Grano Salis - O tajemných katolických kořenech Petra Vlčka

O tajemných katolických kořenech Petra Vlčka

motto:

V pozdním večeru, kdy šedivé ulice městečka ulehly ke svému spánku, probíhá v zapomenutém kostelíku tajná schůzka tří mužů. Tehdy v onom kostele jsem dobrovolně přijal křest jako znamení vlády Ježíše Krista nad mým životem.

Populární charismatický kazatel, spisovatel, misionář a obhájce charismatického učení Petr Vlček (1960), člen 1. sboru Apoštolské církve Praha, který se zde chová tak arogantně a neeticky, že se to setkalo s odporem a odmítáním čtenářů, se ve svém spisku A potom poznám plně svěřuje o svých tajemných katolických kořenech.

O tom, jak přišel k Bohu bez evangelia a bez pokání na vesnické katolické faře za velmi zvláštní asistence katolického faráře, vypráví ve svém svědectví, kterému se šířeji věnuje článek Jak Petr Vlček bez evangelia a pokání k Bohu přišel:

Na ten okamžik se nedá zapomenout. V jediné vteřině se mi vše propojilo – bylo to doslova jako výbuch. Tehdy mi bylo šestnáct let a na vesnickou faru mě pozval stařičký katolický kněz. Myslím, že se jmenoval páter Slíva .Tento vskutku moudrý muž byl nepředstavitelně perzekuován tehdejším režimem, tajná policie mu ztrpčovala život jak to jen šlo. Ale on se za ně modlil .

Bylo to na horách v prosinci a mrzlo až praštělo. Hledal jsem tehdy Boha, už jsem tušil , že asi je. V duchu jsem k němu volal, ale byl jsem zmaten a bibli jsem do té doby nikdy nečetl. Před rokem a půl mi tragicky zemřel můj pozemský otec a já denně hloubal nad tím co je s lidmi, kteří zemřou. S vysvětlením, že smrtí vše končí jsem se nehodlal smířit. Ne, to mi nějak nesedělo, tomu jsem prostě nevěřil. Na druhé straně jsem Boha neznal, o bibli prakticky nevěděl a žil v tehdy komunistickém Československu. Psal se rok 1976, tuhá normalizace, cenzura. Nebylo myslitelné, aby se někdo např. ve sdělovacích prostředcích či na průmyslové škole kde jsem studoval byť jen zmínil o Bohu.

Rok a půl jsem volal k Bohu a nic. Stále nic. Ještě jsem netušil co se v příštích minutách stane. Na faře mě udivilo nejen prostinké a skromné vybavení , ale hlavně příjemná radostná nálada onoho muže. Až po letech jsem si uvědomil, že tento můj první duchovní učitel byl naplněn Duchem svatým. Nejdříve se se mnou rozdělil o již tak skromný oběd , takže jsme měli každý opravdu nepatrnou porci. V tu chvíli jsem ještě netušil, že budu nasycen tím pravým pokrmem. Svěřil jsem se mu se svým hledáním Boha, se svými pocity, ve kterých převažovalo silné tušení, že mě zkrátka něco musí přesahovat. Trpělivě mě vyslechl, pomodlil se za mě a řekl . Věříš, že voda je ve třech skupenstvích a přitom je jedné podstaty ? Odpověděl jsem : ano věřím, jsem o tom přesvědčen. V tu chvíli se svíčka na stole divoce zatřepotala a já jsem cítil, že v místnosti s námi někdo je . Někdo seděl uprostřed nás. A právě v ten moment se mi všechno spojilo . Bůh je a navíc sedí s námi u stolu. Pohled starého muže a můj se setkal. Dívali jsme se jeden druhému do očí a slova byla zbytečná. Oba jsme v tu svatou chvíli věděli, že je tu s námi Bůh. Byla to úchvatná scéna. Venku chumelilo, ve vytopené místnůstce naprosté ticho, a já byl naplněn, nasycen samotným Bohem. Po chvíli můj nový duch ve mě velebil a chválil Boha s doslova přetékající radostí. Starý muž si toho všiml a i on se mi později přiznal, že byl zaplaven Boží láskou, a že cítil přítomnost našeho Stvořitele.

Po chvíli vstal šel k oknu a ukázal na sklo. Přesně v okamžiku kdy můj pohled padl na sklo jsem vykřikl : Boží dílo ! Tehdy poprvé v životě jsem si uvědomil , že vidím práci svého Otce. Na okně byl překrásný obraz, mráz vykreslil tisíce přenádherných kytiček s lístečky. Bylo to tak fantasticky nádherné, že jsme ještě dlouho oba hleděli na tu krásu. A tak se mi v několika minutách dal poznat Ten , jehož dílo můžeme vidět na každém kroku.

Tím ovšem jeho katolická formace zdaleka nekončí. V jeho spisku se dočteme jak dál pokračovala křtem:

Křtil mě stařičký katolický kněz v prázdném kostele. Byl večer, venku tma a jen tři postavy stály před oltářem. Spolu s námi tam byl můj přítel Petr Dokládal toho času student teologické fakulty. Jemu patří velký dík, že mi nezištně pomáhal na začátku mé duchovní cesty a připravoval mě na křest. Dodnes si pamatuji jednak atmosféru těch minut, ale hlavně, hlavně to, jak jsem se cítil bezprostředně po křtu. Byla to opravdová Boží slavnost a já se ten večer odevzdal Bohu. Cítil jsem se absolutně čistý, jako by ze mě spadla všechna špína, všechny hříchy. Byl jsem Bohem duchovně očištěn. Už nikdy jsem se necítil tak čistě jako ten večer.

Opět zaujme podobnost s teologií charismatických Kurzů Alfa: Petr Vlček nejprve bez slyšení evangelia, bez vyznání hříchů a pokání přijímá "nového ducha" a poté, až po roce, se teprve odevzdává Bohu při tajném křestním obřadu. Za zmínku stojí tajemná mystická atmosféra, kterou si Petr Vlček opravdu užívá i mysteriózní pojetí křtu, nikoliv na vyznání víry, ale jako očistný kultovní úkon. Přitom v roce 1977 nebyl křest ničím ilegálním, v té době běžně probíhaly hromadné legální křty ve všech denominacích.

Pozoruhodná je i postava přítele Petra Dokládala, který ho připravoval na křest a který v katolickém kontextu byl kmotrem Petra Vlčka. Tedy osobou, která jej k této svátosti nejen připravovala, ale která nese duchovní odpovědnost a starost za jeho další duchovní život. Kdo je ten tajemný student teologie, duchovní kmotr Petra Vlčka?

Petr Dokládal je nyní katolický kněz středního věku, který působí v moravských farnostech (jeho fotografii si můžeme prohlédnout např. zde).

Jako katolický kněz má páter Petr Dokládal vroucí vztah k Panně Marii, jak dokládá jeho komentář na stránkách http://www.dekujiotce.cz (zde a zde ):

P. Mgr. Pavel Dokládal [ČMF, Koclířov u Svitav]

Drahému bratru Pavlovi za krásný a živý příklad kněžského života, za lásku k Panně Marii a svaté církvi. Obdivuji pokoru a trpělivost v nesení křížů služby, radostnou službu oběti pro nebeskou Matičku. Zvláště pak bratrsky děkuji za nezapomenutelné chvíle v portugalské Fátimě a také při putování Panny Marie Fatimské po našich katedrálách. Tento počin bude stále více doceňován, protože MARIA je živým mementem pro svatou církev, kterou založil Pán na Petrovi a VÍTĚZSTVÍ JEJÍHO NEPOSKVRNĚNÉHO SRDCE je naší největší nadějí. Drahý Pavle, vyprošuji ti hodně sil a světla, sílu a oheň sv. Maxmiliána Kolbeho, Ludvíka Grigniona, Jana Kapistránského a samozřejmě tvého jmenovce sv. Pavla. AVE MARIA. V modlitbách zůstává a žehná Tvůj

P. Petr Dokládal

Kmotr Petra Vlčka je zastáncem jasné katolické linie a nevšedního nasazení pro svatou Církev:

P.Mgr.JACEK DOMANSKI [NOVÝ BOHUMÍN]

Chci tímto vyjádřil velké poděkování otci Jackovi Domanskému za DUCHOVNÍ OBNOVU v našich farnostech Starý Jičín a Bernartice nad Odrou. Přinesla velké požehnání. Desítky lidí a hodně mladých u svátosti smíření, povzbuzující slova, jasná katolická linie a nevšední nasazení pro Pána a svatou Církev jsou devizy, které nesmí vymizet z našeho duchovního života. Jeho velká láska k lidem, obětavost kněze služebníka Božího a svaté církve byly velmi oslovujícími. Chci sám, jakožto Boží služebník moc poděkovat! Jacku díky a moc ti žehnám. I já jsem byl povzbuzen ve tvé farnosti! AVE MARIA. P.Petr Dokládal, farář Starý Jičín

P.Petr Dokládal

Petr Vlček však v katolické církvi nezůstal. Podle svých slov prošel ŘKC, KS, Victory Church International a na stará kolena zakotvil v AC Praha. Ještě hostoval v CB a setkal se s Bonkem. V průběhu let se Petr Vlček vypracoval na populárního charismatického kazatele, spisovatele a misionáře. Proto snad cítí potřebu, svoji katolickou minulost nějak omluvit:

Vzhledem k mým tehdejším znalostem, možnostem malého městečka a době ve které jsem žil, jsem křest podstoupil v katolickém kostele.

Jeho soukromý vztah ke katolíkům však i nadále zůstává vroucí:

I mé první kroky a první kontakty s věřícími lidmi se odehrávaly v tomto prostředí. Přesto, že se již mnoho let pohybuji mezi tzv. charismatiky a jsem členem letniční církve, mám v srdci velikou lásku ke katolíkům. Vždyť mnoho pater naší lodi, na které se plavíme k Otci obývají právě oni.

Petr Vlček působí velmi aktivně jako propagátor charismatismu zde na portálu Grano Salis. Velmi koordinovaně při tom spolupracuje s dalším charismatickým propagátorem Oldřichem Kadlecem, bývalým předsedou charismatické zastřešující organizace KMS a bývalým kazatelem KS. Je pozoruhodné, že oba mají katolické kořeny. Velmi detailní informace o katolickém pozadí Oldřicha Kadlece najdeme v článku Pozdvihněte své lebky, radí emeritní předseda KMS:

„Znovuzrodil jsem se během mše. Byl jsem totiž katolík.“, říká o sobě Olin. (KSHK 21-09-04 13:57) Rovněž jeho křest Duchem svatým a mluvení v jazycích jsou pozoruhodné: „Pak jsem byl pokřtěn v Duchu svatém - během modliteb v jazycích u Křížové cesty, u kdysi známého P. Antonína na faře. P. Antonín Dohnal je požehnané Boží dítě, a byl tehdy zcela proniknutý mariánskou zbožností, věřil v medžugorské zjevení...” (KSHK 21-09-04 13:57). Jako laik Olin dokonce vyučoval (!) římskokatolické věřící christologii a mariologii a zjistil, že kdo se obrací k Marii, může se obracet i ke Kristu:

„Po řadu let ve svém mládí jsem se věnoval zejména vyučování katolíků. Velmi výmluvně jsem se snažil vysvětlit z Bible nesprávnou teologii, "mariologii", a postavit jejich víru na slovo o Kristu. Všiml jsem si přitom, že jejich mariologie je tak prorostlá jejich christologií, že to nemohou často oddělit od sebe. Je to hluboké zjevení. (jako to tvoje.) Proto není správné předpokládat, že kdo spoléhá na Krista, nemůže se obracet k Marii a kdo se obrací na Marii, nestojí na Kristu.... A já, jako kazatel, budu vysvětlovat lidem, že je to omyl, nepochopení evangelia, aktivně budu učit o všeobjímající Boží lásce, ale přitom budu vědět, že tomu, kdo věří, nemůže tato kuriózní "sobota" nebo "Marie" zabránit chodit s Bohem a přinést ovoce Nebeskému království.”

Také on prošel podobnou církevní anabází jako Petr Vlček:

Později se účastnil charismaticko-katolické skupinky a jako římský katolík zakotvil v evangelickém sboru na Maninách, jelikož v té době existovalo silné, charismaticko-katolické, propojení. Z Olinových styků a působení, ať už oficiálního, či neoficiálního, zmiňme jihočeské metodisty, kde působil a svůj odchod komentuje, na rozdíl od odchodu od katolíků, takto: „O pár let později jsem odcházel z ECM a nebylo to takto transparentní. Tohoto způsobu odchodu jsem litoval.” (GS 21. září 2005 v 13:59:13 CEST) Je však znám i v kruzích CB a CČE a dodává k tomu: „V prvních letech svého života s Pánem jsem prošel skoro všemi církvemi. Ale všechny jsem nestihl.“

Dle svých slov Olin zažil v římskokatolické církvi velkou svobodu a když odcházel mezi protestanty, měl k tomu svolení kardinála Tomáška i svolení legendárního Týnského kazatele a rétora - který byl blízkým přítelem Tomáše Halíka - pátera Reinsberga (ECHO 12. září 2005 v 00:08:02 CEST), s nimiž své záměry coby „prostý laik“ konzultoval. Jeho odchod neměl primárně doktrinální rozměr, Olin dodnes věří všem stěžejním římskokatolickým dogmatům. Odešel z poslušnosti: „...před dvaceti lety jsem byl katolík a odešel jsem na Boží povolání, ne proto, že by to tam bylo špatně.“ (ECHO 12. září 2005 v 00:08:02 CEST) Svůj odchod projednával nejen s kardinálem a páterem, ale s celou řadou římskokatolických hodnostářů: „odchod k evangelíkům, byť váhavě, schválilo několik kněží.” (GS 19. září 2005 v 22:30:43 CEST) Pokud se nejednalo o zvláštní druh misie, de facto tím došlo k porušení jak Codex Iuris Canonici, tak Katechismu katolické církve, což by u vrcholných, resp. nejvyšších představitelů české katolické církve, bylo velmi neobvyklé.

Porovnáme-li katolické kořeny i současnou vřelost ke svaté Církvi těchto obou charismatických aktivistů Petra Vlčka i Oldřicha Kadlece, jejich katolickou formaci i jejich "poslání" v protestantských církvích, pak se nelze ubránit myšlence, že tato podobnost není čistě náhodná. Nelze se ani ubránit dalším vtíravým otázkám: Byli vysláni svatou Církví na speciální misi do protestantských církví? Jsou i nadále formování na tajných schůzkách? Jaký vliv na ně mají jejich duchovní učitelé? Usiluje svatá Církev skrze takto nastrčené osoby kontrolovat protestantské charismatické hnutí a potažmo skrze jeho infiltraci i necharismatické církve? Agresivní reakce a nevybíravé útoky Petra Vlčka a Oldřicha Kadlece pokaždé, když je charismatické učení podrobeno kritice, mohou být nepřehlédnutelnou odpovědí.

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace