to Gregorios777:
- dovolil bych si nesouhlasit. Sám se chystám na studium (dá-li Pán) charitativní a sociální práce, kde psychologie je v učebním plánu již od 1. semestru. A v naší službě (pomoc lidem bez domova a jinak trpícím) je znalost psychologie nutností. Vždyť i v osnovách sanitářského (pečovatelského) kurzu, který teď dělám je v osnovách jak psychologie, tak i pastorační práce s nemocnými.
- víš...milý Gregoriosi...nebudeme (my lidé a křesťané) stále zdraví, při plné psychické a fyzické síle, stále plní energie, při penězích atd. A proto tady jsou lidé a křesťané v tzv. "pomáhajících profesích",  kteří chtějí, mohou a budou druhým (těm opravdu potřebným)  pomáhat a podporovat je.

to JirkaX:
opět bych se vrátil k "evangelizaci" a k "evangelizaci službou":
- pokud chceš sloužit tak, jak si představuješ (dle tvých příspěvků), tak se prosím zamysli nad tím, že lidé v naší zemi potřebují vidět skutky Kristovy, které On bude realizovat skrze své následovníky. A nejsou to jen slova, divůčinění (uzdravování, vymítání démonů atd.). O to se tady již v 90. letech pokoušeli mnozí a neuspěli. Tahle země je země Husa, Chelčického, omenského, Českých bratří....ale taky husitů, Koniáše atd. Tohle je národ se slořžitým myšlením, se složitým vztahem k vlastní minulosti, se složitým vztahem k Bohu (nebo se složitými představami o Bohu).
Zde se nedá uspět s "americkým stylem evangelizace". Tady je potřeba se vcítit do "duše těchto lidí" - do jejich pocitů, vnímání, bolestí, radostí, frustrací i nadějí. A to bez Kristovy pomoci (On je přece dobrý pastýř a zná své ovce) dost dobře nejde.
Seriózní snaha o tzv. probuzení dle toho, jak já to vnímám, musí jít od podstaty lidství - zajímat se o starosti těch nejchudších, zajímat se o problémy bratří, kteří museli odejít z různých důvodů z církví, zajímat se o sociální nespravedlnost, zajímat kriticky se o teologii, která v našem evropském prostoru formovala ty 2 tisíce let křesťanství, hledat souvislosti, "otevřené dveře", možnosti spolupráce s ostatními církvemi a jednotlivými křesťany a zároveň opatrovat ve víře hranice svého vnímání pravdy evangelia.
Já vím...že se mi to asi "hezky píše", ale tak to cítím a tak se to s pomocí Páně snažím žít...

Drahý daggie,

vždyť takto to chci přece dělat (s pomocí Páně) - jít a vcítit se do duše těchto lidí, vždyť to je ten Boží způsob, Kristův způsob. A mluvit o všem pravdivě. A žádné manipulace a bezbožné křiky, ale svatá moc a úcta k Pánu, vážnost víry, pravda a láska k lidem. "Věř a uvidíš slávu Boží," řekl Ježíš. 
Jsi citlivý a vnímavý člověk, daggie.
Pán Ti žehnej
Jirka