 |
Zaznamenali jsme
116508264
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Hledání: Je to správné?
Vloženo Úterý, 22. březen 2005 @ 13:40:16 CET Vložil: Bolek |
poslal AdamEva
Dobrá, dobrá, dobrá! Co se to děje tak podivuhodného s člověkem, kterému se poštěstí ta neuvěřitelná věc. Začne věřit v Boha. Stane se to jenom tak?
Je to vrozená, dědičná záležitost. Ne, dědí se náboženství a ne víra. Je téměř jisté, že v Evropě, tedy aspoň v té střední, se s velkou pravděpodobností narodíte do křesťanské rodiny - katolíkům, protestantům, a dnes i svědkům atd. A co člověk, který se narodí na Východě? Tam je ten výběr trochu rozmanitější - judaismus, hinduismus, islám, buddhismus, šintoismus atd. A co Jih? Asi všechno dohromady plus kmenová náboženství.
Ale mě zajímá víra člověka, protože ta způsobuje jak se v tom či onom náboženství orientuji. A těď by měla přijít otázka: a kde je Bůh? A jsme zase na začátku. Protože některá náboženství vznikala právě z důvodu Boha. Nemohli se smířit s popisem, výkladem a dokonce existencí... a tady je, zdá se zakopaný pes. Protože to jsou pohledy, představy lidí. Proto je tolik náboženství, tolik variant věrouky a také božstev. Proč se lidé neptají Boha, ale spokojují se s tím co jim říkají jiní lidé? Nevím, možná je to obava, že skutečně je jenom jeden Bůh a ne miliony. Strach, že nebudu mít takový vliv na životy lidí. A nebo, nemůžu přece připustit, že právě oni a ne já, mají pravdu. Skutečně nevím, i když asi se věčině jevím jako zase jeden, co všechno ví a všemu rozumí.
Mnozí se ptáte, je to svědek? Ano jsem svědek Jehovův. A jsem spokojený se svou vírou, s náboženstvím? Ne nejsem, ale kdo je? Protože právě z nastíněných faktorů, musí každý někdy být nespokojený. Jsme jenom lidé a ještě k tomu hříšní. Taky se omlouvám, že jsem nebyl upřímný, a že jsem trochu zjišťoval vaše reakce, ale to je jedno. Já vím, že všude to skřípe. Ale to se nedá nic dělat. Já jenom chci mluvit o své víře a samozřejmě si nesu nějaký ryt. Tak jako každý věřící je chtě nechtě ovlivněn svým náboženstvím. Ale já chci aby to bylo naopak. Aby víra člověka ovlivňovala církev a ne církev. Protože před Bohem stojíme každý sám a on se nebude ptát k jaké církvi patříš, ale jak ses choval k těm nejmenším, jak ses choval TY a ne ti druzí. Proto mě mrzí, že se stále patláme ve věcech, kterým pořádně nerozumíme, ale Boží milosrdenství je velké, ale ne nekonečné. A proto pokořme se protože se přiblížilo Boží království.
Čauky AdamEva
|
Re: Je to správné? (Skóre: 1)
Vložil: Olin v Úterý, 22. březen 2005 @ 15:36:54 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | To máme tedy společné zájmy. Taky mě zajímá, čemu lidé skutečně věří, a zda má Bůh v jejich životě místo, tedy kdo mu dveře otevřel.
Proto se stále nemohu domluvit s ideology, kteří bečí "Čtyři nohy dobré, dvě nohy špatné, Protestanti dobré, katolíci špatné!"
Olin |
Re: Je to správné? (Skóre: 1)
Vložil: joker v Středa, 23. březen 2005 @ 11:49:21 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | A všechna zvířata jsou si rovna, prasata jsou si rovnější ;-)
Pokud jsem to správně pochopil, autor AE je jehovista. Hmmm. Jehovisté - pokud vím - nejsou křesťané, protože nevěří v to nejpodstatnější, v Krista. Pro jehovistu je Ježíš jen jakýsi archanděl (pro muslima je alespoň prorok...), navíc neukřižovaný, ale ukůlovaný. Takže pokud si máme vymezit své startovní pozice, pak takto.
Nevím a nikdo z nás to neví, co prožívá takový jehovista ve svém srdci. Na jednu stranu je jistě šťastný, vždyť jeho velitel mu všechno pěkně vysvětlí, ukáže a protrénuje. Ví co si má myslet, ví co má říkat, ví s kým se bavit může a s kým nesmí. Ví že bude v úterý a ve čtvrtek mrznout celé odpoledne u supermarketu a rozdávat barevné časopisy. Ví, že nepřijde do nebe, protože tuto výsadu si již rozebrali ti před ním. Možná že má nějaké pochyby, ale než je vyslovit nahlas a riskovat vyloučení a exkomunikaci, raději mlčí. Pokud náhodou jeho dítě leží v nemocnici a potřebuje infúzi, raději ho bude chtít zabít, než aby mu ji nechal píchnout (naštěstí se doktoři jen tak snadno nedají). Je-li náhodou vyzván, aby odpověděl na nepříjemné otázky, buďto se naučenou flignou odpovědi vyhne, nebo lže, jako když tiskne (protože lhát nevěřícímu, je-li tato lež v zájmu jeho klubu je zcela košér).
Jehovisté se vůči ostatním staví velmi vstřícně. Vůči křesťanům jsou "papežštější než papež", vůči muslimům - u vousů prorokových - by se nikdy nedotkli vepřového a potkají-li náhodou vegana, jsou zapřísáhlými býložravci. Proto je mi zcela jedno, co kdo z nich říká, protože podle mě je to jen gágání (když už jsme u těch citátů Orwella, 1984 je možná v této souvislosti vhodnější), kterému se nedá věřit.
Jehovista je velmi flexibilní, dokonale ovládá doublethink (viz Orwell, 1984). V průběhu minulého století několikrát sbalil kufry (proběhlo několikero zaručených konců světa), aby hned druhý den na vše zapomněl a tato falešná proroctví již nikomu nepřipomíná.
Jehovisté žijí v naprosto harmonických rodinách. Občas se sice rozvedou, ale to je přece v pořádku - jak by mohli žít s nejehovistou, že... Nejen rodiče, ale i dítka si plně užívají svého náboženství (soráč, ale tohle s opravdovou vírou nemá nic společného), takže neslaví vánoce, narozeniny, mdž ani velikonoce (teď to schytám od ultraradikalistů), nehrají žádné hry a vůbec tak nějak všestranně nerozvíjejí svoji osobnost. Ze zásady jsou antimilitarističtí. Vždyť zabít člověka pěkně a bezbolestně ve válce (i když občas se to zbabrá) je přece takový hřích. O co čistší a krásnější je nechat člověka vykrvácet a ještě se radovat, že jde do nebe, nebo někam jinam (jo, oni do nebe nepřijdou - to mi jedna jejich náborářka potvrdila, než jsem ji vyhodil).
Nechci zde působit dojmem člověka, který jehovisty nenávidí. To určitě ne. Jehovistů je mi zejména líto ani ne tak pro jejich pojetí víry, jako spíše pro jejich ochotu k vymývání mozků a ovladatelnosti. Pokud bych chtěl v naší zemi na někom demonstrovat sektářské chování, byli by právě jehovisté jedni z nejvhodnějších. I z tohoto důvodu nejsem přesvědčen o tom, že by diskuse s jehovisou vedla k jeho obrácení. Což ostatně nejsem přesvědčen o žádné diskusi, postavené na vzájemném vyvracení víry.
Jehovista - chce-li opustit svůj klub - je velmi těžké situaci. Je mu vyhrožováno, je zastrašován a nepomůže-li to, je vaporizován. Protože byl během svého klubového života veden k tomu, aby ze svého okolí vytlačil neužitečné vztahy, většinou nemá vůbec nikoho, s kým by se mohl normálně bavit. Lidé v jeho okolí ho vnímají jako "toho jehováka" a navazovat nová přátelství je pro něj v této situaci plné vypjatých emocí velmi těžké. Proto musíme být připraveni takovým lidem podat pomocnou ruku a pomoci jim v jejich návratu do společnosti. |
]
Re: Je to správné? (Skóre: 1)
Vložil: Olin v Středa, 23. březen 2005 @ 13:50:46 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | :-)), toje velmi zajímavý způsob podávání pomocné ruky, pěkně rovnou do držky. Takový medvědí způsob...
Olin |
]
Re: Je to správné? (Skóre: 1)
Vložil: AdamEva (bubu@bubu) v Čtvrtek, 24. březen 2005 @ 14:10:18 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | Máš úplnou pravdu v tom jak se jevíme okolí. Ale nemáš pravdu, že se tak chovají všichni. Jednotlivci například "Mlčící ovečky" si nemyslí, že je to s tou krví úplně košer, jestli to překonáš tak se zkus podívát na www.krev.info; a možná pokud jsi tam už dříve nezabrousil, změníš aspoň na některé svědky názor.
A neodmítej příležitost získat informace ne z doslechu, ale ze zdroje, ale do ničeho tě nenutím. Doufám, že Olin nemá až tak úplnou pravdu, že je to trochu divně nabídnuta pomocná ruka, kterou jsi v závěru nabízel.
Takže já budu klidně připravený s tebou diskutovat.
Čauky AdamEva
|
]
Re: Je to správné? (Skóre: 1)
Vložil: joker v Pátek, 25. březen 2005 @ 06:34:17 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | | O směřování žádné církve nerozhodují jednotlivý členové, ale vůdci. Pokud existují jednotlivci, kteří mají odlišný názor na některé sporné aspekty učení SJ, pak musí logicky následovat otázka, co s tím doopravdy dělají a jak tuto firmu mění. |
]
Re: Je to správné? (Skóre: 1)
Vložil: Olin v Pátek, 25. březen 2005 @ 21:37:10 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | Dobře, Jokere. Že jsem tak smělý, z které TY jsi církve? Zajímá mě, kde ses naučil tomuto pojetí autority.
Olin |
]
Re: Je to správné? (Skóre: 1)
Vložil: joker v Úterý, 29. březen 2005 @ 08:05:21 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | :-)
Jedno z hesel, které jsem ještě jako poslušná ovečka nasávala do hlavičky byla, že demokracie je vynález toho špatného a my musíme usilovat o tzv. teokracii (podobně jako tálibové, jen s jiným bohem).
Když se v církvi, které jsem byl členem cokoliv řešilo, nikdy se nehledělo na názor jednotlivců. Zvlášť, když šlo o nějaké brebendy pro "ty nahoře".
Zajímalo by mě, která ze současných církví funguje na demokratických základech? Možná k tomu má blízko KS, možná některé malé svobodné sbory. Ale velké a vlivné denominace si takový hazard dovolit nemohou.
K jaké církvi se hlásím? No přece k té jediné;-)
Ty znáš i nějakou jinou? |
]
Re: Je to správné? (Skóre: 1)
Vložil: Nemesis v Úterý, 29. březen 2005 @ 16:53:17 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | No ale musíš uznat, že se někdy stává, že většina se mýlí a menšina má pravdu. Nejde přece o to, kdo co řekne, ale co na to Bůh. |
]
Re: Je to správné? (Skóre: 1)
Vložil: Pastýř v Úterý, 29. březen 2005 @ 20:55:44 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Ano, v historii tomu tak bylo velmi často. Demokratické uspořádání však není ustaveno za účelem, aby vládli ti, kdo mají pravdu, příp. ti, kdo se cítí povoláni vést druhé. Demokracie má čtyři pilíře:
1. vládu práva
2. dělbu moci
3. suverenitu dílčích celků
4. volbu zástupců lidem
v demokracii tedy nemůže být menšina, ať už má pravdu, či nikoliv, perzekvována pro svůj postoj, není-li v rozporu s obecně stanovenými pravidly.
Ne, že by mi byl vlastní Jokerův styl komunikace, ale vím, o čem mluví. Teokracie, nebo-li vláda "nevolených vyvolených autorit", které mají pravdu už jen proto, že jsou autoritami: vždy nejlépe rozumí Písmu, mají přímá zjevení od Boha a potřebné vize, a ostatní se jim bez možnosti rozsouzení nebo kritiky musejí podřizovat. Sám jsem tomu tak kdysi věřil a, žel, někdy i tak jednal.
Přesto nevidím např. antickou demokracii jako následování-hodný model církve. Věřím, že Pán povolává autority a dává vize i zjevení. Nicméně Písmo nezná dosazování autorit shora, bez možnosti přijetí, či odmítnutí sborem.
Mojžíš musel čekat, až jej Izraelité příjmou, rovněž David čekal, až Izraelité uznají jeho nárok na trůn (a to vícekrát v jeho životě). Také Pán Ježíš si Izraelity nepodrobil násilím, ale některým dal možnost jej odmítnout a těm, kteří jej přijali, dal moc stát se Božími dětmi.
Písmo ukazuje jasně, jak rozeznat Boží povolání. Je to ovovce: krotkost, střídmost, ne pijan, ne rváč... atd. Podle stejného principu byli církví voleni první diakoni: vyberte mezi sebou muže plné Ducha... Stejně tak lid volil i vedoucí skupin, které Mojžíš ustanovil na Jetrovu radu.
Jen skutečně zralý a zkušený duchovní unese ve sboru pluralitu názorů, nepronásleduje jinak smýšlející a dovede svůj úřad opřít o důvěru svých oveček a nikoliv o svoji formální autoritu. Žel, až příliš často jsem byl svědkem, kdy se pouze hledaly způsoby jak ostatní přinutit k poslušnosti a donutit je, aby se zřekli svého názoru bez možnosti o něm byť jen diskutovat.
Tedy souhrnem: pluralitní a demokratické uspořádání je "morálně neutrální", není ideologické. Má původ v eklesiologii amerických osadníků v 17. století. V tomto systému "co není zakázáno, je dovoleno", nad každou autoritou je zákon, kterého je možné se dovolat. Menšina se sice musí podřídit názoru většiny, nicméně, dodržuje-li předem daná pravidla, může svůj názor (nejde-li o hřích), rozvíjet a pokojně žít. Může se, opět v rámci daných mantinelů, i beztrestně snažit o jeho legitimizaci, či prosazení. Obávám se, že mnoho letničních a charismatických sborů má z něčeho takového upřímnou hrůzu!
S pozdravem,
Pastýř |
]
|
|
Re: Je to správné? (Skóre: 1)
Vložil: amisrtep v Středa, 30. březen 2005 @ 09:13:04 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Ke zmíněnému „Pastýřovu“ komentáři bych chtěl podotknou jen pár věcí, tak jak je vidím já. Určitá teokracie jistě v církvi Kristově existuje. Ono totiž je napsáno, že Kristus je hlavou církve a také, že hlavou Krista je Bůh. Boha si nelze zvolit, ale lze v Něho uvěřit a být jím přijat. Krista si zase vyvolil a povolal Bůh a jeho vlastní Ho nepřijali. I v Krista Ježíše člověk musí věřit a Bůh Kristu přidává ty, které si z lidu vyvolil, povolal a ospravedlnil. A tak Boha Otce, Syna Božího i Ducha svatého nelze volit z lidu. Také apoštolé Páně nebyli vyvoleni lidem a jím ustanoveni. Podobně je tomu i s apoštolem pohanů Pavlem. U něho i apoštolé Páně museli uznat jemu Bohem svěřenou autoritu. Za zmínku také stojí Timoteus a Titus. Timotea zanechal Pavel v Efezu, Tita na Krétě. Oba tam však zanechal dočasně, aby ještě dovedli do pořádku to, co zbývalo a dohlíželi na sbory. Nutně dodávám, že to byly sbory čerstvé. Na Timotea byl dokonce vložen dar vzkládáním rukou starších shodně s vyřčenými prorockými slovy o něm. Na božím služebníkovi by mělo být zřejmé boží obdarování, ale také by měl mít dobré svědectví od lidí a dokonce i u těch, kdo jsou mimo církev. Myslím, že volba lidu nemůže jít proti vyvolení Božímu. Boží vyvolení by pak mělo být lidu zřejmé a dokázané životem onoho služebníka. Písmo se také zmiňuje o určité zkoušce na čas. Oddělení této zkoušky jáhnů od zkoušky biskupů je myslím poněkud nerozumné. Je-li však například v charismatickém sboru volen pastor či kazatel sboru ze starších a osvědčil-li se již ve službě staršího a kazatele, pak za onu zkoušku lze považovat již službu staršího. Přesto však je rozumné předního staršího, tedy pastora volit na čas. Osvědčil-li se a dosvědčil-li i Bůh, pak se takový služebník nemusí ve zdravém sboru přece obávat o své místo. Mluvím o zdravém sboru, tedy sboru v němž je na prvním místě Bůh a Kristus a teprve potom ostatní služebníci. A služebníci pak takoví, kteří mají ve svém srdci na prvním místě službu Bohu a lidu. Tedy chtějí-li být nejmenšími z bratří, aby se stali velikými před Bohem i lidmi. Jistě mohou být sbory, ve kterých je na prvním místě závist, řevnivost a touha po uplatnění. Tedy ne čisté pohnutky a dobrý úmysl. A pro toto je také dobrá zkouška těch, kdo jsou lidu předloženi. A toto se již mnohdy neděje. Zajímalo by mě například, zda se ověřuje dobré svědectví u lidí mimo církev, například v zaměstnání. Jestliže se na vedení rodiny zjevuje, zda onen služebník bude dobře vést církev, pak stejně se i na výkonu v zaměstnání zjeví pracovitost pro církev a ze svědectví nevěřících, těch mimo církev, lze i určit osobní přístup k lidu. Tohle se již zcela zanedbává. A to není dobře. Opravdu pak přicházejí ti, kdo nemají čisté pohnutky ke službě. Zjeví-li to Bůh? Skrze vyřčená proroctví? Jistě, je-li však ono proroctví v rozporu se svědectvím o životě onoho služebníka, pak je falešné. Proto jsou volby lidu v pořádku, neboť i lid může zkoumat, kdo je Bohem vyvolen a povolán, a kdo proto má důvěru lidu. Neodvolatelní pastoři či starší již také nemohou mít plnou důvěru lidu a ne nadarmo říká Ježíš, že slepý vede slepého a oba spadnou do jámy. Je-li pastýř slepý ve své touze po uplatnění, kdo má prohlédnout, má-li být i slepý lid? Jenže takoví vůdcové o sobě přemýšlí jinak. Ač jsou slepí, říkají že vidí a o vidoucím lidu zase, že je slepý. Ale někdy tomu bývá i naopak. Proč se nechceme poučit z historie? Kolikrát již padla církev do jámy, kam ji vedli slepí vůdcové? Kolikrát již vidoucí lid vysvobozoval od této jámy? Veškerá moc církve patří do Kristových rukou a nikoli vedoucích sborů. Pastor církve, který se vidí jako hlava církve bez těla, které mu brání v běhu za cílem, je slepým vůdcem, který povýšil sebe na Krista. A tyhle případy znám. Kolik pak muselo opustit sbor bratří a sester, které pochopili, že není hlavou. Kritika se pak rovnala pomluvě v jeho očích a očích těch, kdo také neviděli. Znám i tento pastýřský pohled na církev, že jsou jen ovce, ty hloupé ovce, které pastviny i vodu samy nalézti nemohou, které se ostříhati samy neumějí a postarati se o sebe. Jistě jsme ovce, ale my všichni.
Petr Šíma |
|
|
Re: Je to správné? (Skóre: 1)
Vložil: Pastýř v Středa, 30. březen 2005 @ 10:10:51 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Milý Petře,
máš jistě pravdu, ale o tom můj komentář přece nebyl. Není otázka, zda autoritu povolává Bůh. Jistěže autoritu povolává Bůh. Otázkou je, kdo toto Boží povolání v důsledku rozeznává?
V "teokratických modelech" mohou toto Boží vyvolení ke službě rozeznat jen vyšší autority. Ty pak povolají i ustanoví.
V "demokratických modelech" Boží povolání rozeznává celé Tělo Kristovo, tedy společenství, ze kterého má daná, Bohem povolaná autorita povstat a vyšší autority ji pak ustanoví.
Je-li ovocem Božího povolání "krotkost, střídmost, dobrá pověst, schopnost učit..." pak jsem přesvědčen, že to mnohem lépe rozeznají lidé, kteří s dotyčným povolaným každodenně žijí, znají jeho rodinu, znají jeho pověst v zaměstnání.
V teokratických modelech o tom rozhodují mnohdy stovky kilometrů vzdálené autority, které mnohdy posuzují dotyčného pouze míru loajality jejich vlastní autority. Většinou autorita kategoricky ukáže prstem na svého nástupce a církev je nucena jej příjmout, protože nejvyšší autorita má přece nejvyšší zjevení.
Tedy ještě jednou - otázka zní: Kdo je schopen rozeznat povolání dotyčného dle biblických měřítek.
A: jen hierarchicky výše postavené autority?
B: Tělo Kristovo resp. údy místního společenství?
Podle mne, B je správně. Nebo-li lid rozezná povolání, autorita ustanoví do slžby.
S pozdravem,
Pastýř |
|
|
Re: Je to správné? (Skóre: 1)
Vložil: amisrtep v Středa, 30. březen 2005 @ 11:26:35 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Milý "Pastýři",
je mi líto, že jsi asi vzal můj komentář k tvému jako vyvrácení toho tvého. Takhle jsem to nepsal. Byl to pouze doplněk tvého komentáře. Chtěl jsem tím jen podotknout, že teokracie existuje, ale také někde končí. Také že teokracie musí jít ruku v ruce s demokracií. Nic víc a nic méně. Boha Otce a Krista si nelze zvolit a také i apoštoly Páně. Bez Božího vyvolení pak nelze volit z lidu a zároveň nelze odmítnout Bohem vyvoleného. Z mého komentáře je mě jasné, že Boží vyvolení a povolání musí rozeznat i lid. Tedy nejen vzdálené autority, ale i lid. A nejen lid, ale i ony autority. Zjevení, nebo proroctví musí být zřejmé jak autoritám, tak i lidu. Ani autorita nemůže ustanovit do služby toho, koho chce lid. Podle biblických měřítek je tedy správně kombinace odpovědí tvého testu. Tedy A i B. Timoteus také neměl ustanovovat nikoho ukvapeně. Věřím, že má zmínka o existenci teokratického systému nebude chápána jako systém teokratického povolávání služebníků. Teokratický systém vztáhl jsem na Boha Otce, Krista a Ducha Božího. Tedy věřím, že o církvi nakonec rozhoduje ona Nejvyšší autorita. Vím, že tomu tak bývá, že nástupce bývá předložen a musí být přijat. Nejsem tomu rád. Ne však všude tomu tak je. Je-li tedy teokracie chápána jako nedemokratická, pak říkám, že tomu tak nemá být. Teokracie v sobě musí nést demokracii. Není sice na demokracii založena, ale je jí uplatňována. V oné demokracii se ale nedá mluvit o dělbě moci, ale o dělbě odpovědnosti, služby a práce. Vláda nad Tělem Kristovým je již dána a nepatří lidu, nýbrž Kristu. Kdo přijímá své povolání služebníka, jako dar vlády a moci, jedná chybně. A o to jde. Saulův příklad pojetí moci nám má být dostatečným odstrašujícím příkladem. Ale také i touha lidu po lidském vládci. Jsme-li jedno Tělo Kristovo, v němž je hlavou Kristus, pak žádný další úd lidského těla nemá přednost. A to se týká i volby církevních představených. Jejich volba nesmí mít přednost před volbou jiných údů. A také i jejich volba nesmí být pomíjena. Pochopil jsi mě nyní?
Petr Šíma
|
|
|
Re: Je to správné? (Skóre: 1)
Vložil: Pastýř v Středa, 30. březen 2005 @ 11:57:13 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | V jednom s Tebou, milý Petře, přece nesouhlasím. Mám pocit, že směšuješ dva pojmy, a to "volba" a "ustanovení". Osobně věřím, že:
1. povolává Bůh
2. rozeznává lid
3. ustanovuje autorita
Není to poprvé, co lidé reagují odpovědí typu: ale povolává Bůh. I když to asi není Tvůj případ a snad si jinak rozumíme, znovu a důrazně podtrhuji: POVOLÁVÁ BUH, ale rozeznává Tělo Kristovo.
Tělo však musí mít možnost rozeznat a příjmout autoritu dobrovolně. Já jsem se rozhodl též stát křesťanem a následovat Krista dobrovolně. Nikdo mne neutil. Nemohu příjmout tezi, že příjmout Krista jsem mohl dobrovolně, ale lidské autority již dobrovolně přijmout nemohu. Pokud člověk Boží autoritu odmítne, není to dobré, ale ta možnost - i k jeho škodě- zde být musí. I Ježíš řekl: "I vy chcete odejít, tak běžte..."
Když jsem přijal Krista, pak ho nyní poslouchám na základě smlouvy, neboť jsem se k tomu zavázal. On je mým Pánem. A je to také jedině On, kdo může povolat autority, které bych poslouchal "jako jeho" resp. kvůli Němu. Ale také je bych měl příjmout doborovolně, resp. na základě toho, že je příjmu od Boha. Příjmout bych měl autoritu i tehdy, jestli že její povolání rozezná většina sboru a já ne. Musím se podřídit, ale měl bych mít i možnost se legitimně vyjádřit prostřednictvím volby. Alespoň v Písmu král čekal na přijetí lidem.
Jinak jsou pojmy "demokracie" a "teokracie" zavádějící, pokud jim nedáme obsah. Pokud je teokracie vláda Boží a nikoliv vláda církevních představitelů, ale je vládou skrze církevní představitele, pak souhlasím.
S pozdravem,
Pastýř |
|
|
Re: Je to správné? (Skóre: 1)
Vložil: amisrtep v Středa, 30. březen 2005 @ 13:00:02 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Myslím si, že to o čem zde oba, „Pastýři“, mluvíme, je jedno a to samé. Nesměšuji pojmy volba a ustanovení. Bůh zajisté povolává, rozeznává lid (zde však tvrdím, že lid jsou i vůdci, mezi které se řadíš i ty) a ustanovuje autorita (za souhlasu lidu). Nastíním však určité možnosti:
1. Bůh povolal, lid nerozeznal, autority rozeznaly, ale v poslušnosti lidu neustanovily do služby.
2. Bůh povolal, lid rozeznal, ale pro nerozeznání autority nebyl povolaný ustanoven do služby.
3. Bůh povolal, lid nerozeznal, ale pro rozeznání autority byl povolaný ustanoven do služby.
4. Bůh povolal, lid rozeznal, autority rozeznaly a ustanovily povolaného do služby.
5. Bůh povolal, lid nerozeznal i autority nerozeznaly a povolaný nebyl ustanoven do služby.
6. Bůh nepovolal, lid domněle rozeznal, a autority v poslušnosti lidu ustanovily do služby.
7. Bůh nepovolal, lid domněle rozeznal, ale autority v poslušnosti Bohu neustanovily do služby.
8. Bůh nepovolal, lid správně rozeznal, ale autority rozeznaly nesprávně, ale v poslušnosti lidu neustanovily do služby.
9. Bůh nepovolal, lid správně rozeznal, ale autority rozeznaly nesprávně a dosadily do služby.
10. Bůh nepovolal, lid správně rozeznal, a autority ve správném rozeznání neustanovily do služby.
Přál bych si, aby vždy tomu bylo jen za 5. a za 10. Podotýkám, že rozeznání povolání služebníků není otázkou toho, zda je mi ten či onen příjemný, zda s ním mám stejné názory či zda chci toho raději než toho. Proto jsem již dříve zmínil, že zde existují měřítka, podle kterých lze měřit. Jsou to měřítka života a měřítka Božího obdarování. Myslím, že k neshodám mezi volbou lidu a volbou autorit dochází právě proto, že se jedna či druhá strana uvedených měřítek nedrží. Proto jsem také psal o zdravém sboru. Momentálně řeším sám pro sebe situaci, kdy sbor potřebuje místního kazatele, kterého dlouhou dobu nemá. Ale i s otázkou dočasného přezkoušení kazatele je spojena otázka bydlení dosavadního presbytera sboru. Nejsem tím kazatelem ani presbyterem. Onen kazatel není místní, ale možná kvůli otázky bydlení, přijde sbor o kazatele, který nedostal ani šanci být přezkoušen. Že sbor potřebuje místního kazatele je neoddiskutovatelné. Má vzdělání, zatím bez rodiny, svědectví snad dobrá, ale nemá možnost se osvědčit. Ona otázka bydlení je totiž velice citlivým tématem. Věřím, že by se pak měla církev postarat o náhradní bydlení. A tak se může i v jiných případech stát, že taková překážka může ovlivnit i rozeznání lidu i starších. Těchto situací je mně líto. Všichni můžeme svobodně odmítnout kohokoliv. Jen aby se nám ta naše svoboda nestala úrazem. Nakonec snad, a nepřu se, nějak si nemohu vzpomenout, kde se píše o králích, že čekali na přijetí lidem. Vím, že lid volal po králi a Bůh jim ho tedy dal. David byl také nejprve vyvolen Bohem skrze Samuele a pak následovali králové, kteří byli syny králů. Ale přirovnání církevních hodnostářů ke králům není dobré. Ježíš jako Král králů nebyl rozpoznán lidem a byl na kříži opuštěn. Církev, má-li být brána jako určité Kristovo království, tedy lid církve si nemůže zvolit jiného krále a Krista sesadit. Učiní-li to, pak již nejsou jeho poddanými, nepatří do církve, ale Kristus navždy kraluje. Pro výše uvedená má vyjádření proto mohu jen říci, že demokracie sama o sobě není tím nejlepším, ale pouze lepším. Vychází-li však z teokracie, tedy vlády Boží, která se uplatňuje v demokratickém přístupu, pak je to to, o čem zde píši.
Petr Šíma
|
|
|
Re: Je to správné? (Skóre: 1)
Vložil: amisrtep v Středa, 30. březen 2005 @ 13:03:29 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Omlouvám se!
Ve svém minulém komentáři jsem se dopustil hrubé chyby. Psal jsem: Přál bych si, aby vždy tomu bylo jen za 5. a za 10. A to je špatně. Měl jsem napsat Přál bych si, aby vždy tomu bylo jen za 4. a za 10.
Petr Šíma |
|
|
Re: Je to správné? (Skóre: 1)
Vložil: Pastýř v Středa, 30. březen 2005 @ 19:16:34 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Ano, pod to se mohu podepsat. Jen bych podotkl, že já osobně nejsem žádnou církevní autoritou. Podle Písma jsem autoritou svoji manželce a svému synovi, ale nejsem si vůbec jist, zda dobrou, protože velice nerad o něčem rozhoduji a je to pro mne utrpením :-D
Přirovnání s králi se mi také nelíbí. Zvolil jsem ho jen proto, že mnohé církevní autority se rády přirovnávají pravě k Davidovi nebo k Mojžíšovi. Souhlasím s Tebou, že je to obtížně srovnatelné. Pokud však ani oni nesahali po autoritě, natož pak údy Těla Nové smlouvy.
S pozdravem,
Pastýř |
|
|
|
|
