Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Základem Satanovy strategie je přesvědčit člověka, že Bůh není spravedlivý. To se mu, jak můžeme kolem sebe vidět, celkem úspěšně daří. Týká se to především lidí, kteří hledají Boha. Jaká je ale Satanova strategie, když chce zaútočit na bratry a sestry přímo v církvi. Tam přece neřešíme zdali je Bůh spravedlivý. Dobře víme, že Jeho spravedlnost je dokonalá. Satan na to tedy jde ještě rafinovaněji. Předesílám, že útočí ve dvou úrovních.

Ta první je oddělit tě od těla Kristova, tam jsi izolován a tedy slabší, zranitelnější, a ta druhá - efektivnější, je rozložit tělo zevnitř, tedy zasít nákazu přímo uvnitř církve.Tam pak útočí na to nejpodstatnější – to je na tvůj vztah s Bohem. Nejvyšší meta, kterou můžeš v tomto životě dosáhnout, je živý vztah s Kristem. Samozřejmě, že souběžně útočí i na vztahy mezi sourozenci, což s tím celkem logicky přímo souvisí. Musím přiznat, a vím to z vlastní zkušenosti, že mu to mnohdy usnadňujeme tím, že náš vztah k Bohu není v pořádku. Léta jsem byl hodně zaměřený sám na sebe, na své představy a sny.Vedle pravidelných účastí na nedělních bohoslužbách, domácích skupinkách, modlitebních setkáních, studia Bible, jsem pochopitelně chtěl mít v pořádku i svůj osobní život. Na tom, že chci skvělého životního partnera, hezký dům, zdravou dceru či skvělý sbor, ještě není nic špatného. Je to zcela legitimní, lidská touha mé přirozenosti mít se již zde na zemi dobře.Kolikrát ale mé představy, touhy a sny byly doslova rozmetány.A kolikrát jsem se divil, že mě Bůh v tom nechal, a přestože jsem k Němu úpěnlivě a vytrvale volal, nic neudělal. Dopustil několik tak bezvýchodných situací v mém životě, že jsem v nich stál a měl pocit nejtemnější tmy. Nikde jsem neviděl ani záblesk naděje.V těch dnech jsem nemohl ani jíst, natož se z něčeho radovat. To bylo méně než přežívání. Kladl jsem si otázku proč já, křesťan, který tolik let věří ve svého Otce, je nakonec v situaci, kdy akutně potřebuje jeho zásah, oddělen od Jeho moci. Ano, Bůh mlčel, když jsem k němu po dlouhé dny a noci volal.Říkal jsem si, jak to, jak je to možné? Copak mě Bůh nemiluje, copak jsem mu tolik lhostejný, že mě ani nepotěší? A to je přesně okamžik, kdy Satan zaútočí. Začne ti našeptávat, že to vlastně nefunguje, že se na svou víru, na církev a nakonec na svého Boha nemůžeš spolehnout. Protože jsem tím prošel a vím, že je to trochu jinak, než se nám to takto jeví, nepřekvapuje mě v jakém stavu jsou křesťané dnes ve svých církvích. Tady na naší lodi, na které se plavíme k Otci je to stejné. Spousta mých sourozenců je jiná při nedělních setkáních s Kapitánem, než když se potkáme přes týden v osobním životě. Ne, vůbec je neodsuzuji, jsem stejný. Ale kladu si otázku, čím to je ? Čím to, že věci, které dlouhá léta budujeme, na kterých si zakládáme, se najednou zbortí. Doslova, jako domeček z karet. Že naše vztahy, naše zdraví, náš majetek, naše práce, jsou najednou v troskách. Přece si na tom všem tolik zakládáme a je to pro nás důležité. A právě v tom slovu „ zakládáme“ je odpověď. My sice víme o prioritě našeho života – to je bezpochyby, hledání Boha, vztah s Bohem a setkání s Bohem. Ale kam jsme naši prioritu postavili ? Je tvá touha po skvělém životním partnerovi, či po požehnané práci před prioritou tvého života, nebo za ní ? Věnuješ více času prioritě svého života nebo naplňováním svých pozemských potřeb ? Už to chápeš ? Pokud Bůh dovolí, aby byly rozmetány věci, které tě brzdí Jej blíže poznat, nemůžeš se na něj pak zlobit. A můžeš se na Něj zlobit, když pláčeš nad troskami své pozemské potřeby, a Bůh tě nepotěší a nijak ti nepomůže? Pokud Bůh rozmetá cokoli, co mezi vámi stojí, tak je to přece k tvému dobru. Vím, někdy je to drsně kruté, alespoň nám to tak připadá. Je těžké chodit se svým dítětem na onkologické oddělení, nechat ho ozařovat a zároveň děkovat Bohu. Je těžké umírat sám, opuštěn vlastní rodinou a velebit Boha.Je to těžké, ale zároveň v tom cítíme, že jsme se trefili do priority našeho pozemského života. A trefili jsme se do ní, bez ohledu na to, jak se při tom v tu chvíli cítíme.Je jedno, zdali v tu chvíli pláčeš, nebo se raduješ. Stejně tak je jedno, zdali se raduješ nebo pláčeš, když se necháš odvést od Boha.Satan na nás útočí ve chvílích, kdy jsme zranitelní – to je jeho hodina. A zranitelný jsi ve svých touhách, představách a snech. Ty nejsi zranitelný ve své životní prioritě – v Bohu. Pokud ty sám rozmetáš, vše co stojí před prioritou tvého života, jsi v bezpečí. Petr Vlček