poslal zagothal Na GS je dobvrý zvyk posílat úryvky z knih, které někoho zaujali, tak jsem se toho ujmul i já.
V knize N. Kazatzakise Hlášení El Grecovi, autobiografii, jsem nalezl i tento krásný úryvek o tvářích Boha.
(odehrává se když N.K. potká na vykopávkách starověkého Knóssu na Krétě jistého francouzkého abbého)
Zastavili jsme se u hranatého sloupu z lesklého vápence, na nemž byl vyrytý posvátný znak: sekera s dvojím ostřím. Abbé sepjal ruce, ohnul na chvíli nohu v koleni a jeho rty se pohybovaly, jako by se modlil.
Překvapeně jsem se na něj podíval.
"Modlíte se?," zeptal jsem se.
"Ovšemže se modlím, můj mladý příteli," odvětli. "Každá rasa a každá doba dává Bohu svou zvláštní masku. Avšak za všemi těmito maskami ve všech dobách a ve všech rasách existuje vždy stejný Bůh."
Odmlčel se a pak pokračoval:
"Naším posvátným znakem je kříž. Tví pradávní předkové měli dvojitou sekeru. Když si odmyslím tyto pomíjející symboly, mohu rozeznat za křížem i za dvojitou sekerou jednoho Boha. Mohu ho rozeznat a klanět se mu."
Byl jsem tehdy příliš mladý. Toho dne jsem nepochopil. Ale po letech mohl můj rozum ta slova pochopit a sklidit jejich ovoce. Tehdy jsem též já začal rozeznávat za všemi náboženskými symboly neměnou, věčnou tvář Boha. A ještě později, když se můj rozum příliš rozšířil a když mé srdce stalo příliš zpupné, rozpoznával jsem za boží tváří strašnou, pustou temnotu. Aniž chtěl, otevřel svatý abbé toho dne na Knóssu přede mnou cestu. Dal jsem se po ní, ale nezastavil jsem se tam, kde on chtěl. Ovládla mě ďábelská zvědavost, a tak jsem šel dál, až jsem se octl před propastí.
