Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Biskup obětovaný smečce 26.1.2008

Zde je výborné kázání biskupa Posáda. Toto není líbezné kázání zbabělce. To je kázání skutečného chlapa, jakých je v dnešní církvi jen hrstečka. Je tam i videozáznam.

Homilie biskupa Pavla v první den roku 2008

Milovaní, sestry a bratři, milé děti, milí mladí lidé. Na Dálném východě říkají zkušení rybáři: „I když se ti loď dostane do tajfunu, snaž se prodrat těmi běsnícími živly do středu větrné smrště a tam je klid, ticho, tam se zachráníš“. Stojíme uprostřed prvního dne nového občanského roku a nemůžeme si neklást otázku:

„Co nám ten nový rok a nový čas přinese? Jaká smršť tam bude?“ Může přijít dokonce smrtelná nemoc nebo neštěstí nebo zrada těch, kterým jsme věřili a na, které spoléháme.

Kdyby toto všechno přišlo, musíme se pokusit o záchranu, prodrat se do středu těch úzkostí, do středu té vichřice, jak říkají ti rybáři. Tak uprostřed té zkoušky, toho zlého, tam uprostřed je Kristus – náš pokoj a záchrana a bezpečí.


A teď si klademe otázku: „A kdo nás k němu dovede, do tohoto místa?“ Maria – hvězda mořská. Ona je ten orientační bod podle něhož také my můžeme najít ten správný bod na své cestě, abychom šli správným směrem. Proto je osmý den – oktáva, slavnost Bohorodičky Panny Marie. On stojí jako stráž u brány nového roku. Neopustila Ježíše nikdy. I když od ní odešel a působil veřejně. Neopustí nás. Když půjdeme do práce, když ulehneme na nemocniční lůžko, když půjdeme se chystat vydechnout naposled. Chceme se dnes zadívat na Marii – jak žila z naděje, jak žila z víry a jak žila z lásky.

Lidé, kteří mají naději, vidí dál. Ježíš odešel od Panny Marie, aby splnil své poslání, založit Boží království na této zemi. Zdánlivě už nebude Marii potřebovat, ale Maria dobře ví, co znamená pro Ježíše její blízkost, proto jde za ním, například i na svatbu do Káně Galilejské a tam ze soucitu způsobí, že na její přímluvu Ježíš udělá první znamení, první zázrak. Uprostřed zklamaných svatebčanů, za trapné situace pro ženicha a nevěstu Maria vidí dál. Její syn pomůže. Pevně se svěřuje do jeho lásky. A on najde způsob jak urychlit svou hodinu. „Ještě nepřišla má hodina“, to je začátek veřejného působení.

Také my musíme být, bratři a sestry, lidmi naděje, abychom viděli dál. To je za obavy z nemoci, z bolesti, ze zklamání, která nás čekají v tomto roce. Vidět dál za tyto věci. Jak to řekla, a už ji vzpomínáme letos o Vánocích podruhé, Edith Steinová – židovská konvertitka, umučená v koncentračním táboře v Osvětimi, jak to řekla před svou smrtí: „Vložíme-li se Bohu do dlaní, můžeme důvěřovat, že z nás něco udělá.“ To je asi nejkrásnější předsevzetí na Nový rok – vložíme-li se Bohu do dlaní, do ruky, do té láskyplné dlaně, můžeme důvěřovat, že z nás něco udělá. Maria žila z víry. Kdo žijí z víry, chápou i když nerozumí. Maria nerozuměla pochopitelně jak se to stane, že bude Boží matkou. Ale chápala svou povinnost poslechnout. Nerozuměla, jak její syn, který se projevoval jako jiné dítě, může být synem Nejvyššího, Synem Božím. Ale chápala, že ho musí chránit, opatrovat, vychovávat.

Lidé, kteří mají dar víry, vidí všechno v jiném světle. Proto Maria viděla ve svém synu Božího syna a nad svazek pokrevenství jí bylo duchovní spojení s Ježíšem. Jeho slova nepovažovala za pouhá lidská slova, ale za Boží slova. Proto jí Ježíš chválí a prohlašuje jí za účastnou Božího království. „Blahoslavení kdo slyší Boží slovo a zachovávají ho.“ Budeme-li věřit jako Maria, nebude nám život nesrozumitelný a pochopíme všechno, co nás v tom novém roce potká. Pochopíme, že to je zahrnuto velmi přesně do Božího plánu, že se nic neděje nějak náhodou, nečekaně, nepřipraveně, nedopatřením. I když nás sevře past bolesti, nebude to past, ze které není úniku, ale bude to výzva ke kontrole správného směru zda nejdeme špatně ke slávě, která se na nás zjeví. Mariin život, a my na Marii dnes chceme hledět po celý den, byla stále strmější cesta víry. Od zvěstování rostla ve víře, až došla těžkými kroky se svým synem Ježíšem na Kalvárii. Tam podle Božího plánu, píše to Jan v 19. kapitole, trpěla ve svém srdci to, co Ježíš trpěl na kříži. Jak ráda by Maria místo svého syna Ježíše nastavila své ruce i nohy a nechala se přibít na kříž, jak ráda by místo něho vykrvácela. A protože to nebylo možné, udělala to, co bylo v jejích mateřských silách.

Obětovala svého syna jako obětní dar. Souhlasila, aby dal svůj život za nás hříšníky. Ve vstupní modlitbě té dnešní slavnosti jsme se modlili: „Bože Tys vyvolil blahoslavenou Pannu Marii za matku Spasitele lidského pokolení“, a tak ona se zapojuje do díla spásy, do díla Krista. A právě proto ji Ježíš těsně před svou smrtí dal za matku Janovi a v nás nám všem: „Ženo, to je tvůj syn“. S pomocí své nebeské matky budeme schopni, my, po celý ten nastávající rok žít z lásky.

Kdo žije z lásky, jako Maria pod křížem, ten vidí hodně daleko. Maria neviděla v Ježíšovi jen svého zmučeného syna, ale viděla především, a to byla ta její víra – Vykupitele, Spasitele všech lidí. Bratři a sestry poprosme, abychom také my po celý ten nastávající rok, jak budou dny přicházet jeden po druhém, abychom je prožívali jako setkání s Bohem. Budou to dny, které nás nakonec povedou k vítězství a radosti, i když skrze bolest a kříž. Bůh nám bude posílat dobré lidi, aby nás pozvedli, obohatili a potěšili. A když nás přibije utrpení na kříž, pak nezoufejme a obětujme svou bolest na smír světa, na usmíření svých chyb a nedostatků.

Já jsem byl tuto noc „silvestrovskou“ mezi mladými lidmi v Příchovicích a od desáté hodiny večer do půlnoci tam oni – mladí lidé, vyprávěli svou zkušenost s uplynulým rokem 2007. Byli tam silné zkušenosti. Například: tři sourozenci někde z Moravy od Šumperka vyprávěli o tom, jak hned prvního ledna 2007 na toho chlapce, takového vysokoškoláka od prvního ledna jak začal Nový rok ho začala ukrutně bolet hlava. Sedmnáct dní to vydržel a sedmnáctého dne šel do špitálu a tam se s ním nějak moc nebavili a hned mu řekli: „Je to nádor v hlavě. Je to těžko operovatelné, je to těžce ohrožující život.“ A on a jeho sestry vyprávěly jak to proměnilo jejich rodinu. Jak ten obrovský kříž je prohloubil. A děkovali za ten kříž. A když potom mu už bylo lépe pro obrovské modlitby mnoha lidí, tak on se dozvěděl o dalším člověku – mladém, který někde spadl v horách a zlomil si páteř. A on říkal: „Ten je na tom ještě hůř než já.“ A když mu bylo hodně zle, tak to své utrpení obětoval za toho ještě více nemocného. Byly to velmi silné zkušenosti těchto mladých lidí. A je to i pro nás, proto vám to říkám ze života, aby to bylo i pro nás povzbuzení.

Maria mohla pod křížem proklínat, zoufat si a ona to utrpení Ježíšovo obětovala. Připomeňme si to, co jsme říkali úplně na začátku – moudrost těch rybářů na Dálném východě: „Když přijde ta obrovská bouře, snaž se prodrat do toho středu, do té bolesti, do toho neštěstí, a tam uvnitř, tam je klid.“ Všechno bude kolem zuřit a bouřit, ale uvnitř tam je Kristus a on je pokoj. A tak prosme, bratři a sestry, abychom se hned první den naučili tomu úžasnému umění od Marie jak žít v naději, ve víře a v lásce.

http://www.biskup-pavel.net/index.php?text=89-novorocni-homilie-biskupa-pavla#next

Byl obětován smečce svých kolegů 26.1.2008, zbaven funkce diecézního katolického biskupa litoměřického.