Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Nela.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 8, článků celkem: 16318, komentáře < 7 dní: 522, komentářů celkem: 408338, adminů: 60, uživatelů: 5135  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 94 návštěvník(ů)
a 5 uživatel(ů) online:

Myslivec
brusle7
Frantisek100
gregorios777
oko

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
110957269
přístupů od 17. 10. 2001

S úsměvem: Odpověď Karlovi S. na jeho články o trinitarismu
Vloženo Neděle, 08. květen 2005 @ 18:50:33 CEST Vložil: Bolek

Humor poslal pastýř

Spoléhám na Karlův i Váš smysl pro humor, a proto zasílám veřejně jeden ze svých polemických komentářů s ním. I když Karlovy poslední články považuji za úsměvné a předpokládám u nich ty nejlepší úmysly, domnívám se, že mnoho poctivě hledajících lidí mohou přivést na scestí. Proto jsem se, se značnou mírou ironie, pokusil za použití parafráze Karlova způsobu práce s biblickým textem, napadnout jeho exegetické postupy. Prosím proto všechny o shovívavost a značnou dávku smyslu pro humor. (Pastýř) Karlova logika je železná. Soudím, že je však třeba jít dále: Nejenže Bible mluví o dvou Bozích, Bible uvádí i dva apoštoly Pavly:

1K 5,3 Neboť já, ač tělem vzdálen, duchem však přítomen.

Více to ještě vynikne v originále:

ego men gar, apon to somati paron de to pneumati, ede kekrika os paron ton utos tuto katergasamenon

Apoštol Pavel jsou tedy dva, a to Pavel u Pavla. Jeden je patrně v Efezu a druhý ve stejnou dobu v Korintě. Jeden Pavel - duch - je na jiném místě než druhý Pavel, tělo. A takových míst je více.

O tom, že takto smýšleli soudobí Izraelité a že nejde o lingvistickou spekulaci mluví Písmo i na jiném místě. Stejně tak jsou dva apoštolové Petrové.

Sk 12,15 Ale oni jí řekli: "Ty ses zbláznila!" Ona však trvala na tom, že je to pravda. Řekli jí: "Tak to musí být jeho (Petrův) duch!"

oi de pros auten eipan, mainé. E de diischrizeto utos echein. oi de elegon, o angelos estin autou

Tyto dvě ukázky jasně ukazují na dualismus apoštolské osoby a že každý z nich jsou vlastně dva. U Pavla to znamená, že byl Pavel "duch" (pneuma) a Pavel tělo (sarks). Je zvláštní, že u Petra se v originále nemluví o "duchu" jako u Pavla, ale o andělu (angelos), což je doslova "posel". Posel je samozřejmě celá osoba, nikoliv jen složka člověka, jak by mohlo na první pohled vyznít u Pavla.

Z tohoto úhlu je vidět, že žena, která šla Petrovi otevřít, byla vyučena, že každý jeden apoštol jsou vlastně dva lidé: jeden duchovní, poslaný (pneuma a angelos) a jeden statický, fyzický (sarks).

Stejně jako byl Pavel statický v Efezu, poslaný Pavel byl v Korintu, stejně tak učedníci chápali, že statický, tělesný Petr, mohl být ve vězení, ale poslaný Petr v domě Marie, matky Jana. Vezmeme-li v úvahu tehdejší řecký dichotomismus, že duch má vládu nad tělem a je proto uváděn vždy na prvním místě (1 Te 5,23), pak lze říci, že zde máme duchovní a poslané apoštoly generály a statické apoštoly plukovníky. Obojí mají modrou, apoštolskou krev, ale jsou to dva Pavlové a dva Petrové.

Toto se však týká jen apoštolů, vždyť apoštol: řecky "apostolos", odpovídá hebrejskému "šalach", což znamená "poslaný". Z výše uvedených ukázek je zřejmé, že se to však týká jen duchovních apoštolů (šalach, angelos), zatímco tělesní apoštolé (sarkos) mohou být jinde.

Nyní si můžeme uvědomit i rozsah apoštolské misie. Tělesní apoštolové mohli klidně sedět na konferencích a jejich duchovní "alter ega" mohla pracovat na misijním poli. Určitý náznak vidíme i ve Starém Zákoně, kde proročtí žáci hledali Eliáše s tím, že jej odnesl duch (ruach).

Pod tímto úhlem můžeme nahlédnout i k originálu, kde by se dalo vidět, že nebyl odnesen tělesný Eliáš, ale Eliášův duch (ruach) a stejně tak je možné lépe pochopit, jak byl Filip přenesen do Azotu:

Sk 8,39-40 A když vystoupili z vody, Duch Páně pochopil Filipa, a neviděl ho více komorník; nebo jel cestou svou, raduje se.
Filip pak nalezen jest v Azotu; a chodě, kázal evangelium všechněm městům, až přišel do Cesaree.


Zde můžeme jasně vidět, že Filip byl rověž vyslancem k evangeliu, a že zatímco tělesný (sarkos) Filip zůstal v Gáze, duchovní Filip (angelos), se ocitl Azotu. Tento text nám dodatečně prozrazuje i Filipovo apoštolství, které jinde explicitně nerozeznáme. Jeho dvojí, oddělená existence, a to somatická i pneumatická, to však, z této exegetické polohy, jasně dokládá.

A ještě něco: Písmo nám ukazuje jediného a pravého Boha Otce (dle Karla generála), pak jeho apoštola Ježíše (dle Karla plukovníka) (Zd 3,1), nakonec Kristova apoštola Pavla (majora) (Ř 1,1) a tělesného Pavla (rotného) (1 K 5,3). No a pak jsme my (dle Karla) svobodníci a vojíni, a to je i dokladem církve jako armády!

Řeknu Vám, učte se jazyky! Teď, když mi Karel otevřel oči, doufám, že plně zužitkuji svoji znalost řečtiny a hebrejštiny a s použitím poctivé, zemité logiky, objevím i další biblické skvosty.

Díky Karle :-))))

Pastýř


"Odpověď Karlovi S. na jeho články o trinitarismu" | Přihlásit/Vytvořit účet | 5 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Odpověď Karlovi S. na jeho články o trinitarismu (Skóre: 1)
Vložil: vogel v Neděle, 08. květen 2005 @ 22:14:03 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
LOL to mě fakt pobavilo :o)))

A nejvíc jsem se smál při tomhle "... Jeho dvojí, oddělená existence, a to somatická i pneumatická, ...", nevím proč, představil jsem si pneumatický kladivo a následně Filipa jak káže komorníkovi a v zádech má napojenou vzduchovou hadici co vede ke kompresoru :o)) pneumatičtí apoštolové :o))



Re: Odpověď Karlovi S. na jeho články o trinitarismu (Skóre: 1)
Vložil: Karels (haohan@seznam.cz) v Pondělí, 09. květen 2005 @ 07:20:30 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Vážení bratři a sestry,

zrovna jsem navštívil jedny katolické stránky, je tam katechismus v elektronické podobě, stránky jsou zde:
http://www.katechismus.cz

A tam se píše tady to:

Trojice je jedna. Nevyznáváme tři bohy, nýbrž jednoho Boha ve třech osobách: „soupodstatnou Trojici“. Božské osoby se nedělí o jediné božství, nýbrž každá z nich je úplně celý Bůh: „Otec je všechno to, co je Syn, Syn všechno to, co je Otec, Otec a Syn všechno to, co je Duch svatý, totiž jediný Bůh, podle své přirozenosti.“ „Každá ze tří osob je onou skutečností, totiž podstatou, bytností nebo božskou přirozeností.“

„Toto je však katolická víra, že uctíváme jednoho Boha v Trojici a Trojici v jednotě, aniž bychom směšovali osoby či rozlučovali podstatu: jiná je totiž osoba Otce, jiná Syna, jiná Ducha svatého; jediné je však božství, rovná sláva a stejná věčná velebnost Otce a Syna a Ducha svatého.“

A tedy existuje rovnost všech osob - "rovná sláva a stejná velebnost Otce a Syna a Ducha svatého."

To si ale přímo protiřečí s tímto textem:

1 Korintským 15:24-28 24 Tu nastane konec, až Kristus zruší vládu všech mocností a sil a odevzdá království Bohu a Otci. 25 Musí totiž kralovat, 'dokud Bůh nepodmaní všechny nepřátele pod jeho nohy'. 26 Jako poslední nepřítel bude přemožena smrt, 27 vždyť 'pod nohy jeho podřídil všecko'. Je-li řečeno, že je mu podřízeno všecko, je jasné, že s výjimkou toho, kdo mu všecko podřídil. 28 Až mu bude podřízeno všecko, pak i sám Syn se podřídí tomu, kdo mu všecko podřídil, a tak bude Bůh všecko ve všem.

A dalšímu textu bible:

1 Timoteovi 6:13-16 13 Vyzývám tě před Bohem, který dává všemu život, a Kristem Ježíšem, který vydal svědectví svým dobrým vyznáním před Pontiem Pilátem, 14 abys bez poskvrny a výtky plnil své poslání až do příchodu našeho Pána Ježíše Krista. 15 Jeho příchod zjeví v určený čas požehnaný a jediný Vládce, Král králů a Pán pánů. 16 On jediný je nesmrtelný a přebývá v nepřístupném světle; jeho nikdo z lidí neviděl a nemůže uvidět. Jemu patří čest a věčná moc. Amen.

Tento text dokazuje jasně, že slává Boha Otce je jiná (větší) než Ježíše Krista. Tento text se nemůže týkat nikoho jiného, než Boha Otce! Proč? Protože Ježíše tady na zemi vidělo tisíce lidí a zde je jasně konstatováno, že Onoho jediného Vládce nikdo neviděl a nemůže vidět.

Bratři a sestry trváte-li na rovnosti Božíh osob, Boží slovo vás usvědčuje z omylu..

Pokud najdete jiné vysvětlení, ocitáte se už mimo církevní orthodoxii, která byla stanovená koncily a potom i já mám právo, podobně jako vy, s mým vysvětlením.

S pozdravem Karel



Re: Odpověď Karlovi S. na jeho články o trinitarismu (Skóre: 1)
Vložil: Karels (haohan@seznam.cz) v Pondělí, 09. květen 2005 @ 08:13:58 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Posledný uvedená námitka mě taky vede k nedůvěře v celou nauku o Boží Trojjedinosti.

Taky je důkazem, že tento bod - rovnost a stejná sláva Božích osob je pouze lidskou naukou. Naukou, která nemá nic společného s Božím slovem.

Je to díky tomu, s prominutím hlupákovi Athanasiovi, který tak rozhodl. Církev (katolická) si to zasadila do své tradice a teď s tím nemůže nic dělat.

Tak je tato nauka - o Boží Trojjedinosti uvržena v nejistotu. Protože pokud se vyskytl tady tento omyl, kolik se jich ještě v této nauce skrývá?

S pozdravem Karels



o rovnosti Božích osob (Skóre: 1)
Vložil: Karels (haohan@seznam.cz) v Pondělí, 09. květen 2005 @ 08:27:11 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Jako usvědčující důkaz pro podporu mých argumentů jsem zkopíroval odstavec z jiného článku z Grano Salis, který si můžete přečíst - "Trojice, základ křesťanské dogmatiky"

d. Rovnosť všetkých troch osôb v sv. Trojici

Tri Božské osoby sú jedno však nielen v tom, že všetky tri absolútne rovnako zmýšľajú a konajú. Sú jedno aj vzhľadom na svoju božskú podstatu. Cirkevní otcovia to vyjadrili formulou: sú pri nich síce tri rôzne hypostázy (do latinčiny bol tento pojem prekladaný pojmom “persona”-osoba), ale všetci traja majú zároveň jednu božskú úziu (podstatu) alebo fyzis (prirodzenosť). Medzi nimi je homoúzia, rovnosť podstaty. Homoúziu (rovnopodstatnosť) všetkých troch osôb svätej Trojice zdôrazňovala cirkev nanovo. “Otec, Syn i Duch svätý majú jedno Božstvo, jednostejnú slávu a spoluvečnú velebnosť. Aký je Otec, taký je Syn a taký je i Duch svätý” (Atanáziovo vyznanie).

Týmito formuláciami sa cirkev bránila proti prvým heréziám, ktoré popierali rovnosť Božských osôb.

Podle mne je tomu anopak, hereze je pokud vyznáváme rovnost Božích osob!

Karels



Re: Odpověď Karlovi S. na jeho články o trinitarismu (Skóre: 1)
Vložil: protestant v Pondělí, 09. květen 2005 @ 10:21:25 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Blahopřeji "pastýři" k jeho smyslu pro humor ! Opravdu jsem se moc nasmál :-D
Tak vtipně napsané "pojednání" jsme tu už dlouho neměli ....

Přesto se zdá, že "Karels" nepochopil tento pokus o ukončení poněkud nesourodé přestřelky kolem trojjedinosti Boha a bohužel ani neocenil to, jak "pastýř" elegantně zlehčil diskusi. Je do toho argumentování nějak moc "zažraný". To je smutné, když se člověk tak moc zabere do argumentace, až mu unikají krásy kolem.

Ale budiž. Dáme tedy Karlovi, co žádá - argumentaci s podklady Biblických veršů. Nejsem však natolik teologicky vzdělán a ani nejsem tak dlouho křesťan abych ze svých znalostí a skušeností přispěl do tak vyhrocené diskuse. Proto jsem hledal ve zdrojích kolem až jsem našel studii na téma Boží Trojjedinosti. Toto velmi podrobné a rozsáhlé pojednání pochází z pera bratra v Kristu - Pavla Steigera a při troše snahy to najdete na stránkách www.hcjb.cz v kompletním znění (dokonce i ve zvukové podobě) Pavel Steiger šíření svých článků nebrání, dokonce má na stránkách občasníku (který vydává) "Zápas o duši" napsáno, že se kopírování a šíření doporučuje :-) takže se jistě nebude zlobit, když část jeho pojednání o trojjedinosti Boha zde budu citovat.

Začátek citace :

........

Zjistil jsem, že většina křesťanů neumí obhájit trojjedinost Boha. Obzvláště, když se dostanou do křížku s Jehovovými svědky, Židy nebo Muslimy. Tito nás nazývají polyteisty, že prý věříme ve tři bohy, Otce, Syna a Ducha svatého. Tak se dnes na tuto otázku podívejme.

Jak je to tedy s božstvím Boha? Angličtina nazývá božství "Godhead," což doslovně znamená "Boží hlava." Nedivme se, že trojjediné božství způsobuje tolik nedorozumění. Ano, věříme jen v jednoho Boha, nejsme polyteisté. Přesto, povaha Božího božství se projevuje jenom v trojjedinosti. My lidé, přestože jsme byli Bohem stvořeni k jeho obrazu, jsme úplně nezpůsobilí představit si Boha, který trojjedinému božství odpovídá. Proto můžeme pochopit organizaci Božího božství jen natolik, kolik nám toho o sobě Bůh odhalil. Nesmíme o božství subjektivně spekulovat. Můžeme však mít o Bohu a jeho božství znalost, jež je vymezena jeho biblickým zjevením. A Bible říká:

Vždyť to co lze o Bohu poznat, je jim (tedy i nám) přístupné, Bůh jim to přece odhalil. Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu. (Řím. 1:19,20)

Budeme zkoumat Boží božství, raději Boží trojjediné božství z hlediska Božího stvoření, protože Bible říká, že ve stvoření je jeho božství odhaleno. Stačí, říká Bible, když přemýšlíme o stvoření, potom musíme vidět Boží božství. Když nepřemýšlíme, jsme bez omluvy. Musí také platit, že jestliže je božství trojjediné, potom i jeho stvoření musí být trojjediné. Podstatu božství můžeme omezeně, ale dobře pochopit z následujícího verše:

V něm (v Kristu) je přece vtělena všechna plnost božství. (Kol.2:9)

To znamená, že Boží trojjediné božství je cele a plně vtěleno v Kristu. Kdyby bylo božství jednojedinné, potom by Pavel nemusel psát o "veškeré plnosti božství," jenom "božství" by stačilo. Kristus je věčné Slovo, které se vtělilo v člověka Ježíše. Kdo viděl Syna, viděl i Otce. Vše, co Bůh chtěl o Sobě člověku odhalit, bylo vtěleno a viděno v Kristu, našem Bohu a Spasiteli.

Boží podstata a vlastnosti jsou obsaženy v trojjediném božství, a jsou vyjeveny v Božím Synu, abychom je pochopili. Trojjediné božství sděluje Boží všudypřítomnost, všemohoucnost, vševědoucnost, lásku, pravdu, milost a ostatní povahové rysy Boha. Bůh je Otec, Syn a Duch svatý. Jeden Bůh, jehož trojjediné božství spočívá ve třech osobách. Otec je věčný zdroj všeho bytí. Syn je věčné Slovo, kterým se Bůh projevuje ztělesněním a zhmotněním. Duch je věčná přítomnost Boha vyvěrající z Otce, a tekoucí skrze Syna do veškerého stvoření. Otec i Duch svatý jsou všudypřítomní, neviditelní, a přece neustále zjevováni skrze Synovo vtělení. Boží trojjediné božství je viditelné, zhmotnělé v času a prostoru ve vtělení Syna, Ježíše Krista, a potvrzeno veškerým stvořením. V Ježíši Kristu je vtělena (což je přítomný čas) všechna plnost božství. Ježíš Kristus představuje celého Boha, tedy jeho veškerou plnost, což je jeho trojjedinost. Ježíš Kristus je to věčné - "Jsem, že Jsem." Ježíš Kristus je to Slovo, které bylo na počátku a bez něj nic nepovstalo. Ježíš Kristus, to Slovo je Bůh.

Zdá se to být paradoxní? Jeden Bůh a trojosobní božství? Proto je tolik kvazikřesťanů, kteří toto biblické učení odmítají. A křesťané? Ti ve své 99% většině tvrdí, že trojjediného Boha můžeme přijmout pouze na základě víry, že trojjediné božství nemůžeme nikdy pochopit. Ale Bible nás nenabádá ke slepé víře ani na jednom místě. Bůh nám dal kromě víry i rozum. Kdybych osobně nemohl intelektuálně obhájit biblické křesťanství, skončil bych nejspíš jako ateista nebo agnostik. Kdybych v Boha věřil, potom bych mohl být čímkoliv, Židem, Muslimem, Jehovovým svědkem, Mormonem, Hinduistou, Unitářem, Budhistou Tito, a mnoho křesťanů jsou tím, čím jsou, právě jen na základě svých emocí, jenže osamocené city, jsou ty nejzrádnější stezky. Bible nikdy a nikde nenabádá k citovým závěrům, nýbrž vždy jen ke zkoumání, přemýšlení, čtení a znalostí Písma. Říká se, že "láska" je slepá. Vzpomeňte si na mládí, když jste byli bezhlavě zamilovaní, s úplně potlačeným intelektem. Taková kvaziláska skončí většinou roztržkou. Láska je řeka tekoucí v korytě pravdy. Stejné je to s vírou. Emocionální víra přináší v konci konců jenom roztržku.

Někdy se člověku zdá cesta přímá, ale nakonec přivede všelijak k smrti. (Přísloví. 14:12)

Zdání není vědomost, nýbrž cítění. Zdravé radostné emoce vždy vyvěrají z pravdy, což je znalost. Jenom uvážená láska vzplane opravdovými nepomíjivými city. Proto važme:

Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil. Jeho věčnou moc a Božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu. (Řím. 1:19,20)

Když lidé přemýšlivě zkoumají přírodu, Boží stvoření, Boží božství, potom jim musí být trojjedinost božství odhalena, jinak tento verš neříká pravdu. A Petr říká:

Buďte vždy připraveni dát odpověď každému, kdo by vás vyslýchal, o naději, kterou máte, ale čiňte to s tichostí a uctivostí. (1 P 3:15)

Petr nás nabádá k odpovědi, ne k citové obhajobě. Slovo "odpověď" je v řečtině "apologia", což znamená obrana nebo obhajoba. Když nás, biblické křesťany, začne vyslýchat třeba Jehovův svědek, a začne dokazovat paradoxnost trojjediného Božství, jak se mu v tichosti vzepřeme? Jestliže obhajobu nemáme, Jehovův svědek nám naši víru založenou pouze na emocích nahlodá a staneme se dříve nebo později kořistí vlka.

Trojjediné božství není žádný výbor třech autonomních bohů. Bůh je jen jeden, ne tři. Trojjediné božství jsou tři vzájemně neoddělitelné osoby, Otec, Syn a Duch svatý. Každá osoba Božství je Bůh, rovnocenně věčná a rovnocenně vševědoucí. Tyto tři osoby Božství jsou vždy v příčinně-účinném vztahu.

Otec je neviditelný zdroj veškeré existence, fyzicky ztělesněn ve viditelném Synu, prožíván a porozuměn Duchem svatým, jenž už je opět neviditelný. Bůh je jen jeden, a přesto musí být Otcem ve své plánovité nápaditosti a hnací síle. Bůh musí být Synem ve svém hmotném projevu Otcových plánů. Do třetice, Bůh musí být Duchem svatým, aby dal smysl, udělil prožití Synově a Otcově práci. Jste zmateni? Nebojte se, vše pochopíte, až budeme zkoumat přírodu a naši dennodenní činnost.
Podívejme se na přírodu, na stvoření a přemýšlejme, zda stvoření opravdu odhaluje trojjediné Božství jak Pavel napsal Římanům. Zda uvidíme, když přemýšlíme, co je neviditelné. Zda obhájíme naši víru před protibiblickými hlodavci.

Základ celého Božího stvoření je vesmír. Měli bychom říci trojvesmír, protože vesmír má tři nesamostatné podstaty. Prostor, hmotu a čas. Tohle si lidé uvědomují již po tisíciletí. Všechny jevy probíhají v prostoru, hmotě a v čase. Žádná ze tří vesmírných složek nemůže být odtržena od zbývajících dvou, protože vesmír je trojjediný. Čas bez hmoty, která se pohybuje v prostoru, nemůže existovat. Odtrhněte hmotě prostor a nemáte jí kam umístit, navíc se nemůže pohybovat v čase, tedy neexistuje. Zkušenost a věda jasně potvrzují, že vesmír je časo-prostorově-hmotná spojitost, jež je trojjediná. Odtrhněte z trojjedinosti vesmíru jednu jeho složku a vesmír se zhroutí. Hmota definuje prostor a čas, prostor definuje čas a hmotu, a do třetice, čas definuje hmotu a prostor. Ve hmotě, je vesmír plně ztělesněn, protože ta může existovat jen v prostoru a čase. Proto je trojjediné Božství plně vtěleno v Kristu, protože ten je definován Otcem a Duchem. Kdo vidí hmotu, která se pohybuje v prostoru a čase, ten vidí plnost trojjediného vesmíru, přestože čas a prostor jsou neviditelné veličiny. Kdo vidí Syna, který je poslán Otcem a poznán Duchem, ten vidí plnost trojjediného Božství, přestože Otec a Duch jsou neviditelní.

Jeden vesmír existující ve třech vzájemně neoddělitelných koncepčních formách, z nichž každá je rovnocenně vesmírná, dokonale ilustruje jednoho Boha, který existuje ve třech vzájemně neoddělitelných koncepčích osobách, z nichž každá je rovnocenně Božská.

Přemýšlejme dále, jak nás Pavel nabádá. Mezivztažnost složek trojjediného vesmíru neuvěřitelně obkresluje mezivztažnost trojjediného Božství.

Prostor je neviditelné všudypřítomné pozadí všech jevů hmoty a energie, které mohou být vnímány, prožity, porozuměny pouze v neviditelném čase. Podobně, Otec je neviditelný všudypřítomný zdroj všeho bytí, které je zhmotněno viditelným Synem, jenž může být vnímán, prožit, porozuměn pouze neviditelným Duchem svatým. Neviditelné - viditelné - neviditelné. Neviditelný prostor, viditelná, hmatatelná reálná hmota a neviditelný čas. Neviditelný Otec, viditelný ztělesněný reálný Syn a neviditelný Duch svatý. Tohle je organizace a tok úkolů v Božím Božství.

Bůh není trojice vzájemně oddělitelných svéjmenných osobností. Bůh je trojjedinost Božství t.j. trojjedinost neoddělitelných osobností, z nichž žádná není svéjmenná, ale právě naopak, každá jmenuje zbývající dvě. Otec odpovídá prostoru, Syn hmotě a Duch svatý času.

Naše dobrodružství však nekončí zde, protože každá z těchto tří nesamostatných složek vesmíru je sama o sobě opět trojjediná.

Prostor

Proberme si trojjediný prostor, jenž odpovídá Otci. Prostor má tři rozměry. Délku, šířku a výšku. Každý rozměr je nekonečný a každý zabírá celý prostor. Kdybychom měli pouze jeden rozměr, délku, a i kdyby byla nekonečně dlouhá, neuměli bychom si ji ani představit. Nikdo neviděl a ani neuvidí ideální přímku. To co nazýváme přímkou v naší představivosti má vždy kousek výšky a trošku šířky. Proto nikdo neuvidí Otce a proto Ježíš nemohl apoštolům Otce ukázat. Přímka sama o sobě je neviditelná, jako je Otec sám o sobe neviditelný. A i tohle už je nesmysl, protože přímka ani Otec nemohou sami o sobě existovat. Protože je první rozměr prostoru neviditelný, musíme přidat druhý rozměr, šířku, abychom "hmatatelně viděli," že existuje první rozměr, tedy délka. Skutečnost délky, protože je neviditelná, může být potvrzena pouze šířkou. A hle, rovinu, tedy dva rozměry, už vidíme stejně jako vidíme ztělesněné Božství, Syna, Ježíše Krista. A protože se pohybujeme od neviditelného k viditelnému a zase k neviditelnému, tedy od přímky k rovině a k prostoru, je nám už jasné, přidáme-li třetí rozměr, výšku, dostaneme plnost prostoru, který je už zase neviditelný. Uvědomme si, že rovinu můžeme hmatatelně a očividně zažít pouze tehdy, existuje-li třetí rozměr, výška. Kdyby neexistovala výška, byli bychom zploštělí v rovině, kterou bychom potom nemohli vidět, protože by to byl náš prostor, stejně neviditelný jako nevidíme trojrozměrný prostor, ve kterém se pohybujeme. Tedy, tak jako můžeme vidět a nahmatat rovinu z třetího rozměru, stejně můžeme zažít a vidět ztělesněného Božího Syna jenom Duchem svatým. Jeden rozměr, neviditelná přímka, představuje neviditelného Otce. Dva rozměry, viditelná rovina, představuje viditelného Syna. Tři rozměry, neviditelný prostor, představuje neviditelného Ducha svatého.

... kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho. (Ř 8:9)

Kdo nežije v trojrozměrném prostoru, jenž reprezentuje Ducha svatého, ten nemůže vidět dvourozměrnou rovinu, která reprezentuje Syna. Kdo nevidí dvourozměrnou rovinu, Syna, ten nemůže ani tušit Otce, protože jednorozměrná přímka je neviditelná a odhalená jenom v rovině, tak jako je Otec odhalen v Synu. Kdo nemá třetí rozměr, Ducha svatého, ten stojí mimo celý prostor Boha, protože Boží Božství je trojjediné jako prostor.

Objem, tedy podstatu prostoru vypočítáme násobením délky, šířky a výšky. Všechna plnost objemu, tedy prostoru, je součin, ne součet jeho rozměrů. Podobně, podstata Boha, objem Boha, tedy všechna plnost jeho Božství je rovněž součin, ne součet, jeho neoddělitelných osobností. Délka x šířka x výška = jeden objem. Proto první Boží osoba krát druhá Boží osoba krát třetí Boží osoba se rovná jednomu Božství, jedné Boží plnosti, jednomu objemu trojjediné Boží podstaty. Dobrodružné stopování trojjediného Božství z přírody však nekončí ani zde.

Čas

Další neoddělitelná součást trojjediného vesmíru je čas, jenž odpovídá Duchu svatému. Je úžasné si uvědomit, že čas má také tři vzájemně nedělitelné části. Ačkoliv je čas jen jeden a spojitý, přesto mluvnice všech jazyků dělí čas na minulý, přítomný a budoucí. Všechen budoucí čas bude jednou minulostí. Když čas přechází z budoucnosti do minulosti, tak prochází přítomností. A opět. Neviditelné - viditelné - neviditelné. Budoucnost je neviditelná a materiálně neprožitá. Budoucí čas je zdrojem všeho přítomného a minulého času. Budoucí čas odpovídá neviditelnému Otci, zdroji všeho. Čas se stává viditelným po kousíčkách v přítomnosti, vědci by řekli v kvantech. A už je nám jasné, že ztělesněná viditelná přítomnost času odpovídá Synu, Ježíši Kristu. Přítomnost však okamžitě přejde v neviditelnou minulost. Minulost je náš prožitek, zkušenost, a ta odpovídá Duchu svatému. Pravda, minulost je neviditelná, ale díky minulosti víme, jak nakládat s přítomností. Zkušenost nás učí, jak jednat v přítomnosti a v přítomnosti plánujeme svoji budoucnost. Je to zase stejná souběžnost s trojjediným Božstvím. Duch svatý nás vede k Synu a Syn k Otci, protože Otec vyslal Syna a Syn vyslal Ducha. Tedy budoucnost, přítomnost, minulost. Neviditelné - viditelné - neviditelné. Otec, Syn, Duch svatý.

Až přijde přímluvce (hovoří Ježíš), kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, jenž od Otce vychází, ten o mně vydá svědectví. (Jan 15:26)

Jakoby by přítomnost říkala: "Dávám vám minulost, která vychází z budoucnosti." A tak to přesně je. Nebo:

Jakmile však přijde On, Duch pravdy, uvede nás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám za sebe, ale bude mluvit, co uslyší. On mě (Ježíše) oslaví, neboť vám zvěstuje, co přijme ode mne. (Jan 16:13-14)

Úžasná souběžnost! Duch ví vše od Syna, jej oslavuje a o něm vypráví. Všechna minulost, historie, bývala okamžik po okamžiku přítomností. Proto historie popisuje a oslavuje odvinutou přítomnost. Historie bez viditelné reálné přítomnosti nemůže existovat. Kdyby nebyl tento okamžik, tak by ani nebyla jeho historie. A historie mluví o pravdě, kterou slyšela z odvinuté přítomnosti. Podobně, Duch svatý mluví o pravdě, mluví o tom, co slyší od Syna. Ježíš v Janovi pokračuje.

Všechno, co má Otec jest mé. Proto jsem vám řekl, že vám (Duch) bude zvěstovat, co přijme ode mne. (Jan 16:15)

Do přítomnosti, která odpovídá Synu, přitéká čas z budoucnosti, která odpovídá Otci. Budoucnost je zdroj všeho času a tedy i dění. Syn řekl: "Všechno, co má Otec, jest mé." Podobně všechno, co obsahuje budoucnost, je vlastnictví přítomnosti, jelikož neviditelná budoucnost vše odevzdává viditelné přítomnosti. Jinak by to ani nebyla budoucnost.
Vidíte, čas je jen jeden a přece je to trojjediná časovost. Bůh je také jen jeden, a přesto je trojjediným Božstvím. Budoucnost neexistuje bez přítomnosti, a přítomnost bez minulosti. Otec neexistuje bez Syna a Syn neexistuje bez Ducha svatého.

............

Opravdu, Bůh je trojjediný, obzvláště když si uvědomíme naši trojjedinou činnost. Dejme tomu, že stavíme dům. Nejprve musí být neviditelné naplánováno v architektově představivosti. Tahle fáze odpovídá Otci - zdroj, plán, motivace. Potom musí být plán uskutečněn, hmotně postaven, aby se stal hmatatelně viditelný a použitelný. Tahle fáze odpovídá viditelnému Synu. A ve třetí fázi, dům užíváme, prostě se tam bydlí. A prožitek už je zase neviditelné povahy jako Duch svatý.
Přátelé, neznepokojilo by vás nyní, kdyby byl Bůh jen jednojediný? Vždyť by potom nemohl stvořit trojjediné stvoření, protože by nevlastnil koncept trojjedinosti. Bůh je jen jeden, ale nemůže být jednojediný, protože potom by byl jako prostor bez hmoty a času a tím pádem by Bůh vlastně neexistoval, protože by byl prázdný jako prostor a bible přece hovoří o Boží plnosti.

Nebo považme hudební dílo. Nejprve se zrodí neviditelně v skladatelově hlavě. Potom hudebníci hmatatelně, viditelně rozechvějí vzduch, až nám buší do bubínků, a nakonec zažijeme neviditelný požitek neviditelné skladby a její hmotné slyšitelné realizace. Jenom neviditelným Duchem svatým zažijeme požitek styku s reálným viditelným Ježíšem Kristem, Synem, kterého poslal ve svém neviditelném plánu Otec, a dal mu vše do rukou, tak jako hudební skladatel dá své neviditelné dílo do rukou orchestru. V něm, v Synu, Otec realizuje své plány, které zahrnují plnost trojjediného Božství, včetně Ducha svatého. Podobně, v orchestru, skladatel realizuje své dílo, které zahrnuje plnost trojjediného lidského konání včetně oceňujícího obecenstva, jež neviditelně zažívá hudbu.

Všechno, úplně všechno je trojjediné. Veškeré hemžení Božího stvoření je trojjediné. Vždyť to Pavel napsal Římanům:

Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim (tedy i nám) přístupné, Bůh jim to přece odhalil. Jeho věčnou moc a Božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu. (Řím. 1:19,20)

.....................

Přátelé, vše ukazuje na trojjedinost Božího Božství. Vraťme se ještě k Matoušovým veršům, které popisují pokušení, což je pokoušení Ježíše Satanem. Tyto verše mi sdělují ještě jednu snad nejdůležitější čtvrtou pravdu. Satan věděl přesně do puntíku, co dělá, když Ježíše pokoušel. Satan věděl, že kdyby vytrhnul Syna z trojjedinosti, Bůh by se zhroutil, protože Bůh existuje jenom v plnosti trojjediného Božství. Jako bychom vytrhli z prostoru a času hmotu. Vesmír by se zhroutil. Umíte si představit budoucnost a minulost bez přítomnosti? A tohle jsou jen fyzikální jevy! Odtržení duchovní osoby Syna z Boží trojjedinosti si představit ani neumíme. Satan je tak chytrý, až to mrazí. Satan dobře věděl, že vrazí-li klín do Boží trojjedinosti, zvítězil by, protože trojjediné Božství by se zhroutilo. A protože Satan nemůže nikdy zvítězit nad Bohem, tak alespoň naočkoval smrtící doktrínu o jednojediném Božství, tedy o jednoosobním Bohu do srdcí mnoha sekt, muslimů, mnoha Židů, Jehovových svědků, unitářů a katastrofálně velkému množství křesťanů, kteří v trojjediné Božství také nevěří. Co se Satanovi nemohlo podařit rozbít ve skutečnosti, to se mu podařilo rozbít v srdci každého nevěřícího, ať si říká jakkoliv, třeba i křesťan, a ať žije kdekoliv ve Lhotě nebo v Jakartě.

............


Konec citace

Pokud to někomu nestačilo, připomínám, že celý rozsáhlý spis je na stránkách www.hcjb.cz v odstavci "O Bohu" odrážka "Bůh-Syn-Duch" a má šest částí. Já jsem si tuto práci přetahal do Wordu a vychází to na 30 strán A4.

Přeji všem krásný den - a to s Bohem !



Stránka vygenerována za: 0.21 sekundy