Grano Salis - Křest za mrtvé

Předpokládám, že nejsem zdaleka sám, komu nasadil apoštol Pavel brouka do hlavy svojí poznámkou o křtu za mrtvé. Pojďme se tedy na tuto pasáž podívat.

Otázka překladu

V řečtině ten verš zní (nějak mi blbnou přízvuky a přídechy, takže je nebudu používat):
επει τι ποιησουσιν οι βαπτιζομενοι υπερ των νεκρων ει ολως νεκροι ουκ εγειρονται τι και βαπτιζονται υπερ των νεκρων

protože (spojka) co (jaký, tázací zájmeno, akuzativ, singulár, stř.rod) budou dělat (sloveso, oznamovací způsob, futurum, 3. osoba mn. čísla, aktivum) ty (určitý člen, nominativ, plurál, mužský rod) ponořeni do vody (pokřtěni, participium, přítomný čas, pasivum, nominativ, plurál, mužský rod) kvůli (primárně "přes", předložka) těm (určitě člen, genitiv, plurál, mužský rod) mrtvým (příd. i podst. jméno, genitiv, plurál, mužský rod) jestliže (podmiň. částice, spojka) úplně, vůbec (příslovce) mrtví (příd. i podst. jméno, nominativ, plurál, mužský rod) ne (negativní částice) jsou probouzeni (znovu zdviháni, sloveso, oznamovací způsob, přítomný čas, pasivum, 3. osoba, plurál) co (proč, tázací zájmeno, akuzativ, singulár, stř.rod) a (také, spojka) jsou ponořeni do vody (pokřtěni, sloveso, oznamovací způsob, přítomný čas, pasivum, 3. osoba, množné číslo) kvůli (primárně "přes", předložka) nim (osobní zájmeno, genitiv, plurál, mužský rod).

Poměrně blízká původními textu je Kralická Bible:
Sic jinak co činí ti, kteříž se křtí za mrtvé? Nevstávají-liť mrtví z mrtvých, i proč se křtí za mrtvé?

Celkem přesně překládá NBK:
A vůbec, co si počnou ti, kdo se nechávají křtít za mrtvé? Proč se křtí za mrtvé, jestliže mrtví nebudou vzkříšeni?

Velmi přesně překládá Nová smlouva (KMS):
Co potom budou dělat ti, kteří se dávají křtít za mrtvé? Jestliže mrtví vůbec nevstávají, proč se za ně dávají křtít?

Věrný svému pojetí dynamického ekvivalentu ČEP vkládá slova, která v textu nejsou:
Jaký by jinak mělo smysl to, že se někteří dávají křtít za mrtvé? Jestliže mrtví vůbec nevstanou, proč se za ně dávají křtít?

Sýkorův překlad, který se drží Vulgáty překládá a k původnímu textu stále přihlíží:
Sic jinak co činí ti, kteří se dávají se křtíti za mrtvé? Nevstávají-li vůbec mrtví z mrtvých, proč dávají se také křtíti za ně?

Liturgický text, který používá ŘKC a který je přeložen z řečtiny se zřetelem na Vulgátu, překládá:
Jaký má potom smysl, co dělají ti, kdo přijímají křest místo těch, kdo už zemřeli? Jestliže mrtví vůbec nevstávají, proč tedy přijímat za ně křest.

Za největší teologickou slabinu všech uvedených českých překladů považuji to, že u zmrtvýchvstání nepoužívají pasivum - mrtví nevstávají, ale jsou probouzeni.

Textový kontext

U této pasáže je textový kontext velmi dobře patrný. Ve verších 1-11 se rekapituluje Kristovo zmrtvýchvstání (zajímavé je, že se tu také používá pasivum). Verš 12 je pro nás zdůvodněním celé pasáže - někteří v Korintu popírali víru ve zmrtvýchvstání. Verše 13-19 ukazují, že křesťanství je marná (nesmyslná) víry, nebyl-li Ježíš vzkříšen. Verše 20-23 udávají pořadí vzkříšení, napřed Kristus, pak jeho věrní. Verše 24-28 jsou zaslíbením. Ke smyslu verše 29 se dostanu. Verše 30-32 poukazují na skutky, které mají smysl jen v případě reality vzkříšení. Verše 33-34 jsou napomenutím. V dalších verších se dále rozebírá vzkříšení.

Historický kontext

Pro pochopení je důležité vědět, že severně od Korintu se nacházelo město Elezis (Elefsisi). Součástí tamních náboženských (pohanských) praktik bylo nechávat se křtít v moři, čímž se měl zaručit lepší posmrtný život. Současně tam byl praktikován i křest za mrtvé, kterým se tak mělo pomoci v posmrtném životě. Podrobnosti lze získat z Homérova Hymnu na Deméter.

Křest za mrtvé v rané církvi

Křest za mrtvé byl zakázán na koncilu (synodě) v Hippo (393), kde byl také potvrzen kánon Bible (včetně deuterokanonických knih). Synoda říká: "Eucharistie nebude dávána mrtvým a mrtví nebudou ani křtěni." Ke stejnému závěru i třetí koncil v Kartágu (397), který křest za mrtvé zakázal ve svém šestém kánonu. Je zřejmě oprávněné domnívat se, že otázku křtu za mrtvé byla ještě na konci 4. století živou otázkou, když se k ní hned dva koncily vyjádřily. Od Jana Zlatoústého a Tertuliána víme, že křest za mrtvé praktikovali následovníci Markióna (110 -160). Efifanius se o křtu za mrtvé zmiňuje v souvislosti s dalšími "heretiky", a to sice s následníky Cerintha (žil na přelomu 1. století). Rovněž v Pastýři Hermově se dočteme, že křest za mrtvé měli ustanovit apoštolé a učitelé první generace po Kristu. Zmínky o křtu za mrtvé najdeme i v novozákonních apokryfech, např. v Petrově apokalypse, Šalamounových ódách a Pistis Sofia. Klemet alexandrijský (150 - 216) označuje křest za mrtvé za pohanský zvyk a přisuzuje ho hlavně gnostikům. Ačkoliv v rané církvi byly celkem rozšířeny modlitby za zemřelé, křest za zemřelé byl otázkou více či méně důležitých menšin.

Bible a křest za mrtvé

V Písmu lze najít jen dvě pasáže, které bývají přímo s praxí křtu za mrtvé spojovány. První pasáž je v 2. makabejských: "Nato uspořádal ve vojsku sbírku a poslal do Jeruzaléma dva tisíce drachem, aby byly přineseny oběti za padlé. Bylo to krásné a šlechetné jednání, vždyť Juda přitom myslil na vzkříšení. Kdyby nebyl přesvědčen, že padlí vstanou, bylo by zbytečné a marné modlit se za mrtvé. On však byl přesvědčen, že těm, kdo zemřeli ve zbožnosti, je připravena nejkrásnější odměna. To je vznešená a zbožná myšlenka - proto dal přinést smírčí oběti za mrtvé, aby jim byly odpuštěny hříchy." (12,43-45) Zde se mluví o modlitbách a smírčích obětech pro mrtvé. Je zajímavé, že Pavel argumentuje obdobně - nač něco dělat pro mrtvé, když nepovstanou. Modlitby za mrtvé jsou z dob začátků křesťanství dobře doložitelné, což nelze tvrdit o křtu za ně. Druhou pasáží je Zachariáš 9,11: "Pro krev smlouvy s tebou propustím tvé vězně z cisterny, v níž není vody." Chápeme-li tento verš kristocentricky, pak se ale nejedná o křest za mrtvé, byť těmi, kteří jsou uvězněni, můžeme mrtvé rozumět. Takže v Písmu nenajdeme žádný další podklad pro křest za mrtvé.

Možný výklad

Především je patrné, že Pavel přímo nepsal, že Korinťané křest za mrtvé běžně provozovali. Mluví obecně o těch, kteří to dělají. Je však možné, že Korinťané, kteří s oblibou přijímali od pohanů (viz historický kontext) jejich zvyky, křest za mrtvé v nějaké míře provozovali. Dobrou pomůckou k pochopení Pavla je jeho argumentace v Athénách (Sk. 17,22-34, zejména verš 23). Pavel zřetelně při kázání evangelia vycházel z dobré znalosti dobových náboženství a filozofií. Vždy se snažil zvěstovat každému podle jeho současných podmínek, což sám píše:" Židům jsem byl židem, abych získal židy. Těm, kteří jsou pod zákonem, byl jsem pod zákonem, abych získal ty, kteří jsou pod zákonem - i když sám pod zákonem nejsem. Těm, kteří jsou bez zákona, byl jsem bez zákona, abych získal ty, kteří jsou bez zákona - i když před Bohem nejsem bez zákona, neboť mým zákonem je Kristus. Těm, kdo jsou slabí, stal jsem se slabým, abych získal slabé. Všem jsem se stal vším, abych získal aspoň některé. Všecko to dělám pro evangelium, abych na něm měl podíl." (1Kor 9,20 -23). Onen oltář v Athénách opravdu existoval, ale historici nás upozorňují, že na něm bylo napsáno "neznámým bohům" (plurál - byl nalezen zlomek nápisu). Jeho účel byl dvojí - jednak umožňoval pro jistotu uctívat bohy, které člověk nezná, čímž se chránil proti hněvu uraženého božstva, jednak byl určen poutníkům (obchodníkům), kteří sochu (oltář) toho svého boha (např. v Partheonu) nenašli. Není zcela jisté, mohli-li si sošku, kterou si přinesli, na oltář položit, ale v každém případě tak mohli vykonat pobožnost. Není rozumné předpokládat, že Pavel takovou praxi schvaloval, přesto ji nijak neodsoudil a dokonce ji použil. V podstatě říká, že Athéňané mají spousty bohů a přesto neznají všechny. A on jim přichází zvěstovat pravého Boha, kterého pro tu spoustu model ani neznají. A tak když Pavel píše o křtu za mrtvé, který nijak nekritizuje a neodsuzuje, možná dělá totéž. Pokud tím "ti, kteří se nechávají ..." myslí pohany v Elezis a Korintu, pak říká:"Koukněte, vy jste křesťané. Křesťanství bez zmrtvýchvstání je o ničem. A jak můžete nevěřit ve vzkříšení, když tomu věří i pohané?" Druhou možností je, že tento křest opravdu provozovali i křesťané a tudíž adresáti listu. Pokud je taková nauka nekřesťanská, pak bychom od Pavla očekávali nějaké odsouzení, ale to nenacházíme (verš 33 nelze jako odsouzení křtu za mrtvé chápat). Rovněž zmínku o tom, že někteří z Korinťanů (adresátů, tedy křesťanů) vůbec Boha neznají se očividně vztahuje k jejich nevíře ve vzkříšení. V tomto případě však nemůžeme Pavlovu zmínku chápat jako pokyn ke křtu za mrtvé. Maximálně bychom z principu Sola Scriptura mohli odvodit, že taková praxe není špatná, ale má-li pro mrtvé nějaký smysl, nevíme. Z ostatních zmínek o křtu v NZ plyne, že zřejmě žádný nemá. Vzhledem k tomu, že Sola Scriptura nevyznávám, čtu tuto pasáž s ohledem na tradici a křest za mrtvé považuji za nauku nekřesťanskou.

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace