V kapitole 'Stav padlého člověka – aneb – čekání na peklo. Předurčení. P3 ' jsme si ukázali, co říká Bible o stavu padlého člověka a v kapitole 'Proč je ve světě tak málo zla? Předurčení P4. ' jsme vysvětlili, proč se i přes naprostou lidskou zkaženost život na Zemi nestal peklem. Jako padlí lidé jsme podobni zločincům, kteří čekají ve svých celách, až budou po právu odsouzeni k popravě. Jaká je tedy naše naděje? Spravedlivý soud jistě ne! Ten povede k odsouzení k hroznému trestu v pekle! Jedinou naší nadějí je tedy milost. Jenomže s milostí je totiž ta potíž, že jí nemá v rukou zločinec, aby si ji dal sám, ale panovník. Zjišťujeme tedy, že naše záchrana je v Božích rukou. Myslíte, že to vede k fatalismu? Doufám, že se nám podaří ukázat, že nikoliv. Bible nás jasně učí, že jsme spasení rozhodnutím Boží milosti skrze víru v Ježíše Krista. Následující verš bychom bez přehánění mohli nazvat jádro evangelia v jedné větě.

Ef 2,8
Milostí tedy jste spaseni skrze víru.

Zde je odpověď na dvě zásadní otázky. Proč jsme spaseni? Protože se Bůh rozhodl dát nám milost! Jak jsme spaseni? Vírou v Ježíše Krista! Je to úžasně jednoduché! Někdo možná namítne: "Ale já jsem se setkal s nabídkou evangelia a rozhodl jsem se pro Ježíše." Je ale otázkou, zda se vzhledem ke stavu člověka něco takového může vůbec stát? Ukázali jsme si, v jak hlubokém nepřátelství je padlý člověk s Bohem. Nedává nejmenší smysl, aby se člověk po tom, co je "informován o evangeliu", rozhodl jen tak pro svého nejhoršího nepřítele. Leda, že by byl informován špatně. Padlý člověk potřebuje být přitažen/obrácen/regenerován. Nepotřebuje nic menšího než výměnu svého starého padlého srdce, které chce dělat jen zlá rozhodnutí. Vystihuje to následující verš.

J 6,44
Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal; a já ho vzkřísím v poslední den.

Abychom přišli k Ježíši Kristu nám musí být dáno od Boha Otce. Není-li to někomu dáno, pak evangeliu neuvěří.

J 6,65
A řekl: "Proto jsem vám pravil, že nikdo ke mně nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce."

Křesťané jsou tedy posláni, aby kázali evangelium, a komu z lidí dá Pán Bůh milost, ten evangeliu uvěří a je spasen. Kdo Boží milost nedostane, ten evangeliu neuvěří. Je to však fatalismus? Rozhodně není! Ten, kdo nepřijde k Ježíši Kristu, k němu nepřijde proto, že k němu přijít nechce. Proč nechce? Protože má staré padlé srdce. Ale je to pořád jeho volba, a proto za ni nese odpovědnost. Pokud dá Bůh někomu nezaslouženou milost a vymění mu/jí srdce - dá mu/jí přijít k Ježíši Kristu a On ho/jí nevyžene ven!

J 6,37
Všichni, které mi Otec dává, přijdou ke mně; a kdo ke mně přijde, toho nevyženu ven.

Mt 11, 25-28
V ten čas řekl Ježíš: "Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými, a zjevil jsi je maličkým. Ano, Otče: tak se ti zalíbilo. Všechno je mi dáno od mého Otce; a nikdo nezná Syna než Otec, ani Otce nezná nikdo než Syn - a ten, komu by to Syn chtěl zjevit. Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.

Zjevení pravdy je v Božích rukou a současně k sobě Ježíš zve všechny, kdo jsou obtíženi břemeny, a zaslibuje jim odpočinutí. Cítíte se obtíženi? Kdo Vám brání přijít k Ježíši? Ježíš Vás k sobě zve! Zde není ani stopa po fatalismu. Máme zde svobodu volby spojenou s odpovědností. Jak už jsme si však vysvětlili, jsou naše volby podmíněny naším charakterem. A ten je v základním - padlém stavu beznadějně zkažený. V Božích rukou je rozhodnutí, komu padlý charakter obnoví a koho naopak ponechá v jeho zkaženosti. Abychom věděli, že na své spáse nemáme nejmenší zásluhu, kterou bychom se mohli před Bohem pochlubit, je dobré si připomenout, že je to Bůh, kdo volí padlého člověka a obrací ho k sobě. Kdyby totiž volba byla ponechána na padlých lidech, k Bohu by se neobrátil nikdo a všichni by tak zákonitě, navzdory Boží nabídce, skončili v pekle.

Ga 4,9
Nyní jste však Boha poznali; lépe řečeno: byli jste od Boha poznáni. Jak to, že se zase nevracíte k těm bezmocným a ubohým mocnostem a chcete se jim dát znovu do otroctví?

1. Pt 2,25
'Jeho rány vás uzdravily.' Vždyť jste 'bloudili jako ovce', ale nyní jste byli obráceni k pastýři a strážci svých duší.

Přestože došlo k pádu, tak že se lidé proti Bohu vzbouřili, rozhodl se Bůh nechat proběhnout dějiny. Co se týče spasení lidí, kteří se objeví na této zemi během celé její historie, měl Bůh v zásadě následující tři možnosti:

1. Nespasit nikoho. Bůh člověka varoval, že propadne smrti, když bude jednat určitým způsobem. Člověk neuposlechl a to má své důsledky. Bůh by mohl zatratit všechny lidi a zůstal by spravedlivý a dobrý. Vůči všem lidem by tak Pán Bůh projevil spravedlnost.

2. Poslat Vykupetele Ježíše Krista a spasit všechny lidi díky nekonečné hodnotě Kristovy oběti na kříži. Vůči všem lidem by Pán Bůh projevil spasitelnou milost a zůstal by dobrý a spravedlivý. Spravedlnost požadovaná zákonem by byla naplněna v oběti Ježíše Krista.

3. Bible nás však učí, že se Pán Bůh rozhodl udělit části padlého lidstva milost díky oběti Ježíše Krista. Vůči části lidstva se tak rozhodl uplatnit milost a vůči zbývající části spravedlnost.

1. Pt 2,6-9
Neboť v Písmu stojí: 'Hle, kladu na Siónu kámen vyvolený, úhelný, vzácný; kdo v něj věří, nebude zahanben.'Vám, kteří věříte, je vzácný, ale nevěřícím je to 'kámen který stavitelé zavrhli; ten se stal kamenem úhelným',ale i 'kamenem úrazu a skálou pádu'. Oni přicházejí k pádu svým vzdorem proti slovu - k tomu také byli určeni. Vy však jste 'rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu', abyste hlásali mocné skutky, toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.

Iz 9,1
Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo.

Jedni určeni ke spáse druzí k záhubě. Je vyvolení nepodmíněné? P 6

Kteří lidé uvěří Evangeliu? Ti, které Bůh vyvolil k věčnému životu! P_9

Předurčení není fatalismus! Názorná obrázková ilustrace._P11