Grano Salis - Hermův Pastýř

Pole, to je svět. Pán pole je Stvořitel všeho, který vše přesně vymezil a všemu dal sílu. Syn je Duch Svatý. Služebník je Syn Boží. Lid je vinicí, kterou Bůh založil....

5. Ducha Svatého, který byl nejdříve a který stvořil všechno tvorstvo, vložil Bůh do těla, které se mu zalíbilo. A toto tělo, v němž se usídlil Duch Svatý, sloužilo Duchu dobře. Bylo vznešené, svaté a neposkvrnilo Ducha. 6. Když tedy toto tělo dobře, svatě a neúnavně sloužilo Duchu a s ním statečně spolupracovalo, přijal je Bůh za přítele a spolupracovníka Ducha Svatého. Zalíbilo se mu totiž chování tohoto těla, protože majíc Ducha Svatého se neposkvrnilo. 7. Přizval si tedy jako poradce Syna a vznešené anděly, aby tomuto tělu, které neúnavně sloužilo Duchu Svatému, se dostalo nějakého místa a nemělo dojem, že nebylo za svou službu odměněno. Každé tělo, když se neposkvrní a když v něm bude přebývat Duch Svatý, bude odměněno. 8. Takový je smysl podobenství".

V článku „Lupusovi o trojičním dogmatu“ z 11.7.2005 Vendaor odpovídá na Lupusův názor „… víra v Nejsvětější Trojici (je) odvěká víra křesťanů, kterou věřili od počátku…“

Vendaor uvádí mnohé citáty z více naučných knih, které dokazují, alespoň dle textu jejich citací na zcela opačný názor. Všechny není v mé moci projít, alespoň jsem se tedy podíval do dostupného, tedy Patrologie (ze serveru www.fatym.com). Udělejte si svoji představu, neboť jak píše Vendaor “já podávám výklady bratří z celého světa a přidám také svůj“. Tuto svobodu snad máme všichni? Křesťan by měl vědět, že učení o Trojici se tak jasně jako máme nyní rozvinulo až později nežli u prvokřesťanů. Jejich texty trojiční teologii neodporují, ale díky nejednoznačnosti mohou být použity (a bohužel byly!) k různým výkladům. Tím, že někdo staví svůj názor na otázku trojiční teologie jinak ji samotné neuškodí, svým hledáním v textech může snad naopak jiné inspirovat, aby hledali, co je v jejich víře vzhledem k sobě a jiným podstatné a co ne.

Citát Vendaora:
„Podle teologické školy CČSH je Duch svatý totožný s Duchem Kristovým“, čteme v Trojiční teologii od Z. Kučery. „V Hermově Pastýři je Logos stejný s Duchem svatým: praexistentního Ducha svatého, který vše stvořil, nechal Bůh sestoupit do těla, jež vyvolil; Duch svatý přijal člověčenství, přebýval v těle, aby nás vykoupil“, tamtéž.

Text Hermova Pastýře III (napsán patrně po r.140 a byl užíván k výuce katechumenů, tedy jeho obsah byl uznáván) k této pasáži je uveden v podobenství o pravém půstu a čistotě (podobenství o vinici). Text uvádí všechny tři božské osoby a i jejich vzájemné vztahy – v podobenství. Podobenství je tou lepší variantou Ježíšova o špatných služebnících, kteří zabili dědice. V tomto podobenství je to naopak – služebník je dobrý, pečuje o vinici ještě více nežli by musel a je odměněn a to až tak, že se stane nejen svobodným, ale také spoludědicem.

Nejprve text obsahuje tyto věty:

Pole, to je svět. Pán pole je Stvořitel všeho, který vše přesně vymezil a všemu dal sílu. Syn je Duch Svatý3. Služebník je Syn Boží. Lid je vinicí, kterou Bůh založil.

Zde je na první pohled jasně řečeno, že syn je Duch svatý, ale odpovídá to snad Synu Božímu tj. Ježíšovi? V další větě, i v podobenství se hovoří o postavě Syna Božího, jako služebníka pána. Syn pána s ním totožný být nemůže – v podobenství jde o dvě odlišné postavy (syn pána = Duch svatý je přivolán až později). Postava služebníka je postava Ježíšova, my lidé jsme tou vinicí, kůly okolo vinice andělé a jídlo z hostiny, které nám Pán (Bůh) poslal po služebníkovi jsou Boží přikázání.

Nastává, ale otázka – proč je zde Ježíš vykreslen v tak „špatném“ postavení – byl vybrán mezi jinými služebníky, měl hlídat, aby byl svobodný atd. Tak se i Hermes ptá dál: "Pane, proč Syn Boží vystupuje v podobenství jako služebník?" "Slyš! Syn Boží není zde služebníkem v plném smyslu slova, nýbrž je tu myšlena jeho velká moc a vláda."

A výklad pokračuje o úkolu Ježíšově–svým utrpením a mukami očistil lid od hříchu a dal jim zákon od svého Otce. Syn Boží zůstává dědicem. Dále text pokračuje:

5. Ducha Svatého4, který byl nejdříve a který stvořil všechno tvorstvo, vložil Bůh do těla, které se mu zalíbilo. A toto tělo5, v němž se usídlil Duch Svatý, sloužilo Duchu dobře. Bylo vznešené, svaté a neposkvrnilo Ducha. 6. Když tedy toto tělo dobře, svatě a neúnavně sloužilo Duchu a s ním statečně spolupracovalo, přijal je Bůh za přítele a spolupracovníka Ducha Svatého. Zalíbilo se mu totiž chování tohoto těla, protože majíc Ducha Svatého se neposkvrnilo. 7. Přizval si tedy jako poradce Syna a vznešené anděly, aby tomuto tělu, které neúnavně sloužilo Duchu Svatému, se dostalo nějakého místa a nemělo dojem, že nebylo za svou službu odměněno. Každé tělo, když se neposkvrní a když v něm bude přebývat Duch Svatý, bude odměněno6. 8. Takový je smysl podobenství".
Duch svatý (v podobenství syn pána) – tedy vstupuje do těla, které se mu zalíbilo. Toto tělo není jedno, ale každé ve kterém se usídlí Duch svatý. Není důvod uvádět, že se jedná o vstupování nějakého praexistentního Ducha svatého (Duch svatý jako Božská osoba je stejně jako Bůh bez počátku v čase), neboť jde o vstupování Ducha svatého do těla křesťana při křtu. Nejedná se o Ducha svatého vstupujícího do jednoho vyvoleného těla - vtělení Krista (Panna Marie - Lk 1,35), ale vstupujícího do těla každého, který přijme křest. Syn je v textu zmíněn odděleně spolu s anděly. Opět jsou zde všechny tři božské osoby.

Text doslova uvádí, že „nejdříve byl Duch svatý, který stvořil všechno tvorstvo“ tedy nikoli Syn Boží=Logos a vyzývá i k myšlence „jednoho nepočítat dvakrát“.

K tomu už si názor musí udělat každý sám – někomu dostačuje a uvádí rovnici Logos=Syn Boží=Duch svatý.

Nyní uvedu texty – svůj názor na Vendaorovo uvádím pod nimi, takže jestli máte zájem o můj názor, čtěte nejprve čeho se týká …

Texty z Hermova Pastýře:
Podobenství V. (o pravém postu a čistotě)
I.
l. Seděl jsem na jakési hoře. Postil jsem se tam a děkoval Pánu za vše, co mi učinil. Tu si ke mně sedl Pastýř.
"Proč jsi sem přišel tak časně?", zeptal se. "Protože tu konám zastavení1".
"Co znamená to zastavení?" 2. "Postím se, pane."
"A co je ten půst, jímž se postíte?" "Postím se, jak je to mým zvykem"
3. "Neumíte se postit, aby to bylo milé Pánu", pravil. "Nevíte, co je půst, ani není postem tento váš neprospěšný půst". "Proč, pane, toto říkáš?" "Pravím ti, že není postem, co vy za půst považujete. Ukážu ti, jaký půst je dokonalý a milý Pánu".
"Ano. Budu šťastný, poznám-li půst, který je milý Bohu".
4. "Slyš! Bůh nechce takovýto neužitečný půst. Postíš-li se totiž takto, nic nevykonáš pro spravedlnost. Posti se Bohu takto: 5. Ve svém životě nečiň nic špatného, služ Pánu čistým srdcem. Dbej jeho přikázání, zachovávej jeho nařízení a nemysli na nic špatného. Věř v Boha. Budeš-li takto jednat, budeš-li se bát Boha, nebudeš-li dělat nic špatného, budeš žít Bohu. Učiníš-li toto, vykonáš velký a Bohu milý půst.
II.
l. Slyš podobenství, které ti povím. Týká se postu. 2. Kdosi měl pole a mnoho služebnictva. Na jednu část pole vysadil vinici. Vybral jednoho věrného a velmi zkušeného služebníka, zavolal jej k sobě a řekl mu : Hlídej tuto vinici, kterou jsem vysadil, a ohraď ji, než přijdu. Nic jiného na vinici nedělej. Vyplň tento rozkaz a budeš svobodný. Pak se pán vydal na cesty. 3. Když odešel, začal služebník hradit vinici. Když ji ohradil, viděl, že je zarostlá trávou. 4. Uvažoval tedy sám pro sebe: Pánův rozkaz jsem splnil; vypleji vinici, vypletá bude lepší; nebude-li v ní trávy, réva dá větší úrodu, poněvadž ji nebude tráva dusit. Dal se do plení vinice a všechnu trávu vyplel. Vinice zkrásněla a vyrostla, poněvadž ji nedusila tráva. 5. Po čase přišel pán a vešel na vinici. Spatřiv vinici krásně ohrazenou a navíc ještě vypletou trávu i krásně rostoucí vinné keře, měl velkou radost z práce služebníka. 6. Zavolal tedy svého milovaného syna, jenž byl jediným dědicem, a přátele, se kterými se radíval, a vyprávěl jim, co přikázal svému služebníkovi a co potom shledal. I oni blahopřáli služebníkovi, že se mu dostalo od pána takového vysvědčení. 7. Povídá jim pán : Slíbil jsem tomuto služebníkovi svobodu, splní-li rozkaz, který jsem mu dal. Splnil jej a navíc ještě vinici prokázal dobrý skutek, který se mi velmi líbil. Za tento čin jej chci učinit spoludědicem svého syna, poněvadž věděl, co je dobré a užitečné, a nezapomněl to učinit. 8. Pánův syn souhlasil, aby se služebník stal spoludědicem. 9. Za několik dní vystrojil pán domu hostinu a poslal služebníkovi z hostiny mnoho jídel. Služebník přijal poslaná jídla. Něco z jídel si ponechal pro sebe a ostatní rozdal svým spoluslužebníkům. 10. Ti měli radost, že dostali jídlo, a začali se za něho modlit, aby dostal ještě více milostí od pána za to, že takto užil svých jídel. 11. Když pán uslyšel, co se stalo, znovu se velmi zaradoval nad počínáním tohoto služebníka. Svolal opět přátele i svého syna a oznámil jim, co učinil služebník s pokrmem, který dostal. Oni tím více souhlasili, aby se služebník stal spoludědicem jeho syna."
III.
1. "Pane, takové podobenství neznám a nevysvětlíš-li mi je, nepochopím je". 2. "Vše to vysvětlím a ukážu, o čem budu s tebou mluvit. Zachovávej přikázání Pána. Budeš tak milý Bohu a budeš zapsán mezi ty, kteří zachovávají jeho přikázání. 3. Učiníš-li něco dobrého mimo Boží přikázání, získáš si větší slávu a budeš u Boha slavnější, než jsi chtěl být2 Jestliže tedy zachováš Boží přikázání, přidáš-li i takovéto služby a budeš jednat podle mého příkazu, budeš se radovat".
4. "Pane, zachovám, co jsi přikázal. Vím, že jsi se mnou". "Budu s tebou, poněvadž se snažíš konat dobré skutky. A budu se všemi, kdo budou o toto usilovat. 5. Tento půst, totiž zachovávání přikázáních Pána, je velmi krásný. V budoucnu se tedy posti takto: 6. Nemluv nic špatného, nemysli na nic špatného, své srdce očisti ode všech pošetilostí tohoto světa. Budeš-li takto jednat, bude tvůj půst dokonalý. 7. Pak učiň toto: Až dokončíš, co máš napsat, v ten den, ve kterém se postíš, ničeho nepožívej. Ani chleba ani vody. Obnos, který jsi měl dát za jídlo v ten den, dej vdově nebo sirotku nebo strádajícímu. Takto dokážeš svou pokoru, poněvadž z tvé pokory byla nasycena duše podarovaného a prosila za tebe u Pána. 8. Budeš-li se tedy postit tak, jak jsem ti nakázal, bude tvá obět Pánu milá a tvůj půst bude u něho zapsán. Služba takto vykonaná je krásná, radostná a milá Pánu. 9. Dbej toho spolu se svými dětmi i s celým svým domem. Budeš-li toho dbát, budeš šťasten. Budou šťastni a dostanou od Pána, oč budou prosit, všichni ti, kdo to uslyší a budou se tím řídit".
IV.
1. Snažně jsem jej prosil, aby mi vysvětlil podobenství o poli a pánu, o vinici a služebníkovi, který hradil vinici, o ohradě a trávě vytrhané z vinice, o synovi a přátelích. Poznal jsem totiž, že toto vše má skrytý smysl. 2. "Jsi velmi náročný ve svých otázkách", odpověděl mi. "Neopomeneš se na nic zeptat. Je-li však nutné vysvětlení, budiž tomu tak."
"Pane, když mi to nevysvětlíš, nic mi to nebude platné, poněvadž nechápu, co to znamená. Kdybys mi vyprávěl podobenství a nevysvětlil je, zbytečně je slyším od tebe."
3. "Kdo je Božím služebníkem", řekl mi, "a má rád Pána, poprosí-li jej o poznání, dostane je a pochopí podobenství i slova podobenství. Kdo se málo a neradi modlí, ti váhají prosit Pána.
4. Pán je velmi dobrotivý a velmi štědrý k prosebníkům. Ty máš ještě ve svém andělu mocného přímluvce. Nejsi liknavý, proč tedy nepoprosíš Pána, aby ti dal milost pochopit to? Dostaneš ji".
"Pane, když tě tu mám, chci o vysvětlení poprosit tebe. Ty mi všechno ukazuješ a o všem se mnou hovoříš. Kdybych tě neviděl a neslyšel, poprosil bych Pána o vysvětlení".
V.
l. "Nedávno jsem ti řekl, že jsi bezohledný šibal, který se ptá na smysl podobenství. Když však jsi tak neústupný, vyložím ti podobenství o poli a všem ostatním, abys s tím mohl seznámit všechny lidi. Nyní poslouchej a snaž se pochopit! 2. Pole, to je svět. Pán pole je Stvořitel všeho, který vše přesně vymezil a všemu dal sílu. Syn je Duch Svatý3. Služebník je Syn Boží. Lid je vinicí, kterou Bůh založil. Kůly, to jsou svatí andělé Pána, kteří pomáhají jeho lidu. Tráva vytrhaná z vinice jsou nepravosti Božích služebníků. Jídla, jež poslal-služebníkovi z hostiny, jsou přikázání, která dal lidu prostřednictvím svého Syna. Přátelé a poradci jsou svatí andělé, které první stvořil. Nepřítomnost Pána je doba, která zbývá do jeho příchodu."
4. "Pane, všechno je tak velkolepé, podivuhodné a vznešené. Jak jsem to mohl pochopit. Nikdo z lidí sebe moudřejší to nemůže pochopit. Pane, ještě mi vysvětli, nač se tě chci zeptat."
5. "Mluv, jestli ještě něco chceš".
"Pane, proč Syn Boží vystupuje v podobenství jako služebník?"
VI.
l. "Slyš! Syn Boží není zde služebníkem v plném smyslu slova, nýbrž je tu myšlena jeho velmá moc a vláda." "Jak, pane? Nechápu."
2. "Bůh založil vinici. To znamená, že stvořil lidi a odevzdal je svému Synu. Syn ustanovil anděly, aby chránili jednotlivé lidi. Svým trpením' a mukami očistil lid od hříchu. Nikdo totiž nemůže vinici zrýt bez namáhavé práce. 3. Když tedy očistil lidi od hříchu, ukázal jim cestu života tím, že jim dal zákon, který dostal od svého Otce. 4. Vidíš, že Syn, když dostal od svého Otce veškeru moc-, je pánem i lidí. A proč vzal Pán k poradě svého Syna a vznešené anděly, když se jednalo o spoludědictví služebníka? Slyš! 5. Ducha Svatého4, který byl nejdříve a který stvořil všechno tvorstvo, vložil Bůh do těla, které se mu zalíbilo. A toto tělo5, v němž se usídlil Duch Svatý, sloužilo Duchu dobře. Bylo vznešené, svaté a neposkvrnilo Ducha. 6. Když tedy toto tělo dobře, svatě a neúnavně sloužilo Duchu a s ním statečně spolupracovalo, přijal je Bůh za přítele a spolupracovníka Ducha Svatého. Zalíbilo se mu totiž chování tohoto těla, protože majíc Ducha Svatého se neposkvrnilo. 7. Přizval si tedy jako poradce Syna a vznešené anděly, aby tomuto tělu, které neúnavně sloužilo Duchu Svatému, se dostalo nějakého místa a nemělo dojem, že nebylo za svou službu odměněno. Každé tělo, když se neposkvrní a když v něm bude přebývat Duch Svatý, bude odměněno6. 8. Takový je smysl podobenství".
VII.
l. "Pane, mám radost, že jsem poznal smysl podobenství." "Nuže, uchovávej své tělo čisté a neposkvrněné, aby Duch, jenž v něm přebývá, mu vydal dobré svědectví a aby bylo ospravedlněno. 2. Hled, aby nikdy nevstoupilo do tvého srdce nic, co by zničilo tvé tělo. Nezneužívej je k neřesti. Poskvrňuješ-li totiž své tělo, poskvrňuješ i Ducha Svatého. Poskvrníš-li však Ducha, nebudeš žít".
3. "Pane, bude spasen člověk, který poskvrnil své tělo ještě před tím, než uslyšel tato slova?"
"Na hříchy, které spáchal dříve z neznalosti, může poskytnout lék toliko Bůh. On má veškeru moc. 4. Nyní se však chraň a milosrdný všemohoucí Bůh dá lék na dřívější hříchy, jestliže ve zbývajícím čase neposkvrníš ani
své tělo ani ducha. Tělo a duch jsou totiž tak spolu spojeni, že nelze poskvrnit jedno, aniž by se neposkvrnilo druhé. Obé zachovej čistým a budeš žít Bohu".
3) I když tu Hermas podobenstvím naznačuje tři božské osoby, není zde Duch Svatý ztotožňován s druhou božskou osobou, Synem Božím. Vzhledem k podobenství nutno jím rozumět hospodářova syna, nikoli Božího Syna jako druhou božskou osobu. Mnozí (Bullus, Defensio fidei Nic. I, c. 2; Móhler, Hefele) snad vzhledem k další větě, kde Hermas mluví o Božím Synu jako o služebníku, se domnívali, že Hermas tu má na mysli božskou přirozenost Kristovu.
zpět
4) Verš 5. a další je vlastně Hermova interpretace evangelijní zprávy u sv. Lukáše 1,35 ("Duch Svatý sestoupí v tebe a moc Nejvyššího tě zastíní). s tj. lidská přirozenost Ježíše Krista, Kristus člověk.
zpět
5) tj. lidská přirozenost Ježíše Krista, Kristus člověk.
zpět
6) Z výkladu o vtělení Božího Syna zde přechází již k člověku : Nejen v Kristově těle, nýbrž i v lidském těle vůbec přebývá Duch Svatý.

MŮJ KOMENTÁŘ:

Mně ten jednoduchý závěr, podle doslovného textu první věty, tedy nestačí neboť jinde je i v tomto textu Syn Boží oddělen jako jiná jednající osoba od Ducha svatého a nemohu počítat Syna Božího=Logos jako totožného s Duchem Svatým. Ani v kanonizovaném Písmu se nehovoří tak, že by první měl být Duch svatý. Prvním se prohlašuje Ježíš, který hovoří o příchodu Ducha svatého. Bůh samozřejmě jedná v jednotě, takže i při stvoření se účastnil celý (Bůh Otec, Syn i Duch svatý).

Je to zase jen teorie, že Ježíš, který přišel jako člověk v těle je stále totožný s Duchem svatým (kam by asi při seslání Ducha svatého na apoštoly toto tělo odložil? Přestal již být člověkem?). Teorie Ježíš=Duch svatý by mi brala lidskost Ježíšovu – pokud už není v těle lidském, ale jen Duch, proč mám věřit ve vzkříšení těla? Jak se srovnat se svědectvím Písma – apoštol Pavel viděl Ježíše, hovořil o darech Ducha, ne darech Ježíše (1 Kor 12,4 – trojiční rozdělení je zde také nastíněno – Duch dává dary, Ježíš je Pán a jemu sloužíme, Otec Bůh má veškerou moc, a je to tentýž Bůh působíc všechno ve všech).

Starý zákon jako sepsaný Židy a jimi také uzavřený nehovoří o Hospodinu=Bohu, který se má vtělit jako člověk. V Mal 3,1 praví Hospodin, že „Pán, kterého hledáte, posel smlouvy, po němž toužíte, opravdu přijde“. Nehovoří o sobě, že přijde on sám!

Díky ale Vendaorovi, že na i tyto biblické otázky upozorňuje - na tom se nakonec ukazuje, že mnozí protestanté stojí na stejných základech jako římští a východní křesťané tj. na tradici dané koncily. ... ačkoliv to někteří urputně popírají!

jarda2005

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace