Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Skandální výrok kardinála Miloslava Vlka 

Zatímco od doby bitvy na Bílé hoře měla katolická církev v Čechách řadu privilegií a zneužívala represivního aparátu k potlačování jinověrců, od roku 1945 – pomineme-li období josefinismu – trpěla řadou křivd, procházela útlakem a její kněží byli mučeni, zabíjeni a pronásledováni. Již zákonem 142/1947 Sb. z. a n. byly postiženy církevní instituce. Po únorovém převratu byl vydán zákon 46/1948 Sb. z. a n. na jehož základě mělo dojít k likvidaci zbytků pozemkového vlastnictví církví. 1. 3. 1948 pak byl zastaven katolický tisk.

Komunistický režim poté vydával tzv. „nové církevní zákony“ a hned prvním z nich 217/1949 Sb. byl zaveden „státní dozor“ nad církvemi. Následný zákon 218/1949 Sb. pak zavedl institut nechvalně známého „státního souhlasu“ k výkonu duchovenské služby, který bylo možné – ze strany státu – kdykoliv svévolně odebrat. Existovala zde tvrdá sankce „trestného činu maření dozoru nad církvemi“.

Někteří kněží, kteří souhlas ztratili, jej opět získali až v roce 1968, aby o něj opět – v době tvrdé normalizace - v roce 1971 resp. 1974 znovu přišli. Dále můžeme připomenout přepadení mužských katolických řeholí v dubnu roku 1950 a vykonstruované procesy s jejich představiteli a jejich internaci do TNP a PTP táborů. Od srpna téhož roku se během dvou let obdobný proces týkal i ženských řeholnic. Předesílám, že zde popisuji jen část represí komunistické diktatury vůči katolické církvi.

Po revoluci, od roku 1989, vyšly dva „církevní zákony“, zaručující církvím míru svobody, která v mnohém přesahuje i běžnou míru svobod v tradičních západoevropských zemích. Jedná se o zákony 308/1991 Sb. a zákon 3/2002 Sb. po nálezu ústavního soudu č. 4/2003 Sb. s účinností od 13. ledna 2003.

Je již v naší zemi tradicí, že největšími bojovníky proti svobodě církví jsou církevní představitelé, kteří chtějí míru svobod neustále „vylepšovat“, čímž mohou způsobit komplikace a snižování míry oněch svobod (viz. zákon 3/2002 v původním znění před nálezem ústavního soudu).

Za největší exces ale považuji nedávný výrok pana kardinála Miloslava Vlka, který sám v minulosti socialistický aparát zažil na vlastní kůži, a který v souvislosti s kauzou chrámu sv. Víta v Praze pronesl památnou větu: „Vnitřní vybavení vždy patřilo kapitule. Chápu to jako nátlak, abychom jej předali i s katedrálou. Takovéhle ceremonie nebyly ani v padesátých letech, nejhorších dobách komunismu.“

Za tento skandální výrok nominuji pana kardinála Miloslava Vlka na cenu Zlatá slza Grano Salis.