Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

úryvky z knihy W.Nee na téma věčné spásy. Bible nám ukazuje, že trvání Boží spásy není dočasné, nýbrž věčné. Jinými slovy, Boží spása je člověku dána navěky, nikoliv jen načas. Jakmile je křesťan spasen, není možné aby zahynul. Tím neříkám, že pro křesťana již neexistují žádné tresty, když je spasen. Ani neříkám, že křesťan nebude souzen a nepřijde o odměnu, když po svém spasení nebude věrný Pánovu dílu. Křesťan může být veden ke kázni v tomto věku a může být také potrestán v období tisíciletí.

Bible nám také ukazuje, že je vyloučeno, aby byl spasený křesťan opět ztracen. Jinými slovy, jakmile jsme byli v Božích očích spaseni, jsme spaseni navěky. Člověk se neustále zabývá myšlenkou, zda mu spása nebude po čase odepřena, ačkoliv je spasen. Bůh říká, že jsme přešli ze smrti do života ( Jan 5,24 ). My bychom však chtěli vědět, zda můžeme či nemůžeme přejít také ze života do smrti. Bůh říká, že nezahyneme, ale že budeme mít věčný život ( Jan 3,16 ). My ale chceme vědět, jestli je možné, abychom o věčný život přišli a zahynuli. Nevíme, jestli naše postavení před Bohem může být ohroženo. Je-li spása z milosti, pak nikdy nemůžeme být v Božích očích dlužníky. Jestliže někomu projevím milost, nemohu očekávat, že se mi odvděčí. Kdybych pomýšlel na vděčnost a doufal, že se mi někdo odvděčí, byla by to půjčka a ne milost. Jestliže vám dám něco v naději, že mi to jednoho dne vrátíte, pak to není milost. Jestliže nám dnes dá Bůh milost v naději, že pro něj později budeme konat dobré skutky, pak to také není milost. Jde-li o milost, absolutně nic se nevrací. Ř 6,23:“...ale milost Boží život věčný v Kristu Ježíši, Pánu našem.“ Kdybychom o spásu mohli přijít, muselo by se tam říkat:“Boží půjčkou je život věčný Kristu.“ U půjčky lze žádat navrácení, ale to, co bylo darováno, se už zpět vyžadovat nedá. Je-li něco darováno, je to darováno navždy. Je-li nám v Kristu darován věčný život, nemůže být požadován zpět. Slovo „dar“ v jazyce originálu jasně vyjadřuje, že je to něco věnovaného zdarma. Nelze to vyžadovat zpátky. Jestliže to nelze vyžadovat zpátky, není možné, abychom o tento dar přišli. Bůh dává tento dar bez lítosti. Jestliže ho Bůh nelituje, jak by ho mohl chtít zpátky? Kdyby ho měl žádat zpět, musel by ho nejprve litovat. Jestliže nelituje toho, že dar věnoval, nebude ho ani žádat zpět. A zároveň platí, že pokud dojde k požadavku vrácení, už se nejedná o dar. Když se něco daruje, je vyloučeno to žádat zpět. Což mohu říci, že něco dávám a zítra to zase požadovat zpátky? To se přece nedělá. Darujeme-li něco, nemůžeme to požadovat zpět. Díky a chvála Pánu, že Bůh nebere ani nedává půjčky. Nikdy neočekává splacení, pouze dává. Bůh je příliš velký. Nejen že si nikdy nevypůjčuje ani nedává půjčky, nikdy také nic neprodává. Bůh nás zachraňuje milostí. Bůh je tak velký, že nemůže prodávat, vypůjčovat si, ani půjčovat. Je tak velký, že může jen rozdávat. Vidíme tedy, že věčný život je Boží dar. Jestliže když jsme ještě byli hříšníky, nás Bůh tolik miloval, že nám dal život svého Syna, je možné, aby nás odmítl, když jsme se stali křesťany a jsme slabí a nedůstojní slávy? Jestliže za nás mohl Boží Syn zemřít na kříži, když jsme ještě byli hříšníky, může nám odepřít svou lásku poté, co jsme v něj uvěřili, jen proto, že jsme poněkud slabí? Jestliže se Boží láska nemůže změnit, pak také není možné, aby se změnila Boží milost. Tak silně byl Bůh odhodlán odevzdat svého jediného Syna na smrt za naše hříchy, tak velkou lásku nám projevil. Cožpak se od té doby, co nám projevil takovou velkou lásku naprosto změnil? Znamená to snad, že nyní, když jsme se stali křesťany, se Bůh rozhodl uvrhnout nás do pekla a už nás nemilovat? Lidsky vzato, jestliže nás dříve milovat tolik, že pro nás zemřel na kříži, jak by u něj dnes mohlo dojít k takové změně. Jak bychom opět mohli být nespaseni. To není možné....... Máme-li za to, že můžeme ztratit spásu a věčný život, pak musíme dojít k závěru, že se může změnit Boží láska. To však není možné! Nemůže-li se změnit zdroj, pak se nikdy nezmění ani to, co z něj pramení. Musíme znát Boží srdce. Musíme si uvědomit, že Bůh nemůže žádat svého Syna zpět. List Ř 8,32 ukazuje, že když je Bůh ochoten dát nám svého Syna, nemůže ho požadovat zpět. Jestliže Bůh neušetřil vlastního Syna, ale vydal jej za nás za všechny, jak by nám spolu s ním nedaroval všechno? Je-li Bůh ochoten vzdát se svého vlastního Syna kvůli našim hříchům a je-li ochoten dát nám právě jeho zadarmo, bude snad pomýšlet na to, že nám po určité úvaze věčný život opět odebere? Za druhé, je naše spása náhodná, nebo jde o záměrný Boží akt? Je Boží spása jako když někdo dá dva centy žebrákovi, na kterého náhodou narazil na ulicí? Nebo Bůh cíleně hledá člověka, kterému může dát peníze. Ř 8,29-30: „Které předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu Jeho Syna. Které předem určil, ty také povolal a které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také oslavil.“ Někdo říká, že Ř 8,29-30 je jediný řetěz v celé Bibli. Je to řetěz z různých článků spojených dohromady. Toto je nanejvýš cenný a úplný řetěz. Prvním článkem tohoto řetězu je, že si Bůh člověka předem vyhlédl. Druhým článkem je naše předurčení k tomu, abychom přijali podobu Jeho Syna. Třetím článkem je povolání těch, které předem určil. Čtvrtým článkem je ospravedlnění těch, které povolal. Pátým článkem je oslavení těch, které ospravedlnil. Je to řada navzájem propojených článků. Musíme vědět, že historie našeho vztahu k Bohu nezačíná naším ospravedlněním a spásou. Začíná tím, že si nás Bůh vyhlédl. To, že si nás Bůh vyhlédl, je počátkem všeho. Kdybychom měli o své ospravedlnění přijít, a stát se znovu hříšníky, kladli bychom otazník za Boží vševědoucnost. Jak můžeme zahynout ještě potom, co jsme byli spaseni, když nás Bůh předem vyhlédl a označil nás? Člověk, kterého Bůh předem určil, nemůže být nikdy uvržen do pekla a spálen jako kus dřeva. Člověk se mění každou chvíli. Ale protože Bůh je Bůh, to, že nás předem vyhlédl a předem určil, se nedá zvrátit. Bůh, kterého známe a kterému se klaníme, nemůže změnit to, o čem již rozhodl. Pro Boha by bylo odvolání toho, že nás předem vyhlédl, až příliš závažné. Pro nás by bylo snadné ztratit ospravedlnění. Ale kdyby se Bůh dopustil chyby tím, že nás předem vyhlédl a povolal, byla by to pro něj vážná věc. Bůh nemůže zrušit ospravedlnění, aniž by se to dotklo faktu, že nás předem vyhlédl, předem určil a povolal. Kdybychom odstranili jeden článek řetězu, neobstály by ostatní tři články. Jakmile bychom ztratili spásu, bylo by tím popřeno, že nás Bůh předem vyhlédl, předem určil a povolal. Kromě toho je tu ještě další věc. Pán říká: „Kteréž ospravedlnil, ty také oslavil“. Pokud Bůh neuvede ty, které ospravedlnil, do své slávy, jeho dílo nebude dokonáno. Nemůžeme-li vstoupit do nového nebe a na novou zemi a nemůžeme-li vstoupit do věčné slávy, není Boží dílo úplné. Posledním článkem Božího je sláva. Dokud nebudeme oslaveni, nebude Boží dílo úplné. Co s tím uděláme? Nemůžeme to odsunout stranou. Bůh říká, že ti, které ospravedlnil vstoupí do jeho slávy bez jakýchkoli podmínek. Neříká, že ti, kteří byli ospravedlněni, vstoupí do slávy, pokud budou konat dobré skutky. Neříká, že do slávy budou uvedeni jen ti, jejichž skutky budou schváleny. Žádné takové podmínky neklade. Všechno, o čem se zde hovoří závisí na Bohu. To Bůh nás předem vyhlédl. To Bůh nás předem určil. To Bůh předem určil, abychom byli jako jeho Syn a abychom byli připodobněni obrazu Božího Syna. To Bůh nás povolal a ospravedlnil. To Bůh nás, ospravedlněné uvede do slávy. To Bůh nás také uvede do nového nebe a na novou zemi, abychom zdědili věčnou slávu. Kolik lidí Bůh předem vyhlédl, tolik je jich označeno. Kolik je jich označeno, tolik je jich povoláno. Kolik je jich povoláno, tolik je jich ospravedlněno. A kolik je jich ospravedlněno, tolik jich bude uvedeno do Boží slávy. Hallelujah! Pokračování příště