Grano Salis - Představa osobního Boha mi připadá jako velmi dětinská

Pavel nám poslal svůj komentář k článku Mám svého Boha... No a? od Effrime Effrime v článku napsala : Chci vám představit to, jak Boha vnímám já. Je to můj Otec a přítel. Stačilo poznat jen ždibíček jeho neskonalé lásky a já najednou cítila, že až nyní žiji. On mě nikdy nenechal na holičkách. Vždy mě bezmezně miluje. Zná mé mouchy, zná každičkou píď mého JÁ. Nikdy mě od sebe neodehnal. Když se směji, směje se se mnou. Když pláči, On je ten první, kdo mi utírá slzy. Když prožívám těžké období a plácám se v bahně, tak On je ten první kdo mě vyhledá aby vstoupil do toho bahna a poponesl mě. Nedopustí, abych se podceňovala a zraňovala. On je ta láska, kterou jsem v životě hledala a přitom mi odhalil krásu lidí. On je ten, který mi ukázal, že mě nepřestane milovat i když zrovna dělám něco, co jej zarmucuje. On mě naučil to, že být člověkem je krásné, že bych se neměla obviňovat za své lidství. Svou láskou mě naučil pokoře a milovat celý svět. On je ten, který tu pořád stojí a nikam neutíká. Jeho láska mi dala pocit jedinečnosti a vyrovnanosti. On je ta cesta, po které chci jít. Stýkáme se s tím, že lidé říkají:"Tak ať Bůh učiní nějaký zázrak." Chcete nějaký ten zázrak? Ve svých životech jich máme tolik, až mi přijde paradox, že je nevidíme. Stačí, když si v tom denním shonu sedneme a spolu s Bohem budeme naslouchat lidským životům. Stačí, když uvidíme skutečnost, jací lidé jsou. Když se budeme snažit, pochopit toho druhého a budeme chtít vidět svět očima ostatních.
Můj Bůh, je opravdu skvělý. Dává vše plnou měrou a nikoho nešidí.. Tak proč od toho utíkat .. Miluje nás a na tom se nikdy nic nezmění. Můžeme jej odmítat, můžeme od něj utíkat, ale On tu stále bude a nepřestane nám ukazovat, jak moc nás miluje a stojí o nás.. Pavlův komentář: chtěl bych něco říci k představě osobně přítomného Boha, o které tolik křesťanů tolik a tak často mluví. Ježíš řekl: "kdekoli se sejdou dva nebo tři v mém jménu, tam budu já vprostřed nich". Ježíš ovšem velmi často hovořil v obrazech a i já pokládám tuto větu za obraz. Sejdou-li se dva či tři křesťané, pak Ježíš bude, obrazně řečeno, s nimi, prostřednictvím svého učení a svých myšlenek. Nevylučuji, že by tam mohl, ve svém rozměru, být přítomen, zcela vyjimečně, i on ... V nám známém vesmíru jsou miliardy hvězd podobných našemu Slunci a kolem těchto hvězd mohou obíhat miliony planet podobné té naší Zemi ... Nemyslím si, že Bůh stvořil tolik hvězd a planet a přitom by nám podobný život měl být jen na jediné z nich. I když vím, že jsou i takové názory. Život na planetě není žádná samozřejmost a je známo, že musí být splněno asi 40 podmínek, aby takový život, jako je ten náš, měl šanci se někde udržet ... Přesto a proto věřím, že Bůh určitě nemá na starosti jenom nás . Není mi úplně jasné, kde a kdy se myšlenka jakéhosi osobního Boha - pečovatele objevila ... Je však mnoho těch, kteří nás předešli do "království nebeského", chcete-li, možná do jiné časové dimenze, do věčnosti a nehmotnosti, a věřím, že mohou sledovat, co a jak se u nás děje, jak se nám vede a daří. Modlíme-li se, modlíme se nejspíše k nim. Mohou to být naši blízcí a známí i neznamí, náš osud jim nemusí být lhostejný. Jdeme-li a škobrtneme, mohou nás svojí mocí pozdržet a my zázračně vybalancujeme začínající pád . Jestliže však sami jdeme příliš nedbale, tolik síly, aby nás uchránili před pádem, nemají. Pak si zlámeme ruku nebo nohu a nemáme komu co vyčítat než sami sobě . Kdo jsou tito pomocníci z jiné dimenze? Říkalo se jim duchové nebo andělé, pak se z nich stali spíše pohádkové bytosti, ale já věřím, že jsou tady mezi námi (nejsem ale spiritista, vyvolávání duchů je něco jako donucovací prostředek a podle mne naprosto neúčinné). Možná, když se v tichu zasním, slyším "šum" jejich imaginárních křídel a hlasy, které mne volají. Pokouším se naslouchat. Víc k tomu říct neumím. A představa osobního Boha mi připadá jako velmi dětinská ....

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace