Nazdar!
pokud nedáš sebo Bohu k dispozici, ještě stále můžeš sloužit konkrétním lidem k jejich užitku. Nevěřící to tak dělají a dokonce i mnozí křesťani. Ale je to škoda. Proč se trápit se stavem světa a přitom pominout ty úžasný dary, kterými nás Bůh vybavil, abychom byli účastni jeho jednání s lidmi a jeho vysvobozujících skutků? Je to dobrodružství, spolupracovat se Stvořitelem. Apoštolové to tak prožívali a evangelia nám o tom svědčí. Každopádně iniciátorem všeho byl Ježíš. On rozhodl kdy a jak pomoci lidem navrátit se k Bohu.

Věta, kterou jsi citoval mluví o poslání církve. Vůbec nezáleží na našem souhlasu s ní, ale na našem podílu na té služně. Možná máš na mysli něco partikulárního, na čem podle tebe záleží, a v tom případě by mě zjímalo, co to je, ale zajímájí mě konkrétní věci, ne obecný fráze.

Upozorňuji tě, že kromě modlitby a uctívání snad všechno, k čemu je vyslána církev, má světský původ. To proto, že je vyslána do světa. Takže světského původu jsou i takové základní pojmy jako "Spasitel", "evangelium", "církev" z těch které mě hned napadly. Bylo to posvěceno správným uplatněním a Božím přiznáním se k těmto skutečnostem.

Přesně asi ne, tato věta vyjadřuje prostě mé hluboké přesvědčení. Církev patří Ježíši Kristu a ten jí dal určitý úkol, takže Církev má tento úkol plnit, čili sloužit Bohu tím způsobem, který On sám určil. Hlásat evangelium v moci Ducha, dělat učedníky a učit  je tomu, co přikázal.
Pokud se zaměříme na Boha a dáme se mu plně k dispozici jako jeho nástroje, může nás použít k tomu, aby se skrze nás dotýkal životů druhých lidí a naplňoval jejich potřeby, můžeme tak být Jeho služebníky.
Pokud se zaměříme primárně na lidské potřeby, ať už je záměrem lidem pomoci nebo přitáhnout je do církve, můžeme nabídnout pomoc v problémech nebo naplnění potřeb pouze ze svých lidských sil, nic více. Některé církve takto zaměřené působí pak spíše jako společenské kluby nebo sociální organizace.