Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Ježíšovi bratři Jiné vyjádření, které působí nejasnosti, hovoří o bratřích a sestrách Páně, vícekrát se s ním v Novém zákonu setkáváme.

Je nutno podotknout, že ani tento výraz nemůže hrát roli rozhodujícího důkazu v neprospěch stálého panenství Mariina. Se slovy „bratři" a „sestry" je v hebrejštině nakládáno velmi volně, neznamenají pouze děti týchž rodičů, ale i všechny blízké příbuzné, tj. synovce, neteře, strýce a tety, švagry, švagrové, bratrance, sestřenice apod., neboť hebrejšti na nezná odstínovaných výrazů k označení jednotli vých stupňů spříznění. Bratři Páně by tedy mohli být totožní s jakýmikoli rodinnými příbuznými. O něco dále ostatně zjistíme, že byli jeho bratranci. Je pravdou, že Nový zákon byl napsán řecky, tedy jazykem, který disponuje prostředky k vyjádření jednotlivých příbuzenských vztahů. Označení Kristových sourozenců však pro konvertované Židy bylo zjevně vyjádření posvěcené, a evangelisté je přeložili doslovně. Podívejme se bedlivěji na Písmo, na Matoušovo evangelium a zejména na to, co praví o sourozencích Páně. Matouš i Marek uvádějí jejich jména v okamžiku, kdy se zmiňují o Ježíšově kázání uprostřed překvapených obyvatel Nazareta. V 55. verši 13. kapitoly u Matouše se můžeme dočíst toto: „Což to není syn tesaře, což se jeho matka nejmenuje Maria a jeho bratři Jakub, Josef, Šimon a Juda a což nejsou všechny jeho sestry u nás?" Obdobu nalezneme u Marka, ve 3. verši 6. kapitoly. Potud první seznámení s rodinou. I jiné části evangelií související např.s ukřižováním a Ježíšovým zmrtvýchvstáním, nám pomáhají identifikovat otce přinejmenším dvou Ježíšových bratří. Tak v 55. verši 27. kapitoly Matouše (musíme číst současně Marka, 15,40, Lukáše 23,49 a Jana 19,25) najdeme: „Zpovzdálí (Matouš hovoří o Ježíšově ukřižování) přihlíželo mnoho žen. Mezi nimi Marie z Magdaly, Marie, matka Jakubova i Josefova, a matka synů Zebedeových." V 1.verši (o zmrtvýchvstání) 28. kapitoly téhož evangelia čteme: „Když uplynula sobota a začínal první den týdne, přišly Marie z Magdaly a jiná Marie, aby se podívaly k hrobu. " Nejprve zjistíme, že Matouš i Marek se při ukřižování zmiňují o jisté Marii, která je pro Marka matkou Jakuba a Josefa, tedy dvou mužů, kteří se jmenují stejně jako dva z prvních Pánových bratří. Tato Maria samozřejmě není Svatou Pannou, jinak by ji vypravěč označil jako Ježíšovu matku. Svatý Lukáš tuto ženu dokonce nazývá pouze Jakubovou matkou. Toto označení najdeme u Lukáše 24,10. Stejně tak jí říká Marek, když v 1. verši 16. kapitoly líčí výjev Zmrtvýchvstání. Jakub i Josef, ale zejména Jakub, museli být pro první křesťany postavami natolik známými, že k označení jejich matky stačilo zmínit je pouhým jménem. Známe dva slavné Jakuby, toho, který byl synem Zebedeovým a Janovým bratrem, a toho, kterému se říkalo bratr Páně a který byl prvním jeruzalémským biskupem a po boku Petra a Pavla sehrál významnou úlohu v prvotní církvi. Dotyčná žena nebyla matkou prvního Jakuba (tzn. Zebedova syna), protože ta se jmenovala Salome. Při ukřižování stojí vedle Jakubovy matky (Mt 27,56). Nezbývá tedy než usuzovat, že to byla matka Jakuba druhého, Pánova bratra, o němž se zmiňuje svatý Pavel ve svém listu Galaťanům (1,19). Jakub a Josef, dva z těch, kteří byli označeni za Pánovy bratry, tedy nebyli syny Svaté Panny. Ani druzí dva jimi nebyli, v opačném případě by se o nich hovořilo i odděleně. Druhý z nich, Juda, je ostatně zmiňován jako bratr Jakubův a služebník Ježíše Krista (list sv. Judy). Mezi ženami, které stály pod křížem, byla v Janově podání i sestra Ježíšovy matky, Kleofášova žena, která se rovněž jmenuje Maria: „U Ježíšova kříže stály jeho matka a sestra jeho matky, Marie Kleofášova a Marie Magadalská. "(J 19,25). Tato pasáž se však nezmiňuje o matce Jakubově. Není snad tato Kleofášova Marie právě tou, již ostatní evangelisté nazývají Jakubovou a Josefovou matkou, sestrou či švagrovou Panny Marie? Je-li tomu tak, spojení Pánovi bratří by zde bylo zcela na místě, mínilo by totiž bratrance. Po četbě evangelií lze říci jen toto. Avšak tradice i původní křesťanské společenství se touto skutečností, tedy přítomností Jakuba, Josefa i Šimona u kříže i v kruhu učedníků, dlouho zabývaly. Zdá se, že pro první generace palestinských křesťanů nebyla tato otázka problémem. Zmínění muži byli podle aramejského významu slova „bratr" automaticky považováni za Ježíšovy příbuzné. Jistý Hegesippos (25), který se věnoval zkoumání Kristovy rodové spřízněnosti, píše, že již dříve jmenovaný Kleofáš byl bratrem svatého Josefa. To vysvětluje fakt, že jeho žena Maria byla sestrou, jinak řečeno švagrovou Nejsvětější Panny a že tedy synové této Marie byli Pánovými bratry, to znamená jeho bratranci. Co se týče Šimona neboli Simeona, Hegesippos dokonce sám poznamenává, že byl, stejně jako Jakub, Pánovým bratrancem. Pro křesťany a hellénisty - a těch byla postupně většina - to však nebylo tak jednoduché. Řečtina má pro bratranecký vztah zvláštní výraz, zatímco význam slova "bratr" je, stejně jako v moderních jazycích, omezený. Jak tedy vysvětlíme přítomnost Pánových bratří, pakliže nebyli syny Marie? Nabízí se jediné řešení: byli to Josefovi synové z prvního manželství. Jakubovo protoevangelium poprvé uvedlo, případně potvrdilo tento výklad a během druhého a třetího století jej velmi rozšířilo. Řecká církev jej využívá dodnes, klasická tradice římské církve však tuto hypotézu odmítá vzhledem k tomu, že svatý Josef je s tajemstvím Mariina panenství bezprostředně spjat, a proto ho tradice pojímá jako bytost neposkvrněnou a spravedlivou. Mají-li dnes někteří lidé nesnáze s Ježíšovým pří­buzenstvím, je nutné si uvědomit, že již ve čtvrtém století došlo v palestinské církvi k pohnuté události. Jistý mnich Helvitius se jen těžko vyrovnával se svým celibátem a začal na úkor panenství vychvalovat man­želský svazek. Aby svou tezi podpořil, začal učit, že po Ježíšově narození přivedla Maria na svět další děti, tedy Pánovy bratry. Ve čtvrtém století žil rovněž svatý Jeroným, slavný překladatel Bible, který se proti to­muto učení postavil s nečekanou silou a neúprosnou výmluvností. Vyzvedl tehdy teze o Mariině věčné ne­poskvrněnosti, které církev zastává dodnes. Jeroný­movy úvahy bychom mohli shrnout do pěti bodů: První: Nový zákon uvádí jedině Ježíše jako syna Mariina. (26) Druhý: Výraz bratří Páně může znamenat jakékoli Ježíšovy příbuzné. Třetí: Nejznámější z Pánových bratrů, o nichž máme příbuzenské údaje, měli jinou matku nežli Svatou pannu. Čtvrtý: Tato matka je zřejmě sestrou nebo švagrovou Panny Marie, ženou bratra svatého Josefa. Pánovi bratři by tudíž byli Ježíšovými bratranci. Pátý: Katolická tradice sice po nějaký čas zvažovala totožnost Pánových bratří, nikdy však neustoupila od tvrzení o stálém panenství Mariině. Je na místě zdůraznit, že předává-li se víra ve znamení věrnosti lásce z pokolení na pokolení, z rodiny na rodinu a z otce na syna, bezpochyby si zaslouží úctu. Došlo tedy k tomu, že Helvitius, který se proti Mariině panenství vzbouřil zprvu jen proto, aby ospravedlnil své vlastní chování, nalezl kromě svatého Jeronýma i jiné odpůrce, z nichž nejvehementnějším byl reformátor Kalvín. I když od Jeronýmovy odpovědi Helvitdiovi uplynulo bezmála dvanáct století, problém nebyl zdaleka vyřešen; sám Kalvín se zabýval výkladem 55. verše 12. kapitoly z Matoušova evangelia, kde si Nazaretští kladou tuto otázku: „Což to není ten syn tesaře?" Ženevský reformátor reaguje s týmž vznětem jako svatý Jeroným, zde je úryvek z jeho komentáře. (27) „Už jinde jsme poznamenali, že Hebrejci obvykle nazývají bratry jakékoli příbuzné. Přesto se Helvitius dopustil omylu a prohlásil, že Maria měla synů několik, zmiňuje se na různých místech o Kristových brat-řích." Stále ve smyslu Matouše 1,25 Kalvín pokračuje: „Co se týče narození, evangelista zachovává mlčení... Jistě, je to místo, o něž se s výjimkou zvědavců nikdo přít nebude, nikdo mu nebude ani odporovat, ledaže by to byl paličák či posměváček." Přestože je pro nás Kalvínův styl poněkud odtažitý, jasně nechává zaznít obhajobě teze o Mariině stálé neposkvrněnosti, opírající se o to, co se v katolické tradici ohledně Ježíšovy příbuznosti dochovalo. Kalvín však nebyl jediným reformátorem, který hovořil o Mariině panenství. Luther říká 2. února roku 1546 u příležitosti svátku Uvedení Ježíše do chrámu: „Byla Pannou před početím i před narozením...Pannou zůstala při narození i po něm." (28) Stejně kategoricky vystupoval i Zwingli, který o stálém panenství Mariině často hovořil a v lednu roku 1528 v Bernu prohlásil: „S odvoláním na posvátnou curyšskou církev stejně jako na všechny své spisy prohlašuji, že Maria je navěky neposkvrněná a svatá." (29)   25/ E. Neubert, Maria v dogmatech, Spes, s. 216. 26/ E. Neubert, ibid. s. 217. 27/ Max Thurian. Maria, Matka Páně. postava Církve, Cerf, 1980. s. 62. 28/ Max Thurian, ibid. 29/ ibid. Z knihy Jean-Claude Michel: Kdo jsi, Maria? (Karmelitánské nakladatelství 1995). Pokud je mi dobře známo, tak J.-C. Michel je bývalý protestantský pastor a současný jáhen v katolické charismaticky zaměřené komunitě Blahoslavenství.