Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Byl člověk opravdu stvořený šestého dne?
Znovu musím podotknout, že tato úvaha není víc než zamyšlení samotného autora nad biblickými otázkami. Otázka z nadpisu se týká také tebe, milý příteli, věříš tomu, že byl člověk stvořený šestého dne? Vždycky, když si čtu v Bibli zprávu o stvoření člověka, tak se mi tato zpráva zdá nějak podivná až rozporuplná. Nevím jak jste na tom s přijetím věrohodnosti zprávy o stvoření člověka vy, ale já ji beru doslova. Ty jednotlivé dny chápu jako 24–hodinové dny. A tady začíná můj problém. Týká se první a druhé kapitoly knihy Genesis. Možná jste si toho také všimli vy, sestry a bratři, ale mezi první a druhou kapitolou Bible je určitý nesoulad ve stvořitelské zprávě. V první kapitole je psáno: ′I řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi.“ Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.′ Gn 1:26–27 V druhé kapitole stojí: „Toto je rodopis nebe a země, jak byly stvořeny. V den, kdy Hospodin Bůh učinil zemi a nebe, nebylo na zemi ještě žádné polní křovisko ani nevzcházela žádná polní bylina, neboť Hospodin Bůh nezavlažoval zemi deštěm, a nebylo člověka, který by zemi obdělával. Jen záplava vystupovala ze země a napájela celý zemský povrch. I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem.“ Gn 2:4–7 Biblický text o stvoření člověka samozřejmě v této druhé kapitole pokračuje. Já nevím, jak této zprávě rozumíš ty, milý čtenáři, ale já sám jsem dospěl k závěru, že stvoření člověka, zvláště stvoření člověka popisované v druhé kapitole knihy Genesis se nemohlo odehrát v šestém dni. Šestý den, který už jenom čekal na stvoření člověka, by měl podle mého soudu vypadat jinak, než jak je popisován v citovaném úryvku Bible. Šestý den by neměl být skoupý na vegetaci, ale měl by přetékat hojností rostlin, zvířat a čekat na „vrcholné Mistrovo dílo“, totiž čekat na stvoření člověka. Při čtení druhé kapitoly knihy Genesis jsem dospěl k podivuhodnému závěru, že člověk musel být stvořený třetího dne! Respektive stvoření člověka–muže muselo proběhnout dne třetího Gn 2:4–7, kdežto jeho žena byla stvořená dne šestého. Gn 2:22. Ale teď musím vysvětlit jak jsem k tomuto názoru dospěl a jaké důsledky to bude mít pro nás.

Tím nejzákladnějším argumentem pro mě i pro vás, sestry a bratři, je: „V den, kdy Hospodin Bůh učinil zemi a nebe, nebylo na zemi ještě žádné polní křovisko ani nevzcházela žádná polní bylina…“ Tato scenérie jistě nevypadá na bohatost vegetace dne šestého. Jisté je, pokud trváte na doslovných dnech stvořitelské zprávy, že je to některý ze sedmi dnů. Po zvážení všech alternativ tvrdím, že je to třetí den ve stvořitelské zprávě. A na důkaz mého stanoviska uvádím: „V den, kdy Hospodin Bůh učinil zemi a nebe…“ Gn 2:4 Teď se obracím na tebe, čtenáři těchto stránek, který den si myslíš, že by to mohl být? Já sám se na tuto otázku nyní pokusím odpovědět. Druhý den Pán Bůh stvořil klenbu, kterou posléze nazval nebem a třetího dne, Pán Bůh přikazuje vodám, aby se shromáždily na jedno místo, a tak se ukázala souš. Tuto souš posléze Bůh nazývá zemí. Gn 1:6–10 Třetího dne tedy Hospodin Bůh učinil zemi a nebe! Byl to třetí den, kdy byla zformována nebesa a země se stala obývatelnou. Tak nás alespoň informuje první kapitola knihy Genesis. A že i druhá kapitola knihy Genesis začíná třetího dne, nikoliv šestého, o tom se můžeme přesvědčit další větou: „nebylo na zemi ještě žádné polní křovisko ani nevzcházela žádná polní bylina…“ Tento biblický text je pro mě dalším argumentem, že se zde jedná o třetí den stvoření a nikoliv šestý den. Podle první kapitoly knihy Genesis byla flora stvořená třetího dne a začátek druhé kapitoly knihy Genesis naproti tomu tvrdí, že je země bez rostlin. Proto se domnívám, že počátek druhé kapitoly knihy Genesis je situován do třetího dne, ještě než Hospodin Bůh stvořil rostliny. Dle mého soudu by počátek lidského rodu mohl začít po okamžiku, kdy Bůh nazval souš zemí. Gn 1:10 A od tohoto okamžiku se také začíná odvíjet příběh stvoření člověka podle druhé kapitoly knihy Genesis. Abych se vyjádřil jasně, Gn 1:10 a Gn 2:4 je stejný časový okamžik, který je jenom popisován z jiné perspektivy. Mezi okamžikem, kdy Bůh nazval zemi a okamžikem, kdy začal tvořit rostliny, což je verš 1:10 a 1:11, je „vložený“ celý odstavec Gn 2:4–8 o stvoření člověka–muže. Potom už obě stvořitelské zprávy „jdou souběžně spolu“ v tomto pořadí – stvoření rostlin, zvířat, a také stvoření prvního lidského páru lidí. A neprotiřečím si, když tvrdím, že člověk–muž byl stvořený třetího dne a první lidský pár byl stvořený až šestého dne? To je fakt, se kterým se musím vyrovnat a nyní se na něj pokusím nalézt odpověď. Především musím zopakovat, že pro potvrzení stvoření člověka–muže třetího dne mne vedly i další fakta. Uveďme si alespoň některé z nich. Polní zvěř a ptactvo přichází k člověku, který musel být stvořený už dříve! Neuspokojuje mne argument, že celá druhá kapitola knihy Genesis je soustředěna na člověka, že to je jen určitý literární záměr pisatele. Ale co dělat se základním rozporem, který se tady tím pádem vynořil. Člověk–muž, který je stvořený třetího dne a první pár stvořený dne šestého. K zodpovězení této „záhady“ si musíme přečíst Gn 1:27 – „Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.“ Všimněte si dobře závěru tohoto verše – „jako muže a ženu je stvořil“ Hebrejsky se v této části Božího slova muž řekne záchar. Toto slovo je odvozené ze slovního kořene, které znamená pamatovat, vzpomínat atd. V souladu s celým výkladem této části Božího slova, bych toto hebrejské slovo záchar přeložil, jako ten který pamatoval. Ale můžete mi, moji čtenáři, objasnit na co by si asi tak měl právě stvořený muž pamatovat?! Nabízí se tady alternativa, s kterou přicházím já, že člověk si pamatoval už na to, co už viděl, co cítil, co slyšel a čeho se jeho ruce dotýkaly. Chci tím jasně naznačit, že člověk–muž tady existuje v okamžiku, kdy Hospodin Bůh říká: „utvořme člověka…“ Člověk stvořený jako muž a žena, tak jak je popisován první kapitolou, byl stvořený pro plnění své sociální úlohy ve stvořeném světě. O tom fyzickém, doslovném stvoření muže a ženy, se zase můžeme dočíst v druhé kapitole knihy Genesis. Pokud trváte, přátelé, na doslovných dnech stvoření světa. Tak mi dáte za pravdu, že mezi stvořením muže a ženy podle Gn 2, je jistá časová prodleva. Avšak na tuto prodlevu není v první kapitole brán zřetel. A tak je věcí výkladu, jestli se stvoření muže a ženy odehrálo v rámci jednoho dne, nebo v rámci tří dnů. A jak probíhalo chronologicky stvoření člověka podle první a druhé kapitoly knihy Genesis? Já jsem dospěl k tomuto závěru: Třetího dne Hospodin Bůh stvořil člověka, totiž muže, který se stává živým tvorem Gn 2:7. V šestém dni stvořil jeho ženu. Gn2:21–22 Ale snad v okamžik těsně před stvořením ženy, v okamžik kdy na člověka uvedl spánek říká Pán Bůh: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby…“ Gn 1:26 Pro další zdůvodnění o tom, že muž je stvořený třetího dne, uvádím tento argument. To hebrejské slovo záchar, které se překládá jako muž, je odvozené ze stejného slovního kořene jako záchor. A termín, Boží slovo záchor je jedno z ústředního slova v desateru. Překládá se jako pomni, pamatuj na den odpočinku. A Izrael také nezačíná existovat v okamžiku přijetí desatera. A také nezačíná světit den odpočinku v okamžiku přijetí desatera. Podobně i člověk–muž tady tři dny je v okamžiku, kdy byl nazván záchar. Jaké lze z mého výkladu vyvodit důsledky? Jsou hned dva. Nemyslitelná evoluce je důsledkem prvním. Jestliže do této chvíle kdokoliv odvozoval evoluční teorii také z Bible na základě určitého vývoje od stvoření jednoduchých organismů ke složitějším, potom už tato teorie nebude nadále udržitelná. Vždyť je tady porušen základní evoluční princip (od jednoduchého organismu ke složitému). Druhý závažný důsledek je ten, že člověk–muž je po tři dny svědek Boží tvůrčí aktivity. Člověk je „korunní svědek“, očitý svědek práce samotného Hospodina Boha. A tento Hospodin Bůh vtiskl svoji pečeť tomuto „korunnímu svědkovi“, aby nezapomněl na to, co viděl. Naopak, aby pamatoval, vzpomínal na to, co viděl, co cítil, čeho se jeho ruce dotýkaly. Aby nikdy nezapomněl, že jediným Stvořitelem je On – Hospodin Bůh. Aby člověk na to pamatoval při všem co podniká. A možná to je takové „tušení souvislosti“ v každém jednom z nás. To „tušení souvislosti“ nás mnohé přivedlo do církve Pána Ježíše. Přivedlo nás k poznání Stvořitele celého vesmíru. Karel Sýkora p.s. netrvám až zase křečovitě na závěrech z této úvahy, ale naopak doufám, že povede k diskuzi