Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Uvedu konkrétní příklad, který se stal v mé rodině i s mým pohledem na celou problematiku.

Má sestřenice uhořela v jedné chatce v docela mladém věku. Chytla se špatné party, která hojně holdovala alkoholu, snad i drogám, však to znáte, není to nic až zase tak ojedinělého. Zásadní, ba stěžejní otázkou je, kdo je vinen její smrtí, jinak řečeno, kdo je zodpovědný za její smrt. Pakliže se najde viník, potom se může celá causa spravedlivě rozsoudit. Problém je, že v tomto neštěstí není jednoznačně průkazné, kdo zavinil smrt mé příbuzné.

První věc, která nás napadne, že na vině je rodina, rodiče. Určitě na tom mají svůj podíl, dále nás napadne, že si svou smrt moje sestřenice zavinila sama. Jednoduše, byla už plnoletá, takže věděla, co dělá a neměla se stýkat s lidmi z okraje společnosti.

Dalším viníkem jsou právě tito kamarádi z „mokré čtvrti“. Novým viníkem můžu být rovněž já, protože jsem se pravděpodobně málo modlil a také jsem mohl „intervenovat“ k nápravě své sestřenice u rodičů.


Jiným viníkem v celé řadě podezřelých je její soused, který mou sestřenici viděl, jak se potácí domů opilá, měl tedy zajít za jejími rodiči a domluvit jim, nebo spíše mé sestřenici. Na vině může být také náhoda. V ten den bylo neobvyklé magnetické pole, které ovlivnilo chování lidí v onom městě, nebo to byly sluneční skvrny?

A co když v tomto případě „zaúřadovaly“ duchovní mocnosti. Zcela určitě ano.

Nakonec i jako viníka (doufám, že mě bratři neodsoudí) označím Boha. (ale ten se stejně obhájí, vždyť dobře víme, že je jediným spravedlivým) Tážu se, proč Bůh neposlal někoho do cesty mojí sestřenici a proč v inkriminovaný den nezastavil mojí sestřenici možná tím, že kupříkladu potkala spolužáka třebas ze „základky“?

Snad už jste pochopili, vážení čtenáři, že se velice těžko v tomto případě, nebo u podobného neštěstí určuje viník, ten, který za podobným neštěstím stojí, který se jednoduše dá obvinit. Z celé plejády mnou uvedených „viníků“ je nevinen samozřejmě Bůh. Z ostatních zaangažovaných osob, či duchovních bytostí má na celém dění onoho neštěstí každý svůj podíl. Do celé problematiky nevidíme zcela jasně, nemáme onen „červený telefon“ do nebes, nebo nějaký „nebeský počítač“, který by nám analyzoval procentuálně, kdo se jakým procentem podílel na zmíněném neštěstí.

Podobné neštěstí je popsáno v evangeliu: „Právě tehdy k němu přišli někteří se zprávou o Galilejcích, jejichž krev smísil Pilát s krví jejich obětí. On jim na to řekl: Myslíte, že tito Galilejci byli větší hříšníci než ti ostatní, že to museli vytrpět? Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete.“ (Lukáš 13:1-3) Otázku viny neviny oněch Galilejců Náš Pán Ježíš neřeší. Představme si boží stvoření, celé boží stvoření skoro jako živou bytost, bytost mající v sobě život. Pro pochopení celé problematiky uvedu dva možné příklady. Boží stvoření je téměř jako poslušné dítě. Kam ho posadíte, tam ho najdete sedět i za uplynulé dvě hodiny. Zavoláte ho, dítě poslušně přijde; boží stvoření „vykreslené“ v podobenství poslušného dítěte.

Druhým příkladem naproti tomu bude boží stvoření téměř jako nevychované dítě. Někde ho posadíte, chvíli sedí, ale potom se zvedne a dělá si, co chce samo. Zavoláte jednou, dvakrát, a až napotřetí se zvedne a jde. Dítě není úplně vzdorovitý klacek, ale občas jedná svévolně nevyzpytatelně a musíte k jeho výchově uplatnit veškerý rodičovský um, oproti vzornému děcku. Moje pochopení božího stvoření „leží“ v tomto druhém příkladu. Boží stvoření se chová občas nepochopitelně, což je zcela jistě důsledkem našeho lidského jednání, našeho hříšného jednání, jak předpokládám.

Soudím, což je můj názor, že Pánu Bohu dá dost práce se svým stvořením, a je to jenom díky nám, kteří tento svět obýváme. Pokud vezmeme v potaz můj „mírně“ pozměněný text z knihy Žalmů: „Zvedají řeky, Hospodine, zvedají řeky svůj hlas, zvedají řeky své ničivé vlnobití.“ (Žalm 93:3) Tak boží stvoření žije téměř svým vlastním nezávislým životem. Možná jsme se domnívali, že Hospodin Bůh „tahá za nitky“ božího stvoření v takové míře, že skoro za každým šplouchnutím mořské vlny musíme vidět Boží jednání. S tímto vysvětlením já kategoricky nesouhlasím. Pánu Bohu dá hodně práce, aby usměrnil své stvoření k slavnému závěru dějin, což bude vzkříšení z mrtvých.I přesto, že se tento svět chová občas svérázně, možná nevyzpytatelně, platí: „Nad hukot mohutných vodstev, nad vznosné příboje mořské je vznešenější Hospodin na výšině.“ (Žalm 93:4)

Bůh je svému stvoření stvořitelem, Pán Bůh je vznešenějším, a je garantem, že dostojí svým slibům nacházejícím se v biblických textech. My pozemšťané žijeme v tomto světě, který je „zatížen“ svou nahodilostí – povodně v minulých letech, tsunami, různé vichřice, podobně rovněž i různé „katastrofy“ v mezilidských vztazích, rozvody, ublížení, zklamání aj.Teprve přimknutím k Pánu Ježíši a jeho slovu jsme sice nadále na tomto světě, ale také s ním, s Bohem, jenž vidí celé dění v úplně odlišné perspektivě, než je naše lidská. V tomto platí například slova desatera, kde je řečeno, že Bůh promluvil všechna tato slova. Není řečeno přikázání, ale slova. Pokud vyznáváme to, že Bůh stvořil tento svět slovy, potom respektování jeho slov, božích slov je respektování Boha stvořitele a jeho vlastního stvořitelského záměru. [2]

karels

poznámky:

1. Beru v potaz své dva články:

Zlořeč, žehnej Bohu a zemři, Jobe
Má יי אלהים své stvoření pod kontrolou?

Druhý článek, publikovaný na eretz.cz mi vyšel také tady na Grano Salis, ale snad právě kvůli dovětku, sporu mezi Albertem Einsteinem a Nielsem Henrickem Davidem Bohrem uvádím odkaz z webu www.eretz.cz

2. Můj názor na dodržování desatera je následující – otázka komu náleží desatero je natolik obtížná, že ji nechci obšírněji rozebírat. Jsem přesvědčený o tom, že se týká především židů, nikoliv křesťanů. V tomto bodě se liší katolický a evangelikální pohled na tuto teologickou otázku. Defakto je celé desatero shrnuto v tomto: „Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.“ (Bible, list Galatským 5:14)