poslal Pastýř Žena jedoucí na šelmě? - 21. Vatikánské krysí stezky
"Je zřejmé, že nějaké dohody mezi Argentinou a Vatikánem vypracovány byly ....a tím se dostalo ochrany nejenom zrádcům, ale také těm, kteří byli vinní hrozných zvěrstev v Jugoslávii. Předpokládám, že je nutné chránit naše agenty - i když se mi z toho dělá špatně... Paktujeme se s Argentinou a Vatikánem, abychom viníky zločinů, dostali do Argentiny."
John Moors Cabot, US vyslanec v Bělehradu 19471
Vatikánské "krysí stezky" měly zůstat utajené provždy. Ale pod ospalým městem Suitlandu v Marylandu, existuje dvacet podzemních místností, každá o velikosti jednoho akru, doslova napěchovaná tajnými dokumenty - skryté před zraky společnosti. Jak tam míjela desetiletí, nástupci po původních správcích, neměli ani potuchy o tom, co vlastně spravují až pomalu, kus po kuse, počal odhalovat hrozná tajemství vatikánského soukromí.... Než vedoucí rozvědek přečtou tuto knihu - už bude pozdě. Vatikánské "krysí stezky" přešly z tajemství do historie. Je to odporné dědictví špionů, skandálů a pašování Nacistů..
Z předmluvy k "Nesvatá Trojice:Vatikán Nacisté a sovětská rozvědka"2
S pádem německého odporu na konci války, se zrodil veliký strach lidí žijících ve Východní Evropě, že sovětská vojska je neosvobodí, ale zotročí. Celé národy se stanou částí válečné kořisti, kterou Roosevelt odmění Stalina. Svoboda se ztratí a občané, kteří byli kdysi zvyklí cestovat ze země do země, se stanou skutečnými vězni komunistických režimů za uzavřenou hranicí.
Útěk od komunistické vlády - měl-li mít úspěch, musel se vykonat okamžitě. S tímto odhodláním na mysli, veliké množství uprchlíků počalo s pohybem na Západ, těsně před postupující Rudou armádou. Skryti mezi uprchlíky, s nadějí, že se jim v tom zmatku podaří utajit svou totožnost, byly tisíce a tisíce válečných zločinců z Ukrajiny, Maďarska, Rumunska, Československa a Německa. Ironií osudu, mnozí z nich obdrží rychlejší a lepší pomoc než skuteční uprchlíci, které oni věznili a mučili.
Obhájci Pia XII. trvají na tom, že jeho válečné mlčení s pohledem na Holocaust bylo diktováno nutností církve zůstat neutrální. Ale jak přicházel konec války, papež byl daleko od neutrality! Žádal spojence, aby byli mírní na Musoliniho a Hitlera! Jejich země měly zůstat silné jako hráz proti světskému komunismu. Spojenci pochopitelně odmítli překvapující papežovo volání po záchraně masových vrahů.
Když už neudělal téměř nic pro záchranu Židů, tak alespoň vyvinul snahu zachránit jejich vrahy. Papežská logika tohoto počínání byla: Fašisté, kteří bojovali proti Komunismu musí být zachráněni před odsouzením, aby mohli pokračovat v boji z jiných katolických zemí. I když se mu nepodařilo zachránit Hitlera a Musoliniho, papež se nechal slyšet po uprchlických táborech, že "Vatikán se postará o fašistické uprchlíky." (Mark Aarons & John Loftus, "Unholy Trinity: How the Vatican´s Nazi Networks Betrayed Western Inteligence to the Soviets," 1991).3
VELKÝ ÚTĚK SMĚR ZÁPAD.
Je velmi kuriózní, jak rychle tato výzva dosáhla uší "správných lidí," zatím co zůstala utajena zbytku uprchlíků. Stálý proud nacistických válečných zločinců počal plynout skrze podzemní útěkové cesty, které byly rychle zřízené Vatikánem. Tato síť se jmenovala "krysí stezky." (Ratlines) Vyšetřující reportéři Mark Aarons a John Loftus prošli tisíce - do té doby neznámých dokumentů a posléze napsali do své pozoruhodné knihy "Unholy Trinity" (Nesvatá Trojice) toto:
Pod řízením papeže Pia XII, vatikánské autority, jako na příklad Monsignor Giovanni Montini (později papež Pavel IV), dohlíželi nad největším zmařením spravedlnosti v moderní historii tím, že pomohli deseti tisícům nacistických válečných zločinců uprchnout na Západ, kde měli být cvičeni jako "bojovníci za svobodu" právě tak, jako středoevropským fašistům - opět válečným zločincům, z Ruska, Běloruska a Ukrajiny.4
Většina Katolíků by byla šokována kdyby věděla, co Vatikán tajně prováděl - a ještě více, že to zahrnovalo veliký počet duchovenstva - od kněží až po arcibiskupy. Nejenom Vatikán o tom věděl - ale ve skutečnosti jim dal své požehnání - navzdory plné znalostí zločinů, které spáchali. Jak tragické, že tuto snahu pomoci, neměli v případě záchrany milionů Židů v Holocaustu!
Tisíce Ustašovců ustupovali společně s nacistickou armádou před ruským postupem a pokusili se vzdát britským silám u rakouské hranice, ale byli odmítnuti. Proto bylo nutné dostat se za britskou linii tajně. V tom jim pomohl jejich přítel Ustašovec Otec Vilim Cecelja. Plukovník v ustašovské milici, vždy mluvil s hrdostí o své vedoucí úloze v organizování 800 sedláků, kteří bojovali po boku Nacistických okupantů v Jugoslávii. Cecelja byl částí Paveličova doprovodu, když 17 května 1941 v Římě požehnal Paveličovi papež Pius XII.
V očekávání jasné porážky Nacistů, Cecelja odjel v květnu 1944 do Vídně, aby "připravil rakouskou koncovku únikové cesty," a založil „rakouskou větev chorvatského Červeného Kříže, který byl dokonalým krytem pro jeho ilegální činnost.“5 Pokud jde o Paveliče, ¨západní rozvědka zaznamenala:
Ante Pavelič si ostříhal své snadno rozeznatelné huňaté obočí, nechal si narůst bradku a s argentinským pasem pod jménem Ramirez projel do Rakouska. Ukryl se v klášteře sv. Gilgina. Potom byl zadržen britskou okupační policií, ale na zásah Vatikánu propuštěn. Vynořil se o dva roky později v Itálii převlečený za kněze. Skrýval se v jednom z klášterů, než v roce 1948 odplul na lodi do Buenos Aires. (Avro Manhattan, "The Vatikan’s Holocaust," 1986)6
RANNÉ OPERACE "KRYSÍ STEZKY."
Jedna z těch prvních klíčových "osobností," která řídila útěky nacistických válečných zločinců - zejména katolického duchovenstva - byl biskup Alois Hudal, rektor semináře pro německé kněze v Římě, a blízký spolupracovník jak Monsignora Giovanni Montini (pozdější papež Pavel VI, a Alcide de Gasperi - později italský ministerský předseda. Hudal byl také důvěrníkem Eugenia Pacelli před i potom, co se ten stal Piem XII. Hudal byl tak vášnivým fanatikem pro Hitlera, jako nenáviděl vše komunistické. Anti-Semita bez lítosti až do smrti, Hudal pracoval těsně se Svatým Úřadem, (nástupce Inkvizice) jako hlídací pes církve.
Hudal neshledal žádný konflikt mezi jeho milovaným římským Katolicismem a právě tak milovaným Nacismem. Během války hrdě vystavoval vlajku "Velkého Německa" na svém autě až do doby, kdy už porážka Nacismu byla nad slunce jasná. Potom ji kvapně odstranil.
Hudalovy pro-nacistické projevy v Římě, ani jeho pro-nacistická kniha "Základy Nacionálního Socialismu" (dostala církevní schválení od kardinála Theodora Innitzera, hlavy rakouské katolické církve, který nadšeně přivítal Hitlera, když zabral Rakousko) nevyvolaly nijakou zápornou reakci či pokárání od Vatikánu - spíše naopak. Blízký spolupracovník vatikánského ministra zahraničí, kardinála Eugenia Maria Pacelli-ho, který se stal později Piem XII. v březnu 1939, Hudal byl povýšen na "Titulárního Biskupa" samotným Pacellim. Hudal, právě tak oblíbený Nacisty, byl také držitelem zlaté členské legitimace NSDAP.
Mezi válečnými zločinci Hudal pomohl takovým, jako byl na příklad nechvalně známý Franz Stamgel, velitel vyhlazovacího tábora Treblinka. Franz Stangel "předsedal" velice výkonné vraždě asi 900 tisíc vězňů, povětšině Židů. Po svém připraveném útěku z vězeňského tábora v Rakousku se Stangel dostal útěkovým "tunelem" do Říma spolu s deseti tisíci dalšími. "Hudal" bylo jméno, které každý šeptal - kouzelné slovo, které otevíralo brány bezpečných úkrytů. Jak to řekl Stangel, krátce po jeho příchodu do domu, který byl vatikánským majetkem, biskup Hudal vešel do místností, napřáhl obě paže se slovy: "Vy musíte být Franz Stangel, očekával jsem vás!" (Gita Sereny, "Into that Darkness.... the Mind of a Mass Murderer," 1977)7
Stangel byl nakonec vypátrán a chycen v Brazílii, v roce 1967, „Lovci“ Nacistů Šimona Wiesenthala, který se dozvěděl o krysích stezkách. Tato podzemní síť katolických úřadů, seminářů, klášterů, konventů a obydlích, zajišťovala nejenom příbytek na útěku, ale také falešné doklady a výjezdy do Jižní Ameriky a jiných bezpečných zemí. Nejnotoričtější ze všech masových vrahů, Adolf Eichman, ateistická hlava "Oddělení SS pro Židovské Záležitosti," a v jeho vedení pod Hitlerem, po celou dobu Holocaustu, byl mezi deseti tisíci, kteří byli pečlivě propašováni katolickými úředníky po krysích stezkách s plným požehnáním Vatikánu.
Israelská výzvědná služba nakonec Eichmana vypátrala v Argentině a unesla ho. Byl souzen v Jerusalémě a popraven v roce 1962. Israelci byli velmi pečliví aby využili tento úspěch - ne jako pomstu - ale jako triumf pravdy a spravedlnosti. Eichman mohl být snadno zabit v Buenos Aires židovskými agenty. Namísto toho s velikým rizikem, byl přiveden s námahou před soud, kde se mu jeho oběti mohli postavit tváří v tvář, a celý svět slyšel evidenci o Holocaustu. Ten "Věčný Žid" bez národního domova, kterého Eichman systematicky nechal vraždit po milionech - nyní ve své zemi - slyšel celé svědectví. Potom co vyslechla porota Eichmanovo vlastní přiznání (i když to ospravedlňoval poslušností k svému "bohu", Hitlerovi), porotci zvážili důkazy, vynesli rozsudek a Eichmana oběsili.
Bohužel, většina nacistických válečných zločinců, byla schopná se asimilovat do německých obcí v Jižní Americe. Unikli sice paži lidské spravedlnosti, ale - nakonec budou čelit Vyššímu Soudu - jako my všichni - jednou. Ta dokonalá spravedlnost je udělována navzdory špatnosti těch, kteří tvrdí, že zastupují Boha na zemi.
NEUVĚŘITELNÁ POSEDLOST.
Krysí stezka začala diplomatickým tlakem, který použil papež Pius XII, aby dostal povolení pro své zástupce k návštěvě táborů pro válečné zajatce, aby mohli "nábožensky posloužit Katolíkům." Pravým účelem bylo identifikovat a propašovat do bezpečí nacistické zločince. Těžko by se dalo nazvat náhodou, že papež vybral do vedení této akce neuvěřitelného bránění spravedlnosti, svého blízkého poradce biskupa Hudala, který, jak celý Řím věděl, byl fanatickým anti-Semitou a obdivovatelem Nacismu. Jak Hudal později otevřeně přiznal:
Děkuji Bohu, že mi dovolil navštívit vězení a sběrné tábory abych pomohl vězňům k útěku falešnými dokumenty... Považoval jsem za svou povinnost, po roce 1945, zasvětit svou dobročinnou činnost pomoci bývalým národním socialistům (Nacistům) a Fašistům, obzvláště tak zvaným válečným zločincům... (Hudal, "Römische Tagebucher", citováno v Aarons & Loftus knize)8
Jaké doznání! Nezapomeňte, že Hudal byl římsko katolickým biskupem, a blízkým spolupracovníkem více než jednoho papeže! Hudal zasvětil svůj život službě svaté matičce církvi v poslušnosti jejímu duchovnímu vůdci, o kterém věřil, že je Kristovým vikářem. V žádném případě by neudělal nic, co by bylo proti přání toho, koho nazýval Svatým Otcem. A on byl odměněn postavením a titulem za svou věrnou službu.
Uvědomte si, válka skončila. Hitlerovské zlo a strašné následky ve zničených městech a v milionech ztracených životů je záležitostí historie. Masakr šesti milionů Židů, je plně dokumentovaný. Kriminalita Hitlerova režimu tak pohoršila lidstvo, že se v Norimberku sešel světový tribunál, aby soudil ty, kteří byli za tyto zločiny odpovědní. A přesto biskup Hudal, i když znal všechna fakta, prohlásil s jistotou člověka, který je přesvědčený že sloužil Bohu dobře ve své "charitativní" práci na záchranu válečných zločinců od spravedlnosti, kterou svět na nich chtěl vykonat!
Jednal Hudal sám? Jistě že ne! Věrně vykonával tajnou misi ve službě papeže a jeho milované církve. Potom co byl vyměněn, tato práce pokračovala pod vatikánskou záštitou. Noví muži na jeho místě byli ještě větším zlem, než sám Hudal. Právě tak jako on, byli to příslušníci katolického duchovenstva, kteří věřili že slouží Bohu, s vědomím papežškého požehnání. A tak Hudalova neuvěřitelná slova o "charitativní práci" v zachraňování "válečných zločinců," jsou ve skutečnosti slova Vatikánu, který byl za celou operací.
TO VŠECHNO PRO BOŽÍ SLÁVU?
Jeden z Hudalových největších pomocníků v sestavení krysí stezky byl jeho starý přítel Walter Rauff, sám nacistický válečný zločinec a masový vrah Židů. Ta složitá pavučina zla implikuje další síly, se kterými Vatikán tajně spolupracoval, včetně Spojených Států. Americké OSS (předchůdce dnešní CIA) si "vypůjčila" Rauffa z Vatikánu na tak dlouhou dobu, aby zcela vyzpovídala tohoto bývalého šéfa SS rozvědky ze všeho, co on věděl o komunistických agentech, kteří operovali na Západě. Potom mu dovolili aby se navrátil do svého apartmentu v Milánu, odkud Rauff řídil severní konec krysí stezky.
Na pomoc k získání finanční podpory pro krysí stezku, Rauff přibral svého bývalého kolegu z SS, Frederico Schwendta, jednoho z nejschopnějších padělatelů všech dob. Jeho "génius" vytvářel doplněk k vatikánské pomoci během prvních dob krysí stezky. Později byly operace financovány ve velké míře z Nacisty nakradených uměleckých pokladů a z množství uloupeného zlata, které katoličtí preláti propašovali na Západ.
Dokonce i Mezinárodní Červený Kříž - zvláště římská pobočka, ale i jiné, byl oklamán a zatažen do pomoci organizacím, které vyráběly falešné doklady, umožňující tisícům válečných zločinců se v Janově nalodit a odplout do Jižní Ameriky. Tímto koncem krysí stezky byl pověřený chorvatský arcibiskup Siri, který skrýval v klášteře takové lidské nestvůry jako byl Eichman, nežli tento odjel do Jižní Ameriky. (Aarons & Loftus)9 Pokud se týká Paveličova starého přítele z dob Intermaria a jednoho z masových vrahů Srbů v Chorvatsku, Štejpana Hefera, záznam informuje:
Štejpan Hefer také uprchnul do Rakouska. Byl tam 19 srpna 1946 když jugoslávská vláda vyplnila dokumenty požadující jeho vydání do Jugoslávie, kde měl být postaven před soud.
Hefer uprchnul z Evropy tou nejdůležitější chorvatskou útěkovou cestou, která operovala z Institutu Sv. Jeronýma na Tomaselli ulici č.132 v Římě. Tato, Vatikánem podporovaná katolická nadace, byla vedena otci Draganovičem a Levasičem, a umožnila útěky pro tisíce Ustašovců do Jižní Ameriky..
V Buenos Aires dostávali uprchlíci pomoc od skupiny chorvatských katolických mnichů-emigrantů. Tímto způsobem více jak pět set Ustašovců za měsíc mohlo uprchnout před spravedlností. (Anderson & Anderson)10
Podle jakého morálního kódu mohou být masoví vrazi a lidé, kteří prováděli zvěrstva šokující celý svět - chráněni před spravedlností? Veškerá získaná evidence poukazuje na fakt, že jediné požadované kvalifikace byly: Pro-Katolicismus a anti-Komunismus. To bylo vše, na čem záleželo. Odpuštění jakýchkoliv zločinů bylo možné. Kromě toho, vraždění Židů a heretiků církví, byla zakořeněná praxe po staletí! Takové konání bylo požehnáno od všech papežů jako čin vykonaný pro Boží slávu. Když se člověk podívá na historii Vatikánu - záchrana nacistických katolických válečných vrahů, kteří pouze následovali příkladu Matičky církve - se zdá být tak hrůzně samozřejmá!
Podpora Římsko-Katolické Církve v boji proti jejím největším nepřátelům - Komunismu a Protestantství, byla viděna jako konání Boží vůle. Z tohoto důvodu byla "správná" a "bohumilá," ať už prováděná jakoukoliv metodou, s jakýmkoliv spojencem. Vatikánský záměr znovu vytvořit Katolickou Federaci Evropských Států v opozici ke stalinskému Komunismu, byl ten jediný faktor, jemuž všechno ostatní muselo uhnout z cesty. Západní Spojenci byli ochotni si hrát na omezené partnery v tomto směru, pokud to sloužilo jejich vlastním sobeckým zájmům. Byla to opět a opět ta stejná nečistá aliance -"smilstvo s králi"- Apokal.17:2) ta žena jedoucí na zvířeti, kterou viděl Jan ve své Apokalypse.
Katolické země měly svatou povinnost vykonat svůj podíl práce v tomto úsilí prosazovat zájmy Vatikánu. Část této povinnosti bylo zaopatřit bezpečné přístavy pro ty syny Matičky Církve, které si ona přála ochránit při sledování jejího konečného cíle: Vytvořit království Boží na této planetě. Ty národy ve vzdálené Jižní Americe byly strategicky vhodné pro vykonání takové služby a také ji věrně prováděly.
NOVÝ DIREKTOR KRYSÍ STEZKY.
Hudalova otevřená sympatie vůči Nacismu, jeho netajený obdiv pro Hitlera a jeho neutuchající anti-Semitismus pokračoval - dokonce i po skončení války a po odhalení zla Holocaustu. Nakonec se Hudal stal zdrojem rozpaků Vatikánu. Přitahoval veřejný zájem, celkem trapný zájem, který hrozil odhalením krysí stezky. Z toho důvodu vatikánské autority vyvinuly na Hudala tlak. Hudal potom, zcela neochotně odešel z popředí, vzdal se svého duchovního postavení a zapadl v zapomnění.
Po Hudalovi se dozor nad krysí stezkou přenesl na ramena vynalézavého chorvatského katolického kněze, otce Krunoslava Draganoviče. V Chorvátsku byl Draganovič blízkým asistentem biskupa Sariče ze Sarajeva, notorického anti-Semitu, známého pod přezdívkou "Kat Srbů." Církevní autority povolaly Draganoviče do Říma v srpnu 1943, kde se stal nejvlivnější spojkou mezi Intermaiumem a Vatikánem. Později se vetřel do Chorvatského Červeného Kříže, jako jeho zástupce v Římě. Stal se tak neocenitelným zdrojem falešných dokumentů pro uprchlíky.
Draganovič byl direktorem "Chorvatského Spolubratrství San Girolamo, žaloženého v Římě papežem Mikulášem V. v roce 1453. Vnitřní klášterní labyrint schovával mnohé uprchlíky před mezinárodní spravedlností. San Girolamo se stalo ve skutečnosti nervovým centrem pro pokračující pašování nacistických zločinců do Jižní Ameriky a i jinam. Mnoho Draganovičových bývalých partnerů v Ustaši včetně i katolických kněží jako byl otec Vilim Cecelja, (číslo 7103 na listině válečných zločinců Titovy vlády) byli klíčové postavy při operaci krysí stezky. Již dříve zmíněný Cecelja který byl odpovědný za rakouskou větev krysí stezky, sloužil jako vojenský kaplan a prováděl rozhřešení pro jednotky Ustašovců, během té nejkrvavější éry masakrů Srbů a Židů. (Anderson & Anderson) 11
Otec Cecelja, ihned po skončení války založil - pochopitelně pro humánní účely - Chorvatský Červený Kříž (bez jakéhokoliv napojení na Mezinárodní Červený Kříž). Tento strategický tah se ukázal být životně důležitý pro krysí stezku.12 Když obdržel dočasné povolení k řízení svého "uprchlického tábora," Cecelja získal přístup k legitimacím Mezinárodního Červeného Kříže.13 Tím mohl obstarat falešné dokumenty potvrzené pravým Červeným Křížem pro své ustašovské přátele, jak tak prchali do Rakouska a potom přes Řím a Janov do Jižní Ameriky. Tento katolický otec se občas vychloubal svým vstupem do Ustaši v tajném rituálu s použitím svíček, kříže, skřížených dýk a revolveru.
NEUVĚŘITELNÉ POHRDÁNÍ PRAVDOU.
Když se objevily zprávy o pašerácké organizaci, jak Vatikán, tak i Draganovič popřeli jakékoliv spojení s krysí stezkou. Taková popírání pokračují až do dnes - většinou počaté ve Vatikánu - a objevují se v hlavním tisku celého světa. Zde je ukázka nedávného protestu "nevinnosti":
V odmítnutí starého obvinění - Vatikán včera popřel obvinění, že pomáhal nacistickým válečným zločincům do Jižní Ameriky po Druhé Světové Válce.
Tato obvinění se opět vynořila na základě zpráv z Argentiny, že nově odtajněné dokumenty dokazují, že nacističtí váleční zločinci přicházeli do Buenos Aires na pasy zaopatřené Vatikánem, Červeným Křížem a Španělskem.
Vatikánské archivy z té doby jsou zapečetěny - navzdory žádostem židovských skupin, které žádají o přístup. Joakim Navarro, mluvčí za papeže Jana Pavla II . řekl "nápad, že by Svatá Stolice pomáhala nacistickým zločincům k útěku, je historicky falešná." (Podívej se na Seattle Times a Tribune Herald 15 únor 1992)14
Pozdější článek prohlašuje: Téměř dva roky po tom, co prezident Carlos Saul Mennen oznámil, že otevře argentinské "Nacistické Spisy," vyšetřovatelé zde hovoří o pravděpodobně nejbohatších záznamech o pohybu Nacistů po válce, jaké existují. Tyto dokumenty na příklad ukazují, že Ante Pavlovič přijel po válce do Argentiny s osmi chorvatskými kolegy, ale nevědělo se dříve, že lidé v jeho jeho doprovodu byli obžalováni z válečných zločinů, včetně ...(následuje seznam). (San Diego Union-Tribune, 14 prosince 1993)15
Takové občasné výbuchy svatouškovství pouze prozrazují vyložené pohrdání pravdou. Fakta, skrytá v trezorech po desítky let, se popřít nedají. Některé ze záznamů, které Aarons a Loftus odhalili, a které prokazují bez jakýchkoliv pochyb zaangažovanost Vatikánu, pochází z „odvážné loupeže Draganovičovy kanceláře, při které byly získány fotografické důkazy mnoha Draganovičových záznamů.“ Tyto podávají nepopíratelný důkaz o tom, že konvent Girolamo byl „centrem vatikánské pašerácké činnosti.“16
Fotokopie dokumentů také dokazují, že sám Ante Pavelič „žil uvnitř Vatikánu, spolu s dalšími válečnými zločinci.“17 Chorvatský "Vůdce" byl převlečený za katolického kněze. Zatím co byl ukryt ve Vatikánu, Pavelič se velmi spřátelil s monsignorem Giovanni Battista Montinim, vatikánským náměstkem ministra zahraničí. Montini se stal Pavlem VI v roce 1963, uprostřed Vatikánského Sněmu II. Jak už bylo řečeno, Pavel VI převezme kontrolu a vnutí svou vůli na Vatikán II. právě tak, jako to udělal Pius IX. s Vatikánem I, v 1870.
Vatikánská podpora krysí stezky byla také jasně prokázaná skrze neustálé sledování spojeneckými rozvědkami. (Linklater)18 Zamyslete se nad krátkou zprávou agenta CIC, Roberta Mudda:
Tito Chorvaté (váleční zločinci), cestují sem a tam několikrát týdně ve voze s šoférem, které má označení "CD." Vyjíždí vždy z Vatikánu a a vyloží své pasažéry uvnitř kláštera San Geronimo. (u San Girolamo) Jelikož vůz má diplomatickou imunitu, je nemožné jej zastavit. ...
Draganovičova pomoc těmto chorvatským zrádcům ho každopádně spojuje s vatikánskými plány ochraňovat tyto ustašovské nacionalisty až do doby kdy tito dostanou dokumenty, aby mohli vycestovat do Jižní Ameriky..." (Aarons & Loftus)19
Západní výzvědná služba byla podivuhodně neschopná ve své opozici vůči "velmi dobře organizované a úspěšné krysí stezce," která byla vedena otcem Krunoslavem Draganovičem a množstvím chorvatských duchovních. Jeden z triumfálních případů bylo, když se „Britům podařil zátah u San Gerolamo, při kterém zatkli asi sto lidí, jak opouštěli schůzku.“20 Jeden z důvodů malých úspěchů byla skutečnost že „Washington a Londýn měli dohodu se Svatou stolicí na pomoc při emigraci mnoha nacistickým spolupracovníkům, aby mohli vycestovat Draganovičovou krysí stezkou.“21
AMERICKÁ A BRITSKÁ ÚČAST.
Znechucení britští a američtí agenti, kteří se poctivě pokoušeli chytit tak těžko polapitelné válečné zločince, neměli ani potuchy, že Draganovič byl upozorňován určitými lidmi z jejich vlastní rozvědky. A tak ten "dobrý Otec" pokračoval v úspěšné snaze "vysvobodit" co nejvíce svých přátel Ustašovců z uprchlických táborů, než mohli být odhaleni a uvěznění. Byl to na příklad, Ljubo Miloš, úředník senior z koncentračního tábora Jasenovič, kde bylo povražděno asi 300 tisíc lidí. Miloš se vyžíval v "rituálním zabíjení Židů." Podřezával hrdla, otevíral břicha speciálním nožem, nechával vězně házet za živa do rozpálených pecí, či "jen" je utloukal k smrti.22 Upozorněn na to že Miloš má být zatčen, Draganovič ho vzal agentům před jejich nosy, a odvezl do bezpečí.
Další katolický kněz, člen Ustaši a válečný zločinec, který pracoval v podzemí krysí stezky, byl otec Draggutin Kamber. Masový vrah Draggutin dokonce založil a vedl koncentrační tábor pro Srby a Židy. Prohlásil je za "škodnou," která musí být vyhubená jako nebezpečná pro stát Ustašovců. Nyní se pilně snažil, aby pomohl svým Ustaši přátelům - také válečným zločincům, aby se vyhnuli sovětské a spojenecké rozvědce a uprchnuli na svobodu tam, kde celé Ustaši hnutí může začít znovu. Dokonce i britská OSS spolupracovala v naději, že tito chorvatští "vlastenci" se stanou hrozbou komunistickému Titovi, který se stal prezidentem Jugoslávie.
CIC vlastně pracovala sama proti sobě. Zatím co jedna sekce, podle rozkazů z Washingtonu se snažila chytit válečné zločince, druhá část měla za úkol válečné zločince zachránit a používat je pro vlastní účely. Vezměte na příklad neblaze známého Klause Barbie, šéfa Gestapa v Lyonu, Francii. Spojené Státy CIC - 66tá ve Stutgartu, ukrývala Barbieho a jeho rodinu po pět let a používala ho jako informátora - potom mu pomohla uprchnout! Zatím co většina záznamů o Barbie-m byla odstraněna z archivů Státního Departmentu, zdá se že úřad Vysokého Pověřence vydal Barbiemu cestovní dokumenty a poslal ho vatikánskou krysí stezkou do bezpečí. Aarons a Loftus pokračují:
Draganovič ho (Barbie-ho) okamžitě posadil na loď do Jižní Ameriky i s rodinou pod jménem Klaus Altman. V Bolívii byl Barbie přijat Draganovičovým místním zástupcem otcem Rocque Romac-em, dalším fašistickým chorvatským knězem a hledaným válečným zločincem, jehož pravé jméno bylo otec Stjepan Osvaldi-toth.
Bližší prozkoumání nedobře kopírovaných dokumentů Barbie-ho odhaluje, že Státní Department zařídil jeho průchod krysí stezkou. Vlastně téměř všichni ranní pasažéři "amerických krysích stezek," byli vyřizováni Státním Departmentem (OPC) a jejich kontakty v Římě.
Ve skutečnosti mnoho Draganovičových falešných výjezdních dokumentů bylo vystaveno skrze Roberta Bishopa, Američana a bývalého agenta OSS, který kdysi vedl International Refugee Organisation (IRO) v Římě, podle záznamů CIC. (Aarons & Loftus).23
A tak ta skandální vatikánská krysí stezka operovala - až po určitou hranici - v nečistém spojení se Západními rozvědkami. Zatím co Spojenecké agentury pomáhaly Draganovičovi propašovat některé válečné zločince, vlastně pomáhaly Draganovičovi aby, za jejich zády, propašoval tisíce dalších. Nedávno otevřené tajné dokumenty odhalují téměř neuvěřitelnou pavučinu intrik a zla - podplácení, zrady a vražd - které nakonec zaplétají do celé té špíny šéfy CIA jako Allen Dullese a Williama Casey-ho právě tak, jako prezidenty Spojených Států, a položily základy pro pozdější skandály jako Watergate a Iran-Contra skandál. Nechvalně známí váleční zločinci, kteří měli stát před soudem v Norimberku, byli dokonce přivezeni do Pentagonu jako poradci v přípravě na to, co se zdálo být nevyhnutelným konfliktem se Sovětským Svazem. Ironií bylo, že tato politika otevřela dveře sovětským agentům, kteří se dostali do celého systému krysí stezky a připojených západních výzvědných agentur - ale to už je jiná historie.
Vatikán nejenom že zachránil deseti tisíce válečných zločinců před spravedlností, ale postavil je zároveň na nohy, aby mohli pokračovat znovu ve svém terorismu po válce. Bylo to opět Intermarium, s cílem vybudovat katolickou Evropu proti Sovětskému Komunismu. Na příklad Draganovič schovával Vilko Pecnikara, organizátora Paveličovu předválečnou teroristickou organizaci. USA i Británie ho chtěly předat Titovi jako zločince, ale Draganovič ho zachránil, aby "reorganizoval hnutí Ustaši ve světě..."24
SMRT ANTE PAVELIČE.
Když už Ante Pavelič vypověděl Vatikánu a Západním rozvědkám všechno co věděl, byl poslán krysí stezkou pod fiktivním jménem Pablo Aranyos. Falešné dokumenty byly zaopatřeny dalším chorvatským katolickým knězem, otcem Jozipem Buzanovičem, také válečným zločincem, který později uprchnul do Austrálie.
Pavelič byl v Argentině přivítán diktátorem Juanem Perónem, nositelem Velkého Kříže „Cti a Věrnosti,“ tajného římsko katolického řádu Maltských Rytířů. Dodnes musí být vládce Argentiny římským Katolíkem. Pavelič dostal slib, že Perón už schválil pokračování hnutí Ustaši z nové argentinské báze. Toto dojednal zástupce Vatikánu, kněz Daniel Crljen, který také hrál podstatnou roli v srbském masakru.
Paveliče přivítala také celá řada jeho bývalých ministrů, policie a vojenských důstojníků, většina z nich válečných zločinců. Ve skutečnosti celé vedení Ustaši uniklo bez úhony a bezpečně předešlo "Vůdce" po krysí stezce, na jejich útěku před trestem za zločiny. Jeho starý přítel Stejpan Hefer se také připojil k Paveličovi, aby dal hnutí nový začátek po celém světě. (Anderson & Anderson citát, Aarons & Loftus, dále San Diego-Union Tribune, 14. prosinec 1993, New York Times 4 únor 1992, Orange County Register 31 květen 1993)25
Členům Ustaši v exilu se podařilo pro veřejnost o sobě vytvořit představu, že jsou vlastně obětmi komunistického terorismu, kteří utekli před perzekucí, protože jsou chorvatští vlastenci, prchající před Titovým komunistickým režimem. A jelikož oni zažili komunistické zlo z první ruky, chtějí nyní varovat celý svět a zároveň zasvětit své životy boji proti té zrůdě. Tím požadovali podporu všech, svobodu milujících lidí. Tyto skupiny potom pracovaly pod antikomunistickou hlavičkou jako "Chorvatské Svobodné Hnutí" (HOP), založené Ante Paveličem s centrem v Buenos Aires. Stejpan Hefer byl povolán do Svrchované Rady.
Ale mezi vrahy neexistuje čest, a nebylo to dlouho, kdy členové jiného chorvatského hnutí se pokusili Paveliče zamordovat, a "Vůdce" se ukryl ve Španělsku. Žil tiše a poustevnicky v Madridu až do své přirozené smrti v prosinci 1959. Ten stejný den, papež Jan XXIII. pronesl své osobní požehnání na tohoto - tak neuvěřitelně zlého a sadistického masového vraha!
Pavelič leží v tajném hrobě mimo Madrid. Jeho smrtí, připadlo vedení HOP na Stejpana Hefera. (Anderson & Anderson)26 Arcibiskup Sarič zemřel o rok později, také ve Španělsku.
UBOHÉ ZAPÍRÁNÍ.
Při sledování historie Vatikánu, jsme odhalili důsledný systém potlačování těch nejzákladnějších lidských práv - systém, který používal mučení a vraždy v ohromném měřítku. Takové chování, podpořené neomylnými výroky a nezměnitelnými dogmaty, se neomezilo pouze na Středověk, ale pokračuje podnes - jak okolnosti dovolují. Operace krysí stezky, o které jsme se zmínili jen stručně, dodává evidenci, že Řím se nemění.
Viděli jsme dále důsledné popírání historických faktů, které prozrazuje neuvěřitelné pohrdání pravdou. Nevyvratitelný historický záznam nám nedává žádnou bázi pro důvěru ve sliby o míru a dobré vůli - ať už vůči Židům, či Evangelíkům, které vycházejí z Říma. Nedávné články v tisku ukazují, že stále existuje katolické duchovenstvo, které by znovu podporovalo Holocaust a krysí stezku:
Jeden z největších francouzských kolaborantů byl zatčen ve středu (24 květen 1989) u katolického převora a byl obviněn ze zločinů proti lidskosti po tom, co strávil desetiletí v úkrytech.
Paul Touvier, dnes 74 letý, byl šéfem pro-nacistické milice v Lyons......
Jeho ochrana staršími členy římsko katolické hierarchie byla široce dokumentována. (Orange County Register, 25 květen 1989)27
Hierarchie francouzské římsko katolické církve podporovala pro-nacistické hnutí ve Vichy. Až na malé vyjímky osobní statečnosti Katolíků, drtivá většina církevní hierarchie kolaborovala! Po desetiletí francouzští kardinálové, mnichové i jeptišky pomáhali Paulu Touvierovi unikat spravedlnosti. 28
Pátého května 1994, "PrimeTime Live" se Samem Donaldsonem, prezentoval televizní dokument pod názvem "Poslední Útočiště." Tento program, točený jak v Římě, tak i v Argentině, nabízel podobné informace, jaké my jsme popsali. Nahlédnutí do Argentiny nacistických válečných zločinců, kteří se tam dostali pomocí krysí stezky bylo dokumentováno z nedávno otevřených archivů v Buenos Aires: Na příklad záznam o příchodu Josefa Mengele-ho, který měl z Osvětčíma přezdívku "Anděl smrti." Bylo ukázáno, že argentinská vláda, která byla pro-katolická a pro-nacistická, věděla jak o pravé totožnosti Mengeleho, tak i o místě, kde se nacházel a chránila ho navzdory žádostem o jeho extradikci. Mengele zemřel v Brazílii v roce 1979.
Nejúžasnější částí filmu byla pouliční setkání Donaldsona se starými, přežívajícími nacistickými válečnými zločinci a jejich interview - vůbec poprvé na kameru! Počáteční popírání bylo vystřídáno neochotným připuštěním pravé totožnosti potom, když Sam jim ukázal kopie dokumentů o členství v SS a individuální snímky v SS uniformě. I přiznání účasti na zvěrstvech z nich Donaldson občas vylákal - ovšem s poznámkou, že pouze vykonávali rozkazy! Jeden bývalý nacista se přiznal, že měl kancelář ve Vatikánu.
Občas se podařily rozhovory s bývalými členy vojenských špionážních skupin. Ti potvrdili, že Vatikán řídil krysí stezku. Donaldson potom zavítal do Říma, kde měl rozhovor s církevním historikem, otcem Robertem Grahamem, který je autoritou na období okamžitě po válce, tak jak je uvedena v archivech Vatikánu. S pohledem na nevyvratitelné důkazy které máme o vatikánském řízení krysí stezky, je nejenom humorné - ale i k zešílení, když slyšíme to ubohé popírání o angažovanosti Vatikánu Robertem Grahamem. On doznává, že Vatikán pomohl odplutí do Jižní Ameriky mnoha tisícům, ale trval na tom, že to byli "obyčejní uprchlíci" a - možná - jeden nebo dva váleční zločinci, kteří "proklouzli nepoznáni."
"Jeden nebo dva?" zvolal Donaldson překvapeně. "Byly jich tisíce!"
"Ale prosím vás," odvětil Graham otcovsky..."nebuďte směšný"...Tisíce? To je absurdní!"
Když Donaldson trval na svém a přidal další důkazy, Graham, nyní viditelně rozčílený odvětil:" „Prosím vás! Copak jste tak prostomyslný a nevzdělaný, aby jste tomu uvěřil? Buďte trochu inteligentnější! Dejte papeži alespoň trochu moudrosti!“ Ale důkazy jsou neochvějné a popírání ze strany Vatikánu pouze ukazuje, jak málo si váží pravdy. Zatím co mnoho individuálních Katolíků projevilo soucit a zájem - a dokonce i riskovali své životy aby některé Židy zachránili, církev ve své celistvosti - neudělala nic! Je tedy velice vhodné, když Aarons a Luftus uzavírají svou knihu tímto dojemným obviněním římsko katolické církve na jejím nejvyšším stupni:
Namísto pašování bezprizorných Židů do Argentiny, Krysí Stezka pašovala Eichmana, Paveliče, Stangela - mezi mnoha jinými. Namísto odsouzení biskupa Hudala, Vatikán ho nahradil méně nápadným, ale zato výkonnějším a efektivnějším direktorem v osobě otce Draganoviče. Namísto mezinárodní justice tu bylo Intermarium a množství nacistických emigrantů.
To, co Vatikán prováděl po Druhé Světové Válce byl zločin, do nebe volající zločin! Evidence je jednoznačná: Svatá stolice pomáhala k útěku těm, kteří měli padnout do rukou mezinárodní spravedlnosti. Krysí Stezka byla vytvořena úmyslně a právě pro pomoc, hledaným válečným zločincům....
Neshledáváme žádnou obhajobu z neznalosti: Papež Pius XII, si byl plně vědom zločinů Ante Paveloviče! Ani to nebyl jediný případ. Krysí Stezka operovala bez jakéhokoliv přihlédnutí ke zločinům a zvěrstvům, které byly prchajícími spáchány. Byly to zločiny proti lidskosti. Pakliže chtěl papež znát jejich pravá jména - stačilo se jen zeptat otce Draganoviče! Loupež v jeho kanceláři odhalila, že Draganovič držel seznam jak pravých, tak i fiktivních jmen uprchlíků.
Papežské diplomatické zprávy odhalují schéma ochraňování a zasahování ve prospěch válečných zločinců..... VATIKÁN VĚDĚL, ŽE POMÁHÁ MASOVÝM VRAHŮM!
Nenacházíme obhajobu pro takové chování: Krysí Stezka byla prodlouženou paží tajné vatikánské diplomacie..... Existovala téměř jednohlasná dohoda mezi přežívajícími svědky, že Draganovič operoval s oficiálním souhlasem z nejvyšších míst..... Akta několika špionážních agentur různých národů potvrzují, že nejvyšší vedoucí Vatikánu autorizovali a dohlíželi na pašování prchajících válečných zločinců.29
Ovšem, ať už jsou důkazy jakkoliv přesvědčivé a nevyvratitelné, Řím trvá na svém odmítání jakékoliv viny. Proč? Protože ta absolutní, neomylná a neměnná autorita Římského Biskupa musí být udržena za každou cenu!
