Grano Salis - Zotavení se z duchovního zneužívání

Našel jsem článek, jehož téma mě zaujalo. Nabízím svůj překlad Agúr Zotavení se z duchovního zneužívání - jak můžeme pomoci Nedávno jsem četla dvě knihy detailně popisující závadné jednání v různých církvích a společenstvích (v této souvislosti, používám označení náboženské systémy) a jeho dopadu na členy těchto sborů. Churches That Abuse autor Ron Enroth, a Damaged Disciples od autorů Rona Vicki Burkových. Obě knihy, vydány nakladatelstvím Zondervan, vypráví příběhy, kterým někteří křesťané budou jen těžko věřit. Ti z nás, kteří se již setkali s oběťmi těchto systémů, ale vědí, že jejich příběhy jsou pravdivé.

Tato společenství mohou existovat jak ve velkých aglomeracích, tak v malých městech či v izolovaných vesnických skupinách. Některá jsou velkými mega-sbory, jiná mohou být malé domácí církve. Pro vnějšího pozorovatele vypadají povětšinou naprosto normálně, ovšem jen do té doby, než někdo odejde a začne mluvit o svých zkušenostech. Odchod z takové skupiny je pouze začátkem procesu uzdravení a rekonvalescence. Ještě těžší než samotný, mnohdy traumatický odchod, bývá pro postižené dostat ze svého uvažování myšlenkové vzorce těchto skupin. Dopady jakéhokoliv zneužívání mají dlouhé trvání. Dále se zabývám otázkou, jak křesťané mohou pomoci takto poškozeným v jejich uzdravení. Důvěra Většina lidí, kteří prošli těmito systémy, bude mít velké problémy komukoliv důvěřovat. Zvláště ne církvi. Zoufale nutná je pro tyto lidi podpůrná skupina, která ovšem často nebývá k dispozici. Bývá potřebná i materiální, ale především sociální pomoc (partička karet, šachu, kulečníku, neformální pokec o něčem jiném než církvi nebo náboženství). Jinými slovy vytvoření bezpečného místa pro uvolnění se, bez očekávání určitých postojů a výkonů, místa kde spolu lidé mohou být bez zasahování do osobního života. Proto jakkoliv neapelujme na poškozeného, aby nám věřil. Nesnažme se urychlit proces uzdravení a respektujme hranice těchto lidí. Rozhovor Tyto systémy mají a uplatňují pravidlo nemluv negativně, nekritizuj, ale zabalené do duchovního biblického hávu. Takováto pravidla pomáhají zakrývat množství excesů náboženských vedoucích. Poškození potřebují vyprávět svůj příběh tak, jak se budou sami rozvzpomínat. Neodmítejme žádnou jeho část. Naše naslouchání jim pomůže získat zpět vědomí jejich hodnoty. Pravdivé porozumění jejich minulé zkušenosti může napomoci k rozpoznání podobných věcí v budoucnosti. Emoce Je naprosto přirozené, že oběť zneužití cítí velice intenzivní emoce. Čím déle byl člověk vystaven zneužívání bez uvolnění svých emocí, tím déle bude trvat, než se celá škála traumatizované psychiky emocionálně projeví. Běžné jsou deprese a stavy úzkosti, které navíc signalizují přítomnost dalších potlačovaných emocí. Přílišné intelektualizování problému – snaha o jeho racionální vysvětlování, a zvláště na počátku ozdravného procesu, může bránit těmto lidem k pochopení, projevení a uvolnění jejich emocí. Strach, vina, zlost, žal, vášnivý hněv, smutek – to vše musí být cítěno a vyjádřeno ve svůj čas tak, jak to postupně přichází. Přeceňování a překrucování duchovního významu emocí je v těchto systémech běžné a obyčejně označuje některé emoce za přijatelné a jiné za zakázané. Samozřejmě, je to podloženo dezinterpretací písma. Výsledkem je pravidlo neciť se tak, jak se cítíš, ale tak, jak je žádoucí. Pravda Jemně povzbuzujme tyto lidi, aby se neostýchali mluvit o tom, co se jim stalo. Naslouchejme. Snažme se vcítit. Můžeme nabídnout slovo, které dobře vystihne to, co člověk cítí, protože on to nejprve ani nemusí být schopen identifikovat natož vyjádřit. Omezme naše vlastní hodnocení a komentáře k tomu co postižený říká. Buďme důvěryhodní. Kdo jsem? Lidé vyšlí z těchto systémů v sobě často mívají palčivou otázku: „Kdo vlastně jsem?“ Sami sebe ztratili v církevním systému či jiném kultu. Potřebují vědět, že jsou milováni, že je považujeme za sobě rovné, že nemusí být dokonalí, že jsou přijímáni takoví jací jsou. Potřebují povzbudit, budovat důvěru, hledat řešení, potřebují získávat znovu ztracenou sílu i projevovat svou slabost. Potřebují vědět, že nejsou démonizování či posedlí, že nejsou zavrženíhodní blázni. Potřebují vědět, že nejsou bezmocní a neschopní, že se mohou zotavit a překonat tuto zlou zkušenost. Nerozhodujme za ně a nesnažme se je napravit. Nemluvme s nimi jako Bůh či zástupně za Boha. Dejme si záležet, aby věděli, že to co jim říkáme, říkáme za sebe. Uzdravení a zotavení bude potřebovat delší čas – dva, tři, čtyři roky, možná i déle. K tomu co opustili Pro lidi vyšlé z takovýchto společenstvích je naprosto nezbytné a klíčové vědět, že to dané společenství nebylo a není Bůh, a že svým odchodem Boha neopustili. Je možné, že to vědí, ale i samotné vyslovení tohoto faktu má terapeutický účinek. Potřebují slyšet, že skupina, kterou opustili není výjimečná svým pomazáním, není jedinečná svou službou evangeliu, není vlastníkem pravdy. Velký význam pro ně bude mít, když rozpoznají, že vedoucí skupiny i přes své jistě dobré úmysly, skutečně působil lidem oklamání a pokřiveným výkladem Písma živil a podporoval závislost na něm a nezdravou servilnost členů. Buďme citliví v našich vyjádřeních o tom, co bylo ve skupině zlé a špatné. Mějme na paměti, že tam pravděpodobně zanechali i někoho, kdo jim je stále milý a drahý a nechtějí ho z ničeho obviňovat. Nápomocné při vyrovnání se s pocitem odmítnutí mohou být také informace o zraněných lidech či rodinách s podobnými zkušenostmi. Než se postižení budou schopni zabývat složitostmi překroucených textů Písma, měli by si bibli číst v menších dávkách. Jaký Bůh skutečně je? Tak jako tito lidé mohli ztratit představu o tom, kým vlastně jsou, tak také mohli pozbýt vědomí o tom, jaký je skutečně Bůh. Budou potřebovat milost k vysvětlení a pochopení Božích atributů. Dlouhý proces uzdravení v sobě zahrnuje i postupné odkrývaní špatného pohledu na Boha, který je způsoben učením, slovy nebo chováním vedoucích či jiných autorit. Budou si muset znovu a znovu připomínat jaký Bůh skutečně je. Možná budou muset znovu z Písma uchopit principy milosti a spasení z víry bez skutků. Můžeme mluvit o tom, jak nám osobně Písmo odkrývá Boha, jak my přijímáme milost, co milujeme na Bohu. Boží lid Naše smíření s Bohem také obsahuje smíření s Božím lidem. Mnoho lidí, kteří se znovu učí důvěřovat Bohu, má velké problémy s důvěrou lidem v jakékoliv jiné církvi. Jednoduchá následující fakta, mohou pomoci k zaujetí zdravého postoje k spoluvěřícím. · vedoucí nejsou Bohem více oblíbení než ostatní lidé v církvi · každý má své duchovní těžkosti - i vedoucí · každý je v různém stádiu zralosti · každý dělá chyby, nikdo není neomylný · každý se může naučit naslouchat Božímu hlasu – nikdo nemá zůstávat duchovním dítětem závislým na svých duchovních „rodičovských“ vedoucích · každý potřebuje druhé, nikdo není nepotřebný · každý má dar ke společnému prospěchu a je pro Boha hodnotný · každý, včetně vedoucích, je povolán k životu dle stejných měřítek · každý potřebuje mít svůj vlastní vztah s Bohem nezávisle na ostatních lidech, i manželé · církev není budova nebo shromáždění, ale věřící kdekoliv Upřímnost Co se nás a našeho společenství a církve týče, buďme poctiví a čestní. Přiznejme naši nedostatečnost i to, že nemáme odpovědi na všechny otázky. Taková upřímnost jim nebude bránit v jejich vztahu s Bohem. Pamatujte, že je to práce Ducha Svatého přitahovat je k sobě. Přiznání, že i my máme problémy, jim pomůže učit se problémy překonávat a ne je vzdávat. Návštěva církve – shromáždění Lidé poznamenáni zneužitím v církvi budou možná potřebovat pomoc projít vzpomínkami a emocemi, které v nich vyvolá návštěva shromáždění. Potřebují hledět na Pána Boha. To není Bůh, kdo je poškodil, ale lidé, sice s dobrými úmysly, ale sami spletení. Pomozme poškozeným chápat, že křesťané jsou různí, ale vždy nedokonalí a nehodící se na piedestal, potřební sdílet svá břemena a mít společný užitek sdílením víry druhých křesťanů. Pomozme jim rozeznat pokřivené myšlení o nich samotných, o Bohu atd. To sebou může nést již zmíněné traumatické reakce. Zde je vhodné použít bezpečnou autoritu Písma ke konfrontaci bludů vytvořených skupinou a k upokojení. Je možné, že v této části ozdravného procesu bude potřeba školeného terapeuta. Nepřekroucené písmo Všichni tito lidé potřebuji pomoci vyrovnat se s konotacemi a pocity vyvstávajícími při čtení Písma. Písmo jim bylo překrouceno, tak aby se hodilo danému společenství či jeho vůdci. Pravý význam Písma je uzdravující a dává život. Náprava překrouceného dá velkou práci. Naše předpoklady o tom, co vědí, nebo čemu jak rozumí mohou být mylné. Ověřme si, že používáme žargon či „biblický“ jazyk se stejným jazykovým obsahem. Mohou si také sami zkusit ověřit, jestli jejich porozumění termínům a frázím je jediný způsob jejich interpretace. Respektujme jejich hranice. Bývá běžné, že dotyčný se čtení bible vyhýbá 12-18 měsíců či více. Závěr Jak už jsem zmínila, zotavení si vyžádá delší čas. Pro jednoho člověka je služba takto postiženému hodně velkým závazkem. Mnohem lepší je, když více lidí ochotných pomoci vytvoří podpůrnou skupinu. Taková skupina křesťanů může pomoci s obyčejnými praktickými věcmi i zprostředkovat duševní a duchovní odpočinutí. Buďme jim k dispozici jako přátelé. (Neudělal by to tak i Ježíš?) Autor: Sharon Hildebrantová Překlad: Agúr Originál: http://www.dtl.org/cults/article/abuse.htm

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace