Grano Salis - Evoluční teorie - věda nebo náboženství? III.

poslal anonym

Evoluční teorie - věda nebo náboženství? III. 3. Shrnutí a filozofické důsledky Pokusme se nyní o určité shrnutí a závěry. Historik Jan Křen řekl toto: "Prosazovat něco nového není nikdy snadné, v Čechách dvojnásob, a trojnásob v oborech, kolem nichž jsou zabudovány účinné brzdící mechanismy". Konkrétně měl na mysli česko-německé vztahy, jeho výrok ale můžeme velice dobře použít i na situaci kolem evoluční teorie. Ta je nám předkládána jako jedině možné vědecké vysvětlení přírody, kde jiný názor nepřipadá v úvahu. Asi ve smyslu slov jednoho teoretika evoluce: "O této teorii se dá pochybovat právě tak málo, jako že Země obíhá okolo Slunce". Skutečnost je ale taková, že k evoluci dnes mnoho vědců vznáší zásadní výhrady. K těm, které jsme již zmínili, bych uvedl ještě dva další.

První z nich je prof. Bruno Vollmert, ředitel Ústavu polymérů univerzity v Karlsruhe, který se k této otázce vyslovuje z hlediska makromolekulární chemie. Ten říká: "Všeobecně rozšířené úvahy o chemické evoluci, která měla předcházet evoluci biologickou, postrádají jakékoliv vědecké opodstatnění". V roce 1985 vyšla v Německu jeho kniha, která se jmenuje "Molekula a život". Její podtitul zní: "O makromolekulárním původu života a druhů: Co Darwin nemohl vědět a co darwinisté vědět nechtějí." Autor v ní ukazuje, že molekula DNA - jako biologický základ života - je makromolekulární sloučenina přesně známého druhu, že zákonitosti, podle kterých vzniká, jsou naprosto přesně známy, a že výsledek není s konceptem evoluce v žádném souladu. A že ten, kdo tvrdí něco jiného, jen prozrazuje, že o makromolekulární podstatě věci nemá ani ponětí. Své závěry formuluje prof. Vollmert do dvou bodů, které jsou velice kategorické:
1. Protože nejsou dány makromolekulární předpoklady, je dnes vládnoucí neodarwinismus jako přírodovědecká hypotéza neudržitelný.
2. Vznik života a druhů je v rámci exaktních přírodních věd neřešitelný problém. K závěrům podobného druhu dochází v knize "Evoluce - teorie v krizi" (Londýn 1985) rovněž molekulární biolog Dr. Denton.

Ukazuje v ní, že objevy molekulární biologie ani zdaleka nepotvrzují darwinistická tvrzení, ale naopak, vrhají stále větší pochybnosti na korektnost celé teorie. Tak např. klasické evoluční schéma předpokládá řadu "ryby --> obojživelníci --> plazi --> savci". Na molekulární úrovni však pro takový názor není ani stopa podkladu, ale naopak, na fundamentální molekulární rovině se jednotlivé druhy živých organismů jeví jako "jedinečné, izolované a nespojené přechodnými formami". "Příroda zde potvrzuje tentýž neevoluční obraz", říká Dr. Denton, "o kterém byli už dávno přesvědčeni velcí biologové 19.století." A uzavírá: "Není pochybností, že kdyby molekulární důkazy byly k dispozici o jedno století dříve, idea organické evoluce by nikdy nemohla být přijata". Stoupenci evoluce však přesto spoléhají na nějakou dosud neznámou přírodní zákonitost, kterou by se vše dalo vysvětlit. Ve dvacátých letech to byla teorie tzv. koarcevátů známého sovětského biochemika Oparina, později to byly populární pokusy s elektrickým výbojem Američana Millera či teorie hypercyklů německého chemika Manfreda Eigena atd. V základě jejich uvažování je asi toto: živá příroda zde přece je, a proto se vyvinout nějak prostě musela. Je to způsob myšlení, který můžeme výstižně ilustrovat slovy biochemika Ernesta Kahana: "Je absurdní a absolutně nesmyslné věřit, že živá buňka vznikla sama od sebe; avšak věřím tomu přece, protože jinak si to neumím představit." Tento výrok nám jasně ukazuje, že v jádru tohoto postoje jsou důvody, které s přesným vědeckým myšlením nemají mnoho společného. Jde vlastně o určitý druh "víry", znamená to spoléhání na něco, o čem není známo, zda to vůbec existuje. Stojí za připomenutí, že těmito postoji se evoluční biologie vlastně vrací do Pasteurovy doby. Ten v roce 1862 důmyslnými experimenty vyvrátil teorii samoplození a dokázal, že život vzniká jen ze života, tedy tam, kde jsou už přítomny jeho zárodky. Tento důkaz platí od té doby za jednu z nejlépe prokázaných skutečností vědy a postulát o samovolném vzniku života se s ním dostává do zásadního rozporu. Pro dokreslení můžeme ještě dodat, že východisko z této svízelné situace hledají někteří vědci v konceptu tzv. panspermie, který říká, že život nemá původ na naší zemi, ale pochází ze vzdálených končin vesmíru. V moderní době použil tuto ideu poprvé začátkem 20.stol. slavný švédský chemik Svante Arrhenius, její současná podoba - řízená panspermie - předpokládá, že zárodky života byly na naši Zemi záměrně dopraveny nějakou mimozemskou civilizací. Je to čirá fantazie bez jakéhokoli podkladu, která vychází z toho, že na naší Zemi prostě nebyly vhodné podmínky ani dostatek času k tomu, aby zde evoluce v plném rozsahu mohla proběhnout. To je také důvod, že tento koncept je přes svoji fantastičnost zastáván řadou vědců světového jména jako vážně míněná vědecká hypotéza. Patří mezi ně např. známý britský biochemik Francis Crick, jeden z objevitelů genetického kódu, a někteří další. Je samozřejmě možné věřit v evoluci, je samozřejmě možné věřit v panspermii, ale to znamená být slepý pro zjevnou skutečnost, že živá příroda má povahu složitě konstruovaného díla, za kterým stojí nějaký původce. Dr. Behe ve své knize "Darwinova černá skříňka" používá pro tuto absurdní situaci následujícího příkladu: Představme si halu, ve které leží rozdrcené lidské tělo. Kolem se plíží tucet detektivů s lupou a zkoumají podlahu ve snaze najít nějakou stopu po pachateli. Vedle těla mrtvého stojí velký šedý slon, ale tomu detektivové nevěnují ani tu nejmenší pozornost. Opatrně se nohám slona vyhýbají, nikdy na něj ani nepohlédnou a nakonec znechuceně odcházejí, protože žádné stopy nenašli. Ale utěšují se: My toho svého člověka jednou stejně dostaneme! A Dr. Behe uzavírá: "V místnosti plné vědců, kteří bádají nad vznikem života, je slon, který je označen štítkem "plánovitá činnost"... Každého, kdo se necítí povinen omezit své bádání pouze na nenaplánované příčiny, ihned napadne, že biochemické systémy byly naplánovány. Konstruktér věděl, jak budou systémy po dokončení vypadat, a začal je sestavovat. Život na Zemi je ve své nejzákladnější podobě výsledkem důmyslné, inteligentní činnosti". Když to shrneme, tak je zřejmé, že evoluční teorie není ani zdaleka tak jednoznačným konceptem, jak to obvykle slyšíme. Naopak, skutečnost 150 let od Darwinova vystoupení je taková, že žádná exaktní teorie vzniku a rozvoje života neexistuje a že princip přírodního výběru je jen zajímavá, ale neověřená hypotéza. To nás vede k všeobecnému závěru, že v biologii je nutno rozlišovat mezi dvěma oblastmi: mezi linií exaktní vědy a linií evolučních hypotéz. Evoluční teorie Současná biologie Hypotéza Exaktní teorie Přirozený výběr ? Ideologie - "víra" Poznání - věda VÝVOJ ŽIVOTA DĚJINY ŽIVOTA Živá příroda se i dnes jeví jako diskontinuální a darwinistická gradualistická filozofie jako naprosto chybná. V globálním časovém měřítku se tak nedá mluvit o vývoji, nýbrž jedině o dějinách života. Omyl Darwinovy koncepce spočívá v tom, že z faktu, že určitý stupeň změn je možný, vyvodil mylný závěr, že je možný stupeň jakýkoli, aniž pro to předložil exaktní důkazy. Přes odpor celé řady autorit jeho doby se však tento závěr postupně prosadil a ve vědeckém světě i v široké veřejnosti setkal s téměř všeobecným souhlasem. V důsledku masivní propagace evolučních myšlenek dnes téměř každý věří, že složitě strukturovaný vesmír vznikl samovolně z počátečního chaosu a že vše živé, včetně nás samotných, je zde zásluhou slepých, neosobních sil přírody. Výsledkem je, že evoluční názor se konstituoval jako dogma takové účinnosti, že si toho mnoho biologů není ani vědomo. Wolfgang Smith, profesor matematiky a fyziky na univerzitě v Oregonu, to vyjadřuje těmito slovy: "Říká se nám, a to velice často, že tato doktrína je založena na důkazech. Ale kardinální otázka, v čem přesně tyto důkazy spočívají, zůstává skryta v temnotách. V konečném pohledu se evolucionismus jeví jako metafyzická doktrína oděná do vědeckého hávu". Podobně to charakterizuje v knize "Evoluce - teorie v krizi" již zmiňovaný Dr. Denton: "Dalo by se očekávat, že teorie tak kardinálního významu, teorie, která doslova změnila svět, bude něčím více než metafyzikou, něčím více než mýtem. V konečném hodnocení však Darwinova teorie evoluce není ničím více ani méně, než velkým kosmologickým mýtem 20.století". Darwinův model je prostě chybným výkladem skutečnosti. Můžeme tomuto výkladu věřit, ale nemůžeme tvrdit, že je to výklad vědecký. To bylo smyslem této přednášky: ukázat, v čem spočívají důvody pro názor, že základní tvrzení evoluční teorie mají povahu ideologickou a nikoli vědeckou. Na druhé straně, právě tak oprávněně můžeme věřit, že za tímto světem "něco je", vycházet z víry v Boha a přijímat koncept stvoření. Není přece bez významu pro každého z nás, jaký řídící princip za svým životem spatřujeme: 1. Na jedné straně je to náhoda nebo nějaká slepá přírodní zákonitost. Potom je náš život jen nepatrnou epizodou vesmírného dění a naší existenci pak nelze připisovat žádný hlubší smysl. Člověk je jen nejvyšší formou existence hmoty a jedině sám sobě je základní normou a autoritou.
2. Druhou možností je to, že za přírodou, a tedy i za naším životem, stojí něco, co nás přesahuje. Potom má naše existence ten nejhlubší možný smysl a základním lidským postojem je přijímání norem, které jsou nad námi a uznávání této vyšší autority, kterou můžeme označit i slovem Bůh. Mne osobně teorie evoluce neuspokojuje ani v rovině vědy (tedy jako pokus o výklad živé přírody), ani v rovině existenciální, když si kladu základní otázky o počátku, smyslu a cíli svého života. Zhuštěně můžeme říci, že podstata evoluční teorie spočívá ve víře, že se částice samovolně vyvinuly v člověka, a je tak součástí materialistického chápání světa. Náš poslední obrázek je symbolický. Je tam něco z krásy podzimní přírody a je tam také cesta. Věda je prostředkem poznávání tohoto světa. Avšak interpretace tohoto poznání do toho, čemu říkáme světonázor či životní orientace, může mít řadu podob. Kterým směrem se obrátíme, kterou cestou půjdeme, je věcí našeho osobního rozhodnutí. V tom spočívá svoboda i zodpovědnost každého z nás. Zpět Ing. Josef Potoček
josef.potocek@mmhk.cz

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace