Problém je v tom, že média jsou úplatná, prodejná, zkorumpovaná a prolhaná. Média šíří narativ o nadřazenosti Západu a podřadnosti Východu. Tatáž média, co to kdysi tvrdila o 180° naopak. 

Především je třeba si uvědomit, že je to nevědecké. Na východě žijí obyvatelé se stejným nebo vyšším průměrným IQ jako na Západě a na Západě nežijí žádní nadlidi. 

Dokonce ani neplatí, že by na Moravě byli hloupější lidi než v Čechách. 

Tohle je největší blud, který tu vytrvale, úporně někteří lidi šíří. A totiž, že směrem na západ se něco vylepšuje a směrem na východ se něco zhoršuje. 

Jestli je nějaký rozdíl v rámci druhu homo sapiens, tak leda mezi obyvatelstvem severu, resp. mírného pásu a obyvatelstvem jihu, tedy subtropů a zejména tropů. 

Přestaňme ze Západu dělat modlu, fetiš. Je to nevědecké a nedůstojné. 

No, hlavně je to lež a víme kdo je otcem lži! 

Co se model týče, víme že modla nic není a uctívat nic je hloupost a bláznovství. A dnešní věda? Ta se pro některé lidi stala a stává modlou také. 

O důstojnosti mluví apoštol Pavel např. k Tesaloničanům, aby žili, jak je důstojné Boha, který je povolává do svého království a slávy. 

a Timoteovi píše, že se máme modlit, abychom mohli vést tichý a pokojný život ve vší zbožnosti a důstojnosti. To je dobré a milé před Bohem, naším Zachráncem, který chce, aby byli všichni lidé zachráněni a přišli k poznání pravdy. Amen.

Nejvíc se chytají ty protizápadní... :-)

Máš tam hrubku, sbíječko. Ti protizápadní. Shoda přísudku s podmětem. Jinak tvoje modla  taky skončí. Žádný strom neroste do nebe. Každá říše má svůj počátek a konec. Tvoje říše, tvůj fetiš klesá. Snižuje se jeho podíl na světovém HDP. 

A amerických filmech jsou asiati zobrazováni jako rákosníci, hlupáci, podlidi. Ve skutečnosti mají IQ 105 a výše IQ and Global Inequality – Wikipedie (wikipedia.org)  a Američani IQ 98, takže mají o sedm bodů nižší IQ v průměru než ti, kterým se vysmívají a které desetiletí ponižují. A tak je to se vším ostatním. 

Sbíječko, proč se žereš i s Tolstojem a okem, když to jsou taky voliči pětikolky jako ty? Je to tím, že jak oko, tak Tolstoj tě mentálně převyšují a to těžce neseš? 

Německo přestává být zemí přívětivou pro podnikání. Kvůli obavám z dopadů tamní energetické politiky rychle narůstá počet firem, které zvažují omezení výroby nebo přesun do zahraničí, ukázal průzkum německé Průmyslové a obchodní komory. Situace je dramatická zejména mezi velkými společnostmi.

Skoro polovina všech německých společností s vysokými náklady na elektřinu již plánuje nebo dokonce přistoupila k omezení výroby či k přesunu do zahraničí, kde je levněji. To je o sedm procentních bodů více než loni, píše německý portál Welt.„Důvěra německých firem v energetickou politiku země byla vážně narušena. Mnoho podniků sice před lety vidělo v energetické transformaci i příležitosti. Nyní ale jasně převládají rizika,“ shrnuje výsledky průzkumu Archim Dercks, zástupce výkonného ředitele Německé průmyslové a obchodní komory.

Mezi německými energeticky náročnými průmyslovými společnostmi s více než pěti sty zaměstnanci je situace nejdramatičtější. O omezení výroby nebo přesunu do zahraničí uvažuje celkem 51 procent firem. Pro Německo je znepokojující, že tyto velké podniky mají obvykle i velmi solidní mezinárodní pozici, což jim uskutečnění plánů na přesun značně usnadňuje.„Deindustrializace Německa začala a zdá se, že s ním nikdo nic nedělá,“ cituje vyjádření jedné západoněmecké průmyslové firmy obchodní komora s tím, že němečtí politici vůbec neberou vážně ani obavy malých a středních podniků.

Nejvíc se chytají ty protizápadní...

Nemám tam  hrubku,  učiteli :-))

A vůbec nejde o shodu přísudku s podmětem :-))

Ti ovečky určitě ne, chlapče...    TY   OVEČKY

Tentokrát je to nedostatečná, učiteli.   Doučit.  Hodně v tom plaveš, učiteli.

V tomto řádku, v této konstelaci, v této větě nemůžeš použít tvrdé y s esoterickou představou, že se to vztahuje k nějaké ovečce z jiného řádku. Mezi tvojí ovečkou a tou pravopisnou chybou máš další tři řádky. Ty ses prostě spletl a nyní hledáš dodatečně alibi. 

Když je věta samostatně, napsat se to musí s měkkým i. Správě: "Nejvíc se chytají ti protizápadní." Já mám na rozdíl od tebe státnice z češtiny, ty blbe. A je to shoda přísudku s podmětem. Kdo, co - ti protizápadní. Když podmět není konkrétně vyjmenovaný, tak se automaticky uvádí měkké i, protože se předpokládá, že v něm jsou zahrnuty osoby mužského pohlaví a toto má vždycky pravopisnou přednost. 

Jen malý dotaz  -   

Co je podmětem v této větě :   "Nejvíc se chytají ty protizápadní..." ?

Zopakuj si, co jsou to základní větné členy.

Co je podmět a přísudek.

Jaké druhy podmětu mohou být.

Jak může být podmět vyjádřen.

A v tomto případě podmět známe z kontextu. 

Kontext je    o   vábení oveček (kraviček).    

Rosmano četl zprávy na novinkách a jeho mozek přišel na to, že Západ dělá všechno správně a že na západě žijí lepšolidi na východě horšolidi. 

Rosmano četl přispěvatele na granosalis a jeho mozek přišel na to, že to jsou ti ovečci a ti kravičci. 

Rosmano prostě ve všem trpí jinakostí. Je zbytečné se s ním jakkoli bavit. To vyřeší až příroda. 

https://youtube.com/shorts/KPlTjEV5uZs?si=KT5L-GFncUbqVKgZ

..."Trinitární ortodoxie tvrdí, že jedině Bůh svou obětí nás mohl vykoupit, zaplatit za hříchy lidstva."...

Toto je pouze půlka pravdy. 

Ta samá "trinitární ortodoxie" také tvrdí, že nikdo jiný nás nemohl vykoupit ze hříchů, než zase jenom člověk (co nebylo přijato Slovem , nemohlo být ani spaseno) - však žádný člověk tohoto úkolu pochopitelně schopen nebyl. Nikdo z lidí totiž nespasí dobrým životem ani sám sebe - natož někoho dalšího!

Spása je pouze z milosti Boha.

Stojíme před lidsky neřešitelným problémem....

Však co je nemožné u lidí, je možné u Boha (L 18,27).  Bůh se tedy stal člověkem.

Ježíš je tedy plně člověkem - jinak než člověk by nemohl spasit lidstvo - je také plně Bohem - nikdo jiný než Bůh spasit lidstvo nedokáže. Spása je z Boží milosti - je Božím darem.

A dává ji Ježíš Kristus.

(Kol 2,8 ...)

I vás, když jste byli mrtvi v proviněních a neobřízce svého těla, spolu s ním obživil, když nám všechna provinění odpustil a vymazal rukou psaný záznam, který svými ustanoveními svědčil proti nám a který nám byl nepřátelský; odstranil jej z našeho středu tím, že jej přibil na kříž. 

A proto že:

J 3:16:  Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl věčný život.

V nebi je (1) Bůh   a (2)  Ježíš - Beránek Boží.

   Nejsou tam 2 Bohové.

" 1 Zjevení (1)Ježíše Krista, které mu dal (2)Bůh, aby svým otrokům ukázal, co se má brzy stát. On to prostřednictvím svého anděla naznačil svému otroku Janovi. ................4 Jan sedmi sborům v Asii: Milost vám a pokoj (2) od Toho, který jest a který byl a který přichází, i od sedmi duchů, kteří jsou před jeho trůnem, 5 a od (1) Ježíše Krista, jenž je věrný svědek, prvorozený z mrtvých a vládce králů země. Tomu, jenž nás miluje a svou krví nás rozvázal z našich hříchů 6 a učinil nás královstvím, kněžími svému Bohu a Otci — jemu sláva i moc na věky věků. Amen. "

Ef 3:19:   a poznat Kristovu lásku, která převyšuje poznání, a tak byli NAPLNĚNI AŽ DO VŠÍ PLNOSTI BOŽÍ.

Tolstoji, pejsku, vocásku, kde jsi ?  Kostička !

..."V nebi je (1) Bůh   a (2)  Ježíš - Beránek Boží.

   Nejsou tam 2 Bohové."...

V nebi je skutečně Bůh - duch. Tento duch je vnitřně společenstvím Otce se Synem v Duchu svatém. Jeden jediný Bůh.

Syn Boží se před dvěma tisíci roky stal člověkem Ježíšem - byl počat nadpřirozeně z Ducha svatého (mocí Boží),  a narodil se, aby jako Mesiáš vzal na sebe všechny hříchy světa. 

Syn Boží se tedy ponížil a stal se člověkem. Nic nedbal na to, že je roven Bohu, ale ponížil se a stal se člověkem!  Nevznikl v okamžiku početí - sám je jako duch věčným Bohem.

...""...

Jestliže má Ježíš v sobě veškerou plnost božství a je roven Bohu - co konkrétního mu do úplnosti Boha ještě schází, že (podle tebe) ještě není Bohem?

Ježíš nebyl a není roven Bohu.

V nebi nebyli 2 rovní, rovnocenní Bohové a jeden z nich se údajně stal člověkem...

Filip 2,6  "nelpěl na tom, že je roven Bohu"   je falešný, trinitárně zkorumpovaný text.

                    Text ve skutečnosti mluví o tom, že Ježíš nepovažoval rovnost s Bohem za něco, co by měl (násilně) urvat, uloupit.

Určitě ten text nevyjadřuje něco, co by popíralo celou Bibli, i učení apoštola Pavla, i učení samotného Ježíše.

rosmano:

"Ježíš nebyl a není roven Bohu."

"Já a Otec jedno jsme"   vůbec neznamená, že Ježíš je rovný Bohu, primitivní nevzdělaná bigotní moulinečko :-)

    1Tm 2:4:  který ¨(Bůh) chce, aby byli všichni lidé zachráněni a přišli k POZNÁNÍ PRAVDY.  Je totiž jeden Bůh, jeden je také prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, 6 který dal sám sebe jako výkupné za všechny, jako svědectví ve svůj čas. 7 K tomu jsem byl ustanoven hlasatelem a apoštolem — mluvím pravdu v Kristu, nelžu —, učitelem národů ve víře a v pravdě.



Ty tu PRAVDU ovšem ve své zatvrzelosti, ignorantství a aroganci NIKDY NEPOZNÁŠ :-)

Tak ono "Já a Otec jedno jsme" známená přesně to, že Otec a Syn jsou si rovni, ty intelektuální nulo, protože:

"všecko mé je tvé, a co je tvé, je moje"

"jako Otec má život sám v sobě, tak i Syn má život sám v sobě"

"aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce"

"jednorozený" znamená JEDNOHO RODU

- což ty jako zatvrtelý blbeček NECHCEŠ chápat, protože miluješ více svoji lež než Boží pravdu, nuličko. ;-)

Jo, nuličičko :-))

Tak ono "Já a Otec jedno jsme" znamená přesně to, že Otec a Syn jsou si rovni, protože, i my jsme s Bohem a Ježíšem rovni :-)))

   " 20 Neprosím ale jen za ně. Prosím i za ty, kteří ve mě uvěří skrze jejich slovo. 21 Ať jsou všichni jedno, jako ty, Otče, ve mně a já v tobě; ať jsou i oni jedno v nás, aby svět věřil, že jsi mě poslal. 22 Dal jsem jim slávu, kterou jsi dal mně, aby byli jedno, jako my jsme jedno. 23 Já v nich a ty ve mně, aby byli dokonale jedno  "

A tu PRAVDU ty nuličko  ve své zatvrzelosti, ignorantství a aroganci NIKDY NEPOZNÁŠ , protože miluješ lež  :-)

    1Tm 2:4:  který ¨(Bůh) chce, aby byli všichni lidé zachráněni a přišli k POZNÁNÍ PRAVDY.  Je totiž jeden Bůh, jeden je také prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, 6 který dal sám sebe jako výkupné za všechny, jako svědectví ve svůj čas. 7 K tomu jsem byl ustanoven hlasatelem a apoštolem — mluvím pravdu v Kristu, nelžu —, učitelem národů ve víře a v pravdě.


Tím se ale netrap, moulinko,   nemáš na to mentální schopnosti, abys to pochopil,  a tak jsi nucen dělat ze sebe vola a z  Ježíše lháře.  A vyrábět si Bohy.     Ty ale za to nemůžeš.   Možná ti to Bůh jednou blahosklonně odpustí.

"i my jsme s Bohem a Ježíšem rovni"

takže i ty jsi Slovo, skrze které Otec stvořil svět a které dříve nežli Abraham byl učiněn JE?

takže i ty jsi JEDNOrozený v lůně Otce?
i ty neseš vše svým mocným slovem?

i ty jsi výraz Boží podstaty?

i ty jsi První a Poslední?

i ty jsi Hlava Církve?

i ty jsi Pravda?

i ty jsi Život?

i tebe máme uctívat stejně, jako ctíme Otce?

i jedině skrze tebe přicházíme k Otci?

i ty dáváš věčný život, když v tebe věříme?

i ty máš život sám v sobě, tak jako má Otec sám v sobě?

i z tebe máme život jako z Chleba života, kterým je Syn?

i ty dáváš Ducha?

i k tobě se máme modlit a prosit o vše a TY to UČINÍŠ?

i ty jsi přišel shůry, kam se pak vrátíš?

i ty máš slávou, jakou má JEDNOrozený od Otce?

- nemyslím si. Ale co vím jistě, je, že jsi ryzí blbeček, který nechápe Písmo, protože ho NECHCE chápat. Proto z tebe padají tak směšné blbiny jak ze psa bobky. ;-) Vždyť ty ve své hlouposti, zabejčenosti a omezenosti ani nejsi schopen v tom J17 vidět, že jiný a odlišný je vztah mezi Otcem a Synem a mezi Synem a učedníky. Tak hloupý jsi, že stavíš na roveň něco, co sám Ježíš opakovaně odlišuje! Protože jsi hloupý a nadutý a zabejčený. A druhé chceš poučovat svou nevědomstí. ;-)

Pravdu nikdy nepoznáš, protože jsi zabejčený a miluješ lež..

Ty tady používáš směšné kváziargumenty, že údajně Ježíš svým vyjádřením "Já a Otec jedno jsme" říká, že je Bůh  :-).  Pak tedy analogicky když my jsme jedno s Bohem, jak se o to modlí Ježíš, jsme také Bohové... :-)

A jinak -      Já nejsem  Pán a Mesiáš.

    Ten je pouze JEDEN.

Pouze jednoho MUŽE, ČLOVĚKA, Davidova potomka, učinil Bůh Pánem a Mesiášem. Ježíše z Nazareta. Takže ty charakteristiky Pána a Mesiáše má pouze On.      Tolik bys snad mohl vědět. I když jsi zabedněný ignorant.

  1Tm 2:4:  který ¨(Bůh) chce, aby byli všichni lidé zachráněni a přišli k POZNÁNÍ PRAVDY.  Je totiž jeden Bůh,   

J E D E N   je také prostředník mezi Bohem a lidmi,   Č L O V Ě K   K R I S T U S   J E Ž Í Š ,    6 který dal sám sebe jako výkupné za všechny, 

jako svědectví ve svůj čas. 7 K tomu jsem byl ustanoven hlasatelem a apoštolem — mluvím pravdu v Kristu, nelžu —, učitelem národů ve víře a v pravdě.

   

které Bůh uprostřed vás skrze něho učinil, jak sami víte, 23   T O H O T O   M U Ž E ,   vydaného podle ustanoveného úradku a předzvědění Božího, 

jste skrze ruce bezbožníků přibili na kříž a odstranili. 24 Ale Bůh ho vzkřísil........................................................................... 36  Ať tedy všechen 

dům Izraele s jistotou ví, že Bůh učinil   T O H O   J E Ž Í Š E ,   kterého jste vy ukřižovali, i P Á N E M   I   M E S I Á Š E M .  “ 

Ale s tím se netrap. Nemáš na to, abys to pochopil :-))

To píšu hlavně pro jiné, kteří nejsou zabednění a nemilují lež.

https://youtu.be/UYkyGAbCAh8?si=boJJY-1dvqhYoqlN#mce_temp_url#

krátkou romanci, která ovšem končí tragicky

Aplikace clip in culíků 

Nejoblíbenější typy příčesků jsou jednoznačně culíky. Jednoduchá aplikace, rychlá proměna, nadčasový účes i praktičnost jsou hlavní vlastnosti, díky kterým si culíky oblíbíte ve chvíli, kdy je poprvné zkusíte. Culíkem lze doplnit jakýkoliv outfit a připnutý jej můžete nosit celý den a klidně i každý den. K vlastním vlasům je příčesek naprosto šetrný. Připnutí je velmi jednoduché a po pár pokusech to zvládnete bez problémů doslova za pár minut. K tomu, aby culík pevně držel, je nutné mít vlastní culík dlouhý alespoň 20 centimetrů. Prodloužený culík jakoby obalí váš vlastní culík. Postup je tedy následující:

Tip: Pokud máte tmavší odrosty a odstín by až tak dobře nenavazoval, můžete nejdříve oddělit horní část svých vlasů a až poté udělat culík. Po upevnění prodlouženého culíku pak horní část vlasů přidáte a překryjete jí přechod odstínů. V délke už to nebude problém, odstíny se promíchají a výsledek bude vypadat přirozeně.

Ahoj Josefe.

Určitě jsi v životě už slyšel o "Occamově břitvě".

Je to pravidlo, kterým se posuzují všechny nové vědecké objevy: "Entity se nemají zmnožovat - není - li to ovšem nezbytně nutné".

Tento princip však nijak  netvrdí, že jednodušší hypotéza je vždycky ta správnější.

Od počátku lidstva až do doby Ježíšova početí se lidským matkám rodili zase jenom obyčejní lidé - synové (a dcery).

A najednou zde máme mezi sebou  spor: Je Ježíš jen obyčejným člověkem, jako dlouhá řada lidských synů před ním i po něm, nebo je také vtěleným Bohem - úplně novým stvořením?

Occamova břitva říká: "Entity nezmnožovat, není - li to nezbytně nutné".

Je to tedy v případě Ježíše Krista nezbytně nutné ustanovit nový termín "boho-člověka",nebo to nezbytně nutné není?

(1 Kor 15,22 ...)

Jako v Adamovi všichni umírají, tak také v Kristu budou všichni obživeni.

.... 

Tak je i napsáno: První člověk, Adam, se stal duší živou, poslední Adam se stal Duchem oživujícím.

(Fp 3,8 )

A opravdu také pokládám všechno za ztrátu pro nesmírnou vzácnost poznání Krista Ježíše, svého Pána. Pro něho jsem se všeho zřekl a pokládám to za odpad, abych získal Krista a byl nalezen v něm, nemaje svou spravedlnost, která je ze Zákona, ale tu, která je z víry v Krista, tu spravedlnost, která je z Boha na základě víry, a abych poznal jej a moc jeho vzkříšení i účast na jeho utrpeních.  ...

Je tedy Pán Ježíš "Novým člověkem" - jiným jako my, nebo není a je naopak stejným jako my, když jsme se narodili?

(Ef 4,21 ...)

...pokud jste jej vskutku slyšeli a byli v něm vyučeni tak, jak je pravda v Ježíši, že totiž máte odložit toho starého člověka, který žije podle dřívějšího způsobu života a hyne v klamných žádostech, obnovovat se duchem své mysli  a obléknout toho nového člověka, který byl stvořen podle Boha ve spravedlnosti a svatosti pravdy. 

(Ef 2,4 ...)

Vždyť jsme jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům, které Bůh předem připravil, abychom v nich žili. 

Jo Stando, něco jsem o Occamově břitvě zaslechl :-)

/ Od počátku lidstva až do doby Ježíšova početí se lidským matkám rodili zase jenom obyčejní lidé - synové (a dcery). /

No, určitá výjimka byla (Gen 6):

"1 Když se lidé začali na zemi množit a rodily se jim dcery, 2 synové Boží viděli, že lidské dcery jsou hezké, a brali si za ženy všechny, které si přáli. 3A Hospodin řekl: Můj duch nebude v člověku přebývat navěky, protože je tělo. Jeho dnů bude sto dvacet let. 4 V oněch dnech byli na zemi obři — a také potom, když synové Boží vcházeli k lidským dcerám a ty jim rodily; to jsou ti dávní hrdinové, věhlasní muži. "

Přiznám se, že tomu moc nerozumím. Snad tím pojmem "synové Boží" jsou myšlení andělé ...

 / A najednou zde máme mezi sebou  spor: Je Ježíš jen obyčejným člověkem, jako dlouhá řada lidských synů před ním i po něm, nebo je také vtěleným Bohem - úplně novým stvořením?

Je to tedy v případě Ježíše Krista nezbytně nutné ustanovit nový termín "boho-člověka", nebo to nezbytně nutné není? /

" nebo je také vtěleným Bohem - úplně novým stvořením? "

Pán Ježíš je úplně novým stvořením. Novým Adamem. Počátkem všech narozených z Boha. I všichni, kdo jsou v Něm, jsou novým stvořením.  Ježíš je také prvotinou všech vzkříšených. Je prvním.

    Jen nevím, proč tě tak láká (asi ze zvyku) používat pojem "vtěleným Bohem".

Boží slovo říká, že Bůh v Něm přebýval.     Bůh byl v Něm.  Pán Ježíš o sobě říká, že Otec je v Něm (a On v Otci).

Obdobně mluví o tom, že 

    

Nebo Pavel říká:

   1K 3:16:  Nevíte, že jste Boží svatyně a že ve vás bydlí Duch Boží?

   Ř 8:11:  Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který vzkřísil Ježíše z mrtvých, pak ten, který vzkřísil Ježíše Krista z mrtvých, oživí i vaše smrtelná těla skrze svého Ducha, který ve vás přebývá.

Mluvíme snad z toto důvodu o tom, že se Bůh a Ježíš do nás vtělili ?   Jsme proto "vtělenými Bohy a vtělenými Ježíši" ?

Mluvíme snad o tom, že se Duch Boží vtělil do nás ?  Mluví ap. Pavel o vtělení Ducha do nás?

Je z toho důvodu vhodné mluvit o Kristově, Božím člověku mluvit jako o boho-člověku, protože Bůh i Ježíš přišel a učinil si u něj příbytek ? A jeho tělo se stalo chrámem Ducha svatého ?

Termín "boho-člověk" je nonsens a protimluv. 

    Všechny ty úvahy o "hypostatické unii" Ježíše, o tom, že byl 100% člověk a 100% Bůh jsou zcela mylné, nesmyslné a nelogické.

      To jako Ježíš měl u sebe nějaký přepínač, kterým se podle okolností nebo podle potřeby přepnul buď do módu člověka anebo do módu Boha ?

   Člověk a Bůh mají zcela neslučitelné, protichůdné charakteristiky.  Nebudu je teď tady vyjmenovávat.

Trochu odbočím.

Dneska jsem si četl ze Skutků 13. kapitolu, úžasné evangelium, kázání ap. Pavla:

    " 14 Od Perge šli dál a dorazili do Pisidské Antiochie. V sobotní den vešli do synagogy a posadili se. 15 Po čtení ze Zákona a Proroků jim představení synagogy vzkázali: „Muži bratři, máte-li nějaké slovo povzbuzení pro lid, mluvte.“ 16 Pavel vstal, pokynul rukou a řekl: „Muži Izraelci a vy, kdo se bojíte Boha, poslyšte! 17 Bůh tohoto izraelského lidu si vyvolil naše otce, vyvýšil tento lid během pobytu v egyptské zemi a vyvedl je z ní vztaženou paží; 18 po dobu asi čtyřiceti let snášel jejich chování na poušti, 19 a když vyhladil sedm národů v kanaánské zemi, dal jim jejich zemi za dědictví; 20 to vše trvalo asi čtyři sta padesát let. Potom jim dával soudce až do proroka Samuele. 21 Pak žádali o krále, a Bůh jim dal Saula, syna Kíšova, muže z kmene Benjamínova, na čtyřicet let. 22  A když ho odstranil, vzbudil jim za krále Davida, o němž vydal svědectví: ‚Nalezl jsem Davida, syna Jišajova, muže podle mého srdce, který bude činit všechnu mou vůli. ‘ 23 Z jeho semene přivedl Bůh Izraeli podle zaslíbení zachránce, Ježíše. 24 Před jeho příchodem Jan předem hlásal křest pokání všemu lidu Izraele. 25 A když Jan dokončoval svůj běh, říkal: ‚Já nejsem ten, za koho mne pokládáte; ale hle, za mnou přichází ten, jemuž nejsem hoden rozvázat sandály na nohou.‘“ 26 „Muži bratři, synové rodu Abrahamova, i vy, kteří se u vás bojíte Boha, nám bylo posláno slovo této záchrany. 27 Neboť obyvatelé Jeruzaléma ani jejich vůdcové ho nepoznali, odsoudili ho, a tak naplnili slova Proroků, která se čtou každou sobotu. 28 A ačkoli na něm nenalezli žádný důvod pro trest smrti, žádali Piláta, aby byl popraven. 29 Když dokonali všechno, co je o něm napsáno, sňali jej z dřeva a položili do hrobu. 30 Ale Bůh ho probudil z mrtvých 31 a on se po mnoho dní zjevoval těm, kteří s ním vystoupili z Galileje do Jeruzaléma; ti jsou nyní jeho svědky před lidem. 32 A my vám hlásáme radostnou zvěst, že to zaslíbení, které dostali naši otcové, 33 splnil Bůh nám, jejich dětem, když vzkřísil z mrtvých Ježíše, jak je to i napsáno v druhém Žalmu: ‚Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil.‘ 34 A to, že jej vzkřísil z mrtvých, aby se již více nenavracel do zkázy, řekl takto: ‚ Dám vám svaté a věrné věci Davidovy.‘ 35 Proto i na jiném místě praví: ‚Nedáš svému Svatému uvidět zkázu.‘ 36 David totiž, když posloužil vlastnímu pokolení Boží vůlí, usnul, byl připojen ke svým otcům a uviděl zkázu. 37 Ten však, kterého Bůh vzkřísil z mrtvých, neuviděl zkázu. 38 Budiž vám tedy známo, muži bratři, že skrze něho se vám zvěstuje odpuštění hříchů. Od všeho, od čeho jste nemohli být ospravedlněni v zákoně Mojžíšově, 39 je v něm ospravedlňován každý, kdo věří. 40 Střezte se proto, aby na vás nepřišlo to, co je řečeno v Prorocích: 41 ‚Pohleďte tedy vy, kteří mnou pohrdáte, užasněte a zmizte, protože já ve vašich dnech učiním skutek, skutek, jemuž jistě neuvěříte, když vám o něm bude někdo vypravovat.‘ “ 42 Když vycházeli ze synagogy, prosili je, aby jim o tom pověděli i příští sobotu. 43 Když bylo shromáždění rozpuštěno, mnozí z Židů a zbožných proselytů se vydali za Pavlem a Barnabášem, kteří s nimi mluvili a přesvědčovali je, aby zůstávali v Boží milosti. "

Pavel mluví v synagóze k Židům o Bohu, o dějinách Izraele, o tom, jak Bůh si vyvolil otce a jak vztaženou rukou je vyvedl z Egypta (nemluví nic o tom, jak někteří tvrdí, že to Ježíš vyvedl Izraelece z Egypta...)  A dále mluví o Ježíši, Zachránci, potomku z Davidova semene. A Ježíš v Pavlově vyprávění přichází na scénu až narozením z ženy, kdy Ho předcházel Jan Křtitel. O žádné preexistenci Ježíše nemluví. Nemluví také nic o vtělení se Boha, nemluví nic o tom, že ten Bůh, který otce vyvedl z Egypta, se stal člověkem, apod.....   Otcové akorát měli od Boha ZASLÍBENÍ, Slovo záchrany,  které se Ježíšovým narozením naplnilo.   Když Ho zabili, Bůh Ho vzkřísil z mrtvých !

Bůh to ZASLÍBENÍ SPLNIL.    A to je ta dobrá zpráva ! 

A skrze Něho, skrze víru v Něho, může být OSPRAVEDLNĚN PŘED BOHEM  KAŽDÝ ČLOVĚK !

A stát se tak dědicem věčného života.

"Mluvíme snad z toto důvodu o tom, že se Bůh a Ježíš do nás vtělili?"

- nemluvíme, protože my nejsme Slovo, které bylo dříve, než byl svět, a které stvořilo svět a které nese vše svým mocným slovem a které se stalo tělem neboli se vtělilo v Panně Marii. ;-)

Nebo snad ty neseš vše svým mocným slovem jako Syn a jsi dříve, nežli Arbaham byl učiněn, a máš život sám v sobě, takže můžeš dávat život a vzkříšení druhým? Nemůžeš, protože jsi jen člověk, který může nanejvýš přjmout Ducha, ale nejsi Bůh, který může přijmout lidství, aby se stal člověkem a spasil nás, ňoumo. ;-)

Jinak Bůh se nikdy nevtěleuje DO NĚKOHO, ale STÁVÁ SE NĚKÝM, kým do té chvíle nebyl, tj.člověkem: "Slovo SE STALO tělem", nebo dokonce doslova "MASEM". Takže neznáš ani základní biblickou terminologii, nuličko. ;-)

- jinak zbytek tvých výmyslů jsem vůbec nečetl - jsi pořád jak kolovrátek: hlavně vrzat pořád dokola, i když vržetš naprázdno a k ničemu. ;-)

                     

                     

                     

(ty tvoje odrážky jsem udělal schválně tři - jako symbol tří osob jediného Boha ;-) )

..."Snad tím pojmem "synové Boží" jsou myšlení andělé ..."...

Judaistická tradice toto vysvětluje jinak; 

potomci Sétovi jsou Boží synové (uctívají Hospodina) - lidské dcery - pokolení Kainovo.

Byla taková zásada - kvůli udržení víry se nesměšovat s pohankami - přetrvala i do dob Abraháma, Izáka a Jakuba ...

..."Pán Ježíš je úplně novým stvořením. Novým Adamem. Počátkem všech narozených z Boha. I všichni, kdo jsou v Něm, jsou novým stvořením.  Ježíš je také prvotinou všech vzkříšených. Je prvním."...

Není tedy podle Occamovy břitvy právě tady na místě definovat novou "entitu" - Boha vtěleného do člověka? Jestliže v Ježíši tělesně přebývá veškerá plnost božství - co mu podle tebe do Boha  ještě chybí?

Jistěže v člověku Ježíši Bůh přebýval!

Ale přebývá v něm trvale a bytostně navždycky, nebo v Ježíši přebývá jenom jako host - jak je tomu u nás ostatních lidí?

Ty snad nevidíš ten rozdíl mezi Ježíšem a námi?

..."Je z toho důvodu vhodné mluvit o Kristově, Božím člověku mluvit jako o boho-člověku, protože Bůh i Ježíš přišel a učinil si u něj příbytek ?"...

Jak (podle tebe) může člověk přijít a učinit si v jiném člověku příbytek?

Vždyť je to nesmysl!

Jen Bůh může přijít a učinit si v člověku příbytek!

- skvělý postřeh, oko!

/ Jestliže v Ježíši tělesně přebývá veškerá plnost božství - co mu podle tebe do Boha  ještě chybí?  /

"Maličkost".  Že není Bůh.   Bůh je JEN JEDEN.  Skutečnost, že Bůh přebývá v člověku, nedělá z toho člověka Boha.   Proto také apoštolové o Ježíši nikomu nekázali, nezvěstovali, že je Bůh.  Ale že je Mesiáš, Boží Pomazaný.  Proto také Otec v nebi - Bůh, nezjevil Petrovi o Ježíši, že Ježíš je Bůh, ale že je Mesiáš, Boží syn.

/ Ale přebývá v něm trvale a bytostně navždycky, nebo v Ježíši přebývá jenom jako host - jak je tomu u nás ostatních lidí? /

No, trvale  -  " Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil ! "   - to jsou Ježíšova slova.

A proč u nás lidí by měl Bůh přebývat pouze jako host ?  Pokud jsme pozvali Boha a Ježíše do svého života, a myslíme to vážně, a jsme v tom rozhodní a stojíme ve víře,  tak navždycky.  A pokud jsme se stali chrámem Ducha svatého, tak navždycky.

/ Jak (podle tebe) může člověk přijít a učinit si v jiném člověku příbytek?

Vždyť je to nesmysl! /

Ježíš je Mesiáš a Pán. Tak Ho do takové hodnosti vyvýšil Bůh.  A je duchem oživujícím.

   Ježíšův duch si činí v člověku příbytek.

Kdo nemá ducha Kristova, ten není Jeho.

Ga 4:6:   A protože jste synové, vyslal Bůh ducha svého Syna do našich srdcí, ducha, který volá: ‚Abba, Otče.‘

       

1Tm 3:16:   A vpravdě veliké je to tajemství zbožnosti: Ten, který se zjevil v těle, byl ospravedlněn v Duchu, ukázal se andělům, byl hlásán národům, ve světě mu uvěřili, byl přijat ve slávě vzhůru.

Píšeš to blbě, jak to v Bibli není. V Bibli je, že Ježíš není Bůh, který přebývá v člověku, ale že je Bůh, který se STAL člověkem coby Slovo (řecky "sarx egeneto"), které bylo Bůh a které se pak stalo tělem, ty trdlo. ;-)

Proto také apoštolové všem kázali a zvěstovali, že Ježíš je Bůh, protože:

je Slovo, které bylo Bůh a které se stalo tělem

je dříve, než byl Abraham učiněn

vše bylo stvořeno skrze něj

on vše nese svým mocným slovem (co ty, taky neseš vše svým slovem jako Bůh?)

je život

je pravda

je dárce Ducha

je První i Poslední

je jedno s Otcem

jako Otec má život sám v sobě (co ty, čulibrku, máš taky život sám v sobě?)

je Jednorozený Bůh v lůně Otcově

má být uctíván stejně jako Otec

atd. ;-)

Kdyby to nehlásali, v Bibli to nebude. Ale ono to v Bibli je, protože to hlásali. ;-)

..." Proto také Otec v nebi - Bůh, nezjevil Petrovi o Ježíši, že Ježíš je Bůh, ale že je Mesiáš, Boží syn."...

Mesiáš musí nutně sám být člověkem - na tomto se snad shodneme.

Třeba rozumět tomu, že jednorozený Boží Syn, který přebývá v náruči Otcově je docela jiná úroveň synovství, než jsou Božími syny ostatní lidé - ti jsou Bohem jenom "adoptováni" ve křtu - pro zásluhy Ježíše Krista, pro jeho lidství, které je stejné, jako to lidství naše..

Ale jednorozený Boží Syn má jinou úroveň synovství -  tu pravou úroveň - "pokrevní" by se dalo říci, kdyby totiž duch měl krev.,

Sova přece kanárka neuléhne! 

Pokud má Bůh skutečně jednorozeného Syna, je to zase jen Bůh! Není nijak adoptovaný! Je jediným a pravým Synem Božím - sám Bůh.

A přitom to nejsou žádní dva bohové, je to stále jeden Bůh, však vnitřně vztahový. Láska mezi Otcem a Synem je pak  Duch svatý.

položil sis už někdy otázku, PROČ se apoštolové úzkostlivě vyhýbali pojmenovat Pána Ježíše "Ty jsi Bůh", nebo "On je Bůh"  ?

Proč Otec v nebi - Bůh, nezjevil Petrovi o Ježíši přímo a jasně, že Ježíš je Bůh ?

Proč např. Marta, sestra Lazara,  neřekla jasně a otevřeně :  „Ano, Pane, já jsem uvěřila, že ty jsi Bůh, který má přijít na svět.“

a místo toho řekla : „Ano, Pane, já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět.“  ?

Proč všude, na každé straně Nového zákona se striktně odděluje a rozlišuje (1)  Boha  a (2) Pána Ježíše Krista ?

   a stovky dalších příkladů...

/ Třeba rozumět tomu, že jednorozený Boží Syn, který přebývá v náruči Otcově je docela jiná úroveň synovství, než jsou Božími syny ostatní lidé - ti jsou Bohem jenom "adoptováni" ve křtu - pro zásluhy Ježíše Krista, pro jeho lidství, které je stejné, jako to lidství naše..

Ale jednorozený Boží Syn má jinou úroveň synovství -  tu pravou úroveň - "pokrevní" by se dalo říci, kdyby totiž duch měl krev., /

No, ti synové Boží, o kterých je řeč v Genesis,   pokřtěni nebyli :-)

   Tím nechci říct, že Syn Boží Ježíš a ti synové Boží z Genesis jsou totéž...

Všimni si, že např. apoštol Pavel synovství Boží Pána Ježíše připisuje až od okamžiku vzkříšení z mrtvých.

Ř 1:3:  evangelium o jeho Synu, jenž povstal podle těla z potomstva Davidova a podle Ducha svatosti byl vzkříšením z mrtvých ustanoven za Syna Božího v moci, evangelium o Ježíši Kristu, našem Pánu.

Také zplození Ježíše za syna vztahuje k okamžiku Jeho vzkříšení:

Sk 13:30:   Ale Bůh ho probudil z mrtvých a on se po mnoho dní zjevoval těm, kteří s ním vystoupili z Galileje do Jeruzaléma; ti jsou nyní jeho svědky před lidem. 32 A my vám hlásáme radostnou zvěst, že to zaslíbení, které dostali naši otcové, 33 splnil Bůh nám, jejich dětem, když vzkřísil z mrtvých Ježíše, jak je to i napsáno v druhém Žalmu: ‚Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil.‘

Čili žádný předvěčný, nebo věčný Boží syn.

   Vím ale také, že někteří to DNES jsem tě zplodil vztahují k okamžiku Pomazání Ježíše Duchem svatým v Jordánu.

/ Sova přece kanárka neuléhne! 

A přitom to nejsou žádní dva bohové, je to stále jeden Bůh, však vnitřně vztahový. Láska mezi Otcem a Synem je pak  Duch svatý. /

Stando, takové vysvětlení je polyteizmus. Nebo dyteismus přinejmenším. I když se to filosofickými kotrmelci všelijak zastírá...

  Bůh se nerozmnožuje, nedělí, neklonuje, nemá rodinku Bohů...

K tomu ostatnímu se vyjádřím zvlášť .

"položil sis už někdy otázku, PROČ se apoštolové úzkostlivě vyhýbali pojmenovat Pána Ježíše "Ty jsi Bůh", nebo "On je Bůh"  ?"

- apoštolové se ničemu takovému nevyhýbali, proto mohli napsat např.:

"On je ten pravý Bůh a věčný život"

"to Slovo bylo Bůh, a to Slovo se stalo tělem"

"Pán můj a Bůh můj"

"jednorozený Bůh v lůně Otcově"

- a hlavně kopírovali způsoby prohlášení za Boha od samotného Ježíše, blbečku nechápající:

"já a Otec jedno jsme"

"dříve nežli Abrahjam byl učiněn JÁ JSEM"

"Já jsem Pravda"

"Já jsem Život"

a tak podobně.

Což lidé omezeného a ještě navíc zatvrzelého intelektu jako ty nechápou, protože ani nechtějí. ;-)

To ovšem napsal ap. Jan o JEDINÉM PRAVÉM BOHU, hlupáčku :-))

J 17:3:   A to je ten věčný život - aby poznali tebe, jediného pravého Boha, a toho, jehož jsi poslal, Ježíše Krista.

A nejsou 2 jediní praví Bohové, moulinečko :-)

A ani ap. Jan si neprotiřečil, ani Ježíš si neprotiřečil a nelhal :-)

No a Karkulka zůstala u babičky do večera a pak se vrátila pěkně po cestičce domů ke své mamince a tatínkovi. Žádný zlý vlk už po lese naštěstí nepobíhal. A už nikdy nesešla z cesty, když šla lesem sama na návštěvu k babičce, přesně jak slíbila odvážnému myslivci.

..."Také zplození Ježíše za syna vztahuje k okamžiku Jeho vzkříšení:"...

Toto jsou, Josefe, krátkozraké úvahy, naprosto scestné.

Pán Ježíš přece už jako chlapec hovořil o svém Otci v nebi. Vždyť byl počat nadpřirozeným způsobem mocí Ducha svatého!

Sám nebeský Otec vydal veřejně svědectví o Ježíši, že je jeho Synem při jeho křtu v Jordánu.

To ale neznamená, že Ježíš není Božím Synem už od svého početí!

Ty se tímto přikláníš vlastně k mylné herezi adopcianismu.

(L 3,21 ...)

Stalo se, když byl křtěn všechen lid, a když i Ježíš byl pokřtěn a modlil se, že se otevřelo nebe a sestoupil na něho Duch Svatý v tělesné podobě jako holubice a z nebe zazněl hlas: „Ty jsi ten můj Syn, Milovaný, v tobě jsem nalezl zalíbení. “ 

ty výtky bys měl směřovat na apoštola Pavla :-)    Resp. na Ducha svatého, který Pavla k napsání těchto veršů vedl.    Přečti si ta slova ještě jednou.

Že Pán Ježíš už jako chlapec hovořil o svém Otci v nebi by mělo znamenat co ?

Marie a Josef Ho přece uváděli do známosti Boha, Otce v nebi.

To jsme i my jako malé děti byli rodiči vedeni k poznávání Boha, učili se modlit k Němu, modlili jsme se "Otče náš,.."

Ano, Pán Ježíš byl počat nadpřirozeným způsobem, tím, že Duch svatý zastínil Marii. To nikdo z nás, samozřejmě.

Možná je rozdíl v tom být Božím synem - jaksi potenciálně, latentně, a být ustanoven Božím synem v moci.  Nevím.

Ale tak to ap. Pavel píše :  "byl vzkříšením z mrtvých ustanoven za Syna Božího v moci"

     Proč to tak píše, to je otázka na ap. Pavla. A na Boha, autora Písma.

..."byl vzkříšením z mrtvých ustanoven za Syna Božího v moci..."...

Apoštol zde říká jinými slovy to samé, co Pán Ježíš:

(Mt 28,18)

Byla mi dána veškerá moc na nebi i na zemi....

Říká to jako člověk - Ježíš - po ukončení svého mesiášského úkolu. To je neslýchaná novota: člověk ve svém lidství vládne celému nebi i zemi!

To ale nijak nevylučuje, že Ježíš před svým početím nevládl spolu s Otcem v Duchu svatém také celému nebi i zemi!  Jenže nyní je božství a lidství Ježíšovo neoddělitelně spojeno v jednu osobu. Proto v nebi vládne Ježíš - stále Bůh, který je ale také člověkem.

 Prostě: Ježíš Kristus je původem z nebe, nikoli ze země. On sestoupil z nebe a stal se člověkem. Sestoupil jako už existující - nikoli jako nějaký  "plán", "záměrů.

/ Ježíš před svým početím nevládl spolu s Otcem v Duchu svatém také celému nebi i zemi! /

Nevládl.

Ježíši byla dána moc až byl ustanoven za Syna Božího v moci.

A dokonce v listu Židům píše, že mu ještě nebylo všechno poddáno, nebo že to nevidíme..

    "5 Bůh nepodřídil andělům budoucí svět, o kterém mluvíme. 6 Kdosi někde slavnostně dosvědčil: ‚Co je člověk (je zde řeč o Ježíši), že na něj pamatuješ, nebo syn člověka, že jej navštěvuješ? 7 Nakrátko jsi ho postavil níže než anděly, slávou a ctí jsi ho ověnčil a ustanovil jsi ho nad dílem svých rukou. 8 Všechno jsi poddal pod jeho nohy.‘ Tím tedy, že mu poddal všechno, neponechal nic, co by mu nebylo poddáno. Nyní (cca  40 - 50 let po vzkříšení)  však ještě nevidíme, že je mu všechno poddáno. 9 Avšak toho, který byl nakrátko postaven níže než andělé, Ježíše, vidíme pro utrpení smrti ověnčeného slávou a ctí; tak z milosti Boží za každého okusil smrti. 10 Slušelo se totiž na toho, pro něhož je všechno a skrze něhož je všechno, když mnoho synů přivedl do slávy, aby skrze utrpení učinil dokonalým původce jejich záchrany. 11 Neboť ten, který posvěcuje, i ti, kdo jsou posvěcováni, jsou všichni z jednoho. (to je biblický homoúsios, ne jak vymysleli v Nicei 325 AD).  Z toho důvodu se nestydí nazývat je bratry, 12 když říká: ‚ Budu zvěstovat tvé jméno svým bratřím, uprostřed shromáždění tě budu opěvovat.

Ježíš Kristus je původem z nebe - to znamená od Boha.  Z Božího záměru, z Božího plánu a předzvědění.  Bohem povolán k úkolu a postavení Pána a Mesiáše.

  Ani, ti, kteří patří Ježíši, nejsou z toho světa - jsou z nebe.

   

Ježíši v jeho lidství byla dána ta samá moc, kterou má Boží Syn od věčnosti (Slovo, které bylo u Boha, Slovo, které bylo Bůh).

Protože božství a lidství Ježíše jsou už navěky nerozdělitelně propojeny.

..." protože nejsou ze světa, jako já nejsem ze světa."...

Každý, kdo se stane Ježíšovým učedníkem (dneska skrze křest (Mt 28,19), získává po Kristu jeho nebeské občanství. Proto už není ze světa.

Mikime, každý jsme tu sám za sebe - my katolíci nejsme žádné "bratrstvo kočičí pracky!"

Já si nemá co dělat s někým pořádky. 

Tolstoje si cením za vždycky věrně a správně vyznanou katolickou víru. Zřejmě u tebe poznal rychleji než já, žeje ztrátou času ti něco vysvětlovat.

Ty patříš také mezi ty, co si neberou servítky a často býváš (docela nekřesťansky)  prostý jako hospodská deka.

Takže i když se musím sprostěji bránit celkově na Vás ř.katolíky jak si o Vás cokoliv přečtu fakt nemám :)

A to jsem ještě nezminil Borgy papeže nebo jak se to píše ti se k....li kde s kým viz seriál, který před nedávnem běžel na ČT.

 / 

Josefe, nelíbí se mi, když se tady mnozí mezi sebou častují osobními urážkami, které pak zaslepují zdravý rozumový úsudek a vzbuzují negativní emoce. To nepřispívá ke vzájemnému porozumění, ale spíš k nevraživosti, k nenávisti. Pak je zbytečné argumentovat.... /

Když mám být spravedlivý, Josefe,  argumentace Tolstoje je vždycky katolicky správná a velice kompetentní. Není tu nikoho jiného tak uceleně vzdělaného v katolické víře.

Uznávám ovšem, že i ta nejčistší pravda, pokud se člověku podá způsobem, který jej v jeho důstojnosti zahanbí či uráží, pak je pro toho člověka stejně naprosto nepřijatelná, nestravitelná.

To ti rozumím Stando, že s Tolstojem "souzníš" v katolickém trinitarismu :-)

Já ty argumenty a ten způsob myšlení dobře znám. Není to pro mne nic nového ani překvapivého. Vždyť jsem téměř celý dosavadní život byl v trinitárních společenstvích a poslouchal, i sám přemýšlel v těch trinitárních kolejích a klišé...

Ovšem došel jsem z četby Písma svatého, a také ze svého modlitebního života,  k přesvědčení a poznání, že Trinitární koncept Boha a vše co z něho vyplývá, je  hodně děravý a nesprávný koncept, založený na nadinterpretaci a dezinterpretaci několika málo biblických textů, a co je velmi zásadní - takový koncept Boha neměl ani Ježíš, ani Jeho apoštolové.

     Trinitární koncept a představa Boha je hodně pozdější. Formulován poprvé až v roce 381 AD na koncilu v Konstantinopoli. A doformulováván a domýšlen až v 5. a 6. století.

K tomu sem vkládám už asi 20 článků založených na konkrétních biblických pasážích, kde, abych byl spravedlivý,  nemáte k mým argumentům a konkrétním textům z Písma nic opravdu věcného a zásadního - zpravidla jen uhýbání od tématu, ignorance nebo opakování určitých klišé, častokrát zcela mimoběžně.

Josefe, možná je to také proto, že ty přistupuješ k víře a k Božím tajemstvím stejným způsobem  jako k vědě. Ale to nejde.

Zaráží tě, že apoštolové nikde neřekli, jak ty si představuješ, že měli říci: "Ježíš Kristus je Bůh."  (i když oni to řekli "svým východním způsobem vyjadřování" na mnoha místech v Písmu a my tě na to upozornili).

Pokusím se ti to nastínit příkladem:

(L 17,20 ...)

Neboť hle, Boží království je mezi vámi.“

(Ř 14,17)

Vždyť Boží království není pokrm a nápoj, nýbrž spravedlnost, pokoj a radost v Duchu Svatém.

Ta pravda o Pánu Ježíši, který jako Bůh sestoupil z nebe a stal se člověkem (a znovu se vrátil do nebe) se nepoznává intelektuálně (vědecky) - ta se žije zkušeností života, vírou - duchovním poznáním.

Pak začnou teprve věci dávat smysl:

(L 7,37 ...)

V poslední, velký den svátku Ježíš vstal a zvolal: „Žízní-li kdo, ať přijde ke mně a pije. Kdo věří ve mne, jak praví Písmo, řeky živé vody poplynou z jeho nitra! “ To řekl o Duchu, kterého měli přijmout ti, kteří v něho uvěřili; dosud totiž Duch svatý nebyl dán, protože Ježíš ještě nebyl oslaven.

(J 3,13)

Nikdo nevystoupil do nebe kromě toho, který sestoupil z nebe, Syna člověka, který je v nebi.

(J 8,23)

I říkal jim: „Vy jste zdola, já jsem shůry. Vy jste z tohoto světa, já nejsem z tohoto světa.

(J 8,58)

Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám, dřív než byl Abraham, já jsem.“

(J 14,9)

Kdo viděl mne, viděl Otce.

(J 17,3 ...)

A nyní ty, Otče, oslav mne u sebe tou slávou, kterou jsem u tebe měl, dříve než byl svět.“ 

(J 17,10)

... a všechno mé je tvé, a co je tvé, je mé ...

k těm veršům jsem se už víckrát vyjadřoval. Nemyslím, že má smysl to opakovat.

   Jen tyto jsou příkladem  několika veršů,   ze kterých se vyrobil  Trinitární koncept Boha pomocí nadinterpretace a dezinterpretace těchto veršů. A ještě spekulací, bych dodal.

   Ani jeden z těchto textů neříká nemluví o tom, že Ježíš je Bůh.

Proč jsi například Stando neřekl nic k článku   Přistoupili jste k...  ?

A k textu v něm:

    " Nepřistoupili jste přece k hmatatelné hoře, k hořícímu ohni, k mračnu, temnotě a vichřici, ....

   Žd 12:22:    

     Přistoupili jste ale k hoře Sion a k městu živého Boha - nebeskému Jeruzalému, k nespočetnému zástupu andělů, 

23 k slavnostnímu shromáždění, k církvi prvorozených, kteří jsou zapsáni v nebesích, K BOHU, soudci všech, k duchům spravedlivých, kteří došli cíle; 

24 K PROSTŘEDNÍKU NOVÉ SMLOUVY JEŽÍŠI a ke skropení krví, která mluví lépe než Ábelova. "

Máš nějaké odpovědi na otázky tam položené ?

   " K tomu otázka :

Tak, jak nám to mluví to slovo, anebo jinak ?  "

To je jeden ze stovek  textů Písma, který zřetelně vyvrací  Trinitární představy Boha.

Písmo těžko vyvrací Trojici, když ji jasně zjevuje Ježíš: "ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého" - tři rovné osoby jediného Boha. ;-) Nebo jsi snad Bůh, že jsi nad Písmo? Nebo dokonce NadBůh, že jdeš i nad Boha? ;-)

..."K BOHU, soudci všech, ..."...

Ahoj Josefe.

Přece oba dobře víme, že to Pán Ježíš bude soudit všechny. Zbytek by jsi si i jenom z tohoto mohl domyslet. Kdyby jsi chtěl ...

Bůh je jenom jeden - a Bůh je Duch:  Nebeský Otec ve spojení s nebeským Synem v Duchu svatém. Bůh se nedá  rozkrájet ne tři různé díly

Ale necháme toho, je to zbytečné.

 A já bych se nechtěl ocitnout mezi těmi, kteří nevidí dobro u jinak věřících lidí.

problém je v tom, že trinitární koncepce Boha stojí na DOMÝŠLENÍ...   Bez domýšlení se sesype raz dva..

Samozřejmě, že se Bůh nedá rozkrájet na 3 různé díly.  Protože Bůh je jen jeden - Otec.  Jedna nedělitelná bytost či entita.  ECHAD hebrejsky.

Ježíš je prostředník mezi Bohem a lidmi.  

    To slovo z Židům 12, a nejen to slovo, tuto pravdu nám podává zcela výrazně a jednoznačně.

  1Tm 2:5:    Je totiž jeden Bůh, jeden je také prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, 6 který dal sám sebe jako výkupné za všechny, jako svědectví ve svůj čas. 7 K tomu jsem byl ustanoven hlasatelem a apoštolem — mluvím pravdu v Kristu, nelžu —, učitelem národů ve víře a v pravdě. 

A tuto pravdu také apoštol Pavel hlásá.   A píše v ep. Židům, že jsme přistoupili k hoře Siónu, k nebeskému Jeruzalému, a to k

  1)    Bohu

  2)    prostředníku mezi Bohem a lidmi, člověku Kristu Ježíši

" 22 Ale přistoupili jste k hoře Siónu a k městu živého Boha, nebeskému Jeruzalému, a k desetitisícům andělů, k slavnostnímu shromáždění 23 a k církvi prvorozených, kteří jsou zapsáni v nebesích, a k Bohu, soudci všech, a k duchům spravedlivých, kteří jsou učiněni dokonalými, 24 a k prostředníku nové smlouvy Ježíšovi, a ke krvi pokropení, která mluví lépe než Ábel. "

A co jinak, nevyplavilo tě ?

Přesně tak, Bůh se nedá rozkrájet na různé díly, proto je jeden: jeden svojí podstatou, svojí přřirozeností, kterou mají všechny tři osoby, které zjevil Ježíš, společné: mají jednu přirozenost, jednu vůli, jedno moc, jednu činnost, jednu vševědoucnost a také jednu lásku. Proto ti tři JEDNO JSOU neboli tři osoby jsou jeden jediný a nerozdělitelný Bůh. V Bohu se tato přirozenost nerozděluje na tři díly ale sdílí v jednotě, protože je jedna jediná, sdílená v lásce. ;-)

Ježíš je prostředník mezi Bohem a lidmi, protože je i Bůh i člověk. Jinak by nemohl být prostředník obou ve své osobě, ale bez vtělení by byl jen Pánem a en bratren, a bez Božství by byl obyčejným člověkem, který nemůže dosáhnout k Bohu, protože by nebyl ten, který "sestoupil shora", ale narozený POIZE z ženy, "zdola". On však je narozený z Boha před věky (proto JEDNO-ROZENÝ = JEDNOHO RODU) a také z ženy v čase ("až se naplnil čas" - "Slovo se stalo tělem"). ;-)

A proto apoštol Pavel hlásá:

"v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky.
 On, odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty, nese všecko svým mocným slovem. Když dokonal očištění od hříchů, usedl po pravici Božího majestátu na výsostech
 a stal se o to vznešenějším než andělé, oč je převyšuje jménem, které mu bylo dáno.
 Komu kdy z andělů Bůh řekl: 'Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil!' A jinde se praví: 'Já mu budu Otcem a on mi bude Synem.'
 A když chce uvést Prvorozeného do světa, praví opět: 'Ať se mu pokloní všichni andělé Boží!'
 O andělích je řečeno: 'Jeho andělé jsou vanutí větru a jeho služebníci plápolající oheň.'
 O Synovi však: 'Tvůj trůn, BOŽE, je na věky věků a žezlo práva je žezlem tvého království,
 Miluješ spravedlnost a nenávidíš nepravost, proto pomazal tě, Bože, Bůh tvůj olejem radosti nad všechny tvé druhy.'
 A dále: 'Ty, Pane, jsi na počátku založil zemi, i nebesa jsou dílem tvých rukou."

- i apoštol Pavel tedy jasně vyznává, že SYN JE BŮH, protože:

- je výraz Otce

- skrze něho Otec stvořil vše

- nese vše svým mocným slovem jako Bůh

. klaní se mu všichni (a jen Bohu se má klanět, jak říká sám anděl: Zj 22,8-9)

- Syn j jasně nazýván Bůh

- Syn stvořil nebe i zemi, kterou jsou dílem jeho rukou

Tudíž i apoštolové, jak jim sdělil sám Pán, hlásali Syna jako Bohia, jak zapsali i do Písem NZ. ;-)

Ježíš Kristus je prostě "Pán můj a Bůh můj" - je to v jeho slovechm, je to v Písmu, je to ve víře křesťanů už od počátku. ;-)

;-)

    

V první kapitole knihy Medvídek Pú Milne předkládá vysvětlení, proč je Medvídek Pú obvykle nazýván jednoduše „Pú“: „Ale jeho paže byly tak strnulé, že zůstaly celý týden vzpažené, a když si mu nějaká včela sedla na nos, musel ji odfouknout.“

edvídek Pú (v originále Winnie-the-Pooh) je hlavní postava – personifikovaný medvídek v dětské knize, kterou napsal Alan Alexander Milne. Jde o jednoho z nejznámějších hrdinů dětské literatury 20. století, který je milován dětmi po celém světě.

První povídka o Púovi se jmenovala Wrong Sort of Bees (Špatný druh včel) a objevila se v britských novinách London's Evening News 24. prosince 1925 (ilustroval J. H. Dowd). Dne 14. října 1926 vyšla ve Velké Británii první knížka o Púovi s názvem Medvídek Pú (Winnie-the-Pooh). Po velmi úspěšném prvním díle vyšel v roce 1928 druhý: Púovo zátiší (The House at Pooh Corner), a nakonec začaly být oba tituly vydávány společně (jako dvě části knihy). A. A. Milne napsal kromě Púa také dvě knihy s říkankami pro svého syna Chrise (When We Were Very Young, Now We Are Six), které byly v originále vydány v r. 1924 a 1927. Všechny čtyři Milneovy knihy ilustroval E. H. Shepard. Ačkoli Shepard ilustroval Milneovy knihy vydané v Anglii britským nakladatelstvím Methuen Publishing Ltd a ve Spojených státech vydavatelstvím E. P. Dutton, raději chtěl být znám jako karikaturista londýnského Punch Magazine.

Knihy o slavném medvídkovi byly přeloženy do více než 50 jazyků.[1] Kniha byla později také filmově ztvárněna Waltem Disneyem. Narozeniny slaví 18. ledna podle data narození jeho autora.[2]
Vznik knihy
Původní kniha
Mladá Winnie v roce 1914 (s prvním majitelem, poručíkem Harrym Colebournem (1887–1947) z kanadského jízdního regimentu)

Milne pojmenoval postavu Medvídka Pú (Winnie the Pooh) podle hračky – plyšového medvídka svého syna Christophera Robina Milneho, který je v Púovi hlavní postavou, Kryštůfkem Robinem. Pú byl původně jen obyčejným plyšovým medvídkem, kterého v roce 1921 daroval spisovatel Milne svému synovi Christopherovi jako dárek k jeho prvním narozeninám. O tři roky později, v roce 1924, A. Milne poprvé navštívil londýnskou ZOO se svým čtyřletým synem, který si tam velmi zamiloval medvědici Winnipeg. Medvědice, nazývaná Winnie, je známa jako laskavý medvěd, který nikdy nikoho nenapadl a který byl velmi oblíbený pro svou hravost. Mírumilovnost samičky baribala dokazuje i fotografie (k vidění např. na anglické wikipedii), na níž malý Christopher Milne medvědici hladí.

Christopher Milne pojmenoval svého plyšového medvídka po medvědici Winnipeg (Winnie) a po labuti „Pú“ (Pooh), kterou potkali na prázdninách: Winnie the Pooh. Když začal A. A. Milne sepisovat příběhy, které vyprávěl svému synovi, inspiroval se pro jména postav v knize hračkami svého syna. Sova (Owl) a Králíček (Rabbit) za svůj vznik vděčí pravděpodobně opravdovým zvířátkům žijícím nedaleko Milneova domu.

Christopherova hračka medvídka je nyní vystavena v Donnell Library Center (Donnellova kni*****) Central Children's Room v New Yorku.

Milneův domov v Ashdownském lese v Sussexu v jižní Anglii (v knize jako Stokorcový les) je hlavním místem, kde se odehrávají Púova dobrodružství. Jméno fiktivního Stokorcového lesa (Hundred Acre Wood) je podobné Pětisetkorcovému lesu (Five Hundred Acre Wood), který leží vně lesa Ashdown a zahrnuje v sobě místa zmíněná v knize, jako Začarované Místo.

V první kapitole knihy Medvídek Pú Milne předkládá vysvětlení, proč je Medvídek Pú obvykle nazýván jednoduše „Pú“: „Ale jeho paže byly tak strnulé, že zůstaly celý týden vzpažené, a když si mu nějaká včela sedla na nos, musel ji odfouknout.“

edvídek Pú (v originále Winnie-the-Pooh) je hlavní postava – personifikovaný medvídek v dětské knize, kterou napsal Alan Alexander Milne. Jde o jednoho z nejznámějších hrdinů dětské literatury 20. století, který je milován dětmi po celém světě.

První povídka o Púovi se jmenovala Wrong Sort of Bees (Špatný druh včel) a objevila se v britských novinách London's Evening News 24. prosince 1925 (ilustroval J. H. Dowd). Dne 14. října 1926 vyšla ve Velké Británii první knížka o Púovi s názvem Medvídek Pú (Winnie-the-Pooh). Po velmi úspěšném prvním díle vyšel v roce 1928 druhý: Púovo zátiší (The House at Pooh Corner), a nakonec začaly být oba tituly vydávány společně (jako dvě části knihy). A. A. Milne napsal kromě Púa také dvě knihy s říkankami pro svého syna Chrise (When We Were Very Young, Now We Are Six), které byly v originále vydány v r. 1924 a 1927. Všechny čtyři Milneovy knihy ilustroval E. H. Shepard. Ačkoli Shepard ilustroval Milneovy knihy vydané v Anglii britským nakladatelstvím Methuen Publishing Ltd a ve Spojených státech vydavatelstvím E. P. Dutton, raději chtěl být znám jako karikaturista londýnského Punch Magazine.

Knihy o slavném medvídkovi byly přeloženy do více než 50 jazyků.[1] Kniha byla později také filmově ztvárněna Waltem Disneyem. Narozeniny slaví 18. ledna podle data narození jeho autora.[2]
Vznik knihy
Původní kniha
Mladá Winnie v roce 1914 (s prvním majitelem, poručíkem Harrym Colebournem (1887–1947) z kanadského jízdního regimentu)

Milne pojmenoval postavu Medvídka Pú (Winnie the Pooh) podle hračky – plyšového medvídka svého syna Christophera Robina Milneho, který je v Púovi hlavní postavou, Kryštůfkem Robinem. Pú byl původně jen obyčejným plyšovým medvídkem, kterého v roce 1921 daroval spisovatel Milne svému synovi Christopherovi jako dárek k jeho prvním narozeninám. O tři roky později, v roce 1924, A. Milne poprvé navštívil londýnskou ZOO se svým čtyřletým synem, který si tam velmi zamiloval medvědici Winnipeg. Medvědice, nazývaná Winnie, je známa jako laskavý medvěd, který nikdy nikoho nenapadl a který byl velmi oblíbený pro svou hravost. Mírumilovnost samičky baribala dokazuje i fotografie (k vidění např. na anglické wikipedii), na níž malý Christopher Milne medvědici hladí.

Christopher Milne pojmenoval svého plyšového medvídka po medvědici Winnipeg (Winnie) a po labuti „Pú“ (Pooh), kterou potkali na prázdninách: Winnie the Pooh. Když začal A. A. Milne sepisovat příběhy, které vyprávěl svému synovi, inspiroval se pro jména postav v knize hračkami svého syna. Sova (Owl) a Králíček (Rabbit) za svůj vznik vděčí pravděpodobně opravdovým zvířátkům žijícím nedaleko Milneova domu.

Christopherova hračka medvídka je nyní vystavena v Donnell Library Center (Donnellova kni*****) Central Children's Room v New Yorku.

Milneův domov v Ashdownském lese v Sussexu v jižní Anglii (v knize jako Stokorcový les) je hlavním místem, kde se odehrávají Púova dobrodružství. Jméno fiktivního Stokorcového lesa (Hundred Acre Wood) je podobné Pětisetkorcovému lesu (Five Hundred Acre Wood), který leží vně lesa Ashdown a zahrnuje v sobě místa zmíněná v knize, jako Začarované Místo.

V první kapitole knihy Medvídek Pú Milne předkládá vysvětlení, proč je Medvídek Pú obvykle nazýván jednoduše „Pú“: „Ale jeho paže byly tak strnulé, že zůstaly celý týden vzpažené, a když si mu nějaká včela sedla na nos, musel ji odfouknout.“

edvídek Pú (v originále Winnie-the-Pooh) je hlavní postava – personifikovaný medvídek v dětské knize, kterou napsal Alan Alexander Milne. Jde o jednoho z nejznámějších hrdinů dětské literatury 20. století, který je milován dětmi po celém světě.

První povídka o Púovi se jmenovala Wrong Sort of Bees (Špatný druh včel) a objevila se v britských novinách London's Evening News 24. prosince 1925 (ilustroval J. H. Dowd). Dne 14. října 1926 vyšla ve Velké Británii první knížka o Púovi s názvem Medvídek Pú (Winnie-the-Pooh). Po velmi úspěšném prvním díle vyšel v roce 1928 druhý: Púovo zátiší (The House at Pooh Corner), a nakonec začaly být oba tituly vydávány společně (jako dvě části knihy). A. A. Milne napsal kromě Púa také dvě knihy s říkankami pro svého syna Chrise (When We Were Very Young, Now We Are Six), které byly v originále vydány v r. 1924 a 1927. Všechny čtyři Milneovy knihy ilustroval E. H. Shepard. Ačkoli Shepard ilustroval Milneovy knihy vydané v Anglii britským nakladatelstvím Methuen Publishing Ltd a ve Spojených státech vydavatelstvím E. P. Dutton, raději chtěl být znám jako karikaturista londýnského Punch Magazine.

Knihy o slavném medvídkovi byly přeloženy do více než 50 jazyků.[1] Kniha byla později také filmově ztvárněna Waltem Disneyem. Narozeniny slaví 18. ledna podle data narození jeho autora.[2]
Vznik knihy
Původní kniha
Mladá Winnie v roce 1914 (s prvním majitelem, poručíkem Harrym Colebournem (1887–1947) z kanadského jízdního regimentu)

Milne pojmenoval postavu Medvídka Pú (Winnie the Pooh) podle hračky – plyšového medvídka svého syna Christophera Robina Milneho, který je v Púovi hlavní postavou, Kryštůfkem Robinem. Pú byl původně jen obyčejným plyšovým medvídkem, kterého v roce 1921 daroval spisovatel Milne svému synovi Christopherovi jako dárek k jeho prvním narozeninám. O tři roky později, v roce 1924, A. Milne poprvé navštívil londýnskou ZOO se svým čtyřletým synem, který si tam velmi zamiloval medvědici Winnipeg. Medvědice, nazývaná Winnie, je známa jako laskavý medvěd, který nikdy nikoho nenapadl a který byl velmi oblíbený pro svou hravost. Mírumilovnost samičky baribala dokazuje i fotografie (k vidění např. na anglické wikipedii), na níž malý Christopher Milne medvědici hladí.

Christopher Milne pojmenoval svého plyšového medvídka po medvědici Winnipeg (Winnie) a po labuti „Pú“ (Pooh), kterou potkali na prázdninách: Winnie the Pooh. Když začal A. A. Milne sepisovat příběhy, které vyprávěl svému synovi, inspiroval se pro jména postav v knize hračkami svého syna. Sova (Owl) a Králíček (Rabbit) za svůj vznik vděčí pravděpodobně opravdovým zvířátkům žijícím nedaleko Milneova domu.

Christopherova hračka medvídka je nyní vystavena v Donnell Library Center (Donnellova kni*****) Central Children's Room v New Yorku.

Milneův domov v Ashdownském lese v Sussexu v jižní Anglii (v knize jako Stokorcový les) je hlavním místem, kde se odehrávají Púova dobrodružství. Jméno fiktivního Stokorcového lesa (Hundred Acre Wood) je podobné Pětisetkorcovému lesu (Five Hundred Acre Wood), který leží vně lesa Ashdown a zahrnuje v sobě místa zmíněná v knize, jako Začarované Místo.

V první kapitole knihy Medvídek Pú Milne předkládá vysvětlení, proč je Medvídek Pú obvykle nazýván jednoduše „Pú“: „Ale jeho paže byly tak strnulé, že zůstaly celý týden vzpažené, a když si mu nějaká včela sedla na nos, musel ji odfouknout.“

..."žalm mluví o lidském králi ..."...

Mikime, kdyby jsi se dovzdělal v Písmu, dozvěděl by jsi se, že pozice krále Izraelců byla coby zástupce Hospodina na zemi. Kdo se tedy klaněl před králem, klaněl se vlastně Hospodinu, kterého král zastupoval.

Proto ve Starém zákoně rozlišujeme mesianismus kněžský, mesianismus královský, mesianismus prorocký a mesianismus trpícího služebníka.

Pán Ježíš je nositelem všech těchto "mesianismů" (ve svém lidství je pomazán Duchem svatým - dokonce přímo počat z Ducha svatého!) a každý pokřtěný v jeho jméno si nese svůj díl této služby odvozené od Krista.

(1 Pt 2,9)

Ale vy jste rod vyvolený, královské kněžstvo, svatý národ, lid získaný, abyste hlásali chválu toho, který vás povolal z temnot ke svému podivuhodnému světlu

:-))

To se povedlo!

Židům 1:10

Na počátku jsi, Hospodine, položil základy země a nebesa jsou dílem tvých rukou. (NIV)

1. Tento verš je citován ze Starého zákona (Ž 102:25), kde se vztahoval na Jahveho, a autor listu Židům jej vyzvedává ze žalmů a aplikuje jej na Ježíše Krista. Předmět verše se mění z Jahve (Starý zákon) na Ježíše Krista (Nový zákon). Dává tedy smysl, že se přisuzovaná akce také mění. Mnoho starozákonních veršů svědčí o tom, že Bůh stvořil původní nebesa a zemi (Gn 1,1 atd.) Avšak jak Starý zákon, tak Nový zákon nám říkají, že po tomto, na kterém jsme nyní, budou nová nebesa a země. obývající. Ve skutečnosti budou ještě dva. Nejprve nebe a země milénia, 1000 let Kristus vládne zemi, která zanikne (Iz 65:17; Zjevení 20:1-10), a pak nebe a země ze Zjevení 21:1 a násl. existovat navždy. Kontext jasně ukazuje, že Židům 1:10 mluví o těchto budoucích nebesích a zemi. Pokud prostě pokračujeme ve čtení v Židům a pamatujeme si, že původní texty neměly žádné konce kapitol, Písmo nám říká: „Není to andělům, že podřídil budoucí svět, o kterém mluvíme“ (Židům 2:5 ). Tento verš je velmi jasný. Předmětem této části Písma není současná nebesa a země, ale budoucí nebesa a země. Čtenář si musí pamatovat, že slovo „počátek“ se nemusí vztahovat na absolutní počátek času, ale spíše na začátek něčeho, na co autor odkazuje (viz poznámka k Janovi 6:64). Když tento verš odkazuje na dílo Otce, jak je tomu ve Starém zákoně, vztahuje se na počátek celého nebe a země. Když se vztahuje na Syna, vztahuje se na počátek jeho díla, nikoli na počátek veškerého stvoření, jak objasňuje Žid 2:5.

2. Ačkoli se připisujeme výše uvedenému vysvětlení, řada teologů čte tento verš a vidí v něm odkaz na Otce, což je zřetelná možnost. Verš 10 začíná slovem „a“ v řeckém textu, takže verš 9 a 10 jsou spojeny. Protože verš 9 končí slovy: „Tvůj Bůh tě postavil [Krista] nad tvé společníky tím, že tě pomazal olejem radosti“, vidí tito teologové odkaz na „Pána“ na začátku verše 10 jako odkaz zpět na naposledy zmíněný Bůh, tedy Otec. Norton vysvětluje tento úhel pohledu:

Nyní naposledy zmíněný Bůh byl Kristův Bůh, který ho pomazal; a autor [knihy Židům], obraceje se k tomuto Bohu, propuká v oslavu jeho moci a zejména jeho neměnného trvání; na kterém přebývá, aby dokázal stabilitu Synova království...tj. ty [Bůh], který jsi mu slíbil takový trůn, jsi ten, kdo položil základy země. Zdá se tedy, že jde o prohlášení o Boží neměnnosti, které zde bylo učiněno, abychom se ujistili o trvanlivosti Kristova království, o kterém již bylo zmíněno; a to spíše proto, že tato pasáž byla původně použita ke stejnému účelu ve 102. žalmu, viz. [Autor používá KJV] K vyvození tohoto závěru: „Děti tvých služebníků budou pokračovat a jejich semeno bude ustaveno před tebou. Podobným způsobem zde dokazuje, že Synův trůn by měl být ustaven navždy a navždy stejným argumentem, totiž Boží neměnností. [1]

Teologové, jako je Norton, říkají, že jak je tento verš použit ve Starém zákoně, ukazuje, že neměnný Bůh může skutečně splnit své zaslíbení, a vidí, že je přesně stejným způsobem používán v Židům: protože Bůh stvořil nebesa a zemi, a protože nepomine, je způsobilý slíbit svému Synu věčné království.

"Trinitární koncept a představa Boha je hodně pozdější. Formulován poprvé až v roce 381 AD na koncilu v Konstantinopoli. A doformulováván a domýšlen až v 5. a 6. století."

:-))

/  "ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého"  /

Já nevyvozuju, já konstatuju, co konstatuje Pán a co ty ve své nadutosti popíráš jako nadPán. ;-)

A mě neúkoluj, nulo. Nemáš na to. ;-)

Nejdřiv studuj fakta a pak něco říkej. Ale pokud nic nevíš tak raději drž hubu.

Každej Žid a každej, kdo umí hebrejsky ví, že oslovení B-že je hebrejsky e-lohej, a e-lohecha je b-h tvůj.

Nicméně, Váš argument z vadného překladu hebrejského je mizerný. Tady nejde o něčí přesvědčení, ale o to, co je psáno. A Vy si můžete docela jednoduše ověřit, že co jsem napsal, je pravda.

Taky si může ověřit a mám za to, že moc dobře to víte, že kdokoli jiný v jiném náboženství považovaný za b-ha či sebe za b-ha prohlašující, je křesťany odmítán stejným metrem, jakým my odmítáme vašeho Ješu.

A taky si lehce ověříte, že zbožštění člověka vždy patřilo k pohanství. A také termín bohočlověk či b-h v lidském těle sestoupivší, pochází z kultů pohanství.

Nic jsem nenapsal bez argumentu a nelogicky. Můžete mi reagovat emotivně, ok, ale nic to na věci nezmění. Vaše reakce pouze poukazuje na Vaši argumentační nouzi a emoční úzkost. Chápu to. Ale nic to nemění na tom, že argumentujeme toliko emocemi.

Váš judaismus nemá s bohoslužbou stanovenou Hospodinem vůbec nic společného!

Vychází ze Staré smlouvy smlouva Nová - anebo rabínský judaismus? [notabene.granosalis.cz]

A teď mě hned běžte udat do synagogy za antisemitský komentář!

ecr

tak,tak... ide o celosvetové spiknutí proti unitárom... všetci prekladatelia sveta ktorí prekladajú z gréčtiny sa dohodli že budú zavádzať aby pomýlili kresťanov...

prekladatelia v čechách, na Slovensku v Maďarsku v Polsku v Rusku v Austrálii v Tanzánii v Malajzii Japonsku... proste všetci ,,úmyslně zavádějí,, a k tomu treba dodať že zem je placka, američania nahrali let na Mesiac v štúdiu a Elvis žije...

Křesťané nežijí v žádné "pohanské kultuře myšlení", ale žijí ve své originální jedinečné kultuře myšlení křesťanského "novočtení Písma" ve světle učení a událostí  ze života Ježíše z Nazareta.

Ježíš je naplněním všech proroctví Starého zákona.

Ježíš ve svém lidství (kdyby nebyl člověkem, nemohl by být Mesiášem) a přesto Ježíš podle svého původu je z nebe (jednorozený Syn nebeského Otce), nikoli ze země. Tedy Syn je stejně jako Otec jeden jediný Bůh - Bůh vnitřně vztahový, Bůh jako společenství, nikoli jako egoista.

A čím lépe kdo zná Starý zákon, tím jasněji je mu právě toto jasné.....

Kdyby byl skutečný Bůh pouze v jedné osobě, tvor vstupující s ním do vztahu, by mu přidával novou kvalitu (vztahovost), kterou jednoosobový bůh v sobě logicky mít nemůže. Tím by už nebyl dokonalým Bohem, ale bohem, závislým na tvorech.

:-))  Zase jen dezinterpretace a domýšlenky :-))

Nebesa i země JSOU DÍLEM ČÍCH RUKOU  ???      :-))

Zj 4:9:   A kdykoli ty živé bytosti vzdají slávu a čest a díky Sedícímu na trůnu, Žijícímu na věky věků, 10 padne těch čtyřiadvacet starších před Sedícím na trůnu a pokloní se Žijícímu na věky věků; pak hodí své věnce vítězů před trůn a říkají: 11 „Hoden jsi, Pane a Bože náš, Svatý, přijmout slávu a úctu i moc, neboť TY JSI STVOŘIL VŠECHNY VĚCI, z tvé vůle existovaly a byly stvořeny.“

Mk 13:19:   Neboť v oněch dnech bude takové soužení, jaké nenastalo od počátku stvoření, které stvořil Bůh, až do dneška a nikdy již nenastane.

Přesně tak, Syn Boží Ježíš Kristus  je JHVH:

" O Synovi však: ... 'Ty, Pane, jsi na počátku založil zemi, i nebesa jsou dílem tvých rukou.""

;-)

Kdyby byl skutečný Bůh pouze v jedné osobě, tvor vstupující s ním do vztahu, by mu přidával novou kvalitu (vztahovost), kterou jednoosobový bůh v sobě logicky mít nemůže. Tím by už nebyl dokonalým Bohem, ale byl by nedokonalým bohem, závislým na tvorech.

Nebyl by to už Bůh.