Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

To je dobře, že sem betma zkopírovala něco, co dává smysl jako svodka katolického učení o tradici Petrova primátu.
(protože se to politováníhodný pokouší hned přelepit svými agitkami, aby otrávil diskutující, vkládám svůj diskusní příspěvek jako článek. snad za to stojí.)

Podívejme se tedy na tu svodku podrobněji.


CLEMENS
 Nejvyšší závažnost vykazuje list Klementův.
 - jeho autor byl jedním vedoucích církve v Římě, a list sám nám dosvědčuje, že nebyl žádným "papežem" - a teď nemluvím o titulu, ale o pozici.

 - o autorovi se starověká tradice neshoduje, kým přesně byl a kým byl ustanoven. Převážně se mluví o ustanovení samotným Petrem. Je to možné, je to i pravděpodobné. Pokud to tak ale jest, nebyl až "čtvrtým papežem" podle dnešních  oficiálních seznamů. Ty seznamy jsou staré a nejstarší známý uvádí právě zmíněný Ireneus z Lugduna. Tedy 100 (!) let po Klementovi.
Nejasnost tradice ale nejspíš vyjadřuje to, co známe z Písma ze sborů, které jsou v něm zmíněny: ŽE TOTIŽ za časů apoštolů církve neměly jediného biskupa!
   vysvětlení: je možné, že z časů apoštolů pocházejí tři biskupové – Linus, Anacletus a Clemens, kteří byli biskupy současně, z nichž Klement přežil ostatní a svou osobní autoritou napomohl prosazení jedinečného episkopátu v Římě podle učení Ignatia z Antiochie (což bylo proti NZ novum)

 - narozdíl od apoštolů, kteří psali své apoštolské listy za sebe, jak uvádí "adresa", to jest jejich začátek, tento list se neodvažoval Clemens psát za svou osobu, ale první slova listu zní: "Boží církev hostující v Římě Boží církvi hostující v Korintu, povolaným..." a nikoli "Pavel, povolaný apoštol Krista Ježíše skrze vůli Boží, a bratr Sosthenes církvi Boží, která je v Korintu, posvěceným..."

 - Clementa ani nenapadlo přisvojovat si apoštolskou autoritu, o které mluví ve třetí osobě, ale ví, že převzal apoštolskou službu, jak píše:
   "Každý z nás, bratří, počínej si na svém místě bohulibě, uchovávej dobré svědomí a nepřestupuj stanovenou mez své služby."
   (Cl.41,1)    a o několik veršů dále 
   "...Kristus tedy od Boha a apoštolové od Krista: i stalo se obojí podle řádu a z vůle Boží.
   Když tedy přijali přikázání, a zmrtvýchvstání Pána Ježíše Krista, byli naplněni jistotou a utvrzeni ve víře v slovo Boží, vyšli v pevné jistotě Ducha svatého, aby kázali evangelium, že má přijít království Boží.
   A jak kázali po vsích a městech, ustanovovali prvotiny z nich, když je zkusili v Duchu, za biskupy a diakony těch, kteří měli uvěřit. 
   A to nebylo nic nového, neboť již od dávných časů bylo psáno o biskupech a diakonech: takto totiž praví kdesi Písmo: "představím správce pokojné a úředníky spravedlivé". citováno podle Kraličky, Iz 60,17, ne podle Cl., který citoval zpaměti.
   (Cl.42,2nn)
  tady pozn.: ačkoli list je psán řecky, Klement necituje septuagintu, kde je nesprávný překlad, ale cituje dle hebrejštiny překlad vlastní – diakony a episkopy, které ovšem podle NZ otočil v pořadí.
   Důležité: podle Klementa – i podle toho, co můžeme pochopit z NZ, apoštolskou autoritu nepřejímá NIKDO, ale apoštolskou službu dále od nich převzali a vykonávají správci (biskupové) a služebníci (diakoni) uvedení v souladu s Pavlovými listy spolu a v plurálu.

 - dále píše Klement, že apoštolové
   „ustanovili ony dříve uvedené (viz výše) a napříště vydali nařízení, že zesnou-li, aby jejich úřad přejali jiní vyzkoušení mužové.
   Ty tedy, kteří byli ustanoveni od oněch, nebo později od jiných vážených mužů se schválením celého sboru a sloužili bezvadně stádu Kristovu v pokoře, pokojně a ušlechtile, a kterým se dostalo po mnohé časy ode všech dobrého osvědčení, ty svrhovati z úřadu je podle našeho domnění nespravedlivé“.
    (Cl 44,2n)
   Důležité:  co tu vidíme? –že po své smrti mají býti nahrazeni biskupové a diakoni, NIKOLI apoštolové, o nichž, a o jejichž autoritě se  zde předpokládá, že je nepřenosná. Někdo ale musí nastoupit do jejich služby.
 - že Klement neznal závazný předpis KDO smí ustanovovat nové biskupy a diakony
 - že se předpokládá souhlas církve, tj. shromáždění
 - že jsou nesesaditelní, pokud svou službu konají dobře, EO IPSO že jsou sesaditelní, pokud ji ovšem vykonávají zle.

 - zachovejme tedy Klementovo slovo „k poníženým se totiž zná Kristus, ne k těm, kdo se povyšují nad jeho stádo“
a nevyvozujme z jeho listu nároky ne bezpodmínečnou poslušnost komukoli, Klementovu nástupci včetně.


IGNATIOS
Ignatios z Antiochie píše v doslovném překladu, jak správně uvádí betma, „církvi, která předsedá v místě krajiny Římanů“
Je to logické. Samotný Řím měl nejméně 1 Milion obyvatel a dalších mnoho tisíc žilo v okolí, je nepředstavitelné, že by v něm byl jen jeden sbor. Předpokládá se, že pův. mateřská církev velmi brzy začala zakládat sbory dceřinné, aby vůbec bylo možné sloužit bohoslužby a vykonávat pastorační činnost. To bylo těleso, které nešlo řídit, zvlášť když do Říma a z Říma neustále proudily zástupy lidí, v tom i křesťanů ze všech koutů impéria, a chtěli se jistě na životě církve přechodně podílet. Proto známe římskou církev jako strukturovanou, a patrně tomu tak bylo již od časů apoštolů.
 
Moje dedukce: odtud, a od jiných velkých církví starověku, pochází právo parochiální, dodnes respektované v moderním katolicismu i protestantismu v podobě farností.
Ignatios psal svou adresu církvi mateřské, jejíž tradice se jistě udržovala bez přerušení. Pozoruhodné je zvláště to, že píše opět CÍRKVI, žádného papeže nezná, ačkoli právě on prosazoval v církvích jedinečný, nikoli kolektivní episkopát.
IRENEUS
Inkriminovaný spis Irenea z Lugduna nemám k dispozici, abych ho stručně analyzoval, ale upozorňuji na to, že tento spis je zásadní pro pochopení toho, jak bylo chápáno místo římské církve na Západě dřív, než se zrodilo a prosadilo papežtví, a jak byla tehdy chápána tzv. apoštolská sukcese.


CYPRIANUS
Rovněž Cypriána nemám k dispozici anebo ho nemohu najít, jen upozorňuji na to, že je to již III. stol. a to je strašně dlouho po apoštolech. Cyprianus patřil mezi autority v církvi a na jeho obhajobě jednoty církve můžeme vidět, že idea papežství se rodila z dobrých motivů. Šlo o zachování jednoty, nikoli však ještě o požadavek řízení církve. Již se tu ale mluví o Petrově stolci, ne jen o římské církvi na hrobech apoštolů Petra a Pavla.
 

Když to shrnu: nikdy jsem nepopíral pravomoc církví ustanovovat a spravovat církevní záležitosti tak, jak si doba vyžaduje, to jest neupírám právo církví volit například papeže a svěřovat mu pravomoc chápanou biblicky.
Vždy ale musím rozlišovat Kristovo ustanovení a zřízení apoštolská od všech pozdějších, která jsou časová a podmíněná konsensem.


Olin All in.