Grano Salis - Oldřich Kadlec: Chvála sekt

Oldřich Kadlec: Chvála sekt

Nebezpečnější než sekta je strach ze sekt. Valná většina sekt není nijak nebezpečná, a hrůzné příběhy o nich často rozšiřují rodinní příslušníci těch, kdo - jak říkají - upadli do té sekty. Pak se to svádí na manipulaci ale skutečnost je takové, že lidé se často "dají na sektu" právě proto, že tím unikli té nejhorší manipulaci - manipulaci ze strany vlastní rodiny. A rodina jim dá maně za pravdu tím, že se s tím nechce smířit.

Sběratelé manipulačních praktik by měli poznat i takovéto případy: rodina středního věku, dnes již s dospívajícími dětmi, je po mnoho let terorizována rodiči jednoho z rodičů, na náš sbor, kde ti lidé uvěřili (žádná mládež, dospělí lidé s dětmi), se pokusili poslat Novu, udávali nás, a nakonec se nestyděli zažalovat vlastní dceru, aby si vynutili soudem vyměřený kontakt s vnoučaty, aby prý zabránili sektářské výchově.

Dokonce i sekta může znamenat pro řadu lidí azyl a zároveň symbol toho, že si dokázali něco v životě rozhodnout nezávisle a prosadit to. Tak, jak se jedna dívka dokáže jen z těchto motivů vdát, tak jiná uvěří v Boha mezi námi a vstoupí do sboru. Kdo vidí do srdcí lidí?

Na otázku sekt je třeba hleděti svobodnějšíma očima a s humorem. Asi tak, jako můj přítel Jirka Pitzmos, který je na misii v Chorvatsku - zemi, kde slovo "církev" náleží jen katolíkům. V očích lidí je sektou prostě všechno ostatní. A tam, když oni někoho zvou do sboru a ten člověk jim namítne "...ale to je sekta!" tak on odpoví něco jako: "Je, ty vole ale skvělá!"

Ty ovšem vycházíš z toho, že sekta je automaticky zlo, a že jsou tam lidé v područí.

Zkus se seznamovat se sektáři, ale bez předsudků.

Já jsem měl třeba jen z četby od Tomáše Novotného a podobných autorů nějaký obraz o tzv. moonistech, ale když mi kdysi jedni moonisti začali chodit do sboru, musel jsem jako všechno zapomenout a pozorně se dívat a vytvářet si opatrně vlastní názor. Dokonce jsem s nimi jel na nějakou mezinárodní moonistickou akci, abych to trochu pochopil.

Totéž se samozřejmě týká i nejpopulárnější sekty - jehovistů.

I v literatuře, která se považuje (často nadneseně) za odbornou, se přístupy různí: kdysi jsem četl něco z německé provenience, a tam autoři považovali sekty a nové náboženské směry za prostředí, v němž se daří tzv. "tvrdým" sektám - jak to nazvali podle terminologie "drogové" terminologie. Tzn. že hledali ty tvrdé sekty a odlišovali je od tohoto většinového prostředí. (Už je to dlouho, ale tak si to pamatuji)

Někteří jiní (též u nás Sekta pro výzkum společnosti a nových náboženských směrů, po sametové revoluci) nejprve si charakterizují sektu jako uzavřené prostředí, kde se dostáváš do područí manipulujících vůdců, a pak podle těchto kriterií identifikují sektu. S větší, nebo menší znalostí toho, co se "tam" opravdu děje.

Já dávám přednost ontologickému přístupu.

Když to přeženu - tak lepší přístup je sledovat a studovat stravovací kulturu Italů, než nejprve dospět z literatury k přesvědčení, že Italové se živí zejména makaróny, a pak studovat lidstvo a když se "to" živí makaróny, tak je "to" Ital.

Takže si s těmi sektami dávám majzla na autoritativní negativní výroky.

Oldřich Kadlec, emeritní předseda KMS

	Hledej
	Je a svátek má Jiří. Vytvoření registrace