Koho především chránit?
Kdy mlčet (a tím nejednat v zájmu veřejnosti), a kdy mluvit s rizikem "nactiutrhání" jednotlivce (ale v zájmu širší většiny a veřejnosti)?
Kdy je dovolené či naopak potřebné (a dle vzoru Ježíše) se například k veřejně známé osobě, která nějakým veřejným způsobem ovlivňuje široké masy lidí (a my s jejími postoji plně nesouhlasíme), i názorově veřejně vyjadřovat?
Vyjadřoval se k veřejně k působícím jednotlivcům či skupinám, které veřejně ovlivňovali další masy lidí (kladně i záporně) i sám Ježíš, nebo měl spíše mlčet (aby nenactiutrhal) a např. jeho "Běda" je snad nevhodným nactiutrhání farizeů a zákoníků Ježíšem?
Moje předchozí otázka je už trochu "lehkou ironií" (kterou málokdy používám, ale nevím jak jinak svůj dotaz a téma vyjádřit) k našemu uvědomění si toho, co je a není nactiutrhání, jaké jsou hranice "dovolenosti", a co chce od nás v podobných situacích opravdu sám Ježíš?
Nebo jak toto téma vidíte nejsprávněji ve svědomí jako křesťané?
28.7.2024 Brusle7
|
Re: Křesťanská etika - nactiutrhání (?) a požadavek veřejného blaha (Skóre: 1) Vložil: brusle7 (brusle7@seznam.cz) v Pondělí, 29. červenec 2024 @ 17:23:42 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) |
https://www.nekdotiuveri.cz/clanky/ceska-republika/dominik-opatrny-je-zverejneni-pripadu-sexualniho-zneuzivani-ospravedlnitelne
Zajímavý článek k tématu NACTIUTRHÁNÍ u veřejných osob apod. - cituji úryvky7:
Tomáš Akvinský má takovou poznámku, která stojí za zamyšlení, ať už s ním budeme souhlasit nebo ne: Hříchy páchané slovy se mají posuzovat hlavně podle úmyslu mluvčího.
Jak už jsem řekl, zveřejňovat chyby druhých můžeme, pokud tím sledujeme nějaké dobro, ať už pro jednotlivé osoby nebo pro společenství.
V demokratických společnostech platí, že veřejně činné osoby musí snést větší míru veřejné kritiky než ostatní. Ale i tito lidé jsou do jisté míry chráněni. Hlavním kritériem je, zda se kritika týká jejich veřejného působení. Soudy označují jako veřejně činné osoby ty lidi, kteří jsou ze své vůle nebo kvůli své práci veřejně dobře známí. To by pro některé kněze platilo více, pro jiné méně. Rozhodující ale není to, do které kategorie kdo z nás spadá. Rozhodující je, jestli v dané situaci převažuje ochrana osobní cti, nebo právo veřejnosti na přístup k informacím. Čím více někdo působí veřejně a dopustil se zneužití v souvislosti s tímto veřejným působením, tím větší bude zájem společnosti to vědět.
U Matouše čteme „řekni to církvi“. A církev, řecky ekklésia, znamená shromáždění, tedy společenství.
|
|
|
Re: Křesťanská etika - nactiutrhání (?) a požadavek veřejného blaha (Skóre: 1) Vložil: Eleazar v Pondělí, 29. červenec 2024 @ 19:22:28 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Cituji: Nactiutrhání v katolické morální teologii,
resp. tradiční etice je hřích, spočívající v neoprávněném šíření
takových informací o druhém, které poškozují jeho dobrou pověst, nicméně
jsou pravdivé (tím se hřích nactiutrhání liší od hříchu pomluvy).
Na rozdíl od obvyklých úprav v pozitivním právu tedy tradiční
křesťanská etika zakazuje i šíření pravdivých poškozujících informací
Zde je jasné, jak to dotyčný autor má. Považujue pravdu za hřích!!! A to jen proto, že nastavuje zrdcadlo, do něhož není příjemné se dívat. Jestli se nějaká tradice staví nad pravdu, tak je ta tradice špatná a měla by být odhozena na smetiště čím dřív, tím líp.
|
Re: Křesťanská etika - nactiutrhání (?) a požadavek veřejného blaha (Skóre: 1) Vložil: brusle7 (brusle7@seznam.cz) v Pondělí, 29. červenec 2024 @ 19:40:10 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) |
Ahoj Eleazare. Díky za zajímavý příspěvek.
Určitě Pán Ježíš preferuje pravdivost, upřímnost srdce, k sobě i k druhým. Pravda není hřích - ale jasný kladný morální požadavek. Soulad srdce se svědomím. Soulad s realitou. Atd.
Já vnímám nactiutrhání tam, kde někdo bezdůvodně a ve špatném úmyslu a v přímé snaze poškodit druhého vytahuje na něj informace (byť pravdivé), které ho mohou vážně poškodit.
Naopak nejde o nactiuthání tam, pokud jde o šíření informací v zájmu veřejnosti, tj. u veřejně známých osobností (vyjádření se k jejich působení), u nevhodného chování či trestných činů (ad například krádeže, vraždy, nebo třeba i nebylo morálně v pořádku zatajování pedofilních chování kněží vůči dětem , aby nebyli nactiutháni - byť šlo o podezření a zpočátku možná jen domněnky)...
Pravda není hřích, ale existují někdy okolnosti, kdy je třeba ji zatajit - požadavek tajemství - obdobně též z nějakých důležitých důvodů...
Kdy mluvit a kdy mlčet - ukazuje nám Ježíš a svědomí.
Brusle7 |
]
Re: Křesťanská etika - nactiutrhání (?) a požadavek veřejného blaha (Skóre: 1) Vložil: Eleazar v Pondělí, 29. červenec 2024 @ 20:11:02 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Domnívám-li se, že by se o mně neměly některé věci říkat, tak není od věci se zamyslet nad tím, co jsem udělal proto, aby to nebyla pravda.
|
]
Re: Křesťanská etika - nactiutrhání (?) a požadavek veřejného blaha (Skóre: 1) Vložil: brusle7 (brusle7@seznam.cz) v Pondělí, 29. červenec 2024 @ 20:38:14 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) |
"Domnívám-li se, že by se o mně neměly některé věci říkat, tak není od věci se zamyslet nad tím, co jsem udělal proto, aby to nebyla pravda."
Souhlas v případě, že pokud je někdo sám nactiutrhán druhými a nelíbí se mu nepříjemná pravda o něm, tak určitě ANO. Super postřeh, Eleazare.
Ale i zde jsou výjimky a hranice a "cit" pro etické normy, kdy sdělení pravdy vhodné není - a to pokud je za nactiutrháním důvod druhého úmyslně poškodit - a vytahují se pak třeba i "bezdůvodně" i nepříjemné věci nebo negativní okolnosti z minulosti, které změnit už zpětně nelze (a zvláště, pokud za ně osoba ani nemůže - třeba rodiče v dětství ve vězení a dětství strávené v dětském domově)...
Nebo se z lásky k druhému na veřejnost pravda netahá, když jde třeba o pomočující se školní dítě (v noci) - a ze strany rodičů se tato pravda před ostatními dětmi (bezdůvodně) neudává, ale dítě se naopak chrání, i když je noční pomočování pravdou.
Brusle7
|
]
|
|
Re: Křesťanská etika - nactiutrhání (?) a požadavek veřejného blaha (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 29. červenec 2024 @ 20:41:03 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ |
Pro mne jsou nepřijatelné osobní útoky a to i ve veřejném životě - zvláště poté, co předvedla a předvádí celá ta squadra nenávistníků vůči konkrétním politikům, kdy vystupňování osobní nenávisti vedlo až k pokusům o vraždu, ...
Jedna věc je probrání politika, veřejně činného člověka (OK) a docela jiná je cílená likvidace a dehonestace, byť na pravdivých informacích. U nás například stačí napsat, že XXX je bohatý a jezdí na dovolenou do Karibiku a spustí se tou i pozitivní informací vlna závisti lidí, jejichž životním finančním úspěchem je maximálně doživotní přisátí se na státní rozpočet a často ani to ne.
Stejně tak v církvi - do církve chodí hodně různí lidé a ještě různé lidi Bůh povolá.
Pavel píše:
Vidíte, bratři, jak vás Bůh povolal: není mezi vámi mnoho moudrých podle těla, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených. Ale co je u světa bláznivé, to si vybral Bůh, aby zahanboval moudré, a co je u světa slabé, to si vybral Bůh, aby zahanboval silné; a co je u světa neurozené a méněcenné, to si vybral Bůh, vybral dokonce i to, co není, aby zrušil to, co je, aby se žádné tělo nemohlo před Bohem chlubit
a tak to v církvi bývá. A u nás to tak je.
Třeba Bůh povolá bandu lidí z vyloučené komunity. A dá jim nový život, pokání, změnu. Většina z nich nemá ani základní školu, mají za sebou různá čarování, magie, ale i krádeže, podvody, "půjčky", ... Desítky a desítky informací jsou o jejich minulosti pravdivé, ale dehonestující. Vytahování takových informací kýmkoliv jiným, než jimi, je neetické.
Je to jako s Pavlem - to byl náboženský fanatik, násilník, nenávistník. On sám o sobě vydává svědectví o negativních věcech, které žil. Křesťané se ho báli pro jeho minulost. Kdyby na něj někdo z křesťanů vytáhnul jeho minulost ve stylu "tys pronásledoval křesťany, tak nemůžeš být apoštol" tak by to bylo nejen neetické, ale i srandovní.
Je to k tématu? Myslela jsi to tak?
Toník |
Re: Křesťanská etika - nactiutrhání (?) a požadavek veřejného blaha (Skóre: 1) Vložil: Akuzativ v Pondělí, 29. červenec 2024 @ 20:48:05 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Cizině Na tobě je vidět jaký jsi A co apoštolští Ta tvoje militantnost tomu odpovídá |
]
Re: Křesťanská etika - nactiutrhání (?) a požadavek veřejného blaha (Skóre: 1) Vložil: brusle7 (brusle7@seznam.cz) v Pondělí, 29. červenec 2024 @ 20:52:22 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) |
Je to k tématu? Myslela jsi to tak?
Ano, díky Toníku za úplně přesné a výstižné vyjádření k tématu :-) SOUHLAS. Brusle7 |
]
Re: Křesťanská etika - nactiutrhání (?) a požadavek veřejného blaha (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 30. červenec 2024 @ 10:08:55 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ |
Měli jsme v církvi Marušku. Maruška žila ve třetím manželství. Její první muž se zabil. Druhý muž jí opustil. Třetí si jí vzal vypočítavě. Žila s ním do jeho smrti, starala se o něj. Snad polovinu života prožila v bytě, v těžké duševní chorobě. Od Marušky jsem slyšel tisíc informací, které (by) jí dehonestovaly. V očích zvrácených lidí. Vydávala svědectví sama za sebe o tom, co žila.
Od nikoho jiného jsem o ní neslyšel nikdy nic. Jedinou věc. Nevzpomínám, že by jí někdo vytáhl. Nenapadlo to lidi.
A bylo by to směšné, trapné, kdyby to udělali.
A i použít takové informace jako svědectví je pro mne "vošastlich". Píšu takový příběh s bázní a třesením. A hlavně silnou anonymizací, změnou okolností, jmen, míst, ...
Tohle je pro mne něco, co řeším. Kdy píšu příběh, který znám osobně ze svědectví toho člověka, musím zvažovat, které informace mohu napsat, které ne, které musím zanonymizovat, na co se musím zeptat, jestli by to dotyčnému nevadilo, ... To jsou pro mne hranice etiky v jedné konkrétní věci, kdy jsem tu psal desítky příběhů lidí, které znám.
Je "veřejný zájem", aby lidé znali konkrétní svědectví. Písmo je plné svědectví - čtyři evangelia jsou skoro plná jen dvěma věcmi - svědectvím zcela konkrétních lidí, konkrétních příběhů (a toho bych řekl, že je tam nejvíce) a vyučováním.
A ta konktrétní svědectví o Boží moci a vysvobození obsahují často dehonestující informace. Ale ty dehonestující informace nejsou jejich podstatou.
Alespoň ne pro lidi, co mají dobré srdce. Ti si všimnou toho dobrého. Co se změnilo. Jak Bůh člověka zachránil.
Lidi, co mají zlé srdce, náklonnost ke zlému, co je jim zlo bližší než dobro, si ale spíše všimnou toho zlého. Že je někdo rozvedený, že kradl, podváděl, čaroval, byl nečestný, ....
Je to tak i v politice. Ve veřejném životě.
Je veřejná osoba, co má kontroverzní život - hodně toho prožil, dobrého i zlého. A jsou lidi, co si všímají toho zlého, že se rozvedl, zničil si rodinu, něco někde vyvedl, ... A pak jsou lidi, co si všímají dobrého - že něčeho dosáhl, někomu pomohl, dává třeba lidem práci, živí mnoho lidí, něco vybudoval.
I podle toho se pozná charakter příjemců. Co je jim bližší. Jestli zlo, nebo dobro.
Toník |
]
Re: Křesťanská etika - nactiutrhání (?) a požadavek veřejného blaha (Skóre: 1) Vložil: brusle7 (brusle7@seznam.cz) v Úterý, 30. červenec 2024 @ 11:22:36 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) |
CIZINEC
Ano, moc dobře v Tvém textu vystižené.
Podstatný je úmysl, v zájmu koho informace zveřejňujeme, proč.
Bůh neřeší minulost, ale přítomnost člověka a jeho náklonnosti srdce. Navíc lidské posouzení (třeba to, že je někdo rozvedený, nebo co dotyčný vyvedl) je vždy neúplné a může být zcela mylné...
Příklady - zda dotyčný "se rozvedl hříšně" - nebo rozvodem zachránil život dětí (které by jinak manžel psychicky nebo fyzicky "ubil" - nebo ten dotyčný "vyvedl" nějakou věc, která je v očích veřejnosti zlem, ale v očích Boha šlo o heroický čin... Atd... Jen Bůh zná okolnosti, úmysly, srdce dotyčných - oproti veřejnosti...
Brusle7
|
]
Re: Křesťanská etika - nactiutrhání (?) a požadavek veřejného blaha (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 31. červenec 2024 @ 07:31:34 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | No, úmysl, ... Nevím, nevím, ... ;-) Hodně si teď povídám s dětmi, mám je doma. Dcera vyprávěla příběh - přišel do církve nový člověk a jeho známý ho chtěl představit.
Tak řekl: 'Tady Mike, to je číslo! Představte si, seděl ve vězení, mnoho let. Seděl tam za vraždu člověka, zabil ho tímhle palcem!' (trochu přeháním ;-)
No a Mike tam prý už nikdy nepřišel. Úmysl byl dobrý - vyvýšit Boha, koho všeho je schopen zachránit. A to Bůh fakt je. A pravda byla, co ten člověk jako úmysl ke slávě Boží říkal. Ale trochu se to celé nepovedlo ...
Takže i s úmysly u takových věcí bych byl opatrný ...
Rozvody jsou klasika - potkal jsem člověka, co se do druhých navážel, že žijí v dalším manželství nebo že se chtějí oženit, vytahoval veršíky z bible, ... a sám se pak rozvedl a znovu oženil a tvrdil, že mu novou manželku dal Ježíš. Úplně stejně, jako předtím tvrdil, že se nesmí znovu ženit. Dost velké pohoršení.
A v našem prostředí je to často tak, že že Bůh dá pokání lidem, kteří se rozvedli, žijí v několikátém manželství a sami už nikdy nemohou napravit to, co v životě povorali. Souzení takových lidí či předhazování jejich hříchu ukazuje tak maximálně na zlý charakter jejich soudců - že je jim zlo bližší, než dobro.
Toník
|
]
Re: Křesťanská etika - nactiutrhání (?) a požadavek veřejného blaha (Skóre: 1) Vložil: brusle7 (brusle7@seznam.cz) v Čtvrtek, 01. srpen 2024 @ 06:53:48 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) |
Ahoj, ke všemu je třeba i "cit" , i k tomu úmyslu... Určitě...
Předhazování starých hříchů po obrácení (a někdy ani o hříchy jít nemusí, pokud jde třeba o sebeobranu nebo obranu bližních), ničí důvěru k těm lidem, kteří toto předhazují druhým. A to bohužel (možná i nevědomky) s dobrým úmyslem dělali i kněží v ŘKC v kázáních, i když třeba přímo nejmenovali...
Takže souhlasím, že i s úmysly je třeba opatrně, s taktem k druhým (pokud nejde o obecný zájem znát pravdu apod.)...
Brusle7 Brusle7 |
]
|
|
Re: Křesťanská etika - nactiutrhání (?) a požadavek veřejného blaha (Skóre: 1) Vložil: oko v Úterý, 30. červenec 2024 @ 09:51:10 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Pomluva: Podle katolické morálky je pomluvou vědomé a dobrovolné šíření nepravdivé informace o provinění druhé osoby. Pomlouvá tedy ten, kdo si buď vymýšlí lži o špatných skutcích jiného člověka a šíří je, nebo předává dál zprávy, které převzal odjinud, i když ví, že nejsou pravdivé. Toto je pomluva v pravém slova smyslu – a tento skutek je vždycky těžce hříšný, podle morální teologie „špatný sám o sobě“, tzn. nikdy a za žádných okolností nemůže být dobrým ...
Nactiutrhání: Mnoho katolíků si tento hřích plete s pomluvou. Jenže nejde o jedno a totéž, i když nactiutrhání je také objektivně těžkým hříchem. Rozdíl mezi pomluvou a nactiutrháním spočívá v tom, že pomluva je šířením lži, kdežto nactiutrhání šířením pravdy o zlém činu bližního, ale s úmyslem jej poškodit, dehonestovat a společensky znemožnit. Těžce hřeší nactiutrhačstvím, kdo např. ze závisti, z nenávisti nebo proto, že se chce zbavit konkurenta, šíří pravdivou informaci o bližním, že před lety měl mimomanželský poměr, i když ví, že dotyčný se z tohoto hříchu vyzpovídal a od té doby již se takového skutku nedopustil. ...
Podrobněji o této problematice:
https://apologie.info/20230823_rm_pomluva_nactiutrhani/
Mnoho katolíků
si tento hřích plete s pomluvou. Jenže nejde o jedno a totéž, i když
nactiutrhání je také objektivně těžkým hříchem. Rozdíl mezi pomluvou
a nactiutrháním spočívá v tom, že pomluva je šířením lži, kdežto
nactiutrhání šířením pravdy o zlém činu bližního, ale s úmyslem jej
poškodit, dehonestovat a společensky znemožnit. Těžce hřeší
nactiutrhačstvím, kdo např. ze závisti, z nenávisti nebo proto, že se
chce zbavit konkurenta, šíří pravdivou informaci o bližním, že před lety
měl mimomanželský poměr, i když ví, že dotyčný se z tohoto hříchu
vyzpovídal a od té doby již se takového skutku nedopustil. Podle katolické morálky je pomluvou vědomé a dobrovolné šíření nepravdivé informace o provinění druhé osoby.
Pomlouvá tedy ten, kdo si buď vymýšlí lži o špatných skutcích jiného
člověka a šíří je, nebo předává dál zprávy, které převzal odjinud,
i když ví, že nejsou pravdivé. Toto je pomluva v pravém slova smyslu –
a tento skutek je vždycky těžce hříšný, podle morální teologie „špatný
sám o sobě“, tzn. nikdy a za žádných okolností nemůže být dobrým. |
Re: Křesťanská etika - nactiutrhání (?) a požadavek veřejného blaha (Skóre: 1) Vložil: oko v Úterý, 30. červenec 2024 @ 09:53:33 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Nějak se to zbláznilo - ten konec tam už nepatří. Opakuje se.
|
]
Re: Křesťanská etika - nactiutrhání (?) a požadavek veřejného blaha (Skóre: 1) Vložil: brusle7 (brusle7@seznam.cz) v Úterý, 30. červenec 2024 @ 11:28:51 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) |
OKO
Pomluva je vždy morálně nepřijatelná, za všech okolností.
Nactiutrhání píšeš správně , kdy jde o nactiutrhání - cituji "s úmyslem jej poškodit, dehonestovat a společensky znemožnit".
Tj. u veřejně známých osob, nebo u trestných činů apod., má veřejnost právo na informace, diskusi o dané situaci apod. (v zájmu širší veřejnosti, obětí či dalších potencionálních obětí).
Brusle7 |
]
|
|
|
|