Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Úryvek z DENÍKU PRAVOSLAVNÉHO KNĚZE Mgr.Libora Serafima Halíka PhD. z MODLITEBNÍ STRÁŽE PŘED NEMOCNICÍ V BRNĚ Dne 24.9.2003 jsem dostal od Lady CD s protipotratovou písní: „Maminko, mámo“. V katolickém týdeníku Světlo se objevila pozvánka na náš pochod. Má manželka dala na podatelnu MČ Brno-střed můj odpor, odmítnutí platit pokutu. Děkuji Bohu, že u nemocnice opět nepršelo. Tak se mohly rozdávat protipotratové letáčky. Bůh vyslýchá modlitby i za počasí. Velmi odvážný spolupracovník na invalidním vozíku František Bubeník, který za svou křesťanskou víru strávil několik let v komunistickém kriminále, přejel žlutou čáru a zaparkoval blízko dveří nemocnice. Správci objektu nemocnice, dvoumetrovému „Goliáši“ Kopeckému se nepodařilo po dobu dvou a půl hodiny ho odsud vyhnat.

Od prvního dne protipotratových aktivit 13.6.2003 do 24.9.2003 zde v čase naší přítomnosti nepršelo. Jen jednou jsem tam měl deštník, který jsem po chvíli odložil. Podobně tomu bylo až do 13.7.2005. Zmokl jsem tam zhruba jen sedmkrát za dva roky. Je to pro mě a zvláště pro zaměstnance nemocnice viditelným Božím znamením. Karel Š. dovezl 100 kusů velkých a 300 kusů malých pozvánek na pochod. Až 29.9.2003 jsem dostal vítězné rozhodnutí Krajského soudu ČR písemně. Od přestupkové komise MČ Brno-střed jsem stejného dne dostal vyrozumění, že byl akceptován můj odpor k pokutě, ale že se musím dostavit ke komisi na další projednávání 21.10.2003. Pan K. z kanceláře tajemníka MČ Brno-střed mi odpověděl, že úřad nezakázal náš pochod. (Po uzdravení jsem si vyjádření úřadu vyzvedl i písemně.) Neurvalost městských strážníků (říjen 2003) Dne 1.10.2003 mi z úřadu opět telefonovali, že si mám přijít vyzvednout 2 000 Kč, které mi MČ Brno-střed dluží za soudní poplatek. Náš druhý nejmladší syn se ke mně večer přitulil. Ptal se, zda mi může něco říci. Prý ho to napadlo už dříve, ale styděl se mi to říci. Napadlo ho, že mám jít na pochod s křížem i kdybych měl bolesti. Neboť na tom videu měl bolesti, jak šel s křížem, i otec Pio. Tři ženy a jeden muž pozitivně komunikovali s naším Františkem Bubeníkem na invalidním vozíku před dveřmi nemocnice. Jedna paní mu darovala kafe. Pouze jedna žena tomuto protipotratovému aktivistovi řekla: „A vy se nestydíte!“ On: „Proč?“ Správce Kopecký ho musel i s protipotratovým plakátem dovézt na WC do nemocnice. Inspiruje mě píseň skrze slova: „Vítězství vždy předchází tuhý boj.“ Zdál se mi sen, že by mě lékaři nejraději vzteky vyřízli mozek či mě usmrtili. Čtu Žalm 27 kralicky, verše 1 a 6 volně: „Hospodin je síla života mého, kohož se budu strašiti. A nyní vyvýšena bude hlava má nad nepřáteli mými, kteříž mě obklíčili.“ Jindy čtu Ž 23: „Hospodine prostíráš mi stůl před zraky protivníků.“ Invalida na vozíku, František Bubeník, na sobě měl plakát živého a potraceného miminka. Parkoval přímo u dveří nemocnice, aniž je blokoval. Nedělal nic jiného, než zdravil: „Dobrý den“. Správce Kopecký ho spolu s ostrahou vrátnice za to urážel. Pak mu Kopecký vyhrožoval, že na něj přijde městská policie. Přišla. Dva strážníci mu poručili jménem zákona, aby odjel co nejdále od dveří. Odmítl. Strážníci mu poté smýkali se zabržděným vozíkem. Když těžký vozík neunesli, utrhli mu z krku plakát. Odcizili mu ho. Nechali ho bez plakátu parkovat dál u dveří. Nesepsali s ním služební protokol, ač je o to žádal. Vedle něj stál student Robert Š., svědek. Přítel invalida mě poté prosil o modlitbu, aby mu Bůh vnukl, jak dál postupovat. Kromě jiného jsem se modlil i 7.veršem Žalmu 58: „Bože, vylámej jim zuby v ústech“. Po stížnostech invalidy u vyšších orgánů jim Bůh vylámal zuby (obrazně řečeno). Po několika měsících mu vrátili plakát. On mezitím protestoval u nemocnice s jinými plakáty. Pak jsme opět používali tento. Když čtu Žalm 57: „Bůh za mě dokončí zápas, potupí toho, kdo po mně šlape“, vzpomínám si, jak se před časem večer 11.3.2003 Bůh neobvykle dotkl mého nitra při četbě Zjevení sv. apoštola Jana v 3.kapitole 7.-13.verši. Např. veršem 8.-10., kde vzkříšený Kristus praví: „Vím o tvých skutcích. Hle otevřel jsem před tebou dveře, a nikdo je nemůže zavřít. Neboť ačkoli máš nepatrnou moc, zachoval jsi mé slovo a mé jméno jsi nezapřel. Hle, dávám do tvých rukou ty, kdo jsou ze synagógy satanovy; říkají si židé, a nejsou, ale lžou. Hle, způsobím, že přijdou a padnou ti k nohám; a poznají, že já jsem si tě zamiloval.“ (Ulhaní a vražední bratři starozákonního Josefa se mu podle prorockého snu také museli poklonit. Nedošlo k tomu hned, ale stalo se to. Pak už zůstali trvale skloněnými.) Má manželka prosila Pána Ježíše, aby ji uzdravil jako tu Petrovu tchyni, aby nás (např. mě nemocného) mohla obsluhovat. Stalo se. Díky Bože. Dne 6.10.2003 přestaly bolesti mého těla. Celý den jsem už byl schopen nejen stát a klečet, ale i sedět a vsedě bez bolesti psát. Lhůta 39 dní se naplnila. Dne 8.10.2003, když jsem vyšel na úřad MČ Brno-střed pro 2 000 Kč za soudní vítězství, uviděla má manželka na obloze nádhernou duhu. Bůh viditelně připomněl svou smlouvu, svou věrnost. Toho dne stojím v černé klerice slavnostně sám před nemocnicí na Obilním trhu a s dojetím výjimečně nezpívám Žalmy, ale evangelium od sv.apoštola Matouše od 7.kapitoly 24.verše do 13.kapitoly 39.verše. V pátek 10.10.2003 k večeru mně dvě řeholní sestry řekly, že mě obdivují za to, co dělám, za mou odvahu. Teď doma večer, kdy jsem unavený z tolika včerejších pohrdání (od zdánlivě křesťanských posluchačů na Ostravsku při své přednášce „Následky víry v přelidnění čili od popření Božího přikázání k sodomskému hříchu“), mě to těší. Díky Bože za toto podání vody mně žíznivému. Prosím, odměň je za to. S dětmi čteme Žalm 81: „Kdyby mě (Hospodina) můj lid uposlechl, …ti kdo Hospodina nenávidí, vtírali by se do jeho přízně“. To je doplněno Žalmem 101: „Vyhlédnu si v zemi věrné lidi, aby se mnou přebývali.“ Nyní vám, čtenářům Grano Salis oznamuji, že dne 8. října 2006 v 9.20 nás opustil statečný muž, můj brněnský pomocník v duchovním boji proti vraždění dětí před porodem, František Bubeník. Odešel, jak věřím ke Kristu svému Pánu ve věku 74 let. Stalo se mu to, co řekl Pán Ježíš v Evangeliu sv. Marka, 9. kapitole, verši 45: „A svádí-li tě k hříchu noha, utni ji; je lépe pro tebe, vejdeš-li do života chromý, než abys byl s oběma nohama uvržen do Pekla.“ Tento bratr měl za přátele skupinu těch katolických křesťanů, kteří pochybovali o existenci Pekla, plného lidí. Jejich teologické lži ho ovlivnily v posledních letech života natolik, že jejich názory přijímal za své. Velmi mne to trápilo a bál jsem se o Bubeníkův věčný osud. Jsem totiž přesvědčen, že člověk, který nevěří v Peklo, v něm jistě skončí. Pravidelně jsem se snažil bratru Bubeníkovi tyto mylné teologické názory vyvracet, ale má slova nezabírala. Modlil jsem se za to, aby se bratr Bubeník vrátil k pravé víře. Bůh mě vyslyšel způsobem, který bych nečekal. Zhruba před 2 měsíci byla mému spolubojovníkovi amputována druhá noha. Pak přibližně týden před smrtí jsme spolu měli pozitivní rozhovor o Evangeliu sv. Marka, 9. kapitole, verši 45: „A svádí-li tě k hříchu noha, utni ji; je lépe pro tebe, vejdeš-li do života chromý, než abys byl s oběma nohama uvržen do Pekla.“ Vnímal jsem, že tentokrát milý bratr i toto učení Ježíše Krista přijal. Proto věřím, že je spasen. Mgr. Libor Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve