Grano Salis - ROZDÍL MEZI BOHEM BIBLICKÝM A BOHEM UNIVERZÁLNÍM

BŮH BIBLICKÝ

(1) 2M. 24:10 „Uviděli Boha Izraele.“

(2) 2M. 3:6 „A pokračoval: „Já jsem Bůh tvého otce, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův. Mojžíš si zakryl tvář, neboť se bál na Boha pohledět.“

(3) 2M. 20:1,2 „Bůh vyhlásil všechna tato přikázání: „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.“

(4) Ž. 2:7 „...On mi řekl : Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil.“

(5) Luk. 3:22 „…z nebe se ozval hlas : Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil.”

(6) J.3:16 „Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“

Tyto texty vypovídají o tom, že se pravý Bůh zjevoval rozličnými způsoby společenství lidu Izraele, v jehož prospěch podivuhodně jednal. Proto byl nazýván Bohem izraelským. BOŽÍ SYN JE PEVNĚ ZAKOTVEN V PÍSMECH SZ + NZ.

Pán Bůh vyvedl z Egypta potomky Jákoba, neboli Izraele (rody Josef, Rúben, Šimeón, Léví, Juda, Isachar, Zabulón, Benjamín, Dan, Neftalí, Gád, Ašer, viz 2M. 1.
Podobně i Boží Syn se tělesně narodil do společenství Izraele, kde požehnaně působil.

(7) Mt. 15:24 „On odpověděl“ „Jsem poslán jen ke ztraceným ovcím z lidu izraelského.“

Později jeho učedníci získali od Něj pověření, nést evangelium do celého světa. (Sk. 1:8).

BŮH UNIVERZÁLNÍ

Je to bůh, který se nyní nenápadně prosazuje v myslích lidí, zejména na nejrůznějších ekumenických setkáních, např. mládežnických. Myšlenkový princip tohoto boha vznikl z nesprávného chápání biblických textů: pakliže je jeden bůh, jsme všichni jeho dětmi, dílem jeho rukou, tedy křesťané, židé muslimové, buddhisté, animisté – všichni ctíme téhož boha, který se v různých národech manifestoval různě, pod nejrůznějšími jmény. Tedy biblický Hospodin je totožný s Alláhem, Brahmou, Višnu, Šivou, etc… Lze taková tvrzení přijmout???

NIKOLI!!!

Z Písma sv. bezpečně víme, že se Bůh manifestoval jako Otec i Syn pouze ve spojení s vyvoleným, tedy izraelským národem. V jiných národech světa se tedy mohly manifestovat pouze duchovní síly stvořené. Bůh univerzální (všem vyhovující), je tedy jakýmsi slepencem Boha izraelského, tedy Nestvořeného, s bytostmi stvořenými, kterým se při uctívání tohoto boha tak dostává stejné důstojnosti, jako Nejvyššímu Bohu. Univerzální bůh je tedy modlou, jejíž uctívání nutně vyvolá Hospodinův hněv, neboť platí:

(8) Iz. 42:8 „Já jsem Hospodin. To je mé jméno. Svou slávu nikomu nedám, svou chválu nepostoupím modlám.“

(9) Iz. 45:5 „Já jsem Hospodin a jiného už není, mimo mne žádného Boha není.

Pakliže připustíme fakt, že se Bůh zjevoval i mimo lid izraelský, musíme tím anulovat vyvolenost Izraele a přisoudit nebiblickým náboženstvím stejnou důležitost jako Bibli.

KOŘENY PROBLÉMU.

Kořeny tohoto problému, této úchylky spatřuji v dokumentech 2. vatikánského koncilu, zejména pak tezích o nebiblických cestách spásy.

Blíže viz tyto práce:

DŮSLEDEK JEDNOHO ZÁVĚRU 2. VATIKÁNSKÉHO KONCILU NA DĚJINY SVĚTA
KAM KRÁČÍŠ ŘKC ?
Kam kráčíš CB? Otazníky nad dokumentem ''Charta Oecumenica v diskusi''
Vztah člena sboru k vedení své církve
Ekuména paradoxně jako rozdělovací faktor křesťanů

Mám za to, že Univerzálního boha, tuto Příšeru z hlubin temnoty vyvolala ŘKC dokumentem 2. vatikánského koncilu „Lumen gentium,“(1964), kterým přijala tzv. nebiblické cesty spásy za oficiální církevní učení. Blíže viz práce (1), ze které cituji:

CONSTITUZIONE DOGMATICA LUMEN GENTIUM

Věroučná instituce

o církvi

Lumen gentium

BISKUP PAVEL, SLUŽEBNÍKŮ BOŽÍCH,

SPOLU S OTCI POSVÁTNÉHO SNĚMU

NA TRVALOU PAMÁTKU

NEKŘESŤANÉ.

16. Ba i lidé, kteří ještě nepřijali evangelium, jsou různými způsoby zaměřeni k Božímu lidu. (18)((18/Srov. sv. Tomáš, Summa Theol. III, q. 8, a. 3, ad. 1.)) Patří sem na prvém místě národ, s nímž byla uzavřena smlouva, jemuž byla dána zaslíbení a z něhož se zrodil Kristus podle těla (srov. Řím 9, 4 -5), vyvolený národ, tak drahý Bohu kvůli praotcům : vždyť Bůh nelituje, že něco daroval, ani že někoho povolal (srov. Řím 11, 28 - 29).

Plán spásy se však vztahuje i na ty, kteří uznávají Stvořitele, a mezi nimi především na muslimy, kteří prohlašují, že se drží víry Abrahámovy a klaní se jako my Bohu jedinému, milosrdnému, který bude v poslední den lidi soudit.

Bůh není daleko ani od těch, kteří hledají neznámého Boha v mlhavých stopách a obrazech, vždyť všem dává život, dech a všechno (srov. Sk 17, 25 - 28) a jako spasitel chce, aby všichni lidé byli spaseni (srov. 1Tim 2, 4). Věčné spásy mohou dosáhnout všichni, kdo bez vlastní viny neznají Kristovo evangelium a jeho církev, avšak s upřímným srdcem hledají Boha a snaží se pod vlivem milosti skutečně plnit jeho vůli, jak ji poznávají z hlasu svědomí.(19)((19/Srov. list Kongregace sv. oficia arcibiskupu bostonskému : Denz. 3869 - 72.)) Božská prozřetelnost neodpírá pomoc nutnou ke spáse těm, kteří bez vlastní viny ještě nedošli k výslovnému uznání Boha, ale snaží se, ne bez Boží milosti, o dobrý život. Neboť cokoli je u nich dobré a pravdivé, považuje církev za přípravu na evangelium, (20)((20/Srov. Eusebius Caesar., Praeparatio Evangelica 1, 1 : PG 21, 28AB.)) za dar od Boha, jenž osvěcuje každého člověka, aby nakonec měli život. Často ovšem lidé, oklamaní Zlým, upadli do pošetilých myšlenek, zaměnili Boží pravdu za lež a sloužili raději tvorům, než Stvořiteli (srov. Řím 1, 21 a 25), anebo žijí a umírají na tomto světě bez Boha a jsou vydáni napospas meznímu zoufalství. Proto církev stále horlivěji podporuje misijní činnost k slávě Boží a k spáse těchto lidí. Má přitom na paměti příkaz Pána, jenž řekl : "Hlásejte evangelium všemu tvorstvu" (Mk 16, 15).

(Konec citovaného dokumentu)

V podstatě jde o toto: Jestliže národy světa slouží jednomu a témuž bohu jako křesťané, tedy bohu neznámému, kterého hledají v „mlhavých stopách a obrazech“ a „který všem dává život, dech i všechno“ a který se manifestuje pod různými jmény – jestliže tedy slouží stejnému bohu, pak těmto náboženstvím musíme přisoudit tutéž váhu, jako Bibli – jak jsem uvedl výše. Ztotožnění jakýchkoli nadpřirozených úkazů se samým Bohem je obrovskou herezí!!! Za zmínku stojí též to, že božstva mimobiblická nemají žádný vztah k Božímu Synu, Jehož oběť je pro lidstvo rozhodující!!! TVRZENÍ 2. VATIKÁNU, ŽE SE BŮH MANIFESTOVAL I NA JINÝCH MÍSTECH NEŽ V IZRAELI, A ŽE HO LZE NALÉZT MIMOBIBLICKÝMI CESTAMI JE LŽIVÉ, PROTOŽE PRINCIP JEDINÉ CESTY K OTCI (J.14:6) JE TÍM OPUŠTĚN!!! Vznik dokumentu „Charta Oecumenica“ též jasně vyplývá ze závěrů tohoto koncilu – i když si to mnozí neuvědomují.

Tolerance ŘKC pro tzv. „velkou“ ekuménu (snahy o sjednocení všech náboženství světa) je téměř bezbřehá. Velkou ekuménu odstartoval 2. vatikánský koncil přijetím nové strategie zvané ekumenismus. Jeden z konzervativních katolických kritiků Le Roux píše:

„Původně byl ekumenismus zaměřen na jednotu mezi křesťany. Ale nyní – stále více – hledá spojení všech náboženství světa, křesťanských i nekřesťanských. 19. 5. Pavel VI. oficiálně otevřel Sekretariát pro nekřesťany, který hrál důležitou roli během posledních dvou zasedáních 2. vatikánského koncilu. O několik měsíců později monsignor Wojtyla (pozdější papež Jan Pavel II), prohlásil: „Nostalgie za křesťanskou jednotu způsobuje touhu po jednotě celé lidské rasy…To zdvihá postoj církve k ostatním náboženstvím, který je založen na uznání jejich duchovních hodnot, humanistických a křesťanských dohromady a týká se takových, jako jsou islám, buddhismus a hinduismus…“ (konec citátu).

V kontrastu s výše citovanou encyklikou uvádím oddíl Písma sv., který vypovídá o spasení pohanů (tedy těch, kdo o Spasiteli neslyšeli), dále Židů a křesťanů:

(10) Ř. 2:11-15 „Bůh nikomu nestraní. (12) Ti, kteří neměli zákon a hřešili, také bez zákona zahynou; ti, kteří znali zákon a hřešili, budou odsouzeni podle zákona. (13) Před Bohem nejsou spravedliví ti, kdo zákon slyší; ospravedlněni budou, kdo zákon svými činy plní. (14) Jestliže národy, které nemají zákon, samy od sebe činí to, co zákon žádá, pak jsou samy sobě zákonem, i když zákon nemají. (15) Tím ukazují, že to, co zákon požaduje, mají napsáno ve svém srdci, jak dosvědčuje jejich svědomí, poněvadž jejich myšlenky je jednou obviňují, jednou hájí.“

Pro úplnost: spasení Židů obsahuje příspěvek na této adrese:

http://notabene.granosalis.cz//modules.php?name=News&file=article&sid=1054

Tvrzení, která vycházela původně z ŘKC o tom, že bohové všech náboženství jsou v podstatě totožní s Hospodinem, jsou tedy zcela v souladu se závěry 2. vatikánského koncilu. Že se tento blud přenáší ekumenickou cestou i na nekatolíky, je jasné. Co už je daleko méně pochopitelné je to, že představitelé nekatolických církví nečiní těmto bludům přítrž, nýbrž jako nesvéprávní, méněcenní papouškové ho předávají dál a dezorientují tím zejména mládež svých církví, která je většinou ve fázi hledání a tedy není ještě zakotvena v Kristu. Uvědomují si vůbec svůj díl odpovědnosti za spásu těchto duší????

(11) 2Pt. 2:1 „V Božím lidu bývali ovšem i lživí proroci; tak i mezi vámi budou lživí učitelé, kteří budou záludně zavádět zhoubné nauky a budou tím popírat Panovníka, která je vykoupil. Tím na sebe uvedou náhlou zhoubu.“

(12) 2Tm. 4:3 „Neboť přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení a podle svých choutek si seženou učitele, kteří by vyhověli jejich přáním. Odvrátí sluch od pravdy a přikloní se k bájím.“

Závěrem,

Pokud opustíme Boha biblického a začneme uctívat boha univerzálního, tedy modlu, přivoláme na sebe Hospodinův hněv. Sůl, která pozbude slanosti, se stává odpadem, nehledě na její množství. (Mt.5:13).

BohemianAnonymus

	Hledej
	Je a svátek má Oto. Vytvoření registrace