Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Rád bych Vás seznámil s článkem (staršího data), který doplňuje a navazuje na svědectví, která byla nedávno zveřejněna na portálu GS v souvislosti s činností Papeže a římskokatolické církve. Přál bych si, aby tento článek byl vnímán v přátelském duchu a touze po poznání s tím, že nebude záměrně zpochybňován a snižován (co když je to jinak, kde je pravda, kdo má pravdu atd., atd.). Mým cílem nebylo a není vytvářet nepřátelství a nenávist, ale vydávat svědectví. Svědectví a zkušenosti jsou totiž poučením, živou vodou pro zdravý růst a vývoj v každé církvi nebo křesťanském společentví. Pravé křesťanství je založeno na lásce, odpoušení i naději. Pravý křesťan, církve nebo křesťanská společenství nalézají ve svých činnostech a povahách mimo dobré práce a ovoce, také hříšnosti a chyby. Tyto hříšnosti a chyby by si měli bez jakýchkoliv potíží přiznat a následně je řešit. Přál bych si, abychom se všichni našemu Pánu plně otevřeli a odevzdali mu svá srdce. Jen tak nás může naplnit svým duchem a  mocí. Jen tak s ním můžeme být jedno. S přáním lásky a Božího požehnání Standa.  __________________________________________________________

Ekumenická role katolicismu
V současné době jsme svědky nových lidských pokusů o sjednocení lidstva. V rámci tohoto globalizačního procesu dochází nejen k ekonomickému a politickému propojení světa, ale vznikají také pokusy o náboženské sjednocení a vznik tzv. nové "spirituality" - jakéhosi univerzálního náboženství. Touto problematikou se velmi podrobně a fundovaně zaobírá nová a rozsáhlá publikace známého křesťanského spisovatele Dave Hunta "Occult Invasion" (Okultní invaze, 1998). Kniha navazuje na jiný bestseller stejného autora "The Seduction of Christianity" (Svedení křesťanství). Okultní invaze však studuje problematiku v mnohem širších souvislostech a ukazuje na některá reálná nebezpečí svedení, která hrozí křesťanům posledních dnů. Velice zajímavé je věnování knihy:
"Tato kniha je věnována s láskou a velikou vděčností sedmi tisícům Páně, kteří nepoklekli před Baalem dneška (1. Král. 19,18) a nepodlehli ekumenické ochotě ke kompromisům a účelnosti, nýbrž zůstali věrní svému Pánu a jeho Slovu."
O tom, že cílem ekumenického hnutí není pouhé sbližování mezi jednotlivými církvemi a denominacemi uvnitř křesťanství, velice přesvědčivě ukazuje krátký výňatek a citace z výše uvedené knihy Okultní invaze. Kniha obsahuje veliké množství informací a citací z hodnověrných zdrojů. Zájemcům o hlubší studium této problematiky můžeme zapůjčit německý překlad knihy. (sr)

Je muslimský Alláh totožný s Bohem Bible?

Papež a římsko-katolická církev očekávají, že budou hrát při oslavách tisíciletí vedoucí úlohu. Po soukromém setkání (již pátém) s Jassirem Arafatem dne 19. listopadu 1996 řekl Arafat reportérům, že pozval papeže k oslavám roku 2000 do Betléma a papež pozvání přijal. "Pozval jsem Jeho svatost, aby s námi oslavil rok 2000 našeho Ježíše Krista", řekl Arafat.
"Našeho Ježíše Krista?" Má být narození Ježíše Krista slaveno společně s muslimy, kteří učí, že Ježíš není Boží Syn, popírají Jeho Božství, Jeho smrt na kříži za naše hříchy, a také tvrdí, že na jeho místě zemřel někdo jiný, místo toho, že On zemřel na našem místě? Toto je současný směr ekumény Říma. Druhý Vatikánský koncil staví muslimského Alláha, pohanského boha, na úroveň Boha Bible.
Roku 1985 řekl papež před muslimy v Bruselu: "Křesťané a muslimové, vzájemně se setkáváme ve víře v jednoho Boha... a usilujeme o to... uvést učení našich platných svatých knih do praxe." Islámský Alláh (bůh měsíce) byl dlouho předtím, než se narodil Mohamed, hlavním bůžkem v Kaabě (svatyně v Mekce - pozn. red.). Alláh není bohem Bible, a o to méně může nějaký křesťan doporučovat učení Koránu, které nabádá k "džihádu" (svaté válce) proti všem, kteří nepatří k muslimům. V Koránu se uvádí, že Alláh není otcem a nemá žádného syna...
Během společného setkání papeže s muslimskými vůdci v západní Africe v roce 1993 nabádá papež "křesťany, muslimy a animisty (lidé vyznávající prvotní pohanské kulty a víru v duchy - pozn. red.), aby respektovali náboženské přesvědčení jiných..." Jak je možné respektovat přesvědčení jiných, které uvádí v klam a okultní spojení s démony? Bibli je vzdálené jakékoli nabádání k "respektu" vůči pohanským náboženstvím, nýbrž mnohem více je odsuzuje. Avšak katolicismus byl vždycky dobrým partnerem pohanství.

Odvěká moudrost ve východních náboženstvích?

Jan Pavel II. nezastupuje své přehnaně tolerantní postavení pouze vůči islámu, ale také vůči buddhismu a všem jiným náboženstvím. Papež připisuje tibetsko-buddhistickému učení o józe [skrze něž se stává každý člověk bohem] od svého zvláštního přítele dalajlámy zvláštní sílu, která vytváří "duchovní energii jdoucí do hloubky" a nastolující "nové klíma pokoje". To samé tvrdí o modlitbách léčitelů, spiritistů a každém jiném náboženství. V jednom článku Los Angelského Timesu se píše:
"V jednom buddhistickém klášteře v Bangkoku si papež Jan Pavel II. zul své boty a posadil se tiše a slavnostně vedle nejvyšších patriarchů thajských buddhistů... Vrchní římsko-katolický pastýř pak chválil "odvěkou a důstojnou moudrost" asijských náboženství."
Představte si apoštola Petra, jak se účastní buddhistického rituálu v chrámu a jak chválí buddhistickou moudrost! Nebo si představte apoštola Pavla, jak říká posluchačům z řad hinduistů - tak jako Jan Pavel II. během své cesty po Indii - že nepřišel proto, aby jim přinesl nějaké nové učení, ale proto, aby se "poučil z [jejich] bohatého duchovního dědictví, a že je potřeba, aby svět ctil indický "duchovní pohled lidí"! První křesťané by tedy nezemřeli jako mučedníci, kdyby tímto způsobem přijímali pohanské rituály Říma.
Během své řeči před šintoisty a buddhisty v Tokiu v roce 1981 chválil Jan Pavel II. moudrost jejich starých náboženství, která inspirovala k tomu, "aby v každém člověku viděli přítomnost boží... [Jako zástupce Krista] vyjadřuji svou radost z toho, že vám bůh přidělil tyto dary" - jak neskutečná výpověď vzhledem k omylům a praktikovanému okultismu šintoistů a buddhistů! V Togo v roce 1985 jásal papež nad tím, že se " poprvé modlil s animisty". Je to velmi trpké utvrzovat lidi v jejich temnotě. Ptám se, jak by papež zodpověděl otázku apoštola Pavla: "... Co má společného spravedlnost s nepravostí? A jaké spolužití světla s temnotou? Jaký souzvuk Krista s Beliálem? Jaký podíl věřícího s nevěřícím? Jaké spojení chrámu Božího s modlami? My jsme přece chrám Boha živého. Jak řekl Bůh: 'Budu přebývat a procházet se mezi nimi, budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.'" (2. Korintským 6, 14-16)

Skutečná podstata ekumenického hnutí

Jan Pavel II. vysvětlil, že "2. Vatikánský koncil přijal..., že v různých náboženských tradicích je něco opravdového a dobrého, semeno slova. To povzbudilo učedníky Krista k odkrývání bohatství, které velkorysý Bůh rozdělil mezi národy". Pokuste si představit Mojžíše, jak doporučuje národu Izrael "odkrývat bohatství", která jsou k nalezení v náboženstvích pohanských národů, které je obklopovaly a které sloužily bůžkům! Jeden katolický kritik podivuhodného ekumenismu své církve píše:
"Původně šlo ekuméně o jednotu mezi křesťany. Avšak nyní se snaží čím dál, tím více o... jednotu všech náboženství, jak křesťanů, tak nekřesťanů. 19. května 1964 zřídil Pavel VI. oficiálně sekretariát pro nekřesťany..., který sehrál důležitou úlohu během posledních dvou sezení 2. Vatikánského koncilu... O několik měsíců později objasnil Msgr. Wojtyla [pozdější papež Jan Pavel II]: "Touha po jednotě křesťanů je shodná s otázkou touhy celého lidstva... Toto vede k postoji církve vůči ostatním náboženstvím, které se zakládá na úctě k jejich duchovním hodnotám... a vychází vstříc náboženstvím jako je islám, buddhismus a hinduismus..."
Je nutné ještě jednou zdůraznit, že v Bibli se neobjevuje žádný případ uznání "duchovních hodnot" falešných náboženství! Tato náboženství jsou naopak odhalována jako nástroje satana. Okultismus a démonická temnota, která oslepuje a vězní příslušníky papežem chválených náboženství, by měla být odhalena a mělo by jim být zvěstováno evangelium, místo toho, aby se je utvrzovalo v jejich mylné víře, čímž jsou vedeni ještě hlouběji do zatracení. Přání ekumenické jednoty vede k rozkladu skrze falešné kompromisy. Smutné na tom je, že vedoucí evangelikálové chválí papeže a vyzývají k partnerství s Římem.