s Farelovím tvrzením, že bylo údajné strašení  ŘKC peklem kontraproduktivní protože pamětníci již nežijí několik století a my nemáme možnost si to ověřit. Jedno, ale víme jistě morálka byla na vyšší úrovni než dnes kdy ŘKC o pekle mlčí. To čemu Farel říká strašení peklem tomu já říkam varování před ním.


Vymysleli si moderní teologové teorii prázdného pekla neboť měli k vůli svým heterosexuálním, pedofilním, homosexuálním… hříchům z něho strach a tak potřebovali zdánlivou iluzi, že mají nebe jisté?

Datum: 10. 10. 2006
6. října sloužil papež ve vatikánském Apoštolském paláci mši pro členy Mezinárodní teologické komise. V promluvě řekl, že sklání-li se teolog před módními názory, prostituuje se.

"Mluvit tak, aby nám tleskali, říkat to, co lidé chtějí slyšet, sklánět se před diktátem obecného mínění, to je prostituce slova i duše", řekl papež s odkazem na 1. list Petrův.

"Teolog potřebuje určitou cudnost, díky níž se nepodrobuje takovýmto standardům, neusiluje o potlesk, ale o poslušnost vůči pravdě", pokračoval. "A jsem přesvědčen, že toto je fundamentální ctnost teologa: kázeň, tvrdá kázeň poslušnosti pravdě, jež nás činí spolupracovníky pravdy, ústy pravdy, abychom se nepřizpůsobovali dnešní řece slov, ale abychom byli skutečně očištění a cudní skrze tuto poslušnost pravdy, tak aby v nás mluvila pravda."

Papež připomněl, že podle svatého Tomáše Bůh není objektem, ale subjektem teologie: "ten, kdo v teologii promlouvá, je Bůh sám: a naše řeč i myšlení slouží jen k tomu, aby byl slyšen, aby slovo Boží našlo prostor v tomto světě".

Teolog dosáhne očištění "v tichu a kontemplaci". Cílem je, aby "Bůh byl stále přítomen v naší duši a transformoval celé naše bytí".

Ale krásným povoláním teologa je hovořit, uzavřel papež. "To je jeho poslání: v užvaněnosti naší doby, v inflaci slov předkládat ta podstatná slova. Ve slovech se zpřítomňuje Slovo, Slovo, jež vychází z Boha, Slovo, které je Bůh".


Zdroj: Zenit

Svatý otec Benedikt XVI : Ostrý protiklad mezi výhružným a radostným poselstvím nemohu uznat. Kdo čte evangelium, vidí, že Kristus hlásal radostné poselství, k němuž však také patří poselství o soudu. V evangeliích dokonce najdeme přímo dramatické výrok o soudu, při kterých leckoho může zamrazit. To by se nemělo zamlčovat.

Existují citlivé, téměř nemocné duše, které se dají rychle zastrašit. Ty musíme vyvádět ze zóny strachu, musíme jim hlásat mocná slova o milosti.

A pak jsou zde tlustokožci, na které se musí udeřit.

Z knihy: Benedikt XVI.

Křesťanství na přelomu tisíciletí str. 129

Evangelium je dobrá zpráva o odpuštění hříchů v JK. Zpráva o pekle je toho skrytou součástí. Ale současný člověk asi těžko uvěří ze strachu. A uvěří-li  tak, tím nevstupuje do láskyplného vztahu se stvořitelem, ale do stavu rukojmí, který nemá jinou rozumnou volbu. Čímžto se přikláním k názoru, že evangelizovat peklem není dobré. Ježíš také přinášel naději a záchranu a ne vyhrožování. (kromě řeči k farizeům a náboženským vůdcům, ale to už tady někdo zmiňoval).

Neni to iluze, ale neznalost. Je videt jak jsou evropane velmi ovlivneni ucenim katolicke cirkve. Je to tak zakorenene, ze to lidi zaslepuje, od poznavani Boha takovy jaky je. Jak se nam dava poznat v Pismu. Nikoho timto nenapadam, protoze verim, ze vse je Bozi vule. On vi co se deje a proc se deje. Ja mam cinit to, co mi rika, co mi dal poznat a jak me vede. Jak si vede jine lidi, je jeho vec. Pokud me neda sve slovo, ktere bych mela sdelit, nedovolim si je dal rozebirat, tak jak jsem udelala pred timto. Co ale muzu ze sve zkusenosti rict, je, ze jsem se modlila (jako neverec), aby me Buh, pokud existuje, dal okamzite do pekla, protoze tu dobu, kdy jsem jsem se tak modlila, jsem byla absolutne zhnusena celym svetem a zivotem. Nevidela jsem nic dobreho, zadnou nadeji, jen utrpeni a tak jsem prosila Boha (i kdyz jsem neverila) at me vezme ze sveta radeji do pekla, nez to vsechno snaset a byt spoluucastnikem toho. Byla jsem si vedoma, bolesti, ze me tam ceka, ale rikala jsem si co je to proti bolesti a zklamani, ktere prozivam. Nic uz nemuze byt horsi jsem rikala Bohu. Kupodivu on moji modlitbu vyslysel, ale dal mi uplne neco jineho. Milost, lasku, nadeji a viru v jeho Syna, meho Pana Jezise Krista. Kdyz po letech, byl u nas ve sboru jeden pozvany krestan, tak hovoril, ze kdyz se lide modli, treba i k dablu, Buh rekne, tak tuto modlitbu vyridim ja.Cili neni to jen ma zkusenost. Co tim chci rict. Hledejte prosim Boha takovy jak on rika ze je a nepripodobnujte si ho k zadnym lidskym pohadkam.

10,1 V Cesarei žil nějaký muž jménem Kornélius, důstojník pluku zvaného Italský.
10,2 Byl to člověk zbožný, s celou svou rodinou věřil v jediného Boha, byl velmi štědrý vůči židovskému lidu a pravidelně se modlil k Bohu.
10,3 Ten měl kolem třetí hodiny odpoledne vidění, v němž jasně spatřil Božího anděla, jak k němu vchází a volá na něj: "Kornélie!"
10,4 Pohlédl na něj a pln bázně řekl: "Co si přeješ, Pane?" Anděl odpověděl: "Bůh přijal tvé modlitby a almužny a pamatuje na tebe.
10,5 Vyprav hned posly do Joppe, ať sem přivedou Šimona, zvaného Petr.
10,6 Bydlí u Šimona koželuha, který má dům u moře."
10,7 Když odešel ten anděl, zavolal si Kornélius ze svých lidí dva sluhy a jednoho zbožného vojáka ze své stráže,
10,8 všechno jim vypravoval a pak je vyslal do Joppe.
10,9 Druhého dne, právě když se blížili k městu, vyšel Petr za poledne na rovnou střechu domu, aby se modlil.
10,10 Pak dostal hlad a chtěl se najíst. Zatímco mu připravovali jídlo, upadl do vytržení mysli:
10,11 Vidí, jak se z otevřeného nebe cosi snáší; podobalo se to veliké plachtě, kterou spouštějí za čtyři cípy k zemi.
10,12 Byly v ní všechny druhy živočichů: čtvernožců, plazi i ptáci.
10,13 Tu k němu zazněl hlas: "Vstaň, Petře, zabíjej a jez!"
10,14 Petr odpověděl: "To ne, Pane! Ještě nikdy jsem nejedl nic, co poskvrňuje a znečišťuje."
10,15 Ale hlas se ozval znovu: "Co Bůh prohlásil za čisté, nepokládej za nečisté."
10,16 To se opakovalo třikrát a zase to všechno bylo vyneseno vzhůru do nebe.
10,17 Zatímco Petr úporně přemýšlel, co to jeho vidění může znamenat, podařilo se Kornéliovým poslům nalézt Šimonův dům. Zastavili se před vraty,
10,18 zavolali a ptali se, zda tu bydlí Šimon, kterému říkají Petr.
10,19 A Petr stále ještě přemýšlel o svém vidění, když mu Duch řekl: "Jsou tu tři muži a hledají tě;
10,20 sejdi hned dolů a bez rozpaků s nimi jdi, neboť já jsem je poslal."
10,21 Petr tedy sešel dolů k těm mužům a řekl: "Já jsem ten, kterého hledáte. Proč jste za mnou přišli?"
10,22 Oni odpověděli: "Posílá nás setník Kornélius, muž spravedlivý, který věří v jediného Boha a má dobrou pověst u všeho židovského lidu. Zjevil se mu anděl a rozkázal mu, aby tě pozval do svého domu a vyslechl, co mu máš říci."
10,23 Petr je zavedl dovnitř a nechal je u sebe přes noc. Hned druhého dne se s nimi Petr vydal na cestu a ještě několik bratří z Joppe ho doprovázelo.
10,24 Nazítří přišli do Cesareje. Kornélius je očekával a spolu s ním jeho příbuzní a nejbližší přátelé.
10,25 Když chtěl Petr vejít, vyšel mu Kornélius vstříc, padl na kolena a poklonil se mu.  
10,26 Ale Petr jej přinutil vstát a řekl: "Vstaň, vždyť i já jsem jen člověk."
10,27 Za rozhovoru vešli dovnitř a Petr shledal, že je tam shromážděno mnoho lidí.
10,28 Promluvil k nim: "Dobře víte, že židům není dovoleno stýkat se s pohany a navštěvovat je. Mně však Bůh ukázal, abych si o žádném člověku nemyslel, že styk s ním poskvrňuje nebo znečišťuje.
10,29 Proto jsem také bez váhání přišel, když jste pro mne poslali, a nyní se ptám, jaký jste k tomu měli důvod."
10,30 Kornélius odpověděl: "Jsou to právě tři dny, co jsem se v tuto chvíli modlil ve svém domě odpolední modlitbu, a náhle stál přede mnou muž v zářícím rouchu
10,31 a řekl: 'Kornélie, Bůh vyslyšel tvou modlitbu a ví o tvých dobrých skutcích.
10,32 Vyprav posly do Joppe a povolej odtud Šimona, kterému říkají Petr. Bydlí v domě koželuha Šimona u moře.'
10,33 Hned jsem tedy pro tebe poslal a ty jsi ochotně přišel. Nyní jsme tu všichni shromážděni před Bohem a chceme slyšet vše, co ti Pán uložil."
10,34 A Petr se ujal slova: "Nyní skutečně vidím, že Bůh nikomu nestraní,
10,35 ale v každém národě je mu milý ten, kdo v něho věří a činí, co je spravedlivé.
10,36 To je ta zvěst kterou Bůh poslal synům izraelským, když vyhlásil pokoj v Ježíši Kristu. On je Pánem všech.
10,37 Dobře víte, co se dálo po celém Judsku: Začalo to v Galileji po křtu, který kázal Jan.
10,38 Bůh obdařil Ježíše z Nazareta Duchem svatým a mocí, Ježíš procházel zemí, všem pomáhal a uzdravoval všechny, kteří byli v moci ďáblově, neboť Bůh byl s ním.
10,39 A my jsme svědky všeho, co činil v zemi judské i v Jeruzalémě. Ale oni ho pověsili na kříž a zabili.
10,40 Bůh jej však třetího dne vzkřísil a dal mu zjevit se -
10,41 nikoli všemu lidu, nýbrž jen svědkům, které k tomu napřed vyvolil, totiž nám; my jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání.
10,42 A uložil nám, abychom kázali lidu a dosvědčovali, že je to on, koho Bůh ustanovil za soudce živých i mrtvých.
10,43 Jemu všichni proroci vydávají svědectví, že pro jeho jméno budou odpuštěny hříchy každému, kdo v něho věří."
10,44 Ještě když Petr mluvil, sestoupil Duch svatý na všechny, kteří tu řeč slyšeli.
10,45 Bratři židovského původu, kteří přišli s Petrem, žasli, že i pohanům byl dán dar Ducha svatého.
10,46 Vždyť je slyšeli mluvit ve vytržení mysli a velebit Boha. Tu Petr prohlásil:
10,47 "Kdo může zabránit, aby byli vodou pokřtěni ti, kteří přijali Ducha svatého jako my?"
10,48 A dal pokyn, aby byli pokřtěni ve jménu Ježíše Krista. Potom jej pozvali, aby u nich zůstal několik dní.

Italský setník Kornelius věřil v Boha Izraelitů, nebyl Gregorii777 nevěřícím.
Gregorii777, Ty si neustále ve svých článcích a komentářích protiřečíš, teď tvrdíš, že nevěřící mohou být spaseni na základě skutků, ač jindy zase hlásáš, že ze skutků nemůže být spasen nikdo z lidí. Inu účel v Tvé teorii světí prostředky - účel zalíbit se svrablavým uším i těch nejnevěrnějších nejpohodlnějších křesťanů. Teď těch, co nechtějí konat misii. Proč by se namáhali, když dle Tvé teorie stejně Bůh tzv. milosrdné nekřesťany spasí.

Filipenským 1,15-18 (EKUM)
Toto mohl apoštol Pavel říci jen proto, že věděl, že bez misionářů (upřímných i neupřímných) budou nekřesťané do jednoho zavrženi-kromě nemluvňat.