poslal Pavel
Velikonoční čas je vždycky trochu zvláštní a umocněný příchodem jara, stejně tak, jako ten letošní. A jako každý rok si připomínáme události, ke kterým došlo před téměř dvěma tisíci lety v Palestině . Poklid svátku nekvašených chlebů tam narušuje skupina kolem jistého Ježíše, možná skupina napojená na hnutí Nazorejců, bojujících proti římské okupaci, možná parta nově smýšlejících lidí, kteří staré pořádky už nemohou a nechtějí snášet, většinou zřejmě žádní aristokraté, ale spíše "spodina" společnosti.
V jejich čele však stojí člověk, který věří ve své boží povolání a poslání, který je přes své mládí již zkušený a zcestovalý, bezpochyby charismatický vůdce a myslitel s prorockými schopnostmi a jasným cílem. A tak chodí Palestinou a všude zvěstuje, že na světě by mohlo být mnohem lépe, než je, že v božstvech by nemusel být takový zmatek, jaký tu panuje, že lidé jsou stvořeni jako svobodné bytosti k obrazu božímu a mají v sobě i kus jeho vznešené důstojnosti. Ježíš chodí, mluví, radí, léčí a uzdravuje, moralizuje a postupně tvoří síť nové společenské smlouvy, a při tom žije jako jeden z lidí a je jedním z lidí, sdílí s nimi jejich osudy a pro každého má pochopení a dobrou radu. Je osobností.
V osudovou dobu přijíždí do Jeruzaléma už jako známá postava a je vítán poctami, jakých se dostává jen hodnostářům. On ale nepřijíždí jako diplomat, ale proto, aby pokračoval ve své osvětové práci . A tak se dál rouhá zavedeným pořádkům, kritizuje farizeje, vyhazuje kupčíky z chrámu, prohlašuje se za proroka, ba i krále a Mesiáše. Je jím? Byl jím? Pro jedny ano, pro druhé je jenom bláznem a nebezpečným mluvkou. Čím tedy je? Je synem člověka nebo Boha? Je Mesiášem nebo jen pomateným bláznem? Ti, kterým sahá na jejich moc a posty, mají jasno - je nebezpečný. A tak, když se rozhoduje, kdo bude dál žít a kdo musí zemřít, mají ve volbě jasno a odsuzují Ježíše, vydávají jej římské moci na potupnou a mučednickou smrt. A té moci mají ještě víc než dost a bezpochyby zde jsou s římskou mocí za jedno - Ježíš je nebezpečný všem. Současný řád, privilegia moci, božský Pantheon, to vše staví na hlavu a boří, je potřeba ho umlčet. A je potřeba umlčet i dav, který by šel už pomalu za ním . A tak následuje bičování, trnová koruna, cesta s křížem a ukřižování římským způsobem. Na výstrahu davu a všem jeho společníkům. Ježíš umírá, ano, i za hříchy těch, které kritizoval a umravňoval, za hříchy těch, kterým Mojžíšovo desatero nic neříkalo, za hříchy těch, kteří se svým postavením chtěli rovnat Bohům. Ježíš umírá, čeká na zázrak, ale ten nepřichází, co na tom, že se zatmí Slunce a chrámová opona se roztrhne na dva kusy. Ježí umírá a už se nezdá být tak nebezpečný, a tak jej polomrtvého snímají z kříže, možná na přímluvu místodržitelovy ženy, možná stráže už měly jiné zájmy, možná se skutečně stal nějaký zázrak, ale jak moc na tom asi záleží? Jeho myšlenky už žijí svým životem. Ať už Ježíš přežil, nebo zemřel, jeho učení přežilo mezi jeho žáky a v davu. Nacházejí se noví následovatelé, apoštolové nového společenského pořádku, apoštolové jednoho Boha, stvořitele a přítele, apoštolové svobodných lidí a svobody rozhodnutí. A bude jich stále víc. Ještě ale uběhne několik století, ještě mnoho lidí bude muset pro novou víru v jednoho Boha zemřít, ještě se bude dlouho zapomínat na skutečné Ježíšovo poselství a přepisovači pamětí jeho učení upraví až k samému nepoznání. Ale kolo dějin už se pootáčí a tentokráte tím správným směrem.
A musí také uplynou téměř dvě tisíciletí, než si o tom budeme moci takhle jednoduše popovídat ...
AmenA tak chodí Palestinou a všude zvěstuje, že na světě by mohlo být mnohem lépe, než je, že v božstvech by nemusel být takový zmatek, jaký tu panuje, že lidé jsou stvořeni jako svobodné bytosti k obrazu božímu a mají v sobě i kus jeho vznešené důstojnosti. Ježíš chodí, mluví, radí, léčí a uzdravuje, moralizuje a postupně tvoří síť nové společenské smlouvy, a při tom žije jako jeden z lidí a je jedním z lidí, sdílí s nimi jejich osudy a pro každého má pochopení a dobrou radu. Je osobností.
V osudovou dobu přijíždí do Jeruzaléma už jako známá postava a je vítán poctami, jakých se dostává jen hodnostářům. On ale nepřijíždí jako diplomat, ale proto, aby pokračoval ve své osvětové práci . A tak se dál rouhá zavedeným pořádkům, kritizuje farizeje, vyhazuje kupčíky z chrámu, prohlašuje se za proroka, ba i krále a Mesiáše. Je jím? Byl jím? Pro jedny ano, pro druhé je jenom bláznem a nebezpečným mluvkou. Čím tedy je? Je synem člověka nebo Boha? Je Mesiášem nebo jen pomateným bláznem? Ti, kterým sahá na jejich moc a posty, mají jasno - je nebezpečný. A tak, když se rozhoduje, kdo bude dál žít a kdo musí zemřít, mají ve volbě jasno a odsuzují Ježíše, vydávají jej římské moci na potupnou a mučednickou smrt. A té moci mají ještě víc než dost a bezpochyby zde jsou s římskou mocí za jedno - Ježíš je nebezpečný všem. Současný řád, privilegia moci, božský Pantheon, to vše staví na hlavu a boří, je potřeba ho umlčet. A je potřeba umlčet i dav, který by šel už pomalu za ním . A tak následuje bičování, trnová koruna, cesta s křížem a ukřižování římským způsobem. Na výstrahu davu a všem jeho společníkům. Ježíš umírá, ano, i za hříchy těch, které kritizoval a umravňoval, za hříchy těch, kterým Mojžíšovo desatero nic neříkalo, za hříchy těch, kteří se svým postavením chtěli rovnat Bohům. Ježíš umírá, čeká na zázrak, ale ten nepřichází, co na tom, že se zatmí Slunce a chrámová opona se roztrhne na dva kusy. Ježí umírá a už se nezdá být tak nebezpečný, a tak jej polomrtvého snímají z kříže, možná na přímluvu místodržitelovy ženy, možná stráže už měly jiné zájmy, možná se skutečně stal nějaký zázrak, ale jak moc na tom asi záleží? Jeho myšlenky už žijí svým životem. Ať už Ježíš přežil, nebo zemřel, jeho učení přežilo mezi jeho žáky a v davu. Nacházejí se noví následovatelé, apoštolové nového společenského pořádku, apoštolové jednoho Boha, stvořitele a přítele, apoštolové svobodných lidí a svobody rozhodnutí. A bude jich stále víc. Ještě ale uběhne několik století, ještě mnoho lidí bude muset pro novou víru v jednoho Boha zemřít, ještě se bude dlouho zapomínat na skutečné Ježíšovo poselství a přepisovači pamětí jeho učení upraví až k samému nepoznání. Ale kolo dějin už se pootáčí a tentokráte tím správným směrem.
A musí také uplynou téměř dvě tisíciletí, než si o tom budeme moci takhle jednoduše popovídat ...
Amen
