Ty víš , že to není jednoduché,ale vesele to používáš. (pro mne to je jednoduché, protože JB ani CKS sekty nejsou, jsou to křesťanské církve)

 Tak kdo jsou sekty dle Tvého významu? V textu říkáš, že jsou to charismatické sbory. TAk kdo jsou ty charismatické sbory teda?

  Já netvrdím, že to je jednoduché.

Já sem připraven na jakoukoli odpověď.

 1) ano JB a KS vidím jako sektu.

 2) Ne tak to říct nelze. Ale nějaké sbory v JB a CKS jsou jistě sekta, dle "mého významu"

(otázka je, jestli někoho zajímá tvůj význam, nebo si prostě přečte, že jsou sekta a je to..čtenář nezůčastněný jistě může k tomu silné tendence to tak brát či tomu tak rozumnět)

 3) Ne nejsou sekty, jen ten můj sbor, ten sekta je, jak jsem ti už řekl. Ale to že jsem řekl, že jsou charismatické sbory sekty , to je jen tak,to není jednoduché, víš, to je složité. (v textu se to zdá velice jednoduché)


Kdo jsou ty sekty dle Tvého významu a kdo jsou ty "charismatické" sbory , když mluvíme o ČR?

Já chci jen vědět, o kom konkrétně mluvíš, to snad víš?

Když tak zasvěceně víš, že:

 "je potřeba říct, že v charismatickém sboru vedoucí tomu všemu bemezně věří"

TAk mi prosím tě jen řekni alespoň pár příkladů takových charismatických sborů, kde jsou? V CB, V CKS, v JB? Nebo to jsou všechny "charismatické sbory" ?

Já ti nic nevnucuji, já ti přece dávám prostor to vysvětlit a říct jak to myslíš a kdo to je.

Já se jen ptám, protože nevím.
 
Dle tvého textu jsme porozuměl, že JB a CKS jsou sekty protože jsou to "charismatické církve".Porozumněl jsem tomu správně?
Alespoň to  říkáš!

Pokoj


PS:Já Tě jen požaduji důslednost nic víc.A také se chci dobrat k jádru tvé víry o těchto věcech. Já fakt nevím, jak teda smýšlíš o JB a CKS. Kurnik to je tak těžký to pochopit, že tomu nerozumím?

POspo,

ani nevím zda mám reagovat, když máš pro charismatika  také označení jako psychopat a teorii zvrhlou v proměnu tebou zmíněné reality. Za slovo „manipulace“ (vyřčené někomu), můžeme skovávat opravdu hodně (dokonce i to co by jsme měli, ale také nechceme dělat), přesto se shodneme, že manipulace je věc nedobrá, ať je provozována kdekoliv a na komkoliv. Natož opřená účelově ve smyslu duchovního vydírání. Zase zneužití autorit je možné téměř všude, proto je důležitá oblast vykonávání správy všeobecně ve společenství dané církve,  nebo konkrétního sboru podle jasných pravidel a ochrany jejího zneužití. To že věci okolo sebe ovlivňuji, neznamená nutně že manipuluji, protože každý chtě nechtě ovlivňuje v rodině, církvi , práci a vlastně všude, kde se vyskytne: prostě svým způsobem je  člověk „manipulant“. Za svůj způsob ovlivňování (manipulace) v pozici svěřené autority neseme jistou odpovědnost především před Bohem.

Tak to platí pro každého, ale nemělo by to sloužit ke strachu stát v nějaké odpovědnosti, nebo v autoritě. Žijeme v zemi, kde každý kdo nějakou tu autoritu má, je v podstatě jakoby už principielně podezřelí. Žijeme v zemi, kde je mnoho lidí nemající zdravé sebevědomí  a proto se autorit podvědomě děsí (zároveň poklonkují), neumí s nimi jednat seriozně ani přirozeně, chodí okolo nich po špičkách a pomlouvají z pozice anonyma. Schválně teď hovořím o pozici člověka vůči nějaké autoritě. O opačné pozici tu bylo řečeno dost. Autorita není hanlivé slovo, je zanesena v plánu Božího stvoření i do života lidské společnosti Bohem všeobecně, stejně tak Božího lidu. Problém je však autoritářství. Jsem člověk který dlouhé roky v církvi autoritu a vedení neměl svěřenou - tedy myšleno na úrovni vedení sboru (jako vedoucí skupinky např. ano). Nevadilo mi to a neměl jsem potřebu s autoritou nějak bojovat (spíše nebyl důvod). Když o něco šlo, věci se vyříkali, šlo se na kolena a hledala se Boží vůle. Pokud autorita je sama vzorem v tom co káže a požaduje (předpokládám že vždy ve světle Písma), není problém, ale horší je to s kázáním vody a pitím vína. Následně mám větší zkušenosti s lidmi, co měli naprosto pokřivený pohled na v moci postavené. Zapšklost, vzdor a jedovatá kritika posílená o zlovolné jednání. Nevěřím v serióznost, soudnost a objektivitu těchto zraněných lidí ve zdejších svědectvích, ačkoliv vím, že nějak vnitřně trpěli pod vlivem jistých lidí  a jsou zranění (to nechci zlehčovat). Uzdravení je v nedohlednu, protože cesta vyjití není v satisfakci a pranýřové kritice, ale ve smíření a odpuštění. Pomůžu jim snad s tím, že jim budu kývat na jejich hořkost? Nicméně sám nemám lidský recept. Bojují na nesprávné straně a nesprávným způsobem (olinův zmíněný džin) a to je můj názor.

Pospo,
 je vážně hezké když smýšlíš, že všichni charismatici nejsou psychopati a uklidnilo mě že nechceš generalizovat :- ). Přesto (všimni si) přistupuješ už k diskusi o charismaticích spíše s předsudky a jinde si myslím že charismatické učení je jak chybné tak i nebezpečné,  ale dejme tomu že z tvých zkušeností předpokládáš, že v charismatických církvích jsou vhodnější podmínky pro manipulaci s člověkem (potom to jako názor beru).

Ty neříkáš o "synech temnoty" co vladimír, jestli to tak vyznělo,je to má chyba.

Ale co se týče tvých slov o psychopatovi. Pochopil jsem to, stejně jako patttre, že přirovnáváš charismatika k psychopatovi.

  Vždyť jsi to sám psal:
". Kde se stala chyba, že časem začal charismatik znamenat i psychopata, který hlásá dary Ducha svatého k potvrzení svého postavení a k manipulaci s ostatními? "

Máš pravdu, ale, že jsemTě rovnou zařadil i na ty "syny temnoty". POkud je tomu jinak a pochopil jsem Tě špatně, je to moje chyba. Už jsme z toho přetaženej.

V tom případě se omlouvám.

Ale jestli platí, cos řekl , pak ale..jestli jsem pro Tebe psychopat, logicky ani nemá cenu s Tebou diskuzi rozvíjet. Mně totiž označují za "charismatika"

Člověk by čekal nějaké omezení,ale:

  "Ti první v současnosti mnohdy charismatiky a letničními nejsou, ti druzí se - možná po nějakých půtkách, kdy zápolili o postavení se sobě podobnými a udělali z nich odpadlíky - stali pastory a staršími a biskupy."

Nevím, už jsme unavený. Ale vubec nechápu, že bys zde to, že "charismatik je psychopat" neřekl. a už to nebudu pitvat. Pokud tak nesmýšlíš, beru zpět svá slova, pokud to platí, tak vpodstatě platí i má slova.

Pro mně to seriózní není, když se baví charismatici s oponenty, říkat, že jedni jsou psychopati.

Pokoj

Aby nebujelo slovíčkaření, v té větě stojí, že "charismatik začal znamenat i psychopata." Je tam spojka "i" a předpokládal jsem, že to vyzní, že se vyskytli i takoví charismatici. 
Ale nebuď z toho mrzutý, každý ať má jistotu svého přesvědčení, ne? 

Trochu jsem si musel zavzpomínat, jak to vlastně bylo. Víra přichází ze slyšení. Já jsem uslyšel v osmnácti, což už je skoro před dvaceti lety. Uslyšel jsem o tom, že se nemusím trápit, co se sebou, nemusím dále hledat smysl a že je úplně zbytečné mé vlastní snažení, protože mne Bůh tak miluje, že poslal svého Syna, aby mne zachránil. Nevěděl jsem přesně, od čeho mě zachránil, ale věděl jsem už, co znamená, že mně miluje. Co dál? Vydat mu svůj život! Jistě, modlitba spasení,pokání, křest ve vodě a navíc - křest v Duchu, První kroky.... Jsem nové stvoření! Co je staré, pominulo, hle....! No, ledacos nepominulo, ale na to je modlitba, půst, duchovní boj, společenství, pastorace, služba, evangelizace, konference... a postupně jsem žil zcela přetížený a křečovitý život určovaný pokyny autorit.  Trvalo to víc než deset let než jsem si připustil, že tohle přece není svoboda, kterou jsem v Kristu hledal a šťastné výrazy všech okolo jsou někdy jen charismatický make-up. Když jsem s tím přišel na domácí skupince, hned se našlo duchovní vysvětlení a byly podniknuty kroky k vysvobození. Ale já už měl jinou představu. Přepočítal jsem si, co pravdu k životu potřebuji a spousta charismatických či letničních vymožeností mi z toho vypadla. Se sborem jsem se rozloučil a bratři i sestry vyjádřili naději, že se k Pánu vrátím a přislíbili, že se za mne budou modlit. K Pánu jsem se vrátil, mám na něj dost času a proto není třeba, aby mi jej deformoval samolibý pastor nebo psychopatický (tady opravdu nemůžu použít jiný výraz) letniční biskup.
Pro někoho tohle bude typický příběh odpadlíka a já nezoufám, protože nebude první, kdo si to myslí. Nestojím mimo církev a nemyslím si, že si vystačím sám. Nemám ale zapotřebí dělat ve sboru nějaké "autoritě" podporu pro jeho kulhavé ego.
S logikou prvního ročníku gymnázia tady teď nevystačím, v těch osmnácti by to možná bylo ono, ale teď ne. Nemůžu popřít, že na počátku to byla pro mne senzace, cítil jsem se v extázi, že i ta tvrdá dřina, která pak přišla, šla zvládnout. Až pak mi došlo, že to je stagnace a že se nikam dál nemám šanci posunout. Že to jsou lidé, kteří mi žádný další posun nedovolí. Naopak mě budou chtít podržet tak, abych fungoval podle jejich představ. Myslím si, že tohle už zdravé není. A zase opakuji, mám za to,že to je v charismatické a letniční církvi problém a že není mechanismus, jak se tomu bránit.

hezky a upřímně jsi to napsal. Věř mi, že Ti rozumím. Jestli mohu zareagovat tak mi dovol jeden postřeh. Předesílám, že nikterak nesnižuji to co jsi zde popsal, jen to doplním o vlastní zkušenost. Píšeš o svobodě, kterou jsi hledal v Kristu, ale nenalezl u lidí ve sboru. Naopak jsi tam nalezl manipulaci a charismatický make-up. Jo, to se stává dnes a denně. I já tyto jevy vidím kolem sebe ve sboru kam dnes patřím. / AC / A viděl jsem je před lety v KS a CB a dokonce věřte nevěřte u katolíků. Možná jsem měl štěstí, že tu svobodu / o které píšeš / jsem v Kristu skutečně našel. Proto mi sice pokrytectví a manipulace v církvi vadí, ale mám svobodu si přiznat, že církev je problematická "organizace". Protože její tělo tvoří problematičtí lidé / včetně mě, problematického Petra V. / Ale ta hlava toho těla je Svatá a kvůli té Hlavě jsem v tomto těle o kterém si nedělám velké iluze. Prostě nenajdeme dokonalý sbor, dokonalou církev, a navíc to prostě není jen problém charismatismu. Ulítlí, samolibí pastoři jsou i v necharismatických církvích. S přáním pokoje