poslal presbyter Pokoj vám, sestry a bratři.
Dospěli jsme k závěru velikonoční doby, kdy slavíme svátek seslání Ducha Svatého na Ježíšovy učedníky o jeruzalémských letnicích. Oheň Ducha otevřel srdce a mysl učedníků, aby v plnosti porozuměli Ježíšovu poselství. Osvíceni světlem Ducha jsou nyní připraveni zvěstovat spásný význam jeho oběti a vzkříšení, neboť vědí, že oslavený Pán je v moci svého Ducha stále přítomen s nimi.
Dobrá zpráva o spáse, která se stala v osobě Ježíšově, se apoštolským kázáním brzy šíří za hranice Jeruzaléma. Noví a noví lidé se dávají pokřtít a přijímají pečeť Ducha Svatého skrze vzkládání rukou od apoštolů. Duch Svatý si podle Ježíšova zaslíbení učinil příbytek v srdci lidí, kteří uvěřili v Ježíšovo jméno. Tento Duch se stal jejich přímluvcem a utěšitelem, neboť jak píše sv. Pavel, je to Duch, který v nás volá: Abba! Otče! a přimlouvá se za nás nevýslovným lkáním.
Nikdo nemůže vyznat, že Ježíš je Boží Syn a Spasitel světa, než v Duchu Svatém. Nemůžeme Boha oslovovat Otcem, nevyznáme-li jeho Syna, který přišel do světa jako Ježíš z Nazareta. Voláme-li tedy ke svému Bohu Otče náš, vyznáváme-li Ježíše jako Pána, je to pro nás znamením, že ani od nás není Duch Svatý vzdálen.
Ano, Duch Svatý i v nás působí. Ale proč si někdy připadáme slabí a bezduší? Zklamaní z toho, že evangelium jakoby už neoslovovalo člověka tak jako kdysi? Bojíme se o budoucnost? Zdá se nám, že jsme poslední křesťané, že po nás zbude jen prázdná modlitebna, kde prkna v podlaze rozežírá dřevomorka?
Byly by to smutné vyhlídky, z nich by na nás padaly chmury. Ty se však neslučují s radostí křesťana, vykoupeného ze smrti a přivedeného do života, očištěného od ducha zla a pomazaného a naplněného Duchem Svatým. Ježíš řekl: Nebojte se, já jsem s vámi až do skonání tohoto věku. Ježíš seslal svého Ducha, který je poutem lásky mezi ním a jeho nebeským Otcem, aby církev nezůstala bez opory, bez útěchy, bez lásky a bez naděje.
Nebojme se, neboť naše budoucnost není temná, nýbrž prozářená světlem spásy. Náš život nekončí před branami smrti, naopak, ty se musejí poslušně otevřít, aby nás vpustily dále, do nového, věčného života v Božím království. Všichni máme na čele znamení Nové smlouvy. Neseme si pečeť, podle níž nás Bůh pozná a přijme jako své děti, které se sice dlouho toulaly, ale Duch Páně jim ukázal tu správnou cestu. Naší cestou, pravdou i životem je Ježíš Kristus, Syn Boží a Spasitel.
Dnes je v církvích přítomno hnutí tzv. charismatické obnovy. Charismaty se myslí dary Ducha Svatého, jedná se tedy o duchovní obnovu Božího lidu. Někteří si tuto obnovu vykládají jako návrat k novozákonním časům, kdy se hovořilo v glosoláliích čili neznámých jazycích. Jiní zase sázejí na charismatické osobnosti, které se stanou autoritativními vůdci křesťanských sborů. A ještě jiní mají za to, že stačí zpívat, hrát a tančit na opakující se refrén Aleluja, chvalte Pána!, a že dary Ducha Svatého pak už přijdou samy.
Nemyslím si, že takto pochopené charismatické hnutí by k obnově církve opravdu pomáhalo. I kdybych mluvil jazyky lidskými a andělskými, ale lásku bych neměl, nic nejsem, píše sv. Pavel. Láska zahání strach. Kdo miluje, nebojí se. Duch Svatý, jak už jsem řekl, je Duchem lásky mezi Otcem a Synem, latina to vyjadřuje jako cingulum caritatis. Smyslem duchovní obnovy tedy musí být rozpomenutí se na Boží lásku k nám, na lásku, která přemůže naše obavy a naplňuje radostí. Boží láska si žádá odpověď naší lásky. Vylití Ducha Svatého nás do božské lásky zahrnuje. Milujeme-li, pak i naše zvěstování evangelia přinese ovoce, neboť pravá láska je to, co svět potřebuje nejvíce. Amen.
