zdá se, že tvá otázka je řečnická a jejím účelem je spíše cosi naznačit, než se něco dozvědet. Ač nejsem SV, pokusím se o vysvětlení.
Nejprve však malá poznámka - píšeš /// v PRAXI sotva kdy pokrytou hlavu v tamních shromážděních uvidíme ///. Na kolika shromážděních jsi byl? Po celém světě existují stovky, ne-li tisíce místních církví, které přijímají službu W.L.  Možná se mýlím, ale podle mého jsi nebyl na shromáždění ani jedné z nich. O to však nejde.
Přijdeš-li na shromáždění takové místní církve, skutečně tam s největší pravděpodobností všechny ženy nebudou mít fyzickou pokrývku hlavy. Důvod je jednoduchý, nejedná se totiž o podmínku přijetí či společenství. V takovém případě by šlo o sektu pokrývání hlavy a ne o místní církev. Apoštol Pavel hovoří o přijímání svatých v rámci církevního života ve 14. kapitole listu Římanům. Jako příklad zmiňuje otázku jídla: „Někdo věří, že může jíst všechno, slabý však jí jen zeleninu. Ten, kdo jí, nechť nezlehčuje toho, kdo nejí, a kdo nejí, nechť nesoudí toho, kdo jí. Vždyť Bůh ho přijal.“ (vv. 2-3). Přitom na jiném místě týž Pavel výslovně říká: „Všechno, co Bůh stvořil, je dobré a nemá se zavrhovat nic, co se přijímá s děkováním: posvěcuje se to skrze slovo Boží a přímluvu“ (1Tm 4,4-5). Apoštol Pavel tedy výslovně učil, že můžeme jíst všechno. Z hlediska učení měl v této otázce naprosto jasno. Z hlediska praxe církevního života nás však nabádá, abychom přijímali i toho, kdo všechno nejí. Není to snad rozpor mezi učením a praxí? Naprosto ne. Klíč k celé otázce se totiž skrývá v něčem jiném než v samotném jídle.
Pavel na základě nebeské vize nade vše miloval Krista, Hlavu, a církev, Jeho Tělo, se všemi údy. Věděl, že v církvi jsou věřící na různé úrovni co se týče růstu v životě i poznání pravdy. Věděl, že v církvi jsou nejen silní, ale také slabí (Ř 14,1; 15,1). Věděl, že má-li být církev Boží, musíme přijímat svaté podle toho, jak je přijal Bůh (14,3b), ne abychom posuzovali jejich názory (14,1). K tomu je však zapotřebí pravé poznání Božího záměru a pravá duc*****st (k. 8), která nemá zalíbení sama v sobě (15,1). Také je zapotřebí zkušenosti s životem Těla v praktickém církevním životě (k. 12).
Zdánlivý rozpor mezi učením a praxí uvedu ještě na příkladu se způsobem křtu. Na základě Božího Slova i samotného významu slova křest v původním jazyce můžeme říci, že správný způsob je ponoření. Avšak setkáme-li se s bratrem v Kristu, který byl pokřtěn pokropením, ale přitom vyznává stejný duchovní význam křtu, neměli bychom z ponoření učinit podmínku pro naše společenství s ním či dokonce pro jeho vstup na shromáždění. Popřeme tím snad pravdu o správném způsobu křtu? Naprosto ne. Pouze věřícího příjímáme podle Božích podmínek přijetí, mezi kterými správný způsob křtu není. 
Zkus si tento princip převést na otázku pokrývání hlavy a možná pochopíš, proč i na shromážděních místních církví mohou být některé ženy s nepokrytou hlavou. Nebylo by přece těžké vydat jen vnější nařízení (literu) o povinném zahalení hlavy. Něco jiného je však sloužit tak, aby lidé skutečně vnitřně uviděli a bytostně se podřídili Božímu řádu autority v tomto vesmíru. To první zvládne třeba i nevěřící, to druhé pouze ten, kdo je sám podřízen Boží autoritě. To první může okamžitě zvýšit počet zahalených hlav v místnosti, to druhé může postupně přispívat k uspořádání všech věcí pod jednu hlavu v Kristu.

AdamS

Gregu,

pokud se nemýlím, tebou zmiňovaná setkání byla buď semináři představujícími literaturu nebo setkáními se zájemci; nebyla to tedy pravidelná setkání místní církve (svůj „dotaz“ jsi adresoval přece sborům). Buď si jist, že ani já se s tebou nehodlám hádat, avšak přístup či tón (chceš-li duch) tvého příspěvku mě nutí, abych k vlastní nelibosti (myslím tím, že to nemám v oblibě) zareagoval osobněji. Na setkáních v Chebu a v Aši byli přece i věřící, na které odkazuješ v jiných příspěvcích jako na ty, se kterými máš společenství. Proč nenapíšeš, jak se oni staví k pokrývání hlavy?

Jde mi však o něco jiného. Kdybys byl jen člověk, který má potřebu šířit svoje názory, dobrá, dokázal bych to snést. Jenže ty mluvíš o tom, že tě Pán povolal k nějaké budoucí službě, jejímž výsledkem by snad měly být sbory na těchto názorech postavené. A to je něco jiného, protože to už se dotýkáme Těla Kristova a Pánova díla.  Už jen na drobném příkladu s pokrýváním hlavy ukazuješ, že taková služba nebuduje církev, ale v tomto případě sektu pokrývání hlavy. Zřejmě to nejsi schopen vidět, ale přesto to zmiňuji, dokud jsi ještě žádnou takovou skupinu nezaložil.

AdamS

Gregu,

já myslel, že za součást tzv. bratrského hnutí ses někde označil ty. Otázka zní, zda také oni považují za svou součást tebe. My jsme vděční za všechno, co tzv. bratrské hnutí obnovilo z Písma svatého v učení i praxi, zároveň se však chceme poučit z chyb, slabin a především vývoje a historie tohoto hnutí. Jedním z jeho význačných znaků je, že ačkoli začalo jako návrat k jednotě Těla Kristova, postupem času se rozdělilo a roztříštilo na množství skupin a skupinek, které se pak mnohdy navzájem obviňují z bludu či nedostatečné věrnosti pravdě. A přitom jde někdy o vyložené jemnosti v učení či praxi.

Nemám teď čas ani chuť vysvětlovat, jaký je rozdíl mezi církví a působením díla, ale zjednodušeně řečeno, ano, onen prodej literatury či seminář nebyl setkáním (místní) církve, ale setkáním Distribuce Proud se zájemci o tuto službu. Ale zpět k pokrývání hlavy. Pokud bys navštívil více shromáždění, zjistil bys že vždy celkem slušný počet sester pokrývku hlavy má. Tedy rozhodně neplatí to tvé – vůbec to nepraktikujete. Co nepraktikujeme je, že z pokrývání hlavy nečiníme vnější zákon, nařízení či dokonce podmínku vpuštění. Nikde v NZ nečtu, že sestra bez pokryté hlavy nemá být ani vpuštěna. Zato čtu: „Dávejte si pozor na ty, co působí roztržky. Vyhýbejte se jim.“ A to se může týkat i toho, kdo působení rozdělení chybným či přehnaným důrazem na určitou, třeba i biblickou, pravdu či praktiku.

AdamS

Gregu,

přečti si, co píše Lýdia; snad ti dá Pán světlo, jak se ta věc má, a přestaneš se hádat. A jestli nepřestaneš "mlít svou", přestanu komunikovat já, protože Boží služebník se nemá hádat. V tomto mám poznání já a hodlám ho naplňovat.

SV

Ahoj,

ja s Tebou súhlasím. Vari je Božie Slovo možné zmeniť alebo o ňom polemizovať? To by som sa neodvážila, a tak som ten príspevok ani nemyslela. Len som sa snažila naznačiť, že my sa Telom stávame, postupne je v nás stvárňovaný Kristus - tak to chápem zatiaľ. Že naša nedokonalosť a nedodržanie prikázaní z nevedomosti, Božiu vernosť a Lásku zmeniť nemôže. Ale v rôznych etapách svojej cesty s Pánom som mala k dispozícii rôznu intenzitu Svetla. A vždy to bola len milosť Pána Ježiša Krista, že mi to Svetlo Pravdy zjavil v duchu. Potom je už každé moje neuposlúchnutie zjavenej Pravdy hriechom, ale aj vtedy, ak predsa padnem (ak nehreším vedome, cielene s výhľadom - veď Pán mi prepáči, veď on je milostivý), viem, že moje hriechy v momente ich vyznania sú odpustené, lebo Boh je verný a spravodlivý.

Preto aj verím tomu, že sme povolaní k Láske Božej práve preto, lebo nikto z nás nemá nič za svoje vlastné zásluhy. Mám sa vari hnevať na svojho muža, že otáľa s vyznaním viery? Ja neviem posúdiť, do akej miery sa ho Pán dotkol v srdci - a pokiaľ Boh Otec ho sám nepritiahne k Ježišovi, pokiaľ ho sám neposvätí Pravdou, nemôžem sa hnevať - aj keď sa v tele hnevám, lebo je to ťažká situácia - ale viem, že mne samotnej to trvalo takmer 18 rokov, kým som pozitívne (vyznaním viery a túžbou byť pokrstená) reagovala na Lásku, ktorú sa mi Boh pokúšal zjaviť. Nie je to milosť, ak niekto niečo pochopí? Záleží na našej snahe? Je vari možné dosiahnuť niečo bez Pánovej sily, ktorá sa dokonáva v našej slabosti? Kto dáva dary Ducha svätého? Tam som to smerovala, nie k polemike, či s pokrývkou, alebo bez pokrývky. Chválim ho za to, že máš dar múdrosti, ale je to DAR. Pre spoločný úžitok. Ako dar uzdravovania, ktorý zrejme obdržal Stanislav. Ste obdarovaní. HALELUJA!!! :o) Teším sa, lebo je to pre nás ostatných. Ale je to milosť Pána, že ste boli obdarení, nie vaša zásluha. Prečo sa potom hnevať, že ostatní nechápu. Vždy to môže byť telesný človek, ktorý nechápe, ale aj taký, čo "zduchovnieva" a blíži sa k Pravde slimačími krôčikmi.

Ja nie som dobrá v histórii a neviem, či bolo v dobe apoštola Pavla pre ženy typické neustále nosenie nejakej pokrývky hlavy - ak áno, bolo pre nich jednoduchšie a prirodzenejšie, že sa tak aj modlili k Bohu. Pre mňa to bol šok, keď som to prvýkrát čítala. A kopec vzbury v tele. Ale svedčím o tom, že Boh je Láska, čiže On je zhovievavý, dobrotivý, trpezlivý a NIKDY neprestáva byť taký. A svedčím tiež o tom, že je spravodlivý a tmy (= neprávosti, hriechu, klamstva) v Ňom niet. Preto ma neustále, stojac v Jeho vlastnej spravodlivosti a milosti, vyučuje o Pravde. Mám ju v Ježišovi Kristovi a verím, že On je mojou spravodlivosťou, svoju vlastnú nemám - tak ani to ako zmýšľam o pokrývke hlavy v súkromí dnes, neznamená, že je to definitívne, lebo svoj beh som ešte nedobehla - bežím a výchova skrze Ducha svätého trvá... Ver, Gregory, že sa bojím ísť proti svätosti Boha všemohúceho telesným zmýšľaním, sedím pri PC so šatkou na hlave, a v srdci s bázňou pred Tým, ktorý má moc uvrhnúť do pekla a modlím sa: Odpusť Pane, lepšie vyjadriť, čo vnímam, neviem. Ale verím, že Ty ma posvätíš, lebo to je Tvoja vôľa - naše posvätenie. Amen.

1.1. Mlčení žen ve společném shromáždění. Nadpis odstavce mi hned připomene název filmu „Mlčení jehňátek“.  Tato věta znamenala na dlouhou dobu konec duchovních ambic žen v církvi. Jde o výrok apod.Pavla „ ženy nechť v církvi mlčí" l K 14:34. Pavel v předchozích verších velmi podrobně popisuje pořádek při bohosluž­bě, kde se vyskytují různé charismatické projevy.