Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Milá sestro,
před několika dny jsem od Tebe dostal varování před kazatelem z Lakelandu Toddem Bentleym.

Toto slovenské varování přeložila z angličtiny jistá „sestra D.“; jméno autora, jehož pojednání překládala, jsem nikde nenašel. Pojednání jsem celé přečetl, i když, přiznám se, jsem se k tomu po třech či čtyřech stránkách už musel spíše nutit, a dočetl jsem ho pouze z poctivosti, protože už ve mně zrála myšlenka, že napíšu krátké pojednání o takovýchto pojednáních.

Nedlouho před Tvým mailem jsem dostal několik výhrůžných mailů pro změnu od příznivců Todda Bentleyho. Ti ohlašovali, že na Floridě konečně nastalo probuzení a že všichni zákoníci a farizeové ve všech církvích se proti tomuto novému vanutí Ducha dozajista postaví, aby tím stvrdili své zatracení. (Ne, takhle ostře to řečeno nebylo, ale nemělo to k tomu daleko.)

I když se nemohu těšit Tvému úctyhodnému věku, přece jenom již nejsem nejmladší, a zakusil jsem tedy Toronto a později Pensacolu. A neměl bych vlastně zamlčet ani shromáždění se Stevem Ryderem u nás v Praze (první se konalo v březnu roku 1990), která svým rozsahem výrazně přesahovala to, co se zatím děje v Lakelandu. (Ani se nám tomu již nechce věřit, že?)

Jak kolem Toronta, tak kolem Pensacoly rovněž vznikla kontroverze. Někteří křesťané tím byli nadšeni, jiní v tom viděli dílo ďáblovo. Spisky podobné tomu, který jsi mi přeposlala, vznikaly tehdy rovněž. A i tehdy se ozývaly hlasy, že ozve-li se někdo proti, je to dozajista farizej, který chce uhašovat Ducha svatého.

Přáli bychom si mít věci jednoznačné, černobílé. Jakkoli nám to může být líto, většinou takové nejsou.


I deset let od velkých shromáždění se Stevem Ryderem jsem se setkával s lidmi, kteří tvrdili, že byli na jeho shromážděních uzdraveni. Neměl jsem důvod o tom pochybovat. Možná si pamatuješ, že náš sbor, Křesťanské společenství Praha, který Stevovi Ryderovi pomohl jeho shromáždění „odstartovat“, se s ním po několika měsících rozešel. Důvodů bylo několik, ale nejzávažnější bylo lhaní. Především lhaní o rozsahu jeho služby. (Vzpomínám si na titulek z jeho „Newsletteru“¨: Tři sta tisíc spasených na Moravě!)

Steve Ryder prostě nebyl černobílý. Ledacos jsem na něm obdivoval. Jsou věci, které na něm dodnes oceňuji. Nestal se pro mě ďáblem. Ale na druhé straně byly věci, na nichž jsem se prostě nechtěl podílet.

Do Toronta jsem měl možnost osobně s manželkou zajet. Prožil jsem tam velice osobní službu Ducha svatého – něco, kvůli čemu jsem tam rozhodně nejel. Bylo to něco velice soukromého – týkalo se to vztahu k mému pokrevnímu otci, kterého jsem viděl jen jednou v životě a který byl v tu dobu již pět let po smrti. Nikdo z „Toronťanů“ o tom nevěděl. Nemám pochybnost o tom, že v Torontu jednal Duch svatý.

Myslím si snad, že Duch svatý byl za vším, co se v Torontu dělo? Ale kdepak! Byly tam věci, které mi připadaly legrační, sem tam jsem narazil i na něco, co mi nepřipadalo biblické. Nepochybuji o tom, že Duch svatý v Torontu mnoho lidí zasáhl, mnoho uzdravil, mnoho přivedl k pokání. A nepochybuji o tom, že služebníci z Toronta také ledaskoho pohoršili. Když dva z nich o pár měsíců později sloužili u nás ve sboru v Praze, řekl mi tehdy Luboš Ondráček, že tak mizernou službu u nás na biblické ještě nezažil. Částečně jsem mu musel dát za pravdu.

Před pár týdny mi volal přítel z Glasgowa, pastor jednoho z největších sborů ve Skotsku. Ptal se mě, co si myslím o Lakelandu. Prý to v Glasgowě lidi rozděluje. Odpověděl jsem mu, že čekám na zprávu jiného svého přítele, pastora Johna Wallace, který tam právě na týden odjel. Zpráva Johna Wallace ovšem nevyzněla jednoznačně. Ano, jsou tam věci, které jistě působí Bůh. A jsou tam věci, které jsou dost divné.

Teď, po letech, už lze říci, že ani Toronto, ani Pensacola neznamenaly klasické plošné probuzení, jak je známe z dějin. Mohl bych vyslovit určité domněnky, proč tomu tak je, ale to by přesahovalo rámec tohoto článku.

Chci se nyní vrátit k varování, které jsi mi přeposlala. Domnívám se, že bychom takovéto spisky neměli šířit. Je to spíše hanopis než důvěryhodné pojednání. Už to, že je to rozesíláno anonymně – já jsem nenašel ani jméno autora, ani jméno překladatelky. Kdo za tím tedy stojí? Před dvanácti lety byl o mně napsán hanopis „Charismatická církev sjednocení“. Bylo to to, čemu se v anglosaském světě říká character assassination – spousta insinuací a polopravd, spousta vyvozování závěrů z mých výroků – závěrů, které jsem nikdy nedělal. Šířilo se to tehdy snad po všech denominacích; když byli ale vedoucí denominací dotazováni, proč, tak tvrdili, že oni to nešíří… Kromě Zdeňka Vojtíška, který to vydal, a autorů, se k tomu nikdo nechtěl znát, ale šířil to kdekdo.

Tento spisek je něco podobného. Neustále se tam mluví o nějakém andělu jménem Emma; několik stránek je věnováno rozboru, co že to může být. Jsou tam uvedeny nějaké reálie z japonského či jakého okultismu. Tato Emma prý stála i za „kansaskými proroky“. Toto tvrzení mě dost dožralo. V Kansasu jsem byl a to hnutí jsem podrobně sledoval. Ostatně, vydal jsem dva spisky napsané „kansaskými proroky“ – Obnova ztraceného umění přímluvy od Jima Golla a Uvedení do prorocké služby od Davida Dreilinga. V Kansasu jsem mluvil s Mikem Bicklem, vedoucím celého hnutí. Nikdy nikdo z nich žádnou „Emmu“ nezmínil, nikdo o ní nikdy nepsal. Mám jednoduše zato, že autor chtěl toto hnutí pošpinit. Prosím, může vznést legitimní námitky, ale to, co uvádí, je pomluva.

Pustil jsem si odkaz na video na You-tube, kde se údajně mělo o Emmě mluvit. Pustil jsem si ten odkaz dvakrát a pak jsem „z pilnosti“ přidal ještě jeden. Slyšel jsem v tříminutovém šotu, jak Todd Bentley neustále volá „andělé andělé andělé…“ ale o Emmě nic. Její jméno jen běželo v titulcích přes záběry videa. (Ne že by se mi ten Todd Bentley líbil, ale to je teď jiná věc.)

Spisek je prokládán spoustou vět, s nimiž nelze než souhlasit. „Centrem pravého probuzení a jeho srdcem je Kristus a moc Svatého Ducha…“ abych jen namátkou citoval. Amen i amen. Jenže Mike Bickle, David Dreiling či Jim Goll by nikdy netvrdili nic jiného. A domnívám se, že ani Todd Bentley ne.

Článek hodně vyzývá ke „zkoumání duchů“ a k rozlišování pravého a falešného učení. Zkoumám-li ale ducha, který je za tímto článkem, nemám moc dobrý pocit. Kupříkladu tetování Todda Bentleyho se mi pranic nelíbí, a pokud se skutečně dával tetovat už jako křesťan, pak bych řekl, že bratr by ještě potřeboval nějaké vysvobození. Ale v článku obsažené informace typu „růže v okultismu je znakem Rosenkruciánů“ mě, popravdě řečeno, dosti popuzují. Maminka pěstuje růže. Není náhodou rosenkruciánka? Vrcholem je obrázek jakýchsi vytetovaných čínských či japonských znaků, pod nímž je napsáno: „Mohlo by to být jméno Emma? Dejte mi vědět, pokud ano.“ A co pokud ne? Když tomu autor nerozumí, ať o tom nepíše, a už vůbec by neměl takto sugestivně vzbuzovat podezření.

Ano, žijeme v nesnadné době. Není ale pravda, že bychom nemohli najít správnou orientaci.

Slyšel jsem kratičký příběh, který mě hluboce zasáhl. Henri Nouwen prý jednou požádal Matku Terezu, zda pro něj nemá nějakou duchovní radu. Údajně mu odpověděla: „Každý den hodinu přemýšlejte o tom, jak je Kristus úžasný, a nikdy neudělejte nic, o čem víte, že je to špatné nebo o čem jste na pochybách.“

Můžeme vynechat tu hodinu. Jinak se každý z nás může touto radou řídit.

Byl jsem na pochybách o Stevu Ryderovi, proto jsem se od něj oddělil. Ale nestal jsem se bojovníkem proti němu, a bojovníky proti němu jsem upozorňoval na jeho kladné stránky. Ježíš nás nenutí, abychom měli podíl na věcech, které se nám zdají falešné. Kdybych ale šířil podobný spisek, jako mi přišel od Tebe, nebyl bych na pochybách. Věděl bych, že nedělám dobře.

Pán Ježíš řekl, že naše spravedlnost musí být větší než spravedlnost farizeů a zákoníků. Tento svět je plný pomluv a polopravd. Politici s tím, žel, běžně pracují. Neměli bychom jako křesťané být jiní? Radikálně jiní?

Dan Drápal

dan.drapal.org