Grano Salis - Je nutné brát Genesis 1 doslova?

Kniha Genesis popisuje v první kapitole stvoření světa. Někteří křesťané berou tuto zprávu doslova. Mohou pak mít potíže při porovnání této biblické zprávy o stvoření s výsledky bádání geologie, paleontologie, astronomie, biologie a dalších oborů. Je opravdu nutné vykládat první kapitolu knihy Genesis doslova? A je to vůbec možné?
Domnívám se, že když budeme hledět na posloupnost stvořitelských dnů doslova, najdeme jisté nesrovnalosti už v samotném textu. Jedná se zejména o časovou následnost.
Kdy bylo vytvořeno nebe?

Podle prvního verše Genesis byly nebe a země stvořeny spolu: „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.“ (verš 1.) První den pak učinil Bůh světlo. O druhém dni stvoření se píše: „I řekl Bůh: „Buď klenba uprostřed vod a odděluj vody od vod! Učinil klenbu a oddělil vody pod klenbou od vod nad klenbou. Klenbu nazval Bůh nebem.“ (v. 6 – 8) Kdy tedy bylo učiněno nebe – na počátku, nebo druhý den stvoření?
Střídání dne a noci bez Slunce? První den učinil Bůh světlo a „oddělil světlo od tmy. Světlo nazval Bůh dnem a tmu nazval nocí. Byl večer a bylo jitro, den první.“ Ovšem Slunce bylo vytvořeno až čtvrtý den. Do té doby se tedy den a noc střídaly bez Slunce? Podobně světlo a tma byly odděleny první i čtvrtý den (v. 4 a 18).
Nebeská klenba Při pohledu na oblohu se nám může zdát, že je jakoby klenutá, zaoblená do tvaru jakési kupole. Tento dojem je umocněn za hvězdné noci. Na této „kupoli“ vidíme Slunce, Měsíc a hvězdy. Podle starověké představy byla nebeská tělesa umístěna na této nebeské klenbě. Klenba se otáčí a s ní i nebeská tělesa. Tato klenba zadržuje vodu, která pak skrze průduchy prší na zem. Kniha Genesis se o této klenbě zmiňuje ve verších 6 – 8 (den druhý) a 14 – 19 (den čtvrtý). „I řekl Bůh: „Buď klenba uprostřed vod a odděluj vody od vod! Učinil klenbu a oddělil vody pod klenbou od vod nad klenbou. A stalo se tak. Klenbu nazval Bůh nebem.“ (6 – 8) To bylo druhý den. Čtvrtý den stvoření učinil Bůh světla na nebeské klenbě – slunce, měsíc a hvězdy. „Bůh je umístil na nebeskou klenbu“ (17) Nebeská klenba má tedy trojí úlohu: je nebem, zadržuje vody a drží hvězdy. Nabízejí se následující otázky: b) Co je vlastně tou klenbou, která odděluje vody pod ní a nad ní? Mezi vodou v mořích či jezerech a kapičkami v mracích je pouze vzduch. A při mlze tyto „vody“ nejsou odděleny vůbec. a) Je-li tato klenba nebem, znamená to, že nebe je pouze mezi zemí a mraky? c) Na nebeské klenbě jsou umístěny Slunce, Měsíc a hvězdy. A nad nimi mají být ještě „vody“?
Vidíme, že když se budeme snažit vykládat tento text doslova, dostaneme se do potíží. Některé rozpornosti se vyskytují přímo v textu - těch si musel být starozákonní pisatel vědom. Domnívám se, že kdyby jeho záměrem bylo popsat pořadí stvoření, uspořádal by to s větší opatrností. Hlavní poselství této zprávy je tedy v něčem jiném. V době, kdy tento text vznikal, považovaly mnohé národy nebeská tělesa či některá zvířata za božstvo. Oproti tomu vystupuje ve zprávě o stvoření jeden Bůh, který to všechno činí a je tedy větší než všichni bohové okolních národů. Bůh Izraelitů je větší než egyptský bůh slunce. Izraelité mají nejmocnějšího Boha ze všech okolních národů.
7 dní Bible vypráví o stvoření v sedmi dnech. Sedmidenní týden zavedli již dříve Babyloňané. Odkud vzali Babyloňané týden o sedmi dnech? Měsíční fáze (od úplňku k úplňku) se vystřídají za 29 a půl dne. Tyto fáze jsou čtyři: nov, první čtvrť, úplněk, poslední čtvrť. Neboli: Měsíce přibývá do poloviny, pak do celého kruhu, pak ho ubývá do poloviny a nakonec do zmizení. Rozdělíme-li 29,5 dne na čtyři části a zaokrouhlíme na celé dny, obdržíme 7 dní. Týden je tedy přibližně čtvrt měsíce (používal se lunární měsíc o délce 29 nebo 30 dní). Jak známo, hvězdy na obloze nemění vzájemně své postavení, proto se jim také říká stálice. Je ovšem sedm nebeských těles, která mezi těmito stálicemi den ode dne pomalu mění svou polohu. Například Slunce se dostává do souhvězdí Raka, Lva atd. Kromě Slunce je to také Měsíc a dále planety. Planet bylo ve starověku známo pět: Merkur, Venuše, Mars, Jupiter a Saturn. Celkem tedy bylo známo 7 nebeských těles, jejichž poloha v souhvězdích se mění (v češtině se jim – pro odlišení od stálic – říkalo „bludice“). Podle představ některých starých národů pohyb či postavení těchto 7 hlavních nebeských těles mělo zásadní vliv na dění na zemi. Byly pokládány za bohy a jako takové se slušelo je náležitě uctívat. Každému z nich byl zasvěcen jeden den, dohromady sedm dní, týden. Ještě dnes jsou v různých jazycích dny v týdnu pojmenovány podle těchto sedmi „bludic“. S názorem o vlivu postavení planet či Slunce na pozemské dění se dosud setkáváme v astrologii. Vraťme se k biblické zprávě o stvoření v sedmi dnech. Izraelité přejali sedmidenní týden pravděpodobně od Babyloňanů. Jenže – jak vysvětlit počet sedm? Kniha Genesis se s touto potíží vypořádala jednoduše: Stvoření rozděluje na sedm etap, každá jeden den.
Představy náboženské a přírodovědné Kniha Genesis vyprávěním o stvoření popisuje důležitá duchovní a posvátná sdělení. Pro toto poselství využívá tehdejších přírodovědných poznatků. Podle mého názoru jsou na dobu před několika tisíci lety velmi dobré.
Přírodovědné a náboženské poznatky v Bibli tvoří jednotu. Domnívám se, že každý člověk má své náboženské představy v souladu s dalšími představami o světě – nebo se o to alespoň snaží. Jak se s tím můžeme vypořádat dnes? Stačí přijmout, že vyprávění o stvoření není třeba chápat doslova.
V 16. a 17. století se biblická představa o uspořádání světa dostala do zásadního rozporu s novými astronomickými objevy. Koperníkovo učení odporovalo mimo jiné také veršům o nebeské klenbě. Během delší doby se s tím křesťanství vyrovnalo. Ukázalo se, že s novou představou o uspořádání vesmíru křesťanství nepadá. Křesťanství nestojí na přírodovědném poznání, které se – mimochodem – stále vyvíjí. Ježíšovo učení oslovuje stále nové a nové generace, aniž by ztratilo aktuálnost. Jenže odporování přírodovědě zanechalo na našem náboženství nechvalný punc, který můžeme pozorovat dodnes.
Závěr Biblickou zprávu o stvoření není nutné chápat doslova. První kapitola knihy Genesis sděluje duchovní věci na pozadí tehdejších představ o uspořádání a vývoji světa. Proces stvoření je rozdělen na sedm dní pro odůvodnění sedmidenního týdne. V textu jsou určité nesrovnalosti, které by mohly nasvědčovat tomu, že v prvé řadě nejde o přesný popis časové následnosti. Důležité sdělení pro Izraelity spočívalo mimo jiné v tom, že Bůh je větší než bohové okolních národů a je vlastně jediný. Učinil všechno, co je, a udělal to dobře. Svět nebyl hned od počátku takový, jaký je dnes.

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace