Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Ondřej.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 4, článků celkem: 16266, komentáře < 7 dní: 388, komentářů celkem: 403855, adminů: 60, uživatelů: 5115  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 55 návštěvník(ů)
a 6 uživatel(ů) online:

ivanp
Vota
cizinec
Myslivec
gregorios777
oko

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
110164964
přístupů od 17. 10. 2001

Aktivity a kampaně: Zázrak se nekonal
Vloženo Čtvrtek, 06. březen 2008 @ 17:04:48 CET Vložil: bolek

Společnost poslal Nepřihlášený

Nakolik mohou soudit, byli křesťané – přinejmenším ti, které znám – v otázce znovuzvolení Václava Klause rozdělení podobně jako KDU-ČSL. Sám jsem se klonil mírně ve prospěch Jana Švejnara; rozhodně jsem ho ale nevnímal jako spasitele naší politické scény.

Zázrak se nekonal – ale mohl. Nepovažoval bych ovšem za zázrak zvolení Jana Švejnara. Zázrak se mohl konat před pěti lety, kdy zvolení uniklo o dva hlasy Janu Sokolovi, kterého považuji za jednoho z nejpozoruhodnějších a nejpoctivějších lidí, jež v této republice znám. Ano, stále věřím, že je to Bůh, který sesazuje a ustanovuje krále, a tedy i prezidenty. Zázrak by se tedy konat mohl. Domnívám se, že souvisí s naším modlitebním životem.


Máme tedy jistotu. Víme, co můžeme čekat; počítejme ovšem s tím, že Václav Klaus již nemusí brát žádné ohledy; příště už nemůže usilovat o své znovuzvolení. Očekávám, že některá svá stanoviska bude prezentovat ještě vyhroceněji než dříve.

Někteří křesťané upozorňovali, že z křesťanského hlediska bychom si na Václava Klause neměli příliš stěžovat. Je proti euthanasii, nepodepsal zákon o registrovaném partnerství, je kritický vůči Evropské unii. Ano, to vše je pravda. Otázkou ovšem je, zda se jeho námitky proti Evropské unii shodují s našimi.

Moje hlavní námitka ovšem není proti věcnému obsahu Klausových postojů. Mám námitky proti neochotě přiznat chybu a katastrofálnímu nedostatku určité velkorysosti. Před několika týdny jsem poslouchal reportáž z počátků americké volební kampaně. V jednom státě vyhrála Hillary Clintonová nad Barrackem Obamou. Slyšel jsem na vlastní uši, jak Barrack Obama vyzval shromáždění svých příznivců, aby Hillary Clintonové „pořádně zatleskali“. Dovedete si něco takového představit na naší politické scéně? Všiml jsem si, že Jan Švejnar dokázal pojmenovat Klausovy kladné stránky; něčeho takového Václav Klaus zřejmě u svých soupeřů není schopen. Bylo zajímavé sledovat i postoje (či spíše „posedy“) prezidentských kandidátů během předvolebního projevu svého soka. Jsou to, dá se říci, maličkosti, ale ve skutečnosti velkorysost, rytířskost a slušnost činí život mnohem příjemnějším, či, chcete-li, snesitelnějším.

Václav Klaus je ovšem v této věci typicky český. Na prezidentské funkci ale považuji za důležitější její morální váhu než „skutečné“ pravomoci. Je mi líto, že u nejvyšší ústavní funkce se budeme bez velkorysosti muset obejít dalších pět let.

Nakonec zmíním ještě jednu věc. Václav Klaus vyhrál o jediný hlas, a byl to hlas přeběhlíka. Nemusí to být chyba prezidentova, nicméně na slávě to jeho vítězství rozhodně nepřidalo. Chci upozornit na skutečnost, že prezidentská volba skončila podobně jako poslední parlamentní volby tím nejtěsnějším výsledkem. Ukazuje to na hlubokou polarizaci společnosti a na nedostatek jednotícího principu české politiky. Dá se říci, že ODS pod vedením Mirka Topolánka vyhrála všechny volby, které vyhrát mohla. Odhaduji ale, že není-li to jeho poslední volební vítězství, je to vítězství předposlední. Senátní volby, kde hraje velkou váhu osobnost jednotlivých kandidátů, mohou ještě pro ODS skončit úspěchem. Parlamentní volby prohraje. Nestane-li se zázrak, nebude to ale žádný důvod k radosti. Ale o tom až někdy příště.

Co máme jako křesťané dělat? Doporučuji modlit se za Václava Klause. Já s tím nemám problém – modlil jsem se poctivě a věrně i za Gustáva Husáka. Bůh má rád každého, a do každého vložil úžasný potenciál. A člověk se může obrátit i na smrtelném loži. Ať si o Václavu Klausovi myslíme cokoli, neuděláme chybu, když se budeme modlit za to, aby ho Pán Bůh vedl a žehnal mu. Můžeme být vůči němu kritičtí, nesmíme ale být nepřející či dokonce nenávistní.

A stejně tak se můžeme modlit, aby náš budoucí prezident byl pokornější a velkorysejší.

16. 2. 2008

Dan Drápal

http://dan.drapal.org/

Podobná témata

Společnost

"Zázrak se nekonal" | Přihlásit/Vytvořit účet | 2 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Zázrak se nekonal (Skóre: 1)
Vložil: Marek2 v Čtvrtek, 06. březen 2008 @ 17:24:47 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Já jsem Gustáva Husáka miloval. Jeho laskavý portrét na zdi mě provázel od 1. třídy až do poslední.



Re: Zázrak se nekonal (Skóre: 1)
Vložil: JakubV v Čtvrtek, 06. březen 2008 @ 17:48:54 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Přiznám se, že bych od D. Drápala, chce-li se stylizovat do role politického komentátora, přece jen očekával poněkud osobitější a manstreamovému mediálnímu trendu nepoplatnou reakci. Místo toho přichází s tuctovými mediálními klišé, typu neochota Klause přiznat chybu či jeho katastrofální nedostatek určité velkorysosti.

Je zvláštní, když politický komentátor křesťanského původu, bývalá ikona charismatického hnutí, sáhne po omšelých a médii v německém vlastnictví denně omílaných předvolebních argumentech, které měly alespoň ve veřejném mínění nahrávat EURO-kandidátovi Švejnarovi.

Ještě zvláštnější je, mluví-li o neochotě přiznat chybu bývalý exponent a apoštol Křesťanského společenství, který po sexuálním skandálu své nejbližší pastorační spolupracovnice nijak ochotně chybu nepřiznává a odstupuje z důvodu psychického zhroucení. Inu, apoštol zřejmě má neomylná vnuknutí a předzvědění Boží, která se nemohou mýlit.

Nepřekvapí ani to, že Drápal používá argumentace komunistů a socialistů, že Klaus byl zvolen hlasem přeběhlíka. Drápal zřejmě vidí demokracii deformovanou pohledem letité církevní autority charismatického střihu, kde svoboda svědomí a svoboda vlastního názoru a rozhodování je nemyslitelná, neboť prioritou je jednota v poslušnosti názoru představené autority apoštolského typu.

Souznění tohoto charismatického vnímání demokracie s komunistickým a paroubkovsko-socialistickým není náhodné, nýbrž nevyhnutelným a logickým plodem identických sociologicko-filozofických východisek. Ústavu, která ukládá poslancům hlasovat podle svého svědomí a ne podle direktiv stranických sekretariátů, lze podle těchto ideologických spřízněnců ohýbat podle vlastních pragmatických potřeb stejně, jako sborové řády či církevní právo.

Stádově poslušní jsou oslavováni jako poctiví soudruzi, a ti, kteří se odvážili jít proti proudu a hlasovat podle svého svědomí a nikoliv podle direktiv autority, jsou dehonestováni jako přeběhlíci. V charismatickém prostředí jako odpadlíci, kteří nejsou hodni společenství Božích dítek a které je třeba vydat Satanovi.

Drápalovo klišé o typickém češství již není ani plácnutím do stojaté vody politické žurnalistiky. Typické češství není pojem sociologicky uchopitelný, zvláště pokud se používá jako klasifikace odpůrců jediného správného politického názoru.

Neodvaha Drápala přiznat, že prezidentská funkce je funkcí mocenskou a nikoliv morální, ve které by stejně mocensky působil jak Švejnar tak Sokol, pokud by do ní byli zvoleni, je možná pouhou úlitbou humanisticko-klerikálnímu seskupení kolem Havla a Vlka. Neboť nemůže-li komentátor výti s ptáky, těžko se mu vyje samotnému.



Stránka vygenerována za: 0.12 sekundy