Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Nela.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 8, článků celkem: 16318, komentáře < 7 dní: 524, komentářů celkem: 408340, adminů: 60, uživatelů: 5135  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 151 návštěvník(ů)
a 5 uživatel(ů) online:

Myslivec
brusle7
Frantisek100
gregorios777
oko

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
110957429
přístupů od 17. 10. 2001

Život víry: Muž, kterého dnes nechce ani církev
Vloženo Úterý, 09. srpen 2005 @ 14:03:15 CEST Vložil: Karels

Kázání poslal pastýř


Nejnechtěnější muž světa!
Na moskevském Rudém náměstí jsou gigantické obrazy Lenina, Stalina a dalších komunistických vůdců – všechny pokryté rudým sametem. Měli by na Rudém náměstí pověsit další obraz: obraz Ježíše Krista – pokrytý černou pytlovinou – a pod něj tato slova: „Nejnechtěnější muž v Rusku – Ježíš!“ Když půjdete v Anglii do sálů Parlamentu nebo do velkých anglických katedrál, uvidíte obrazy minulých králů a královen. Někteří byli milováni, někteří byli nenáviděni. Ale i tady jeden obraz chybí. Měl by viset tam, kde by ho mohli všichni Angličané vidět, ohromný obraz Ježíše s názvem: „Nejnechtěnější muž v Anglii!“ Nebo běžte do Washingtonu, D.C., našeho hlavního města a podívejte se na všechny ty portréty minulých prezidentů na Capitol Hill, v sálech Kongresu. Navštivte památníky Lincolna a Washingtona. Měl by tu být postaven zvláštní památník, v němž by nebylo nic jiného než obraz Ježíše a tato slova: „Tento muž je skutečným Otcem Ameriky! On zaséval, zaléval a dával vzrůst! Ale dnes je nejnechtěnějším mužem této společnosti!“

Pojďme ještě o krok dál do knihoven a učeben téměř všech seminářů v Americe. Naslouchejte bezbožným teologům, kteří nenávidí Krista – podívejme se na literálně kritické studie bible, jakou mají radost z okrádání a ničení víry. Nebo vejděte do velkých katedrál a podívejte se na barevná mozaiková okna, na nichž téměř na všech je zobrazen Ježíš – potom si poslechněte jejich takzvané evangelium! To není skutečný Ježíš, kterého káží, tento je jiný. Proč nejsou čestní? Měli by pod tyto obrazy Ježíše na mozaikovém skle dát bronzové plakety, na nichž by stálo: „Nechtěný!“ Ježíš se narodil jako Žid, ale Židé Ho nechtěli – ani teď ho nechtějí. „Do svého vlastního přišel, a vlastní jeho nepřijali ho“ (Jan 1:11). Ve všech jejich synagogách se pilně učili o Jeho příchodu! Kněží a písaři mohli citovat Izaiáše 53. Mysleli si, že vědí, kde se narodí a jak Ho poznají. Říkali, že žijí pro den Jeho příchodu – stejně jako dnes vyhlížejí Židé svého Mesiáše. Čtu o vražedných plánech kněží a náboženských vůdců a říkám si: „Jak mohou plánovat vraždu Krista, nebo dokonce Lazara, když tak žárlivě střeží Zákon, který říká: ‚Nezabiješ‘?“ Odkud se vzala taková nenávist k Ježíši, když ne přímo z pekla? Jak mohou dnešní Židé tolik nenávidět Ježíše? On je Syn Davidův – On miloval Izrael – On přišel, aby naplnil všechny jejich zákony. Jeho srdce hořelo pro Jeruzalém. On sám byl Žid a prorok, právě tak jako Mojžíš. Tak proč jejich oči planuly hněvem a odmítnutím při pouhé zmínce o Jeho jménu? Dnes by Ježíš pravděpodobně nedostal vízum do Izraele! Je pravděpodobné, že by mu odepřeli občanství. Dali by mu do pasu razítko: ‚Nežádoucí!‘ Opravdu, Jeho vlastní Ho nepřijali. My všichni dobře víme, že sekulární svět Ho nechce. Ježíš je písní opilců. Jen v Americe je jméno Ježíše tak zprofanováno a zneuctěno. Není terčem rouhání a klení v Rusku nebo Číně. (Oni proklínají své předky a padlé bohy nebo vůdce!). Ale Amerika se rouhá Kristu. Římští vojáci se mu posmívali a zesměšňovali ho tím, že mu na hlavu dali trnovou korunu. Teď ho tento národ zesměšňuje s velkou rafinovaností: filmoví producenti s nejlepším talentem a miliony dolarů produkují filmy o Ježíši, které jsou důmyslným výsměchem – tropí si žerty z jeho božství a okrádají Ho o Jeho Božskou přirozenost. Zde na Broadwayi je Ježíš rozhodně tím nejnechtěnějším mužem ze všech. La Cage aux Folles se svým homosexuálním námětem je protest proti Ježíši, jeho poselství říká: „Toto je naše území! Nechceme tvé vměšování.“ Times Square Church, ležící přímo uprostřed Satanova sídla (v jeho národním hlavním stanu!), je největší hrozbou pro jeho království, které kdy Broadway měla! Peklo zuří, protože ďáblové vědí, že mnoho lidí bude chtít utíkat k Ježíši. I v divadelní čtvrti, která je zamořená AIDS a vší prázdnotou, se Ježíš dostal na Broadway. Je tu teď církev, kterou tu On zasadil, s lidmi, jejichž volání zní: „My Ho chceme! My budeme mít Ježíše!“ Říkáme New York City, drogovým dealerům, provozovatelům pornografie, filmovým a divadelním producentům, a také všem silám, které vládnou: „Vy Ho možná nechcete, ale vy Ho nemůžete zadržovat venku!“ Jak se andělé musí radovat, když spatří uprostřed největšího města v Americe – v samém srdci jeho zločinnosti a hříchu a jeho nenávisti k Ježíši – stovky lidí, kteří se shromažďují ve jménu Pána. Jak musí plakat radostí: „Oni chtějí našeho Pána! Oni Ho chtějí!“ Ani „náboženský svět“ Ho nechce. Věřím, že Ježíš je nejnechtěnější pro odpadlé, zkorumpované církevní vedoucí, svobodomyslné církevní organizace a pro křesťany, kteří si hrají s hříchem a dělají kompromisy. V náboženství dnes existuje modlářství Ježíše, které je tak reálné a tak odporné, jako modlářství Baala a všech dalších model starověkého Izraele. Oni opustili skutečného Ježíše svatosti, Kříž, pokání a oddělení, a vyřezali si své představy jiného Ježíše. Jejich Ježíš je právě takový jako oni – přehlíží, promíjí jejich hříchy s ničím víc než slovy o bratrství, lásce a jednotě. Svým vlastním činěním vtiskli jménu Ježíš dokonale znehodnocenou a špatnou představu. To není Kristovo evangelium a není to skutečný Ježíš. Používají správné pojmy, ale neuctívají Ježíše, kterého my známe. Pavel varoval před těmi, kdo by „…jiného Ježíše vám kázal… jiného ducha… jiné evangelium…“ (2. Korintským 11:4). Nedokážu jmenovat jediné větší „křesťanské“ hudební vydavatelství, které chce doopravdy Ježíše. Stala se typem Wall-Streetového stroje na peníze, používají jména Ježíš jako prodejní poutač! Jsme rozčílení z filmů jako Poslední pokušení Krista, které zesměšňují našeho Pána; ale ještě horší jsou tito „křesťanští“ hudební producenti a vydavatelé knih, kteří chrlí rock a punk. Jsou to manipulátoři a novodobí penězoměnci. Ve skutečnosti tu vůbec nejde o zbožnost. Do křesťanských knihkupectví se vkrádá hudba New Age a humanistické teologie. Některé z těchto obchodů se stávají největšími propagátory bezbožného šmejdu v Americe. Jejich oddělení s nahrávkami vycházejí přímo z pekla a většina knih jsou nic neříkající škvár! Všechno je to jen byznys. Nemusíme si stěžovat na židovské obchodníky, kteří profitují ze jména Ježíš o velikonocích a o vánocích. Evangeličtí obchodníci profitují z Jeho jména 365 dní v roce! Tito hokynáři nechtějí Ježíše. To, co chtějí, je dolar! Díky Bohu, že existují nějaké výjimky, několik knihkupců, kteří tento kompromis odmítají. Říkáš: „Ó, díky Bohu za naši církev. My Ho chceme – my jsme Ho nechtěným neučinili. My jsme Ho uvítali a toužíme po Něm celým svým srdcem!“ Ale přemýšlej o tom strašlivém momentu, kdy se k Pánu většina Jeho učedníků otočila zády a již ho dál nenásledovali, protože Jeho slovo bylo příliš tvrdé. Ježíš se obrátil ke svým učedníkům, ke dvanácti, a zeptal se: „Půjdete také?“ Nezahřálo to jeho srdce, když slyšel, jak Petr říká: „Pane, k komu půjdeme? A ty slova věčného života máš“ (Jan 6:68)? Ale v poslední hodině i těch dvanáct „opustivše jej, všickni utekli“ (Marek 14:50). Izaiáš řekl: „Nejpohrdanější zajisté a nejopovrženější byl z lidí, muž bolestí, a kterýž zkusil nemocí, a jako ukrývající tvář svou; nejpohrdanější, pročež jsme ho za nic nevážili… Všickni my jako ovce zbloudili jsme, jeden každý na cestu svou obrátili jsme se…“ (Izaiáš 53:3,6). Prorok používá termínu „my.“ My jsme jím pohrdli. My jsme před Ním skryli svou tvář. My všichni jsme šli svou vlastní cestou. Přemýšlej o zástupech odpadlíků, o těch, kteří kdysi chodili s Ním. Ti se před Ním teď skrývají a nechtějí být v Jeho přítomnosti. Někteří z vás, kdo čtete toto poselství, jste odešli a jdete si po svém. Pustili jste Ježíše a ani teď Ho nechcete. Toto moje poselství je skutečně o odmítnutí, které Ježíš snáší od těch, kdo prohlašují, že Ho chtějí nejvíc. Zeptej se většiny těch, kdo se sami nazývají křesťany, tyto otázky: „Chceš Ježíše? Cítíš svou potřebu Ježíše? Toužíš Ho znát lépe?“ Téměř všichni z nich odpoví: „Ano, opravdu Ho chci.“ Dovolte, abych vysvětlil, co míním tím „chtít Ježíše.“ Mluvím o stravující touze – toužebném přání, aby byl pro tebe vším. „…ke jménu tvému a k rozpomínání se na tě patří žádost duše. Duše má touží po tobě v noci, nýbrž i duchem svým ve mně ráno tě hledám…“ (Izaiáš 26:8–9). Prorok mluví o touze a hladovění po Něm – i uprostřed noci! To znamená, že se po Něm sháníš s volajícím, toužícím srdcem. „V stínu jeho žádostiva jsem byla seděti, a sedímť; nebo ovoce jeho sladké jest ústům mým… umdlévám milostí… Milý můj jest můj, a já jeho… Na ložci svém v noci hledala jsem toho, kteréhož miluje duše má…“ (Šalamounova píseň 2:2,5,16 a 3:1). Toto je chtění Ježíše! On stravuje myšlenky v noci i ve dne. Stává se opravdovým smyslem života. Podívejme se na tuto záležitost o milování Ježíše a pokusme se zjistit, jak moc Ho skutečně chceme. „Jestliže pak i tam hledati budeš Hospodina Boha svého, tedy nalezneš, budeš-li ho hledati z celého srdce svého a z celé duše své“ (Deuteronomium 4:29). Peklo bude plné lidí, kteří budou po celou věčnost říkat: „Ale já jsem doopravdy chtěl Ježíše. Hluboko v mém srdci jsem Ho potřeboval.“ A nebudou lhát; doopravdy měli touhu pro Ježíše. Ale byl tu někdo nebo něco jiného, co chtěli víc. Jsi zavěšen, zasekl ses háčkem do někoho nebo do něčeho? Nedrží se tvé srdce nějaké zlé věci? Musíme se naučit, že Ježíš je žárlivý milovník. Nedovolí, aby jiná láska zničila naši lásku k Němu. Slovo, které nejlépe popisuje dnešní americkou kulturu, je „nevěrnost.“ Zničila i služby. V dnešní Americe existuje nový druh manželského svazku nazvaný „otevřené manželství.“ Ti, kdo ho praktikují, se žení a žijí společně, zařizují si domácnost. Ale každý může mít další milence a svobodně se scházet a trávit dovolenou s jinými – potom se vrátit zpět k tomu, koho si vybrali! Není divu, že se podvádění stalo takovou epidemií. Jeden přítel pastor mi vyprávěl o trápení a mukách, když zjistil, že ho jeho manželka podvádí. Byly to podivné telefonáty a děsivé milostné dopisy, adresované jí od jiného muže. Pak tu byly její lži, výmluvy a výlety, kdy byla pryč i několik dní. Nakonec přišla jednoho dne do jeho kanceláře a řekla: „Už tě nechci. Chci rozvod. Jsem zamilovaná do jiného muže v církvi. Nestojím o službu – vážím si tě a budu tě svým způsobem milovat – ale odcházím!“ Byl šokován a dnes, o dva roky později, se stále ještě přes její ztrátu nedostal. Právě teď někteří z vás, kdo to čtou, mohou být chyceni v té samé pavučině nevěry. Možná podvádíš s někým ze zaměstnání nebo v církvi nebo s rodinným přítelem – a tvé srdce je rozpolcené. Chceš pryč ze svého manželství. Ježíš ví, co to je, být podváděný. Byl trpělivý a dlouho očekávající, když mu byl po celou historii jeho milovaný Izrael nevěrný, když se znovu a znovu dopouštěl duchovního cizoložství. Ježíšovo srdce toužilo po věrné nevěstě. Jak touží po lidech, kteří budou mít oči jen pro Něj a nebude mezi ně vstupovat žádná další láska. Co to je, co přináší manželce nebo manželovi radost? Je to věrnost – schopnost podívat se jeden druhému navzájem do očí a vidět důvěru, spolehlivost. Žádné lži! Žádná tajemství! Žádné odcizení! Tak je to s naším vztahem s Ježíšem. „Ženu statečnou kdo nalezne? Nebo daleko nad perly cena její. Dověřuje se jí srdce muže jejího; nebo tu kořistí nebude nedostatku“ (Přísloví 31:10–11). Může se Ježíš podívat do našich srdcí a bezpečně nám důvěřovat? Znám evangelický sesterský řád, který tráví hodiny jen „milováním Ježíše.“ Činí pokání za nevěrnost Jeho podvádějící nevěsty. Snaží se naplnit jeho bolavé srdce – doplnit nedostatek lásky – mluví o „Jeho zranění.“ Jak je pravdivé, že Ježíše musí bolet, když Ho dnes jen nemnozí milují celou svou bytostí! Mé srdce je zlomené a skrze slzy se modlím: „Ó, Ježíši! Jak nevěrný jsem Ti po léta byl! Jak často zaujaly mé srdce věci tohoto světa! Hnal jsem se za auty, starožitnostmi, sporty. Byly doby, kdy jsem miloval chválu od lidí, kdy jsem toužil po věcech a dával svůj čas těmto jiným zájmům.“ Boží slovo říká: „Nemilujtež světa, ani těch věcí, kteréž na světě jsou. Miluje-liť kdo svět, není lásky Otcovy v něm“ (1. Jan 2:15). Ježíš dává velice znepokojující otázku: „Ale když přijde Syn člověka, zdaliž nalezne víru na zemi?“ (Lukáš 18:8). Slovo „víra“ v řečtině znamená „důvěra v něco a věrnost někomu.“ Jemu! Prorokoval velké odpadání; že i Jeho vyvolený bude mocně pokoušen. Takže mnozí padnou a budou stíhat tento svět v žádostech a požitcích. Moje volání je: „Ó, Pane, přitáhni mě k sobě samému. Ať jsem tím, komu můžeš věřit. Ať je moje láska bez výhrad. Dej mi ryzí, svatou, nesmíšenou lásku k Tobě!“ Proč Ježíš řekl: „Ale ty když bys se modliti chtěl, vejdi do pokojíka svého, a zavra dveře své, modliž se Otci svému, jenž jest v skrytě, a Otec tvůj, kterýž vidí v skrytě, odplatí tobě zjevně“ (Matouš 6:6)? Protože Pán touží po intimitě. Chce být zavřený s láskou svého srdce! Máme mnohé, kteří se budou modlit, kteří nikdy nevynechají modlitební shromáždění. Půjdou na každou domácí skupinku – a jistě je to duchovní, když se dva nebo tři společně shodnou v modlitbě. Ale potom nás Pán zatahá za srdíčko a zašeptá: „Přijď sám – zavři dveře – ať jsme tu jen my dva.“ Skrytá modlitební komůrka je nejintimnější věc, kterou můžeš sdílet se svým Pánem. Jestliže nemáš tento druh vztahu, tak Ho ve skutečnosti neznáš. Bez intimity s Ježíšem se i tvé dobré skutky mohou stát zlé: „Mnozíť mi dějí v onen den: Pane, Pane, zdaliž jsme ve jménu tvém neprorokovali, a ve jménu tvém ďáblů nevymítali, a v tvém jménu zdaliž jsme divů mnohých nečinili? A tehdyť jim vyznám, že jsem vás nikdy neznal. Odejděte ode mne, činitelé nepravosti“ (Matouš 7:22–23). Nuže každý z nás, kdo prorokuje, vyhání démony, jako i já, ať raději neříká: „Tohle se mě netýká!“ Co tu Ježíš říká? Klíčem je: „Já vás neznám.“ Není tu žádná intimita; někdo dělá strašnou spoustu věcí v Jeho jménu, aniž by Ho doopravdy znal. To znamená, že se můžeme tak ponořit do činění dobrého, do programů, pomáhání jiným, že sami ztratíme kontakt s Ježíšem. Nakonec budeme činit dobré věci v Jeho jménu, ale tyto věci se stanou zlem, protože budou učiněny v naší moci. Jestliže doopravdy trávíme čas sami s Pánem, je to hlavně v náš prospěch, zřídka v Jeho. Přemýšlíme někdy o Jeho potřebách? Ježíš se stal člověkem se všemi lidskými potřebami, své lidství nikdy neodložil. Ježíš je Bůh a stále ještě je člověkem. Je dotčený cítěním našich slabostí, což znamená, že stále ještě prožívá zranění a potřeby člověka. Nedávno jsem přemýšlel: „Pane, ptal ses někdy na zemi: ‚Miluje Mě někdo pro Mne samého – jako Ježíše, člověka?‘“ Podívej se na zástupy, které se na Něj tlačily ze všech stran, volaly o pomoc, o milost, prosily o zrak, o uzdravení, o jídlo, o znamení a zázraky. Viděl je jako ovce, které nemají pastýře. Slyšel jejich volání a pláč. Ale tak málo jich přišlo, aniž by něco žádali – tak málo jich přišlo jen z lásky k Němu! Byla to hříšnice, ztracená žena, která nepřišla proto, aby přijala, ale naopak: „A aj, žena jedna v městě, kteráž byla hříšnice, zvěděvši, že by seděl za stolem v domě farizea, přinesla nádobu alabastrovou masti. A stojeci zzadu u noh jeho, s pláčem počala slzami smáčeti nohy jeho, a vlasy hlavy své vytírala, a líbala nohy jeho, a mastí mazala… A [Ježíš] obrátiv se k ženě, řekl Šimonovi: Vidíš tuto ženu? Všel jsem do domu tvého, vody nohám mým nepodal jsi, ale tato slzami smáčela nohy mé, a vlasy hlavy své vytřela. Nepolíbil jsi mne, ale tato, jakž jsem všel, nepřestala líbati noh mých. Olejem hlavy mé nepomazal jsi, ale tato mastí mazala nohy mé“ (Lukáš 7:37–38, 44–46). Omýval jsi někdy Jeho nohy svými slzami? Přišel jsi k Němu, nic pro sebe ani svou službu ani svou rodinu nežádal – jen abys na Něj vylil dar vonné masti, svých chval, alabastrovou nádobku lásky a uctívání? Poslechni si volání Jeho srdce: „Nepolíbil jsi mne! Mým unaveným nohám jsi vody nepodal! Ale ona to pro mne udělala!“ Ve 26. kapitole Matouše přišla k Ježíši jiná žena a zatímco jedl u stolu, vylila na Jeho hlavu drahou mast. Učedníci to viděli a s rozhořčením řekli: „I k čemu jest ztráta tato? Neb mohla tato mast prodána býti za mnoho, a dáno býti chudým“ (Matouš 26:8–9). Jsme zrovna takoví jako tito učedníci: myslíme si, že to je ztracený čas být sám, sloužit Jeho potřebám, když je tolik chudých, ztrápených lidí, kteří potřebují náš čas a modlitební prosby. Ježíš řekl: „Proč za zlé máte této ženě? Dobrý zajisté skutek učinila nade mnou. Nebo chudé vždycky máte s sebou, ale mne ne vždycky míti budete“ (Matouš 26:10–11). Jeho vlastní učedníci s Ním nedokázali zůstat v hodině Jeho potřeby – ani jednu hodinu! Řekl jim: „Smutnáť jest duše má až k smrti. Pozůstaňtež tuto a bděte se mnou“ (Matouš 26:38). To, co jim tím skutečně říkal, bylo toto: „Jsem zraněný. Potřebuji vás právě teď! Toto je Moje hodina: teď toužím po vaší lásce a podpoře!“ Ale nalezl je spící: „Tak-liž jste nemohli jediné hodiny bdíti se mnou?“ (Matouš 26:40). Vše, o co je žádal, byla jedna hodina – jedna hodina zaměřená na Jeho potřebu – jedna hodina lásky od nich, když trpěl! Dnes si říkáme: „On je Bůh! On nemá žádné potřeby – On není zraněný – On již nepláče. Co bych Mu tak asi mohl dát?“ Jestliže teď nemá žádné potřeby – jestliže je jen nějakým necitlivým Bohem mimo náš svět – tak proč stále stojí u dveří a klepe? Proč stále touží vejít a večeřet s námi? (viz Zjevení 3:20). Proč stále ještě říká Petrovi třikrát po svém vzkříšení: „Miluješ mě?“ Nepochybně stále ještě potřeboval být milován: „Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem“ (Žalm 69:20).

Před léty jsem stál u oltáře vedle své manželky Gwen a slyšel svého otce (který byl pastorem): „Přijmeš Davida za svého zákonitého manžela?“ Vyměnili jsme si sliby, oba jsme řekli: „Ano.“ Gwen mě milovala tisíci způsoby, ale nikdy lépe, nikdy víc, než když mě nechala být mužem v domě. Chvíli jí to trvalo, než ustoupila stranou a nechala mě dělat „chlapské“ práce – zvláště proto, že nejsem příliš technický typ! Ale naučila se mě taktně povzbuzovat, abych tuto roli naplnil. Bůh určil manžele k tomu, aby byli odrazem Jeho vztahu k nám, své nevěstě: „Nebo manželem tvým jest Učinitel tvůj…“ (Izaiáš 54:5). My jsme „nevěsta okrášlená muži svému“ (Zjevení 21:2). Ale Ježíš není jako nějaký pozemský manžel. Když On říká: „Ano,“ má veškerou moc a slávu, aby to učinil! Můžeš nalézt sliby našeho Pána k Jeho milovanému všude v Jeho Slově.
Naše láska k Němu je přibližuje, odpočívá na nich, a nechá Ježíše být naším Bohem. Zde je několik slibů, které dal Bůh všem, kdo se Mu zaváží svou láskou a věrností: „Až i do starosti já sám, nýbrž až do šedin já ponesu; já jsem vás učinil, a já nositi budu, já, pravím, ponesu a vysvobodím“ (Izaiáš 46:4). „I zdaliž se může zapomenouti žena nad nemluvňátkem svým… a byť se pak ony zapomněly, já však nezapomenu se na tě“ (Izaiáš 49:15). „Hospodin… jest hojný k odpuštění“ (Izaiáš 55:7). „…uzdravím jej… jemu potěšení navrátím…“ (Izaiáš 57:18). „…prvé než volati budou, já se ohlásím; ještě mluviti budou, a já vyslyším“ (Izaiáš 65:24). „Onť zajisté řekl: Nikoli nenechám tebe tak, aniž tě opustím“ (Židům 13:5). Ježíš je naše spravedlnost, naše zdraví, naše osvobození, naše skála spasení, náš denní chléb, naše útěcha, náš zaopatřovatel, naše silná paže, naše obrana, naše světlo, naše radost, náš pokoj – naše všechno v čase potřeby! Nech Ho být tvým Bohem – věř každému slibu a odpočívej v nich. Netrap se a nesnaž se vyřešit své záležitosti sám. Dokaž Mu, že budeš mít důvěru v Jeho moc. Nemůžeš Ho lépe milovat než tím, že Ho prostě necháš, aby byl pro tebe vším. Věř a odpočívej na Jeho slibech, že tě zachová, zaopatří všechny tvé potřeby, neopustí tě, zůstane s tebou během všech tvých „nahoře a dole“, a nikdy tě neopustí ani se tě nevzdá. Láska je dovolit Mu, aby byl pro tebe doopravdy Pánem. David Wilkerson By David Wilkerson
21. listopadu 1988

překlad z originálu

"Muž, kterého dnes nechce ani církev" | Přihlásit/Vytvořit účet | 1 komentář | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Muž, kterého dnes nechce ani církev (Skóre: 1)
Vložil: protestant v Středa, 10. srpen 2005 @ 10:37:48 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Dovolím si doplnit odkaz na stránky Davida Wilkersona, kde je tento text také : http://www.tscpulpitseries.org/czech/ts881121.html

Stránky http://www.tscpulpitseries.org/czech.html obsahují mnoho překladů kázání tohoto velkého Božího muže a každému bych doporučil se do nich začíst.

Pro ty, kteří umí číst texty v angličtině, je na http://www.tscpulpitseries.org opravdu hodně
textů.



Stránka vygenerována za: 0.23 sekundy