poslal vendaor
A přece se točí...
Z článku Dr. Igora Kišše - Trojice, základ křesťanské dogmatiky, který
vložil Karels 8.5. 2005 je zjevné, jak tragikomické je učení o trojici.
Článek od Dr. Igora Kišše k nahlédnutí - zde
Dr. Kišš se mylně domnívá, že se křesťanská víra liší od nekřesťanských náboženství vírou v trojjediného Boha. Každý věřící z Bible ví, že se církev liší od zbytku světa kázáním o vzkříšeném Pánu. Dovolává se také demoralizované Světové rady církví, která klade víru v trojici jako podmínku vstupu. Tatáž organizace podporovala různé revolucionáře a často odsuzuje Izrael, zatímco Araby nikoli.
V článku se dovídáme, že trojiční nauka odpovídá na otázku: „kdo je Bůh“. Pravý opak je pravdou! Tato nauka plodí taková tvrzení, že průměrný věřící není schopen porozumět. Nejdříve Dr.Kišš napíše, že je trojice „ústřední křesťanské vyznání“, aby vzápětí přiznal, že Písmo svaté včetně Nové smlouvy přímo trojiční nauku neobsahuje.
Dále přiznal, že ne vždy lze v dogmatice postupovat metodou „úzkého biblicizmu“(uvozovky ode mne), ale třeba k ni vztahovat i logické závěry a tím křesťanskou víru „osvětlovat“. Tím jen opět přiznal, že mu Písmo nestačí, že potřebuje „logiku“, jenže zapomněl připsat, že logiku pohanskou, která neosvětluje biblickou zvěst, nýbrž ji zatemňuje. Velice legračně pokračuje, že si nelze představit učení o smíření bez trojiční nauky. Až do takových nesmyslů může trojiční nauka přivézt bratra doktora. V Bibli totiž máme, díky Bohu, záznam několika apoštolských kázání a ani jedno neobsahuje trojiční učení. Znamená to, že si apoštolská církev neuměla představit smíření s Bohem bez trojiční nauky? Dr.Kišše usvědčují jeho vlastní slova. Jestliže napsal, že Bible trojiční nauku přímo neobsahuje, znamená to, že apoštolé něco zanedbali, zatajili nebo zapomněli? Apoštol Pavel si pozval starší z Efezu, které také oslovil jako biskupy, a vyznal: „..prohlašuji před Bohem, že jsem vám oznámil „celou Boží vůli a nic jsem nezamlčel“. Sorry doktore, ale ani jedno slovo o trojici!
Dr.Kišš udivuje dalším bonbónkem: popření trojiční nauky by prý znamenalo popření „mnohých základních článků víry“. Židovstvo prý učení o trojici nepřipouštělo. Jak by mohlo, když to není v Bibli? Klobouk dolů, doktore! Ty Pavlové sbory musely být složeny ze samých popíračů článků víry? Díky Bohu, že měly jen jeden článek víry: „Pánem je Ježíš!“ Za to je nemohl nikdo exkomunikovat. Doktor je alespoň natolik poctivý, aby přiznal, že trojiční učení lze nalézt u buddhistů, hinduistů i u Tibeťanů. Mohl však doplnit, že také v Persii a Egyptě. Je to bratři náhoda, že Písmo trojiční nauku přímo nemá, zato ji mají okolní pohané? Dále se snaží Dr.Kišš připsat dílo posvěcení tomu třetímu, ale buď neví, nebo zapomněl, že Písmo toto dílo připsalo před 2000 lety našemu Pánu - I.Kor.1,30! Dále píše, že učení trojiční je tajemství víry, jakoby mu nestačilo tajemství podle Písem, čili Mesiáš ve věřících z pohanů – Ef.3,3-6; Kol.1,27;
Exhibice nesmyslů pokračuje: všechny osoby v trojici absolutně stejně smýšlejí i konají a triteismem by byla rovnost božských osob bez jejich absolutní jednoty. Nevíte jak apoštolé bránili „rovnost Boha Otce a Boha Syna“? Doktor vám to vysvětlí: „Kdo popírá Syna, nemá ani Otce“, „Aby všichni ctili Syna tak, jako ctí Otce“, tak takhle asi umí myslet jen doktoři. Normální čtenář by v těch dvou verších viděl důkaz synovství, ne rovnosti. Jednou doktor napíše, že všechny tři osoby jsou „spolu věčné a spolu rovné“, ale také že Syna zplodil Otec, což je biblicky v pořádku a duch že vychází z Otce i Syna vychází, což není biblické. Jestliže Otec Syna zplodil, pak je nanejvýš rozumné říci, jak to tvrdili ariáni, že byla doba, kdy Syna nebylo ( až do chvíle zplození) Útok na zdravý rozum sílí: v trojici prý není nikdo přednější, větší nebo menší. Syn je ale podřízen Otci a to nejen během inkarnace, ale i ve věčnosti, což je v souladu s Biblí, ale pak nemůže být řeči o nějaké rovnosti, leč doktor míní, že ano. Další perlou je tvrzení, že jsme „vlastně byli stvořeni nejen na obraz Boží, ale na obraz sv.trojice. Kdyby se autor zamyslel nad výrokem, že třetí osoba – Duch svatý – byl „vylit“, možná by mu došlo, že se osoba nevylévá, ale znamená fakt, že jsme byli různě obdarovaní Boží mocí ke službě. Student Bible ví, že se dalo ve Starém zákoně z někoho „sejmout“ část ducha a dát druhému, což by znamenalo rozdělit třetí osobu na ještě menší části?
Vzápětí si doktor uvědomuje, jak se zamotal a nabízí řešení: „Nejde prý o modalismus, když jediná božská bytost (Hospodin) mění svůj modus a jednou se zjevuje jako Bůh Syn a jindy zase jako Bůh Duch svatý. Ducha svatého prý prosíme v modlitbě, aby nás posvětil. Nějak doktorovi ušlo, že Písmo zná pouze jednoho posvětitele – jak ve Staré tak i v Nové smlouvě – Ježíše Mesiáše, který je JHVH (Lev.20,8; I.Kor.1,30; Žid.2,11;
Tři osoby třeba prý přísně rozlišovat, ale nelze je od sebe oddělovat. Platí princip neoddělitelnosti. Jestliže jsou si všichni rovni a dělají všechno společně a jsou všichni od věčnosti, nač potom jsou tři, nestačil by jeden? Aby těch nesmyslů a zmatků nebylo málo, přišel v 8.století Ján Damascénský s učením o perichoréze: vlastnosti jedné osoby trojice se prelínajú do druhé. Žádná z božských bytostí neexistuje sama o sobě, odděleně od jiných, ale všechny existují jen ve vzájemné korelaci. Proto je i jejich dílo společným dílem všech tří. Toto učení má prý biblické zdůvodnění v Jan14,11- „Já jsem v Otci a Otec ve mně“, nebo také v Jan17,21- „Jako i Ty Otče jsi ve mně a já jsem v Tobě“. Že by byl Otec, který má život sám v sobě, na někom závislý, to je čiré rouhání-Jan 5,26; že na ten nesmysl přišel Ján v 8.století, to by se dalo omluvit, ale zastávat takovou hloupost dnes, to je neomluvitelné. Dokazovat učení o třech osobách verši, které hovoří jen o dvou může signalizovat pohrdání čtenáři, nebo odhaluje autorové nepochopení daných veršů. Říká-li Pán Ježíš, že máme být v Něm a v Otci, pak to logicky neznamená, že tvoříme jednu bytost, nýbrž jen duchovní, dnes bychom řekli virtuální tělo. Jde o vyjádření jednoty v myšlení, slovech i skutcích. Tak jednoduše to tam je napsáno. Leč teologům dát něco jednoduše, to bychom je asi urazili, proto musí vymýšlet stále další nové teorie a mlžit a mlžit.
Jediné pozitivní v článku je ochota katolické církve „stáhnout se“ z problému filioque. Ve Vídni doporučila v roce 1998 vatikánská komise nepoužívat tento proti biblický výraz. Konečně se dalo za pravdu východní církvi, jen ta doba 1000 let…. Avšak aby zachovala svou tvář, opakuje katolická církev pokrytecky: „je oprávněné hovořit i o filioque“. A zase zpět do roku 1000….
