Grano Salis - Jak zacházet s katolíky

Stejně je to s katolíky - je důležité vědět, že katolíci mají obsah mnoha desítek základní pojmů jiný, než by "běžný" člověk předpokládal. Pro křesťana je situace o to složitější, že katolíci používají značné množství pojmů z bible či pojmů používaných v křesťanském světě. Pokud jako křesťané budete diskutovat s katolíkem na úrovni těchto pojmů, bude se vám jednou zdát, že si náramně rozumíte a za pět minut z hrůzou zjistíte, že porozumění byla jen fatamorgána. Stejně tak se vám může stát, že vám druhá strana nerozumí, ale v srdci víte, že jste na jedné lodi. Obsah pojmů se buduje v člověku dlouhá léta či desítky let a je tak zažitý, že většinu lidí ani nenapadne, že by s ním mohl být problém.

Obsah některých katolických pojmů je jiný oproti běžně známému obsahu jen o pár procent ale některé pojmy mají zcela jiný význam. Pro rozhovory a diskuze "ve víře" je podstatné, že více či méně jiný význam či obsah mají už některé základní pojmy - jen namátkou: desatero, bible, spasení, pokání, svatost, hřích, pokoj, církev, křest či čistota. To že je obsah jiný, je celkem známé na některých dalších pojmech: Sedmý den, Svatý Otec, uctívání či Neposkvrněné početí. K tomu se přidávají desítky a stovky pojmů, které existují jen v rámci katolického logického systému a jejich obsah není možno ověřit vně systému a často jejich obsah mimo systém ani není možné přenést.

Můžete tak například donekonečna diskutovat nad tím, jestli jste nebo nejste spasení, máte či nemáte spasení - když si každá strana pod pojmem "spasení" představuje něco více či méně jiného, diskuze má (kromě vzniklých následných antipatií) téměř nulový praktický význam.

Je tak dobré vědět, že když katolík čte bibli, rozumí mnohým částem zcela jinak, v rámci obsahu pojmů, které má naučené a zažité v logickém systému, ve kterém žije. Pokud tedy jako argument v diskuzi uvedete nějaký biblický verš, který vám bude připadat příhodný k tématu, může se vám stát, že se katolík nechápavě zeptá "A jak to s tím tématem souvisí?". To si katolík nedělá legraci, nešpičkuje, myslí to vážně.

Některé věci vám nepůjdou na rozum: Katolík vám třeba bez uzardění bude tvrdit, že má v mysli pokoj i depresi zároveň. Nedělá si legraci, nelže, nesnaží se podvést. Jen si pravděpodobně pod slovem "pokoj" představuje poněkud něco jiného, než je myšleno ve 4 kapitole listu Filipským.

S tím souvisí i to, že jiný je nejen obsah pojmů, ale velmi často také obsah jmen, což může být o to více matoucí. S některými katolíky můžete s překvapením zjistit, že centrální osoby, ke kterým se vztahuje jejich víra, mají sice stejné nebo podobné jméno, ale ve skutečnosti jsou jiné, než ty, které znáte vy. Když si dáte práci, zjistíte, že osoby, o kterých se bavíte, sice mají stejné jméno, ale ve skutečnosti jiný charakter.

Rada číslo 3

Buďte si vědomi reality duchovního boje.

Je potřeba si uvědomit, že jde o opravdový duchovní boj. Možná při setkání uslyšíte v duchu: "Hlášení: Tohle není cvičení. Opakuji: Tohle NENÍ cvičení". Křesťan by měl mít v každé chvíli na mysli, že ten duchovní boj NENÍ boj s katolíkem, či dokonce boj proti katolíkovi, ale je to boj o katolíka. To je základní postoj, se kterým můžete pomoci - jde tady o člověka, o jeho věčnost, ne o to, jestli zvítězí ta či ona slova či argumenty.

Katolický systém obsahuje funkční uctívání nebeských mocností, podobně jako každé jiné podobné náboženství. Jako příklad uvedu část systému, kterou jsem měl (ke své lítosti) možnost až příliš důvěrně poznat. Pokud jste křesťané, jste jimi nejspíše proto, že jste odevzdali svůj život Ježíši, Ježíš si váš život vzal, narodili jste se znovu a váš život teď Ježíši patří. Ježíš bible má ale poněkud jiný charakter, než centrální osoby katolického systému. V charakteru Ježíše je pravda, láska a hlavně svoboda, kterou nebeské mocnosti poněkud postrádají.

Zkuste si přečíst následující věty:

"Neposkvrněná, Královno nebe a země, Útočiště hříšníků a naše nejlaskavější Matko, Tobě svěřil Bůh celý řád milosrdenství. Já, ......., nehodný hříšník, padám k Tvým nohám a pokorně prosím, abys mě celého a úplně přijala za svou věc a vlastnictví a udělala se mnou, se všemi schopnostmi mé duše a mého těla i s celým mým životem, smrtí a věčností cokoliv se Ti zalíbí."

Tohle není legrace či okrajový folklór, tohle je teprve realita, na kterou když narazíte, jste u jádra pomoci. Kdo můžeš rozumět, poslouchej. Pokud vnímáš v duchu duchovní boj, je dost dobře možné, že máš před sebou ani ne tak katolíka, jako spíše Neposkvrněnou. Je dobré si uvědomit, že značná část katolíků výše uvedené věty - či věty podobné - vyslovila nahlas a když je vyslovovala, myslela je smrtelně vážně. Tak vážně, jak jen vážně jsi je myslel ty, když si něco podobného říkal Ježíši.

Kdo tyhle věci znáte, víte, že fungují. Jsou to věci duchovní a člověk, který tímto projde, vejde ve styk s duchovním světem. Takový člověk má často opravdové duchovní zážitky. Často dostane nějakou nadpřirozenou moc - věšteckého ducha, schopnost komunikace s duchy, vidí "duchovní" úkazy a podobně. Katolíci u duc***** nerozlišují příliš dobré a zlé, navíc cokoliv má "razítko" Neposkvrněné či Královny Nebes, je automaticky bráno jako duchovně dobré.

Druhá, méně příjemná stránka takovéhoto zasvěcení je podobná, jako v jakémkoliv jiném náboženském systému - odevzdání se některé z duchovních mocností nebes provází chronické hříchy a chronické nemoci. V případě Neposkvrněné to jsou typicky problémy se sexuální nečistotou a depresemi (jaký to paradox pro ducha, který si říká Neposkvrněná a hovoří jen a jen o pokoji ...).

Když už prohlédnete těžkou situaci některého z katolíků a budete se mu snažit pomoci, jako křesťané brzy zjistíte, že velmi silně vnímáte ve svém duchu boj. Duchovní boj. To je realita a jde do tuhého. A znovu musím opakovat: Křesťan by měl mít v každé chvíli takového boje na mysli, že ten duchovní boj NENÍ boj s katolíkem, či dokonce boj proti katolíkovi, ale je to boj o katolíka (viz. Ef 6,12).

Rada číslo 4

Mějte však horlivou touhu po lepších darech

To že je člověk katolík, ještě nemusí znamenat, že jeho život patří některé z mocností. A odevzdání života nebeské mocnosti nemusí zrovna znamenat to, že muž či žena, kteří odevzdání provedou, budou chodit s očima v sloup a pěnou u úst. Lidí, kteří hřeší na plný úvazek a otvírají se mocnostem je na světě čím dál více a nečistých duchů se tak poněkud nedostává. Duchové si odevzdání života mohou vybrat kdykoliv později. Počítejte s tím, že nejspíše ve chvíli, kdy se budete o člověka pod démonickou mocí zajímat, modlit se za něj a kdy za něj budete bojovat.

Jestli nemáte do situace slovo poznání, buďte opatrní - a radši si ho vezměte, tím nic nezkazíte. Vědět například jak se modlit, v kterých chvílích a jak dlouho je víc, než dlouhé hodiny diskutování. Pokud už přijde na to, že obsazený člověk "přijde sám k sobě", jsou často potřeba dary moci, víry a rozlišování duchů. Tahle válka je až příliš skutečná. Přečtěte si něco o nečistých mocnostech a nelezte se vzduchovkou na tanky.

Rada číslo 5

Katolík je člověk

I když budete mít někdy pocit, že se bavíte s katechismem a jindy zas, že máte před sebou Neposkvrněnou, vězte, že katolík je člověk vydaný stejným bídám, jako vy. Jeho vzývání model není o nic horší hřích, než když si znovuzrozený křesťan vleze na pornografické stránky, přežírá se nebo opíjí svým sobectvím. Katolík potřebuje spasení úplně stejně, jako jsi ho potřeboval ty.

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace