Žijte v Kristu Ježíši, když jste ho přijali jako Pána...

Dejte si pozor, aby vás někdo nesvedl prázdným a klamným filozofováním, založeným na lidských bájích, na vesmírných mocnostech, a ne na Kristu...

V něm jste obřezáni obřízkou, která není udělána lidskou rukou; obřízka Kristova je odložením celého nevykoupeného těla...

S Kristem jste byli ve křtu pohřbeni a spolu s ním také vzkříšeni vírou v Boha, jenž ho svou mocí vzkřísil z mrtvých. Když jste ještě byli mrtvi ve svých vinách a duchovně neobřezáni, probudil nás k životu spolu s ním a všechny viny nám odpustil. Vymazal dlužní úpis, jehož ustanovení svědčila proti nám, a zcela jej zrušil tím, že jej přibil na kříž.

A teď nám tady napiš, jak můžeme ještě hřešit?

V našem novém člověku nikdy nemůžeme zhřešit, protože je jedno s Kristem. To však v naší praxi platí jen když máme praktickou víru. Když v Kristu vírou zůstáváme (Jan 15, 4-6).

Korintští praktickou víru ztratili (neztratili tu základní víru v Krista) a proto hřešili (2Kor 13, 5).

"...

Je jenom jedna víra.

Toto jsou lidské scestné spekulace:      Jeden je Pán, jedna víra, jeden křest.

To je pravda. Ta základní je pouze jedna. Anebo když budeme slovíčkařit, tak když je tedy jedna, dělí se na základní a praktickou. Tu základní, počáteční víru nám Bůh dal, protože si nás zamiloval. Protože víra samotná není podmínkou, aby nás Bůh miloval, ale je výsledkem toho, že nás Bůh miluje. My věříme, protože nás Bůh miluje, ne proto, ABY nás miloval. Čili víra není příčinou spasení, ale výsledkem spasení. 

NZ říká:

Jak jste přijali Krista Ježíše Pána (vírou), tak v Něm choďte (vírou).

utvrzení té víry vaší v Krista. 6Protož jakž jste přijali Krista Ježíše Pána, tak v něm choďte, 7Vkořenění a vzdělaní na něm, a utvrzení u víře, jakž jste naučeni, rozhojňujíce se v ní s díků činěním (kol 2,5-7).

Nebo spravedlnost Boží zjevuje se skrze ně z víry u víru (z víry k víře) jakož psáno jest: Spravedlivý pak z víry živ bude (Ř 1,17).

Bůh mi dal víru jako dar (není moje) a já z ní pak mám žít život, který se líbí Pánu.

Víra je Božím darem.

Je ze slyšení zvěsti o Bohu. Víra je vždycky v člověku neodmyslitelně spojena s jeho nadějí (a láskou).

Víra je podstatou věcí, ve které doufáme, je důkazem skutečností, které nevidíme. V této víře naši předchůdci obdrželi svědectví od Boha.

Člověk nebývá spasen už samotnou vírou, ale podle křesťanského učení až tím, že ve křtu "oblékne Krista" (Gal 3,27). Víra tedy ke spáse jenom přivádí - spaseni však jsme až osobou Krista - novým narozením z vody a z Ducha ve křtu. 

O této spáse hovoří apoštol v Ef 2,4-10!

V první řadě jsme byli znovuzrozen i už vzkříšením Krista před 2000 lety:

Požehnaný Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, kterýž podlé mnohého milosrdenství svého znovu zplodil nás v naději živou skrze vzkříšení Ježíše Krista z mrtvých (1Pt 1,3).

V našich osobních životech jsme byli znovuzrozeni slyšením víry a z toho plynoucím přijetí Ducha.

Toto bych jen rád chtěl zvěděti od vás, z skutků-li zákona Ducha jste přijali, čili z slyšení víry? (Ga 3,2)

Křest je pouze veřejným vnějším vyhlášením a vyznáním toho, co se vnitřně událo skrze vodu (Slovo) a Ducha. 

Aby ji posvětil, očistiv obmytím vody skrze (přesněji "v" slovu) slovo (Ef 5,26).

..."V první řadě jsme byli znovuzrozen i už vzkříšením Krista před 2000 lety:"...

Ahoj Gregu.

Fantazie u tebe pracuje naplno!

Realita života je ale taková, že před dvěma tisíci lety jsi neexistoval a logicky jsi se nemohl narodit znovu ( mimochodem narodit se znovu z vody a z Ducha svatého - nikoli "znovuzrozen" slyšením víry ....

"Slyšením víry" se ještě  nikdo narodit znovu nemůže.

O nezbytnosti narodit se znovu z vody a z Ducha svatého (ve křtu) učí Pán Ježíš (J 3,5).

(Ef 5,25-27)

Mužové, milujte své ženy tak, jako si Kristus zamiloval církev: vydal se za ni, aby ji posvětil tím, že ji očistil koupelí ve vodě, kterou doprovází slovo;  on ji totiž před sebe chtěl předvést jako zcela zářící, bez úhony i bez vrásky, a bez čehokoli podobného, ale svatou a neposkvrněnou.

Ve křtu jsou křtěnci pro Kristovy zásluhy odpuštěny jeho hříchy a Bůh jej přijímá za své dítě.

Toto nemá cenu. Ty jsi největší katolický popírač Božích Slov, kterého znám. 

Ty jsi si vymazal půlku NZ.

Dokonce si začínám myslet, že jsi jen TROLL.

A děláš si z víry srandu...

V písmu není "SKRZE vodu a Ducha", ale "Z (εξ )vody a DUcha", a ono "Z vody a Ducha" znamená, světe div se, "z vody a Ducha", neboli jak apoštol Pavel píše: "podle svého milosrdenství nás spasil skrze obmytí druhého narození a obnovení Ducha svatého" - voda je voda, Duch je Duch, a ve vodě a Duchu se rodí shůry (ανωθεν)

- jedná se o koupel neboli o ponoření "do vody a Ducha" neboli o ponoření do vody, při kterém je křtěnec zároveň nořen i do Ducha, jak to řekl sám Pán ("z vody A Ducha")

- a že tomu tak je, je naznačeno i slovy Jana Křitele: "Já vás křtím vodou ... on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm" - Jan měl jenom ponoření do samotné vody, které samo nic nedělal, bylo jen určitým veřejným vyznáním nebo znamením, kdežto Kristus noří nejen do samotné vody, ale už i do Ducha, který obnovuje neboli "rodí shůry", protože "kam se vlévají ony vody, tam se vody moře stávají zdravými a zůstane naživu všechno tam, kam se ten potok vlévá" (Ez). Vstoupením do vody křtu totiž povstává "nové stvoření", jak to bylo i u Noeho, kdy voda spláchla vše staré (naše hříchy, starého člověka) a povstalo  nové stvoření, aby na něj mohla dosednout holubice neboli Duch Svatý, který jako při prvním stvoření "se vznášel nad propastnou tůní" vod počátku stvoření.

Právě toto je křest, který jasně naznačil a de facto započal Kristrus svým křtem: ponořil se do vod jako všichni hříšníci, posvětil vodu svým ponořením do ní, vystoupil z vod a spočinula na něm holubice neboli Dcuh Svatý - tím začal nový počátek, nové stvoření, jehož hlavou je Kristus. Ve vodě, skrze vodu a z vody se rodí nové stvoření neboli παλιγγενεσια (slovo použité jak pro obnovu světa - Mt 19, 28, tak právě pro obnovu koupelí křtu a Duchem - Tit 3,5).

Právě toto znanená křest, právě toto znamená ono narození a obnovení z vody a Ducha - z vody a Ducha se rodí "nové stvoření": "Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!" Právě toto je ono "znovuzrození" neboli "obnovení" z Ducha v koupeli vody křtu. ;-)

Nechce snad nikdo tvrdit, že je možné přijmout Ducha a nebýt znovuzrozen? 

Jedná se samozřejmě o vodu Slova. Znovuzrození je spolupráce Slova a Ducha a ne fyzické materie vody a Ducha.

Hodnoty duchovního a věčného řádu nikdy nemohou být vypůsobeny lidským obřadním úkonem.

A až by jsi si přečetl knížku od Hahnových ( titul :Naše cesta do Katolické církve .....,je to uz starší titul ) ,tam by jsi se dočetl argumenty . Nebo tu knihu znáš ? Nevím ,ale dříve tu knihu používali římští katolíci ,jako propagaci římského katolicismu .

Jo kdysi jsem tu knížku četl, ale už si nic nepamatuji.

Taky Ulf Ekman se dal k ŘKC a napsal knihu.

To je právě tvůj podstatný omyl - to není "lidský obřadní úkon", to je Kristův obřadní úkon: forma je od Krista i obsah je od Krista. Nemáš odvahu v tomto věřit Kristu, který koná to, co zaslíbil. Už jen to, že si myslíš, že to koná "fyzická materie vody", prozrazuje, že vůbec nechápeš podstatu tohoto mystéria ani co a proč o něm učí a věří učí apoštolské církve.

Samozřejmě, že nás oživuje Ježíšovo slovo, které je Duch a je život, když ho slyšíme a uvěříme v něho, přivádí nás k životua zasévá do nsá "Duch a život". Ale to není totéž, jako narození "z vody a Ducha", jako ono "palingenesis" nebo "gennaó anóthen". Co vše tato voda znovuzrození znamená, je zaslíbeno už v SZ a odhaleno a naplněno a darováno v Kristu. A je to to, co jsem popsal výše, jak věřili všichni křesťané od počátku a jak to věrně zachovávali a zachovávají až podnes.

Zavádějící je také nerozlišovat různé výrazy v řečtině a také různý kontext, v jakém se užívají. Totéž slovo může mít v různém kontextu jiný význam.

To mě až tak nezajímá. Zajímá mě pouze jak je to v Písmu. 

Jakákoliv církev může upadnout do falešného učení. Ale Písmo trvá navěky.

Apoštolská nauka byla dřív než Písmo.

Pokud VŠICHNI a OD POČÁTKU učí o křtu jako o svátosti znovuzrození, nebude to konspirace, ale učení apoštilů, navíc když to říká i Písmo. Písmo nespadlo z nebe a lkřesťanství nezačalo až z Písma, ale Písmo nám bylo předáno a chcováno těmi, kteří píšou o znovuzrozujícím křtu, a křesťanství začalo už od apoštolů, protože od Krista. ;-)

"Apoštolská nauka je zcela podřízena Písmu."

- to je totální blud. To je jako říct: matka je narozena z dítěte a pramen pramení ze svého ústí. ;-)

Tím ale tvrdíš, že obdržení Ducha ze slyšení víry (Ga 3,5) není znovuzrození.

Což znamená, že je možné mít Ducha a přitom nebýt znovuzrozen z vody a z Ducha?

To je divné nebo ne?  

Apoštolové byli čisti pro to slovo, které je Duch a život, a přesto si museli nechat umýt nohy od Ježíše vodou, jinak by s ním nemohli mít podíl.

Ježíš na ně po vzkříšení dechl Ducha, a přesto museli čekat na zaslíbení shůry, aby mohli být pokřtěni Duchem a ohněm a aby obdrželi dar Přímluvce, který "ve vás bude" (tady je zajímavé, jak Ježíš v tomto verši rozlišuje: NYNÍ "U vás zůstává", ale POZDĚJI "VE vás bude").

Narození "z vody a Ducha" NIKDY a NIKDO nevysvětloval jinak než skrze křest a ve křtu. To nebude náhoda. ;-) 

Také je dobré sledovat, jako v Janových listech slovní spojení "narozen z Boha" neznamená vstupní znovuzrození, ale synovskou dokonalost učedníka: z Boha je ten, kdo koná dokonale jako Bůh  ne že by byl Bohem, ale je narozen z Boha neboli odráží Boží charakter ve svém konání, protože je jeho syn, podobně (ale ne stejně) jako když Ježíš říká: "Kdo vidí mne, vidí Otce".

Je potřeba jít po kontextu a brát celek.

A součástí toho celku je i to, co SZ předpovídal a zasliboval oholedně vody, která obnovuje a uzdravuje (Ez, Iz), o prameni, který vytryskne v onen den (Joel, Zach), jak očekávali židé jako znamení Mesiášova příchodu, a jakými předobrazy vykládali křesťané křestní ponoření (Duch nad propastnou tůní při stvoření, přechod Rudým mořem, pramen ze skály po doteku holí, potopa a Noe). Hodně z toho už je naznačeno v evangeliích, např. křest Kristův symbolizuje právě tento počátek, počátek nového stvoření, ponoření starého a vystoupení nového jako u potopy, sestoupení holubice jako počátek nového, očištěného a obnoveného stvoření a Krista zároveň jako hlavu tohoto nového stvoření, ke které jsme připojeni stejným ponořením do vody a dosednutím na nás téhož Ducha. Pokud někdo vytrhává z konextu množství podobných výrazů vykládá a překládá je vždy stejně a mimo kontext, zmýlí se.

Narodit se z Ježíšova slova je samozřejmě platné: on promlouvá slovo, které je Duch a život, probouzí nás jím k životu, když ho přijímáme a uvěříme v ně, jeho slovo nás přivádí k životu a "rodíme se z něho" nebo jsme jím "počínáni", ale přesto je tady ještě další skutečnost: narození "z vody a Ducha", které je naprosto zásadní: je to pečeť nového narození a přijetí za syny, je to ponoření do Krista ve jménu Trojice, je to napojení na Krista jako na Hlavu a připojení se k jeho Tělu, je to obnovení koupelí Ducha, je to "umoření" starého člověka a smytí hříchů, je to oblečení se do Krista, je to obnovení ducha, které obnovuje naše společenství s Bohem, ztarcené v ráji, a potom na nás dosedá Duch, který "u vás zůstává a ve vás bude". ;-)

Koneckonců skrze slovo se "rodíme" stále "dokud nebudeme dotvořeni v podobu Kristovu", jak píše Pavel, který nás "znovu v bolestech rodí". ;-)

To je ovšem pouze řkc přání...     JINAK TO VYSVĚTLOVAL JEŽÍŠ.

Když Ježíš vysvětloval Nikodémovi narození "z vody a Ducha",  nepadlo tam jediné slovo o křtu ve vodě.

A bylo by velice snadné pro Ježíše Nikodémovi, který se ptal : „Jak se to může stát?“ , říct prostě, ať se nechá pokřtít, a je to...

Místo toho mu Ježíš odpovídá protiotázkou

10 Ježíš mu odpověděl: „Ty jsi učitel Izraele, a toto nevíš?

A to učitelé v Izraeli učili lid o tom, že se mají pokřtít, aby se narodili z Ducha ?   Opravdu ?    A kde to tak učili ?

A dál mu Ježíš vysvětluje narození z vody a z Ducha následovně:

14 A jako Mojžíš vyvýšil hada v pustině, tak musí být vyvýšen Syn člověka, 15 aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný.“

Ježíš zřetelně obrací pozornost Nikodéma na příběh, který jako učitel Izraele dokonale znal.  Na záchranu, nový život  SKRZE VÍRU.  Uvěření ve zvěstované slovo evangelia.  Izraelci, kteří uvěřili Mojžíšovi, a vykonali, co jím bylo nařízeno - že se mají podívat na vyvýšeného měděného hada - obdrželi milost a nový život, volný od hadích uštknutí.

A to přesně odpovídá tomu, co čteme v listech apoštolů, např:

Ef 1:13:  V něm i vy, když jste uslyšeli slovo pravdy, evangelium své záchrany, a když jste uvěřili, v něm jste byli zapečetěni zaslíbeným Duchem Svatým,

Ef 2:8:  Neboť jste zachráněni milostí skrze víru; a ta záchrana není z vás — je to Boží dar;

Ga 3:2:   Toto jediné se chci od vás dovědět: Přijali jste Ducha na základě skutků Zákona, nebo na základě slyšení víry?

1Te 1:5:  neboť naše evangelium k vám nepřišlo jen ve slovu, ale i v moci a v Duchu Svatém a v plné přesvědčivosti; vždyť sami víte, jací jsme byli mezi vámi kvůli vám. 6 A vy jste se stali těmi, kdo napodobují nás i Pána, když jste přijali Slovo v mnohém soužení s radostí Ducha Svatého.

1P 1:23:  Vždyť jste se znovu narodili ne z pomíjitelného semene, nýbrž z nepomíjitelného, skrze živé a na věčnost zůstávající slovo Boží.

Jk 1:18:   On se rozhodl a zplodil nás slovem pravdy, abychom byli jakousi prvotinou jeho stvoření.

Mě tvoje bludy nezajímají, mě zajímá, co učili apoštolové, a od toho je tvůj blud na světelné roky daleko. ;-)

Reagují na tvé bludy, aby se ostatní zamysleli nad tím, co je pravda. A žili v pravdě.

Jinak ve všech případech (Jan 3,3//1,13, Mt 19,28, Tit 3,5, 1Pt 1,3// 1,23, 1Kor 4,15, Filemon 10, 1Jan 5,1//5,4// 2,29// 3,9// 4,7// 5,1// 5,4// 5,18 jsou užita slova se stejným slovním základem "genesis."

S významy: nové narození, znovuzrození, opětné narození, narození, zrození, shora narození, znovuzplození, znovuvytvoření, stvoření, zplození, vzkříšení, proměnění.

Což na mě dělá dojem, že jde ve všech případech o synonymní výrazy ukazující na jeden AKT znovuzrození, kde hlavním činitelem je Duch svatý oživující našeho Ducha skrze slyšení živého Božího Slova.

Bůh je Svrchovaný a On sám určuje koho, kdy a kde svým Slovem a Duchem znovuzrodí. Je směšná představa, že Bůh na povel toho, kdo určil křtěnce, datum a místo křtu provede akt znovuzrození. Bůh není náš sluha. 

"pak dále hovoří pouze o Duchu a vodu již nezmiňuje"

Ducha pak zmiňuje v protikladu k tělu a k tělesnému narození, navíc Duch je podstatou křestní vody, ne křestní voda podstatou Ducha. Zdůraznění Ducha oproti vodě neruší vodu, ale zdůrazňuje podstatu té skutečnosti a hlavně zdůrazňuje, že tělesné zůstává tělesným, pokud se tělesné nenarodí z Ducha. Jak se děje narození z Ducha, ale říká jasně: "z vody a Ducha".

"jsou synonymní výrazy"

Pokud ke γενναω přidává ανωθεν, zvýrazňuje tím narození "shůry" (ne znovu, jak to tělesně chápal Nikodém), které je protikladem k narození "zdola" neboli "ze země", "z těla" oproti narození "shůry", "z nebe", "z Ducha", tak jako Syn je "shůry", kdežto my jsme "zdola", jak říká jinde.

Ke kontextu výrazů viz můj komentář výše.

"Bůh je Svrchovaný a On sám určuje koho, kdy a kde svým Slovem a Duchem znovuzrodí."

- a protože je svrchovaný, svrchovaně určil, že člověk dochází obnovy ducha, neboli znovuzrození či narození z Ducha, "z vody a Ducha". A kdo je Greg, aby mu to nesvrchovaně určoval nebo ho napomínal? ;-)

Je to pro vás tak nelogické a nepochopitelné, že když jsme v Kristu novým stvořením sjednoceným s Duchem svatým, jehož jsme chrámem, tak že jsme svatí, spravedliví, bezhříšní, neposkvrnění, bez úhony, dokonalí navěky, vysvobození z panství hříchu, zemřelí hříchu i zákonu, dokonale jsou nám odpuštěny hříchy, ukřižováni s Kristem, s dokonale čistým svědomím, dokonale spaseni, vykoupeni, máme pokoj s Bohem skrze víru, není již žádného odsouzení, máme všechna duchovní požehnání v nebeských věcech v Kristu a vše, co potřebujeme k životu a ke zbožnosti, abychom byli učiněni účastníky Božské přirozenosti? 

Je to tak těžké pochopit a uvěřit, když to vše je v NZ jako naše dědictví Nové Smlouvy? Hotová spása, ke které nemůžeme nic přidat? 

Vy nechcete vejít v Kristovo odpočinutí? (Žd 3-4. kap.) Pořád se chcete plácat v životě z Ř7 kap.?

  Gregu, a odkdy to tak máte? 

  Kdy jste to zjistili?

  Toník

  

Na jaře 2015 se mi dostala do ruky kniha Watchmana Nee: FAKT, VÍRA a PROŽITEK z vydavatelství Proud. 

Mám za to, že je to jeho nejlepší kniha, která mi nejvíce pomohla. 

Viz. úryvek z této knihy je na GS zde:

https://www.granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=2472250&mode=&order=0&thold=0

Zároveň Pán chtěl, abych začal studovat v NZ, co nám Kristus vydobyl svojí smrtí na kříži, potom svým vzkříšením a nakonec nanebevstoupením.  

Zde jsem pak uveřejnil na to konto článek EVANGELIUM-OBJEKTIVNÍ FAKTA.  

Předcházely mu ještě články Poloviční evangelium a článek Objektivní a subjektivní.

Tehdy jsi dával souhlasné komentáře. 

  Jestli ti tedy dobře rozumím, tak to všechno, co píšeš, jsi před tím nevěděl, ale přečetl sis to v knize Watchmana Nee?

  Toník

V lidském těle přišel také Jan Křtitel, poslaný od Boha.

Mk 1:4:      Tak přišel Jan, křtil na poušti a kázal křest pokání na odpuštění hříchů.



Všichni potomci Adama přicházejí v lidském těle.

I gregorios přišel v lidském těle...

O Ježíši někteří věřili, že měl jen zdánlivé tělo.

      Kdyby někdo šel s Ježíšem po pláži,  zůstávaly  by za nimi v písku pouze stopy jednoho člověka.

O nikom z lidí se neříká, že přišel v lidském těle, ale normálně se říká, že přišel člověk. Bez těla by přijít nemohl. Nikdo z lidí nechodí bez těla ani není dřív než tělo.

Ale o Ježíši se mohlo a mělo napsat, že přišel v těle, a také se to napsalo, protože byl předtím, než byl v těle. Proto ten, který byl dříve než jeho tělo, přišel po vtělení v těle. Byl duch (protože "Bůh je duch") a pak přišel v těle. Je Bůh, který přišel v těle.

A právě proto byli doketé, kteří vyznávali zdánlivé tělo, protože nevěřili, že ten, který je více než tělo, by na sebe vzal něco tak nízkého jako tělo: "Cože. Bůh by na sebe vzal tělo?" I to dokazuje, že věřili, že Ježíš je Bůh, jen nevěřili, že by se snížil ke vzetí těla. A on se k tomu snížil, protože "ačkoliv byl Boží přirozenosti, nelpěl na své rovnosti s Bohem, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí" neboli Slovo, které bylo Bůh, se stalo tělem: Bůh se "vmasil", jak je doslova v řečtině. ;-) Jak by se nohl "stát jedním z lidí", kdyby nebyl předtím, než se stal jedním z lidí? Normálně se lidé počínají a rodí a tím začínají být. Ale on se něčím stal, tedy byl něčím již předtím, než se stal, a díky tomu, že byl předtím, se pak stal: je totiž Bůh, který se stal člověkem. A to je podstatou evangelia od počátku: Ježíš je Imanuel - "Bůh s ními". ;-)

To ti zas budou cukat koutky, co ? ;-)

První křesťané nevěřili, že Ježíš je Bůh.  Proto také nikdo z apoštolů o Něm nezvěstoval nikomu, že je Bůh.  Vždy předmětem zvěstování bylo : Ježíš je Mesiáš, Boží Pomazaný, Syn Boží.

Věřili, jak to hezky popisuje ap. Petr, že Bůh v Ježíši přebýval. Že Bůh byl s Ním.

Nikoliv že byl Bůh.

To ani sám Ježíš samého sebe nevnímal, že je Bůh.

Co si potom lidé vymysleli, to je jiné evangelium. Jiný Ježíš.

Už jsem ti to psal - Židé velmi dobře rozuměli, že Ježíš se svými výroky činil rovným Bohu. To byla vlastně hlavní věroučná příčina jeho odsouzení sanhedrinem. 

Židé tomu na rozdíl od tebe rozuměli. 

Avšak Ježíšova slova jsou jasná a nikdo nemá nárok je zrušit:

   

Kdo z tvorů o sobě může říct: "Já jsem život"?

Kdo z tvorů o sobě může říci" "Dříve nežli Abraham byl JÁ JSEM"?

O kom z tvorů může být řečeno: "on nese všechno svým mocným slovem"?

O kom z tvorů může být řečeno "on byl Bůh" a "vše bylo stvořeno skrze něj"?

O nikom, jedině o Bohu. Protože Ježíš je spolu s Otcem a Duchem Bůh: "ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého", jak říká Bůh Ježíše. Tak to bylo, tak to je a tak to bude a tvoje vztekání nemá moc to změnit. Vůbec nic nezmůžeš. Víra křesťanů po celém světě svědčí o víře v Trojici. Kdežto ty svědčíš akorát o své malosti, bezmocnosti, slaboduchosti a vzdoru proti Bohu. ;-)

Tento tvor Stando:

J 11:25:   Ježíš jí řekl: „Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby zemřel, bude žít.  26 A každý, kdo žije a věří ve mne, jistě nezemře na věčnost. Věříš tomu?“ 27 Řekla mu: „Ano, Pane, já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět.“

J 20:31:   Tato však jsou zapsána, abyste uvěřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu.

1K 15:45:   Tak je i napsáno: První člověk, Adam, se stal duší živou, poslední Adam Duchem oživujícím.


Písmo nepotřebuje "povyšovat" Ježíše na Boha, aby doložilo, že Ježíš je život, že máme život v Jeho jménu.  Nikde toto Písmo nedělá.

Ale i podle Písma je jenom jediný zdroj života - sám Bůh. Mimo něj už nikdo jiný.

Gn 2,7; Žl 36,10; Žl 66,9; Žl 139,13; Přís 8,35;)

(1 Sam 2,6)

Hospodin usmrcuje i oživuje, přivádí do podsvětí i vyvádí z něj.

(J 1,4)

Co bylo v něm, byl život a ten život byl světlem lidí.....

(J 3,16)

Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby každý, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl věčný život. ...

(J 4,14)

.... kdo bude pít vodu, kterou mu dám, už nikdy žíznit nebude; voda, kterou mu dám, se v něm stane pramenem vody vyvěrající k věčnému životu. ....

(J 5,21)

Jako totiž Otec křísí mrtvé a dává jim život, tak dává Syn život tomu, komu chce. ....

(J 5,26)

Jako totiž Otec má život sám v sobě, stejně tak dal Synovi, aby i on měl sám v sobě život,....

(J 6,33)

neboť chlebem Božím je ten, jenž sestupuje z nebe a dává světu život. ...

(Sk 17,24)

Bůh, který učinil svět i vše, co je v něm, on, Pán nebe i země, nebydlí ve chrámech udělaných lidskou rukou.  Rovněž si nedává sloužit lidskýma rukama, jako by cokoli potřeboval, on, který všem dává život, dech a vůbec vše.    ...

(1 Tim 6,13)

Prosím tě o to před Bohem, který dává všemu život, a před Kristem Ježíšem, který za Poncia Piláta vydal své krásné svědectví,

Bůh je jediný zdroj života.

Avšak  život v sobě má Bůh, ale také ten, kterému Bůh dal, aby měl život sám v sobě, aby byl Duchem oživujícím -    Mesiáši, Ježíši, prostředníku mezi Bohem a lidmi, člověku Kristu Ježíši, který je Bohem vyvoleným a určeným Spasitelem a Zachráncem

J 5:26:  Jako má Otec život sám v sobě, tak dal i Synu, aby měl život sám v sobě,

Moje slova jsou Duch a život -   říká Ježíš

Ř 5:18:   A tak tedy: jako skrze provinění jednoho člověka přišlo na všechny lidi odsouzení, tak i skrze spravedlivý čin jednoho člověka přišlo na všechny lidi ospravedlnění k životu.


1J 5:11:   A to je to svědectví: Bůh nám dal věčný život a ten život je v jeho Synu.

Jo, pro tebe i slovo Ježíše je směšné a má nulovou hodnotu. To už víme.. :-))

     

J 8:40:   Nyní mne usilujete zabít, člověka, který vám pověděl pravdu, kterou slyšel od Boha. To Abraham neučinil.

J 20:17:   Ježíš jí řekl: „Nedrž se mne, neboť jsem ještě nevystoupil ke svému Otci. Jdi k mým bratřím a řekni jim: ‚Vystupuji k Otci svému i k Otci vašemu, k Bohu svému i k Bohu vašemu.‘“

J 5:44:   Jak vy můžete uvěřit, když přijímáte slávu jedni od druhých, ale slávu, která je od jediného Boha, nehledáte?

Bible říká, že Ježíš je Bůh, Ježíš říká, že je Bůh, apoštolové říkají, že Ježíš je Bůh, svatopisci říkají, že Ježíš je Bůh.

A kdo jsi ty, že sev stavíš nad jejich slovo? Jsi nikdo, proto i tvé slovo je nic.;-)

Protože Ježíš "je ten pravý Bůh a věčný život", tak jako to říká už apoštol Jan: to Slovo bylo Bůh, to Slovo, které bylo Bůh, se stalo tělem, to Slovo, které bylo Bůh a které se stalo tělem, přebývalo mezi námi, tedy Bůh se stal člověkem a přebýval mezi námi - Jeříš Kristus.

Lžeš, protože se stavíš proti jasnému slovu Písma., Jsi lhář a nepřítel Boží pravdy, prázdná nulo. ;-) A že jsi prázdná a bezmocná nula, dosvědčuje to, že tvé slovo nemá na nic: ani na pravdu, ani na křesťany, ani na dějiny, ani na spásu. Křesťané věřili, věří a i nadále budou věřit v Trojici, jak ji zjevil Ježíš a jak ji hlásali apoštolové, nuličko. ;-)

Můžeš se snažit jak chceš, Ježíšova slova nevyvrátíš NIKDY , heretický trolle  :-))))

Samozřejmě, že je nevyvrátím, protže jsem se o to nikdy ani nesnažil.

Proto v souladu s Ježíšovým slovem věřím:

že On je život, tak jako je život jedině Bůh

že On je pravda, tak jako je pravda jedině Bůh

že On dříve než Abraham byl učiněn JÁ JSEM, tak jako jedině JHVH - EGÓ EIMI

že On nese vše svým mocným slovem, tak jako jedině Bůh

že skrze něho bylo vše stvořeno, tak jak to dokáže jedině Bůh - Stvořitel

a že On je Slovo, které bylo Bůh a které se stalo tělem

Takže i to Písmo se spiklo proti tobě, který se marně namáháš, protže křesťané budou věřit v Trojici, tak jako od počátku a stále. Jsi bezmocná nula, která to nezmění, protože Trojice je fundamentem křesťanů, kterým nic nedokáže pohnout, natož tak bezvýznamná nula jako ty. ;-)

Ježíš nebyl či neexistoval dřive než Abrahám. Ježís byl pouze předzvěděn a narodil se až na konci časů na zemi

Ježíš udržuje vše svým mocným slovem jako člověk, který tuto moc dostal od Boha.

Ježíš nestvořil vůbec nic až do svého vzkříšení a nanebevstoupení.

Ježíš nebyl logisem-slovem-Bohem u Boha Otce. Teprve až Bůh Otec logos, které má desitky různých překladů v Bibli proměnil v tělo.

Žadná trojice v Bibli neexistuje a je to jen lživý výmysl ř.katolické cirkve.

Jedině Bůh může říct, že JE pravda.

Jedině Bůh o sobě může říct, že JE život.

Jedině o Bohu lze říct, že NESE všechno svým mocným SLOVEM.

Jedině o Bohu lze říci, že vše je stvořeno skrze něj.

Ježíš je tedy Bůh neboli JEDNO S OTCEM. ;-)

A nést svým mocným slovem stvoření může jedině stvořitel, protože kdo je stvořený, tak ne že nese, ale je nesen tím, kdo vše nese svým mocným slovem. To je právě ten rozdíl mezi pasivem a aktivem: pasivum znamená být stvořen, aktivum znamená tvořit. To první náleží tvorům, to druhé Stvořiteli. Pokud Ježíš nese a ne že je nese, pak je Stvořitel, ne stvoření. A tím pádem je Bůh, který vše nese svým mocným slovem, protože svým mocným slovem vše stvořil: řekl, a stalo se. ;-) .Bible to říká, mikimaus to odmítá. I přesto má pradvu Bible a mikim má blud a prázdnou nauku. ;-)  Nést vše je totiž atribut jedině Boha, nikdy nikdo z lidí ho neměl a nemá. Pokud by ho měl, znamenalo by to, že má Boží vlastnost neboli je Bohem. Pokud by byl ale Bohem, který vše nese, kdo nese jeho, když je pouhý tvor, který může být vždy jedině nesen, neboť je jedině stvořen? ;-)

Stejně tak když někdo JE život, znamerná to, že ne že má život od někoho jiného neboli je oživen, to je pasivum, ale že je život a je pramenem a dárcem života, což je aktivum. Pasivum - být oživen, náleží tvorům, kteří dostali život od toho, který má život sám v sobě, ale aktivum - oživovat, náleží Stvořiteli, který nedostává život od nikoho, protože ho má, ale naopak ho dává, neboť JE život: tvor MÁ život, protože ho dostal, Bůh JE źivot, protožeho nedostal, ale dává ho.. ;-)

A tak dále.

Bystří vědí, zatvrzelí pění. ;-)

Bible to říká jasně:

"Křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého" - tři osoby jediného Boha neboli Trojice. Kdo je mikim, aby zrušil toto slovo? Nic. To slovo tady bude, i když mikim už tu nebude. ;-)

..."Tento tvor Stando ...."...

Josefe, reaguješ pořád mimo:  Nikdo z nás přece nepopírá, že Ježíš je také tvor - ty se zde opakovaně snažíš dokázat, co je každému jasné a v čem máš samozřejmě pravdu i ty. Ale nikdo to nerozporuje!

Problém je, že žádný tvor o sobě nemůže pravdivě prohlásit, že je vzkříšení a život! Nemůže - protože každý jsme jenom smrtelní tvorové.

Pokud by Ježíš nebyl zároveň také Bůh - nemohl by toto o sobě říci. Takže když toto o sobě přesto prohlásil, dokazuje tím, že není jenom tvorem, ale že je také Bohem - dárcem nového života.

A o to tu jde!

Přesně tak. Dokonce i bludaři tomu rozuměli lépe, než ty, Rosmano

Židé, řečtí filosofové i bludaři tomu rozumělo dokonce lépe než  samotný Ježíš:

J 17:3:   A to je ten věčný život - aby poznali tebe, jediného pravého Boha, a toho, jehož jsi poslal, Ježíše Krista.

Ježíš tomu nepotřeboval rozumět, on to "JENOM" říkal, tedy kdo je:

"Já jsem život"

"Já jsem pravda"

"Dříve nežli Abraham byl učiněn JÁ JSEM"

atd.

Takže Ježíš to řekl jasně, ostatní to jasně pochopili, ale nepřijali. Ani ty to nepřijímáš, protože nenávidíš pravdu a miluješ sám sebe, kterého stavíš nad Boha a nad jeho slovo. ;-)

ecr

Ježíš jasně říkal, že NENÍ  JEDINÝ PRAVÝ BŮH.

To vám ovšem vypraným bezmozkům  s IQ houpacího koně nedochází... :-)

Ježíš jasně řekl, že je JHVH:

Dříve nežli Abraham byl JÁ JSEM"

- proto ho chtěli ukamenovat. Jiný důvod k tomu neměli.

A taky řekl:

"Já jsem život"

"Já jsem pravda"

- což by nemohl říct nikdo jiný než Bůh 

;-)

Jan 8:58b

Než byl Abraham, jsem já. (KJV)

1. Trinitáři tvrdí, že tento verš říká, že Ježíš řekl, že je „Já jsem“ (tj. Jahve Starého zákona), takže musí být Bohem. Tento argument není správný. Říci „já jsem“ nedělá z člověka Boha, ve skutečnosti to byl běžný způsob, jak se někdo identifikovat. Například jen deset veršů poté, co Ježíš řekl, egō eimi („Já jsem“) v Janovi 8:58, se muž, který se narodil slepý, identifikoval tím, že řekl přesně to, co Ježíš řekl; egō eimi („Já jsem“ Jan 9:9). Skutečnost, že přesně stejná fráze se překládá dvěma různými způsoby, jeden 

jako „já jsem“ a druhý jako „já jsem ten muž“, je jedním z důvodů, proč je pro průměrného křesťana tak těžké získat pravdu pouhým čtením Bible. jak byl přeložen do angličtiny. Většina překladatelů Bible jsou trinitáři a jejich zaujatost se objevuje na různých místech jejich překladu, což je běžné. Pavel také použil stejnou frázi o sobě, když řekl, že si přeje, aby všichni lidé byli jako „Já jsem“ (Skutky 26:29). Dospěli jsme tedy k závěru, že slova „Já jsem“ neučinila Pavla, slepého narozeného nebo Krista, v Boha. C. K. Barrett píše:

Ego eimi [“Já jsem”] neztotožňuje Ježíše s Bohem, ale přitahuje k němu pozornost tím nejsilnějším možným způsobem. "Já jsem ten, na koho se musíte dívat a naslouchat mu, chcete-li znát Boha." [1]

2. Fráze „Já jsem“ se v Novém zákoně vyskytuje ještě mnohokrát a používá se jako identifikační fráze. Ježíš například učil, že lidé přijdou v jeho jménu a budou říkat egō eimi („Já jsem on“) a svedou mnohé (Marek 13:6; Lukáš 21:8; HCSB; ESV; NAB; NET; NIV). znamenalo, že přijde mnoho falešných Mesiášů, kteří budou tvrdit, že jsou pravým Mesiášem. Mezi další příklady Ježíšova použití egō eimi patří: Jan 13:19; 18:5, 6, 8; Ježíš se ztotožňuje s apoštoly na lodi: Matouš 14:27; Marek 6:50; a Jan 6:20; a Ježíš se identifikuje Židům a říká egō eimi, v překladu „Jsem ten, za kterého se vydávám“ (NIV84, Jan 8:24, 28).

Je zřejmé, že tyto překlady jsou zcela 

správné, a je zajímavé, že výraz „já jsem“ je přeložen pouze v Janovi 8:58. Pokud by byla věta v Janovi 8:58 přeložena jako „Já jsem on“ nebo „Já jsem ten“, jako všechny ostatní, bylo by snazší vidět, že Kristus o sobě mluvil jako o Mesiáši Božím (jak ostatně byl ), o kterém se mluví ve Starém zákoně.

Při Poslední večeři se učedníci snažili zjistit, kdo zapře Krista. Řekli doslova: „Já nejsem, Pane“ (Mt 26:22, 25). Nikdo by nenaznačoval, že se učedníci pokoušeli popřít, že jsou Bohem, protože používali frázi „Já nejsem“. Jde o toto: „Já jsem“ byl běžný způsob, jak se označit, a neznamenalo to, že se prohlašujete za Boha.

3. Aby byl trinitářský argument pravdivý, že Ježíšův výrok „Já jsem“ v Janovi 8:58 z něj dělá Boha, musí být jeho výrok ekvivalentní s Božím výrokem „Já jsem“ v Exodus 3:14. Podívejme se paralelně na dva verše v řecké Septuagintě a řeckém Novém zákoně:

Exod. 3:14: A Bůh řekl Mojžíšovi: "Jsem (εγω ειμι) ten, který je (ο ων). … ‚Máš říci dětem Izraele toto: ‚Poslal mě k vám ten, který je (ο ων).‘“

Jan 8:58: Než byl Abraham, já jsem (εγω ειμι, „egō eimi“)

Trinitáři se podívají na Ježíšovu frázi „egō eimi“ a dojdou k závěru, že si nárokuje 

stejné jméno, jaké si Bůh dává v Exodus 3:14. To je však chybná logika z mnoha důvodů. Za prvé, Ježíš neuvádí celý název. Ježíš neříká: "Dříve než byl Abraham, jsem, který jsem." Říká jen část věty. Za druhé, řekne špatnou část fráze, pokud to byl jeho cíl. Pokud si všimnete výše, Bůh ve druhé polovině Exodus 3:14 zkracuje své božské jméno a říká jim, abyste jim řekli: „Ten, který je (ο ων), mě poslal k vám.“ Překladatelé Septuaginty nepoužívají „egō eimi“ zde místo toho používají ο ων („ho on“). Pokud tedy Jan dobře znal Septuagintu (cituje ji v Janovi 2:17), chtěl sdělit, že Ježíš prohlašuje, že je YHWH, přinejmenším by použil „ο ων“, místo toho použije „ egō eimi.” Stručně řečeno, zde v Janovi 8:58 Ježíš nepoužívá úplný božský titul v Exodus 3:14a ani částečný božský titul v Exodus 3:14b, ale místo toho používá „egō eimi“, což byl běžný výraz v 

řečtině. identifikovat se jako osoba, o které se mluví, tj. „Já jsem on“ nebo „Já jsem ten“ (Mt 14:27; Marek 13:6 atd.).

4. Argumentuje se tím, že protože Ježíš byl „před“ Abrahamem, musel být Ježíš Bohem. Není pochyb o tom, že Ježíš v Abrahamově době obrazně „existoval“. Nicméně, on ve skutečnosti fyzicky neexistoval jako osoba; spíše „existoval“ v mysli Boha jako Boží plán na vykoupení člověka. Pečlivé čtení kontextu tohoto verše ukazuje, že Ježíš mluvil o „existenci“ v Božím předzvědění. Verš 56 je přesně přeložen v King James Version, který říká: „Tvůj otec Abraham se radoval, že uvidí můj den, a viděl to a zaradoval se.

“ Tento verš říká, že Abraham „viděl“ Den Kristův, který teologové normálně považují 

za den, kdy Kristus dobývá zemi a nastoluje své království. To by odpovídalo tomu, co o Abrahamovi říká kniha Židům: „Těšil se totiž na město se základy, jehož architektem a stavitelem je Bůh“ (Židům 11:10). Abraham hledal město, které je stále budoucí, ale Bible říká, že ho Abraham „viděl“. V jakém smyslu mohl Abraham vidět něco, co bylo budoucí? Abraham „viděl“ Kristův den, protože mu Bůh řekl, že přichází, a Abraham jej „viděl“ vírou. Ačkoli Abraham viděl Den Kristův vírou, tento den existoval v Boží mysli dávno před Abrahamem. V kontextu Božího plánu existujícího od počátku byl tedy Kristus jistě „před“ Abrahamem. Kristus byl Božím plánem pro vykoupení člověka dávno předtím, než Abraham žil.

Je téměř jisté, že Židé zde Ježíše špatně 

pochopili, když řekl: „Jsem. Očividně ho špatně pochopili o pár veršů dříve, když říkali: „Ještě ti není padesát let a viděl jsi Abrahama“ (Jan 8:57)? Ježíš řekl, že Abraham viděl svůj den, neřekl, že viděl Abrahama, nebo že Abraham viděl jeho. Přesto ho Židé vykládají tak, že mluví o fyzickém vidění Abrahama. Nechápou, jak mohl Abraham vidět Ježíšův den, kdyby Ježíš tehdy fyzicky neexistoval. Ale vidět Ježíšův den znamená mít víru v přicházejícího Krále a království, znamená to vidět ho vírou (Židům 11:10). Takže po Ježíšově odvážném prohlášení zde v Janovi 8:58 je velmi pravděpodobné, že ho špatně pochopili, když řekl, že fyzicky existoval před Abrahamem, protože to si mysleli před jeho odpovědí a pak zvedli kameny na kámen. mu. Trinitáři použijí reakci Židů, aby řekli, že Ježíš musel prohlašovat, že je Bůh. To je však velmi 

nebezpečný způsob uvažování, protože nejenže byli Židé jedni z největších nepřátel Ježíše, kteří ho usmrtili, ale často špatně chápali Ježíšova slova v celé knize Jan (Jan 3:4; 6:41-42 atd.) a v bezprostředním kontextu (Jan 8:27, 43, 52); Takže používat reakci Židů na to, že pochopili, co Ježíš říkal, je nebezpečné.

Jan 8:12 a Jan 8:28 osvětlují Ježíšovo použití slova „egō eimi“ v Janovi 8:58. V Janovi 8:12, který celý tento dialog uvádí v 8. kapitole, Ježíš říká: „Jsem (egō eimi) světlo světa. Vidíte, Ježíš se nesnaží říci „Já jsem Bůh“, ale spíše „Já jsem světlo světa“. To je to, co Ježíš myslí použitím egō eimi. V Janovi 8:28 Ježíš říká: „Až vyzdvihnete Syna člověka, tehdy poznáte, že já jsem (egō eimi). Že on je co? Co tvrdil, že je v kontextu? Světlo světa. V 

Janovi 8:58 Ježíš prohlašuje, že je světlem světa, které existovalo v Božím plánu dávno před Abrahamem (Gn 3:15), a které Abraham mohl vidět (Jan 8:56), ne fyzicky, ale vírou. (Žid. 11:10).

Spamy nečtu, stejně jako spamy nekopíruju, ale píšu vlastními slovy, třeba jako toto:

Bible to říká jasně:

"Křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého" - tři osoby jediného Boha neboli Trojice. Kdo je mikim, aby zrušil toto slovo? Nic. To slovo tady bude, i když mikim už tu nebude. ;-)

Kde řekl tento výrok? Přesně tak jak je zde napsán?

Tady:

J 17:3:   A to je ten věčný život - aby poznali TEBE, JEDINÉHO PRAVÉHO BOHA, a toho, jehož jsi poslal, Ježíše Krista.

Ježíš o sobě řekl, že je JHVH:

"Dříve nežli Abraham byl učiněn JÁ JSEM (EGÓ EIMI - EHJE AŠER EHJE - JHVH)

- proto ho chtěli kamenovat. ;-)

Stejně tak apoštolové o něm napsali, že je Bůh

Na počátku bylo SLovo,

to Slovo bylop Bůh,

to Slovo, které bylo Bůh, se stalo tělem,

to Slovo, které bylo Bůh a které se stalo tělem, přebývalo mezi námi,

spatřili jsme jeho slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn,

on je ten pravý Bůh a věčný život,

on nese vše svým mocným slovem,

on dříve nežli Abraham byl JÁ JSEM,

on, ačkoliv byl Boží přirozenosti, nic na své rovnosti s Bohem nelpěl,

on je život a vzkříšení,

on je pravda,

on je jednorozený Bůh, který je v náruči Otce,

on je jedno s Otcem,

skrze něho všchno bylo stvořeno,

on stejně jako Otec má život sám v sobě.

;-)

Že jsou 2 jediní praví Bohové ?  :-))))

Rozumíš, co znamená slovo JEDINÝ ?     Nebo nerozumíš ?

Rozumíš, co znamená slovo TY, TEBE ?      Pro  tebe je to stejné jako JÁ, MNE ? :-))

Trojice je JEDINÝ BŮH,

protože Otec, Syn a Duch jsou JEDNO. ;-)

A Ježíš vždy je při takových obviněních velmi důrazně odpálkoval.

A tvrdit, že "činění se rovným Bohu" byla věroučná příčina jeho odsouzení sanhedrinem je nepravda. Jinými slovy lež.  A nepozorné čtení Písma.

Proces s Ježíšem před ukřižováním se dá ve všech 4 evangeliích velmi rychle přečíst.

Nic takového, co zde sugeruješ, se tam nikdo nedočte.

Ježíš nic neodpálkoval, ale naopak potvrdil:"Když Bůh ty, kterých se týká to slovo, nazval bohy, OČ VÍCE MĚ, kterého posvětil a POSLAL DO SVĚTA"  (a odkud asi ho poslal do světa? Přece odjinud, než je svět, shůry, z nebe, kde Ježíš ustavičně JSEM v lůně Otcově);-) A jako důkaz se odkazuje na zázraky, které koná a kterými Otec potvrzuje to, že SYN a OTEC JSOU JEDNO. ;-)

Už jen to, že se nazývá JEDNO s Otcem, je  jasným výrazem, že je STEJNĚ TAK BŮH JAKO OTEC, což pochopil i nevěřící filosofo Porfyrios, i když v to nevěřil. Ale nemohl popřít jasný výrok Ježíše a jeho význam, stejně jako židé tehdy: dobře to pochopili, ale nepřijali, podobně jako ty, který to nepřijímáš, ale ani nechápeš. Tvůj intelekt a tvá cohota mají evidentně svoje meze.. ;-)

A neodpálkoval je, ani když zjevil, že je JHVH - "JÁ JSEM", za což ho chtěli kamenovat: dobře ho pochopili, ale nepřijali, podobně jako ty, který to nepřijímáš, ale ani nechápeš. Tvůj intelekt a tvá cohota mají evidentně svoje meze.. ;-)

Kdyby Ježíš nebyl Bůh, nemohl by o sobě říct:

"Já jsem život"

"Já jsem pravda"

"Dříve nežli Abraham byl JÁ JSEM"

"Já a Otec JEDNO jsme"

A kdyby Ježíš nebyl Bůh, nemohlo by o něm být napsáno:

"nese vše svým mocným slovem"

"skrze něho bylo vše stvořeno"

"On je ten pravý Bůh a věčný život"

;-)

Ježíš je rázně odpálkoval. Že nerozumíš psanému textu kvůli trinitárním bludům, které máš v hlavě, je jen tvůj problém.

Potvrdil: řekl, že není nic divného, že je Bůh, když i ty, kteří jsou méně než on, nazývá Písmo bohy, kdežto že on je víc než ti zmiňovaní.

Že nerozumíš psanému textu kvůli antitrinitárním bludům, které máš v hlavě, je jen tvůj problém.

Navíc jasně řekl: "Dříve nežli Abraham byl učiněn  JÁ JSEM" - vztáhl na sebe Booží jméno a odhalil svoji věčnou jsoucnost, nulo. ;-) Právě proto ho chtěli kamenovat, protože řekl právě toto, což potvrzuje ten jeho výrok, který tys nedokázal a ani nedokážeš vyvrátit. Protože Ježíš jím říká, že je Bůh, ty dutá hlavo. ;-)

Tak vysvětli, proč o sobě řekl v PRĚZENTU, že JE dříve, než byl stvořen Abraham kdysi dávno. ;-)

Nevysvětlíš, bojíš se, že Ježíš je Bůh. A tak to nemůžeš přiznat, protože miluješ více svoji vlastní lež než Boží pravdu. Jsi úplně bezmocný a teď i v koncích. ;-)

Jan 8:58b

Než byl Abraham, jsem já. (KJV)

1. Trinitáři tvrdí, že tento verš říká, že Ježíš řekl, že je „Já jsem“ (tj. Jahve Starého zákona), takže musí být Bohem. Tento argument není správný. Říci „já jsem“ nedělá z člověka Boha, ve skutečnosti to byl běžný způsob, jak se někdo identifikovat. Například jen deset veršů poté, co Ježíš řekl, egō eimi („Já jsem“) v Janovi 8:58, se muž, který se narodil slepý, identifikoval tím, že řekl přesně to, co Ježíš řekl; egō eimi („Já jsem“ Jan 9:9). Skutečnost, že přesně stejná fráze se překládá dvěma různými způsoby, jeden 

jako „já jsem“ a druhý jako „já jsem ten muž“, je jedním z důvodů, proč je pro průměrného křesťana tak těžké získat pravdu pouhým čtením Bible. jak byl přeložen do angličtiny. Většina překladatelů Bible jsou trinitáři a jejich zaujatost se objevuje na různých místech jejich překladu, což je běžné. Pavel také použil stejnou frázi o sobě, když řekl, že si přeje, aby všichni lidé byli jako „Já jsem“ (Skutky 26:29). Dospěli jsme tedy k závěru, že slova „Já jsem“ neučinila Pavla, slepého narozeného nebo Krista, v Boha. C. K. Barrett píše:

Ego eimi [“Já jsem”] neztotožňuje Ježíše s Bohem, ale přitahuje k němu pozornost tím nejsilnějším možným způsobem. "Já jsem ten, na koho se musíte dívat a naslouchat mu, chcete-li znát Boha." [1]

2. Fráze „Já jsem“ se v Novém zákoně vyskytuje ještě mnohokrát a používá se jako identifikační fráze. Ježíš například učil, že lidé přijdou v jeho jménu a budou říkat egō eimi („Já jsem on“) a svedou mnohé (Marek 13:6; Lukáš 21:8; HCSB; ESV; NAB; NET; NIV). znamenalo, že přijde mnoho falešných Mesiášů, kteří budou tvrdit, že jsou pravým Mesiášem. Mezi další příklady Ježíšova použití egō eimi patří: Jan 13:19; 18:5, 6, 8; Ježíš se ztotožňuje s apoštoly na lodi: Matouš 14:27; Marek 6:50; a Jan 6:20; a Ježíš se identifikuje Židům a říká egō eimi, v překladu „Jsem ten, za kterého se vydávám“ (NIV84, Jan 8:24, 28).

Je zřejmé, že tyto překlady jsou zcela správné, a je zajímavé, že výraz „já jsem“ je přeložen pouze v Janovi 8:58. Pokud by byla věta v Janovi 8:58 přeložena jako „Já jsem on“ nebo „Já jsem ten“, jako všechny ostatní, bylo by snazší vidět, že Kristus o sobě mluvil jako o Mesiáši Božím (jak ostatně byl ), o kterém se mluví ve Starém zákoně.

Při Poslední večeři se učedníci snažili zjistit, kdo zapře Krista. Řekli doslova: „Já nejsem, Pane“ (Mt 26:22, 25). Nikdo by nenaznačoval, že se učedníci pokoušeli popřít, že jsou Bohem, protože používali frázi „Já nejsem“. Jde o toto: „Já jsem“ byl běžný způsob, jak se označit, a neznamenalo to, že se prohlašujete za Boha.

3. Aby byl trinitářský argument pravdivý, že Ježíšův výrok „Já jsem“ v Janovi 8:58 z něj dělá Boha, musí být jeho výrok ekvivalentní s Božím výrokem „Já jsem“ v Exodus 3:14. Podívejme se paralelně na dva verše v řecké Septuagintě a řeckém Novém zákoně:

Exod. 3:14: A Bůh řekl Mojžíšovi: "Jsem (εγω ειμι) ten, který je (ο ων). … ‚Máš říci dětem Izraele toto: ‚Poslal mě k vám ten, který je (ο ων).‘“

Jan 8:58: Než byl Abraham, já jsem (εγω ειμι, „egō eimi“)

Trinitáři se podívají na Ježíšovu frázi „egō eimi“ a dojdou k závěru, že si nárokuje stejné jméno, jaké si Bůh dává v Exodus 3:14. To je však chybná logika z mnoha důvodů. Za prvé, Ježíš neuvádí celý název. Ježíš neříká: "Dříve než byl Abraham, jsem, který jsem." Říká jen část věty. Za druhé, řekne špatnou část fráze, pokud to byl jeho cíl. Pokud si všimnete výše, Bůh ve druhé polovině Exodus 3:14 zkracuje své božské jméno a říká jim, abyste jim řekli: „Ten, který je (ο ων), mě poslal k vám.“ Překladatelé Septuaginty nepoužívají „egō eimi“ zde místo toho používají ο ων („ho on“). Pokud tedy Jan dobře znal Septuagintu (cituje ji v Janovi 2:17), chtěl sdělit, že Ježíš prohlašuje, že je YHWH, přinejmenším by použil „ο ων“, místo toho použije „ egō eimi.” Stručně řečeno, zde v Janovi 8:58 Ježíš nepoužívá úplný božský titul v Exodus 3:14a ani částečný božský titul v Exodus 3:14b, ale místo toho používá „egō eimi“, což byl běžný výraz v řečtině. identifikovat se jako osoba, o které se mluví, tj. „Já jsem on“ nebo „Já jsem ten“ (Mt 14:27; Marek 13:6 atd.).

4. Argumentuje se tím, že protože Ježíš byl „před“ Abrahamem, musel být Ježíš Bohem. Není pochyb o tom, že Ježíš v Abrahamově době obrazně „existoval“. Nicméně, on ve skutečnosti fyzicky neexistoval jako osoba; spíše „existoval“ v mysli Boha jako Boží plán na vykoupení člověka. Pečlivé čtení kontextu tohoto verše ukazuje, že Ježíš mluvil o „existenci“ v Božím předzvědění. Verš 56 je přesně přeložen v King James Version, který říká: „Tvůj otec Abraham se radoval, že uvidí můj den, a viděl to a zaradoval se.

“ Tento verš říká, že Abraham „viděl“ Den Kristův, který teologové normálně považují 

za den, kdy Kristus dobývá zemi a nastoluje své království. To by odpovídalo tomu, co o Abrahamovi říká kniha Židům: „Těšil se totiž na město se základy, jehož architektem a stavitelem je Bůh“ (Židům 11:10). Abraham hledal město, které je stále budoucí, ale Bible říká, že ho Abraham „viděl“. V jakém smyslu mohl Abraham vidět něco, co bylo budoucí? Abraham „viděl“ Kristův den, protože mu Bůh řekl, že přichází, a Abraham jej „viděl“ vírou. Ačkoli Abraham viděl Den Kristův vírou, tento den existoval v Boží mysli dávno před Abrahamem. V kontextu Božího plánu existujícího od počátku byl tedy Kristus jistě „před“ Abrahamem. Kristus byl Božím plánem pro vykoupení člověka dávno předtím, než Abraham žil.

Je téměř jisté, že Židé zde Ježíše špatně pochopili, když řekl: „Jsem. Očividně ho špatně pochopili o pár veršů dříve, když říkali: „Ještě ti není padesát let a viděl jsi Abrahama“ (Jan 8:57)? Ježíš řekl, že Abraham viděl svůj den, neřekl, že viděl Abrahama, nebo že Abraham viděl jeho. Přesto ho Židé vykládají tak, že mluví o fyzickém vidění Abrahama. Nechápou, jak mohl Abraham vidět Ježíšův den, kdyby Ježíš tehdy fyzicky neexistoval. Ale vidět Ježíšův den znamená mít víru v přicházejícího Krále a království, znamená to vidět ho vírou (Židům 11:10). Takže po Ježíšově odvážném prohlášení zde v Janovi 8:58 je velmi pravděpodobné, že ho špatně pochopili, když řekl, že fyzicky existoval před Abrahamem, protože to si mysleli před jeho odpovědí a pak zvedli kameny na kámen. mu. Trinitáři použijí reakci Židů, aby řekli, že Ježíš musel prohlašovat, že je Bůh. To je však velmi nebezpečný způsob uvažování, protože nejenže byli Židé jedni z největších nepřátel Ježíše, kteří ho usmrtili, ale často špatně chápali Ježíšova slova v celé knize Jan (Jan 3:4; 6:41-42 atd.) a v bezprostředním kontextu (Jan 8:27, 43, 52); Takže používat reakci Židů na to, že pochopili, co Ježíš říkal, je nebezpečné.

Jan 8:12 a Jan 8:28 osvětlují Ježíšovo použití slova „egō eimi“ v Janovi 8:58. V Janovi 8:12, který celý tento dialog uvádí v 8. kapitole, Ježíš říká: „Jsem (egō eimi) světlo světa. Vidíte, Ježíš se nesnaží říci „Já jsem Bůh“, ale spíše „Já jsem světlo světa“. To je to, co Ježíš myslí použitím egō eimi. V Janovi 8:28 Ježíš říká: „Až vyzdvihnete Syna člověka, tehdy poznáte, že já jsem (egō eimi). Že on je co? Co tvrdil, že je v kontextu? Světlo světa. V Janovi 8:58 Ježíš prohlašuje, že je světlem světa, které existovalo v Božím plánu dávno před Abrahamem (Gn 3:15), a které Abraham mohl vidět (Jan 8:56), ne fyzicky, ale vírou. (Žid. 11:10).

Jedině Bůh může říct, že JE pravda.

Jedině Bůh o sobě může říct, že JE život.

Jedině o Bohu lze říct, že NESE všechno svým mocným SLOVEM.

Jedině o Bohu lze říci, že vše je stvořeno skrze něj.

Ježíš je tedy Bůh neboli JEDNO S OTCEM. ;-)

A nést svým mocným slovem stvoření může jedině stvořitel, protože kdo je stvořený, tak ne že nese, ale je nesen tím, kdo vše nese svým mocným slovem. To je právě ten rozdíl mezi pasivem a aktivem: pasivum znamená být stvořen, aktivum znamená tvořit. To první náleží tvorům, to druhé Stvořiteli. Pokud Ježíš nese a ne že je nese, pak je Stvořitel, ne stvoření. A tím pádem je Bůh, který vše nese svým mocným slovem, protože svým mocným slovem vše stvořil: řekl, a stalo se. ;-) .Bible to říká, mikimaus to odmítá. I přesto má pradvu Bible a mikim má blud a prázdnou nauku. ;-)  Nést vše je totiž atribut jedině Boha, nikdy nikdo z lidí ho neměl a nemá. Pokud by ho měl, znamenalo by to, že má Boží vlastnost neboli je Bohem. Pokud by byl ale Bohem, který vše nese, kdo nese jeho, když je pouhý tvor, který může být vždy jedině nesen, neboť je jedině stvořen? ;-)

Stejně tak když někdo JE život, znamerná to, že ne že má život od někoho jiného neboli je oživen, to je pasivum, ale že je život a je pramenem a dárcem života, což je aktivum. Pasivum - být oživen, náleží tvorům, kteří dostali život od toho, který má život sám v sobě, ale aktivum - oživovat, náleží Stvořiteli, který nedostává život od nikoho, protože ho má, ale naopak ho dává, neboť JE život: tvor MÁ život, protože ho dostal, Bůh JE źivot, protožeho nedostal, ale dává ho.. ;-)

A tak dále.

Bystří vědí, zatvrzelí pění. ;-)

Bible to říká jasně:

"Křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého" - tři osoby jediného Boha neboli Trojice. Kdo je mikim, aby zrušil toto slovo? Nic. To slovo tady bude, i když mikim už tu nebude. ;-)

No to já o těch doketech vím. Ale to jen dokazuje, že věřili, že je Bůh, jen někteří nebyli schopni přijmnout, že by Bůh přišel v těle. Takže i hereze doketismu dokazuje počáteční víru v Krista jako v přišlého Boha: pro křesťany v těle, jak píše Jan, pro doketisty ve zdánlivém těle. ;-) Ty ani nevíš, co píšeš a jak to potvrzuje víru prvních křesťanů v Božství Krista. ;-)

Křesťané samozřejmě věřili od počátku, že Ježíš je Bůh, a proto to také hlásali i zapsali do knih Písma, jako např.:

Slov bylo Bůh, Slovo, které bylo Bůh, se stalo tělem, Slovo, které bylo Bůh a které se stalo tělem, přebývalo mezi námi a spatřili jsme jeho slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn

"jednorozený Bůh v náruči Otcově"

"on nese všechno svým mocným slovem"

"byl Boží přirozenosti, přeto na své rovnost s Bohem nelpěl"

"On je ten pravý Bůh a věčný život"

"skrze něho bylo stvořeno vše"

"Já jsem život a vzkříšení"

"Já jsem pravda"

"Dříve nežli Abraham byl JÁ JSEM"

" Já a Otec JEDNO JSME"

atd. ;-)

I sám Ježíš věděl, že je Bůh, když dříve, než se stal tělem, byl u Boha, byl Bůh a jako Bh se stal těkem, JE dříve nežli Abraham byl učiněn, je život, je pravda, je jedno s Otcem, vše co je Otce je i jeho atd. ;-)

Jiného Ježíše si vymýšleli právě heretici jako ty nebo Árius nebo doketé a další nuly a nýmandi, kteří odporují samotnému Bohu, protože se ve své opovážlivoisti staví nad něho a dosazují sebe na místo Boha, třeba jako ty, tajtrlík bez znalosti evangelia a Písma. ;-)

Nic takového Písmo nezjevuje.

Celá Bible, od Genesis po Zjevení, mluví o JEDINÉM Bohu. NIKDY NE O TROJJEDINÉM.

BŮH TROJICE SE NIKDE V BIBLI NENACHÁZÍ.   Bible takového Boha nezná.

Církev naopak říká, že hereze jsou antitrinitární, a říká to odpočátku. A nějakej uvztekanej jouda ze zapadákova, jako jsi ty, nemá moc změnit ani zastavit ani zrušit víru křesťanů. ;-)

A že je to víra křesťanů od počátku, dosvědčuje Písmo i tradice.

V Písmu např.:

"Křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha SVatého"

"Já a Otec JEDNO JSME" + "přijde další Přímluvce": tedy Otec + Syn + Duch jsou jeden Bůh

"UčiňME člověka k obrazu nAŠEMU"

atd.

V tradici např. autoři 1.-2. stol.:

 

Ježíšova slova nevyvrátí ani tisíce trinitárních heretiků. 

   

Gdyš si tag chitrí mykyme tag visvjetli:

proč o sobě Ježíš řekl v PRĚZENTU, že JE dříve, než byl kdysi dávno stvořen Abraham. ;-)

Jan 8:58b

Než byl Abraham, jsem já. (KJV)

1. Trinitáři tvrdí, že tento verš říká, že Ježíš řekl, že je „Já jsem“ (tj. Jahve Starého zákona), takže musí být Bohem. Tento argument není správný. Říci „já jsem“ nedělá z člověka Boha, ve skutečnosti to byl běžný způsob, jak se někdo identifikovat. Například jen deset veršů poté, co Ježíš řekl, egō eimi („Já jsem“) v Janovi 8:58, se muž, který se narodil slepý, identifikoval tím, že řekl přesně to, co Ježíš řekl; egō eimi („Já jsem“ Jan 9:9). Skutečnost, že přesně stejná fráze se překládá dvěma různými způsoby, jeden 

jako „já jsem“ a druhý jako „já jsem ten muž“, je jedním z důvodů, proč je pro průměrného křesťana tak těžké získat pravdu pouhým čtením Bible. jak byl přeložen do angličtiny. Většina překladatelů Bible jsou trinitáři a jejich zaujatost se objevuje na různých místech jejich překladu, což je běžné. Pavel také použil stejnou frázi o sobě, když řekl, že si přeje, aby všichni lidé byli jako „Já jsem“ (Skutky 26:29). Dospěli jsme tedy k závěru, že slova „Já jsem“ neučinila Pavla, slepého narozeného nebo Krista, v Boha. C. K. Barrett píše:

Ego eimi [“Já jsem”] neztotožňuje Ježíše s Bohem, ale přitahuje k němu pozornost tím nejsilnějším možným způsobem. "Já jsem ten, na koho se musíte dívat a naslouchat mu, chcete-li znát Boha." [1]

2. Fráze „Já jsem“ se v Novém zákoně vyskytuje ještě mnohokrát a používá se jako identifikační fráze. Ježíš například učil, že lidé přijdou v jeho jménu a budou říkat egō eimi („Já jsem on“) a svedou mnohé (Marek 13:6; Lukáš 21:8; HCSB; ESV; NAB; NET; NIV). znamenalo, že přijde mnoho falešných Mesiášů, kteří budou tvrdit, že jsou pravým Mesiášem. Mezi další příklady Ježíšova použití egō eimi patří: Jan 13:19; 18:5, 6, 8; Ježíš se ztotožňuje s apoštoly na lodi: Matouš 14:27; Marek 6:50; a Jan 6:20; a Ježíš se identifikuje Židům a říká egō eimi, v překladu „Jsem ten, za kterého se vydávám“ (NIV84, Jan 8:24, 28).

Je zřejmé, že tyto překlady jsou zcela správné, a je zajímavé, že výraz „já jsem“ je přeložen pouze v Janovi 8:58. Pokud by byla věta v Janovi 8:58 přeložena jako „Já jsem on“ nebo „Já jsem ten“, jako všechny ostatní, bylo by snazší vidět, že Kristus o sobě mluvil jako o Mesiáši Božím (jak ostatně byl ), o kterém se mluví ve Starém zákoně.

Při Poslední večeři se učedníci snažili zjistit, kdo zapře Krista. Řekli doslova: „Já nejsem, Pane“ (Mt 26:22, 25). Nikdo by nenaznačoval, že se učedníci pokoušeli popřít, že jsou Bohem, protože používali frázi „Já nejsem“. Jde o toto: „Já jsem“ byl běžný způsob, jak se označit, a neznamenalo to, že se prohlašujete za Boha.

3. Aby byl trinitářský argument pravdivý, že Ježíšův výrok „Já jsem“ v Janovi 8:58 z něj dělá Boha, musí být jeho výrok ekvivalentní s Božím výrokem „Já jsem“ v Exodus 3:14. Podívejme se paralelně na dva verše v řecké Septuagintě a řeckém Novém zákoně:

Exod. 3:14: A Bůh řekl Mojžíšovi: "Jsem (εγω ειμι) ten, který je (ο ων). … ‚Máš říci dětem Izraele toto: ‚Poslal mě k vám ten, který je (ο ων).‘“

Jan 8:58: Než byl Abraham, já jsem (εγω ειμι, „egō eimi“)

Trinitáři se podívají na Ježíšovu frázi „egō eimi“ a dojdou k závěru, že si nárokuje stejné jméno, jaké si Bůh dává v Exodus 3:14. To je však chybná logika z mnoha důvodů. Za prvé, Ježíš neuvádí celý název. Ježíš neříká: "Dříve než byl Abraham, jsem, který jsem." Říká jen část věty. Za druhé, řekne špatnou část fráze, pokud to byl jeho cíl. Pokud si všimnete výše, Bůh ve druhé polovině Exodus 3:14 zkracuje své božské jméno a říká jim, abyste jim řekli: „Ten, který je (ο ων), mě poslal k vám.“ Překladatelé Septuaginty nepoužívají „egō eimi“ zde místo toho používají ο ων („ho on“). Pokud tedy Jan dobře znal Septuagintu (cituje ji v Janovi 2:17), chtěl sdělit, že Ježíš prohlašuje, že je YHWH, přinejmenším by použil „ο ων“, místo toho použije „ egō eimi.” Stručně řečeno, zde v Janovi 8:58 Ježíš nepoužívá úplný božský titul v Exodus 3:14a ani částečný božský titul v Exodus 3:14b, ale místo toho používá „egō eimi“, což byl běžný výraz v řečtině. identifikovat se jako osoba, o které se mluví, tj. „Já jsem on“ nebo „Já jsem ten“ (Mt 14:27; Marek 13:6 atd.).

4. Argumentuje se tím, že protože Ježíš byl „před“ Abrahamem, musel být Ježíš Bohem. Není pochyb o tom, že Ježíš v Abrahamově době obrazně „existoval“. Nicméně, on ve skutečnosti fyzicky neexistoval jako osoba; spíše „existoval“ v mysli Boha jako Boží plán na vykoupení člověka. Pečlivé čtení kontextu tohoto verše ukazuje, že Ježíš mluvil o „existenci“ v Božím předzvědění. Verš 56 je přesně přeložen v King James Version, který říká: „Tvůj otec Abraham se radoval, že uvidí můj den, a viděl to a zaradoval se.

“ Tento verš říká, že Abraham „viděl“ Den Kristův, který teologové normálně považují 

za den, kdy Kristus dobývá zemi a nastoluje své království. To by odpovídalo tomu, co o Abrahamovi říká kniha Židům: „Těšil se totiž na město se základy, jehož architektem a stavitelem je Bůh“ (Židům 11:10). Abraham hledal město, které je stále budoucí, ale Bible říká, že ho Abraham „viděl“. V jakém smyslu mohl Abraham vidět něco, co bylo budoucí? Abraham „viděl“ Kristův den, protože mu Bůh řekl, že přichází, a Abraham jej „viděl“ vírou. Ačkoli Abraham viděl Den Kristův vírou, tento den existoval v Boží mysli dávno před Abrahamem. V kontextu Božího plánu existujícího od počátku byl tedy Kristus jistě „před“ Abrahamem. Kristus byl Božím plánem pro vykoupení člověka dávno předtím, než Abraham žil.

Je téměř jisté, že Židé zde Ježíše špatně pochopili, když řekl: „Jsem. Očividně ho špatně pochopili o pár veršů dříve, když říkali: „Ještě ti není padesát let a viděl jsi Abrahama“ (Jan 8:57)? Ježíš řekl, že Abraham viděl svůj den, neřekl, že viděl Abrahama, nebo že Abraham viděl jeho. Přesto ho Židé vykládají tak, že mluví o fyzickém vidění Abrahama. Nechápou, jak mohl Abraham vidět Ježíšův den, kdyby Ježíš tehdy fyzicky neexistoval. Ale vidět Ježíšův den znamená mít víru v přicházejícího Krále a království, znamená to vidět ho vírou (Židům 11:10). Takže po Ježíšově odvážném prohlášení zde v Janovi 8:58 je velmi pravděpodobné, že ho špatně pochopili, když řekl, že fyzicky existoval před Abrahamem, protože to si mysleli před jeho odpovědí a pak zvedli kameny na kámen. mu. Trinitáři použijí reakci Židů, aby řekli, že Ježíš musel prohlašovat, že je Bůh. To je však velmi nebezpečný způsob uvažování, protože nejenže byli Židé jedni z největších nepřátel Ježíše, kteří ho usmrtili, ale často špatně chápali Ježíšova slova v celé knize Jan (Jan 3:4; 6:41-42 atd.) a v bezprostředním kontextu (Jan 8:27, 43, 52); Takže používat reakci Židů na to, že pochopili, co Ježíš říkal, je nebezpečné.

Jan 8:12 a Jan 8:28 osvětlují Ježíšovo použití slova „egō eimi“ v Janovi 8:58. V Janovi 8:12, který celý tento dialog uvádí v 8. kapitole, Ježíš říká: „Jsem (egō eimi) světlo světa. Vidíte, Ježíš se nesnaží říci „Já jsem Bůh“, ale spíše „Já jsem světlo světa“. To je to, co Ježíš myslí použitím egō eimi. V Janovi 8:28 Ježíš říká: „Až vyzdvihnete Syna člověka, tehdy poznáte, že já jsem (egō eimi). Že on je co? Co tvrdil, že je v kontextu? Světlo světa. V Janovi 8:58 Ježíš prohlašuje, že je světlem světa, které existovalo v Božím plánu dávno před Abrahamem (Gn 3:15), a které Abraham mohl vidět (Jan 8:56), ne fyzicky, ale vírou. (Žid. 11:10).

Jedině Bůh může říct, že JE pravda.

Jedině Bůh o sobě může říct, že JE život.

Jedině o Bohu lze říct, že NESE všechno svým mocným SLOVEM.

Jedině o Bohu lze říci, že vše je stvořeno skrze něj.

Ježíš je tedy Bůh neboli JEDNO S OTCEM. ;-)

A nést svým mocným slovem stvoření může jedině stvořitel, protože kdo je stvořený, tak ne že nese, ale je nesen tím, kdo vše nese svým mocným slovem. To je právě ten rozdíl mezi pasivem a aktivem: pasivum znamená být stvořen, aktivum znamená tvořit. To první náleží tvorům, to druhé Stvořiteli. Pokud Ježíš nese a ne že je nese, pak je Stvořitel, ne stvoření. A tím pádem je Bůh, který vše nese svým mocným slovem, protože svým mocným slovem vše stvořil: řekl, a stalo se. ;-) .Bible to říká, mikimaus to odmítá. I přesto má pradvu Bible a mikim má blud a prázdnou nauku. ;-)  Nést vše je totiž atribut jedině Boha, nikdy nikdo z lidí ho neměl a nemá. Pokud by ho měl, znamenalo by to, že má Boží vlastnost neboli je Bohem. Pokud by byl ale Bohem, který vše nese, kdo nese jeho, když je pouhý tvor, který může být vždy jedině nesen, neboť je jedině stvořen? ;-)

Stejně tak když někdo JE život, znamerná to, že ne že má život od někoho jiného neboli je oživen, to je pasivum, ale že je život a je pramenem a dárcem života, což je aktivum. Pasivum - být oživen, náleží tvorům, kteří dostali život od toho, který má život sám v sobě, ale aktivum - oživovat, náleží Stvořiteli, který nedostává život od nikoho, protože ho má, ale naopak ho dává, neboť JE život: tvor MÁ život, protože ho dostal, Bůh JE źivot, protožeho nedostal, ale dává ho.. ;-)

A tak dále.

Bystří vědí, zatvrzelí pění. ;-)

Bible to říká jasně:

"Křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého" - tři osoby jediného Boha neboli Trojice. Kdo je mikim, aby zrušil toto slovo? Nic. To slovo tady bude, i když mikim už tu nebude. ;-)

O křtu tam není ani zmínka. Teprve až v roce 60-65 kdy se Matouš překládal do řečtiny to tam někdo dopsal.

Vše o tom je napsáno anglicky v PDF zde vč originálu daného verše v arameištině.

To je zkrátka známý fakt, který potvrdil i papež Benedikt 16 jehož výrok je tam uveden také:

https://ia601908.us.archive.org/32/items/mat-28-19-baptismal-formula-changed/Mat_28_19_Baptismal_Formula_Changed.pdf

Není jediný důkaz, že Matouš byl napsán v aramejštině. Až budeš mít toto znění, pak se můžeme o ně opřít. Ale nikdo ho neviděl, nikdo ho nemá, nikdy ho nikdo nedosvědčil, takže tvrdit něco o aram. textu Mt je jako odkazovat se na to, že původní Bible byla napsána v mandarínské čínštině a nemít pro to jediný důkaz kromě smyšlenky ve své hlavě. Takže až budeš mít ten text v aramejštině, pak se o něj opírej. Teď se opíráš o báchorky neboli o výmysly, ne o fakta. ;-)

A to, co máš na mysli, není žádný Mt v aramejštině, ale středověký židovský traktát ze 14. stol. od Šema Toba ben Izáka ben Šapruty, který vystupoval proti křesťanství a který hebrejsky píše něco o Mt, ale nejedná se o žádný "původní text Mt v aramejštině". Takže to, co uvádíš, je výmysl, ne realita: přání otcem myšlenky. ;-)

Důležité je, že Matouš v řečtině a jeho znění je potvrzeno mnoha rukopisy i starověkými vykladači. Ten středověký traktát nemá žádnou relevanci pro kanonické znění Mt. O kánonické verzi merozhoduje ;-) A i ten rok údajného překladu Mt z hebr. do řečtiny je rovněž výmysl. ;-)

Tak vysvětli, proč o sobě řekl v PRĚZENTU, že JE dříve, než byl stvořen Abraham kdysi dávno. ;-)

Nevysvětlíš, bojíš se, že Ježíš je Bůh. A tak to nemůžeš přiznat, protože miluješ více svoji vlastní lež než Boží pravdu. Jsi úplně bezmocný a teď i v koncích. ;-)

A ty nejsi? Věříš v Krista? Věříš Bohu a Jeho Slovu, který to říká? 

Já tomu věřím a proto to i prožívám - z milosti Boží. Protože víra nás spojuje s Kristem v jeden duch. Proto, co platí o Něm, platí i o nás a nejen v teorii, ale posléze i v praxi, pokud věříme.

Vždyť proto Kristus přišel, abychom vešli do Jeho odpočinutí. A proto také v listu Židům (3. a 4. kap.) varuje  náboženské znovuzrozené lidi, aby se nestalo, že nevejdou do Jeho odpočinutí pro svoji NEVĚRU, jako izraelité na poušti.

Těm Bůh dal zaslíbenou zemi ještě dříve, než do ní vkročili. Ještě tam nebyli a už byla jejich. Bůh jim řekl, že kam šlápne jejich noha víry, to bude jejich. Oni však NEUVĚŘILI a proto tam nevešli. S Jeho zaslíbeními je to právě tak.

Princip víry je: Věřte, že to (co vám bylo slíbeno a dosud nemáte), již máte a budete to mít (Mk 11,24).

Nejlepší překlad: "Věřte, že se právě děje to, čemu věříte a budete to mít."

To je přece cíl, Boží s námi nebo ne? 

Jakož vyvolil nás v něm před ustanovením světa, abychom byli svatí a nepoškvrnění před oblíčejem jeho v lásce (Ef 1,4).

A jak si myslíš, že tento cíl Bůh s námi dosáhne. Skrze naši vlastní ohyzdnou a špinavou svatost?

Nikoliv - pouze skrze naše sjednocení s Kristem skrze víru. Je to Kristova svatost a neposkvrněnost. Jinou Bůh nepřijímá! 

Kristovo učení a Slovo je ujeté?

Tomu se říká víra v Krista, víme? Víra, která nás s Ním sjednocuje v jeden duch.

Žel, tím pouze prozrazuješ, že NIC nemáš. A že jsi ještě nevešel.

  To záleží na tom, co je to za "krista". 

  Pokud má někdo "krista", jehož dílo způsobilo smrt, tak nejspíše ten "kristus" bude mít učení, co odpovídá tomu dílu. A že už jsem pár takových "kristů" co působují smrt viděl, ten tvůj nebude výjimečný. I tady mají mnozí lidi "krista", co způsobuje smrt.

  Tyhle základy jsou jinak poměrně jednoduché, Gregu.

  Hřích = Smrt. Hřích zabíjí. Je to jeho dílo.

  Ježíš = Vzkříšení a život.

  Toník

  

Kromě toho nemáš pravdu a tvé učení je opět bizár. Ty vlastně starého člověka lituješ, že zemřel, že mu Kristus způsobil smrt, když ho spolu ukřižoval.

No ano, starý člověk byl Bohem ÚMYSLNÉ POPRAVEN, protože nelze napravit. Může obdržet pouze trest smrti.

Ale jak vidím, to se ti asi nelíbí...

A víš komu se to také nelíbilo...? Kdo řekl: "To se ti nestane pane." A víš, jak ho potom Pán nazval? 

  Že bys měl jednodušší, kdyby sis došel za nějakým knězem a nevymýšlel už vymyšlené.

Ano a kdyby se mu (hříchu) Kristus nevystavil, stále by starý člověk žil.

  Ahoj Gregu.

  K tomuhle bych ti opět doporučil ke studiu téma "smrt", "zemřít" z křesťanského učení. Je to zase hodně rozsáhlé téma, hodně míst. Ale dá se to projít za hodinu, aby člověk přešel, kdy a čím starý člověk zemřel a co to způsobilo. A za den poctivě a porozumět. Není to tak složité, a to i když už si člověk svůj stav neuvědomuje sám na sobě.

  Tak za všechna ta místa Písma uvedu jen dvě. 

  Jedno, co už jsem ti psal [granosalis.cz]:

  Skrze provinění jednoho člověka a skrze hřích vešla smrt. Mrtvé, an které přišla smrt pro hřích a provinění, pak už není potřeba zabíjet, aby byli mrtví.

  Skrze spravedlivý čin jednoho člověka pak přišel život. Umřít musel ten živý, za mrtvé. S mrtvými. Živý nesl ten trest mrtvých na svém těle.

  A pak druhé místo Písma, poslání. 

  Slova Ježíše k tématu:

  "Syn člověka přišel zachránit, co zahynulo."

  "co bylo zahynulo", píšou o kousek přesněji kraličtí.

  Toník

  Ještě je to téma jednodušší začít v Pavlových listech.

  Toník

Opravdu? No když myslíš. Myslím, že nemá cenu tobě to vysvětlovat.

Šťastnou cestu...

Takže asi takto : Muži a ženy ( chlapi a ženské ) , kluci a holky , křesťané - kristovci , ateisti či agnostici , vyznavači jiných věrouk a náboženství ,a i různě nezařazení. Jednoduché téma : Křesťan - kristovec ( ten pravý) ,...je už bezhříšný v tomto pozemském životě nebo není ? Jen jde o váš názor ,nic víc nic míň . Za mě : Já osobně vím o sobě ,že nejsem bezhříšný .

Co je tohle za otázku? Samozřejmě, že dokud budeme v tomto těle, tak nejsme zcela bezhříšní.

Pokud žijeme vírou v Kristu ve sjednocení s Ním, tak samozřejmě bezhříšní jsme - určitě v Božích očích. A i v praxi se dopouštíme jen nepatrných klopýtnutí - žádné hrubé hříchy.

Pokud však nebudeme bdít ve víře a připustíme byť i jen malý dotek toho zlého, pak jsme schopni zhřešit.

Velmi jednoduše .Je třeba poopravit to tvé : 'Proč jsem bezhříšný". Ale to už jsi asi pochopil že jo ? Nemysli si ,že ti nerozumím ,i těm odkazům ,co jsi psal . Ale ,....realita je samozřejmě to ,že žádný kristovec ( i velmi čistý kristovec ) není bezhříšný .  

píše ta, o kterou máš obavy, že nejde správnou cestou a kvůli které nemůžeš přijmou pozvání na "Cestu s Ježíšem"

1 Jan 2:1-14

V Božích očích je Boží lid svatý a spravedlivý díky Ježíši Kristu , který si jej  vyvolil už před založením světa a zaplatil za ně dlužní úpis.

Jak dalece jsme na Cestě, zda máme jen křest Pokání nebo křest Božím Duchem, to ví jen On, Satan a my sami.

V člověku, kde vládne Duch Boží, hřích je mrtvý, je novým člověkem s novým srdcem a novým myšlením a takový člověk žije jako On.

Magdalena

Podívej , i kdyby jsi vypsala v tuto chvíli mnoho biblických veršů ,vět, a dala mnoho odkazů z Písma , tak jo ,něco sedět tzv může ale něco už třeba ne . A to už u tebe trochu i jinak ( ve smyslu křesťanské víry ). Sama jsi otevřela ,že máš svou věrouku ( kterou jsi odněkud načerpala ,jo také si myslím ,že to nebude jen tvoje osobní ,ale že za tím vlivem reinkarnačního učení ,stojí nějaká náboženská společnost ...., otevřeš to férově více ? Vše jak chceš ale ,samozřejmě ) , posunutou k určitému guláši náboženskému . Otevřeš to více ,která náboženská společnost tě vede více ? 

Jakto? Vždyť Ďábel už tady podle tebe není. Už je svázán a uvězněn v bezedné propasti a tady je Ráj. Proč si protiřečíš? 

Ano a uvědom si, že máme období před Letnicemi a po Letnicích. Období, kdy sami apoštolové byli tělesní, dosud nevyučení a ničemu nerozuměli a mleli nesmysly a období, když již byli dospělými dělníky Slova.

Tak proč ten irelevantní komentář? 

To je velký omyl. Mé občanství je v Nebesích, kde sedím spolu s Kristem a v Kristu.

Také i nás, když jsme mrtví byli v hříších, obživil spolu s Kristem, (milostí spaseni jste), 6A spolu s ním vzkřísil, i posadil na nebesích v Kristu Ježíši (Ef4,6).

Ale naše občanství je v nebesích (Fil 3,20)

Proč, když ty říkáš, že je hluboko v propasti... :-))))

Propast je v ovzduší (v aéru)?

No, víš OKO, Bůh nikdy nedává nic nikomu, pokud v to nevěří. Pokud nevěříš tomu, co ti Bůh dal skrze své Slovo, že ti dal již všechno, co potřebuješ k životu a zbožnosti, že ti dal podíl na své Božské přirozenosti ( 1Pt1,3-4) a všechna duchovní požehnání v nebeských věcech v Kristu (Ef 1,3), TAK TO PROSTĚ NEDOSTANEŠ. 

..."Jakto? Vždyť Ďábel už tady podle tebe není. Už je svázán a uvězněn v bezedné propasti"...

To přece podle tebe má být ďábel svázán kdesi kilometry pod zemí!

Já ti vysvětloval, že tohle je alegorie, že ďábel je Duch a Ducha nelze svázat řetězem!

Ale že platí, že moc satana je už omezena.

..."Mé občanství je v Nebesích, kde sedím spolu s Kristem a v Kristu."...

A kouříte tam spolu dýmku míru?

Ty jsi tím Písmem už docela zblbnutý!

A jak bys asi tak chtěl nehmotného ducha svázat řetězem?

Co zdravý rozum? Neprotestuje?

Satan i andělé jsou stvořené bytosti. Mají tělo.

Jen démoni nemají tělo a proto ho hledají. 

Andělé nemají tělo, jsou ryzí duchové. Stejně jako padlí andělé neboli démoni včetně padlého anděla satana:

"Což není každý anděl jen duchem (πνευματα, vyslaným k službě těm, kdo mají dojít spasení?" (Žid)

Jen démoni nemají tělo a proto ho hledají.

"...

Máš veliké mezery ve vzdělání ve víře, Gregu.

Satan je padlý anděl, je démon , je zlý duch.

Žádný z andělů, ani z padlých andělů, nemá tělo. Jen až člověk je "tělo".

Pokud ovšem pošle Bůh anděla jako posla za člověkem (Rafael, Gabriel), má tento moc zjevit se v lidském těle zdánlivě  jako člověk. Kvůli člověku.

Tak proč je potom psáno, že na Věčnosti budeme jako andělé a budeme mít oslavená těla. To budeme jako duchové? 

Budeme jako andělé - nebudeme se ženit, ani vdávat.

Budem v nebeské blaženosti "patřit na Boha" - jako už dnes andělé.

Vždyť si pročti lépe kontext řečeného!

Co to všechno obnáší "patřit na Boha" - je pro nás tajemstvím. Ani oko nevidělo, ani ucho neslyšelo, co Bůh připravil těm, co ho milují.....

Ne, tomu se říká víra. Víra ve slavné dílo milosti Krista. Protože já zde nevyvyšuji sebe, ale Jeho úžasné dílo se svatými a velikost Jeho moci k nám věřícím:

A tak osvícené oči mysli vaší, abyste věděli, která by byla naděje povolání jeho, a jaké bohatství slávy dědictví jeho v svatých, 19A kterak jest nesmírná velikost moci jeho k nám věřícím podlé působení mocnosti síly jeho (Ef 1,18-19).

Nechcete to, neuznáváte to, nevěříte tomu, budete se dál plácat na poušti v ubohé náboženské existenci bez odpočinku...

A tak osvícené oči mysli vaší, abyste věděli, která by byla naděje povolání jeho, a jaké bohatství slávy dědictví jeho v svatých, 19A kterak jest nesmírná velikost moci jeho k nám věřícím podlé působení mocnosti síly jeho (Ef 1,18-19).

O kom to Písmo mluví ?    Kdo je to ten "JEHO" ?

 Kdo je to ten "JEHO" ?

Bůh Otec. Je to Jeho oblast působnosti.

OK. Správně.

Trochu jsem tě podezříval z tvého úvodu k těm slovům  :

  "Víra ve slavné dílo milosti Krista. Protože já zde nevyvyšuji sebe, ale Jeho úžasné dílo se svatými a velikost Jeho moci k nám věřícím : ", že nevíš, o koho jde :-)

Otec povolává, Kristus vykonal dílo a Duch svatý hov nás uskutečňuje.

No, matoucí a zavádějící je na tom tvé předchozím vyjádření toto:

   "  Víra ve slavné dílo milosti Krista. Protože já zde nevyvyšuji sebe, ale Jeho úžasné dílo se svatými a velikost Jeho moci k nám věřícím "

No jistě, že jde o Boha Otce, ale dílo vykonal Kristus.

" o velikosti mocí Boha našeho Pána Ježíše Krista k nám věřícím ",  20 Tuto moc dokázal na Kristu, když ho vzkřísil z mrtvých a posadil po své pravici v nebesích,

Tím, že se stal Bůh člověkem a zemřel za naše hříchy - tok tohoto mrtvého člověka pochopitelně Bůh znovu vzkřísil. Kdo jiný by ho měl vzkřísit, než zase Bůh?

Nesmrtelný Bůh - Otec, Syn a Duch svatý.

Stando, Bůh Pána našeho Ježíše Krista není  Otec, Syn a Duch svatý.

Přečti si pořádně list Efezským, 1. kapitola, od 15. verše do konce, abys zjistil, o jakém Bohu je zde řeč.

Bůh zjevený Ježíšem je Otec, Syn a Duch Svatý. On sám to řekl. A slovo rosmanovo je oproti slovu Pána úplné nic. ;-)

;-)

Josefe,

Jeden Bůh stvořil člověka (jednoho) jako muže a ženu (jako dvě osoby schopné v lásce zplodit osobu třetí). V tomto se stal člověk obrazem Božím. 

Nic takového se už neříká třeba o andělech.

Bůh je tedy jeden, přesto nám byl zjeven jako společenství Otce se Synem (dvě božské osoby) charakterizované plodností lásky mezi Otcem a Synem - zplozují třetí duchovní osobu, Ducha svatého. Duch svatý je vzájemným darem lásky mezi Otcem a Synem, mezi Synem a Otcem.

Tyto vztahy nemůžeme my lidé plně pochopit, můžeme je jenom v pokoře přijmout jako zjevené pravdy o Bohu.

..." list Efezským, 1. kapitola, od 15. verše do konce, abys zjistil, o jakém Bohu je zde řeč"...

Bůh koná vždycky jako jeden Bůh - nelze jinak. Když koná Otec, je ve stejné jednotě přítomen Syn i Duch svatý. Když se Syn nechal přibít na kříž, byl na kříži přítomen i Otec i Duch svatý.

Platí, že žádná z božských osob (jak nám byly Kristem zjeveny) nemůže nic dělat samostatně jako osoba - vždycky koná Bůh jako společenství tří duchovních osob, které jsou v dokonalé jednotě svého chtění i činění.

Pokud by kterákoli z božských osob mohla udělat něco samostatně bez dalších dvou, už by se nejednalo o jednoho Boha, ale o tři různé "bohy".

Ale to už je zase hereze triteismu.

Obrazem Trojice je i to, JAK Bůh stvořil člověka.

Jako je Otec počátkem všeho:i Syna ii Ducha, a jako Syn má život sám v sobě, ale od Otce, a spolu vydechují Ducha, který je však primárně z Otce a který je výrazem i darem jejich vzájemné lásky, podoně počátkem Evy je Adam, neboť z Adama "žena vzata jest" a spolu pak "vydechují" svého společného potomka (dech je symbolem daru života, jak ukazuje Bůh vdechnutím dechu Adamovi). Jsou tedy tři osoby. A obrazem společné přirozenosti Trojice je schopnost člověka - muže a ženy - stát se jedním tělem, které dochází svého nerozdělitelného výrazu v jejich potomkovi, ve kterém je sjednocena podoba muže i ženy způsobem nerozdělitelným a trvalým. Právě ono "jedno tělo" je výrazem Boží jedné a nerozdělitelné Boží přirozenosti při zachování odlišenosti osob v hierarchii vztahů, ale v rovnosti důstojnosti a přirozenosti. :-)

Děkuji! Ale spíše je to geniálně všechno vymyšleno a učiněno Bohem a zapsáno svatopisci. A kdo věří slovu Genesis a nezpochybňuje ho, jak je dnes trendem, uvidí to. V Bibli je všechno - ve zdánlivě chudém slovu se skrývá celé tajemství Božího království, které do něj Bůh vložil když se stal člověkem, když se jediné Slovo Boží "vtělilo" do mnoha lidských slov a učinilo je svátostnými. A ještě krásnější je, jak Bůh to nejhlubší dokázal říct těmi nejjednoduššími slovy a obrazy. Stačí se jen kochat srdcem a nic takovému srdci neunikne. :-)

Koukám, že jste si jako posilu přivedli kněze (Tolstoje). 

A to je dobře. Alespoň je tu někdo s erudicí. 

To je lež Bůh Otec ani jeho Svatý duch umřít nemůže a tudíž musel člověka Ježíše na kříži opustit.

Mat 27:46: "Kolem třetí hodiny zvolal Ježíš mocným hlasem: "Eli, Eli, lama sabachtani?", to jest: `Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?´"

To není lež, ale pravda.

Vždyť o Synu je jasně napsáno: "jednorozený Syn, který JE v náruči Otce" - není tam, že někdy je a někdy není, ale že JE neboli je bez ustání. ;-)

A dokonce tam byl i Duch. Jak jinak by Syn mohl na kříži odevzdat Otci svého Dcuha? ;-)

"Naklonil hlavu a odevzdal Ducha."

"A Ježíš zvolal mocným hlasem: "Otče, do tvých rukou odevzdávám svého Ducha." Po těch slovech skonal."

;-)

Když Ježíš odevzdává Ducha, jak je to v řečtině doslova, znamená to, že odevzdává Ducha, jak to učinil např. u apoštolů:

"Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha Svatého."

Ježíš Kristus je totiž "Duchem oživující" neboli ten, kdo udílí Ducha a Duchem oživuje. A kdo jiný by mohl udílet Ducha a Duchem oživovat než jedině Bůh? I z toho je tedy jasné, že Ježíš je jednoznačně Bůh, protože dělá věci, které může dělat jedině Bůh: dávat život.

A s Duchem u apoštolů udělal to co Bůh při stvoření Adama: Bůh vdechl do Adamova těla svůj dech a učinil tak Adama "duší živou". Kdežto nyní Bůh Ježíš vdechuje na apoštoly svůj Dech, kterým je Duch, a udílí jim Ducha života, protože sám je "Duchem oživující" - Ježíš prostě "dýchá Ducha", jak ukazuje Písmo.

A i ve výdechu na kříži dělá to, co avízoval už dříve:

"Mám moc svůj život dát a mám moc jej opět přijmout. "

- odevzdal svůj život Otci ("Otče, do tvých rukou odevzdávám svého Ducha") a poté jej ve vzkříšení opět přijal ("Duchem svatým byl ve svém zmrtvýchvstání uveden do moci Božího Syna")

Takhle to je v Trojici, takhle to je v evangeliu. ;-)

Náš duch to samozřejmě nedokáže, ale Boží Duch, který je Duchem Otce i Syna, to dokáže. ;-)

1Kor 6:14: "Bůh, který vzkřísil Pána, vzkřísí svou mocí i nás."

Ef 1:20: "Sílu svého mocného působení prokázal přece na Kristu: Vzkřísil ho z mrtvých a posadil po své pravici v nebesích,"

Kol 2:12: "S Kristem jste byli ve křtu pohřbeni a spolu s ním také vzkříšeni vírou v Boha, jenž ho svou mocí vzkřísil z mrtvých."

Ježíš byl Duchem oživujícím už od početí, protože jako Bůh nemůže být bez Ducha ani na okamžik věčnosti. ;-) Vždyť je jasné, že byl s Duchem spjat neustále, napři přii křtu v Jordáně, nebo když ho "Duch vedl na poušť, nebo když jako Mesiáš řekl: "Duch Hospdinův je nade mnou", nebo když "vyháněl prstem Božím" neboli mocí Ducha, nebo když Jan o něm napsal, že tomu "koho poslal Bůh, mluví slova Boží, neboť Bůh udílí svého Ducha v plnosti"  ;-)

Je Bůh, proto může udílet Ducha. Nikdo jiný než Bůh udílet Ducha nemůže. ;-)

Nezlob se Stando na mě, ale to jsou skoro bych řekl pohanské pohádky.

Celé Písmo, Písma NZ obzvlášť, velmi jasně vždy odlišují Boha od kohokoliv jiného. I od Ježíše.

Tak je to i v Efez 1,15 a dále.

  Jednoznačně zde je řeč o Jediném Bohu, Bohu Izraele, Bohu Jahwe.  Jedné "osobě".

Ap. Pavel nevěřil v Boha Trojici. Takového Boha neznal a nikomu takového Boha nezvěstoval.

Naopak, neodlišuje, ale dává naroveň:

"Já a Otec JEDNO jsme."

"ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého"

"Vše, co je Otce, je i mé."

"Co činí Otec, činí i Syn"

"Aby byli jedno jako my jsme jedno."

atd. ;-)

A Pavel samozřejmě znal Trojici, když o ní píše:

"Protože jste synové, poslal Bůh do našich srdcí Ducha svého Syna, Ducha volajícího Abba, Otče."

- není to náš Duch, je to Duch jednorozeného Syna, a není to jen síla Boží, ale Duch, který volá, tedy Duch osoba. V jednom verši tedy dokázal popsat celou Trojici: Otce, Syna a Ducha Svatého, který je Duchem jak Otce, tak Syna, jak píše Pavel jinde. ;-)

Apoštol Pavel /Saul věřil jako pravý Žid před svým obracením v Jediného Boha, Boha Izraele, a v toho stejného Boha věřil i po svém obrácení.  Nevyměnil Boha Jediného za Trojjediného.

Toto je víra apoštola Pavla:

1K 8:6:    my máme jediného Boha, Otce, od něhož je všechno a pro něhož jsme my, a jediného Pána, Ježíše Krista, skrze něhož je všechno, i my jsme skrze něho.

1Tm 2:5:   Je totiž jeden Bůh, jeden je také prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš,

Ř 16:27:   jedinému moudrému Bohu zjevenému skrze Ježíše Krista, jemu buď sláva na věky věků. Amen.

1Tm 1:17:   Králi věků, nepomíjejícímu, neviditelnému, jedinému moudrému Bohu čest a sláva na věky věků. Amen.

Ř 3:29:   Nebo je snad Bůh pouze Bohem Židů? Není i Bohem pohanů? Ano, i pohanů!

Ef 4:5:   jeden Pán, jedna víra, jeden křest;
             jeden Bůh a Otec všech, ten nade všemi, skrze všechny a ve všech nás.

atd...

Když i vybereš jenom něco, tak s tím samozřejmě můžeš manipulovat podle svého bludu. Když ale bereš v potaz VŠE, co je v Bibli, tak ta jasně mluví o Trojiici, např. u stvoření člověka, u křestní formule, u Ježíšovy řeči o jiném Přímluvci atd. Takže ano, Bible svědčí o Trojici mnohonásobně, tak jak věří křesťané od počátku. ;-)

Ef 1,15

Stando,

"Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy"

    

NENÍ               Otec, Syn i Duch svatý.

A nepotřebuje schválení Pána Ježíše Krista k čemukoliv, jak zde podsouváš.

Je Bohem Pána Ježíše Krista.

Je Bohem člověka Ježíše - s lidskou duší a lidským tělem.

Je ale také součástí Ježíšova božství.

Všichni tři božské osoby jsou život lidí.

(J 1,1...)

Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno vzniklo skrze ně a bez něho nevzniklo vůbec nic, co je. V něm byl život a ten život byl světlo lidí. 

A to Slovo se stalo tělem - Bůh se stal tělem ....

Toto je křesťanská víra, jak ji učili apoštolové.

Bůh je JEDEN. Jediný, ECHAD,  ne Trojjediný,  jak nám svědčí celé Písmo.

Slovo (Logos) je Boží moudrost, projev Boha, exprese Boha, Boží záměr, plán, Boží předzvědění, zaslíbení

Bůh a Jeho Logos jsou jeden a tentýž Bůh, jedna osoba. Logos není druhý Bůh vedle Boha, či druhá osoba Boha vedle Boha.

A ten Boží plán, Boží záměr se až přišlo naplnění času, uskutečnil. Realizoval. Stal se skutečností, stal se tělem.

To je křesťanská víra, jediná možná interpretace prologu Jana, která nedělá z Ježíše lháře

    

A ten Boží plán, Boží záměr se až přišlo naplnění času, uskutečnil. Realizoval. Stal se skutečností, stal se tělem ......

To Slovo bylo Bůh. Všechno vzniklo skrze ně a bez něho nevzniklo vůbec nic, co je. V něm byl život a ten život byl světlo lidí. "...

Jestliže se slovo realizovalo jako "záměr" až v určitém bodu lidských dějin - pak nebylo Bůh. Pak vůbec neexistovalo až do doby své realizace - do početí Krista v jeho matce. Dokonce podle tvých představ adopcionismu vlastně až do okamžiku Janova křtu v Jordánu ...

Pokud to byl tedy jen záměr a reálně zatím neexistoval - jak mohlo být cokoli stvořeno skrze zatím neexistující "Slovo - záměr" ?

Ne Stando. Nevím, jak jsi na něco takového přišel. Slovo Boha je Bůh sám. Jeden a tentýž Bůh. Tvůrčí Bůh, Bůh tvořící svým slovem. Když Bůh vyslovil zaslíbení - už jako by to bylo.

Tím svým slovem Bůh stvořil všechno. Bůh řekl - a stalo se.

Gn 3:15:   A položím nepřátelství mezi tebe a ženu a mezi símě tvé a símě její; ono tobě rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu.

A je úplně jedno, kdy ve své moudrosti Bůh ten záměr, plán Logos, realizoval.

Ap. Petr to říká přesně:

      

Pokud je Logos Bohem, pak je osobou, protože Bůh je osoba. Pokud je ale Lopgos něco, pak není Bohem, protože je odlišný od Boha, který je osoba. Ale Písmo jansě říká, že Logos je Bůh a tedy osoba a ne něco odlišného od Boha. A Písmo také říká, že Logos, který je Bůh a tím pádem osoba, se stal tělem neboli člověkem. Tedy člověkem se stal někdo, ne něco, a člověkem se stal někdo, o kom je jasně řečeno, že je Bůh.

Takže mikim se musí rozhodnout, pokud je Logos Bůh, pak je osobou, která se stala člověkem, pokud ale není osobou, ale myšlenkou, která se naplnila, pak není Bůh, ale je něčím odlišným od Boha. Jenže Písmo jasně říká: Logos byl Bůh. Písmo je jasné a neústupné. ;-)

Ano, Bůh je jeden, a celou dobu to říkáme. Jeden jediný Bůh - Otec, Syn a Svatý Duch. ;-)

Slovo LOGOS je jasně vysvětleno v Písmo: SLOVO BYLO BŮH - Slovo není něco odlišného od Boha, ale JE TO SÁM BŮH, opakuji hláíšení: LOGOS JE SÁM BŮH, a tento LOGOS, který JE BŮH, se stal tělem neboli člověkem. Je to vPísmu a jasněji to už nemůže být napsáno: BŮH NEBOLI LOGOS SE STAL ČLOVĚKEM, a právě proto tento člověk neboli BŮH, KTERÝ SE STAL TĚLEM, může o sobě říci:

"Dříve nežli Abraham byl učiněn JÁ JSEM"

nebo:

"Já jsem život"

atp.

Pokud někdo říká, že Logos není Bůh, pak říká opak toho, co říká Písmo. A je nepřítelem Boží pravdy, protože otevřeně popírá to, co je otevřeně napsáno v Písmu. ;-)

A že je Logos osoba odlišná od osoby Boha Otce, je jasně zapsáno tamtéž, protože Logos byl Bůh, Logos, který byl Bůh se stal tělem, Logos, který byl Bůh a který se stal tělem, přebýval mezi námi a my jsme spatřili slávu, jakou má OD OTCE JEDNOROZENÝ SYN neboli: slávu jakou má vtělený Logos, který je Bůh, od Otce, který je také Bůh: Bůh od Boha - dva subjekty neboli osoby, které jsou BŮH, přesně jak to o sobě říká Pán:

"Řekl Pán mému Pánu..."

nebo apoštol Pavel v Listě Židům:

"pomazal tě, Bože, Bůh tvůj "

anebo jak to píše apoštol Jan:

"Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Bůh, který je v náruči Otcově, nám o něm řekl."

anebo jak je to v křesťanském vyznání víry:

"Bůh z Boha, Světlo ze Světla"

anebo jak je to znovu v Písmu u Jana:

"Já a Otec JEDNO JSME."

;-)

Takže Písmo samo jansě říká, že Logos není žádný plán, ale BŮH SÁM,

a také říká, že Logos není něco, ale někdo. Už jen proto, že je to Bůh, který není něco, ale někdo - tedy osoba. ;-)

A také, že Logos, který je Bůh, je odlišná osoba od Otce, který je také Bůh. ;-)

Protože on se nesukutečnil nějaký "logický plán", ale LOGOS SE STAL TĚLEM neboli osoba Boží (a Bůh nemůže být nic jiného než osoba a Logos je podle Písma Bůh) se stala osobou lidskou, aniž by přestala být osobou Boží. Proto cokoliv Ježíš dělá, zjevuje Boha, a cokoliv říká, jsou slova Boha. Proto dělá mocné divy jako Bůh, protože je Bůh, a proto rozdílí slovo života schopné spasit člověka, protože on je Slovo života coby Bůh:

"Co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme na vlastní oči viděli, na co jsme hleděli a čeho se naše ruce dotýkaly, to zvěstujeme: Slovo života. Ten život byl zjeven, my jsme jej viděli, svědčíme o něm a zvěstujeme vám život věčný, který byl u Otce a nám byl zjeven. Co jsme viděli a slyšeli, zvěstujeme i vám, abyste se spolu s námi podíleli na společenství, které máme s Otcem a s jeho Synem Ježíšem Kristem."

;-)

Jinak pokud apoštol Jan píše "Na počátku" o Slovu, pak odkazuje, jak Bůh "na počátku" vše stvořil skrze slovo: řekl, a stalo se. A nyní Jan zjevuje, že to slovo na počátku je samotný Bůh, jednorozený Bůh v náruči Otcově, protože takto jim to tento jednorozený Bůh, který JE v náruči Otcově, zjevil: "Spatřili jsme slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn plný milosti a pravdy." A jen on zná Boha Otce, protože je jednorozený Otcův a jendorozený Bůh, který JE ustavičně v lůně Otce: jen Bůh zná Boha a proto jen Bůh nám může vypovědět o Bohu:

"Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Bůh, který je v náruči Otcově, nám o něm řekl.

Takže Ježíš je Bůh. neboť je Logos, Ježíš jako Bůh je odlišnou osobou od Boha Otce, a Ježíš n ám poté zjevuje "dalšího Přímluvce", kterým ej Duch. A tak nám zjevuje Boží Trojici: JEDNOHO BOHA (a ne víc Bohů) ve třech osobách. ;-)

Které činí Ježíše lhářem.

    

    

A vůbec to těm arogantním POHÁDKÁŘŮM nevadí :-))

Ale schválně, co z následujícího podle rosmana není pravda?

Logos = Bůh (ne NĚCO od Boha, ale je BŮH)

Bůh = osoba

Logos (= Bůh, Bůh = osoba) se stal tělem (= člověkem) = Bůh (= osoba) se stal člověkem, protože se stal člověkem Logos, který je Bůh a Bůh je osoba

nebo další:

Logos = Bůh

vše byl stvořeno skrze Logos = Bůh vše stvořil skrze Boha

- ne že by vše bylo stvořeno Logem, ale vše bylo stvořeno Bohem SKRZE Logos, o kterém je napsáno, že je Bůh: tedy platí: Bůh stvořil vše skrze Boha

Co z toho podle rosmana není pravda a proč?

;-)

Když píšeš, že "Bůh A JEHO Logos je Bůh", píše vlastně "Bůh a jeho Bůh", protože rozlišuješ BŮH +(= a) JEHO (to jest Boha) LOGOS (který je ale Bůh) = Bůh a jeho Bůh. To jsi napsal: dva rozdílné subjekty a každý z nich je zároveň Bůh.

A Písmo rozlišuje Boha a Logois, který je Bůh, protože Logos, který je Bůh, BYL U BOHA, tzn. BŮH, u kterého byl Logos (který je Bůh), a LOGOS,který byl u Boha a který je Bůh. Kdyby to tak nebylo, svatopisec by napsal: Bůh je Logos, ale on píše: Logos byl u Boha, skrze něj bylo vše stvořeno (a nikoliv že Logos sám vše stvořil, ale SKRZE NĚJ bylo vše tvořeno - stvořeno kým? Bohem - Bohem skrze Logos, který je Bůh), odlišuje tedy Logos od Boha, ale záorveň o Logu píše, že je Bůh: jsou tedy dva subjekty: Bůh, u kerého byl Logos, a Logos, který je Bůh. Nepíše: Bůh je Logos, ale píše: Logos je Bůh, který byl u Boha - rozlišuje je, ale o každém z těch dvou zároveň píše, že jsoui Bůh.

A že jde o dvě osoby, je potvrzeno, když poté co se Logos, který je Bůh, stal tělem a přebýval mezi námi, spatřili jsem jeho slávu, jakou má od Otce, který je také Bůh - svatopisec rozlišuje dva subjekty: Otce a Syna neboli Logos, o kterém ale píše, že je Bůh a a že tento Logos, který je Bůh, se stal člověkem, ne Bůh Otec. A že člověkem se stal Logos, který je Bůha  který byl u Boha a skrze který bylo stvořeno vše.

Takže samo Písmo popisuje dva rozdílné subjekty, o kterých ale totožně píše, že každý z nich je Bůh - ne Bohové, ale Bůh - jednorozený Bůh Syn a jednorodící Bůh Otec.

Já a moje záměry, můj úmysl, logicky uspořádané plány, má moudrost, můj slovní popis mých plánů - to nejsou 2 různé subjekty. To nejsou 2 různí rosmani. To jsem pořád já. Já i moje záměry, můj Logos, je pořád jeden rosmano.

Já a můj záměr jsou dvě od sebe odlišné věci, podobně jako Bůh a Logos, ale přitom Logos je Bůh.Jak může být od Boha odlišná věc také Bůh? Protože já jsem člověk, ale můj záměr není člověk. Kdežto Logos je Bůh, stejně jako ten, jehož je Logos. Logos je tedy odlišný od Boha, ale přitom je stejně Bůh, ikdyž je odlišnost: jedno Božství a dva subjekty. ;-)