 |
Právě je 446 návštěvník(ů)
a 1 uživatel(ů) online:
rosmano
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme
116470493
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Kontrasty: Zločiny komunismu, nacismu, církve
Vloženo Sobota, 27. leden 2007 @ 23:02:06 CET Vložil: Bolek |
poslal Seraphim Překvapivé zjištění o čarodějnických procesech
Jedna z nejnovějších knih o čarodějnických procesech Angličana Robina Briggse poskytuje překvapivé informace, které uvádějí na pravou míru dosavadní bajky o statisících nebo i milionech mrtvých. Zároveň také poukazuje na dosud málo známý fakt, že protičarodějnické běsnění započalo ve 13. stol. v jižní a jihovýchodní Francii v prostředí heretické sekty katarů albigenských, jejichž nauka kladla satana na stejnou úroveň s Bohem a tím mu připisovala větší moc, než ve skutečnosti měl. Odtud se tato pověra rozšířila v průběhu 14. a 15. stol. do Evropy.
Nejvíce popravených údajných čarodějnic a čarodějů v 15. - 17. stol. vykazuje Německo – 26 tisíc, z toho cca 16 tisíc v protestantských a 10 tisíc v katolických územích, nejméně katolické Irsko, v němž za toto období byly popraveny 4 čarodějnice. Hodně osob popravených pro čarodějnictví vykazují v tomto období také Švýcarsko, Francie, Holandsko, Anglie, méně severské státy a Polsko, minimálně Itálie a Španělsko. V Itálii proběhlo několik čarodějnických procesů končících rozsudkem smrti pouze v severní Itálii, jež náležela Německé říši, ve Španělsku v Baskicku, kam tato pověra pronikla z Francie a jejíž další šíření bylo zastaveno inkvizicí. Je doloženo, že právě tam, kde měla velikou moc inkvizice, čarodějnické procesy téměř neprobíhaly, což je příklad Církevního státu, kde právě papež sv. Pius V., sám původně inkvizitor, čarodějnické procesy zakázal. Celkový počet lidí odsouzených k smrti pro čarodějnictví, ponejvíce k trestu upálení zaživa, činí v celé Evropě od 14. do 18. stol. cca 55 tisíc.
PhDr. Radomír Malý, historik na Jihočeské teologické fakultě, člen Charty77
Co to je 55 000 zabitých rychlým upálením (udušením) za 500 let
proti 6 000 000 Židů umučených Hitlerem za 5 let v koncentračních táborech,
proti 11 000 000 Ukrajinců umučených Stalinovými komunisty během 3 let hladem, když jim zabavili všechno jídlo, aby je přinutili přijmout komunismus,
proti 3 000 000 Čechů bestiálně rozřezaných umělým potratem za 46 let v období od r.1960 do konce r.2006 (dle statistik ČSÚ)
Doplnil Mgr. Libor Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve
|
zločiny páchané "slovem" (Skóre: 1)
Vložil: rive v Neděle, 28. leden 2007 @ 07:43:20 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | Kolik lidi bude dnes bude zatraceno, nespravedlivě prokleto skrze službu pravoslavného duchovního, velkého stoupence Pinocheta
Jak bude dnes úspěšná služba v tom na kolik lidí se dnes pravoslavný duchovní, zastánce Pinochetova režimu, roznítí svým opovrhujícím vznešeným hněvem a dá jim nová jména [*****(nevhodný výraz-automatická změna)] – homosexuále
O kolika lidech dnes pravoslavný duchovní zřejmě po vzoru Pinocheta rozhodne, že půjdou do pekla.
Kolik lidi si dnes zmateně řekne, kde bere duchovní Pravoslaví takovou odvahu konkrétní lidi proklínat a zatracovat, vynášet soud, kým se nechává inspirovat k takovým činům.
Kolik získá dnes duchovní Pravoslaví obhájce zabijáka nových stoupenců, kteří budou chtít v jeho šlépějích.
rive
( vyšší cíle nesledují, je to pouze literární pokus napodobit váš pohled na lidi, váš styl prezentace)
|
Re: zločiny páchané (Skóre: 1)
Vložil: rive v Neděle, 28. leden 2007 @ 07:50:31 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | jé tam se udělaly hvězdičky takže to slovo ani počítač nebere bylo to označení pro homosexuální vztah mezi ženami
( ale proč se neudělaly hvězdičky, když mě tak nazval pan Halík to nechápu??)
rive
|
]
Re: zločiny páchané (Skóre: 1)
Vložil: joker v Neděle, 28. leden 2007 @ 16:16:46 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | Vítej v klubu ;)
{we support minorities, especially lesbiens} |
]
Joker se nestyděl přivítat Rive v sodomském klubu leseb (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Neděle, 28. leden 2007 @ 17:10:58 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416 | Tak to z Vás Jokere leze, jak z chlupaté deky co?
Vítáte Rive v klubu: we support minorities, especially lesbiens, tzn. česky: My podporujeme minority, zvláště lesby.
Nestydatý sodomito!
Takže jste nikoliv křesťan, ale misionář-kazatel (či kazatelka?) lesbického sexu.
|
]
Re: Joker se nestyděl přivítat Rive v sodomském klubu leseb (Skóre: 1)
Vložil: joker v Neděle, 28. leden 2007 @ 20:25:47 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | Na vašem místě bych moc nevyskakoval. Na rozdíl od vás alespoň nelžu a nekradu.
Tu lživou nálepku propagátora hosexuality a potratů jste mi nalepil vy, tak proč si to neužít... Psáno jest, že máme nastavit i druhou tvář, jsme-li byti pro pravdu. A pravda o Vás je velmi smutná... |
]
Re: Joker se nestyděl přivítat Rive v sodomském klubu leseb (Skóre: 1)
Vložil: joker v Pondělí, 29. leden 2007 @ 06:33:15 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | Halíku, vy jste zcela bezdůvodně a sprostě označil Rive za lesbu. Moje reakce je možná odlehčená, ale rozhodně pravdivá - označujete-li moji sestru v Kristu za lesbu, budu ji podporovat bez ohledu na to, co si o tom budete Vy nebo ten Váš patolízal Pletánek myslet. Jsem připraven být židovi židem i řekovi řekem, pokud vůbec chápete, co to znamená...
Jste hrubý, sprostý a bezcitný člověk, který se pyšně povyšuje nad ostatní a ještě o sobě roztrubuje, že jedině on je ten pravý křesťan a všichni kolem jsou hříšníci, lesby, homosexuálové, liberálové, potratáři a já nevím jaké ohavnosti jste tu na nás už stihnul naházet. Ve své domnělé teologii pletete páté přes devádé, argumenty splétáte tak, jak se Vám to zrovna hodí a jste připraven i bezostyšně lhát, jen když Vám to přinese ve Vašem "zápalu" nějaký zisk. |
]
]
Re: Joker se nestyděl přivítat Rive v sodomském klubu leseb (Skóre: 1)
Vložil: rive v Úterý, 30. leden 2007 @ 19:15:01 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | :)))
joker .... žolík
komu pak je asi tato karta určena,
komu tady joker dělá křoví
kdo je tady odborník na "šokující nadpisy"
rive |
]
Rive nelžete! Pro přesnost, co jsem napsal pí Rive (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Neděle, 28. leden 2007 @ 16:24:03 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416 | V komentáři k článku: "Boží pedagogika. Testy DNA ukázaly, že 2 vězni jsou nevinní" jsem paní Rive napsal:
Rive jste pro mě anonymní osobou, neohrožuji Vás (Skóre: 1)
Od Seraphim v Čtvrtek, 25. leden 2007 v 09:18:11 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.liborhalik.cz/
Paní Rive!
Piji Vám svou činností krev?
Uklidněte se prosím.
Já nejsem Váš osobní nepřítel, i kdybyste byla třeba lékařkou, která se živí prováděním umělých potratů, nebo lesbou.
Jste pro mne zcela anonymní osobou, neohrožuji Vás. Ve svém Grano Salis uživatel neuvádíte o sobě vůbec nic, podle čeho bych já Vás, či kdokoliv jiný mohl identifikovat. Možná jste ženou, možná mužem, to jste tam neprozradila.
Budu Vám říkat paní Rive, i když třeba paní nejste. Je to jen pracovní oslovení anonyma,
který mi v tom dnešním komentáři sice docela obdivně pochlebuje za to, co všechno stihnu a zvládnu, avšak v jiných komentářích mluví i jinak, opačně.
Odpovím Vám takto:
Pouze dělám to, co jsem slíbil Bohu, když jsem Mu uvěřil. Držím duchovní stráž tam, kde ji u nás téměř nikdo nedrží. Bůh mi v tom žehná a posiluje mne. On mi slíbil, že lháři budou poraženi, poníženi. Jeho slib se vyplní. On nic jen tak neplácá.
Propotratářské a prohomosexuální "evangelium" není Evangeliem Ježíše Krista. Na ty, kdo hlásají neježíšovské evangelium sedí kletba svatého apoštola Pavla z
Galatským 1,8
Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet!
Galatským 1,9
Jak jsem právě řekl, a znovu to opakuji: Jestliže vám někdo hlásá jiné evangelium než to, které jste přijali, budiž proklet!
Byla by Vás Rive škoda, kdybyste měla právě Vy patřit mezi ty prokleté
Mgr. Libor Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve
----------------------------------------------------------
Doplňuji:
Psal jsem, že by Vás Rive byla škoda, kdybyste měla patřit mezi prokleté.
NEpsal jsem, že bych si přál, abyste patřila mezi prokleté. Nevidíte ten ohromný rozdíl!
Nelžete Rive a nevkládejte mi do úst a do srdce motivy, které jsem neměl ani nemám.
|
]
Pro přesnost: Co jsem napsal o Pinochetovi (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Neděle, 28. leden 2007 @ 17:02:44 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416 | Pinochet (Skóre: 1)
Od Seraphim v Sobota, 27. leden 2007 v 20:43:15 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.liborhalik.cz/
Tou slušnější výjimkou, která zabránila totalitní nadvládě komunistických teroristů, byl Pinochet.
[ Odpovědět ]
Re: Pinochet (Skóre: 1)
Od Olin v Sobota, 27. leden 2007 v 20:46:33 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
seraphime, ty jsi hovado!
[ Odpovědět ]
Re: Pinochet. Umíš jen nadávat Oline? Naučil jsi se to od komunistů? (Skóre: 1)
Od Seraphim v Neděle, 28. leden 2007 v 00:04:13 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.liborhalik.cz/
"Během 7 let nastolil Pinochet ekonomický zázrak a jako diktátor dovedl Chile k demokratickým volbám a vzdal se dobrovolně prezidentského postu v r.1991, jakmile zjistil, že Chile již není v nebezpečí politického a ekonomického rozvratu.
Kdyby po 2.světové válce byl v Československu v čele armády druhý, podobný generálu Pinochetovi a nikoliv generál Ludvík Svoboda, spolupracovník sovětské NKVD, nikdy by nedošlo k 25. únoru 1948 a komunismus by se u nás nezahnízdil."
Řekl MUDr. Jaroslav Lhotka v Jičíně 29.12.2006
Viz: http://www.granosalis.cz/article.php?thold=0&mode=nested&order=0&sid=6347
|
]
Re: Pro přesnost: Co jsem napsal o Pinochetovi (Skóre: 1)
Vložil: vogel v Neděle, 28. leden 2007 @ 18:15:25 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | AD Pinochet (neplést s Pinokio)
Pinochetův vojenský režim organizoval rozsáhlé razie, popravy, mučení tisíců Chilanů. V zemi řádily eskadry smrti. Jejich obětí se stávali příslušníci indiánských kmenů, katoličtí kněží, vesničané, ale zejména předáci odborů a levicových organizací. "Zmizení" lidí podezřelých ze sympatií k levici bylo na denním pořádku. Uvězněno bylo na 250 000 lidí, po celém Chile rostly koncentrační tábory. Podle oficiálních údajů nynější chilské vlády za dobu působení vojenské junty zemřelo nebo "zmizelo" celkem 3197 osob.
Tolik fakta, pane Halík
Britové ho (Pinocheta) za jeho zločiny zatkli, ale bohužel ho potom vydali do Chile, jinak by IMHO Pinochet skončil jako Husajn. |
]
Re: Pro přesnost: Co o Pinochetovi a co je IMHO ? (Skóre: 1)
Vložil: mk (miliko(a)atlas.cz) v Neděle, 28. leden 2007 @ 20:01:25 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | Jazykový dotaz:
Co je prosím IMHO ? Čtu to občas a nenašel jsem to ve slovníku a nikdo mi to nevysvětlil. Kdo mi řekne co to je?
Miro |
]
Re: Pro přesnost: Co o Pinochetovi a co je IMHO ? (Skóre: 1)
Vložil: vogel v Neděle, 28. leden 2007 @ 21:40:19 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | to není ze slovníku, ale z "jargon file" což je něco jako slovník počítačové mluvy (The Jargon File is a glossary of hacker slang. The original Jargon File was a collection of hacker slang from technical cultures including the MIT AI Lab, the Stanford AI Lab (SAIL), and others of the old ARPANET AI/LISP/PDP-10 communities including Bolt, Beranek and Newman (BBN), Carnegie Mellon University, and Worcester Polytechnic Institute (WPI).)
IMHO ..... Jedná se o "acronym" (zkratku) anglického termínu In My Humble Opinion. V českém jazyce lze přeložit jako podle mého (skromného) mínění.
BTW ..... Další "acronym" (zkratku) anglického termínu By The Way. V českém jazyce lze přeložit jako mimochodem
LOL ..... Zkratka pro: "Lot Of Laugh", "Laughing Out Loud", česky Hlasitě se směju.
ROFL ..... Rolling on (the) floor laughing. Český překlad - Směji se, až se z toho válím na podlaze
http://catb.org/esr/jargon/
http://en.wikipedia.org/wiki/Jargon_File
http://www.freewarehof.org/acronyms.html
http://www.abclinuxu.cz/slovnik |
]
Re: Pro přesnost: Co o Pinochetovi a co je IMHO ? Poděkování (Skóre: 1)
Vložil: mk (miliko(a)atlas.cz) v Neděle, 28. leden 2007 @ 22:48:40 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | Díky, teď se cítím volnější, když vím, co to je (IMHO a další)
Miro |
]
Re: zločiny páchané (Skóre: 1)
Vložil: Olin v Neděle, 28. leden 2007 @ 17:22:39 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | Člověk, který zabil svého nadřízeného a pak zavraždil tisíce lidí, je slušná vyjímka.
Jeho oběti jsou teroristé, ačkoli není známo, koho, kde a kdy terorizovali.
Kdyby to sem napsal normální člověk, mávl bych nad tím rukou. Napsal to ale kněz, který se pokládá za stráž Boží a na té stráži nadává do vrahů doktorům i kdejaké nešťastné holce, co šla na potrat.
Jen političtí zločinci jsou u něj slušní, ovšem snad jen ti pravicoví!
S tímto knězem už se o tom bavit nehodlám, otázkou pro mě je, zda se my ostatní máme spíš od jeho činnosti, která dělá veřejnou ostudu, ostře distancovat, anebo zda se máme spíš tvářit, že ho neslyšíme.
normálně si tyto věci rozhoduji sám za sebe, ale tady nevim. Nesetkáváme se tu s normálním člověkem!
Olin
|
]
Re: zločiny páchané (Skóre: 1)
Vložil: vogel v Neděle, 28. leden 2007 @ 17:47:21 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | No, on když byl u vesla Svoboda, tak nebyla (nepletu-li se) ani jedna "politická" poprava. Posílal lidi do kriminálu, ale ne na šibenici (někde jsem četl že to mělo co dělat s tím, že sám utekl šibenici tak tak).
Jóóóó kdyby tady byl dobráček Pinochet tak by jsme ty rusy ani nepotřebovali, on by to tady povraždil sám. Nějáký zavírání chartistů a sledování STB? Na co? Stačí poslat eskadry smrti v černých Chevroletech a chartisty by už nikdy nikdo neviděl. A kdyby Serafín kritizoval politiku a politiky tak jako to dělá dnes a denně, tak by jsme se asi v novinách dočetli, že otec Halík nešťastnou náhodou při holení uklouzl na cimbuří a napíchl se na špičku kostelní věže. |
]
buďte jako pštrosi (Skóre: 1)
Vložil: rive v Středa, 31. leden 2007 @ 18:39:28 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) |
oline
když je řeč o činnosti kněze halíka, zapomněl jsi ještě na jedno velmi osvědčené
"anebo"
zaujmout postoj pštrosa s hlavou v písku, to
nejen neslyším, ale i nevidím a ještě se mi sype na hlavu písek
rive
|
]
|
|
Re: Zločiny komunismu, nacismu, církve (Skóre: 1)
Vložil: nula v Neděle, 28. leden 2007 @ 08:41:17 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | --Co to je 55 000 zabitých rychlým upálením (udušením) za 500 let--
Pane Halíku na takové zkreslování a zjednodušování historie jste Vy expert.Není to jen o čarodějnických proceses,zkuste třeba vzít v potaz i takové křížové výpravy-statisíce obětí a drancování Evropy pochodujícími vojsky. Je třeba si i uvědomit, že za tragédii Židů ve 20 st. l. nese značnou oddpovědnost sama církev která po staletí šířila antisemitismis a v tomto prostředí vyrůstali i nacisté mnohdy děti protenstanských knězů např. Himmler.
Ostatně na formování osoby Josifa Džugašviliho
( J.V. Stalina) v mládí se nemalou měrou podílela i Pravoslavná církev jejíž seminář řadu let v Tbilisi navštěvoval.
Uvádím jeden článeč z Britských listů,který připomíná některé církevní zločiny
380 - 2005: Historie plná zločinů proti lidskosti
Historie nám ukázala, že dobrých deset staletí byla církev nepřítelem jakékoli sebemenší lidské spravedlnosti a ani jeden z řady papežů od třináctého století nevyjádřil sebemenší nesouhlas s inkvizicí ani s ostatními krvavými praktikami církve v průběhu staletí, spíše naopak. Učinil tak až Jan Pavel II. vůči čarodejnicím a Husovi - a to ještě nedostatečně.
Církev vždy vedla - naštěstí vždy neúspěšně - válku jak proti svobodě a všem demokratickým procesům, tak proti Darwinovi i Freudovi. Dnes vede válku proti homosexuálům, genetickému inženýrství, plánovanému rodičovství a rovnoprávnosti žen. Nevadí jí zločiny mocných, nevadí jí krev, bolesta a utrpení nevinných.
Má vůbec tato organizace v dnešním světě právo na existenci?
303 - při nejkrutějších perzekucích císaře Diokleciána bylo v celé římské říši zabito asi dva tisíce křesťanů. (dále 1096)
312 (313) - edikt milánský vyjádřil toleranci, jež umožnila křesťanům vyjít ven z katakomb a stát se plnoprávnými občany. (dále 1648)
315 - konstantinovská donace, neboli Konstantinovo darování vlády čtyřem hlavním stolicím: Antiochii, Alexandrii, Konstantinopoli a Jeruzalému. Testament, mj. dnes prokázaný padělek, dokazoval, že papež byl následníkem sv. Petra a císaře Konstantina. (dále 1440)
330 - císař Konstantin se stěhuje z Říma do Konstantinopole a římští biskupové se stále více angažují ve věcech státu.
380 - křesťanství se stalo ustáleným náboženstvím římské říše. Papežové žádají, aby bylo křesťanství nařízeno jejich poddaným pod hrozbou mučení a smrti.
391 - císař Theodosius zakázal pohanství.
Ve 4.století církevní spisovatel sv. Jan Chrysostom, napsal: "Nenávidím židy", "Neexistuje žádná omluva pro odporné úkladné vrahy Pána. Bůh židy nenávidí a vždy nenáviděl." Později svatořečený Aurelius Augustinus (svatý Augustin) vytvořil dílo, jež se stalo jedním ze základů etiky v katolické sexualitě. Jeho základním principem je, že pohlavní styk v manželství za účelem plození potomků je dobrý a právoplatný, z jakéhokoli jiného důvodu je to hřích. Důraz na Mariino panenství pak přispěl k degradaci křesťanského manželství. Ideálem za žádným pohlavním stykem byl styk chladný, prostý všech vášní. Dále Augustin zformuloval tradici, podle které byl křest nutnou podmínkou ke spasení. Vysvětlil, že na počátku Bůh rozdělil všechna stvoření na dvě odlišné části: obec Boží, obydlenou anděly a všemi dobrými lidmi, a obec ďáblovu, kde dleli démoni a jejich pohanští uctívači.
416 - podle kodexu Theodosia II. je křesťanům dovoleno vstoupit do armády.
590 - papež Řehoř I. byl jedním z prvních papežů, který stvrdil svou pečetí Augustinovo dílo.
680 - koncil v Konstantinopoli prohlásil, že církev může dát do klatby kacíře živé anebo mrtvé.
800 - Karel Veliký je korunován papežem Lvem III. na císaře římského, čímž si nárokoval moc nad světským vladařem.
828 - Pribina, kníže nitranský a panonský zůstal pohanem a je přinucen přijmout křesťanství, když byla Nitra připojena k Velké Moravě. V následujících letech propukají tu a tam v slovanských státech pohanské vzpoury.
896 - papež Štěpán VII. vykopal devět měsíců pohřbené tělo papeže Formosa a posmrtně jej vyslýchal, šlo o tzv. posmrtný synod.
V 9.století prosazoval papež Mikuláš I. názor, že papež je přímým zástupcem Boha na zemi, a proto mu má být podřízena nejen církev, ale i světská moc. Křesťanství, jež bylo pevně spjaté s nejsilnějšími evropskými státy se šířilo jednak prostřednictvím misií anebo násilně, válečnými útoky a podmaňováním cizího území.
904 - papež Sergius III. dal zavraždit Lva V. a kardinála Kryštofa, jež mu stáli v cestě k jeho trůnu. Tento papež nechal znovu exhumovat tělo papeže Formosa a deset let po jeho smrti jej opět soudil.
906 - v církevním nařízení zvaném Canon Episcopi se tvrdí, že existují zlé ženy, které v noci osedlávají zvířata - na nichž po té odlétají za bohyní Dianou.
955 - papež Jan XII. byl i na svou dobu natolik krutý, že i Římané usilovali o jeho krev. Dopustil se incestu s vlastní matkou, v lateránském paláci provozoval harém, hrál hazardní hry s penězi vybranými od poutníků, své milostnice odměňoval zlatými kalichy, které pocházeli z baziliky sv. Petra a znásilňoval ženy přímo v kostele sv.Jana Lateránského. Vydrancoval baziliku sv.Petra a před rozhořčenými Římany prchl do Tivoli. Nakonec byl souzen za to, že si za vysvěcení na kněze nechal platit, oslepil svého duchovního rádce, vykastroval kardinála (a přivodil tak jeho smrt) a byl obviněn z vraždy, křivé přísahy, svatokrádeže, krvesmilstva se svými příbuznými a z toho, že vzýval démony. Jan po návratu z exilu nechal všechny své nepřátele bez lítosti popravit.
970 - dle Liutprandovy kroniky nechal papež Jan XIII. svým nepřátelům vyškrábat oči a polovinu jich poslal na popraviště.
V 10. století bylo papežství pro všechny jeho cizoložné a vraždící papeže neobyčejným zdrojem moci. V tomto století trevírský arcibiskup Réginon de Prüm vydal přepis slavného Biskupského kánonu, jenž zafixoval podobu čarodějnice, která sedíc obkročmo na koštěti nebo zvířeti létá na sabat.
1032 - byl zvolen papežem jedenáctiletý chlapec Benedikt IX.. Ve svých čtrnácti letech prý předčil ve zhýralosti a výstřednosti k ženám všechny své předchůdce. V roce 1046 byl již poněkolikáté vyhnán kvůli drancování, vraždám a utiskování.
1073 - papež Řehoř VII. se prohlásil sám za svatého. Byl posledním papežem, jehož zvolení musel potvrdit císař. Zavedl celibát, aby se majetek církve nikdy nedostal z jejích rukou. Sesadil císaře Jindřicha IV. Vypracoval Dictatus papae, což byl seznam dvaceti sedmi tezí mezi nimiž stálo i toto:
* Papeže nesmí na Zemi nikoho soudit.
* Římská církev se nikdy nemýlila a ani se nemůže mýlit až na věky věků.
* Samotný papež může sesadit biskupy. Jméno papeže náleží pouze římskému biskupu.
* On sám má právo na císařské insignie.
* Jen papež má moc pomazat císaře. Může sesadit z trůnu císaře a krále a zprostit jejich podřízené poddanství.
* Všichni princové jsou povinni líbat mu nohy.
* Jeho legáti, i když nejsou kněžími, mají přednost před biskupy.
* Právoplatně zvolený papež je bez jakýchkoli otázek svatý, což je dáno podle Petrových zásluh.
Řehoř měl pod sebou celou škálu padělatelů, kteří listiny s papežskou pečetí chrlily jednu za druhou, kdykoli je potřeboval, zejména v momentech, když dokazoval opodstatněnost církevního zákona. V těchto listinách se slovo dnes měnilo na vždy bylo a bude, což o katolicismu platí dodnes, i přes objektivní výsledky historických bádání. Historie se tak stala méně důležitou disciplínou teologie a je tomu tak dodnes. Svým prohlášením, že kdokoli nesouhlasí s Apoštolskou stolicí, je nepochybně kacířem, zavdal příčinu na jejich pozdější hon.
1096 - byli odpovědí na zavolání Urbana II. vyvolány křížové výpravy. Při cestě do svaté země však obrátily pozornost k nevěrným, kteří byli blíže k jejich domovům a těmi byli židé. Věčnou inspirací jim byl církevní spisovatel čtvrtého století sv. Jan Chrysostom, jenž napsal: "Nenávidím židy", "Neexistuje žádná omluva pro odporné úkladné vrahy Pána. Bůh židy nenávidí a vždy nenáviděl." V témž roce byla polovina židů ve Wormsu vyvražděna. Podobné tragedie se opakovaly v celém Německu a po té i ve Francii. Když křižáci dobyli Jerusalem, zapálili synagogu se všemi židy uvnitř. Bylo vyvražděno asi dvacet tisíc lidí.
V 11.století se volby řešily tak, že se kardinálové, jako představitelé místního duchovenstva, stávali jedinými voliči. Touto dobou již duchovní úplně odmítli blaženost a prohlašovali krveprolévání za své oficiální učení.
Koncem 11.století vydal papež Urban II. dekret, podle něhož mají být kacíři mučeni a zabiti. Rusko je v tomto století dějištěm četných pohanských vzpour. V Bulharsku se namísto pohanských bouří objevila sekta Bogomilů, která je posléze církví stíhána pro kacířství.
1147 - druhá křížová výprava vypravila dvě vojska na území Polabských Slovanů proti pohanským Veletům a proti Pomořanům, později vytáhli také proti Obodritům.
1171 - Jindřich II. získává Irsko a když biskupství uzná jej a jeho následovníky králi Irska, zahajuje pod požehnáním papeže jeho dlouhou a tragickou okupaci.
1179 a 1215 - na III. a IV. Lateránském koncilu církev kodifikuje všechna uzákonění proti židům, kteří musí nosit odznak hanby, mají zakázaný kontakt s křesťany, nesmějí vykonávat žádný úřad, jsou zbaveni pozemků, mají zákaz vlastnit obchod, jsou nahnáni do ghett, jež jsou v noci uzavřena.
1181 - prohlásil papež Lucius III., že všechny spory mezi katolíky jsou těžkým hříchem, jež odmítají papežovu autoritu.
1184 - byla veronským koncilem dána do klatby náboženská sekta Valdenských, jejichž stoupenci byli pronásledováni do konce sedmnáctého století.
1199 - křižácký rytíř Šimon z Montfortu směl dle katolických zásad zahubit tolik lidí, kolik chtěl. Při dobytí hradu v Bramu své vězně nezabil, nechal jim uřezat nosy, vypíchat oči a nechal je odejít. Po úspěšném obléhání Minervy nechal sto čtyřicet kacířů bez jakéhokoli soudu na louce naházet do jediného velkého ohně. Vše se odehrávalo pod přísným dohledem církve. Vše se často opakovalo za mnohokrát větších obětí a ještě odpornějších zločinných skutků. Jedním z nejbrutálnějších byl masakr v Lavauru. Inocenc předem posvětil naprosto všechno, čeho se tento křižácký rytíř dopustil a na IV. Lateránském koncilu jej nazval odvážným křesťanským džentlmenem.
Ve 12.století Gracián, mnich z Boloně, prohlásil, že papež je nadřazený a že je zákonodárcem všech zákonů bez omezení.
1203 - katoličtí rytíři se během IV.křížové výpravy dopustili mnoha barbarských zločinů a vydrancovali Konstantinopol. Znesvětili hroby císařů v chrámu sv.Sofie, ženy byli znásilněny a povražděny.
1205 - papež Inocenc III. prohlásil: "My jsme náměstci Ježíše Krista, před nímž by každé koleno mělo pokleknout - včetně kolena královského a císařského." "Každý duchovní musí poslouchat papeže, dokonce i tehdy, když mu přikáže něco špatného; protože nikdo nesmí soudit papeže." Pobil ohněm a mečem stovky tisíc kacířů - muže, ženy i děti - a je odpovědný za vyhlazení tzv. albigenských. Za své vlády zahalil křesťanství do teroru a neprohrál jedinou bitvu.V jedné ze svých bul anuloval Velkou listinu svobod a exkomunikoval každého, kdo by chtěl její nároky uplatňovat. Tato "Magna charta libertatum" je často označována za základ anglických svobod a parlamentarismu a je tedy na místě se domnívat, že všichni Angličané jsou stále exkomunikováni. Kromě jiného také prohlásil, že kdo omezuje svá slova na ano a ne, je kacíř, jež zasluhuje smrt. (Mt 5,37)
1208 - papež Inocenc III. vydal svoji bulu o církevním prokletí proti kacířům, která měla za následek křížovou výpravu proti albigenským. Křižákům papež nabízel zvláštní odpustek a pozemek v Languedocu. Výpravy se zúčastnilo dvacet tisíc kavaleristů a asi dvě stě tisíc pěších vojáků. Po obléhání vtrhli do města Beziérs a kudy šli, tudy plenili a vraždili. Měšťané se snažili ukrýt do katedrál a kostelů. V samotném kostele Maří Magdaleny bylo sedm tisíc žen, dětí a starších lidí. Útočníci neušetřili nikoho, ani děti. Šlo o masakr, který neměl v historii Evropy žádné obdoby.
1215 - na IV. lateránském koncilu papež Inocenc III. a účastníci ochotně uzákonili církevní antisemitismus.
1227 - papež Řehoř IX. prohlásil, že papež je pánem a vládcem světa a věcí stejně jako lidí. S jeho vstupem na trůn začal obrovský teror.
1229 - Řehoř IX. prohlásil, že povinností každého katolíka je pronásledovat kacíře.
1232 - Řehoř IX. vydal bulu, s níž zavedl inkvizici.
1233 - papež svým dekretem svěřil vedení inkvizice řádu dominikánů. Hlavní inkvizitor Svaté říše římské Konrád z Marburku, který se soustředil zejména na různé skupiny kacířů v Alsasku a Porýní, prohlašoval, že s radostí dá upálit sto lidí, bude-li mezi nimi alespoň jeden viník.
1239 - nechal inkvizitor Robert le Bougre během jediného týdne postavit před inkviziční soud celé město a posléze nechal všechny upálit včetně biskupa.
1243 - vydal papež Inocenc IV. bulu Ad extirpanda, která dovoluje inkvizici používat mučení, které do této doby bylo zakázáno, jako nástroj proti kacířství. Svět se tak minimálně na šest století vrací nejen do desátého století, kdy bylo mučení postaveno mimo zákon, ale i do dob, v nichž křesťanství bylo pouze směšnou sektou, jejíž odpůrci nenapáchali ani setinu zločinů papežem pověřených inkvizitorů. Nakonec papežství ve většině špatných zvyků pokračovalo ještě dlouho potom, co je všechny civilizované země v Evropě zrušily. (mj. bití, palečnice i natahování na skřipec nebylo považováno za mučení, ale pouze za jakousi předehru; jeden z arcibiskupů dokonce sestavil ceník mučících úkonů, za které pak platila rodina odsouzeného, což se nakonec stalo naprosto běžnou praxí)
1277 - papež Mikuláš III. si nahromadil obrovské jmění, jež pocházelo z konfiskací majetku obětí obviněných z kacířství.
1294 - papež Bonifác VIII. prohlašoval, že slepá poslušnost jeho autoritě je pro spásu nezbytná. Každý lidský tvor musí činit tak, jak mu papež řekne. Proti rodině Colonnů, jež chtěli zpochybnit jeho volbu, vyslal křižáckou výpravu, která zničila jejich tvrze a pobila a zotročila venkovany na jejich pozemcích. Těm pak poskytlo útočiště město Palestrina, které bylo při šesti tisících mrtvých srovnáno se zemí. Sepsal bulu Unam Sanctam, která říká: "…existuje jenom jediná, katolická a apoštolská církev mimo níž není spása ani odpuštění hříchů." "Vyhlašujeme, oznamujeme a určujeme, že pro spásu každého tvora je absolutně nezbytné, aby se podřídil římskému papeži."
Ve 13.století sv. Bonaventura, kardinál a františkánský opat, přirovnal Řím k apokalyptickému hampejzu, jenž opíjí krále i národy vínem svých nevěstek. Prohlásil, že v Římě nenašel nic než chtíč a svatokupectví i v nejvyšších církevních kruzích.
V těchž letech uznávaný teolog a filosof, Tomáš Akvinský, napsal, že ženy jsou muži, kteří se tak docela nevydařily; jejich duše jednoduše ještě nebyly natolik silné, aby se vytvořila mužská postava nebo vyšší mužský intelekt. Tvrdil, že ženské pohlaví bylo výsledkem vadného semene. V tomto století vyšlo jasně najevo, že kacíři nemají žádná práva. Proti tomuto učení, jež se stalo nedílnou součástí katolické doktríny, neprotestoval po více než tři staletí vůbec žádný z papežů.
Hlavním principem papežem pověřených dominikánských inkvizitorů bylo, že je lépe, když zemře sto nevinných lidí, než aby unikl jediný kacíř nebo čarodějnice. Na papežův příkaz měli zakázáno mít jakékoli slitování a ještě před sto lety byla ve Svatém oficiu (papežově domě) vystavena Černá kniha, jež byla podrobným manuálem pro inkvizitory. Papežův dekret nařizoval, že mučení se smí provádět pouze jednou, tento pojem však nebyl nijak časově omezen. Inkvizitoři byli placeni z výtěžků konfiskací majetku obětí. Papež a inkvizitoři se často o kořist dělili napůl. I když vězni, podrobenému mučení, nebylo dokázáno, že jednal kacířsky, mohl být odsouzen za to, že kacířsky myslel. Za celou dobu svého působení inkvizitoři neodložili jediný případ, žádný záznam o osvobozujícím rozsudku totiž neexistuje.
Papež uznal tvrzení, že ďábel se objevuje na sabatech čarodějnic, kde se jeho následovníci oddávali nejnemravnějším praktikám a zesměšňování katolické církve.
Francouz Henri Boguet dokonce napsal ve své příručce, aby byly mučeny i malé děti. Mezi odsouzenými byly často třeba i šestileté dívky. Z historických pramenů temného středověku se pak lze jednoduše dozvědět, že biskup ze Ženevy nechal upálit během tří měsíců pět set lidí, biskup z Bambergu šest set a biskup z Würzburgu devět set.
1305 - nechal Klement V. obvinit z čarodějnictví templáře, o nichž záhy vznikl mýtus o uctívání boha - kozla zvaného „bafomet“.
1320 - papež Jan XXII. jednoho jediného dne exkomunikoval jednoho patriarchu, pět arcibiskupů, třicet biskupů a čtyřicet šest opatů, jejichž jediným zločinem bylo, že se zpozdily s odváděním daní papežovi. Vydal bulu „Super illius specula“ namířenou proti zločincům, kteří se smluvili se Satanem.
1323 - papež Jan XXII. prohlásil: "Tvrzení, že Kristus a apoštolové neměli žádný majetek, je překrucování Písma svatého." Františkáni, asi sto čtrnáct, tak byli odsouzeni na hranici.
1327 - je inkvizicí odsouzen a se svými knihami upálen profesor astrologie na bolognské univerzitě Cecco d'Ascoli.
1342 - papež Klement VI. (papež z Avignonu) měl velkou část svého paláce vyhrazenu pro mučírnu inkvizice.
1370 - velký inkvizitor Aragonie Nicolas Eymeric proslul konfiskacemi, spálením mnoha knih a napsáním inkvizitorské příručky.
1378 - papež Urban VI. exkomunikoval krále Karla Neapolského, nechal popravit pět buřičských kardinálů
1377 - vzdoropapež Klement VII. z Avignonu nechal vyvraždit v Ceseně všech osm tisíc obyvatel včetně dětí
1389 - zvolený Bonifác IX. byl vrah a snad největší svatokupec v historii papežství.
1400 - byly obviněni z čarodějnictví muži a ženy švýcarského Simmenthalu.
1414 - kostnický koncil prohlásil, že má autoritu nad papežem, čímž sesadil tehdejší tři papeže a zakončil tak schizma.
1415 - na kostnickém koncilu je bez možnosti vlastní obhajoby při zinscenovaném obvinění zaživa upálen mistr Jan Hus.
1421 - 1440 je vedeno veliké množství čarodějnických procesů v jihovýchodní Francii.
1428 - ve švýcarském kantonu Valais bylo sedm set lidí nařčeno z toho, že patří k satanistické sektě.
1430 - papež Evžen IV. nabádal inkvizici k vymýcení všech kouzelníků a věštců.
1431 - je jako kacířka upálena Jana z Arku. O pět set let později je prohlášena za svatou.
1440 - papežův pomocník Lorenzo Valla dokázal, že tzv. konstantinovská donace je padělek a že jde o podvod. Řím Vallovy argumenty neuznal.
1453 - byly odhaleny čarodějnice v Normandii.
1456 - se stal papežem Alexandr VI., jenž po svém zvolení ztratil již poslední morální zábrany. Sesazen být nemohl, neboť to nedovoloval systém. V této době bylo v Římě již naprosto vše na prodej, od farností a odpustků až po kardinálské klobouky i papežství samotné. Měl prý poměr se svou dcerou , její matkou i její babičkou. Unést někomu ženu, znásilnit ji a hodit do Tiberu pokládal za maličkost. V Římě této doby se denně páchalo v průměru čtrnáct vražd a Alexandr viníka bez nejmenších rozpaků vždy propustil, pokud zaplatil. Často za tučný poplatek nechal jmenovat kardinály, které poté nechal otrávit, aby se zvýšil jejich obrat, jejich majetek zdědila církev neboli papež sám.
1458 - inkvizice nejvíce slídila v Gaskoňsku, ve Švýcarsku, Arrasu a Savojsku.
1471 - papež Sixtus IV. Povolil v Římě nevěstince, jež mu vynášely tisíce dukátů. Začal úspěšně prodávat odpustky i mrtvým, za něž byli příbuzní ochotni sáhnout hluboko do své kapsy.
1478 - vydal Sixtus IV. bulu, s níž uznal inkvizici v Kastilii.
1480 - Sixtus IV ustavil inkvizici ve Španělsku
1482 – jenom v Andalusii bylo upáleno tisíce kacířů.
1483 - byl jmenován jako Velký inkvizitor mnich Tomáš Torquemada, jenž poslal na hranici více jak deset tisíc obětí a minimálně sto tisíc jich odsoudil k doživotnímu žaláři.
1484 - vydal papež Inocenc VIII. bulu „Summis desiderantes affectibus“ proti čarodějnictví, jež záhy poté odstartovala obrovský hon na čarodějnice. Každý, kdo by se jen pokusil popřít existenci čarodějnic nebo čarodějnictví, byl okamžitě považován za kacíře. Příčinou k tomuto neuvěřitelnému a nelidskému běsnění byl výrok z Exodu: "Čarodějnici nenecháš naživu" (Ex 22,17)
1486 - napsali papežem pověření dominikáni Heinrich Kramer a Jakub Sprenger „Malleus Maleficaru - Kladivo na čarodějnice, příručku k objevení a trestání čarodějnic, plnou vrozené nenávisti k ženám a sexu, který je podle této "knihy“ natolik špatný, že tvoří hlavní dveře - jimiž vstupuje ďábel. Předmluvou k této knize byla samotná bula Inocence VIII.
1490 - papež Inocenc VIII. vydal edikt proti židům ve Španělsku. Došlo tak k vlně emigrací nepodobných těm, které předcházely druhou světovou válku.
V patnáctém století bylo za každé léno papežského stolce, opatství a farnost, za každý odpustek stanoven pevný poplatek. Církev bohatla z prodeje tzv. dispensí (prominutí) často extrémních i nemožných zákonů.
1503 - si cestu k papežství uplatil Julius II. Měl úspěchy na válečném poli a pro papežskou korunu vybojoval nová teritoria, dolní Popádí, Boloňskou republiku, Parmu a Piacenzu, které Vatikán ovládal až do konce devatenáctého století.
1506 - obnovil Julius II. odpustky na dalších dvacet let.
1510 - bylo v severní Itálii, v Brescii upáleno sedmdesát mužů a žen.
1514 - bylo tři sta lidí upáleno v Comu. Ročně zde pravidelně bylo zaživa upáleno na sto čarodějnic, asi do roku 1525.
1516 - francouzský král František I. získal od papeže četné pravomoci nad katolickou církví.
1517 - augistiánský mnich Martin Luther přibil na vrata Albertovi zámecké kaple ve Wittenbergu svoji listinu „Devadesát pět tezí“ o odpustcích.
1520 - papež Lev X. exkomunikoval Luthera kromě jiného i za to, že se odvážil říci, že upalování kacířů se děje proti boží vůli.
1522 - papež Hadrián VI. přiznal sněmu v Norimberku, že mnoho let se v Petrově stolci děly ohavné věci, zlořády v církevních záležitostech, přestupky proti božím přikázáním a že všechno tam bylo příliš zvrácené.
1527 - propukly hony na čarodějnice v navarrském kraji, Tyrolsku, Lombardii, kolem Říma, v Alsasku a na mnoha místech v Německu.
1538 - se opakovala tatáž situace na těchž místech.
1542 - byla papežem Pavlem III. založena Římská inkvizice, čímž církevní soudy získaly ještě větší nadvládu nad soudem civilním.
1545 - francouzský král se pod patronátem papeže rozhodl zlikvidovat hnutí kacířské sekty valdenských, čehož důsledkem bylo zničeno 29 vesnic a vyvražděno přes tři tisíce lidí.
1555 - Pavel IV. prohlásil: "Nikdo se nesmí tak snížit, aby toleroval židy." "Kdyby můj vlastní otec byl kacířem, osobně bych nanosil dříví na jeho hranici." Vydal protižidovskou bulu „Cum nimis absurdum“, jež si nijak nezadala s norimberskými zákony z roku 1935, byla jakýmsi mezníkem v historii antisemitismu. Během jeho krátké vlády se počet obyvatel Říma snížil téměř na polovinu. Jeho následovníci Lev XII., Pius VIII., Řehoř XVI., Pius IX., byli jeho velice dobrými žáky.
1557 - vydal papež Pavel IV. bulu „Cum ex Apostolatus officio“, v níž prohlašoval, že je nejvyšší pontifex, velekněz, představitel boha na Zemi a jako takový má neomezené právo sesadit každého panovníka, vystavit každou zemi invazi křižáckých vojsk a sesadit každého z jeho funkce bez soudu a možnosti obhajoby. Oslepil jej přízrak kacířství natolik, že jeho inkvizitoři začali odsuzovat k smrti smilníky, homosexuály, herce, klauny, dokonce i sochaře. Pronásledoval židy více, než kterýkoli jiný papež. Jako kardinál nechal spálit všechny knihy, které pokládal za zhoubné.
1559 - zavedl Pavel IV. index zakázaných knih. Všichni autoři, kteří si cenili svůj vlastní život, okamžitě přestali psát. Všechny tiskoviny byly kontrolovány státními i církevními úřady.
1561 - zuřil strašlivý hon na čarodějnice v luteránském Brunšvicku, který pokračoval i v roce 1590, kdy do Wolfenbütelu svezli na upálení čarodějnice z celého okolí.
1563 - koncil prohlásil: "Jestliže někdo tvrdí, že stav manželství je nad stavem panenství nebo celibátu a že není lepší a požehnanější zůstat panenským a v celibátu než být ve spojení manželského svazku, ať je proklet."
1564 - Tridentský koncil připravil nový a mnohem podrobnější index zakázaných knih.
1566 - byl zvolen papežem Velký inkvizitor Pius V. Napsal bulu „Regnans in Excelsis“, do níž začlenil i verdikt, v němž anglickou královnu Alžbětu prohlásil za kacířku a podněcovatelku kacířů. Důsledkem této buly se z anglických katolíků stali zrádci a více jak sto kněží bylo v jejím důsledku usmrceno.
1570 - procesy propukly v Poitiers, Bordeaux, Le Mans, Toulouse, Avignonu a mnoha dalších místech Francie.
1571- byla v Římě Piem V. založena kongregace indexu zakázaných knih, která své seznamy pravidelně aktualizovala.
1572 - je po sérii hugenotských válek v Paříži povražděno nejméně dva tisíce hugenotů o tzv. bartolomějské noci na popud Kateřiny Medicejské za stálé podpory papeže.
1575 - se konalo veliké množství poprav v Alsasku.
1579 - vyhlásil církevní koncil v Melunu, že každý šarlatán a věštec a všichni, kdo praktikují nekromancii, pyromancii, chiromancii a hydromancii , musí být trestáni smrtí.
1580 - došlo v Trevíru k mnoha případům upálení při kampani, která měla původně za úkol potlačit protestantství a vyhnat židy. V důsledku komplexních procesů byli dvě vesnice prakticky vymazány z mapy. Nesmírně kruté postihy propukly též v Lucembursku a v Lotrinsku až do roku 1595. Filosof, ekonom a právník Jean Bodin vydal spis „Démonomanie des Sorciers“ - v němž schvaloval i mučení dětí.
1582 - se konaly procesy s čarodějnicemi v Braniborsku a Württembersku.
1583 - papež Sixtus V. bulou „Coeli et terrae creator“ zakázal astrologii a všechny formy věštění, které označil za neuskutečnitelné bez pomoci ďábla.
1589 - vydal katolický biskup Peter Binsfeld návod na stíhání čarodějnic „Tractatus de Confessionibus Maleficorum“.
1589 - bylo v saském Quendlinburgu během jediného dne upáleno sto třicet tři čarodějnic.
1590 - počínaje a 1680 konče bylo ve Skotsku popraveno na čtyři tisíce čtyři sta čarodějnic.
1592 - bylo nizozemským dekretem vyhlášeno, že přestože již bylo upáleno mnoho žen, tak počet těch, s nimiž je nutné se vypořádat, je mnohem větší.
1595 - vydal právník, jenž poslal za patnáct let na hranici devět set čarodějnic, Nicolas Remy, příručku pro zastánce tvrdých postihů čarodějnic „Demonolatreiae“. V jejich stíhání ještě pokračoval do roku 1612.
1599 - vydal Martin del Ria uznávaný spis pro odhalení a vyhlazení čarodějnic.
V 16. století se kardinálské klobouky prodávají v průměru za třicet tisíc dukátů, papež Lev X. měl na prodej 2150 svých úřadů. V každé zemi vlastní církev nesmírné bohatství a v Německu je v duchovních rukou celá polovina. Obchod s odpustky byl snad na svém vrcholu.
1600 - byl na příkaz inkvizice zaživa upálen astronom, filosof a básník Giordano Bruno.
1600 - bylo v Mnichově popraveno jedenáct lidí. Než byli zaživa upáleni, šesti z nich bylo cestou k hranici trháno maso z těla rozžhavenými kleštěmi, jedné ženě byly uříznuty prsy, pět mužů bylo lámáno v kole a jeden muž byl naražen na kůl.
1602 - právník Henri Boguet vydal příručku pro inkvizitory Discours des Sorciers. Jen v samotném Burgundsku nechal popravit na šest set čarodějnic. Používal nejkrutějších inkvizičních metod a nepůsobilo mu žádné problémy zahrnout do svých procesů i děti.
1603 - sadistický soudce Balthasar Ross nechal do roku 1606 ve Fuldě upálit na tři stovky lidí.
1605 - Klement VIII. napadl nantský edikt z roku 1598, protože poskytoval stejná práva všem, bez ohledu na jejich náboženské vyznání.
1608 - vydal italský mnich Francesco Gauzz další autoritativní příručku „Compendium Maleficarum“.
1609 - byl jmenován hlavním inkvizitorem v kraji Basků v jihozápadní Francii Pierre de Lancre. Už jen za pouhé čtyři měsíce dal upálit na šest set lidí.
1610 - za zhruba dvacetileté období bylo v západošvýcarském kantonu Vaud popraveno bez mála šest set čarodějnic. Procesy se nadále konaly v Tyrolsku a Alsasku.
1616 - papež Pavel V. vydal rozhodnutí, aby koperníkovský názor, že Slunce je nehybným středem vesmíru, byl posuzován jako bláznivý a absurdní, po filosofické stránce mylný a po stránce formální kacířský. Na základě tohoto rozhodnutí zakázala inkvizice astronomu Galileu Galileiovi vydat cokoli nového nebo vydávat jeho stará díla. Musel se zavázat, že své názory nebude vyučovat, ani obhajovat, ani o nich diskutovat. Koperníka dala církev na index zakázaných knih, kde zůstal až do roku 1822.
1620 - upálil kníže-biskup ve Würzburku během jediného roku devět set místních čarodějnic. Jeho bratranec z Bamberku jich nechal upálit šest set. Byly nemilosrdně upalovány mladé dívky a stovky dětí v rozmezí tří až čtrnácti let.
1630 - Galileo Galilei vydal své dílo Systém světa. V těchto letech dosáhl svého vrcholu hon na čarodějnice v německém Bambergu, Würzburgu, Mohuči, Kolíně, Brunšvicku, Nassau, Badenu, Braniborsku, Trevíru a Württembersku. V hraničních oblastech Lotrinska a Alsaska bylo údajně mezi lety 1615 a 1635 upáleno na pět tisíc čarodějnic. K podobným ukrutnostem též docházelo v Normandii a v Bambergu se na hranici, kromě předních občanů města ocitl i sám starosta Johannes Junius.
1633 - Galileo Galilei je na základě soudu, vyneseným Svatým oficiem důvodně podzírán z kacířství. Jeho knihy byly zakázány. Posléze byl na příkaz římské inkvizice přinucen v souladu s katolickou vírou, že Země je nehybným středem vesmíru. Církev se ve skutečnosti mýlila a jestliže již dnes katolíci prohlašují, že to vlastně ani nebyla katolická doktrína, může si vůbec být někdo jakoukoli katolickou doktrínou jistý? A dodnes Řím vůbec nespěchá s tím, aby se vůbec omluvil.
1648 - když vestfálský mír prohlašuje, že občané, jejichž náboženské vyznání se liší od vyznání jejich panovníků, mají mít stejná práva jako ostatní občané v tomto státě, papež Inocenc X. to odsoudil a katolická církev zavrhla jako prohlášení škodlivé, nekřesťanské…atd.
1650 - byla ve slezské Nyse postavena velká pec pro úsporné upalování čarodějnic, která si vyžádala více jak tisíc obětí včetně dětí. Podobná pec, asi šedesát metrů vysoká, byla postavena již dříve v Avignonu.
1652 - došlo k velikým postihům čarodějnic v Ženevě.
1657 - římská inkvizice vydala bez jediné sebemenší známky lítosti prohlášení, v němž oznamuje, že ani jediný čarodějnický proces nebyl správně veden.
1666 - byly velice četné čarodějnické procesy vedeny v Sasku a Švédsku.
1677 - se vedli procesy s čarodějnicemi ještě v Salcburku, ve Štýrsku a Meklenbursku.
1682 - byly ukončeny hony na čarodějnice.
1685 - je na církevní podnět zrušen nantský edikt, v důsledku čehož v následujících třech letech opustilo na padesát tisíc rodin protestantů.
V 17.století prohlásil kardinál Bellarmine: "Kdyby se papež dopustil omylu tím, že by hříchy povolil a ctnosti zakázal, církev by musela považovat hříchy za dobré a ctnosti za neřestné, protože jinak by se prohřešila proti svědomí." Na celkový počet obětí, jenž si vyžádaly čarodějnické procesy se odhady různí, od několika set tisíc do devíti miliónů.
1715 - byly vedeny procesy v Bavorsku až do roku 1734.
1740- Benedikt XIV. Prohlásil, že papež je hlavní kněz celé církve, který může vzít z jurisdikce biskupa jakoukoli místní církev, kdykoli si to bude přát. Biskupové proto na úkor víry přísahají nikoli službu církvi a náboženství, ale pouze a jen papeži, a to doslova. Přísná autokracie je v papežství na prvním místě.
1782 - se konala v souvislosti s čarodějnictvím ve švýcarském Glarusu poslední zákonná poprava.
1789 - Francouzská revoluce byla v očích papežů ďáblovo dílo, a proto se katolická církev uzavřela do sebe a živila se pouze svým starým dědictvím.
1808 - když Napoleon dobyl Španělsko, tak dominikáni, často zabarikádovaní ve svých klášteřích, popírali existenci mučíren. Místnosti plné nahých, mnohdy duševně chorých vězňů však byly objeveny a po vyklizení byly vyhozeny do povětří.
1813 - byla zrušena španělská inkvizice.
1814 - zavedl papež Pius VII. po propuštění z francouzského zajetí znovu Svatou inkvizici za rouhání se, nemorální chování, neúctu k církvi, neúčast na jejích oslavách, nedodržování půstu a odříkání s pravé víry.
1816 - Pius VII. zakázal při soudech používat mučení.
1828 - Lev XII. opět nechal pozavírat všechny židy do ghett.
1829 - bylo s každým, kdo třeba jen přechovával knihu, kterou napsal kacíř, nakládáno jako s kacířem.
1831 - od tohoto roku napadali papežové každou novou ústavu (rakouskou, francouzskou, belgickou) jako bezbožnou. Všechny tyto ústavy se pouze odvážily zaručit svobodu svědomí, svobodu tisku, svobodné parlamentní instituce.
1832 - papež Řehoř XVI. ve svém díle „Mirari“ označil svobodu svědomí jako bláznivý názor. Napsal, že náboženská svoboda plyne z té nejs*****utější stoky indiferentismu a hbitě odsoudil svobodu náboženství, tisku, shromažďování a výchovy jako špinavý kanál plný kacířských zvratků.
1838 - lord Maculay, jenž v tomto roce navštívil Itálii, napsal: "Domnívám se, že papežské státy jsou nejhůře ovládanými státy v civilizovaném světě a neschopnost policie, zkorumpovanost státních úředníků, drancování zemí roste tak rychle a v takové míře, že to neunikne pozornosti ani toho nejnedbalejšího cestovatele." Zhruba o třicet let později byly papežské státy již zralé na povstání. Piovi IX. bylo učiněno mnoho nabídek na setkání, aby zachránil Itálii i papežství, ale papež měl za to, že moderní civilizace pochází od ďábla, kdy on odmítl jednat s princi temnot. Když děla generála Cadorny prorazila Aureliánskou zeď, byl to pro davy v ulicích den jejich osvobození. "Svého" území se papež odmítl vzdát a prohlašoval, že pánu může sloužit pouze jako panovník.
1852 - činil papež Pius IX. nátlak na Toskánsko, aby zakázalo židovským doktorům vykonávat svou praxi. Rakouskou ústavu odsoudil zejména za to, že dovolovala protestantům a židům mít svoje vlastní školy a koleje.
1856 - vydal papež Pius IX. edikt, který nadále v papežském státě povoloval exkomunikace, konfiskace, doživotní vězení i tajné popravy. Stejně tak čtení knih z indexu bylo pojímáno jakožto zločin.
1864 - papež Pius IX. ve svém díle „Quanta Cura“ napadl svobodu náboženství a postavil ji na roveň se svobodou smrti a odsoudil ve svém sylabu omylů názor, že křesťanství by už nemělo být jediným náboženstvím v zemi. Za největší katastrofu považoval nástup demokracie. Tzv. Katalog omylů odsoudil veškerý lidský pokrok.
1869 - I. vatikánský koncil prohlásil, že pro spásu je nezbytné věřit v nejvyšší moc papeže a jeho neomylnost. První vatikánský koncil tak popřel vše, co první koncily zavedly a co bylo jednoznačně prohlášeno v Kostnici, kterou bylo ukončeno tehdejší schizma. Vatikánským koncilem bylo jasně dáno, že papež je svým vlastním pánem; neexistuje žádná kontrola ani skládání účtů, žádná diskuse, žádná parlamentní opozice. Svět se může stát demokratičtějším, církev nikdy. Papeži, který přišel o své státy, touha po absolutní moci vůbec neskončila, pouze měla pokračovat v oblasti pravdy. Po tomto koncilu bylo v církvi všechno centralizováno.
1870 - papež Pius IX. je v bazilice sv.Petra prohlášen za neomylného. Jako paradox pak zní závěr z I.vatikánského koncilu jenž hovoří o tom, že aby církev přežila, není nezbytný papež, ale Ježíš Kristus, jenž je opravdovou hlavou církve. V tomtéž roce se z věznic a kobek patřících inkvizici stali úřady a archivy, v nichž práce pokračuje stejně metodicky, pouze ne tak brutálně.
1870 - italská vojska, jež dobyla Řím, lidé zdravili jásotem jako při osvobození. Jedenáct dní na to dostali všichni židé svobody, jež jim papežství upíralo alespoň tisíc pět set let. Poslední ghetto v tehdejší Evropě bylo zbouráno.
1878 - papež Pius IX. prohlásil za omyl, že každý člověk může svobodně přijmout a vyznávat jakékoli náboženství, které bude považovat za správné.
1880 - Lev XIII. ve svých encyklikách prohlašoval, že církev má právo na náboženský monopol v kterémkoli státě a svobodu náboženství odsuzoval. V politické angažovanosti deklaroval, že je nutné myslet nejvíce na to, jak sloužit zájmům katolicismu. Dle něj katolíci byli nuceni hlasovat pouze pro ty, kdo se zaslíbili katolickým zájmům a nikdy před nimi nedávat přednost nikomu, kdo je nepřátelský vůči katolickému náboženství, které je jediným skutečným náboženstvím.
V 19.století papežové tvrdili, že církev a stát jsou nerozlučitelně spojeni. Svoboda není křesťanská, nejdůležitější je právo a pořádek, papežové tak svobodu napadali jeden po druhém a Vatikán odsoudil všechny evropské ústavy. Ještě ve druhé polovině tohoto století byla v Římě a papežských státech dosud židům odepírána naprostá většina jejich lidských práv.
1902 - je pod tlakem sdělovacích prostředků přejmenována Svatá inkvizice na Svaté oficium
1903 - Pius X. prohlásil, že papež, kterého Bůh uvedl do nejvyššího úřadu, nemá právo oddělovat politické záležitosti od víry. Katolická církev se tak stala jediným náboženským sborem na světě, který je současně církevní i politickou organizací.
1903 - Pius X. nechal cenzurovat dílo abbého Loisy. Později jej nechal exkomunikovat a udělil na něj jednu z nejpřísnějších klateb. Vůbec všechny knihy i časopisy před tím, než byly vydány, byly dokonale zcenzurovány.
1906 - Pius X. prohlásil: "Ať se provozuje studium filosofie, teologie a příbuzných předmětů v duchu papežských listin a svatého Tomáše Akvinského." Na základě tohoto prohlášení byl propuštěn katolický intelektuál George Tyrrel z Akademie, jenž se skrýval pod pseudonymy, neboť se pokusil o dobovou přeměnu Tomáše Akvinského. Nakonec byl donucen se zavázat, že nevydá nic bez souhlasu kompetentní osoby.
1928 - papež ve své encyklice „Casti connubi“ horlil proti antikoncepci a zejména rozvodu, u kterého platilo, že nikdo jiný než on nemůže rozvést ani to nejnesnesitelnější manželství.
1930 - papež Pius XI. ve své encyklice prohlásil, že antikoncepce je špatná, vždy špatná, hrozivě špatná. Podle něj je antikoncepce kriminálním zločinem, když pravil: "Velebnost boží si oškliví tento nevyslovitelný zločin s nejhlubší nenávistí a někdy jej musí trestat smrtí."
1932 - schválil Pius XI. Normy pro rozvádění manželství…
1941 - o své živobytí přišly asi tři čtvrtiny italských židů, na nichž papežská reakce Pia XII. bylo pouhé ostudné mlčení. Nejen v Itálii, ale v celé Říši byli židé systematicky pronásledováni a zabíjeni a Vatikán tyto činy nedokázal odsoudit jediným slovem.
1942 - masové vyhlazování židů se již stalo všeobecně známým, přesto papež a celý Vatikán nadále mlčel.
1942 - založil Pius XII. vatikánskou banku, přestože církev dala úrok do klatby jakožto lichvu a dosud tuto klatbu oficiálně neodvolala.
1943 - Němci obsadili Řím a židé jsou v přítomnosti papeže, který nadále mlčí, deportováni z města
1945 - umění, znázorňující Krista jako nežidovského křesťana a teologie, jež těží z této iluze, připravila živnou půdu pro Hitlera a jeho konečné řešení židovské otázky. Robert Katz napsal: "Byl tu jeden muž, který měl být a musí být volán k odpovědnosti za to, že mohl a neučinil ani to nejmenší, aby zabránil německému vyvražďování. Tím mužem je papež Pius XII."
1966 - papež Pavel VI. po více než čtyřech století konečně přerušil existenci indexu zakázaných knih.
1968 - představil papež světu svou novou encykliku týkající se katolické sexuální etiky „Humanae Vitae“. Pavel VI. postavil antikoncepci mimo zákon. Přísná katolická etika v Jižní Americe vedla k nekontrolované plodnosti, která zase vedla k rozsáhlému počtu potratů, které způsobily smrt mnoha matek. Neustále jen opakoval, že morálka pohlavního styku se musí posuzovat pouze z čistě biologického hlediska.
1979 - Jan Pavel II. zrušil licenci světově proslulému katolickému spisovateli Hansu Küngovi, v důsledku čehož již nebyl pokládán za katolického teologa a přišel tak o práci. Římští duchovní tak svého odpůrce umlčeli a ostatní tím byli varováni. 1983 - předpis 747 s přepracované církevní sbírky zákonů z roku 1917 říká, že existuje-li nebezpečí, že dítě zemře v matčině děloze, musí být pokřtěno ještě před narozením.
1986 - připravil papež otce Karla E. Currana o jeho učitelskou licenci, v důsledku čehož přišel v roce 1987 o své místo na katolické universitě. V téže době je přinucen odejít z řádu jezuita Sweeney pro zveřejnění svého průzkumu mezi kněžími o jejich názoru na celibát.
1986 - roste počet sporů Vatikánu s církví Spojených států. Jan Pavel II. pak zprostil autority arcibiskupa ze Seattlu v učení o morálce, zesvětštění kněží, zrušení manželství, vedení liturgických a kněžských seminářů a dosadil do téže oblasti jiného. Papež tím dal jasně najevo, že pokud uposlechne do písmene každý vatikánský dekret, může být znovu dosazen do funkce.
Šóá - tragédie moderních dějin
Římskokatolická církev je plně zodpovědná za největší holocaust v dějinách – holocaust Židů, který nezačal příchodem Hitlera, ale už ve středověku – za přímého vedení církve a jejích hodnostářů…
Na důkaz tvrzení o církevní zodpovědnosti za antisemitismus a holocaust na Židech v Evropě uvádím nezpochybnitelná historická fakta, zaznamenaná SAMOTNOU CÍRKVÍ – takže mne těžko někdo může obvinit ze „zaujatosti“.
Prvním masovým vyhlazováním židů se může církev „pochlubit“ už v době křížových výprav, kdy „křižáci“ pod vedením fanatických kněží a mnichů pořádali pogromy ve všech větších městech Evropy, jimiž táhli… Desítky tisíc obětí…pro ilustraci úvaha opata Petra z Cluny – jedoho z „duchovních“ vůdců druhé křížové výpravy v r. 1146 : „…k čemu se vydávat až na konec světa… bojovat se Saracény, když mezi sebou necháváme žít další bezvěrce, kteří se před Kristem provinili tisíckrát více než Mohamedáni !“… A po druhé křížové výpravě církevní soudy vedou první procesy s Židy, obviňovanými z rituálních vražd křesťanských dětí, znesvěcování hostií… A tato obvinění jsou pak už po staletí typická k vytváření protižidovských nálad ještě ve dvacátém století… V Čechách vzpomeňme třeba známou „hilsneriádu“…
Už 4. lateránský koncil v r. 1215 uložil všem židům tehdejší Evropy nosit „jiný“ oděv, než nosili křesťané a zakázal sňatky mezi „křesťany“ a židy… Mezi léty 1215 až 1370 dvanáct koncilů a devět královských nařízení předepsalo ve Francii tamějším židům nosit viditelně na oděvu žlutou hvězdu. V zemích „Svaté říše římské národa německého“ museli židé povinně nosit potupné špičaté klobouky žl
Přečíst zbytek komentáře... |
Re: Zločiny komunismu, nacismu, církve (Skóre: 1)
Vložil: Olin v Neděle, 28. leden 2007 @ 10:41:24 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | To je ale čísel, na jednu nulu!
Ateismu, nulo, zapoměl jsi na své souvěrce!
To j normální. Lidi obvykle zapomínají na své souvěrce, vypočítávají-li zločiny lidstva.
"Zločiny komunismu, nacismu, církve a ateismu, ..."
Napíšeš si to a dáš mi to stokrát podepsat. Tak, abys věděl. Darebo jeden.
Olin |
]
JAKÉ BYLY VE SKUTEČNOSTI KŘÍŽOVÉ VÝPRAVY (Skóre: 1)
Vložil: Miloslav v Neděle, 28. leden 2007 @ 16:25:37 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://miloslav.pletanek@prolife.cz | Jaké byly ve skutečnosti křížové výpravy?
Autor: Thomas Madden | Publikováno: 18.01.2007 | Rubrika: Historie
Profesor Thomas Madden, historik z University v St. Louis v USA a autor knihy „A Concise History of the Crusades“ („Stručné dějiny křížových výprav“), poskytl agentuře ZENIT rozhovor,v jehož první části uvádí na pravou míru rozšířené mýty o křížových výpravách a křižácích.
Jaké falešné představy o křížových výpravách a křižácích jsou běžné?
Uvedu pět asi nejrozšířenějších mýtů a důvody, proč jsou mylné.
1. mýtus: Křížové výpravy byly nevyprovokované agresivní války proti islámskému světu.
To je tak nesprávné, jak jen to může být. Od Mohamedových dob se muslimové snažili dobýt křesťanský svět. A také v tom směru dokázali pěkný kus práce.
Po několika staletích výbojů dobyly muslimské armády celou severní Afriku, Střední Východ i Malou Asii a ještě převážnou část Španělska. Jinými slovy: do konce 11. století se muslimské síly zmocnily dvou třetin křesťanského světa. Palestiny, vlasti Ježíše Krista; Egypta, kolébky křesťanského mnišství; Malé Asie, kde svatý Pavel zakládal první křesťanské obce — to nebyla periferie křesťanského světa, to bylo jeho jádro. A růst muslimského impéria tím ještě nebyl u konce. Rozšiřovalo se ve směru na západ od Cařihradu, jejž nakonec minulo a proniklo do Evropy.
Pokud jde o nevyprovokovanou agresi, byla celá na muslimské straně. V jistém okamžiku měl už křesťanský svět na vybranou pouze bránit se nebo prostě podlehnout islámským výbojům.
2. mýtus: Křižáci nosili kříže, ale šlo jim ve skutečnosti jen o kořist a dobývání území. Jejich zbožné fráze měly pouze zakrývat loupeživou chamtivost.
Historikové byli zpravidla přesvědčeni, že růst evropské populace vedl ke krizi příliš mnoha urozených „druhých synů“, kteří bývali vycvičeni v rytířském válečnictví, ale na něž nezbyla feudální půda, již by mohli zdědit. Křížové výpravy byly proto vykládány jako jakýsi bezpečnostní ventil — tito válkychtiví muži byli vysíláni daleko od Evropy, kde by si mohli vybojovat půdu na úkor někoho jiného.
Moderní bádání podpořené příchodem počítačových databází vyhodilo tento mýtus do povětří. Nyní víme, že to byli právě „první synové“ Evropy, kdo odpověděli na papežovu výzvu jak v roce 1095, tak v dalších křížových výpravách. Vydat se na křížovou výpravu bylo nesmírně nákladným podnikem. Páni byli nuceni prodat nebo dát do zástavy svou půdu, aby shromáždili dostatečné finanční prostředky. Většina z nich neměla zájem o nějaké zámořské království. Středověký křižák, stejně jako voják dnes, byl hrdý na to, že plní svou povinnost, ale toužil se vrátit domů.
Po velkolepém úspěchu první křížové výpravy, kdy už měli křižáci v rukou Jeruzalém a velkou část Palestiny, prakticky všichni odešli domů. Na místě jich zůstala jen malá hrstka, aby konsolidovali a spravovali nově získaná území.
I kořist byla skrovná. Ačkoli křižáci nepochybně snili o nesmírném bohatství v kvetoucích městech Východu, skoro nikdo z nich nezískal ani náhradu vlastních nákladů. A peníze ani půda nebyly tím, kvůli čemu především se vydali na křížovou výpravu. Šli usmířit své hříchy a zasloužit si spásu konáním dobrých skutků v daleké zemi. Podstupovali takové náklady a útrapy, protože věřili, že přijdou-li na pomoc svým křesťanským bratřím a sestrám na Východě, ukládají si poklady tam, kde je mol a rez nemůže zkazit. Brali velmi vážně Kristovo napomenutí, že kdo na sebe nebere svůj kříž, není Krista hoden. Pamatovali také na to, že „nikdo nemá větší lásku, než položí-li život za své přátele“.
3. mýtus: Když křižáci roku 1099 dobyli Jeruzalém, zmasakrovali všechny muže, ženy a děti v městě, takže ulicemi tekla krev až po kotníky.
To je oblíbený obraz, který má ukázat špatnou povahu křižáků. Nepochybně bylo v Jeruzalémě zabito mnoho lidí poté, co křižáci město dobyli. Ale to je nutno chápat v historickém kontextu. Ve všech před-moderních evropských a asijských civilizacích bylo přijatým morálním standardem, že město, které se odmítalo vzdát a bylo pak dobyto silou, náleželo vítězům. To se týkalo nejen budov a zboží, ale i lidí. Proto muselo každé město nebo každá pevnost pečlivě zvažovat, může-li odolat obléhatelům. Pokud ne, bylo moudré vyjednávat o podmínkách kapitulace.
V případě Jeruzaléma se obránci bránili až do samého konce. Počítali s tím, že impozantní městské hradby budou udržovat křižáky v patřičných mezích, dokud nedorazí posily z Egypta. Zmýlili se. Když město padlo, bylo proto vydáno v plen. Mnoho lidí bylo zabito, ale mnoho jiných bylo vykoupeno nebo jim bylo dovoleno volně odejít.
Podle moderních hledisek to jistě vypadá brutálně. Ale středověký rytíř by mohl poukázat na to, že při bombardování v moderní válce je zabito mnohem víc mužů, žen a dětí, než kolik jich vůbec mohlo být pobito mečem během jednoho nebo dvou dnů. Je třeba se zmínit o tom, že v těch muslimských městech, která se křižákům vzdala, byl lidem ponechán majetek, nebyli obtěžováni a mohli svobodně vykonávat své bohoslužby.
Pokud jde o potoky krve v ulicích, žádný historik je nemůže chápat jinak než jako literární konvenci. Jeruzalém je veliké město. Na množství krve, které by stačilo pokrýt jeho ulice souvislou třípalcovou vrstvou krve, by bylo třeba mnohem víc lidí, než jich žilo v celé zemi, natož v městě samém.
4. mýtus: Křížové výpravy nebyly nic jiného než středověký kolonialismus převlečený do náboženského hávu.
Je důležité si uvědomit, že Západ nepředstavoval pro Střední Východ mocnou, nadřazenou kulturu, která vpadla do primitivní nebo zaostalé oblasti. Naopak muslimský Východ byl mocný, bohatý a blahobytný. Vůči němu byla Evropa Třetím světem. Křižácké státy založené po první křížové výpravě nebyly novými osadami katolíků v muslimském světě, něčím jako britskou kolonizací Severní Ameriky. Katolická přítomnost v křižáckých státech nebyla nikdy velká, nejspíš pod 10% obyvatelstva. Tvořili ji vládci a úředníci, italští obchodníci a členové rytířských řádů. Převážnou většinu populace tvořili muslimové. Křižácké státy proto nebyly koloniemi ve smyslu plantáží nebo dokonce faktorií, jako později Indie. Byly to zahraniční vojenské základny.
Hlavním posláním křižáckých států bylo hájit posvátná místa v Palestině, zejména Jeruzalém, a vytvářet bezpečné prostředí pro křesťanské poutníky, kteří je navštěvují. Neexistovala žádná mateřská země, s níž by měly křižácké státy hospodářské vazby, a Evropané z nich neměli žádný hospodářský prospěch. Naopak náklady na udržování Latinského Východu odčerpávaly nemalou část evropských zdrojů. Jakožto zámořské základny měly křižácké státy především vojenský význam. Dokud muslimové válčili navzájem mezi sebou, byly tyto státy v bezpečí, ale jakmile se muslimové sjednotili, dokázali dobývat pevnosti, zmocňovat se měst a roku 1291 křesťany úplně vypudili.
5. mýtus: Křížové výpravy byly také namířeny proti Židům.
Žádný papež nikdy nevyhlásil křížovou výpravu proti Židům. Během první křížové výpravy táhla velká tlupa chátry, jež nebyla spojena s hlavní armádou, porýnskými městy s úmyslem olupovat a zabíjet Židy, které tam našla. Částečně z čiré chamtivosti, částečně také na základě nesprávného přesvědčení, že Židé jsou legitimním terčem války jakožto ti, kdo ukřižovali Krista.
Papež Urban II. i následující papežové tyto útoky na Židy důrazně odsuzovali. Místní biskupové, kněží i laici se snažili Židy hájit, třebaže s omezeným úspěchem. Podobně v počáteční fázi druhé křížové výpravy zabila v Německu skupina odpadlíků mnoho Židů, než se sv. Bernardovi z Clairvaux podařilo je dostihnout a učinit tomu konec. Tyto „rány vedle“ byly politováníhodným vedlejším důsledkem křižáckého nadšení, ale nebyly záměrem křižáckých výprav.
Moderní obdobou tohoto jevu byly případy, kdy se američtí vojáci v zámoří dopustili zločinů během 2. světové války. Byli za ně souzeni a potrestáni. Záměrem Spojenců ve 2. světové válce však nebylo páchat zločiny.
Myslíte, že boj mezi Západem a muslimským světem je v nějakém smyslu reakcí na křížové výpravy?
Nikoli. Tato odpověď by mohla někomu připadat zvláštní, jelikož Usáma bin Ládin a jiní islamisté často mluví o Američanech jako o „křižácích“. Je však důležité si připomenout, že ve středověku — a ve skutečnosti až hluboko do 16. století — byl supervelmocí západního světa islám. Muslimská civilizace byla bohatá, vysoce kultivovaná a nesmírně mocná. Křesťanský Západ byl zaostalý a relativně slabý.
Stojí za zmínku, že žádná další křížová výprava, jež Západ podnikl — a byla jich dlouhá řada - s výjimkou té první nebyla úspěšná. Křížové výpravy patrně zadržovaly muslimský expansionismus, ale rozhodně jej nezastavily.
Muslimská impéria se nadále rozšiřovala do křesťanských území, podmanila si Balkán, velkou část Východní Evropy a dokonce největší křesťanské město, Cařihrad. Z muslimské perspektivy nestály křížové výpravy ani za zmínku. Kdybyste se v 18. století zeptali běžného muslima, nic by o nich nevěděl. Důležité byly pro Evropany, protože představovaly veliké vypětí, jež ztroskotalo.
Avšak když v 19. století začali Evropané dobývat a kolonizovat země Středního Východu, mnoho historiků — zejména francouzských royalistických nebo nacionalistických autorů — začalo psát o křižáckých výpravách jako o prvním pokusu přinést zaostalému muslimskému světu plody západní civilizace. Jinými slovy křížové výpravy byly přetvořeny do podoby imperialistických válek.
Podle takto pojatého dějepisu se vyučovalo ve školách v koloniích a nová interpretace byla akceptována na Středním Východě i jinde. Ve 20. století byl imperialismus diskreditován. Islamisté a někteří arabští nacionalisté se pak chopili koloniální konstrukce křížových výprav a prohlašují, že Západ je odpovědný za jejich strasti, jelikož už od křížových výprav na muslimy stále dotírá.
Často se říká, že lidé na Středním Východě mají dlouhou paměť; to je pravda. Ale v případě křížových výprav mají paměť obnovenou: pamatují si to, co vyfabrikovali jejich dobyvatelé.
Jak se křížové výpravy liší od džihádu nebo od jiných náboženských válek?
Hlavním cílem džihádu je rozšiřovat dar al islam, území islámu, do dar al harb-u, území války. Jinými slovy islám je expanzionistický, snaží se podmaňovat si ne-muslimy a přivádět je pod muslimskou nadvládu. Těm, koho si takto podmaní, dává prostou volbu. Nepatří-li k lidu knihy — tj. nejsou-li to křesťané nebo Židé, mají na výběr konvertovat k islámu, nebo zemřít. Ti, kdo jsou lidem knihy, mohou volit mezi tím, že se podrobí muslimské vládě, a smrtí. Šíření islámu je tedy přímo spojeno s vojenskými úspěchy džihádu.
Křížové výpravy byly něco velice odlišného. V křesťanství bylo od počátku vždy zakázáno konverzi jakýmkoli způsobem vynucovat. Obracení na víru mečem nebylo tedy pro křesťanství možné. Na rozdíl od džihádu nebylo také cílem křížových výprav rozšiřování křesťanského světa ani křesťanské víry násilím. Křížové výpravy byly přímou, ale opožděnou reakcí na staletí muslimského dobývání křesťanských zemí.
Bezprostředním podnětem, jenž vedl k první křížové výpravě, bylo dobytí celé Malé Asie Turky v době zhruba od roku 1070 do roku 1090. První křížovou výpravu vyhlásil papež Urban II. roku 1095 jako odpověď na naléhavou žádost byzantského císaře z Cařihradu.
Urban vyzval rytíře křesťanstva, aby šli na pomoc svým východním bratřím. Malá Asie, část byzantského císařství, bývala křesťanská. Její evangelizaci začal sv. Pavel. Sv. Petr byl prvním biskupem v Antiochii. Pavel napsal jeden ze svých významných listů křesťanům v Efezu. Krédo církve bylo formulováno v Nicei. To vše v Malé Asii. Byzantský císař prosil křesťany Západu, aby pomohli dobýt zpátky tyto země a vypudit Turky. Touto pomocí byly křížové výpravy. Jejich cílem však nebylo jen dobýt nazpět Malou Asii, ale zmocnit se i jiných dříve křesťanských zemí, jež byly ztraceny v důsledku islámského džihádu. K nim též patřila Svatá země.
Nejvýznamnější rozdíl mezi křížovou výpravou a džihádem tak v jádře spočívá v tom, že křížová výprava byla obranou proti džihádu. Celá historie křížových výprav na Východě je historií odpovědi na muslimskou agresi.
Dosáhli křižáci nějakého úspěchu v obrácení muslimského světa?
K tomu bych řekl, že někteří františkáni začali na Středním Východě misii s cílem získávat muslimy pro víru. Nebyla úspěšná, hlavně proto, že islámský zákon dělá z konverze k jinému náboženství kapitální zločin. Tento pokus byl však od křížových výprav oddělený, ty neměly s obracením nic společného. A postupoval mírumilovným přesvědčováním.
Jak si křesťanstvo odůvodňovalo svou porážku při křížových výpravách? Byli křižáci zklamáni?
Porážku si odůvodňovalo stejně jako Židé ve Starém Zákoně: Hospodin svému lidu nedopřál vítězství pro jeho hříšnost. To vedlo v Evropě k širokému hnutí zbožnosti, jehož cílem bylo očistit křesťanskou společnost v každém směru.
Opravdu vyslovil Jan Pavel II. omluvu za křížové výpravy? Skutečně je odsoudil?
To je podivný mýtus; papež byl ostře kritizován, že prý se nedokázal omluvit přímo za křížové výpravy, když prosil za odpuštění všechny, jimž křesťané nespravedlivě ublížili. Náš Svatý otec je neodsoudil ani se za ně neomlouval. Omlouval se za hříchy katolíků.
Později se hodně mluvilo o tom, že se Jan Pavel II. omluvil cařihradskému patriarchovi za dobytí Cařihradu křižáky roku 1204. Papež však ve skutečnosti jen zopakoval to, co řekl jeho předchůdce papež Inocenc III. (1198–1216). Bylo to jedno z tragických válečných selhání a Inocenc dělal vše, co mohl, aby mu zabránil. Omlouval se za hříchy katolíků, kteří se účastnili křížových výprav. Neomlouval se však za křížové výpravy samy ani za jejich výsledek.
Zdroj: RC MONITOR 1/2005, z angličtiny přeložil Dr. Václav Frei
|
]
Trochu apologie: Církev... ...viníkem holocaustu? (Skóre: 1)
Vložil: Miloslav v Neděle, 28. leden 2007 @ 16:38:11 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://miloslav.pletanek@prolife.cz | Trochu apologie: Církev... ...viníkem holocaustu?
Velmi často je možno číst a slyšet: Nacistické vyvraždění milionů Židů by nebylo možné bez středověkého křesťanského antijudaismu, jenž svými protižidovskými pogromy k tomu vytvo-řil podhoubí fanatické nenávisti. Jaká je skutečná pravda?
Především je třeba důrazně odlišit antijudaismus ve významu rasovém a ve významu náboženském. Ten první Církev vždycky kategoricky odmítala, vždyť sám Božský Spasitel byl podle svého tělesného původu z Panny Marie Žid, Jeho přesvatá Matka pocházela z židovské rodiny, její rodokmen sahá až ke králi Davidovi, Židy byli také všichni apoštolé a učedníci Páně. Proto Církev vždy pokládala pokřtěného Žida za plnohodnotného katolíka bez jakékoliv známky diskriminace.
Jinak je tomu s antijudaismem náboženským. Jeruzalémský chrám byl vojskem císaře Tita r. 70 srovnán se zemí, Židé se po prohrané válce rozutekli do diaspory, kde anonymní autoři sepsali Talmud (v překladu “učení“), jenž se stal nejdůležitější knihou židovské náboženské nauky hned po Starém zákoně. Talmud obsahuje mnoho protikřesťanských invektiv, o Ježíši Kristu dokonce na více místech říká, že byl nemanželským synem. Podle Skutků apoštolských židovská velerada před r. 70 pronásledovala krvavě křesťany a ani náboženští předáci Židů v diaspoře se nechovali ke křesťanům lépe, jak si stěžují už ve 2. stol. sv. Justin (Dialog s Trifonem 16), později Tertullian a Origenes.
Mnozí Židé podle těchto autorů slídili po křesťanech a udávali je římským úřadům. To všechno vytvořilo u křesťanů instinktivní odpor vůči všem Židům, vyznávajícím Talmud. Ve 4. stol. se vyznačují ostrými protižidovskými polemikami církevní Otcové sv. Bazil, sv. Jan Zlatoústý a sv. Ambrož. Stěžují si na neustálé intriky Židů proti křesťanům a také na jejich provozování lichvy, která ničí především chudáky. Židovské náboženství pokládají tito autoři za zvrácené, požadují od Židů uznání Ježíše Krista jako Spasitele a přijetí křtu. Mírnější stanovisko zaujímá sv. Augustin, jenž upozorňuje na kontinuitu Starého a Nového zákona.
I přes tvrdou antijudaistickou rétoriku však starověký křesťanský stát ponechal Židům synagogy a právo vyznávat svoji víru. Když na konci 6. stol. římský lid zabral místní synagogu, papež sv. Řehoř Veliký nekompromisně nařídil: vrátit zpět Židům. I středověk plně respektoval, že Židé nesmějí být ke křtu nuceni násilím a ponechával jim synagogy. Konflikty mezi křesťany a Židy byly záležitostí obyvatelstva, nikoli církevních či světských auto-rit. Křesťané Židům vyčítali hlavně urážky Ježíše Krista a lichvu. Jak sdělují kronikáři ve Francii a Německu, rozšiřovali tam Židé ve 12. stol. knihu “Sefer Toledoth Jesu“ (O původu Ježíšově) a další spisy, které v návaznosti na Talmud uráží Pannu Marii jako “nevěstku“. Také vysoký úrok, na nějž židovští směnárníci půjčovali a který chudší vrstvy nemohly splácet, vyvolával antijudaistické vášně, které se často ventilovaly surovými pogromy v židovských ghettech. Protižidovskou nenávist živily také pověry o rituálních vraždách a o židovských travičích studní. K prvním velkým krutostem vůči Židům došlo za tahu křižáků do Palestiny na konci
11. stol., kdy se k řádnému vojsku připojily deklasované živly. Nicméně křesťané si zase stěžují na Židy kvůli častý případům zneuctění Těla Páně při procesí a vraždám kvůli vyznání víry: dodnes jsou uctíváni sv. Vilém z Yorku (Anglie), umučený
r. 1144, dále sv. Richard z Paříže (1179), sv. Dominik del Val, ukřižovaný Židy v Zaragoze ve Španělsku r. 1250, u nás v 17. stol. Šimon Abeles, uškrcený na rozkaz vlastního židovského otce za to, že konvertoval ke katolické víře (je pohřben v Týnském chrámu v Praze) aj.
Katolická církev a světští panovníci se snažili eliminovat židovský vliv různými opatřeními, např. nařízením, že Židé musejí žít odděleně od křesťanů v ghettech a mimo ně nosit žlutou hvězdu, zákazem zaměstnání a podnikání mimo hradby ghetta apod. III. lateránský koncil r. 1215 nařizuje spálit Talmud. Nicméně ani církevní, ani světská moc nepodporovala protižidovské pogromy, naopak se jim snažila čelit všude, kde se dalo (český král a německý císař Karel IV. ve 14. stol. zasáhl např. vojensky na obranu židovského ghetta v Norimberku – bohužel bylo již pozdě). Proti pogromům pozvedají svůj hlas církevní učitelé sv. Bernard z Clairvaux a sv. Tomáš Akvinský. Za celé období 9.-20. stol. máme dochováno téměř 300 papežských dokumentů, odsuzujících každé násilí na Židech. Papež Innocenc III. r. 1199 vydává konstituci “Licet perfidia“, kde mj. píše tato slova: “Židé jsou živými svědky pravdivé víry. Křesťanům není dovoleno je zabíjet, pronásledovat nebo napadat... Když hledají u nás pomoc, přijímáme je a bereme v ochranu. Řídíme se tak výroky našich předchůdců Kalixta, Evžena, Alexandra, Klementa a Celestina a zakazujeme vynucování křtu na Židech, jakýkoliv způsob jejich pronásledování, loupení jejich majetků, zneucťování jejich hřbitovů a vykopávání jejich ostatků za účelem hledání peněz. Trestem za porušení těchto zákazů je exkomunikace...“ (cit. Crowdy-Novak: Tajemnica Izraela na tle historii, Varšava 1999, str. 40). Papež Řehoř X.
na konci 13. stol. prohlašuje obviňování Židů z rituálních vražd za pověru, papežové 16. stol. povolují Židům, vyhnaným ze Španělska a Portugalska, aby se usadili v Církevním státě. Židé, kteří neztratili smysl pro objektivitu, dokázali postoj papežů náležitě ocenit. R. 1807 Židovská rada ve Francii vydala toto prohlášení: “Izraelští delegáti Francouzského císařství a Italského království na Hebrejský kongres vyjadřují svoji vděčnost křesťanskému duchovenstvu za účinnou pomoc, poskytnutou Židům v minulých staletích v různých státech Evropy, zvláště pak papežům, kteří jim připravili krásné přijetí, zatímco v jiných zemích se proti nim spikly barbarství, nespravedlnost a ignorance....tyto výrazy úcty a vděčnosti za pomoc, jakou zakusili Izraelité od duchovenstva různých evropských států, se musí stát trvalým svědectvím pro budoucí generace....“ (Crowdy-Novak…, str. 32).
Objektivně lze tedy konstatovat, že církevní autorita, zejména papežové, nenesou na protižidovských pogromech téměř žádnou vinu. To ovšem neplatí o velkém množství tehdejších křesťanů, kteří z náboženského fanatismu sahali k masovým vraždám svých židovských spoluobyvatel. Tyto skutečnosti zůstanou trvalou skvrnou na středověkém křesťanství a právem se za ně Sv. Otec v jubilejním roce 2000 jménem Církve omluvil. Nesmí se ale přehánět. Dějiny křesťansko-židovských vztahů ve středověku zdaleka nebyly jenom dějinami pogromů, to by se nedochovaly z té doby synagogy a celá kultura ghett. Lze říci, že vět-šina středověkých Židů prošla životem, aniž se s pogromem setkala.V zájmu pravdy se nedá také mlčet o výše uvedených židovských hříších proti křesťanům.
Antijudaismus nacistů má zcela jiné kořeny. Osvícenská éra v 18. stol. zrušila ghetta a umožnila Židům zapojit se do života ostatní společnosti. Židé byli obvykle bohatší než ostatní a stávali se velkými podnikateli, mnozí z nich také nevynikali žádným sociálním cítěním. Někde slepá závist, někde oprávněný hněv nad sociálními křivdami se tak staly hybnou silou novověké nechuti, až nenávisti k Židům jako celku. Tento antijudaismus byl motivován nikoli nábožensky, nýbrž ekonomicky. Zatímco středověký antijudaismus se zaměřoval proti vyznavačům židovského náboženství, novověký ekonomický antijudaismus proti celé rase bez ohledu na to, jestli jde o Žida ortodoxního, Žida ateistu nebo Žida pokřtěného. Na této platformě vybudovali svoji zrůdnou rasistickou teorii velcí odpůrci křesťanství Adolf Hitler a Alfred Rosenberg, podle níž každý etnický Žid bez ohledu na své náboženské či jiné přesvědčení si zasluhuje odsouzení. Tento ryze rasově motivovaný přístup, který nota bene byl uplatňován i vůči jiným národům (Romům, Polákům aj.), středověká křesťanská Evropa vůbec neznala – proto dávat tehdejší pogromy, samozřejmě odsouzeníhodné, do souvislosti s nacistickým holocaustem, je absurdní.
Katolická církev okamžitě a včas zareagovala. Sv. Oficium v Římě (dnes Kongregace pro nauku víry) už r. 1928, kdy ještě nic nenasvědčovalo, že Hitler bude kancléřem, vydalo toto prohlášení: “Církev vždycky měla zvyk modlit se za Židy, kteří byli nositeli Božích zaslíbení až do příchodu Ježíše Krista….Apoštolský stolec je bránil před nespravedlivými útoky a tak, jak vystupuje proti všemu nepřátelství mezi národy, odsuzuje nenávist zaměřenou proti tomuto národu, kdysi od Boha vyvolenému; nenávist známou pod jménem antisemitismus.“ (Cowdy-Novak…str. 34). Antijudaismus, antisemitismus a rasismus vždycky byly, jsou a budou v rozporu se zjevenou naukou Páně. Proto Církev v mnoha dokumentech nacistické běsnění proti Židům odsoudila a církevní hodnostáři jim aktivně pomáhali najít úkryt nebo emigrovat. Zvlášť velkou zásluhu na tom má papež Pius XII., stále pomlouvaný navzdory jasně prokázaným opačným faktům, že prý k osudu Židů v osvětimských plynových komorách zůstal lhostejný. Mnohokrát jsme na stránkách Immaculaty psali a dokazovali, že tento papež přímo nebo nepřímo zachránil minimálně 700 tisíc Židů, nicméně to už je jiná kapitola.
Radomír Malý
|
]
|
|
Re: Zločiny komunismu, nacismu, církve (Skóre: 1)
Vložil: nula v Neděle, 28. leden 2007 @ 11:09:58 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | --To je ale čísel, na jednu nulu!--
To víte, nula je počátek a konec všeho
--Ateismu, nulo, zapoměl jsi na své souvěrce!
To j normální. Lidi obvykle zapomínají na své souvěrce, vypočítávají-li zločiny lidstva.--
Musím vás zklamat,nepatřím mezi ty kteří věří v neexistenci Boha takže ateista určitě nejsem tedy takové škatulkování Vám nepomůže.
--"Zločiny komunismu, nacismu, církve a ateismu, ..."
Napíšeš si to a dáš mi to stokrát podepsat. Tak, abys věděl. Darebo jeden.--
Nemám důvod,tento článek tak nazval pan Halík a jestli se cítí Vaše víra pošpiněna už historickými fakty,které není schopna akceptovat a proto takto trapně prskáte je to Váš problém. |
Re: Zločiny komunismu, nacismu, církve (Skóre: 1)
Vložil: Olin v Neděle, 28. leden 2007 @ 11:50:33 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | To jsem přesně čekal, nulo, proto jsem tě vyprovokoval.
Ti, kdo bez přestání obviňují všechny ostatní, bývají sami stryti a žádné souvěrce nemají. Taky nemají žádnou účast na zločinech lidstva.
Jsou nad ním.
Ale asis' mě, nulo, nepochopil. Necítím se pošpiněn fakty, a to ani ve víře. Jen jsem se cítil ulepen předlouhou tapetou.
To, co jsem napsal, bylo jemné upozornění, abys to zkrátil a napsal něco málo o zločinech svých blízkých.
Olin |
]
Re: Zločiny komunismu, nacismu, církve (Skóre: 1)
Vložil: nula v Neděle, 28. leden 2007 @ 14:18:08 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | --To jsem přesně čekal, nulo, proto jsem tě vyprovokoval.--
dělejte si co chcete,když myslíte,že Vám to pomůže
--Ti, kdo bez přestání obviňují všechny ostatní, bývají sami stryti a žádné souvěrce nemají.--
Myslíte třeba lidé typu pana Halíka,který neustále utočí proti homosexuálům?
--Necítím se pošpiněn fakty, a to ani ve víře. Jen jsem se cítil ulepen předlouhou tapetou.--
Tedy fakty,šlo především o to že pan Halík bagatelizoval církevní oběti na počet 55 000 tak jsem uvedl některé historické údaje.
--a napsal něco málo o zločinech svých blízkých--
o žádných nevím a vymýšlet si nebudu |
]
Re: Zločiny komunismu, nacismu, církve (Skóre: 1)
Vložil: Olin v Neděle, 28. leden 2007 @ 14:43:29 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | | no jo! hlavně že znáš historické údaje! |
]
Re: Zločiny komunismu, nacismu, církve (Skóre: 1)
Vložil: nula v Neděle, 28. leden 2007 @ 15:03:16 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | | jak co,ostatně v dnešní internetové údaje není problém si řadu věcí dohledat a ověřit z více zdrojů |
]
Re: Zločiny komunismu, nacismu, církve (Skóre: 1)
Vložil: Olin v Neděle, 28. leden 2007 @ 15:50:44 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | Proto jsi tak často lehce vedle, nebo úplně mimo!
V internetové době je to ještě těžší, než to bylo před sto lety!
K tomu, abys vydal i jen příručku České dějiny v datech, potřebuješ jistou (nemalou) kvalifikaci, spolupracovníky, recenzenta, a schopného vydavatele.
Ale na internetu se o to pokusila má dcera s kamarádkou, obě ještě před maturitou.
Problém dnešní doby je v tom, že na internetu je mnohem víc nesmyslů a poloinformací, zkreslení, bludů...., než solidních informací. Bez schopnosti komunikovat s lidmi je ti internet pastí. Informace se totiž neověřují na internetu. Naopak: člověk by se měl naučit "rychlé" informace z internetu ověřovat.
Olin
|
]
Re: Zločiny komunismu, nacismu, církve (Skóre: 1)
Vložil: nula v Neděle, 28. leden 2007 @ 18:53:53 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | -Proto jsi tak často lehce vedle, nebo úplně mimo!-
Takové obecné řeči to ale nespraví je třeba dotyčnému ukázat konbkrétně kde
--Naopak: člověk by se měl naučit "rychlé" informace z internetu ověřovat.--
Vždyť jsem to přece napsal -ověřit z více zdrojů |
]
|
|
Re: Zločiny komunismu, nacismu, církve (Skóre: 1)
Vložil: joker v Neděle, 28. leden 2007 @ 11:34:11 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | Chápu to správně, že zavraždit narozeného člověka ať už v jakémkoliv věku (tzn. od kojence po starce) je menší zlo, než zabít nenarozeného?
|
Vražda dítěte (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Neděle, 28. leden 2007 @ 15:38:24 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416 | Zabití dítěte před porodem, nebo po porodu dítěte či dospělého je zabitím člověka.
Je-li dospělý zločinec, vrah, sexuální násilník zabit svou bránící se mu obětí, není to zlo. Je to sebeobrana. Je-li vrah či sexuální násilník popraven skrze státní spravedlnost, není to zlo. Je to sebeobrana společnosti, státu.
Je-li zabito dítě v mateřském lůně, aniž by přitom šlo o jedinou možnou záchranu matčina života (při mimoděložním těhotenství), je to zbytečné a bestiální zabití člověka, který se není schopen ještě bránit.
Mgr. Libor Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve |
]
Re: Vražda dítěte (Skóre: 1)
Vložil: joker v Neděle, 28. leden 2007 @ 16:24:40 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | Je-li vrah či sexuální násilník popraven skrze státní spravedlnost, není to zlo. Je to sebeobrana společnosti, státu.
Z principu mojžíšova zákona se nejedná o sebeobranu, ale o pomstu. Přitom bychom ale měli být schopni odpouštět svým nepřátelům a neměli bychom být mstiví. Ostatně i vy jste tu nedávno horoval proti rozvodu z důvodu nevěry, ačkoliv se jedná o zcela stejný princip msty na druhém (pokud ovšem nevěra nebyla z důvodu chtěného početí, pak je vše v pořádku).
Z vaší reakce cítím, že zabití dospělého člověka nepřikládáte takovou váhu jako potratu. |
]
Re: Vražda dítěte (Skóre: 1)
Vložil: vogel v Neděle, 28. leden 2007 @ 16:33:27 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | Já bych řekl, že to není ani sebeobrana, ani pomsta, ale trest. A nemá to co dělat s odpuštěním a nepřátelstvím - když vám ten člověk něco šlohne, nebo někoho z vaší rodiny zabije, ano, vy by jste mu měl odpustit, ano vy by jste ho měl milovat, ale to nijak neovlivňuje trest za to co udělal. Milovat a odpouštět je věc vašeho osobního postoj. Trest je věc práva.
"Vládcové přece nejsou postrachem pro ty, kdo konají dobro, ale zlo. Chceš se nebát vlády? Konej dobro a vláda tě pochválí; je přece Božím služebníkem pro tvé dobro. Pácháš-li však zlo, boj se! Vláda netřímá meč nadarmo; je přece Božím služebníkem, jenž po zásluze trestá zločince.
. " |
]
|
|
Miloslav- Církev a holokaust (Skóre: 1)
Vložil: nula v Neděle, 28. leden 2007 @ 20:47:13 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | Pan Malý je příslušníkem ŘKC tak není divu,že se snaží počínání církve všelijak omluvit,bagatelizovat atd. někdy to působí až komicky (např. v souvislosti s onou žlutou židovskou hvězdou)
když půjdeme ke kořenu věci tvrdí
--Tento antijudaismus byl motivován nikoli nábožensky, nýbrž ekonomicky. Zatímco středověký antijudaismus se zaměřoval proti vyznavačům židovského náboženství, novověký ekonomický antijudaismus proti celé rase bez ohledu na to, jestli jde o Žida ortodoxního, Žida ateistu nebo Žida pokřtěného. Na této platformě vybudovali svoji zrůdnou rasistickou teorii velcí odpůrci křesťanství Adolf Hitler a Alfred Rosenberg--
Ekonomické souvislosti v tom hráli jistě také svou
roli a ovlivnili Hitlera při jeho pobytu ve Vídni,ovšem slova pana Malého přímo vyvrací sám A. Hitler ve svém díle v době kdy si nemusel před lidmi na nic hrát a nacisté byly ještě pidistrana
Věčná příroda mstí neúprosně překročení svých přikázání. Věřím dnes, že jednám v duchu všemohoucího Stvořitele: Tím, že se bráním Židovi, bojuji za dílo Pána.To, za co musíme bojovat, je zajištění existence a rozmnožení naší rasy a našeho národa, za výživu jeho dětí a udržení čistoty krve, svobodu a nezávislost naší vlasti, ke kterému náš národ dozrál, k naplnění poslání, které mu bylo přiděleno od stvořiele univerza.Nastolovat podobný vývoj však neznamená nic jiného, než zhřešení proti vůli věčného stvořitele. A jako hřích bude tento čin také odměněn.Odváží-li se kdo vložit ruku na nejvyšší podobenství Pána, dopouští se zločinu na dobrotivém stvořiteli tohoto zázraku a napomáhá vyhnání z ráje.Nemělo by být možné stejné zřeknutí se toho samého, když na místo přikázání vstoupí napomenutí, že je třeba skoncovat s dědičným hříchem pokračujícího znečišťování rasy a všemohoucímu stvořiteli dát takovou bytost, jakou sám stvořil?Obě, ano, obě naše křesťanské víry přihlížejí naprosto lhostejně tomuto znesvěcování a ničení těchto ušlechtilých a jedinečných lidských bytostí, které byly na této zemi stvořeny díky božímu milosrdenství.Každý kdo je jen trochu národně zaměřený, by měl mít onu povinnost, každý za svou vlastní víru, aby se neustále nehovořilo o milosti Boží pouze z vnějšku, nýbrž aby se vůle Boží opravdu naplňovala a aby nebylo dopouštěno znesvěcování díla Božího. Neboť vůle Boží dala jedenkráte lidem jejich podobu, povahu a jejich schopnosti. Ten, kdo ničí jeho dílo, vypovídá válku božímu stvoření a boží vůli.A tato akce je jedinou, která před Bohem a naším německým potomstvem ospravedlňuje nasazení vlastní krve. Před Bohem do té míry, kterou jsme byli na této zemi stvořeni s údělem věčného boje za chléb náš vezdejší, jako bytosti, kterým není dáno nic zadarmo, a které své pozici vládců země vděčí své genialitě a odvaze, se kterou si tyto věci dokážou vybojovat a ochránit.
(A. Hitler Mein Kampf) |
Re: Miloslav- Církev a holokaust (Skóre: 1)
Vložil: Olin v Neděle, 28. leden 2007 @ 21:42:45 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | Mohl bys nulo nám internetově nevzdělaným objasnit, jak souvisí jeho kampf s círqí???
dneska se překonáváš, nebo nevim.
Olin |
]
Re: Miloslav- Církev a holokaust (Skóre: 1)
Vložil: nula v Pondělí, 29. leden 2007 @ 06:36:19 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Když příspíváte do internetových diskuzí, sám jste jistě vzdělaný dost,takže ta falešná skromnost je zbytečná .Pan Malý potažmo Miloslav se odvolávají na ekonomické důvody antisemitismu u Hitlera přitom z toho úryvku Mein Kampf lze vidět,že to mělo silně náboženský nádech. |
]
Re: Miloslav- Církev a holokaust (Skóre: 1)
Vložil: Olin v Pondělí, 29. leden 2007 @ 09:04:53 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | Jo. Jenže jsi to nazval "církev a holokaust".
Na jednoho reformovaného sice nemáš, ale stejně překračuješ meze slušnosti.
"satanská mystika", nebo jak to nazvat, nacistických pohlavárů souvisí s církví asi jako s komunistickou stranou: Hitler je považoval za konkurenci a chtěl je vykořenit.
Nikdo soudný nevěří tomu, že by Hitler chtěl sloužit Bohu, o církvi ani nemluvě!
Jeho pánem byl ďábel a já se domnívám, že to bylko vědomé spojenectví. Indicie na to ukazují.
Olin |
]
|
|
Re: Zločiny komunismu, nacismu, církve (Skóre: 1)
Vložil: joker v Pondělí, 29. leden 2007 @ 06:34:35 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | proti 3 000 000 Čechů bestiálně rozřezaných umělým potratem za 46 let v období od r.1960 do konce r.2006 (dle statistik ČSÚ)
Můžete uvést odkaz na statistiku, která by to potvrzovala? |
]
Statistika nuda je má však přesné údaje... (Skóre: 1)
Vložil: Miloslav v Úterý, 30. leden 2007 @ 09:45:21 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://miloslav.pletanek@prolife.cz | Je to průměrné číslo spočítané ze statistik zveřejněných na CSU - http://www.czso.cz/csu/2004edicniplan.nsf/publ/4028-04-
Jelikož stránku nejde nalézt tak si spočítej, že když bylo před rokem ¨1990 kolem sta tisíce umělých potratu (nyní je to kolem 25 tisíci) ročně a budeš li to násobit 30 lety až k roku 1960 tak ti to číslo 3 milióny vyjde také. |
]
Re: Statistika nuda je má však přesné údaje... (Skóre: 1)
Vložil: Miloslav v Úterý, 30. leden 2007 @ 13:13:00 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://miloslav.pletanek@prolife.cz | Oravuji jde to otevřít. To byla jen moje neznalost počítačů.
Ten odkaz tam musi byt i s tou posledni pomlckou
http://www.czso.cz/csu/2004edicniplan.nsf/publ/4028-04-
nakopiruj si ho tam tedy cely - neklikej jenom. |
]
]
|
|
Mein Kampfem Hitler oklamal mnohé Němce, papež však před ním varoval (Skóre: 1)
Vložil: Seraphim v Pondělí, 29. leden 2007 @ 08:27:29 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://cs.gloria.tv/?user=416 | Mein Kampfem Hitler oklamal mnohé Němce, papež však před ním varoval.
Nejtěžším jablkem sváru mezi Katolickou církví a Německým nacistickým státem byla encyklika papeže Pia XI. „S palčivou bolestí“ r. 1937, napsaná nikoli latinsky, jak velí tradiční zvyk, nýbrž německy pod originálním názvem „Miz brennender Sorge“. Papež zde nazývá nacismus „novopohanstvím“ a odsuzuje zejména rasismus a antisemitismus jako neslučitelné s křesťanstvím. Objevuje se zde věta „My všichni jsme podle ducha semité…“, čímž má být zdůrazněno, že evropská kultura a civilizace jsou nemyslitelné bez Starého zákona. Učení nacionálního socialismu, jak je obsaženo v Rosenbergově „Mýtu 20. století“, charakterizuje papež jako „pyšné odpadnutí od Ježíše Krista, popření Jeho učení a Jeho vykupitelského díla, kult násilí, zbožňování rasy a krve, potlačování svobody a lidské důstojnosti“. V neděli 21. března 1937 byl tento papežský dokument přečten z kazatelen v 11 500 kostelech, to znamená v absolutní většině farností. Všechny soukromé tiskárny, které měly odvahu tuto encykliku vytisknout, byly ihned bez náhrady německým státem vyvlastněny a jejich majitelé zatčeni. Do vězení putovalo také mnoho duchovních a laiků za šíření této papežské encykliky.
PhDr. Radomír Malý, člen Charty 77, v knize Katolíci ve stínu hákového kříže, Michael s.a, 2006, str.30-31
Hitler se stal přízrakem až po válce. DŘÍVE SE PEČLIVĚ MASKOVAL DOKUD NAZAČAL VÁLKU, ABY MU VĚŘILI, JINAK BY HO NEZVOLILI.
S odstupem dějin vidíme, jak to bylo. Tehdy mu (Němci) věřili.
Zmenšil nezaměstnanost, která po válce v letech 1920 až 1930 byla katastrofální, zastavil inflaci, dal vybudovat síť dálnic, která sloužila spojení, obchodu a hospodářství a podporoval ze svého úřadu průmysl.
To vše udělal proto, aby nakonec zabral armádou většinu území ve svém okolí.
(Zkopíroval jsem z místního komentáře "miliko" o Tisovi)
Takže se stalo, že protikatoličtí protestanté spolu s těmi katolíky, kteří nevěřili tehdejšímu jejich papeži Piovi XI., který nebyl liberálním modernistou, společně více věřili ulhanému a lstivému liberálnímu a modernistickému jakoby katolickému židobijci Hitlerovi. Bohu žel.
Mgr. Libor Halík PhD., duchovní Pravoslavné církve |
|
|
Hitler (Skóre: 1)
Vložil: nula v Pondělí, 29. leden 2007 @ 08:44:46 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | --Mein Kampfem Hitler oklamal mnohé Němce—
Ono to je pane Halíku právě přesně naopak.Mein Kampf Hitler napsal začátkem 20 .let v době kdy byl z celoněmeckého pohledu neznámým politikem a neměl z diplomatických důvodů co skrývat.Prakticky všechno co zde Hitler 20.let nastínil (např. protižidovská politika,získávání životního prostoru na Východě atd.) pak Hitler let 30. a především 40. v praxi realizoval.
Mein Kampfu si tedy nejen Němci mohli přečíst skutečné úmysly Adolfa Hitlera,které neodvratně spěli k válce i přes jeho mírumilovné řeči coby už Vůdce. Adolf Hitler po svém zvolení v roce 1933 zakazoval tuto knihu dále šířit a hlavně překládat, a neváhal v případě porušení francouzskými vydavateli sáhnout po soudním prosazení zákazu prodeje. Soud vyhrál a dostal symbolický 1 frank odškodného s dovětkem, že okolní národy mají právo na informace o tom, kdo nyní vládne demokratickému Německu.
|
|
|
|
|
