K dosažení štěstí stačí půstit se neštěstí, k dosažení svobody stačí opustit okovy, k dosažení nirvány stačí odložit utrpení.

Ale proč to nikdo nedokáže? Protože utrpení se odměňuje! Zní to fanaticky, ale celá společnost a celé peklo na tom pracuje... dobrovolně se trpí, protože se za to čeká odměna... Pak není divu, že sténajících přibývá... ukazují své utrpení na obdiv... využívají své utrpení k získání pozornosti, svatosti... atd.

Již v dětství se to dá objevit... jakmile je dítě ok... nikdo mu nevěnuje tolik pozornosti, jako když náhle onemocní... když je nemocné... nikdo na něj nekřičí... nikdo ho neobtěžuje, najednou mu všichni přinášejí sladkosti a dárky... hladí ho... atd.. Ale jakmile je fit... už mu hrozí mnoho povinností a trestů... po trpícím nikdo nic nechce... ale spíše mu dává. Toto je v nás hluboce zakořeněno... tedy, že pomocí svého utrpení můžeme získat to, co nelze získat žádným jiným způsobem. Proto již dávno objevili taoisté, že největší síla je slabost... dokud jste malí a bezbranní... máte se jako prasátka v žitě... nikdo po vás nic nechce a přesto jste milováni. Ale jakmile plod uzrál a nikdo moudrý jej nepožal... pak musíte sloužit a splácet dluh za to, že vůbec jste!

Dále... když se na to podíváme z hlediska duchovního, tak tu máme Ježíše trpícího na kříži jako vzor pro svatý život, a podmínku vstupu do ráje. Jen chudí hladoví a roztrhaní tam prý můžou. 2000 let se to vtloukalo do podvědomí... a od toho se odvíjeli ctnosti jako modlitba, skromnost, dobro, pokora, láska, služba... ale ti co hlásají tyto etiky sami od vás inkasují hříšné desátky a jiné příspěvky... vládnou zbraní a aby dosáhli svého používají různá násilí.

Dále tu je mzda... musíte dělat to, co vás nebaví po dlouhé roky života jen proto, abyste nakonec mohli dostat pár let důchodu... 40 let utrpení a nakonec vám nedá nikdo nic... postupně budete donuceni k tomu, aby jste si na důchod spořili sami. Tedy vložili své peníze do rukou těch, jež na nich za jeden rok vydělají mnohem více než vy za celý život. Žádné zvíře nemusí dělat to co se mu nechce... ale vy to své děti učíte rafinovaně už od školy. Mučíte je... i prasata ve vepříně se mají lépe než naše děti.

Obdivujete ty, jež vás ponižují, jež vám ukazují vaši malost... opovrhujete těmi, jež vám ukazují jak jste na tom dobře.... štítíte se jich... Obdivujete sebezapírání... celibáty, půsty... sportovní výkony... vše co stálo námahu, úsilí a značné utrpení... Utrpení a snažení prohlašujete za svaté, pasivitu a svobodu za hříšnou... Jak může vést utrpení a omezování sebe sama k rozkvětu ducha a daru Božího? Copak byste Mozartovi nařídili skladatelský celibát... Gottovi mlčení... Van Goghovi slepeckou pásku? Velikáni se nikdy neomezovali v tom, v čem se stali velikány! Ale tady se traduje... omez se... služ... pracuj a budeš odměněn. Stále nad sebe něco povyšujete, abyste žili v ponížení... sami nad sebou dáváte moc jiným... dovolíte, aby o vašem životě rozhodovali jiní jen, abyste mohli vinit jiné a abyste vy mohli trpět... a pak utíkáte k Bohu se ukázat v modlitbách... kdo by se modlil, když zrovna oslavuje? Není divu, že sexujete jen v soukromí a až po zhasnutí světla!

Pokud se máte rozhodnout mezi extází a utrpením do jednoho volíte utrpení... Být veselým a extatickým se vám jeví jako šílenost... trpět a naříkat si je standart. Extáze je všude okolo a je zcela nevyčerpatelná... zdarma hned teď.. ale vy volíte v temnotách se lopotit za pár grošů jež se rychle rozkutálejí k těm, jimž jste v potu sloužili... Není divu, že církev byla vždy na straně vykořisťovatelů... Stačí všechny starosti hodit za hlavu a extaticky se radovat... ale kvůli zítřejšímu zisku... vašemu či jiných... nemůžete si to dovolit. Stroje vám měli ulehčit práci... celý pokrok měl znamenat snazší práci a více volna... a? Makáte více, než se makalo v jeskyni pračlověka. Pokrok vede jen k rozežranosti... nebýt pokroku, viděli byste jak málo stačí k životu... a kdybyste si měli péct sami chleba z obilí, které jste sami zaseli a sami umleli... a vařit každý den sami jídlo... pochybuji, že by někdo byl obézní... nemocný... a kdybyste si všechny věci sami museli vyrobit opatřit atd... zjistili byste, že je to ztráta času... najednou by vám stačilo pracovat jen pár hodin na to hlavní... šetřili byste energií... vyráběli vše poctivě a kvalitně... a zbytek času by se věnoval zábavě... Kdyby platilo pravidlo co si neuděláš sám, to ti nikdo nedá... a to v přírodě opravdu platí... jó pak by vykořisťování a nespravedlnost zmizely jednou provždy z planety... zatím se však podporuje jen degenerace... a té vy říkáte pokrok... ale sami jste si vybrali... protože bláhově věříte, že za utrpení něco získáte... v podstatě už máte odměnu svou... Kolik zedník musí postavit domů, než si vydělá ty milióny na ten svůj?

S překonáním připoutanosti ke své mysli se stáváte neovladatelnými... a tedy svobodnými. Extáze se všichni děsí, protože je nekontrolovatelná. Proto extatické lidi zavíráte do blázince. Jsou lidé, kterým se to stalo nevědomě... již prostě nevydrželi to utrpení a vnitřně se jejich ego zhroutilo... jsou blažení, ale neví o tom... ty se snažíte vyléčit. A pak jsou ti, jež vědomě odložili své utrpení a pak mají možnost ještě ego předstírat, aby je společnost nechtěla léčit... avšak vskutku svobodný člověk... nemá potřebu hrát žádnou přetvářku... čeho by se bál když není? Na co ho chcete nalákat, když si nic nedokáže představit, když plně rozeznává klam od skutečnosti? Takový člověk je prostě již mrtvý... zkuste něco chtít po mrtvole... Největším mistrem je smrt sama... ale, kdo by se chtěl učit od své smrti?

Vskutku pak jsou všichni velikáni teologie, filosofie a duc*****sti a jiných paoborů vyšinutosti psychopatických... jen frajírci s kupkou hnoje jímž jste se sami nejprve museli umazat, abyste mohli klesnout tak hluboko... a s*****ět si. Jděte se nejprve umýt!

článek Slepého osla