Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Základním důvodem, proč protestantští bratři z drtivé většiny zůstávají v JUDAISMU a de facto stojí na pozicích TRIDENTSKÉHO KONCILU, který proklel pravé křesťany, kteří hlásají spásu z milosti, je, že neznají rozdíl mezi ODMĚNOU A DAREM. DAR je vždy ZDARMA. Kdyby po nás někdo chtěl zaplatit dar, který nám dal, asi bychom si mysleli, že se zbláznil. A přesto toto chceme dělat s darem věčné spásy, který nám zajistil a daroval náš Pán Ježíš.

DAR nemá nic společného s našimi SKUTKY. Za DAR našimi skutky nemůžeme chtít platit. Mimochodem, už jste někdo vzal někomu svůj dar, který si ten dotyčný nevážil?ODMĚNA ( ODPLATA ) je vždy mzdou za práci a je třeba si ji zasloužit, odpracovat, zaplatit za ni. Bůh svůj dar i odplatu časově uspořádal. Nejdříve dává věčnou spásu, která je ZDARMA a je naprosto nezasloužená ( tedy z milosti ) každému, kdo uvěří v Jeho Syna Ježíše. Když tedy člověk uvěří v Krista – přijme DAR.

Nyní je otázka věčné spásy pro věřícího již navždy vyřešena. Je zde však věc, o kterou musí skutečně usilovat a snažit se jí dosáhnout – a to je ODMĚNA. Odměna se získává NÁSLEDOVÁNÍM Krista. Když tedy ten, který uvěřil a byl spasen, následuje Krista, aspiruje na získání ODMĚNY. Byl spasen a postaven na běžeckou trať Boží vůle. Pokud Boží vůli naplní, obdrží na konci ODMĚNU. Touto ODMĚNOU je společná vláda s Kristem v Království nebeském na zemi, které bude trvat 1000 let. Tato odměna se získává výhradně skrze SKUTKY. Pokud jde o spásu, jsou dobré skutky ZBYTEČNÉ. Bůh nemůže člověku dovolit, aby byl SPASEN svým vlastním přičiněním. Právě tak nemůže dovolit, aby byl ODMĚNĚN za svou víru. O věčném životě rozhoduje pouze to, zda v sobě skrze víru máme nebo nemáme Božího Syna. Kdo má Syna, má život. Bůh člověka nespasí za zásluhy a nikdy neodmění člověka, který žádné zásluhy nemá. Dobré skutky nemají se spásou nic společného: „Neboť milostí spaseni JSTE skrze VÍRU, ( a to NE sami ze sebe, DAR jest to Boží ). NE ZE SKUTKŮ, aby se někdo nechlubil.“ ( Ef 2,8-9 ) / slyšíš to Seraphime, jo? /. Budete-li litovat svého dřívějšího stavu, své minulosti a UVĚŘÍTE-LI v Pánovo dílo na kříži a v Jeho VZKŘÍŠENÍ, jako důkaz svého ospravedlnění, JSTE SPASEN. Skutky souvisí s odměnou. To ukazuje celý Nový Zákon.

Jsou užitečné, jen pokud jde o odměnu. Odměna nesouvisí se spasenými. Nespasení mají PŘIJMOUT spásu. Spasení pak mají žít tak, aby získali odměnu. „Neboť co praví Písmo: Uvěřil pak Abraham Bohu, i počteno jemu za spravedlnost. Kdo skutky činí, tomu ODPLATA nebývá počtena podle milosti, ale podle dluhu. Tomu pak, kdo nečiní skutky, ale VĚŘÍ v toho, kterýž spravedlivého činí bezbožníka, bývá počtena jeho VÍRA za spravedlnost.“ ( Ř 4, 3-5 ). A také: „Víme pak, že cožkoli zákon mluví, těm, kteří jsou pod zákonem mluví, aby všeliká ústa zacpána byla, a aby VINEN byl všechen svět Bohu. Protož ze SKUTKŮ zákona nebude ospravedlněn žádný člověk před obličejem Jeho, neboť skrze zákon poznání hříchu.“ ( Ř 3,19-20 ) Jinými slovy, kdo se snaží být před Bohem ospravedlněn vlastními skutky, brzo pozná, že je to nemožné, neboť tímto způsobem může poznat pouze svůj hřích a svoji nenapravitelnost. A to je právě ten účel, proč Bůh dal zákon. Vidíme však, že v církvi jsou lidé – judaisté, kteří si nechtějí dát zacpat ústa a odmítají svoji VINU před Bohem.

Říkají NE Evangeliu milosti a tvrdí, že Bohu dokáží, že je Bůh bude muset spasit na základě JEJICH VLASTNÍCH SKUTKŮ. Říkají tím, že jsou schopni vyvinout spravedlnost, jakou měl jen Kristus. Že jsou schopni naplnit celý zákon. My však víme, že stačí jediný jejich hřích, a jsou vinni přestoupením celého zákona. Copak asi budou dělat před soudnou stolicí Krista, když Ho odmítli jako svoji SPRAVEDLNOST? Apoštol Pavel říká: „Nepohrdám tou milostí Boží. Neboť jestliže je ze zákona spravedlnost, tedy Kristus NADARMO umřel.“ ( Ga 2,21 ) Ti, kteří se chtějí spasit SAMI, vlastně Krista k ničemu NEPOTŘEBUJÍ. De facto Jej odmítli.

Písmo však říká: „Ale nyní BEZ ZÁKONA spravedlnost Boží zjevena jest, osvědčená zákonem i proroky. Spravedlnost totiž Boží, skrze VÍRU Ježíše Krista, ke VŠEM a na VŠECKY VĚŘÍCÍ.“ ( Ř 3, 21-22 ) Vidíme, že spravedlnost a věčná spása nemá NIC co dělat se zákonem, neboli se skutky. „Neboť není rozdílu. Všichni zajisté zhřešili a nemají slávy Boží.“ ( Ř 3,23 ) Judaisté v církvi však říkají: Ne, ne, my můžeme vyvinout velké úsilí a nakonec dosáhnout spásy vlastními skutky. Cožpak tam nevnímáte to ROUHÁNÍ proti Bohu a Kristu? „Spravedliví pak učiněni bývají DARMO ( = ZADARMO ), MILOSTÍ Jeho, skrze vykoupení, které SE STALO v Kristu Ježíši. Jehož Bůh vydal za smírce, skrze VÍRU ve KRVI Jeho, k ukázání spravedlnosti SVÉ, skrze odpuštění předešlých hříchů.“ ( Ř 3,24-25 ) Vidíme, že se zde mluví v minulém čase. Naše spása byla dokonána již před cca 2000 lety. A byla nám darována ZDARMA, bez podmínek do budoucnosti. Skrze pouhou VÍRU. „Neboť jestliže ti, kteří jsou ze zákona ( skutků ), dědicové jsou, zmařena jest VÍRA a ZRUŠENO jest to zaslíbení.“ ( Ř 4, 14 ) Ti, co doufají ve svojí vlastní spravedlnost ohledně věčné spásy, podle tohoto verše ZRUŠILI VÍRU a zmařili zaslíbení. Nechápou smysl, proč byl dán zákon.

„Což pak zákon? Pro PŘESTUPOVÁNÍ ustanoven jest.....“ ( Ga 3,19 ) „Ale příčinu vzal hřích skrze PŘIKÁZÁNÍ ( zákon ), zplodil ve mně všelikou žádost. Bez zákona zajisté hřích mrtev jest. Já pak byl jsem živ někdy bez zákona, ale když přišlo přikázání, hřích ožil. A já umřel...“ ( Ř 7,8-10 ) „Zákon zajisté hněv působí, neboť kde není zákona, tu ani přestoupení.“ ( Ř 4,15 ) „Zákon pak k tomu přistoupil, ABY SE ROZHOJNIL HŘÍCH...“ ( Ř 5,20 ) Judaisté hrozí zákonem. A myslí si, že strašením věčnou smrtí vyplývající z porušení zákona, dosáhnou toho, aby se lidé snažili svými skutky spasit sami sebe před Bohem. Opak je však pravdou. Jestliže někomu hrozíme zákonem, bude hřešit daleko více, neboť smysl zákona je rozhojnit a zveličit množství i intenzitu hříchu. Zákon ( naše skutky ) není určen k tomu, aby skrze něj člověk dosáhl věčné spásy. Zákon nás má ZABÍT, OBVINIT. V zákoně je důraz položen na ODSOUZENÍ. Na základě zákona ( svých skutků ) může být člověk jen ODSOUZEN a ZATRACEN. Proto je Boží spravedlnost zjevena BEZ ZÁKONA ( Ř 3,21 ). Judaisté v řadách křesťanů se však stále snaží ospravedlnit se před Bohem. Jsou jako muž, co dluží 10 000 talentů. Nemají žádnou šanci dluh splatit, přesto se však snaží ho cent po centu splácet a tím negují VÍRU, že jim byl dluh ODPUŠTĚN, a že jim BYLA dána spása jako DAR.

Nemají ani TUŠENÍ, co pro ně Bůh udělal skrze svého Syna. Ti, kteří tedy učí, že věčná spása je závislá na skutcích, by tedy všichni museli být zatraceni, kdyby nebyli Božími dětmi. Neuvědomují si, že pokud by byla pravda, co učí, nikdo z NÁS by před Bohem NEMOHL obstát a musel by být zatracen. V podobenství a farizeji a publikánovi, jsou oni ti pyšní farizeové, kteří si myslí, že nepotřebují Boží milost. To jsou JUDAISTÉ – ZÁKONÍCI, kteří ruší Boží Slovo pro svá vlastní ustanovení. Produktem jejich judaistického smýšlení je slabé, ubohé, nemocné a nuzné, chudé, žebrácké NÁBOŽENSTVÍ ( Ga 4,9 ), které OKRÁDÁ Boha o SLÁVU a děti Boží o výsledky díla, které Pán Ježíš vykonal na kříži. Judaisté a jejich oběti tak zůstávají v nesvobodě a otročí pod jhem zákona ( Ga 5,1 ).

„Neboť jim svědectví vydávám, že horlivost Boží mají, ale ne podle poznání. Neboť NEZNAJÍCE Boží spravedlnosti, a SVOU VLASTNÍ SPRAVEDLNOST usilujíce vystaviti, spravedlnosti Boží nebyli poddáni. KONEC zajisté ZÁKONA jest KRISTUS k ospravedlnění všelikému VĚŘÍCÍMU.“ ( Ř 10,2-4 ). Jediný člověk, který mohl být ospravedlněn ze zákona, byl Ježíš Nazaretský. Pán zachoval zákon za nás. Ti, kdo chtějí postavit svou vlastní spravedlnost, nepodřídili se spravedlnosti Boží. Vyměňují své skutky za spásu. Nepodléhají Boží spravedlnosti. Jsou mimo dosah díla, které Bůh uskutečnil skrze Krista na kříži. Vyčlenili se z Boží spravedlnosti. Vypadli z milosti a zbavili se Krista. Je to rouhání se Bohu. Říkají tím, že jsou ROVNI Ježíši Nazaretskému, který jediný, jakožto Bůh, mohl být ospravedlněn ze zákona ( ze skutků ). Nebudou-li činit pokání, nevstoupí do Království a budou přísně potrestáni v ohni ( Žd 10,26-31 ). Bůh nám dal ( obrazně řečeno ) všechny peníze světa. Jak ještě můžete ušetřit pár haléřů navíc? Kristus je KONEC ZÁKONA. Jak ještě můžete chtít o trochu více spravedlnosti? Je-li někdo tak velký, že zabere celou židli, můžete se na ni vmáčknout ještě vy?

Kristus je KONEC ZÁKONA ( ve smyslu použití zákona k ospravedlnění, ne ve smyslu získání Království – Mt 5,17-20), jak byste ještě chtěli uplatnit svou spravedlnost?

Ti, kdo se snaží postavit svou vlastní spravedlnost ohledně své věčné spásy, jsou pod ZLOŘEČENSTVÍM ( Ga 3,10 ), neboť nemohou zákon NAPLNIT a nutně ho musí porušit a přestoupit. Jsou to PŘESTUPNÍCI, neboť to, co zbořili, opět budují ( Ga 2,18 ). Jsou pod Pavlovým ANATHÉMA – prokletím, neboť káží JINÉ EVANGELIUM ( Ga 1,8 ). My, kteří věříme v Boží Evangelium, víme, že jsme OBLÉKLI Krista ( Ga 3,27 ) a nyní jsme v Kristu. Když předstupujeme před Boha, tak naším oblekem je Kristus a Bůh nás vidí jako Krista. A navíc vidí i Krista v nás: „S Kristem ukřižován jsem. Živ jsem pak již ne já, ale živ jest ve mně Kristus.“ ( Ga 2,20 ). Nevidí již našeho starého člověka, neboť ten byl s Kristem ukřižován ( Ř 6, 6 ). Vidí jen Krista, který se stal naší SPRAVEDLNOSTÍ ( 1Kor 1,30 ).

Samozřejmě toto vše platí v objektivním smyslu, ve smyslu našeho POSTAVENÍ před Bohem skrze Kristovo dílo na kříži a ve smyslu naší věčné spásy, která nám byla dána ( minulý čas ). Další věc je náš skutečný stav. Avšak ten souvisí s ODMĚNOU a se vstupem do KRÁLOVSTVÍ. Duchovní realitou však je, že KRISTUS JE NAŠÍ SPRAVEDLNOSTÍ. Modlím se Pane Ježíši, abys dal světlo Evangelia milosti, těm, kteří dosud vězí v otroctví judaismu.