poslal Seraphim První zachráněné dítě (3.2.2004). Svědectví Libora Halíka (24).
V neděli 1.2.2004 sloužím svatou liturgii v Třebíči. Předtím čtu z ročenky Pravoslavného kalendáře 2004 na str.111 myšlenky ctihodného Jana Lestvičníka o samolibosti. „Samolibost někdy mění přirozenost člověka a pokazí jeho charakter a vede jej k tomu, aby úzkostlivě sledoval každou výtku namířenou proti němu, až příliš se jí zabýval a rozházel tak svoje duchovní úsilí….“ Ano, to se mi roku 1987 stalo, když misijní projev mé víry kritizoval laskavý maďarský katolík. Už několik let vím, že neměl pravdu. Pravděpodobně byl sám někým obelhán. Aniž by si uvědomoval svůj omyl, šířil ho mezi ostatní horlivé křesťany. Jeho argumenty byly velmi příjemné. Nejdříve jsem je odmítl. Po čase jsem jim však uvěřil. Usnadňovaly mi několik let život.
Bůh mě však miloval. Proto se rozhodl mě vysvobodit z tohoto antimisijního bludu. Použil modlitbu Jana Klase, kterou se nade mnou 3.2.1996 pomodlil. Já si ji zapamatoval. Stala se mi proroctvím: „Ať dokončí, co započal. Ať je spojen se svými kořeny. Osvoboď ho, Pane Bože, od toho velkého tlaku bát se, co si o něm budou lidi myslet. Dal jsi mu citlivé srdce, srdce pastýře.“
V pondělí 2.2.2004 mi před nemocnicí pomáhá pán S. z Osové Bítyšky.
V úterý 3.2.2004 je nás před nemocnicí šest. Manželé, kteří již měli čtyři děti se domnívali, že páté dítě neuživí. Šli na potrat. Zde však potkali nás šest. Vzali si od nás letáček a celou hodinu naslouchali zpěvu Žalmů. Toto řekli paní Marii M., která rozdávala letáčky. Vše doplnili radostnou informací, že si to rozmysleli a na potrat nepůjdou. Pak doma tvořím pozvánku na společné modlitby, které v kostele Nalezení svatého Kříže budu vést 10.2.2004 od 19.30 do 23.45 za potrácené děti a jejich matky. V pozvánce poprvé písemně prosím o spoluúčast na stráži před nemocnicí každý všední den.
