Tuto práci s láskou věnuji svému souputníkovi z GS Karlovi Sýkorovi z AC Olomouc, z jehož svělých článků v Životě v Kristu jsem si vypůjčil řadu důležitých myšlenek pro tuto práci. V minulosti jsem vždy toužil věnovat se biblické exegezi, avšak životní nutnost přežít uprostřed herezí mne nakonec přivedla k amatérské apologetice, jež se mi stala životní nutností. Chtěl bych proto Karlovi poděkovat a v této práci, resp. pokusu, si alespoň částečně -při své chabé znalosti biblických jazyků- vynahradit chvíle radosti, která vzniká při práci s originálními biblickými texty v návaznosti na historickou ortodoxii. (Pastýř)

Sémantický význam Hebrejské slovo “šama” má při překladech dvojí význam. Znamená jednak “slyšet” resp. pozorně naslouchat, ale také “být poslušen” resp. “poslouchat”.1 Podle Novotného se “šámá” v Bibli vyskytuje zejména v druhém významu a bývá spojeno s poslušností autoritě.2 Packer uvádí, že “poslušnost spočívá ve slyšení, jež se uskutečňuje pod autoritou, či vlivem mluvčího a vede k vyhovění jeho požadavku.”3 Nejvyšší autoritou v Bibli, která si nárokuje od člověka poslušnost, je Bůh, Hospodin. Poslušnost Bohu je pak chápána jako poslušnost jeho hlasu resp. jeho přikázáním. Opakem poslušnosti je neposlušnost, která se projevuje tehdy, když člověk Boží nároky ignoruje, případně se jim aktivně vzepře - “marad”. Poslušnost Bohu se pak odvíjí od smluvního vztahu, který Hospodin svému lidu nabídl a do něhož Izrael dobrovolně vstoupil. Příklady z biblického textu K pochopení nároku poslušnosti Božímu příkazu, odvíjejícího se od smluvního vztahu, nám může posloužit text z knihy Exodus, kde Hospodin uzavírá s Mojžíšem a jeho lidem smlouvu a lid se těmito slovy Hospodinu zavazuje k poslušnosti: “Poslušně budeme dělat všechno, o čem Hospodin mluvil."4. Hebrejský originál zde k popsání lidského závazku používá slovního spojení “naase venišma”, který je možné doslovněji přeložit jako: “my to budeme činit a porozumíme”. Tento příklad je klíčem k chápání Božího jednání a názorně nám dokumentuje, že aktivní poslušnost Božích příkazů zde předchází vlastnímu pochopení jejich významu. Jinými slovy člověk je sto pochopit význam Božího Slova až tehdy, jestliže se jej vírou uchopí a aktivně je aplikuje. V reflexi Nového Zákona, který dokumentuje, že tím největším skutkem je víra5 , proto můžeme souhlasit se slovy Anselma z Canterbury, který prohlásil: “Credo ut intelligam” nebo-li věřím, abych pochopil.6 Tato až dětinská poslušnost má i své zaslíbení, související s prvním významem daného slova, totiž “naslouchat”. Uvědomil si to i král Šalomoun, dle Písma nejmoudřejší muž starověku, když žádal Hospodina o moudrost slovy: “Kéž bys tedy dal svému služebníku srdce vnímavé, aby mohl soudit tvůj lid a dovedl rozlišovat mezi dobrem a zlem.”7 Přihlédneme-li opět k hebrejskému originálu, pak zde narazíme na slovní spojení “lév šomea”, nebo-li srdce, které naslouchá. Jinými slovy k tomu, aby Šalomoun získal moudrost ke správcovství nad Izraelem, žádá Boha o umění naslouchat. Schopnost činit resp. poslechnout Boží vůli je proto nutně spjata s tím, že člověk musí být nejdříve schopen Bohu naslouchat. Tato myšlenka pak silně zaznívá i v Kristových slovech, když vysvětluje tajemství Božího království a apeluje na své posluchače slovy: “Kdo má uši k slyšení, slyš!”8 Můžeme tedy říci, že ke splnění stěžejního biblického nároku poslušnosti Bohu, je třeba nejprve uslyšet, resp. mít schopnost naslouchat, kterou obdržíme vnitřním stišením se před Bohem. Šalomoun, který si byl dobře této skutečnosti vědom, ji později vyjádřil slovy: “Dej si pozor na každý krok, když jdeš do Božího domu. Pohotovější buď k slyšení než k přinášení obětí jak hlupáci; ti ani nevědí, že činí něco zlého.”9 Člověkem, který si nebyl dostatečně těchto skutečností vědom, byl vůbec první král v historii Izraele, Saul. Je možné, že právě na jeho osobu král Šalomoun tato svá slova adresoval. Byl to totiž Saul, který, aby si v bezvýchodné situaci zajistil Boží náklonnost, neuposlechl Hospodinova příkazu a přinesl svévolnou oběť, kterou ze svého úřadu nemohl vykonat. Prorok Samuel pak, zcela v duchu pozdějšího, výše uvedeného Šalomounova výroku, jeho čin okomentoval jako vědomé zavržení Boha. Uvědomíme-li si, že slovy biblisty vedla neposlušnost prvního člověka k pádu do hříchu a oddělení od Boha, pak v souladu s touto zkušeností můžeme vidět, že neposlušnost Božím příkazům je chápána jako zavrhnutí Boha samotného. Závěr Poslušnost Bohu se tak z biblické perspektivy stává základním atributem víry, jímž se dá posuzovat kvalita vztahu ve směru od Božího lidu k Bohu samotnému. Od této poslušnosti pak odvisel i celý život Izraele, který stál ve smluvním vztahu s Bohem. Jak uvádí Mojžíš v Božím jménu: “Hleď, předložil jsem ti dnes život a dobro i smrt a zlo; když ti dnes přikazuji, abys miloval Hospodina, svého Boha, chodil po jeho cestách a dbal na jeho přikázání, nařízení a právní ustanovení, pak budeš žít a rozmnožíš se; Hospodin, tvůj Bůh, ti bude žehnat v zemi, kterou přicházíš obsadit. Jestliže se však tvé srdce odvrátí a nebudeš poslouchat, ale dáš se svést a budeš se klanět jiným bohům a sloužit jim, oznamuji vám dnes, že úplně zaniknete.”10 Poznámky a literatura

1. WEINGREEN, J., Učebnice biblické hebrejštiny, Karolinum, 1997, str. 56
2. NOVOTNÝ, A., Biblický slovník, Kalich, Praha, 1992, str. 687-688
3. PACKER, J. I., in DOUGLAS, J. D., a kol., Nový biblický slovník, Návrat domů, Praha, 1996, str. 799
4. BIBLE, Písmo svaté Starého a Nového Zákona, Česká biblická společnost, Praha, 2004, kniha Exodus, kap. 24, verš 7
5. “Ježíš jim odpověděl: "Toto je skutek, který žádá Bůh: abyste věřili v toho, koho on poslal””, tamtéž, Evangelium Jana, kap. 8, verš, 29
6. ANSELM VON CANTENBURY, Proslogium in: DAVIES, B., Anselm of Canterbury, The Major Works, Oxford University Press, London, 1998
7. BIBLE, Písmo svaté Starého a Nového Zákona...1 kniha Královská, kap. 3, verš 9
8. Tamtéž..., Evangelium Lukášovo, kap. 8, verš 8
9. Tamtéž..., Kniha Kazatel, kap. 4, verš 17
10. Tamtéž..., Deuteronomium, kap. 30, verše 15 až 18