 |
Zaznamenali jsme
116468718
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Kontrasty: Usvědčení katolické církve ze lží a manipulace!
Vloženo Pátek, 07. červenec 2006 @ 21:11:40 CEST Vložil: Bolek |
poslal Nepřihlášený Umění perfektně vytrhávat z kontextu
aneb Dokonalý návod od Svaté Apoštolské Církve Katolické
Velmi často mi křesťané vyčítají, že cituji jen ty úryvky, co se mi hodí a vyjadřují to termínem, že vytrhávám z kontextu. Já se snažím vždy ocitovat úryvek z Bible či jiného svatého textu tak, aby tam nebylo vynecháno nic důležitého, co by mohlo změnit smysl citátu. Když jsem si však přečetl paragraf 392 Katechismu katolické církve, nestačil jsem se divit. Potrefená husa se ozvala. Takže pokud chcete vidět naprosto přesné vytrhnutí z kontextu, pokochejte se:
§392: Ohlas této vzpoury nacházíme ve slovech, kterými se pokušitel obrátil na naše prarodiče: "Budete jako Bůh" (Gn 3,5)..
Had to ale řekl s úplně jiným kontextem. Celá hadova věta totiž zní takto:
(Gn 3, 5) Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé.
Vytrhnutí podtržených slov z kontextu změní zcela smysl citátu. A ani toho se křesťané neštítí. Z hrubé manipulace a nestydaté lži je usvědčuje sám Hospodin:
(Gn 3,22): I řekl Hospodin Bůh: "Teď je člověk jako jeden z nás, zná dobré i zlé."
Potvrdil přesně to, co had řekl, takže had řekl naprostou pravdu. Prosté konstatování "Budete jako Bůh" znamená něco úplně jiného.
Já jsem se nikdy nesnížil k tomu, abych vytrhnutím z kontextu takhle hrubě změnil smysl textu.
A nakonec, být jako Bůh přece není špatné, doporučuje to sám Ježíš Kristus:
(Mt 5,48): Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.
|
Odlišná interpretace biblického textu Gn 3:22 (Skóre: 1)
Vložil: Karels (haohan@seznam.cz) v Sobota, 08. červenec 2006 @ 10:13:25 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Odlišná interpretace biblického textu Gn 3:22
Napsal jsem jednu studii a tam vysvětluji odlišnou interpretaci biblického textu Gn 3:22.
I řekl Hospodin Bůh: „Člověk byl jako jeden z nás, znaje dobré i zlé.“ (Genesis 3:22) Oč se jedná v této variantě čtení? Adam s Evou pojedli ovoce poznání dobrého a zlého a ztratili to, že byli jako Bůh, schopnost rozeznávat dobré od zlého.
Nejdříve vysvětlím, jak je možné tento text interpretovat tak diametrálně odlišně. Samozřejmě vysvětlení je spojené s hebrejštinou – originálním jazykem Bible. Tedy ve větě: „Teď je člověk jako jeden z nás“, nebo: „Člověk byl jako jeden z nás“, je zásadní hebrejské sloveso היה [haja], které má význam: stát se, být atd.
Obě možnosti překladu hebrejského slovesa היה [haja], jsou zcela rovnocenné. (jak ve vašich Biblích, tak i tento překlad zmíněného textu) Člověk byl jako Bůh a po pozření ovoce poznání dobrého a zlého, ztrácí paradoxně onu schopnost rozeznávat dobré od zlého. Schopnost člověka být jako Bůh, byla v jeho schopnosti rozeznávat dobré od zlého. A svojí neposlušností tuto schopnost ztrácí! To je základním poselstvím tohoto překladu Gn 3:22.
Napsal jsem na dané téma článek – Fenomén zla a lidstvo
Karels
|
|
|
Re: Usvědčení ze lží a manipulace! nebo prostý znatek ve významu? (Skóre: 1)
Vložil: mk (miliko(a)atlas.cz) v Neděle, 09. červenec 2006 @ 00:56:35 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | I docela obyčejné současné jazyky pomáhají k překvapení. Někdy totéž slovo má dva významy. Příklady.
Anglické současné slovo WEAR znamená:
-nošení (šatů),
-co se nosí, móda,
-trvanlivost,
-ztráta opotřebováním, následkem používání,
a složeniny jako:
-a coat of good wear (kabát, který se dobře nosí),
-wear and tear (přirozené opotřebování),
Také to wear je:
-nosit, mít na sobě, nebo již upraveno, (i nošení fousů)
-mít ve tváři (výraz),
-obnosit, opotřebovat, prodřít,
-vydržet používání,
-utrápit, vyčerpat,
-postupovat, mířit (směrem k ...),
-(o lidech) nejevit stopy stáří (=drží se dobře, vypadá neopotřebovaně).
(citace ze slovníku Osička - Poldauf)
Sumárně: lze říci, že
wear je to, co se právě nosí (= já to právě nosím, nebo je to módní)
a také, že to bylo nošeno, tedy je to prodřeno.
Nepozná se, je-li to nové , pohodlné a slušivé, nebo naopak opotřebované, zralé k výměně na nové.
Situace se pozná podle věty, ne podle samotného slova.
A to je současný jazyk, kde jsou živí svědkové, které lze oslovit aby řekli, jak to oni znají.
A tak se pozůstavuji nad tím, že nejasnost v překladu či výkladu je hned interpretována jako
(cituji nadpis) : … Usvědčení katolické církve ze lží a manipulace....
Dobrou noc, nebo dobré ráno !
|
|
|
Re: Já jsem se nikdy nesnížil ... (Skóre: 1)
Vložil: Honza-H v Neděle, 09. červenec 2006 @ 18:08:53 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | Chichichi, přestal bych na Vašem místě s tím chvalozpěvem sám o sobě a o vlastní dokonalosti.
Když nechcete vytrhávat z kontextu, bylo by správné tedy nevytrhávat ani kontext Katechismu a přepsat sem smysluplný oddíl, aby bylo jasné, o čem se mluví. Potom každý pochopí, že nejde o vytrhávání z kontextu, ale skutečné přiblížení podstaty hříchu - "svobodné rozhodnutí radikálně a neodvolatelně odmítnout Boha a jeho vládu". To je závažná věc a každý by o ní měl uvažovat.
Doporučil bych Vám také, abyste přestal vytrhávat svévolně a ve zlém úmyslu z kontextu. Abyste bral nauku Římskokatolické církve vážně, protože předává Ježíšovo učení, to je učení, které vede ke spáse a k věčnému životu.
Pomůžu Vám (aspoň s tím Katechismem):
7.odstavec - PÁD
385 Bůh je nekonečně dobrý a všechna jeho díla jsou dobrá. Avšak nikdo se nevyhne zkušenosti s utrpením, se zlem v přírodě - které se jeví úzce vázané na omezenost, jež je vlastní tvorům - a především otázce po mravním zlu. Odkud pochází zlo? „Ptal jsem se, odkud je zlo, a nedokázal jsem si dát odpověď,“ říká sv. Augustin a jeho trýznivé hledání najde východisko, jen když se obrátí k živému Bohu. Neboť „tajemství špatnosti“ (2 Sol 2,7) se vysvětluje jedině ve světle náboženského tajemství. Zjevení Boží lásky v Kristu ukázalo zároveň rozsah zla a přemíru milosti. Je tedy třeba se zabývat otázkou původu zla a mít přitom zrak své víry upřený na toho, který nad ním zvítězil.
I. "KDE SE ROZMOHL HŘÍCH, TAM SE V MÍŘE JEŠTĚ DALEKO ŠTĚDŘEJŠÍ UKÁZALA MILOST"
Skutečnost hříchu
386 V dějinách člověka je přítomen hřích: bylo by marné snažit se to popírat nebo dávat této temné skutečnosti jiná jména. Při pokusu pochopit, co je to hřích, je nutno především uznat hluboký vztah člověka k Bohu, protože mimo tento vztah nemůže být zlo hříchu odhaleno ve své pravé podstatě, totiž jako odmítnutí Boha a vzpoury proti němu; i když hřích nadále těžce doléhá na život člověka i na dějiny.
387 Skutečnost hříchu, a především hříchu prvotního, se objasní jen ve světle Božího zjevení. Bez poznání Boha, které nám dává, nelze jasně rozpoznat hřích. Tím se dá vysvětlit pokušení člověka chápat hřích prostě jako chybný růst, jako psychologickou slabost, omyl, jako nevyhnutelný následek nepřiměřených společenských struktur atd. Jen ten, kdo zná Boží plán s člověkem, může pochopit, že hřích je zneužití oné svobody, kterou Bůh dává stvořeným osobám, aby ho mohly milovat a aby se mohly milovat navzájem.
388 Zjevení postupně objasňuje i skutečnost hříchu. I když Boží lid Starého zákona narážel na bolestný stav lidstva ve světle příběhu o pádu, o němž vypráví Geneze, přesto nebyl schopen pochopit poslední význam tohoto příběhu, protože se zjevuje jen ve světle smrti a vzkříšení Ježíše Krista. Je nutno znát Krista jako pramen milosti, abychom poznali Adama jako zdroj hříchu. A Duch-Přímluvce, poslaný zmrtvýchvstalým Kristem, přišel, aby „usvědčil svět ze hříchu“ (Jan 16,8) tím, že zjevil toho, kdo je Vykupitelem z hříchu.
389 Učení o prvotním hříchu je takřka „rubem“ radostné zvěsti, že Ježíš je Spasitelem všech lidí, že všichni potřebují spásu a že díky Kristu je spása nabídnuta všem. Církev, jež má „mysl Kristovu“, dobře ví, že napadá-li se zjevení o prvotním hříchu, útočí se tím i na Kristovo tajemství.
Jak číst vyprávění o pádu?
390 Vyprávění o pádu (Gn 3) užívá obraznou řeč, potvrzuje však prvotní událost, skutečnost, která se udála na počátku dějin člověka. Zjevení nám dává jistotu víry, že celé lidské dějiny jsou poznamenány prvotní vinou, které se svobodně dopustili naši prarodiče.
II. PÁD ANDĚLŮ
391 Za rozhodnutím našich prarodičů zvolit neposlušnost stojí hlas svůdce, který se staví proti Bohu a který ze závisti uvrhne lidi do smrti. Písmo a církevní tradice vidí v této bytosti padlého anděla, nazývaného satan nebo ďábel. Církev učí, že na počátku to byl dobrý anděl, stvořený Bohem. „Satan totiž a ostatní zlí duchové byli Bohem stvořeni přirozeně dobří, ale sami ze sebe udělali zlé.“
392 Písmo mluví o hříchu padlých andělů. Tento „pád“ spočívá ve svobodném rozhodnutí těchto stvořených duchů radikálně a neodvolatelně odmítnout Boha a jeho vládu. Ohlas této vzpoury nacházíme ve slovech, kterými se pokušitel obrátil na naše prarodiče: „Budete jako Bůh“ (Gn 3,5). „Ďábel hřeší od začátku“ (1 Jan 3,8), „je otec lži“ (Jan 8,44).
393 Jestliže hřích andělů nemůže být odpuštěn, pak je tomu tak pro neodvolatelný charakter, který má jejich rozhodnutí, a ne pro nedostatek nekonečného Božího milosrdenství. „Po pádu už nemají možnost litovat, tak jako už nemohou litovat lidé po smrti.“
394 Písmo dosvědčuje neblahý vliv toho, kterého Ježíš nazývá „vrahem od počátku“ (Jan 8,44) a který se dokonce pokoušel odvrátit Ježíše od poslání, jež mu svěřil Otec. „Boží Syn přišel proto, aby ďáblově činnosti udělal konec“ (Jan 3,8). Nejtěžším z těchto činů, vzhledem k následkům, bylo lživé svedení člověka k tomu, aby neposlouchal Boha.
395 Satanova moc však není neomezená. I on je pouze tvor, sice mocný, protože je čirý duch, ale přece jen tvor: nemůže zmařit budování Božího království. I když satan působí ve světě z nenávisti k Bohu a k jeho království, které je v Ježíši Kristu, a i když jeho činnost působí vážné škody - duchovního rázu a nepřímo i fyzického - každému člověku i společnosti, tuto činnost dopouští Boží prozřetelnost, která mocně a přitom nenásilně řídí dějiny člověka i světa. Boží dopuštění této ďáblovy činnosti je velké tajemství, avšak my „víme, že těm, kteří milují Boha, všecko napomáhá k dobrému“ (Řím 8,28). (Viz Katechismus.cz) |
|
|
|
|
