Grano Salis - Smí zasahovat křesťan do toho, jak je Bohem stvořen?

K napsání tohoto článku mě inspirovali dva pravidelní dopisovatelé GS, Mgr. Libor Halík PhD. a Olin (Oldřich Kadlec). Při diskuzích v článku I KDYBYCHOM MY NEBO SÁM ANDĚL... BUDIŽ PROKLET mi byla (možná žertem) položena tato otázka a ohodnocení.

Od Seraphim v Úterý, 12. prosinec 2006 v 16:22:45 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://liborhalik.prolife.cz/ Ty jsi Stando žena, nebo muž?

Od Olin v Úterý, 12. prosinec 2006 v 19:01:13 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) Stáňa je korpuletní gardedáma, která si (kde se ta pitomá móda vzala?) po vzoru svých dcer holí nohy!
Olin Od Irena v Úterý, 12. prosinec 2006 v 16:30:23 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) Stando, díky za podporu! Napsal jsi to úplně přesně, a vážím si toho. A jestli si pan Halík myslí, že to se mnou sekne, to se hodně plete, já jsem zvyklá z našich evangelizací na jiné slovní útoky! Navíc - mě může urazit jenom inteligent:))))
Našel jsem zajímavý článek, který pojednává o skutečnostech, které souvisí s životem křesťanů. Právem si zaslouží, aby byly zveřejněny a nabídnuty k široké diskuzi. Názory autora článku jsou podle mého názoru správné, objektivní a křesťanské. Poznal jsem, že názory na ženy a jejich úlohu v životě, z pohledu křesťanů, jsou odlišné a vyvolávají řadu rozporuplných názorů a emocí. Byl bych proto rád, kdyby jste se k tomuto článku svobodně vyjádřili a sdělili své zkušenosti. __________________________________________________________ Holení nohou Otázka: Smí křesťan zasahovat do toho, jak je Bohem stvořen? Tuto otázku mi položila jedna mladá křesťanka. Jedná se o to, zda se dívka může líčit, holit si nohy, zda si muži či ženy mohou barvit vlasy a pod. S tím ale souvisí také to, zda je pro křesťana přípustné využívat služeb plastické chirurgie, např. nechat si přišít odstávající uši, či si pořídit silikonová ňadra a pod. Přiznám se, že jsem se nejprve smál, když jsem tuto otázku slyšel. Má známá mi však vyprávěla o několika děvčatech z křesťanského prostředí, která s těmito věcmi měla skutečně problémy. Já sám jsem si pak vzpomněl na leccos, co jsem o tomto tématu v církvi slyšel, proto jsem se rozhodl této problematice věnovat. Nejčastějším argumentem proti všem zásahům do fyziognomie člověka je u věřících lidí námitka, že se tak zasahuje do toho, co stvořil Bůh. Víra v to, že nás stvořil Bůh, je jistě správná. Přesto, že tomu věříme, děláme však všechno proto, abychom případné nedostatky tohoto stvoření odstranili. Když dítěti rostou křivě zuby, navštíví s ním rodiče zubního lékaře, aby mu předepsal rovnátka. Když někdo špatně vidí, je normální, že svou vadu napravuje brýlemi. Někdy se narodí dítě s vrozenou vadou a ihned po porodu je mu provedena transfúze krve či operace, aby chyba byla napravena. S výjimkou sektářů asi žádný člověk nebude bránit lékařům v tom, aby potřebný zákrok vykonali. Proč se v těchto případech "opravě" Božího díla nebráníme? Existuje nějaký principiální rozdíl mezi tím, že si pomocí rovnátek nechám opravit chrup, a tím, že si žena barví zrzavé řasy a obočí, aby si nepřipadala jako vepřík? Jak to, že přísným církevníkům brýle nevadí, ale ženu, která si barví šedivějící vlasy či která se líčí, jsou schopni kritizovat? Proč? Princip "opravy" Božího díle je tu i tam. Snad jen v tom je rozdíl, že bez brýlí se těžko žije, zatímco se šedinami se dá žít docela normálně. My se teď ale vyrovnáváme s argumentem "opravy" Božího díla. Nuže, zkusme si představit, že bychom toto dílo vůbec neupravovali a nekultivovali. Jak bychom asi vypadali, kdybychom nechali na svém těle růst vše, co tam roste, a to jen proto, že to tak Bůh prostě zařídil, aby to tam rostlo? Všichni bychom měli dlouhé vlasy, muži dlouhé vousy. Ale co nehty? A o křivých zubech a šilhajících očích raději nemluvit. Málo platné, jakési úpravy či "opravy" Božího díla jsou prostě nezbytné. Jestliže ale vlasy stříháme, vousy holíme a nehty upravujeme, aniž proti tomu kdokoli cokoli namítá, proč by si někdo nemohl oholit chlupy na nohách či jinde? Argument, že se jedná o zásah do Božího díla, je naprosto neudržitelný. Podívejme se na druhý argument proti úpravám vzhledu. Takový člověk prý příliš dbá na to, aby se líbil. Jenže to je totéž. Když budeme důslední, musíme přiznat, že všichni děláme se sebou něco, abychom se druhým líbili, abychom na ně působili příjemně a hezky. Myjeme se, oblékáme, češeme si vlasy, muži se holí či pečují o vousy. Jaké úpravy zevnějšku jsou ještě "duchovně přípustné" a jaké nikoli? Kdo to stanoví? Kolegium starších? To je přece absurdní! Kolem zákonických přístupů k úpravě zevnějšího vzhledu člověka vzniklo v minulosti mnoho bolesti. V jednom společenství křesťanů vzali např. velmi vážně slova apoštola Pavla z Prvního listu Pavla Timoteovi: "Takž také i ženy aby se oděvem slušným s stydlivostí a s středmostí ozdobovaly, ne křtaltováním sobě vlasů, neb zlatem , aneb perlami, aneb drahým rouchem, ale /.../ dobrými skutky." (1Tm 2,9-10). Šlo tam o ono křtaltování vlasů, tedy o jejich úpravu. Text byl pochopen tak, že žena nesmí mít nějak pracně či uměle upravený účes. Ale protože s vlasy se něco udělat musí a stříhat si je nelze (to je zase v rozporu s 1K 11,15, kde Pavel říká, že ženě jsou dlouhé vlasy k slávě), byl v tomto společenství zaveden speciální účes, který vypadá velmi cudně a nenápadně. Když jsem přišel na setkání těchto křesťanů, zjistil jsem, že všechny ženy jsou tam učesány stejně. Jen jedna moje známá byla učesána jinak. Žertem jsem se jí ptal, jak to, že nemá předepsaný účes. S povzdechem mi řekla: "Ani nevíš, co všechno jsem kvůli tomu musela snést. Ale já mám hrozně řídké vlasy a mně prostě ten předepsaný účes nedrží." Najednou mi nebylo do smíchu. Kolik pokrytectví se skrývá v těch svatých řečech kolem vnější úpravy žen! Mnohde jsou ženy obviňovány z neduc*****sti, protože se líčí a upravují. Dělají to samozřejmě jen proto, aby se líbily. Takovým ženám je vytýkáno, že jsou to světačky. Slyšel jsem i extremisty, kteří tvrdí, že nalíčená žena nemůže být ani obrácená. Jindy se ženám vytýká, že promarňují čas vysedáváním před zrcadlem. Pravdou je, že leckterá tichá stařenka tráví před zrcadlem se svým uzlíkem vlasů více času, nežli žena, která si jednou za čas nechá udělat trvalou. Znám věřící ženu, který kritizovala mladé ženy, které chodily do shromáždění s make upem. Ona sama chodila do křesťanského sboru šedivá a nevýrazná, ale když šla do zaměstnání, vždy se nalíčila, protože by jinak od kolegyň musela strpět posměch. Dělala to však tajně, aby to ani její rodina nevěděla. Tomu říkám pravá křesťanská svoboda! Už jsem zmínil, že se ženám, které se líčí, vytýká, že nejsou duchovní. Ptám se ale, jak souvisí vztah ke Kristu s tím, zda žena používá kosmetiku, maluje se či se jinak věnuje svému zevnějšku? Ani na základě citovaných Pavlových slov nemůžeme ženě vytýkat, že se svému zevnějšku věnuje. Vytýkat jí maximálně můžeme, že se neozdobuje oněmi dobrými skutky, pokud je to ovšem pravda. Velmi často jsem dříve v církvi slyšel poznámky na délku vlasů u mužů. Prý je to něco protibožského. Vždyť v 1K 11,14 čteme: "Neučí vás sama přirozenost, že nosí-li muž dlouhé vlasy, je mu to pro ostudu?" Zde není napsáno, že nás to učí Duch svatý, ale přirozenost či dokonce příroda. Řecky zní toto slovo fysis a jeho základní význam je "proces růstu", tedy i to, co tímto procesem vzniká. Jde tedy o vnější podobu člověka, jakousi jeho přirozenou podobu. Ovšem čím je tato přirozená podoba člověka dána? Vždyť nikdo z nás nevypadá úplně přírodně. O tom už jsme mluvili: stříháme si vlasy a nehty, holíme se. Proto se domnívám se, že ona přirozená podoba muže je z velké části otázkou dobové konvence. V určité době se nosily dlouhé vlasy, jindy měli muži vlasy krátké. Byly doby, kdy muži nosili paruky - a nosili je i muži zbožní, např. Johann Sebastian Bach. Dnes je doba, kdy muži nosí vlasy jak krátké, tak dlouhé. Myslím, že stejné je to s holením nohou, nošením náušnic v uchu, ba i s líčením a s módou vůbec. Přes všechno, co již bylo řečeno, může být přehnaná péče o vnější podobu signálem, že s člověkem není něco v pořádku. To, že se chce žena líbit, je přirozené. V případě plastických operací ňader (pokud se nejedná o operaci např. po rakovině prsu) a přílišné péče o svůj vzhled však na sebe taková žena prozrazuje, že není zcela vyrovnaná a zralá. Takové přílišné zaměření na to, jak vypadám, signalizuje defekt ve zralosti osobnosti. Taková žena může prožívat pocity nepřijetí, osamělosti, ale i duchovní prázdnoty. Tohle vše se ale rozhodně nevyřeší tím, že s takovou ženou (ale může se jednat i o muže) budeme mluvit o vlasech, malování či úpravě zevnějšku. Pro takovou ženu je důležité objevit svou vlastní hodnotu, kterou má v Kristu. Najít sebe sama, vyrovnat se se sebou, s tím, jak vypadá i jaké má nedostatky. A zde může být pomocí i církev. Pokud se nám u někoho zdá, že svému zevnějšku věnuje přílišnou pozornost, zkusme se takovému člověku víc věnovat. Nabídněme mu své přátelství, zájem o něj a jeho starosti, případně pomoc, pokud ji potřebuje. Ujišťujme takového člověka, že jej přijímáme a bereme takového, jaký je, že jej právě takového máme rádi, se všemi vadami i nedostatky. Možná, že úzkostlivá péče o vnější vzhled se najednou uvolní a takový člověk prožije vnitřní osvobození od sebe samého. Myslím, že vnější vzhled člověka je jeho osobní věcí, do které za normálních okolností nemá nikdo právo zasahovat. Teprve ve chvíli, kdy vnější vzhled vyvolává pohoršení, je na místě citlivá domluva. Mám na mysli např. vyloženě vyzývavé či necudné oblečení či to, když je vzhled někoho odpudivý. Jestli se ale někdo líčí, barví si vlasy či holí nohy, to ponechejme jemu samému, ať se jedná o muže či ženu. Před Bohem budeme stát každý sám za sebe. A na závěr perličku. Znám manželský pár, který spolu šťastně žije již několik let. Asi po dvou či třech letech společného života vyprávěla žena svému manželovi, jak se v dospívání trápila kvůli mezeře, kterou má mezi zuby. Prý se dokonce bála smát, aby si mezery lidé nevšimli. Manžel se na svou ženu udiveně podíval: "A ty máš mezi zuby nějakou mezeru? Toho jsem si ani nevšiml." Žena byla v šoku: tak ona se léta trápí kvůli vadě na své kráse a ten, na kom jí nejvíc záleží, komu se nejvíc chce líbit, si jejího defektu ani nevšiml. Takže to mnohaleté trápení bylo vlastně úplně zbytečné! Přeji všem dívkám, které se trápí kvůli tomu, jak vypadají, aby udělaly podobnou zkušenost. Petr Vaďura

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace