Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Marek.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 16654, komentáře < 7 dní: 174, komentářů celkem: 429700, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 523 návštěvník(ů)
a 3 uživatel(ů) online:

Willy
rosmano
ivanp

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116594042
přístupů od 17. 10. 2001

Nebezpečná učení: Rekatolizace, bolševizace nebo křesťanská láska?
Vloženo Čtvrtek, 20. říjen 2005 @ 20:06:20 CEST Vložil: Bolek

Kritika bludů poslal Standa

Rád bych čtenáře Grano Salis seznámil s dokumentem, který je zajímavý tím, že podává různá svědectví o působení sil, které mají svůj velký vliv a význam na život na této zemi, a tím i každého z nás. Chtěl bych, aby byl tento dokument chápán jako poučný a informativní, který má za cíl seznámit zájemce se skutečnostmi, které se v médiích běžně nenacházejí, nebo jen velmi zřídka a neúplně. Mým záměrem nebylo nikoho napadat, či osočovat nebo vyvolávat rozbroje. To ani náhodou. Chci jen čtenáře a přátele seznámit s názory a skutečnostmi, které dle mého soudu stojí za pečlivé a úplné přečtení. Závěr a hodnocení je dán svobodně každému dle jeho osobního přesvědčení a svědomí. Těším se na  reakce a názory všech, kteří se nebojí otevřeně a hlavně objektivně vyjádřit svůj názor.

________________________________________________________ REKATOLIZACE A REBOLŠEVIZACE NEJVYŠŠÍ ŠKOLA SUBVERZE A MANIPULACE V HISTORII A SOUČASNOSTI - STUDIE – zpět Motto: „Kdo si nejsou vědomi věcí minulých, jsou odsouzeni prožít je znovu.“ G.Santanyana INTERÍ MATERIÁLY HISTORICKÉ SPOLEČNOSTI „VERITAS“ PRO VLASTNÍ POTŘEBU ZPRACOVÁNO V LETECH 1999-2002 Doplnili: PhDr.Miloslava Jebavá a Petr Cibulka, 2003 ÚVOD V čem je tento elaborát tak výjimečný? Používají se v něm autentické podklady a fakta poradce Vatikánu v právních otázkách, kněze římskokatolické církve, uznávaného znalce její historie a politiky. Ten objasňuje cíl a skrytou činnost této církve v současnosti. Spis vznikl na základě dlouholetého studia a téměř desítiletého podrobného sledování vývoje společenského a politického života v naší zemi a na základě zkoumání vzájemných souvislostí v širokém rozsahu. Na první pohled by se mohlo zdát, že shromážděné doklady dnes nejsou aktuální a že jejich zpracování obsahuje pouze samoúčelný výklad událostí, které už dnes nemají co říci, avšak pravý opak je pravda. Spis poskytuje mnohá srozumitelná vysvětlení k současnému dění (na základě zkušeností, které historie zaznamenala) a odhaluje zákulisní taktiky a strategie a zároveň i prostředky k dosažení rekatolizace a tím k likvidaci svobodného a demokratického vývoje v zemi. Fakta ve spisu obsažená mají co říci i k otázkám dneška tak závažným, jako je postavení českého státu v rámci evropských struktur. Rekatolizační metody, spojené v minulosti s mnohým krveprolitím a zjevným násilím, jsou dnes definitivně za námi. Nastoupily ovšem metody nové, daleko záludnější a zákeřnější, které slouží stejnému cíli a dosahují týchž výsledků. Dostatečně se nevnímá nebezpečná rekatolizace, která u nás v současnosti skrytě probíhá a představuje likvidaci demokratických principů v zemi, protože se provádí pod krycími pojmy, které zakrývají zejména utajené příčiny, souvislosti a skutečnosti. Precizně propracované a používané taktiky a metody této nové rekatolizace se pokouší překládaný spis vysvětlit na základě podkladů historických i současných. MÁLO ZNÁMÉ SKUTEČNOSTI O AUTORECH PUBLIKACÍ NEJČASTĚJI POUŽÍVANÝCH V TOMTO SPISE René Fülöp-Miller zpracoval svou faktografickou historickou monografii objektivně na základě podkladů spolupracovníků jak protestantských tak i římskokatolických, včetně jezuitů. Jeho kniha „Moc a tajemství jezuitů“, z níž uvádíme citace, vyšla v Praze v r. 2000, ISBN 80286182-14-2. (Část citátů přeložena z originálu). Jaroslav Kadlec, profesor církevních dějin na římskokatolické fakultě UK v Praze a věrný stoupenec vatikánské linie, vydal svou publikaci (Přehled českých církevních dějin) původně v Římě v r. 1987. Kniha dosud slouží jako učebnice na uvedené fakultě. Leo H. Lehmann se svým vzděláním a zkušenostmi je kvalifikován jako vynikající znalec historie, tendencí a politických vztahů římskokatolické církve. V r. 1918 vstoupil na univerzitu de Propaganda Fide v Římě a v r. 1921 byl vysvěcen. Pracoval jako kněz v Evropě a jižní Africe a působil několik roků jako poradce v právních otázkách při Vatikánu. Později se dostal do USA. Citace jsou z jeho knihy „Vatikánská politika za druhé světové války“ (původní vydání: AGORA Publishing Co., New York., překlad r. 1947). Josef Pekař, známý český římskokatolický historik, univerzitní profesor v době první republiky ČSR, autor středoškolských učebnic dějepisu a mnoha odborných spisů. Dušan Hamšík, autor několika významných publikací literatury faktu, v nichž čerpal z nových dokumentů uvolněných britskou tajnou službou. Ve svých knihách objasňuje pozadí totalitního hitlerovského Německa za druhé světové války a otevírá četné bolavé otázky současného světa, které s Hitlerovým koncem nezanikly, ale jsou trvalým nebezpečím lidského poklesnutí a selhání. OBSAH A) NEMĚNNÝ CÍL ŘÍDÍCÍCH STRUKTUR ŘKC…………………………………………………….. 4 B) FORMY REKATOLIZACE V MINULOSTI………………………………………………………… 6 I. VÝVOJ REKATOLIZACE V ČESKÝCH, PŘÍPADNĚ I JINÝCH EVROPSKÝCH ZEMÍCH PŮSOBENÍM PEPAŽSKÝCH NUNCIŮ A JEZUITSKÉHO ŘÁDU V 16. – 19. STOLETÍ………………………………………………………………………………………… 9 1. Počátky rekatolizace (protireformace) ……………………………………………………..….9 2. Boj o vymezení poměru církve a státu (moci církevní a světské)…………………………. 9 3. Rekatolizační program papežského nuncie v českých zemích……………………...…….10 4. Úsilí o dosažení konkordátu v Rakousku………………………………………….…………11 5. Pokus o demokratické řešení poměru státu a církví v Rakousku………………………….12 6. Co přinesl konkordát ve vztahu církve a státu v Rakousku, včetně českých zemích..….13 II. VATIKÁNSKÁ POLITIKA V EVROPĚ V 19. a 20. STOLETÍ……...……………….14 1. Římskokatolická církev v Evropě do druhé světové války……………....14 2. Římskokatolická církev v Evropě, zejména za druhé světové války.…15 C) FORMY REKATOLIZACE V SOUČASNOSTI (PŘÍKLADY)………………………..…….……17 1. Nová evangelizace Evropy papeže Jana Pavla II. jako prostředek prakticky prováděné rekatolizace…………………………………………………………...…………………………17 2. Komise pro studium problematiky osobnosti a díla M. J. Husa (tzv. Husovská komise) jako nástroj rekatolizace………………………………………………………………….……17 3. Komise pro studium rekatolizace v českých zemích v 16. – 18. století jako nástroj rekatolizace…………………………………………………………………………….….…….19 4. Záměrné zkreslování a zatemňování českých dějin polopravdami…………………..19 5. Antonín Koniáš, fanatický rekatolizátor a ničitel knih, dnes očišťován jako kladná postava……………………………………………………………………………….………….21 6. Svatořečení Jana Sarkandera, krutého rekatolizátora, a to navzdory protestům……..…21 7. Mariánský sloup, symbol rekatolizace Evropy, má podle záměru Společnosti pro obnovu mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze, stát znovu na svém původním místě……………………………………………………………………………………………..22 D) TAKTIKY K DOSAŽENÍ NEMĚNNÉHO CÍLE POMOCÍ REKATOLIZACE ……………………………………………………………………………………………………...… 25 I. NEJNEBEZPEČNĚJŠÍ TAKTIKY UŽÍVANÉ V SOUČASNOSTI………………..25 1. TAKTIKA č. I/1 „KLONOVÁNÍ“ – neboli jak nejmenší složka aparátu může uchopit moc………………………………………………………………………..………..25 2. TAKTIKA č. I/2 „SEBELIKVIDACE“ dosažená základními taktikami a neznalostí těchto utajovaných a neprůhledných taktik ze strany protivníka…………………….………..29 II. ZÁKLADNÍ LIKVIDAČNÍ TAKTIKY – BUĎ SAMOSTATNĚ POUŽÍVANÉ NEBO JAKO STAVEBNÍ SLOŽKY TAKTIK JINÝCH………..………………………31 1. TAKTIKA č. II/1 PROPAGANDA a využití sdělovacích prostředků jako základního nástroje manipulace veřejného mínění………………………..…31 2. TAKTIKA č. II/2 VÝBĚR OSOB použitelných pro obsazování klíčových pozic k řízení (zejména s ideologickým zaměřením)………………………..…………………………….34 3. TAKTIKA č. II/3 INFILTRACE v řadách subjektů určených k likvidaci…..…38 4. TAKTIKA č. II/4 CENTRALIZACE na principu vojenské poslušnosti k dosažení totální podřízenosti lidových mas a národů…………………………………………..……………39 5. TAKTIKA č. II/5 ZÁMĚRNÉ MATENÍ POJMŮ a UŽÍVÁNÍ POLOPRAVD – nejzákladnější způsob likvidace pravdy…………………………………………41 6. TAKTIKA č. II/6 NEOPRÁVŇENÉ ZÁMĚRNÉ PŘIVLASTŇOVÁNÍ SI RÁMCOVÝCH OBECNÝCH OZNAČENÍ A ZMĚNA JEJICH OBSAHU….…43 7. TAKTIKA č. II/7 ZNIČENÍ DĚJINNÉ PAMĚTI ZAMLŽOVÁNÍM A PŘEKRUCOVÁNÍM HISTORICKÉ SKUTEČNOSTI ve prospěch ŘKC…….…44 8. TAKTIKY č. II/8 VÝCHOVA MLÁDEŽE pod vedením ŘKC………………………….…47 9. TAKTIKA č. II/9 NEÚSTUPNÉ PRONIKÁNÍ DO VŠECH ZEMÍ A KONTINENTŮ….48 10. TAKTIKA č. II/10 PRUŽNÁ REAKCE na měnící se situace………………..…………54 11. TAKTIKA č. II/11 POKRAČOVÁNÍ V ČINNOSTI ZA VŠECH OKOLNOSTÍ, aby ve vhodné chvíli bylo dosaženo cíle………………………………………..………………56 12. TAKTIKA č. II/12 ROZLEPTÁVÁNÍ A LIKVIDACE DEMOKRACIE i pod záminkou boje za lidská práva………………………………………………………58 III. ZÁKEŘNÉ TAKTIKY UŽÍVANÉ V PŘÍHODNÉ SITUACI……………..………61 1. TAKTIKA č. III/1 PŘÍPRAVA PUČE za účelem uchopení moci………………….………61 2. TAKTIKA č. III/2 ROZEŠTVÁVÁNÍ národa bezohlednou nesnášenlivostí za účelem jeho ZMANIPULOVÁNÍ……………………………………………………...……………63 3. TAKTIKA č. III/3 ÚMYSLNÉ VYVOLÁVÁNÍ ZMATKŮ na zakrytí vlastního prospěchu a rozvratné činnosti………………………………………………………………64 E) SOUHRN A ZÁVĚR…………………………………………………………………………..………66 Důležité podklady k doplnění informací………………………………………………………………………69 1. Některé závažné výroky představitelů ŘKC………………………………………………………………69 2. Obrazová dokumentace (přiložena na konci spisu)……………………………..……………………….70 3. Jezuitské taktiky používané nacismem k získání moci………………………………………………….70 4. Jezuitské koleje v českých zemích……………………………………………..………………………….70 5. Nejvýznamnější církevní koncily……………………………………………..…………………………….71 6. Vysvětlení některých speciálních pojmů a zkratek………………..……………………………………..72 7. Výběr z nejdůležitější literatury k dané problematice………………………….…………………………73 A) NEMĚNNÝ CÍL ŘÍDÍCÍCH STRUKTUR ŘKC Neměnným cílem řídích struktur římskokatolické církve je provést a prosadit rekatolizaci a podřídit všechny státy tohoto světa Vatikánu. Podřízení se netýká pouze římských katolíků, případně členů jiných křesťanských církví, ale v praktickém dosahu všech občanů ve všech oblastech života. Tuto skutečnost výstižně vyjadřuje Leo H. Lehmann ve své publikaci „Vatikánská politika za druhé světové války“, s. 8-9: „Cílem římskokatolické církve je totiž znovuzavedení jejího postavení jako jediné pravé uznávané církve. K dosažení toho je třeba se postavit proti každé svobodné a demokratické ústavě a vytvořit v příhodnou dobu takový typ vlády, který zaručí ochranu jedině církvi římskokatolické. Toho může římskokatolická církev dosáhnout jedině za pomoci vlády autoritativní, nikdy se souhlasem režimů demokratických. Nad to pak je nutno, aby se papežství postaralo o proniknutí této politiky do všech křesťanských zemí, do všech částí protestantské britské říše, do Spojených států, do pravoslavných slovanských a ruských krajů i do tzv. států katolických, včetně Latinské Ameriky. Činí si totiž nároky na exkluzivní jurisdikci nad všemi křesťany – protestantskými i pravoslavnými – ve stejné míře jako nad svými římskokatolickými příslušníky na celém světě. Zcela pravděpodobně může prohlašovat, že jejím stěžejním zájmem není taková nebo onaká vládní forma, takový nebo onaký hospodářský nebo sociální řád, neboť za svůj nejzákladnější úkol považuje zavedení své duchovní svrchovanosti. Při svém úsilí o dosažení tohoto cíle, chce-li ho vůbec dosáhnout, musí být jejím bezprostředním úkolem získání vlivu na vytvoření takových politických, hospodářských a sociálních režimů, které především nebudou odstraňovati prozatím již zavedené výhody katolické církve a které popřípadě jí pomohou dosáhnout jejího pravého cíle. S takovými režimy, které nejsou výslovně socialistické nebo komunistické se může katolická církev dočasně smířit, neboť její cesty jsou klikaté. Biskupové v politice jako běžci v šachu se pohybují v šikmých směrech.“ Lehmann rovněž uvádí konkrétní příklady, jak se dosahovalo tohoto neměnného cíle v nedávné minulosti, včetně 20. století. Srovnejme tisíciletou praxi římskokatolické církve se slovy Ježíše Krista: „Vaše slovo budiž ano, ano, ne, ne. Co nad to je, je od Zlého“. Dále viz: III. VAROVÁNÍ Z FATIMY, POLITIKUM NEJVYŠŠÍHO ŘÁDU A NEJVYŠŠÍ NALÉHAVOSTI! http://www.cibulka.net/nnoviny/nn2000/nn1700/obsah/17.htm ŘKC získala ve Španělsku jako jediná zákonný statut „Za Francovy španělské války, která podle obecného mínění byla předehrou ke druhé světové válce, dosáhla katolická církev ve Španělsku svého cíle. Získala jako jediná církev zákonný statut. Podle hlášení, které zaslalo americké velvyslanectví v Madridě v roce 1942 své vládě ve Washingtonu, nemají protestantské církve ve Španělsku zákonného oprávnění a nepožívají žádné státní podpory.“ (ibid.., s.20) Spojenectví autoritativního hitlerovského Německa s římskokatolickou církví „Frederik F. Schräder otiskl ve své knize „Církev a stát v Německu“, velmi rozšiřované v USA, ¸Německou informační knižnicí´, oficiální text konkordátu mezi Vatikánem a Hitlerem a citoval závěr zprávy, kterou o něm uveřejnil nejvlivnější katolický časopis v Německu, který zní: ¸Bylo souzeno, aby konstelace Adolf Hitler, Franz von Papen a kardinál Pacelli obnovovali staré svazky mezi Říší a církví.´ Franz von Papen, který spolupodepsal s papežem Piem XII. Vatikánský konkordát, shrnul vatikánsko-hitlerovskou politiku takto (Völkischer Beobachter ze 1411/1934): ¸TŘETÍ ŘÍŠE JE PRVNÍ MOCNOSTÍ, KTERÁ NEJEN UZNÁVÁ VYSOKÉ PRINCIPY PAPEŽSTVÍ, NÝBRŽ JE UVÁDÍ SOUČASNĚ V PRAXI.“ (ibid., s.25) Změna ústavy USA v případě většiny římskokatolické církve v zemi „Dokonce i nejliberálnější katolický církevní hodnostář v USA, Msgre. John A. Ryan, opakuje znovu a znovu, že Spojené státy v případě, kdyby se staly zemí s katolickou většinou, by byly nuceny změnit a změnily by ústavu tak, aby umožnily ¸politický zákaz´ všech církví nekatolických. Cílevědomý postup římských katolíků v otázce postavení církve v demokratické Americe je autoritativně vyjádřen oficiální učebnicí právnického oddělení katolické univerzity ve Washingtonu D.C.“ (ibid., s. 8) NEMĚNNÝ CÍL římskokatolické církve připomenut papežem při Anschlussu Rakousku „Rakouským biskupům, kteří v roce 1938 radostně uvítali Anschluss (připojení) k Hitlerovu Německu, zaslal papež Pius XII. Pokyny, v nichž jim připomněl ¸neměnící se cíl katolické církve´.“ (ibid., s.8) Ani druhým vatikánským koncilem se římskokatolická církev v podstatě nezměnila. Druhý, zatím poslední vatikánský koncil (1962-65) přinesl „aggiornamento“, tj. přiblížení se k běžnému životu v mnoha ohledech, například užívání národního jazyka při mši, užívání Bible i laiky apod., aby se římskokatolická církev mohla s lidmi druhé poloviny 20. století vůbec dorozumět. Nezměnilo se však TO ZÁKLADNÍ: římskokatolická církev (Vatikán) zůstává „ústavem spásy“, tj. PROSTŘEDNÍKEM mezi Bohem a člověkem. PAPEŽ tedy ZASTUPUJE BOHA NA ZEMI. Struktura římskokatolické církve je hierarchická. NEOMYLNOU HLAVOU VE VĚCECH VÍRY A MRAVŮ JE PAPEŽ. Skutečné demokratické prvky jsou s římskokatolickou církví stále neslučitelné, i když Vatikán a jeho organizace – římskokatolická církev – nyní oblékla šat z demokratických zásad jako své nejctnostnější roucho. Konkrétní příklady z naší republiky potvrzující toto tvrzení. Jsou uvedeny a podrobněji objasněny v oddíle D., týkajícím se používaných taktik. (srv. Rahner Karl – Vorgrimler Herbert: Teologický slovník, Praha 1996, s.137) Poznatky o činnosti římskokatolické církve po roce 1989 ukazují, že římskokatolická církev má na paměti uskutečňování konečného neměnného cíle vatikánské politiky také u nás. Nikdy v dějinách k tomu neměla tak ideální podmínky, jako v současné MRAVNĚ, IDEOVĚ A DUCHOVNĚ VYPRÁZDNĚNÉ době. Prvořadým úkolem je vytvoření církevní unie křesťanských církví v čele s papežem a zajištění svrchovanosti Vatikánu také v ČR. Rekatolizace by se projevila vatikánskou cenzurou činností formálně nezávislých neřímskokatolických církví. Do státního aparátu by zasáhla přímým nebo nepřímým ovlivňováním vnitřní i zahraniční politiky, správního aparátu, školství, kultury, výchovy a dalších odvětví. Stěžejním zájmem římskokatolické církve není ta či ona vládní forma nebo ten či onen sociální řád v zemi, ale získání pozic s ideologickým zaměřením k uskutečnění vlastních cílů! B) FORMY REKATOLIZACE V MINULOSTI „Dodnes platí dávné stanovisko římskokatolické církve: V církvi má být trojí hierarchie: V oblasti hlavy hierarchie církevní, v oblasti rukou hierarchie světská (císař, šlechta), v oblasti nohou hierarchie občanská – lidová.“ (Kubalík J., Zápas o pojetí církve, Praha 1992. Citován M. J. z Dubrovníku, 15. století) Uvedení do problematiky Řešení vztahu státu a církví je zásadně otázkou vnitropolitickou. Pouze v případě římskokatolické církve komplikuje jednání skutečnost, že její ústředí je v zahraničí a že Vatikán je zároveň suverénní stát včetně diplomatického zastoupení /nunciové – vatikánští (vel)vyslanci/. Kořeny této zvláštnosti tkví v dávných dějinách Evropy. V době zániku starověké civilizace (pádem římské říše) převzala její úlohu církevní organizace, kterou ještě římská říše před svým pádem stačila vytvořit. V čele této římské organizace stál římský papež. Měl být spolu s dalšími představiteli církevní hierarchie hlavou církve, tj. celé tehdejší tzv. křesťanské Evropy. Panovníci a šlechta představovali ruce, které slouží hlavě, a lid, jako nohy, měl obě vyšší vrstvy nosit. Od počátku 13. století dostává tato koncepce stále větší trhliny. Objevují se na papeži nezávislá reformní hnutí, která SVÝMI DEMOKRATICKÝMI PRVKY OVLIVŇUJÍ VZNIK DEMOKRATICKÉ SPOLEČNOSTI, RESPEKTUJÍCÍ LIDSKÁ PRÁVA. Avšak staré představy, jejichž cílem je SVĚTOVLÁDA a s nimi spojené nároky, zůstaly nejen v povědomí, ale i v praktické politice řídících struktur římskokatolické církve. Ty se snaží i dnes, na prahu 21. století, dosáhnout svého neměnného cíle, který znamená nadvládu zcela nedemokratického mini státu Vatikán nad samostatnými státy celého světa. NEMĚNNÉ CÍLE i METODY Vatikánu, komunistické internacionály, tajných služeb všech rozhodujících velmocí a dalších globálně působících nejsilnějších mocensko - finančních skupin, viz http://www.cibulka.net/nnoviny/nn2001/nn01_2001/obsah/11.htm, jsou naprosto totožné! Srovnejme zejména: ZÁKLADNÍ ANALYTICKÉ DOKUMENTY NEJLEPŠÍCH ANALYTIKŮ, KTEŘÍ BYLI VE SVÝCH ANALÝZÁCH PŘED VĚTŠINOVÝM NÁZOREM SVÉ DOBY VŽDY NEJMÉNĚ 10 LET NAPŘED, PŘIČEMŽ PRAVDIVOST JEJICH ANALÝZ DALŠÍ VÝVOJ ZATÍM VŽDY V PLNÉM ROZSAHU POTVRDIL: 1) MIROSLAV DOLEJŠÍ: ANALÝZA 17. LISTOPADU A ZMĚN VE VÝCHODNÍ EVROPĚ 1989: http://www.cibulka.net/nnoviny/nn1998/nn0198/obsah/1.htm 2) ANALÝZY FRANCOUZSKÉ ROZVĚDKY “KDO CHCE VLÁDNOUT SVĚTU: TŘI INTERNACIONÁLY PROTI NAŠIM SVOBODÁM“: http://www.cibulka.net/nnoviny/nn2000/nn0200/obsah/index.htm 3) FRANCOISE THOM: „MRÁZ PŘICHÁZÍ Z KREMLU“: http://www.cibulka.net/nnoviny/nn2001/nn01_2001/obsah/index.htm 4) PĚTIDÍLNÝ ANALYTICKÝ SERIÁL ŠÉFREDAKTORA ZEMĚDĚLSKÝCH NOVIN JIŘÍHO PILOUSE: „ORGANIZOVANÝ ZLOČIN, NEJMOCNĚJŠÍ REZORT ČR“: http://www.cibulka.net/nnoviny/nn2000/nn0300/obsah/index.htm http://www.cibulka.net/nnoviny/nn2000/nn0400/obsah/index.htm http://www.cibulka.net/nnoviny/nn2000/nn0500/obsah/index.htm http://www.cibulka.net/nnoviny/nn2000/nn0800/obsah/index.htm http://www.cibulka.net/nnoviny/nn2000/nn0900/obsah/index.htm 5) ANALÝZA ANALÝZY MIROSLAVA DOLEJŠÍHO PO 12 LETECH: „HLEDAJÍ SE AGENTURNÍ SVAZKY NA VÁCLAVA KLAUSE A TY OSTATNÍ“: http://www.cibulka.net/nnoviny/nn2001/nn04_2001/obsah/index.htm Tato problematika je dnes MIMOŘÁDNĚ AKTUÁLNÍ, neboť JDE O ZÁPAS O UDRŽENÍ SVOBODY A DEMOKRATICKÝCH POMĚRŮ NA ZEMI. Uvedené příklady z tisícileté historie i současnosti OSVĚTLUJÍ, JAKÝCH STRATEGIÍ A TAKTIK VEDENÍ ŘÍMSKOKATOLICKÉ CÍRKVE /NEBO VEDENÍ TAJNÝCH SLUŽEB, KOMUNISTICKÉ, FINANČNÍ NEBO KRIMINÁLNÍ INTERNACIONÁLY MAFIÍ/ UŽÍVÁ K DOSAŽENÍ IDEOVÉHO A TÍM I MOCENSKÉHO MONOPOLU NAD NÁMI A NAŠIMI DUŠEMI, ABYCHOM JEJICH METODY MOHLI VČAS ROZPOZNAT A SVÉ SVOBODY ÚČINNĚ BRÁNIT. I. VÝVOJ REKATOLIZACE V ČESKÝCH, POPŘÍPADĚ I JINÝCH EVROPSKÝCH ZEMÍCH, PŮSOBENÍ PAPEŽSKÝCH NUNCIŮ A JEZUITSKÉHO ŘÁDU V 16. – 19. STELETÍ: (Citace z různých publikací) 1. Počátky rekatolizace (protireformace) Vznik protireformace „Na Moravě, v Čechách ani v Rakousku nejevil katolicismus v první polovině 16. století žádnou bojovnost. Hlavním důvodem této zdrženlivosti byla naděje, že se církevnímu koncilu snad přece jen podaří usmířit luteránství s katolictvím. K tomuto smířlivému stanovisku se hlásil zejména císař Ferdinand I. ... usilující horlivě, aby tridentský koncil provedl reformu církve a vyšel jinověrcům v některých směrech vstříc. Koncil však právě proti císařovým nadějím formuloval dogmata víry katolické ve sporných otázkách tak určitě a nepochybně, že jakákoliv shoda mezi vyznáními byla napříště nemožná. Koncil, na němž rozhodovali Vlaši a Španělé, nemínil kacířům ustupovat, nýbrž naopak vyzbrojiti církev k úspěšnému boji s nimi.“ Vznik a působení jezuitského řádu „Tomu účelu sloužil především nový řád jezuitský, založený Španělem Ignácem z Loyoly, mohutné to bojové organizace, která si podmaňovala mysli školou, kázáním a tiskem získávala hlavně mocné tohoto světa pro ideály katolické a pro zápas s kacíři… První jezuité založili 1556 kolej v Praze, potom v Olomouci a Trnavě na Slovensku ... Péčí královou i katolického panstva vznikaly koleje další. Ferdinand se v r. 1561 postaral o to, že i v Praze byl opět dosazen arcibiskup katolický a r. 1562 osobil si právo osazovat konzistoř dolejší (=podobojí), jíž dosud vládli stavové podobojí spolu s univerzitou.“ Působení papežských nunciů „Myšlenka protireformace docházela od počátku šedesátých let nejhorlivější podpory u kurie. Papežští nunciové se u knížecích dvorů stali jejími hlavními hlasateli. Rozhodnost, s jakou se postupovalo, projevuje například zásada vštěpovaná knížatům, že lépe je ztratiti země a lidi, než učiniti ústupky jinověrcům, a že ústupky takové bez svolení kurie nemají platnosti.“ (Pekař Josef, Dějiny československé, Praha 1991, s. 92) 2. Boj o vymezení poměru církve a státu (moci církevní a světské)


"Rekatolizace, bolševizace nebo křesťanská láska?" | Přihlásit/Vytvořit účet | 14 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Rekatolizace, bolševizace nebo křesťanská láska? (Skóre: 1)
Vložil: Standa v Pátek, 21. říjen 2005 @ 06:09:49 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Celé znění tohoto obsáhlého, zajímavého a poučného dokumentu je k dispozici na http://www.vejprtsko.cz/politika/rekatolizace.html. Standa.



Politika na Granosalis? (Skóre: 1)
Vložil: jarda2005 v Pátek, 21. říjen 2005 @ 08:59:56 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Myslíš to Stando opravdu vážně - budeme na GS řešit politické názory některých ukřivděných lidí? Nebudeme příště řešit vesmírné lidi a další pochybná lidská učení?

Pokud ano, tak Ti jen sděluji, že se mnou v této diskuzi nepočítej. Možná se ještě s někým tady shodnu v křesťanství, ale v politice tuto shodu s Vámi ani nehledám.

Je ale pravda, že podobnost s tím, co dělá pan Cibulka, jak píše a vystupuje mi některé lidi tady na GS silně připomíná - argumentací, umlčováním protivníků, jejich urážením ...



Re: Rekatolizace, bolševizace nebo křesťanská láska? (Skóre: 1)
Vložil: reformovany v Pátek, 21. říjen 2005 @ 09:18:08 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Zdravim Stando,

Jsou to urcite zajimave materialy, ktere by se v oficialnich mediich sotva mohly objevit. Ta uz si dnes rozmysli i zverejnovani zprav nepriznivych pro papeze. Naopak, pokud si dobre vzpominam, tak kvuli prenosu papeze z Kolina nad Rynem byl zmenen puvodni program.

Ten titulek je take vystizny. Skoro bych rekl, ze se komuniste treba od Jezuitu za rekatolizace dost naucili: domovni prohlidky, zabavovani knih, muceni, popravy odpurcu a hlavne nenavist k Bibli. Samozrejme, byli v 50. letech minuleho stoleti pronasledovani mimo jinych i rimsti katolici komunisty. Jenze uplatnit heslo: "Nepritel meho nepritele je mym pritelem" to neni moudre. Podle tohoto kriteria by byli pro antinacistu fajn komuniste, protoze jsou nepratele nacistu. A naopak pro antikomunistu zase fajn naciste. Prvni z uvedenych postoju se nam safra vymstil po 2.sv valce.

Takze podle meho nazoru byly spise komunismus i rimsky katolicismus v polovine 20. st. dva kohouti na jednom smetisti.

Jeste, ze Buh je svrchovany a jak je psano, umysly lidi hati a zamery narodu mari. Jinak uz by se zivot na teto zemi davno stal peklem.

zdravi a hodne Bozi milosti nasi zemi preje

reformovany



Re: Rekatolizace, a dvojí negace = pozitivum (Skóre: 1)
Vložil: mk (miliko@atlas.cz) v Pondělí, 24. říjen 2005 @ 00:13:27 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Nedovedu se vyjadřovat ke složité polemice, ale připomíná mi to amatérsou aplikaci základní poučky dialektiky v novinách v šedesátých letech 20. století, že po negaci přichází druhá negace a tím plus.
Pamatuji se , žel na tuto frustrující prostoduchost. Jako příkald se v novinách uvádělo: falešná paruka je negace pravé paruky. Imitace falešné paruky je PRAVÁ paruka. Nevalte oči (alias bulvy jako v Tele-tele), četl jsem to na vlastní oči.
Byl jsem znechucen, ale kdybych nelenil, dala by se nasat tato ukázka lidového marxistického uvažování: když vyrobím falešnou stokorunu, bude to negace pravé. Imitace falešné stokuruny bude návrat po dvojí negaci, čili pravá stokoruna.
Škoda, že jsem v těch letech pociťoval nechuť ke psaní do novin.
Teď píši proto, že potvrzuji pravdu, že "nepřítel mého nepřítele nemusí být můj přítel". Tedy ateista jako nepřítel katolíků nemusí být přítel evangelíků a podobně ateista jako nepřítel evangelíků nemusí být přítel katolíka.


]


Pro Jardu 2005 - Cibulkovy seznamy agentu STB byly dost spolehlive (Skóre: 1)
Vložil: reformovany v Pátek, 21. říjen 2005 @ 11:00:14 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Jardo 2005,

Myslim, ze by se to nemelo takto smest ze stolu. Nerikam, ze kazdy musi souhlasit se vsemi nazory Petra Cibulky, ale zlehcit ho srovnanim s "vesmirnymi lidmi" to myslim znacne prehanis.

A padny argument? Seznamy agentu STB, Petra Cibulky, totiz byly, pokud vim, spolehlive a s uspechem se pouzivaly, jeste nez se zacalo oficialne lustrovat.

Myslim, ze snad neni potreva dodavat, ze za ty seznamy nemela Petra Cibulku spousta lidi v lasce. A nejjednodussi zpusob jak nekoho umlcet, je udelat z nej blazna.

Tedy, pokud byly seznamy spolehlive, coz se potvrdilo, nestalo by za to se zamyslet i nad dalsimi materialy?

zdravi
reformovany




Re: Rekatolizace, bolševizace nebo křesťanská láska? (Skóre: 1)
Vložil: Standa v Pátek, 21. říjen 2005 @ 11:52:16 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Souhlasím s Reformovaným. Opravdu by stálo za to se zamyslet nad obsahem jednotlivých údajů uvedených v tomto obsáhlém dokumentu. Bylo by skutečně zajímavé, jak by reagovali na tento dokument prostí římskokatoličtí faráři nebo biskupové. Jak by se postavili k jednotlivým tvrzením či pravdám? Jakých argumentů by použili pro jejich vyvrácení? Myslím si, že by použili stejnou taktiku jako v dřívějších dobách. Mlčení a umlčení. Důkazů je opravdu dost. Mohu uvést např. jeden. Je velmi dobře znám případ dnes již bývalého studenta teologie Václava Nováka, který si myslel, že na půdě tzv. "Svaté církve" zvítězí pravda a spravedlnost. O pomoc požádal dokonce papeže. Jak dopadl? Soud prohrál a studium teologie nedokončil!!! Není to jasný důkaz, jak
pracuje římskokatolická církev a jeho "ctihodnost" arcibuskup Graubner?
P.S: Rád bych koupil (pokud vyšla) knihu Václava Nováka - Křičí hlasem zrady. Cenu respektuji.



Re: Rekatolizace, bolševizace nebo křesťanská láska? (Skóre: 1)
Vložil: docent v Pátek, 21. říjen 2005 @ 22:31:51 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Jako obvykle snůška různých tvrzení, která jsou umně vedle sebe seskládána. Nevím, proč bych měl věřit páně Cibulkovým konspiračním teoriím v politice, a už vůbec ne v Církvi. Skutečně na Vás, novodobé raziče hesla "Sola scriptura" působí důvěryhodně stránky, kde se nachází v sekci "ZÁKLADNÍ DOPLŇUJÍCÍ A AKTUALISAČNÍ INFORMAČNÍ DATABÁZE" odkazy na astrologické stránky? Cožpak nevíte,co k astrologii Slovo Boží říká?
K diskuznímu příspěvku autora "Standy" bych chtěl říci, že takto nějak si představuji, že probíhala diskuze a argumentace ministra propagandy v Třetí říši. - "Václav Novák o pomoc požádal papeže, soud prohrál a studium teologie nedokončil". Umně smícháno! Pokud si dobře vzpomínám, tak pan Václav Novák podal civilní, chcete-li světskou žalobu na pana Graubnera. Za to, že tento "soud " dopadl jak dopadl, hleděno optikou pana "Standy", pochopitelně může, kdo jiný, než Katolická Církev, že?! Vždyť i toto, by mohl pan Cibulka zahrnout do svých konspiračních teorií, to je přece jasný "důkaz" o provázanosti Katolické Církve a sekulárních - světských soudů! Takže jak na závěr pan "Standa" píše, celá záležitost okolo pana Václava Nováka je důkazem, jak pracuje římskokatolická církev. Ano, jak pracuje římskokatolická církev je nejlépe vidět také na příkladu profesora Hanse Künga, který působí jako profesor na univerzitě v Tubingenu v Německu. Odmítl neomylnost papeže, kritizoval a kritizuje etické postoje Vatikánu, kritizuje dogmata Církve atd. Co se stalo? Trvalo deset let, než Vatikán tomuto římskokatolickému knězi odňal oficiální statut katolického teologa. Přesto zůstal nadále knězem a na univerzitě přednáší stále. Pan "Standa" by ale mohl namítnout, že studenti kněžství na této univerzite jsou přece jenom perzekuováni. Ano, má pravdu. Jsou perzekuováni tím, že účast na přednáškách profesora Künga jim není započtena! Pan "Standa" projevil zájem o knihu Václava Nováka - Křičí hlasem zrady a marně ji dle všeho zhání. Můžu mu poradit. V únoru 2004 byla zařazena do fondu knihovny Cyrilometodějské teologické fakulty v Olomouci pod přírůstkovým číslem - 3131021317 . Ano, takhle pracuje římskokatolická církev!
Milost všem, kdo neopomíjející láskou milují našeho Pána Ježíše Krista
docent



Re: Rekatolizace, bolševizace nebo křesťanská láska? (Skóre: 1)
Vložil: Standa v Pondělí, 24. říjen 2005 @ 15:37:42 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Začal bych zjištěním o původu církve k níž se hlásíte. ŘKC nepokládá ostatní neřímskokatolické církve za sobě rovné, protože za jedinou pravou církev považuje samu sebe. Podle vatikánské deklarace „Dominu Iesus“ z 5. 9. 2000, schválené papežem Janem Pavlem II, byla vyhlášena „pouze jedna církev Kristova, která žije v katolické církvi, spravovaná papežem ve společenství s biskupy“. Tím se zpochybňuje identita všech církví, které neřídí římský papež.
Tím je jasně dokázáno koho zájmy zastupujete a koho tak vehementně hájíte.
Dále bych chtěl poznamenat, že v žádném případě jsem netvrdil, že tento dokument je všem pravdivý. Tento dokument není jen dílem pana Cibulky. Pravdou je, že se na jeho obsahu podílelo více lidí. Pokud jste to nepochopil, tak se nad tím aspoň zamyslete a ověřte si to.
Otázku astrologie pochopitelně odmítám v plné míře. Rovněž tak okultismus i spiritismus.
To, že si představujete diskuzi, kterou zde vedu, na úrovni Josepha Goebelse, je skutečně jen Vaše představa. Propaganda, činy a jednání J. Goebelse byly úplně o něčem jiném.
V otázce bývalého kněze Václava Nováka bych chtěl apelovat na Vaše svědomí s tím, že by jste se měl vcítit do jeho duše a jeho touze po spravedlnosti a pravdě. Dále by jste se měl vcítit do duše těch dětí a rodičů, které byly obětmi nechutných choutek dnes již odsouzeného kněze. To, že dostal pouze podmíněný trest je jasným důkazem, jak mocná u nás římskokatolická církev je. To, že pan Graubner umístil takového člověka do ústranní na teplé místo, je výsměchem obětem i spravedlnosti. Pane „Docente“ dokázal by jste chválit pana Graubnera a odsouzeného kněze před rodiči dětí a jejími obětmi, samotnými dětmi? Co, kdyby se taková, nebo podobná věc přihodila Vašim dětem? Co by tomu řeklo Vaše svědomí a soudnost? Zamyslete se prosím a přemýšlejte o tom.
V záležitosti profesora Hanse Künga je třeba uvést celou pravdu pane „Docente“. Je třeba
Vás seznámit se skutečnostmi, že tento člověk má své jméno a velkou popularitu. Díky těmto skutečnostem může dál působit a přednášet. Za tohoto člověka se postavil stát a řada velmi významných osobností. Případ Václava Nováka nelze proto s touto velkou osobností srovnávat. Přesto lze v jednání a postupu vedení římskokatolické církve jasně a zřetelně vidět v otázce profesora Künga i Václava Nováka tvrdou, jezuitskou, konzervativní ruku. Kritizovat nebo postavit se proti učení nebo nadřízeným římskokatolické církve, je i dnes považováno za velmi těžké provinění. V dřívějších dobách bylo toto trestáno nemilosrdně smrtí a propadnutím majetku.
Taková je pravda a prokazatelná skutečnost vážený pane „Docente“. Sám vidíte, že mám
určitá poznání a zkušenosti v odhalování nepravd, demagogií a slovních manipulací. Takže můžete rozšířit své poznání o kvalitní článek, který vyšel nedávno na Grano Salis.
Zkuste ho porovnat s Vaším tvrzením a věcmi, které jsou uvedeny v článku (dokumentu) Rekatolice a rebolševizace, nejvyšší škola subverze a manipulace v historii a současnosti.



Stručně o Hansu Küngovi
Hans Küng, známý německý katolický theolog a profesor na univerzitě v Tübingenu, se narodil v roce 1928 ve švýcarském kantonu Luzern. V Římě vystudoval na kněze a po studiích odjel do Paříže, kde napsal svou slavnou disertační práci - "Nauka Karla Bartha v katolické perspektivě". V ní nejen vysvětluje nauku o ospravedlnění tohoto známého evangelického theologa, žijícího v letech 1886 - 1968, navíc přichází s velmi odvážným tvrzením, že mezi ní a učením katolického Tridentského koncilu (1545 - 1563), vymezujícího se vůči reformaci, není nesmiřitelný rozdíl. Po vlivem této Küngovy práce se pak mezi římskokatolickými theology rozšířil pocit, že evangelická (protestantská) nauka o ospravedlnění pouhou vírou (sola fide) je přijatelná a nemusí jednotlivá křesťanská vyznání rozdělovat. A tak nakonec mohli zástupci Svatého stolce (Vatikánu) a Světové luteránské federace podepsat 31. 10. 1999 v Ausgburgu "Společné prohlášení k theologickému problému ospravedlnění", mediálně prezentované jako katolicko-luterská deklarace.

V roce 1962 papež Jan XXIII. jmenoval Künga oficiálním theologickým poradcem na Druhém vatikánském koncilu (1962 - 1965). Küng se koncilu aktivně zúčastnil, některé z jeho závěrů ho však zklamaly. V té době již však o Küngovi vedlo záznamy Svaté oficium - původně Inkvizice, později Kongregace pro nauku víry. I většina pozdějších Küngových děl se setkala v Římě s nesouhlasem. Což paradoxně spíše přispělo k jejich popularitě. A tak v roce 1970 Küng píše knihu "Neomylný? Dotaz", ve které ostře napadá nauku (dogma) o papežově neomylnosti, vyhlášené právě před sto léty na Prvním vatikánském koncilu (1869-1870). Küng zde přichází s koncepcí neselhávající církve a naléhá, aby byla přehodnocena úloha papeže. Na místo neomylného svrchovaného panovníka by se papež měl stát skutečným "následníkem" Petrovým, který bude uplatňovat svůj primát nad celou církví službou a pastýřskou vládou, jak to ukázal Jan XXIII. Dále Küng napsal knihu "Být křesťanem" (1974), která se stala v Německu bestsellerem a rozsáhlou knihu na téma Boží existence - "Existuje Bůh?" (1978).
Volba papeže Jana Pavla II. v roce 1978 vedla Řím k tvrdšímu postoji ke Küngovi, a tak Kongregace pro nauku víry mohla v roce 1979 s papežovým souhlasem vyhlásit, že Künga "již nelze považovat za katolického theologa a nemůže ani působit v této roli jako učitel". Avšak stát se za Künga postavil a vytvořil pro něho nové profesorské místo. Zákaz přednášet na katolické fakultě byl Římem odvolán až v květnu 1994. V současné době je Küng již jen emeritním profesorem, nepřestává však být vědecky a společensky činný. V roce 1988 publikuje knihu "Theologie pro třetí tisíciletí", kde uvažuje o přístupu k theologii v "postmoderním věku", který je charakteristický zejména rozvojem ekumenismu a dialogem mezi různými náboženstvími (Küngův příklon k tzv. theologii světových náboženství). Küng se však nyní věnuje hlavně projektu světového étosu. První zásadní studii k této otázce publikuje v roce 1989 pod názvem "Světový étos - projekt". Časem vzniká německo - švýcarská nadace Světový étos - "Stiftung Weltethos" (v roce 1996) a později i její česká obdoba "Světový étos - centrum Prokopios" (zejména díky snahám doc. Karla Flosse). A tím se dostáváme ke Küngově knize "Světový étos pro politiku a hospodářství".
2. Stručný obsah knihy
Základním východiskem je teze, že nový světový řád nebude uskutečnitelný bez nového světového étosu, bez globálního či planetárního étosu navzdory všem dogmatickým rozdílům - mezi jednotlivými náboženstvími či mezi věřícími a nevěřícími. Globální étos přitom není žádná nová ideologie či superstruktura, neznamená ani jednu jedinou světovou kulturu a už vůbec ne jedno jediné světové náboženství - znamená pouze nutné minimum společných humánních hodnot, měřítek a základních postojů. Jde o základní konsensus, jemuž mohou přitakat stoupenci všech náboženství a který mohou sdílet i nevěřící. Na rozdíl od etiky jako filozofické a theologické vědy (nauky) o mravních hodnotách, normách a postojích, značí étos mravní postoj člověka nebo skupiny (str. 122, české vydání). Tento mravní postoj, jeho hodnoty a kritéria mají platit nejen hypoteticky (když souhlasí s našim zájmem), nýbrž kategoricky, nepodmíněně. Jde tedy o ničím nepodmíněnou platnost určitých základních etických hodnot a postojů.
Konkrétně dle Künga základ světového étosu má tvořit požadavek lidskosti ve smyslu opravdové lidskosti, humanity. Tento požadavek lze pak nejlépe vyjádřit dvěma základními principy :
1) principem - "S každým člověkem je třeba zacházet lidsky",
2) principem - "Co chceš, aby se dělo tobě, dělej i jiným".
Na tomto základě je možno následně zformulovat čtyři nezvratné pokyny či povinnosti (neboť člověk nemá jen svá práva, má i své povinnosti) :
1) povinnost vytvářet kulturu nenásilí a úcty ke všemu živému,
2) povinnost vytvářet kulturu solidarity a spravedlivý hospodářský řád,
3) povinnost vytvářet kulturu tolerance a život ve věrohodnosti,
4) povinnost vytvářet kulturu rovnosti a partnerství muže a ženy.
Pro oblast politiky (vnitřní i mezinárodní) to znamená odmítnout jednak etiku úspěšnosti reálných politiků, pro než účel "světí" všechny prostředky, jednak etiku charakternosti ideálních politiků, pro níž dostačí čistá morální motivace a dobrý účel. Umění politiky v postmoderní době má tak vycházet z nové etiky odpovědnosti, která přesvědčivě spojí politický kalkul moderní reálné politiky (např. po vzoru politiky Henry Kissingera) a etický soud ideální politiky (např. po vzoru politiky Woodrowa Wilsona). Má jít tedy o politiku, založenou na odpovědnosti, a to na opravdu globální odpovědnosti, jež se vztahuje na celý svět zvířat, přírodu i potomstvo tváří v tvář ohrožené budoucnosti lidského pokolení. A tak např. budoucí sjednocení Evropy nemá vycházet ani z modelu technokratické Evropy funkcionalistické ekonomie a politiky, ani z modelu restaurované křesťanské Evropy, což je restaurativní utopie části konzervativních kruhů římskokatolické církve a opírá se o rigorózní moralismus a horlivý antimodernismus těchto kruhů (asi ve smyslu vlády v rukou panovníka a státní služby v péči katolické církve). Jediným přijatelným modelem je podle Künga model eticky založené Evropy, který neustupuje od emancipace a sekularizace, nýbrž volá občana k větší odpovědnosti a větší solidaritě s druhými (str. 175). Znamená to mimo jiné odmítnout veškerý fundamentalismus ve smyslu pevného lpění na údajně neomylné autoritě svatých Písem, neomylného vůdce či tradičních zákonů a dogmat. Přitom nejde pouze o fundamentalismus islámský (tzv. islamismus), nýbrž též o fundamentalismus v židovství, křesťanství, v buddhismu či hinduismu. Ovšem odmítnout nutno také postmoderní svévolný pluralismus, vedoucí k životnímu stylu indiferentismu (lhostejnosti), konzumismu a hédonismu (požitkářství). Pro křesťany to dále představuje výzvu, aby byli schopni uznat, že kromě jednoho světla Ježíše Krista jsou i jiná světla, jako např. Guatama Buddha či Muhammad; jde tedy o odmítnutí představy "jen Kristus " = "solus Christus" (str. 190). Dle Künga totiž pravého Boha mohou poznat i ne-židé a ne-křesťané a i jim je Bůh blízko. Lidi jiné víry se křesťan musí naučit respektovat jako lidi a ponechat jim jejich důstojnost (a ne násilně je evangelizovat).
Pro oblast hospodářství z hlediska světového étosu Küng požaduje odmítnout jednak model tržního hospodářství bez přívlastků (čisté tržní hospodářství, neokapitalismus, ekonomický ultraliberalismus po vzoru Miltona Friedmana), jednak model socialistického plánovitého hospodaření (centrálně plánované ekonomiky). Řešením je opět hospodářství, založené na odpovědnosti. Nutně půjde o tržní hospodářství, ovšem při primátu politiky nad ekonomikou a primátu étosu nad politikou a ekonomikou (primát lidské důstojnosti, základních práv a povinností člověka v politice a ekonomii a schopnost politiky korigovat nepříznivé dopady ekonomického vývoje na spravedlnost společenských poměrů). Nejde přitom o nějaký nový státní intervencionismus, nýbrž jde o globální tržní hospodářství, které je politicky zavázáno humánním a sociálním cílům (str.256). Tržní konkurence je zde spoutána do rozumných a jednotných pravidel, aby byla sociálně, ekologicky a humánně snesitelná. Odpovědné hospodářství v postmoderní době má tak spočívat v přesvědčivém propojení hospodářských strategií a etického soudu, a to na globální, národní, podnikové i individuální úrovni (manažerů, zaměstnanců, vládních úředníků). Jde o étos odpovědnosti realistických ekonomů s idealistickým horizontem. Při určování etických norem pro hospodářství nutno ovšem rozlišovat etické konstanty (nezrušitelné obecné normy, jako např. zákaz krádeže, lží či podvodů) a etické proměnné (zvláštní dílčí normy, které společenský vývoj může překonat, např. starověký zákaz úroku či lichvy nebo středověký morální příkaz "spravedlivé ceny").
Hans Küng ujišťuje, že prosazení světového étosu jako změny vědomí je možné, byť pouze ve střednědobé či dlouhodobé perspektivě. A jako příklad uvádí chicagskou deklaraci Parlamentu světových náboženství z roku 1993, prohlášení Etického kodexu mezinárodního obchodu pro křesťany, muslimy a židy vzniklé mezi léty 1988 - 1993, prohlášení Principů podnikání Kulatého stolu v Caux z roku 1994, zprávu Mezinárodní komise pro politiku světového řádu (Komise pro globální řízení) z roku 1995 pod názvem "Naše globální sousedství´", zprávu Světové komise pro kulturu a rozvoj z téhož roku 1995 pod názvem "Naše kreativní různost" a prohlášení Rady pro vzájemnou spolupráci bývalých prezidentů a předsedů vlád (InterAction Council) z roku 1996 pod názvem "V procesu hledání globálních etických standardů". Významnou úlohu přitom Küng připisuje náboženství, ovšem nikoliv restaurativnímu náboženství, nýbrž obnovenému náboženství, které nekritizuje blahobyt, pokrok, spotřebu, potěšení, moc či peníze jako něco špatného o sobě, nýbrž kritizuje jejich absolutizaci do role nejvyšších hodnot, smyslu a účelu života (vznik tzv. pseudonáboženství). V závěru své knihy pak autor připomíná slova Victora Huga, že budoucnost je pro slabé Nedostižností, pro bázlivé Neznámem, ale "Příležitostí je pro odvážné" (str. 327).
3. Pokus o vlastní hodnocení názorů Hanse Künga
Osobně mohu přivítat autorovu snahu o formulaci světového étosu jako minima společných mravních norem. Jsem rád, že autor nevolá po jednotném světovém náboženství či jednotné světové kultuře. A ani také po ustanovení světové vlády či světového státu (str. 179). Ovšem ani moc nerozumím řešení, kterému Küng zde vyjadřuje sympatie, a to republikově ustanovenému společenství jednotlivých států, republice států (po vzoru filozofa O. Höffeho). Bližší se mi spíš jeví rovněž autorem knihy připomenuté řešení D. Senghaase ve smyslu ustanovení kvazikonfederativního uspořádání vlád (snad světové konfederace a ne světové federace).
Z theologického hlediska pak oceňuji autorovu kritiku všech forem fundamentalismu, včetně křesťanského (zejména katolického). Jedná se zde hlavně o kritiku snah některých kruhů římskokatolické církve o obnovu Evropy ve středověce antimoderním duchu - fakticky o úsilí o rekatolizaci či reromanizaci Evropy, kdy např. svoboda svědomí by byla podřízena římskému učitelskému úřadu. Na druhé straně ovšem některé autorovy názory jsou pro mne až příliš liberální a modernistické, např. :
1) názor, že etické normy (včetně Desatera) jsou pouze výsledkem historického vývoje, historické zkušenosti lidí a že tedy se zrodily jen z praktických životních potřeb lidí - kmenů či národů (str. 108);
2) jednostranné spojování hladu s přelidněním a kritika současného papeže za to, že vyjádřil nesouhlas s tímto stanoviskem, když odmítl názor, "že tím, že je nás mnoho, jsme odsouzeni být chudí" (str. 169);
3) zdůrazňování i jiných světel než světlo Ježíše Krista, aniž by bylo řečeno, zda jde o světla stejného či rozdílného významu, což se mi z hlediska křesťana jeví jako důležité (str. 190 - 191).
Co se týče názorů z oblasti ekonomické, tak nesdílím autorovo přesvědčení o neoddiskutovatelné nezbytnosti tržního hospodářství a tím i soukromého vlastnictví výrobních prostředků v budoucnu, na což navazuje příliš unáhlené odsouzení socialismu (a také autorovy pochybnosti o perspektivnosti státu blahobytu - tzv. švédský model). Tržní hospodářství a soukromé vlastnictví asi považuje autor v souladu s katolickým sociálním učením za v zásadě mravné a vyžadující jen určitou sociální, ekologickou a politickou korekci (str. 257). To je podle mne málo. Je rovněž otázkou, zda bude čas na autorem požadovanou změnu vědomí, která je nutná na prosazení světového étosu. A nejen v této oblasti pociťuji téměř absolutní nedostatek biblických odkazů a postojů, což by od theologa snad mělo být samozřejmostí. Tolik krátce můj vlastní názor. A jaký je Tvůj, milý čtenáři?
Ing. Stanislav Heczko, Ph.D.
Literatura :
1) Tony Lane - Dějiny křesťanského myšlení, Návrat domů, Praha 1996, ISBN 80-85495-47-X
2) Hans Küng - Světový étos - projekt, Archa, Zlín 1992
3) Hans Küng - Světový étos pro politiku a hospodářství, Vyšehrad, Praha 2000, ISBN 80-7021-327-2
4) Naše globální sousedství, zpráva Komise pro globální řízení, Rada pro mezinárodní vztahy, Praha 1995
(Publikováno na serveru Politkon 25. 1. 2005,
www. politikon.cz)
____________________________________________________________________________




Závěrem bych Vám chtěl pane „Docente“ poděkovat za Vaši ochotu, kde se kniha Křičí
hlasem zrady nachází. To je chvályhodné, že tato kniha se nachází v knihovně Cyrilometodějské teologické fakulty. Je třeba dodat vážený pane „Docente“, že její obsah
byl na této půdě snižován a srážen. Myslíte si, že se někdo z řad studentů teologie odvážil postavit za názory Václava Nováka? Proti nadřízeným? Moc bych se tomu divil. Pane „Docente“ promiňte, ale tak naivní snílek nejsem.
Závěrem bych Vám chtěl doporučit četbu knih Tajné dějiny jezuitů, Žena jedoucí na šelmě, Temno, Kladivo na čarodějnice. Z těchto knih a svědectví je možné si udělat vlastní názor a srovnat ho s článkem (dokumentem) Rekatolice a rebolševizace, nejvyšší škola subverze a manipulace v historii a současnosti. I taková byla a bohužel je
tvář a pečeť římskokatolické církve. Přál bych si, aby jste neměl vztahovačnou a ješitnou
vlastnost a nevykládal si mou odpověď ve zlém. Odpověděl jsem Vám přímo a na základě
skutečností, svědectví a pravd. Chtěl bych poznamenat, že si vážím a neodsuzuji činnost
římskokatolické církve v oblasti charity, péče o nemocné a přestárlé lidi, pomoci chudým
a potřebným lidem. Vážím si všech katolických lidí, kteří se obětovali za své bližní v době války i v koncentračních táborech. Vážím si osobně víc všech poctivých, prostých lidí než
proradných, úkladných a vypočítavých biskupů, kardinálů a papežů.
Pokud máte opravdový zájem o diskuzi a zdravou a objektivní výměnu názorů, rád ji uvítám. Přeji Vám hodně zdravého poznání a Božího požehnání.




]


Re: Rekatolizace, bolševizace nebo křesťanská láska? (Skóre: 1)
Vložil: docent v Pondělí, 24. říjen 2005 @ 23:12:07 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Děkuji za Vaši obsáhlou odpověď, má tak dlouhá a "vyčerpávající" nebude. V první větě píšete, že začnete zjištěním o původu Církve, ke které se hlásím. Ve Vašem textu jsem o tomto nenalezl ani slovo, ale nešť to asi není podstatné. Taktéž vatikánskou deklaraci "Dominu Iesus" neznám. Snad máte na mysli "Dominus Iesus". Pokud tedy máme na mysli tu stejnou, možná víte, jaké rozpaky i v rámci Katolické Církve tento dokument vzbudil. Rozebírat jej zde nebudu, to by přesáhlo rozumný prostor. Vcelku po právu se ohrazujte k mému přirovnání vůči Goebelsovi, ale myslíte, že tvrzení typu "Tím je jasně dokázáno koho zájmy zastupujete a koho tak vehementně hájíte" jsou až tak moc vzdáleny jeho slovníku? Dále v textu hovoříte o "bývalém knězi Václavu Novákovi". Václav Novák nikdy za kněze ustanoven nebyl, proto o něm hovořit jako o bývalém knězi je více než scestné. Je to omyl, nebo záměr? Víte, možná Vás překvapím, ale já si bratra Nováka vážím, vážím třeba pro jeho odvahu. Asi stejně si vážím M. Jana Husa. Zpět k Václavu Novákovi. To ovšem ale neznamená, že bych problémy řešil stejně jako on. Na druhou stranu informace, které měl on, já nemám. Pokuste se zase Vy vžít do role arcibiskupa Graubnera, zvážit vše pro a proti a také třeba to, jaké by to mohlo být ublížit nevinnému člověku. Neodvažuji se vynášet jakékoli morální soudy o tom, či onom, protože nevím, jak bych se já zachoval na jeho místě. Prosím, chápejte mě správně, tím jakkoli nechci hájit samotné hříšné jednání. Nechci, aby to vyznělo jako klišé, ale jednou se všichni budem ze svých skutků zodpovídat tomu Nejvyššímu a tam se pravda a pohnutky ukáže a ukáží.
Dále nevím, čím jsem si to zasloužil, že jste se "laskavě" uvolil mne seznámit se skutečnostmi týkajícími se profesora Hanse Künga. Možná Vás zklamu, ale to, že tento teolog má své jméno a velkou popularitu mě známo je :)) Závěrem dbáte o mé dovzdělání, když vybíráte jakousi "doporučenou četbu". Možná vás opět zklamu, ale kromě "Ženy..." jsem vše četl. Názor, ten jsem si také udělal a pokusil jsem se Vám jej v jedné diskuzi sdělit. Asi Vám ale připadal tak ubohý, že jste se rozhodl nereagovat. Možná ale, že jste jej jenom nečetl. Odhoďme tedy emoce, a pokusme se bavit věcně, třeba i o tom "Kladivu na čarodějnice". Skutečně by mě docela zajímal Váš názor na tuto knihu. Podotýkám ale znovu,Váš, ne zkopírovaný a převzatý názor. Na počátek : co třeba říkáte na postoj soudu vůči výběru svědků. Budu se těšit na Vaši odpověď.
Zůstávejte v pokoji Kristově
docent


]


Re: Rekatolizace, bolševizace nebo křesťanská láska? (Skóre: 1)
Vložil: Standa v Úterý, 25. říjen 2005 @ 19:55:38 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)

Vítám Vás v diskuzi a děkuji za odpověď. Rád bych znal cenu její upřímnosti. Začal bych deklarací Dominus Iesus. Ano, vidím že jste velmi pečlivý. Za to s se omlouvám. Já dokonalý nejsem a mýliti se je lidské. Totéž platí i v případě studenta, kněze (čekatele) Václava Nováka. Považuji to za přirozenou lidskou vlastnost. Dokážu si přiznat své omyly i chyby. Neuznávám papežskou neomylnost a svátost. Dokonalý a svatý je jedině pán Bůh.
Otázka zjištění původu církve, ke které se hlásíte, byl uveden zcela jasně její název. To, že jste to nerozpoznal, za to já nemohu. Je to přece církev Kristova a já bych Vám rád poslal pro osvěžení část z deklarace Dominus Iesus.
Výrazem subsistit in chtěl II. vatikánský koncil harmonizovat dvě věroučná tvrzení: na jedné straně, že církev Kristova nehledě na všechna rozdělení mezi křesťany, nadále v plnosti existuje jen v katolické církvi a na straně druhé, že „i mimo její organismus je mnoho prvků posvěcení a pravdy“ (55), tedy v těch církvích a církevních společenstvích, která dosud nejsou v plném společenství s katolickou církví (56). K nim je však třeba uvést, že „jejich účinnost se odvozuje z plnosti milosti a pravdy, která byla svěřena katolické církvi“ (57)
17. Existuje tedy jediná církev Kristova, uskutečňující se v katolické církvi řízené nástupcem Petrovým a biskupy ve společenství s ním (58). Církve, které sice nemají dokonalé společenství s katolickou církví, ale zůstávají s ní spojeny nejtěsnějšími pouty, tedy apoštolskou posloupností a platnou eucharistií, jsou pravými partikulárními církvemi (59). Církev Kristova je proto přítomna a působí i v těchto církvích a to přesto, že postrádají plné společenství s katolickou církví, protože nepřijímají katolické učení o primátu, které podle Boží vůle objektivně má a vykonává nad celou církví římský biskup.
Tak to chápu já. Možná se mýlím a existuje skutečně jiná církev Kristova. Můžete mi toto objasnit nebo vyvrátit? Berte to tak, že Vás v žádném případě nechci urážet, ani podezírat.
Chci jen zjistit, zda se jedná o římskokatolickou nebo jinou církev Kristovu.
V případě Vašeho tvrzení, že "tím je jasně dokázáno koho zájmy zastupujete a koho tak vehementně hájíte" jsou až tak vzdálené slovníku Josepha Gobelse, s Vámi nesouhlasím.
Tento obrat se běžně používá, jak v tisku, soudnictví i na parlamentní půdě. Z Vaší strany je to zavádějící tvrzení. Rozhodující je v našem případě něco úplně jiného. Co se zdá být podobné nemusí být podobné. Cílem je přece najít a dokázat pravdu. Zároveň tím oslavit našeho pána.
V otázce bývalého studenta Václava Nováka bych Vám chtěl sdělit, že mě mrzí Váš postoj, jak se k této věci vyhýbavě stavíte. Velmi šikovně jste se vyhl (nebo se mýlím?) odpovědi na mé otázky: "Dokázal by jste chválit pana Graubnera a odsouzeného kněze před rodiči dětí a jejími obětmi, samotnými dětmi? Co kdyby se taková věc přihodila Vašim dětem? Co by tomu řeklo Vaše svědomí a soudnost? Rád bych Vám pane „Docente“ připomněl co se vlastně v případě odsouzeného a vinného kněze Merty stalo.
Byl odsouzen k úhrnnému trestu na dva roky s odkladem na čtyři léta. Pět let navíc nesmí pracovat s mládeží.
"Jsem nevinen a cítím se poškozen s celou rodinou," řekl Merta před vynesením rozsudku. Po něm již jen mlčel.
Aféra kněze vyplula na povrch loni v červenci, když bývalý student bohosloví Václav Novák poukázal na zneužívání ministrantů. Podal trestní oznámení i na arcibiskupa Jana Graubnera s tím, že o Mertově počínání věděl a nezabránil mu v tom. Pouze ho přeložil do jiné farnosti.
Merta má podle obžaloby na svědomí několik případů, které se odehrály v Napajedlích, Spytihněvi, Pačlavicích a Holešově. V Holešově měl již v roce 1995 obtěžovat několikrát ministranta.
O rok později nabídl ubytování studentovi. Rovněž ho obtěžoval a v noci údajně přišel do jeho pokoje, lehl si k němu, osahával a hrál si s jeho přirozením. Na Zlínsku chtěl srovnávat tělo mladíka se sochou Davida a ponoukl ho, aby se svlékl do naha. Poté se oddával oplzlostem. Některé mladistvé nutil, aby před ním onanovali, jiným třel pohlavní úd.
Merta odmítl vypovídat, souhlasil však se čtením výpovědi poškozených. "Soud dospěl k závěru, že vina byla prokázána. Svědci shodně v přípravném řízení popsali jeho praktiky v různých farnostech a soud je považoval za věrohodné. Nebyl shledán důkaz, že by některý měl důvod křivě vypovídat," uvedla soudkyně Jitka Macháňová.
Merta byl pět měsíců ve vazbě a nyní pracuje v archívu olomouckého arcibiskupství. "Arcibiskupství má povinnost ho zaměstnat. V archívu zatím zřejmě zůstane i nadále," sdělil Petr Gatnar z arcibiskupství. Slávka Červená (27. 9. 2001).
V záležitosti pana arcibiskupa Grabnera Vás mohu ujistit, že pan Graubner o homosexualitě pana Merty určitě věděl. To, že to nechal dojít tak daleko je dalším důkazem jaké ohavné, pokrytecké a cynické poměry v římskokatolické církvi vládnou. Homosexualita a pedofilie v římskokatlické církvi existovala a existuje. Skandály v Rakousku, Německu, Švýcarsku to jen povrzují. V USA jsou velmi časté a tamní římskokatolické farnosti musejí při prohraných soudech vyplácet poškozeným obětem velmi tučná finanční odškodnění. To jsou fakta, taková je pravda pane "Docente", takovým věcem se nesluší vyhýbat a nebo je přecházet.
Se skutečnostmi okolo pana profesora Künga jsem Vás seznámil proto, protože jste dával za příkladné, že ho římskokatolická církev nechala dále působit na univerzitě. Opomněl jste ovšem dodat (doufám, že ne záměrně), že to bylo na nátlak médií, veřejnosti a pověsti jaké se panu profesorovi dostává. Síla médií a veřejnosti je opravdu velká pane „Docente“.
V záležitosti čtení knih, které jsem Vám doporučil mě těší, že jste je všechny, kromě jedné (Žena jedoucí na šelmě) četl. Právě tato kniha je velmi zajímavým svědectvím, faktem a má svou hodnotu a cenu. Váš názor na jejich hodnocení mi však vyzněl nevýrazně a planě. Proto jsem Vám tehdy neodpověděl. Přál bych jsi, aby jste byl konkrétní a odpověděl věcně tak, aby odpovědi byly jasné a bylo zřetelně poznat jaké názory uznáváte a za čím stojíte (protestantismus, římský katolicismus nebo něco jiného)?
Váš návrh na můj názor na knihu Kladivo na čarodějnice bych řešil dotazem? Kterou knihu myslíte? Od Václava Kaplického, nebo samotnou Malleus maleficarum - Kladivo na čarodějnice?
K postoji soudu vůči výběru svědků bych řekl, že byl zcela v rozporu se zdravým myšlením a plně odporoval lásce k bližnímu a samotnému Bohu. Byl hrubě a ohavně zneužit tehdejší římskokatolickou církví k prosazení svých zájmů. Za tyto a jiné zločiny se římskokatolická církev ústy svého papeže Jana Pavla II. pouze omluvila. Bez toho, že by provedla nápravu svých chyb a řádně odškodnila státy za oběti, kde páchala své zrůdností. Myslet si, že postoj soudu k výběru svědků byl řádný a spravedlivý a že jezuité byli humánní a lidští je velmi, velmi naivní a silně pokrytecký, ohavný a cynický. Praxe byla úplně jiná. Hrozná a nelidská. Počet obětí je toho jasným důkazem. Je nezávislými historickými odborníky uváděn a na druhou stranu záměrně zpochybňován a bagatelizován římskokatolickými zastánci, pochlebovači a sympatizanty.Takový je pane „Docente“ můj vlastní názor, tak to cítím. Jsem rád, že si vážíte mistra Jana Husa
a Václava Nováka. Mimochodem možná Vás bude zajímat, že někteří naši poslanci usilovali
a i nadále usilují o vymazání jména mistra Jana Husa z kalendáře a zrušení výuky o husitství na školách. Věřte tomu, že je to pravda. To jsem slyšel na vlastní uši z velmi dobrého a seriózního zdroje.
Souhlasím s Vámi, abychom odhodili emoce a bavili se věcně. Nabízím přátelskou a věcnou
diskuzi. Pokud to myslíte opravdu a srdečně, bez podrazů, jsem rozhodně pro. Odpovíte-li mi
pravdivě a upřímně na mé výše položené otázky, dokážete mi tím, že chcete a máte opravdový zájem. Pokud mi důvěřujete, můžete mi poslat zprávu do mé osobní schránky na Grano Salis. Diskuze a výměna názorů tak může pokračovat. Standa.




]


Re: Rekatolizace, bolševizace nebo křesťanská láska? (Skóre: 1)
Vložil: Olin v Sobota, 22. říjen 2005 @ 20:34:30 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Standa se na mě namíchl, protože jsem odmítl jeho materiály o tom, jaká je řkc hrozná nevěstka. Odmítl jsem. Nejsem ničí hračka. Okamžitě jsem rozpoznal, že chudák Standa je sám obětí manipulace takzvanými prameny a materiály.

Standa se tedy zlobí, že jsem poznal to, co on sám dosud nerozpoznal.

Docela bych ti přál, Stando, abys z toho rychle vystřízlivěl.

Olin



Re: Rekatolizace, bolševizace nebo křesťanská láska? (Skóre: 1)
Vložil: Standa v Pondělí, 24. říjen 2005 @ 15:56:14 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Diskuze a výměna názorů je možná pokud má člověk v sobě ducha ochoty, lásky, čestnosti
a opravdové touhy po poznání. Pane Oline,
alias Oldřichu Kadleci, přesvědčil jsem se, že se Vám toho všeho nedostává. Vaše dvojí hra je průhledná a velmi nečestná. Nechci a nebudu Vás hodnotit ani hanět. To udělali za mě již druzí. Jak na Grano Salis, tak na jiném křesťanském portálu (HK).


]


Re: Rekatolizace, bolševizace nebo křesťanská láska? (Skóre: 1)
Vložil: Karels (haohan@seznam.cz) v Pondělí, 24. říjen 2005 @ 23:59:15 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
No já nevím, každý máme své důvody k jednání a jak stojí psáno v písmu:

"Člověk obdařený Duchem je schopen posoudit všecko, ale sám nemůže být nikým správně posouzen." (1 Korintským 2:15)

Každý bude mít zodpovědnost sám za sebe. Proč děláme to nebo ono víme jen my sami a Pán Bůh. Bratři to nikdy nedovedou dobře rozsoudit. Alespoň tento text mně k tomu názoru vede.

S pozdravem Karels


]


Re: Rekatolizace, bolševizace nebo křesťanská láska? (Skóre: 1)
Vložil: Standa v Úterý, 25. říjen 2005 @ 20:03:17 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Karle respektuji Tvou odpověď, ale má odpověď patřila Olinovi. Nevím jesli by se Ti líbilo, kdyby za Tebe odpovídal někdo jiný.
Nic ve zlém. Měj se hezky a přeji hodně opravdového poznání a Božího požehnání.


]


Stránka vygenerována za: 0.58 sekundy