V Písmu je často církev přirovnána k tělu, které má mnoho údů. Je přitom jasné, že ne všechny údy mají stejnou důležitost. Každý by raději obětoval žlučník než oči nebo by raději přišel o prst u nohy než o nos. Jsme proto v pokušení domnívat se, že jen jeden orgán je ten nejdůležitější, který má vše řídit a který má o všem rozhodnout. Ano, tímto orgánem je hlava, Pán Ježíš, ale i naše tělo, církev, má hlavu, ke které patří důležité smyslové orgány jako je oko, ucho, nos nebo jazyk.

Přesto si každý člověk asi nejvíce cenní zraku. Oko vidí, dohlíží, bdí, rozeznává cestu… To žádný jiný orgán nenahradí. Oproti tomu čich není až tak důležitý, bez čichu se dá žít. Ale představme si paradoxní situaci, kdy se tělo dostane do nebezpečí. Uvedu kratičký příběh:

Jednoho dne řekl nos tělu: „Pozor, cítím zde nebezpečný zápach, je to jako hořké mandle, bylo by třeba změnit místo.“ Oko se chvíli zkoumavě rozhlíží a řekne: „Nevidím tu žádné nebezpečí.“ Nos však trvá na svém: „ale ano, cítím to“. Když to chvíli trvá, oko se dotčeně ohradí: „a ty jsi kdo? Já žádné nebezpečí nevidím!“ „Ale ano, ten zápach je opravdový, cítím to!“, opáčí nos. Toho ale už oko mělo dost a tak se obrátilo na svého zástupce ucho. „Ucho, slyšíš nějaké nebezpečí?“ „Ne“, opáčilo s rozpaky ucho, „nic neslyším“. „Tak vidíš“, řeklo oko nosu. „Zbytečně znepokojuješ tělo. A vůbec, kdo je tady vidoucí, ty a nebo oko? Jsi snad větší než oko nebo ucho?“ To už ovšem tělo začínalo být malátné a oko vidělo nejasně. My nic nevidíme ani neslyšíme a tak buď zticha, nose. Nos se ještě chvíli tiše bouřil, protože věděl, že nemá šanci, ale ztichl. Po čase přestával cítit a stal se otupělý. To už tělo padalo do malátnosti a spánku až usnulo navždy.

Tento popis je parafrází příběhu, který se udál mladé laborantce v jedné laboratoři při chemickém pokusu. Při jednom důkazu organické sloučeniny se začal vyvíjet kyanovodík, který jak známo voní po hořkých mandlích. Nic podezřelého však neviděla a tak nakonec nevěnovala pozornost něčemu, co hlásil ne až tak důležitý orgán.

Není tomu v církvi podobně?